STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 3, kapitola 3, part 1, část 2

Středa v 22:38 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Její oči doputovaly až k malému dráčkovi na jejích zádech, který se na ní díval s náznakem strachu v očích.
Navíc musela za každou cenu ochránit Spikea. Nenechala by, aby se něco stalo jejímu mladému asistentovi.
Twilight se otočila od recepce a vyrazila kupředu, dokud nenarazila na první dveře napravo. Cedule vedle dveří sdělovala, že se za nimi nachází 'Reference'.
"No, myslím, že tohle je dobrý start pro naše hledání," řekla Twilight poněkud váhavě. Spike se jí pořádně chytil kolem krku a Twilight opatrně otevřela dveře.
Její světlo dokázalo osvítit několik polic s různými knihami. Mnoho z nich se zdálo opotřebovaných věkem, na policích a vázání se usazoval prach. Pomalu vešla do místnosti a rozhlížela se se světlem všude kolem. U vchodu spatřila obrovské komíny knih vyskládané přímo u polic, které komukoli blokovaly volný přístup. Jediná volná cesta vedla mezi policemi.
Twilight udělala ještě několik kroků vpřed do referenční místnosti, pomalu za sebou zavřela dveře a nastražila uši. Její medailon začal slabě bzučet.
Spike se jí držel kolem krku ještě pevněji, zatímco ona instinktivně vyndala meč z kapsy a pevně ho uchopila magií. Stála na místě a čekala na jakoukoli bytost, díky které medailon bzučel, než se objeví. Ale ačkoli stála na místě tak dlouho, že se jí to zdálo jako věčnost, žádná bytost se před nimi neobjevovala. Medailon však dál slabě bzučel.
Twilight polkla svou úzkost a odhodlala se k pomalým a opatrným krůčkům vpřed. Bzučení si zachovalo svou tichost do doby, než police vytvořily prostor. Tam zesílil, ale ještě se k němu přidal zvuk žvýkání. Podívala se vlevo, kde spatřila další horu knížek, která jí bránila v průchodu. Potom se pomalu ohlédla doprava.
Nejdřív si myslela, že spatřila poníka shrbeného před malou hromádkou knih. Ale to samozřejmě úplně nesedělo. Začala se soustředit a postupně dokázala rozeznat další detaily.
To, co si prvně myslela, že byla záda poníka, vypadalo jako něco vyrobeného z rozkládající se kůže, která se hýbala a pulzovala, jako by pod ní žili červi. Několik míst vypadalo, jako by byla přišitá k sobě, jako by kůže byla oblek vyrobený z hnijící kůže jiného poníka. Z otvoru na zádech se pnula dvě fialová a červená svalnatá chapadla se špičkami na koncích. Zvedlo to hlavu a ukázalo tak dvě klapky, které vypadaly jako rozpadající se poníkovská hlava bez kůže a očí, která hladově žvýkala knihu.
Twilight se málem zalykala. Sotva by dokázala popsat hrůzné stvoření před sebou. Hlava knihu rozdrtila lehce a nedělalo jí problém spolknout ani obal, ani stránky. Chapadla se najednou napřáhla ke knihovně, která stála vedle bytosti a probodla knihu rovnou ve vázání. Zvedlo knihu a položilo jí vedle malé hromádky, které už monstrum stihlo nashromáždit, zatímco se hlava zakousla do jiné knihy.
Twilight pomalu couvala prostorem mezi knihovnami co nejdál od monstra. Zdálo se, že si jí to vůbec nevšimlo a příšera znovu zmizela ve tmě. Hlasité bzučení medailonu se ztišilo a Twilight si oddechla.
"Twilight, Co to bylo za věc," zasyčel Spike do jejího ucha, zatímco se pevně držel jejího krku, ale zároveň si dával pozor, aby jí naškrtil.
"Nevím, Spikeu," zasyčela Twilight zpátky, snížila meč k zemi a pokračovala ve své cestě, "Ale pokud možno bych se tomu vyhýbala."
Twilight pocítila, jak její záda narazila na další hromadu rozházených knížek. Otočila hlavu a zjistila, že tam cesta díky tomu končí. Zadívala se na ně, rozsvítila roh trochu jasněji a snažila se popadnout knihy a odklidit je z cesty.
Ale knížky se nepohnuly ani o píď, jako by byly ke svému místu pevně přilepeny. Zamračila se a pokusila se je teleportovat pryč. Ale navzdory kouzlu se knihy ani nepohnuly. Jako by byly její zavřené dveře v knihovně - úplně imunní proti její magii.
"Co má pořád tohle místo s magickou imunitou," zavrčela Twilight zoufale a rozhlédla se kolem, viděla konec místnosti, ke kterému směřovalo dohromady šest knihoven. Hromady knih byly seskládané tak perfektně, že ji vždycky zavedly právě k té bytosti. Rychle vytáhla mapu knihovny a znovu si ji prohlédla.
Zdálo se, že na druhé straně se nacházely ještě další tři místnosti ke studiím. Ale vzhledem k tomu, že její cesta byla zablokovaná horami knih, vedla jediná cesta skrz bytost požírající knížky.
"Spikeu…" řekla Twilight jemně, ale vážně, "potřebuju, abys ze mě na chvíli slezl."
"T-Twilight?" zeptal se Spike váhavě, "Co chceš udělat?"
Twilight se zhluboka nadechla, zavřela oči a klidnila nervy. Znovu se jí před očima objevil obraz Spikea rozcupovaného na kusy. Objevila se před ní znovu ta příšera z domu, která se jí pokusila zabít. Viděla zombie vojáky, každého se svou zbraní, jak se je každý snažil zabít.
Tyto bytosti byly chladné a surové; nedotknutelnost cizího života jim byla cizí. Chtěly jen zabíjet a ubližovat. A ačkoli by se jim ráda vyhýbala bez boje, věděla, že nebude moct. Ačkoli to byla živá stvoření, musela se na ně dívat jako na překážky. Nic víc než další hádanky mezí ní a svobodou. Aby mohla zachránit své přátele, najít Celestii, aby už nikomu nebylo ublíženo.
"Spikeu… musím tu bytost porazit." Pozvedla otřískaný meč před sebe a prohlížela si ho, "A kdybys byl na mých zádech, mohl by sis ublížit. A ať se děje cokoli, tobě se nesmí nic stát, Spikeu."
"Twilight, ne! Neměla bys s tím stvořením bojovat, dokud to není poslední možnost!" Spike zatahal za její hřívu a snažil se jí přesvědčit, aby nejednala tak hloupě. "Co když se něco stane tobě, Twilight?!" Jeho hlas se začal zvyšovat a Twilight ho pečlivě pozorovala. "Když se stane něco tobě, co pak asi budu dělat já?! Co řeknu ostatním, když je najdu a ty budeš… ty budeš…" Spikeovi se do očí vehnaly slzy a v krku se mu utvořil knedlík.
Twilight si prohlédla chodbu knih. Stále slyšela bytost, jak požírá knihy. Zdá se, že tím byla plně zaneprázdněná.
Spike cítil, jak ho magie zvedla ze zad Twilight a postavila ho na zem.
"Twilight! Ne! Já-" začal křičet Spike, ale brzo byl umlčen, když si ho Twilight pevně přitiskla k hrudi. Vytřeštil oči, když se snažil vzhlédnout k fialovému jednorožci, který si ho u sebe pomocí kopyta držel v objetí.
"Spikeu, já vím," mluvila Twilight laskavě a snažila se dráčka uklidnit. Spike se jí vrhnul kolem krku a obejmul ji. "Nemůžu slíbit, že si neublížím, ale nezemřu a nenechám tě tady, Spikeu. Ale taky nedopustím, aby ti tahle stvoření ublížila. Takže jestli můžu, byť jen jednu zastavit před tím, než zaútočí, tak to udělám," hlas Twilight zněl najednou jinak v uších mladého draka, protože tímhle tónem mluvila Twilight tak zřídka. Jako by k němu z jednorožce mluvil mateřský hlas.
"Ale… ale!" Snažil se jí Spike přerušit, ale Twilight ho lehce umlčela a podrbala ho na hlavě.
"Prosím, Spikeu, slibuji, že všechno bude v pořádku," mluvila, aby dráčka uklidnila a zdálo se, že to funguje, "Jen tu na mě počkej. Tohle zabere jen chvilinku."
Spike chvíli mlčel a jen se Twilight pevně držel. Nechtěl, aby musela bojovat, ale čím víc se mu vpíjela její slova do mysli, tím víc přemýšlel o jejich situaci a tím víc si uvědomoval, že tomu skutečně nelze zabránit.
"D-dobře… hlavně… dávej na sebe pozor…" řekl Spike tiše a odstoupil od Twilight. Twilight mu přikývla a znovu se zhluboka nadechla. Slyšela ozvěnu svých kroků a držela meč před sebou. Bytost se znovu objevila v osvětleném poli jejího přívěsku. Bytost vyrvala celou sekci stránek z její současné knížky, sežvýkala je a neohrabaně je polkla.
Twilight přistoupila k bytosti blíž a ta otočila hlavu.
Bzučení Twilightina medailonu sílilo. Přímo vibroval zvukem a snažil se jí varovat o nebezpečí nacházejícím se přímo před ní.
Její chapadla máchala vzduchem sem a tam, špičaté konce jako by krájely vzduch, kterým projížděly. Bytost zavrčela a maso pod kůží se začalo hýbat, jako by pod ní byla připravená ještě další chapadla.
Twilight se zamračila, meč stále před sebou, připravená na sebemenší pohyb monstra. Ačkoli nemělo žádné oči, cítila, že ji pozoruje a čeká, až udělá první pohyb. Zdálo se, že jí chtělo porazit, zaútočit na ní, když to nejméně čekala, ale to nedovolila.
Cítila, jak jí na obočí vyrašil pot. Bytost se prostě nechtěla pohnout a kdyby se Twilight otočila, zaútočilo by to na ní. Musela tedy udělat první pohyb ona.
Udělala další krok vpřed.
Bytost hlasitě zakvílela a vystřelila po Twilight hadovitá chapadla. Svištěla vzduchem a chtěla se dostat k její krvi.
Čepel bez váhání zareagovala a odsekla oba útočící výrůstky. Odletěly na stranu a Twilight se znovu přiblížila. Bytost se teď k Twilight vyzývavě otočila a znovu na svého nepřítele zaječela.
Nos Twilight udeřil její odporný dech. Zatnula zuby a pozvedla meč, připravená useknout příšeře hlavu.
Jedno chapadlo však na ni znovu zaútočilo. Její meč rychle proletěl vzduchem a zarazil se těsně před jednou končetinou bytosti. Před ní vlila Twilight do meče ještě více magie a vyslala ho proti noze.
Bytost zařvala bolestí a špičatá čepel projížděla vzduchem spolu s krví.
Oslepená bolestí, bytost vyrazila po Twilight, otevřela pusu a byla připravená se do ní zakousnout.
Meč si lehce přitáhla zpátky a stále ho pevně držela magií. Jednou ranou zasáhla bytost, meč pevně zaražený do otevřené tlamy.
Twilight se uhnula z cesty a bytost narazila do knihovny, skučela bolestí a vrážela do knih a snažila se zbavit té odporné věci, která jí byla zaražena až do krku. Roh Twilight se rozsvítil, uchopil meč uvnitř bytosti a jedním tahem ho z ní vytáhla.
Bytost se zalykala, řvala a z pusy se jí řinula krev a zvedla něco, co by se dalo nazývat kopyty ke svému krku a snažila si ulevit. Poslední zdravé chapadlo máchalo vzduchem a naráželo do knih a polic a zoufale se snažilo ubránit život bytosti.
Twilight nemrhala časem a namířila meč. S bojovým křikem vyslala meč kupředu a probodla bytost bokem její hlavy. Meč se zabodl do knihovny a bytost tak byla přikovaná na místo.
Bytost se ještě chvíli zmítala, snažila se zoufale přežít, než konečně znehybněla a chapadlo hlasitě bouchlo o zem.
Twilight zhluboka dýchala a čekala, dokud jí šok z její situace nepřejde. Byla soustředěná, vypočítávala, pečlivě sledovala každý krok příšery a skolila ji, když byla nejvíce zranitelná.
"Já to nechápu, Princezno…" řekla malá Twilight, když procházela se svou učitelkou výcvikové budovy, "Proč musí vaši vojáci tak tvrdě trénovat boj, když se v Equestrii neválčí?" Obdivovala několik hřebců, každý z nich máchal mečem a bojoval proti dřevěné figuríně. Někteří měli pouze cvičné dřevěné meče a bojovali mezi sebou a udržovali se tak v kondici.
"No…" promýšlela Celestie svá slova, "Je pravda, že během mé vlády už dlouho panuje mír, ale nebylo tomu tak vždycky. Pořád jsou tu poníci, kteří raději řeší spory meči a kopyty nežli slovy." Mluvila lhostejně, "Ale netrénují pouze z toho důvodu. Žijeme ve světě plného bytostí, které nám chtějí ublížit a mnoho z nich smýšlí o ponících jako o chutné svačině."
"C-cože? O-opravdu?" Hříběcí Twilight se podívala na svou učitelku velkýma smutnýma očima, vyděšená, že by jí na světě chtělo něco sníst. Celestie k ní shlédla a zasmála se.
"Neměj strach, Twilight. Pracuji na tom, aby po celé Equestrii nadále převládal mír." Princezna se upřímně usmála, "A kdykoli se budeš bát o svou bezpečnost, můžeš si vždy mezi hodinami učení protrénovat svůj šermířský um."
"O-opravdu?" zeptala se Twilight zvědavě a znovu pohlédla na vojáky. Jeden bílý pegas, který zaslechl jejich konverzaci pomalu došel k hříběti a usmál se na něj.
"Nazdárek," řekl pyšně, ale upřímně. Twilight téměř vyděšeně ucouvla, "Zaslechl jsem, že by ses ráda naučila s mečem. Chtěla by sis to zkusit?" zeptal se jí a podal jí dřevěný meč, se kterým zrovna trénoval.
Twilight se na něj váhavě podívala a pak se ho dotkla kopytem. Voják ho souhlasně posunul blíže k ní. Popadla meč oběma předníma nohama, a jakmile ho pustil, Twilight se pod tou tíhou svalila k zemi. Znovu se ale zvedla na nohy a zvedla meč, jak jen mohla, ačkoli to bylo jen kousek nad zem. Zadýchala se a přestala se snažit. To vyvolalo smích jak u vojáka, tak i u princezny.
"Pojď, seženu ti lehčí meč, takový, který dáváme hříbatům, jako jsi ty, když se chtějí naučit šermovat." Voják se usmál, zvedl meč zuby a otočil se směrem ke skladu vybavení.
"Hmf. Proč jsou ty věci tak těžké?" zamumlala Twilight, sedla si na zem a poraženě založila kopyta.
"To proto, že materiál, ze kterého jsou skutečné meče, je také těžký. Takže i tréninkové meče jsou zatíženy," Celestia se během vysvětlování usmála, "Tak co, chtěla by ses naučit s mečem?"
"Možná." Twilight nad tím chvíli přemýšlela a pak se postavila na nohy a usmála se, "Chci se stát velkou jednorožčí kouzelnicí! A když se naučím i s mečem, třeba mi to k tomu pomůže!" vypadala velmi nadšeně, "navíc, když se naučím kouzlit, jak často budu muset bojovat s mečem?"
Twilight i Celestie se zasmály.
"Je… je už po všem?" zeptal se Spike opatrně, když vykouknul zpoza rohu. Twilight se na dráčka podívala a spatřila jeho vystrašené oči.
"Ano…" řekla Twilight přívětivě a podívala se na svůj medailon, který už dávno přestal bzučet. "Už je tu bezpečno."
Twilight znovu ukryla meč do magie a tělo bytosti se svalilo k zemi. Lhostejně se na něj dívala, zatímco jí dobíhal Spike. Scéna byla opravdu zvláštní. Zabila další živou bytost, a tentokrát dokonce dobrovolně.
Ale bylo to také rozdílné. Jakmile pocítila dráčkovu tlapu, jak se jí ovinula kolem nohy, připomněla si, proč to vlastně udělala. Právě teď musela ochránit Spikea. To ona byla ta dospělá; musela tu pro něj být a uklidňovat ho. Musela pamatovat na to, že už dávno nebyla malým hříbětem. Nad životy těch, které zabila, mohla truchlit až poté, co se odtud dostali. Ale do té doby se musela soustředit, a jejím cílem bylo zajistit Spikeovi bezpečnost a vrátit Ponyville do normálu.
Twilight si znovu opatrně posadila draka na záda a konečně prošla kolem stvůry. Za rohem další knihovny dopadlo její světlo na zadní prostor místnosti. Spatřila rozbité dřevěné dveře, které vedly do jedné ze studoven. Došla k nim a opřela se o ně kopytem, ale zjistila, že byly zaražené a že s nimi nepohne. Do téhle místnosti se prostě dostat nemohla.
S povzdychem otočila hlavu vlevo a spatřila druhé dveře, které ještě vypadaly v pořádku. Třetí dveře byly pohřbeny za hromadou knih a stolů.
Twilight došla k prostředním dveřím, a i o ně se opřela kopytem. Její medailon zatím nebzučel, a to jí dodalo odvahy. Otevřela dveře, aniž by věděla, co ji za nimi čeká.
Studovna byla překvapivě dobře osvětlená lucernou, která visela uprostřed místnosti. Na rozdíl od zbytku knihovny se tato místnost nerozpadala. Stěny byly natřeny obyčejnou krémovou barvou a ve spodní části byly tapety s dřevěným vzorem. Uprostřed místnosti stál stůl, připravený pro kteréhokoli poníka, aby usednul a začal studovat. Na stole ležely vedle sebe pouze dva předměty, několik listů papíru a něco, co vypadalo jako veliký dílek puzzle.
"Co to je?" zeptal se Spike, když na stole spatřil velký puzzle. Měl na sobě několik čar, jako by byl kusem většího obrazu. Twilight nedokázala přesně určit, co na kousku bylo. Ale mohl to být kousek nějaké nástěnné malby.
"Hmmm…" zkoumala zvědavě kousek Twilight, než vyndala lístek z recepce a přečetla kus nahlas. "Ale ne ztratil jsem je nemůžu uvěřit, že jsem je ztratil, Ty věci je teď budou střežit vím to proč to musel být zrovna puzzle?" Podívala se z papírku znovu na dílek a nechala vzkaz zmizet. "Spikeu, myslím, že tohle je to, o čem nám říkal ten vzkaz. Kousky puzzle, které když dáme dohromady, otevřou dveře do zadní místnosti." Twilight zvedla dílek a uložila ho do kapsy.
"To by i dávalo smysl. Kolik si myslíš, že je tu dílků?" zeptal se Spike nahlas. "A myslíš, že budou všechny střeženy těmi… věcmi?" Přejel mu mráz po zádech.
"Nevím. Je to docela velký dílek, takže bych řekla, že jich tolik být nemůže," uvažovala Twilight, "A všechny mohou být střežené…" zamyšleně si přiložila kopyto k bradě a přemýšlela o jejich situaci. "Kéž bychom alespoň věděli, kde máme ostatní kousky hledat…"
"A co třeba vyhledávací kouzlo?" zeptal se Spike rychle.
"Vyhledávací kouzlo…" Twilight zamrkala a najednou jako by se jí v hlavě rozsvítila žárovka. "Spikeu, ty jsi génius!" Usmála se a vytáhla mapu společně s dílkem puzzle.
"No, však víš, snažím se," zachichotal se Spike komplimentu se svou obvyklou laskavostí.
Twilight narovnala mapu na stůl a pohybovala nad ní dílkem.
"Dobře, tenhle dílek je kousek jednoho celku. Měla bych být schopná použít kouzlo a lokalizovat ostatní dílky." Twilight soustředila na dílek svou magii. Dílek začal jasně zářit a do knihovny vystřelily neviditelné etherové nitky, které spojovaly ostatní dílky. Dílek potom vystřelil tři paprsky světla označil tak na mapě tři místa, kde se měly zbývající kousky nacházet.
Jakmile bylo kouzlo dokončeno, uložila dílek zpátky do magie a zadívala se do mapy, kde chvíli zkoumala jednotlivá místa.
"Dobrá, zdá se, že jsou tu ještě tři další dílky," skenovala Twilight mapu pečlivě a prohlížela si každé označené místo. "Dva jsou někde v hlavní sekci knihovny a ten třetí je v druhé studovně. Když pro ně půjdeme hned, dostaneme se dozadu rychle." Twilight se usmála a ukázala kopytem na místo, kde byla nakreslená zadní místnost.
"Já nevím, Twilight; je dost pravděpodobné, že se hlavní část knihovny proměnila v labyrint stejně jako referenční místnost." Spike si také trochu s obavami prohlížel mapu.
"No… možná, ale na to budeme muset stejně přijít," řekla Twilight a znovu mapu schovala. Její oči teď padly na papíry na stole a přečetla velký nápis 'Kočka, která se oženila s myší'. Zmateně zamrkala a pak se zvědavě začetla.
Bylo nebylo, byl jednou jeden kocour, který se seznámil s myší. Znali se tak dobře, že se z nich stali kamarádi a zamilovali se. Takže se rozhodli se vzít. Sezdaný pár žil svůj život v míru.
Jednoho dne v létě si uvědomili, že si budou muset nastřádat jídlo na zimu. Společně našli nádherný kus masa v tuku ve sklenici. Aby sklenici uchránili, schovali ji před ostatními na opuštěném poli.
Ale kocour dostal na maso chuť a připravil si pro myš lež. Jakmile mu myš lež uvěřila, trochu masa snědl. Vrátil se k myši najedený a spokojený.
Ale kocour začal mít chuť na maso znovu. Takže si vymyslel další lež. Věrná myš kocourovi věřila a kocour šel znovu ke sklenici a znovu se do syta najedl.
Ani po dvou hodech však nebyl kocour plně uspokojen, a tak si vymyslel další lež. Myš ho už začala podezřívat, ale ještě ho nechala být. Kocour se vrátil ke sklenici a snědl i zbytek masa, takže už žádné nezbylo.

Když se kocour vrátil, myš se ho začala vyptávat. Kocour se snažil lhát, ale myš ho obelstila. Jakmile ho začala obviňovat z jezení jejich zásob, kocoura otázky omrzely. A tak kocour chytil myš a spolknul jí v celku, čímž si znovu naplnil břicho.

Originál ZDE
Předchozí ZDE
Následující COMING SOON
 

Silent Ponyville 3, kapitola 3, part 1, část 1

Středa v 22:35 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
"Na, Twilight, v kuchyni jsem našel sáčky s čajem," řekl Spike a podal fialovému jednorožci teplý šálek čaje.
"… Díky, Spikeu," zamumlala Twilight tiše. Přitáhla si magií šálek k sobě a pomalu čaj usrkávala.
Chvíli trvalo, než znovu načerpala sílu do nohou, ale po chvíli už byla schopná sejít spolu se Spikem do obývacího pokoje. Podařilo se mu najít deku, do které se hned Twilight zabalila. V tomhle momentě nejvyšší potřeby skutečně dokazoval, že opravdu je jejím asistentem číslo jedna.
"Omlouvám se, Spikeu," povzdechla si Twilight a zadívala se do kalné vody čaje, "to já bych měla být ta silná a ne t-"
"Twilight, jak jsou na tom tvé rány?" vyrušil jí Spike a přísně se na ní zadíval.
"Moje…" Twilight nejdříve zmateně zamrkala a pak si prohlédla svoje tělo. Dokonce odhrnula kousek deky, aby si mohla prohlédnout škody, které jí byly způsobeny.
Měla sice nateklý hrudník, ale přesto jí překvapilo, že to nebylo tak hrozné. Čekala mnohem horší modřiny vzhledem k tomu, jak se cítila, ale překvapivě byla tady skoro v pořádku. Naštěstí to také bylo to nejhorší. Rány, které jí způsobilo to monstrum, už přestaly krvácet.
"Moje rány jsou v pořádku Spikeu. Ale proč se tak-"
"Právě jsi bojovala o svůj život, Twilight. Já jsem v pořádku. Teď si na chvíli odpočiň a vyrazíme dál, až budeš připravená." Vyrušil jí znovu Spike s úsměvem. Twilight znovu zmateně zamrkala, ale pak mu úsměv oplatila.
"Občas si říkám, jestli jsi pořád stále jenom dračí mládě." Zachichotala se Twilight, přivřela oči a znovu si usrkla čaje.
"No jo, rostu docela rychle," přikývnul vesele Spike. Nastalo mezi nimi příjemné ticho, které ponechalo Twilight v jejích myšlenkách, zatímco upíjela teplou tekutinu. Spike se usmíval, když viděl Twilight odpočívat, ale pak se podrbal na zátylku. "Hej, Twilight, vím, že je to trochu brzo, ale," Twilight vzhlédla ke svému asistentovi od okraje svého šálku, "když jsme byly v té místnosti, spatřil jsem vedle té příšery ležet klíč. Myslím, že by to mohl být klíč k těm dveřím. Nebral jsem ho, protože jsem pomáhal tobě, ale…"
"Víc nepotřebuju vědět, Spikeu," Twilight zlehka přikývla, položila šálek a když se zvedla, deka jí z ramenou sklouzla na zem. "Dojdu pro něj."
"Počkej, jsi si tím jistá? Možná bys měla prostě-" Spike jí chtěl zastavit před tak zbrklým jednáním, ale ona ho kopytem umlčela.
"Děkuji, že se tak staráš, Spikeu, ale jsem v pořádku. Navíc přeci dokážu sebrat klíč z místnosti. Nemůžu tě nechat dělat všechno." Zhluboka se nadechla, "Já se mám starat o tebe. Ne naopak." Usmála se na něj.
"Je v pořádku potřebovat pomoc, Twilight," zamračil se Spike a ustaraně se na ní podíval.
"Já vím, a až bude třeba, zavolám," Twilight si lehce promnula čelo, "budu v pořádku, jen na mě počkej, já se hned vrátím."
"Dobře, Twilight… věřím ti," Spike se stále díval na fialového jednorožce s obavami, ale dělal, jak mu bylo přikázáno.
"Děkuji, Spikeu." Twilight přikývla a otočila se ke schodům. Před sebou spatřila cestu, která vedla do místnosti, ze které před chvíli uprchla, spolkla knedlík, který si jí utvořil v krku a poté začala pomalu stoupat.
'No tak, Twilight. Když to překonal Spike, tak ty taky. Je to jen malý dráček, ty jsi dospělý jednorožec A Celestiina osobní studentka. Dokážeš se postavit tomu, cos udělala.' Podporovala sebe samu psychicky. Cítila, jak se v ní hromadí úzkost a jak jí s každým krokem těžklo srdce. Snažila se se udržet v klidu, zhluboka dýchat a připomínat si, že všechno bude dobré.
Nahoře se trochu zaraženě zadívala na napůl otevřené dveře do pobořené místnosti. Dokonce i když se k ní teprve přibližovala, tak už uvnitř viděla několik velkých kusů nábytku, ale hlavně cákance krve od té obrovské-
"Jsi v pořádku, Twilight?" ozval se Spikeův hlas z přízemí.
"Jo. Nic mi není, Spikeu," odpověděla mu rychle s úsměvem, než vešla do místnosti.
Okamžitě si přitiskla kopyto k puse, když tu spoušť spatřila. Mrtvola příšery stále ležela uprostřed místnosti, bez hnutí v kaluži vlastní krve. Nedokázala odvrátit zrak, sotva postřehla kusy rozbitých dekorací všude o místnosti, pobořené stěny a strop, celkový chaos, který kolem ní vládnul.
Ale zároveň tu něco nesedělo. Něco se v té místnosti nezdálo správné. Jako by nějaký malý detail, který tam zanechala, nebyl na svém pravém místě…
"Ten meč! Proč není stále…" Twilight se v šoku zadívala na hlavu příšery. Meč, který v ní měl být, tam nebyl. Místo toho ho zahlédla na zemi před stvůrou a bez jediné stopy po krvi. Vedle něj si všimla malého světla odrážejícího klíče.
Vypadl snad meč z hlavy sám? Nebo snad příšera nebyla mrtvá, a ještě před svou smrtí stihla meč vyndat? Prošlo snad kolem něco dalšího a meč vytáhlo? Vytáhl ho snad Spike, nebo ona, aniž by to zaregistrovala? To ještě stále nebyli sami?
Twilight polkla a v krku se jí vytvořil další knedlík nervozity. Byla vděčná, že věci, pro které přišla, ležely v jejím dosahu, neboť by se dál do místnosti neodvážila. Rychle rozsvítila svůj roh magií a popadla meč i klíč magickou aurou. Obě věci rychle zmizely v kouzelné kapse a místnost opět potemněla. Původně s sebou ani ten meč tahat nechtěla, ale jestli na ní bude znovu něco útočit, tak už se teď mohla bránit.
Twilight se rychle bez dalšího čekání na další překvapení otočila a zamířila zpátky ke schodům.
"Dobrá, Spikeu, mám ten klíč. Tak pojďme a vypadneme odsud," řekla Twilight a snažila se před Spikem schovat svou touhu se konečně dostat ven.
"Ou, uch, jasně, Twilight. Jakmile budeme venku, měli bychom dál hledat kamarádky nebo princeznu," navrhnul Spike a zapsal si v hlavě poznámku, zatímco následoval fialového jednorožce.
Twilight nemarnila čas nad osvěcováním kuchyně. Vytáhla klíč z kapsy a zamířila k zamčeným dveřím, do jejichž zámku klíč vložila. Pootočila klíčem a dveře se otevřely do světa stále zahaleného hustou mlhou.
Vedly do zahrady ohraničené nízkým plotem, který ji odděloval od ulice Ponyvillu. Zdálo se, že o ní kdysi bylo pečováno, ale malý zeleninový záhonek nyní pomalu tlel neobděláváním. Tráva uvadala a vzduch najednou ztěžknul.
"Páni, podívej, Twilight, už zase sněží!" zajásal nadšeně Spike a vyrazil bez rozmýšlení ven.
"Spikeu, počkej! Ještě nevíme, jestli je to bezpečné!" Zvolala Twilight a vyrazila rychle za svých malým dráčkem.
Spike už však byl venku a pozoroval mlhou obklopenou oblohu, ze které kolem něj padaly bílé kousky. Udělal rychlou otočku, vypláznul jazyk a nechal si na něj jednou vločku spadnout.
Okamžitě toho však začal litovat a začal plivat a utírat si pusu od té hrozné vločky.
"Fuj! To nebyl sníh ani omylem!" zavrčel a Twilight ho zatím dohnala.
"To není sníh? Co tím myslíš, že to není sníh?" zajímala se Twilight a začala vločky pozorovat. Natáhla kopyto a jedna 'vločka' na něm brzy přistála. Čekala, že bude studená a hned se rozteče, ale místo toho se jí spíš rozmazala po srsti. Zaraženě si k němu čichla, ale nezaznamenala žádný zápach, kromě vzduchu všude kolem. A protože chtěla zjistit, co vlastně Spike ochutnal, tak si kopyto olízla.
"… Tohle není sníh…" zašeptala si Twilight pro sebe, když si najednou uvědomila, co to na ně z nebe vlastně padalo, "To je popel…" Najednou jí těžký zápach vzduch dával smysl. Buď něco v Ponyvillu stále hořelo, nebo to byly zbytky něčeho, co už bylo spáleno, ale ještě stále létalo vzduchem.
"… Uhhh… Twilight…" řekl Spike, jako by se najednou něčeho bál. Twilight shlédla k dráčkovi a potom směrem, kterým se díval. Okamžitě toho začala litovat.
Nejspíš to byla majitelka domu, nebo alespoň to, co z ní zbylo. Byla to klisna, kterou sotva poznala, jeden z nejnovějších obyvatel Ponyvillu. Měla zářivě bílou srst a stříbrnou hřívu. Její tělo bylo poseté řeznými ranami, jako by byla její nádherná srst zbičována do krve. Ale nejhorší z toho bylo, že byla přibita obrovskými hřeby k dřevěnému kříži, kde každý hřeb držel jedno kopyto na svém místě. Klisna, které se tohle stalo, se jmenovala Winter Withers.
Winter byla ukřižována.
"Ach… Ach, Celestie… musíme jí dostat dolů!" vykřikla Twilight a rozběhla se k ukřižované klisně. Obejmula klisnu svou magií, stejně tak jako hřeby, které opatrně vytáhla. Tělo v magii Twilight však bylo nehybné, i když bylo položené na zem. Jak byla sundána, Twilight jí zoufale přiložila kopyto ke krku a hledala jakékoli známky života.
"Je… je snad…" koktal Spike, který se pomalu začal přibližovat.
Twilight pár minut pomlčela a doufala, že si Spike tohle opravdu nemyslí. Zkontrolovala několik dalších míst, kde věděla, že by byla schopná nahmatat pulz. Přiložila jí ucho k puse, jestli třeba neuslyší dýchání. Až nakonec vykouzlila malou kouzelnou dečku, kterou položila na její hrudník a zkoušela pulz zachytit.
Twilight potemněl obličej a magie pomalu vyprchala, zavřela oči a jemně zavrtěla hlavou.
"Ale ne… proč se tohle děje, Twilight?" zeptal se nyní skutečně vyděšený Spike. Když Spike viděl mrtvé příšery, to byla jedna věc. Ale jiná byla, když viděl zhyzděného a pověšeného poníka tak, aby ho všichni viděli.
"Já… já nevím, Spikeu." Řekla Twilight ustaraně a prohlížela si obličej klisny. Winter v ulicích Ponyvillu sotva viděla, byla někým, kdo chtěl utéct životu ve městě a užít si bydlení zde. Promluvily spolu pouze jednou, a bylo pro ni těžké si zvyknout, že v takto malém městečku znali všichni všechny.
Twilight vstala a znovu rozžhnula svůj roh. Její magie rychle vytvořila lopatu a začala na zahradě kopat jámu. Spike jí jen potichu přihlížel. Oba slyšeli pouze tlumené zvuky lopaty, která kopala stále hlouběji a hlouběji. Trvalo dlouho, než byla Twilight s dírou spokojená, ale přesto za tu dobu ani jeden nepromluvil ani slovo.
Twilight opatrně vzala klisnu do své magie a položila ji na dno jámy. Poté vzala magií vykopanou hlínu a pečlivě ji zase dala na své místo, čímž klisnu pohřbila a zaplnila hrob. Pečlivě půdu udusala a vytvořila dřevěný náhrobek, který položila před hrob. Pečlivě na něj vyryla 'Zde leží Winter Withers, kéž najde věčný klid.'
Twilight se na kraji hrobu posadila a zachmuřeně se dívala na zem. Spike se k ní přidal a po chvíli ji vyrušil dotknutím se na její krk.
"Možná bychom měli říct pár slov?" navrhnul Spike stroze.
"Máš pravdu… ale… skoro nic o ní nevím. Sotva jsem se s ní potkala, Spikeu, sice dost na to, abych věděla její jméno a proč se sem přistěhovala, ale… byla to pouze vzdálená kamarádka," Twilight si povzdechla a nevěděla, co dělat. Ačkoli znala v Ponyvillu všechny, nedokázala všechny nazývat pravými přáteli. Když s nimi prohodila jen pár slov, dokázala je nazývat kamarády, ale nikdy toho poníka skutečně neznala. Přeci jen to chvíli trvalo získat takové přátele, jako měla ona.
"Winter…" začala Twilight jemně, "Omlouvám se, že jsem tě nikdy nepoznala tak dobře. Zdála ses mi jako zajímavý poník a… vím, že sis život v Ponyvillu zrovna začala užívat. Zrovna sis začala dělat kamarády a kdo ví; možná ses mohla stát skvělou členkou naší komunity…" Twilight na chvíli zastavila a provinile od hrobu odvrátila hlavu, "A je mi moc líto, že jsi musela umřít takhle. Nezasloužila sis to… nikdo by si to nezasloužil." Zhluboka se nadechla a znovu se na hrob podívala, "A slibuji… že tvá smrt nevyjde nadarmo. Možná jsme nebyly nejlepšími kamarádkami, ale stále jsi kamarádkou byla. Učiním přítrž tomu, co se tady děje, Winter, máš mé slovo."
Twilight se zvedla a cítila tíhu svých slov v srdci. Spike k jednorožci vzhlédnul a už si nebyl jistý, jak se vlastně cítí. Během několika minut si oba prošli tolika emocemi, než kolika si myslel, že by si prošli za celý život.
Tělo mladého dráčka bylo chyceno magií, jak si ho Twilight dala na svá záda.
"Dobrá, Spikeu, teď musíme najít ostatní. Nemůžeme je tu nechat takhle, ne, když je ubližováno ostatním poníkům." Řekla Twilight s náznakem pomsty ve svém hlase.
"Ale… Ale Twilight, co když… co když taky…" Spike váhal a díval se při tom na krvavý kříž, který stál zabodnutý v zemi před nimi. Twilight se na něj také podívala a prohlédla si ho. Twilight si vzpomněla na dobu, kdy četla o podobných nástrojích, kdy se dozvěděla, jak se téhle smrti říká, v biografii Velkého Merlina.
Bylo to na vrcholcích Saint Clydesrow, kde jsem spatřil poníky naší vlastní krve, přibité k dřevu ve tvaru kříže, a měli dva významy; jedním byla exekuce, další varování. Jejich těla znázorňovala krutost, kterou může národ způsobit. Kdybyste porušili jejich zákony, vtrhli na jejich území či uráželi šlechtice, čekal by vás trest smrti. Byli byste důkazem těm, které jste znali a milovali, vašimi nepřáteli a vaši Bohyni, že jste příklad jejich ohromné moci. Této popravě říkali 'ukřižování'.
Twilight zaťala zuby a znovu rozžhnula roh. Uchopila kříž pevně svou magií a hlasitě zasténala a dřevo se začalo ohýbat. S hlasitým křupnutím se kříž svalil ve dvou kusech k zemi. Twilight se na něj se zadostiučiněním v očích podívala a poodešla k nízkému kolkovému plotu, který ohraničoval Winteřinu zahrádku.
"Naši přátelé jsou v pořádku, Spikeu; nenechaly by se tímto městem jen tak vyvést z míry. Teď se drž." Twilight držela dráčka na místě. Na její radu se jí pevně chytil kolem krku, zatímco ona o pár kroků ustoupila a pak se naplno rozběhla. Ladně přeskočila plot a přistála na kamenné dlažbě uličky Ponyvillu.
"Spikeu, víš, kde přesně ve městě teď jsme?" zeptala se Twilight a automaticky vytáhla mapu ze své kouzelné kapsy a podávala ji Spikeovi. Tomu chvíli trvalo, než jí otočil správně. Spolknul svou nervozitu, která se v něm začala hromadit, odkašlal si a zadíval se do mapy.
"Řekl bych… že jsme v Brkové," sledoval Spike ulice a všímal si na mapě domů, kolem kterých procházeli, než je zahnala do domu monstra, pak našel i samotný dům. "Sugar Cube Corner je odsud stále nejblíž, musíme jen zatočit doprava a pak přímo rovně," vysvětloval Spike.
Ale jakmile skončil, něco na krku Twilight začalo bzučet.
"Co to je?!" vyjekl Spike, vyskočil kousek do vzduchu a znovu dopadl na záda Twilight. Twilight se zarazila a povzdychla si.
"Něco, co jsem našla v domě a zdálo se mi to důležité." Twilight pozvedla svůj náhrdelník s přívěskem, aby mohla medailon ukázat Spikeovi. "Taky tohle dělal v domě. Začal bzučet těsně než-"
Twilight byla vyrušená zvukem kovu taženého po kamenné podlaze. Oba okamžitě otočili hlavu směrem, odkud zvuk šel a znovu spatřili v mlze povědomou siluetu.
"Ale ne, víc už ne," zavrčela Twilight, sáhla do své magie a vyndala starý, rezavý meč. Prohlédla si jeho stav, který byl velmi dobrý i přes jeho předchozí boj. Bála se, že byl na pokraji zlomení, když viděla, kolik odštěpků už mu chybělo. Ale bylo to něco, čím mohla bránit sebe a svého malého asistenta. Takže chraň Celestie cokoli, co by chtělo ublížit Spikeovi-
"No tak, Twilight, zmizme odsud!" řekl Spike a zatahal jí za hřívu. "Neměli bychom s tím bojovat, mohlo by to přivábit další!"
"My ještě nejsme obklíčeni?" Twilight se rychle rozhlédla kolem a zjistila, že skutečně jediná silueta, která byla v dohlednu, byla ta, která k nim měla zrovna namířeno. Jak se na ní dívala, začala od ní zase pomalu couvat. Postava nezrychlovala, jen se k nim dál pomalu šinula se zbraní taženou po zemi.
"Nikdy se k našim přátelům nedostaneme, jestli budeme stále jen utíkat… ale rozumím ti, neměli bychom bojovat, pokud nemusíme." Twilight vrátila meč zpátky do kapsy, potom se rychle otočila a začala bytosti utíkat. Ta už je dál nepronásledovala a silueta zmizela v mlze. A se siluetou přestalo i bzučení medailonu.
"Hele, zmizel i ten zvuk," řekl Spike, který si toho všimnul, když Twilight začala vyklusávat.
"No jo, máš pravdu, Spikeu," řekla a zpomalila do kroku a začala si prohlížet runy vyryté do kovu. "Zdá se, že začíná bzučet, kdykoli se přiblížíme k nějaké takovéto bytosti… Myslím, že nás upozorňuje na blížící se nebezpečí." Twilight byla překvapená, že se jí podařilo najít něco, co se jim tak hodilo.
"No, to se nám zrovna hodí," řekl Spike, napřáhl se a jemně do medailonu šťouchnul, "jestli dělá zvuky jen blízko nebezpečí, tak se jen musíme vyhýbat nebezpečným místům."
"To… nevím, jestli bude tak jednoduché, jak to zní, Spikeu," řekla Twilight a znovu pomyslela na dům, "dostali jsme klíč ke svobodě PROTOŽE jsem… zabila tu věc. Klíč z ní vypadl po její smrti a než se ukázala, začal ten medailon bzučet." Twilight si povzdychla, když o tom přemýšlela a skládala k sobě díly hádanky, "Ať už se v tomto městě děje cokoli, zdá se, že vše následuje jakási zvláštní pravidla. A ta pravidla musíš následovat, jinak se odtud nedostaneš pryč."
"Jsi si jistá, Twilight? Takhle to zní, jako by s námi něco hrálo hru." Spike se při těch slovech podrbal na zátylku.
"Možná, Spikeu. Ale přemýšlej o tom, když jsme byli v knihovně, nemohli jsme odejít, dokud jsme nerozluštili hádanky na těch krabičkách. Potom, co jsme se dostali ven, jsme byli zahnáni do toho domu. A jediná cesta ven byla skrz tu bytost." Twilight začala jednotlivé příhody logicky analyzovat.
"Takže… říkáš, že jediná cesta ven z tohohle nepořádku… je poslouchat pravidla, která nám byla určena?" Spikeovi se při té myšlence rozběhnul mráz po zádech.
"Obávám se, že ano, Spikeu. A mám strach, že následky za neuposlechnutí by byly fatální," svěřila se Twilight.
"Myslíš si… že to je to, co se stalo Winter?"
Twilight se zarazila a hlava jí okamžitě poklesla.
"Já… promiň, já jen…" začal mumlat Spike.
"Já nevím, Spikeu." Twilight si povzdechla a znovu pozvedla hlavu, "Ale Winter… byla ukřižovaná. A poníka neukřižuješ jen proto, že ho chceš zabít. Má to přinést nějakou zprávu." Twilight se znovu zamračila, "A myslím, že tahle byla věnována nám. Nevím, co znamená, ale míním na to přijít."
Spike už potom nic neřekl. Jen dál seděl na zádech Twilight, která se znovu rozešla. Jediný zvuk, který byl slyšet, bylo klapání jejích kopyt a kočičí hlavy. Cesta, po které šla, by je dovedla na křižovatku, kde by se buď mohla vydat ke škole, nebo hlouběji do Ponyvillu.
Twilight se zastavila na konci slepé uličky a její brada pomalu spadla, když spatřila budovu, která se před nimi objevila v mlze.
"Páni, TUHLE budovu jsem v Ponyvillu nikdy neviděl," řekl Spike a zmateně si stavbu prohlížel.
"To proto, že do Ponyvillu nepatří," vysvětlila Twilight a znovu se na budovu podívala. Tam, kde měly být další domy, stála obrovská cihlová stavba. Ke dvojitým dveřím do domu vedlo krátké schodiště. Nad nimi visela počasím ošuntělá značka s nápisem 'Stalliongradská knihovna'.
"No… když nepatří do Ponyvillu, tak CO tu dělá?" zeptal se zoufalý Spike, který nebyl zvyklý na to, že by budovy takhle měnila místa.
"Nejsem si jistá Spikeu, ale hádám, že na to máme přijít," řekla Twilight a udělala další krok směrem k budově.
"Jsi si jistá, že je to dobrý nápad, Twilight?" zeptal se Spike váhavě a sám začal vyskakovat schody.
"Dobrý nápad? Nejspíš ne. Ale jestli je tohle opravdu Stalliongradská knihovna, tak by uvnitř mohli být další poníci. Někdo z našich přátel se tam mohl schovat." Twilight pomalu otevřela dveře, jen aby uvnitř našla temnotu. "Nebo tu možná alespoň najdeme stopy po tom, co se tady stalo."
Její roh se rozsvítil a dotkla se magií kouzelného krystalu, který osvětlil prostor před nimi. Dveře vedly do chodby a červený koberec na podlaze už určitě viděl lepší dny. Barva byla vybledlá věkem, a ještě na něm byla vrstva prachu. Béžové tapety se začínaly loupat a zdálo se, jako by byly poškrábané ostrými drápy. Už u vchodu spatřila recepci.
"Tedy, co se tomuhle místu stalo," zajímal se Spike nahlas, zatímco Twilight došla ke stolu.
"Nejsem si jistá, Spikeu, ale možná by nebylo na škodu držet hlasy u šepotu," odpověděla Twilight šeptem drakovi na svých zádech, zatímco se přibližovali ke dřevěné ztrouchnivělé lavici. Okamžitě začala očima skenovat předměty, které na ní ležely.
"Ale proč šepot?" zeptal se Spike tiše, "Jestli jsou tu další poníci, nechceme spíš, aby o nás věděli?"
"Taky bychom tím ale mohli přivábit ty zombie poníky z venku, jestli jsou i tady," odpověděla Twilight, "Medailon je zatím v klidu, ale nechci zase s něčím bojovat… alespoň ne, dokud by ti mohlo být ublíženo."
"Twilight…" řekl Spike jemně, ale byl vyrušen opětovným rozsvícením Twilightina rohu. Zvedla mapu z recepce a rychle si jí prohlédla.
"Dobře, uspořádání knihovny je poměrně jednoduché. Jestli tu někdo je, měli bychom ho tady najít rychle." Srolovala mapu a ukryla jí do své kapsy, "A když budeme mít štěstí, možná také najdeme nějaké informace."
Twilight si potom přitáhla vzkaz, který ležel vedle mapy. Zdálo se, jako by dotyčný, který ho psal, mě velmi naspěch. Ale zároveň byl napsaný dostatečně čitelně, aby ho dokázala přečíst.

Ale ne ztratil jsem je nemůžu uvěřit, že jsem je ztratil
Ty věci je teď budou střežit vím to
Nemůžu se bez nich schovávat vzadu
Je po mě, tohle nepřežiju
Ach Celestie, proč to musel být zrovna puzzle?

"Co se tam píše, Twilight?" Spike se snažil vzkaz přečíst sám, ale přes hlavu Twilight neměl moc dobrý výhled.
"Myslím, že nám říká, že abychom se dostali do zadní místnosti knihovny, budeme potřebovat věci, které… jsou po knihovně střeženy." Twilight polkla a uložila papírek do své magie.
"Takže… budeš muset znovu bojovat?" Spikeovy ruce se kolem krku Twilight ještě více utáhly, jako by jí objímal.

"Hádám, že budu muset, jestli chceme zjistit, co se vzadu ukrývá." Nebyl to ani závěr, který Twilight dělala ráda, ani takový, kterému chtěla čelit. Ale už zabila jednu příšeru, která ji chtěla zabít; pokud zůstane pouze u sebeobrany, možná si zachová rozum.

Originál ZDE
Předchozí ZDE
Následující ZDE

Silent Ponyville 3, kapitola 2, část 2

10. prosince 2017 v 11:19 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Místnost vypadala jako stará knihovna nebo studovna. Bylo tam několik polic, avšak bez knih, které chytaly prach a pavučiny. Na zemi kolem ztrouchnivělého stolu leželo několik rozházených papírů. Na druhé straně místnosti však něco zahlédla. Na židli byl postavený sejf, který sice na židli vypadal příliš těžký, ale přesto držel. Na dvířkách sejfu byl kus papíru s rychle načmáraným textem.
Twilight rychle k sejfu došla a pečlivě si ho prohlédla. Vypadal jako každý normální sejf, který se dal otevřít číselnou kombinací. Její roh se rozzářil a přitáhla si k sobě papírek, aby si ho mohla pořádně přečíst.

Část klíče je uložena zde. Uložil jsem ho zde, aby nám už nemohl ublížit. Jestli klíč chceš, musíš přijít na řešení těchto hádanek tří, neboť pouze správná kombinace odpovědí odemkne klíč.
-Když nic nenajdeš, tak tam ještě nejsi, ale jakmile mě najdeš víckrát, jsi už moc daleko.
-Za úsvitu si vyšla hříbata hrát. Hrála si celý den, až slunce opět zašlo a nad hlavami jim vysvitl měsíc. Dál si však hrála, ačkoli už byla tma a nikdy se neunavila. Nezastavila se, dokud slunce znovu nevyšlo, a pak se unavená odebrala do svých domovů.
-Ve sbírce mám čtyři poníky. Dva bohužel měli nehodu a oba ztratili jednu nohu. Je to smutné, ale nohy stále stačí, jen potřebují malou změnu.

Twilight chvíli přišel vzkaz zvláštní. Přeci jen bylo divné, že ty hádanky čekaly hezky u sejfu na vyřešení.
Podívala se na sejf, pak zpátky na papírek a přemýšlela, co slova znamenala.
'Řekla bych, že odpovědi budou kombinace k tomuhle sejfu. Což znamená, že všechny odpovědi na hádanky budou čísla.' Twilight se znovu zadívala na papírek a pořádně si ho přečetla a snažila se přijít na odpověď.
Kolečka jí nějakou dobu v hlavě šrotovala jako o závod a přemýšlela nad všemi možnými výsledky v její hlavě. Nakonec však přišla na kombinaci čísel, která jí dávala smysl.
"Dobře… jedna… dvacet čtyři… čtrnáct…" vyslovovala nahlas a otáčela černým číselníkem tam a zpátky. Jakmile se zarazil na posledním čísle, sejf vydal konečné 'cvak', čímž ji upozornil, že hádanku vyřešila. Otevřela sejf a doufala, že v něm najde klíč ke dveřím v kuchyni.
Uvnitř byly dvě věci, ale ani jedna z nich nebyl klíč. Zklamaně si povzdechla, ale přesto nebyla tolik překvapená a věci si prohlédla.
První věc, kterou spatřila, byla železná helma. Připadalo jí divné, že by tak náhodný předmět jen tak ležel v sejfu. Zvedla ji svou magií a prohlédla si ji. Vypadala jako naprosto nová. V záři přívěsku se leskla. Chvíli uvažovala, že by ji tam klidně nechala, ale měla pocit, že se jí později bude hodit. Nevěděla přesně, na co by se jí tak železná helma mohla hodit, ale pak si vzpomněla na věci, které získala po dokončení hádanek u ní doma.
Helma za chvíli zmizela, schovaná v bezpečí Twilightiny magie.
Druhá věc v sejfu byla zvláštní stará mince s divnými znaky. Přitáhla si jí a prohlédla si ji. Nejdřív nedokázala přijít na to, co to bylo, ale když jí obracela, v mysli se jí vybavila spousta knížek, které kdysi v Canterlotu přečetla. Zvláštní vzhled mince pocházel z antické Equestrie, kruh měl vzadu kovové prodloužení, díky kterému se dala připevnit na oblečení nebo brnění a jakmile minci objala magií, cítila z ní slabý pulz.
"Tohle je… kouzelný medailon. Jsou používání k napuštění magie do věcí, které ji postrádají…" Twilight byla překvapená, že ho v sejfu našla, "Podle vzhledu to vypadá, že musí být tak tisíc let starý. Ale i přesto si stále udržel svou magickou energii… Equestrijská magie je vskutku úžasná." Usmála se a dál si přístroj prohlížela.
"TWI-ZZZZZ-…"
Twilight málem vyletěla z kůže a medailon upustila. Instinkt jí od medailonu, který nyní vyluzoval divné zvuky, donutil uskočit. Překvapeně se na něj podívala a nevěděla, co si má o zvucích myslet. Domnívala se, že skrze ty zvuky slyší něčí hlas.
"ZZZZZZZ-BZZZZZZ-CA-VVVVRRRRRRSSSHHHH-JÍ NECH-SSHRRRRUUUUUU-JI TY-SSSSSSSHHHHHHHHH-KEJ PRYČ-KSSSSSSSHHH"
Twilight vyděšeně medailon pozorovala, až se nakonec uklidnil. Neměla tušení, co se to s ním právě stalo. Ještě se nesetkala, že by medailony uchovávaly hlasy nebo zvuky. Samozřejmě že dnes už poníci mohli přenášet hudbu, ale i tak je to poměrně nový vynález a je to velmi daleko za tím, co měly poníci před tisícem let k dispozici.
Pomalu popošla k medailonu a šťouchla do něj kopytem. Zdálo se, že už nic nedělá. Zajímalo jí, jestli se zvuk spustil až potom, co medailon napustila svou magií, protože věděla, že existovalo spoustu věcí, které fungovaly pouze za přítomnosti jednorožčí magie.
Twilight si medailon znovu přitáhla a začala ho napouštět magií a čekala, že se zvuk ozve znovu.
Byla překvapená, když se nic neozvalo. Otáčela medailonem ve vzduchu a pořádně si ho prohlížela, ale už z něj nic nevyšlo. Jako by se to celé odehrálo pouze díky její představivosti. Frustrovaně se zamračila na kus kovu před sebou. Přemýšlela, jestli ho taky uložit do magické kapsy, nebo ho tu nechat. Udělala v magické kapse místo a pokusila se ho vložit dovnitř.
To však mince odmítala. Mohla ji sice zvednout, ale z nějakého důvodu se minci do magické kapsy nechtělo.
"Hej, co je?" zadívala se Twilight na minci po několika dalších neúspěšných pokusech. Vztekle si odfrkla. "Možná je začarovaný, aby se s tímhle kouzlem nemísil. Což je i tak hloupost, protože proč by čarovný medailon nesměl být v magické kapse?" nejdřív zavrčela a pak přemýšlela, co s ní.
Pořádně si prohlédla zadní sponu a všimla si, že je úzká, ale silná a může se připevnit ať už na látku nebo kov, podle toho, co měl medailon očarovat. Pak se podívala provázek svého přívěsku.
Spona obepnula provázek a zase se zacvakla, takže teď medailon volně visel na její přívěsku.
"Tak, takhle na něj aspoň mohu dohlédnout." Zatím si nebyla jistá, na co ho bude vůbec potřebovat, ale vzkaz říkal, že jí tyto věci dovedou ke klíči, který odemkne zadní dveře, takže si je s sebou vzít musela.
Když v místnosti nenašla nic jinak zajímavého, tak se Twilight otočila a z místnosti zase vyšla. Podívala se dolů a zahlédla Spikea, kterému se podařilo najít a zapálit svíčku. Zrovna si prohlížel obrazy na zdi v obýváku.
"V pořádku, Spikeu?" ujišťovala se Twilight a donutila dráčka, aby se na ní podíval.
"Jo, jsem v pohodě. Jen se tu porozhlížím," odpověděl.
"Dobře, buď opatrný. Nechci, aby sis ublížil." Pořád se bála toho, co by se mu mohlo stát, kdyby byla pryč moc dlouho.
"Já vím, nemusíš se tak bát, budu tady dole v pořádku," přikývl Spike a obrátil svou pozornost zpátky k obrazu. Twilight se na dráčka usmála. Nestávalo se často, že by opravdu chápal, že musí brát situaci vážně, ale zdálo se, že tentokrát to vyšlo. Byla za to ráda a doufala, že je jejich racionální přemýšlení udrží v bezpečí.
Twilight se otočila zpátky ke dveřím a zkoumala další, které by mohly být otevřené. Nejbližší, které byly hned za studovnou byly zabouchané, takže jí nezbývalo nic jiného, než jít k dalším dveřím dál. Podlaha při každém kroku zanaříkala.
Jakmile došla k dalším dveřím, zastříhala ušima. Zdálo se jí, že za dveřmi slyšela něco, co znělo jako další poník.
Rychle se opřela o dveře a ty se rozletěly, čímž se ocitla v obrovské otevřené místnosti. Zdi byly ozdobené brněním a zbraněmi různých tvarů a velikostí, které však Twilight poznala, že byly vyrobeny pouze na výzdobu, ne k boji. V rozích visely bannery se symbolem Equestrie a na podlaze se rozprostíral rudý sametový koberec. Na druhé straně stála socha poníka na zadních vyrobená z bronzu, v předních nohách svíral starý zrezivělý meč a na zdi za sochou bylo něco napsáno. Uprostřed stropu bylo něco, co vypadalo jako čerstvá krev, která odkapávala do krvavé louže na zemi.
Ale to, co Twilight překvapilo nejvíc, byl fakt, že v místnosti slyšela vzlykat a brečet klisnu. Rozhlédla se po místnosti, ale zdroj zvuku zkrátka nedokázala najít.
"Haló?" Zvolala Twilight a vešla dál do místnosti. Na chvíli se zarazila, když si všimla, že její nový přívěsek začal znovu vyluzovat své zvuky. Chvíli se na něj dívala a čekala, dokud se zase neztiší. Když se tak však nestalo, rozhodla se zvuk ignorovat a dál hledala nešťastného poníka.
"Haló?" zvolala znova, ačkoli se jí znovu nedostalo odpovědi, pouze brekot. "Haló? Je tu někdo?" Twilight se zoufale snažila zaujmout nešťastného poníka. Zvolala ještě několikrát, ale pokaždé jí bylo odpovědí pouze ticho.
"Nechápu to… Já ji slyším, ona mě snad ne?" zajímala se nahlas. Pomalu došla k soše poníka a prohlédla si ji. Vypadal jako voják, oděn a připraven do boje, ale zdálo se, že mu chyběla helma. Twilight vzhlédla a přečetla si nápis na zdi.
Equestrie, naše Vlast, budiž ochraňována se ctí. Za každého občana, který si přeje svobodu a lásku, my pozvedáme naše štíty a meče. Musíme být připraveni bojovat, nebo budou naše ideály zničeny.
Twilight vytáhla helmu ze své magické brašny. Nevěděla, jestli jí to pomůže dostat klíč od zadních dveří, ale věděla, co jí hádanka říká. Posadila soše helmu na hlavu, kam úplně přesně pasovala a ozvalo se cvaknutí.
Socha se najednou pohnula, což Twilight donutilo překvapeně uskočit. Přední nohy sochy, které tak pevně třímaly starý meč, se zvedly, rozdělily se a pustily tak meč. Čepel spadla na zem. Twilight si jí řádně prohlédla.
Meč měl pod bílou rukojetí fialový drahokam, který sloužil nejspíš k pohodlnějšímu uchopení do pusy. Záštita meče vypadala, že byla vyrobena z tmavé kosti. Jasně bylo vidět, že meč prošel mnoha bitvami a nebyl opraven, takže byl nyní trochu zubatý a zrezivělý.
Přitáhla si ho blíž, aby si ho mohla lépe prohlédnout. Když to udělala, medailon kolem jejího krku začal vydávat hlasité zkreslené bzučení.
Místnost se otřásla a jemný vzlykot se najednou změnil v srdceryvný křik. Twilight málem vyskočila z kůže a rychle se otočila. Místnost se otřásla ještě jednou a ozval se hlasitý úder. Twilight se rozhlížela všemi směry a snažila se najít zdroj zvuku.
Ozval se další úder tentokrát doprovozený ještě zapraskáním. Otočila hlavu ke stropu, kde viděla, že z něj padají kousky a že se jím něco snažilo prodrat dolů. Obrátila pozornost ke dveřím a snažila se k nim doběhnout a utéct.
Ozval se další strašlivý křik, místností zacloumal poslední úder a jeho síla donutila Twilight ucouvnout před padajícími kusy.
Twilight se zadusila prachem, který se najednou zvedl ze země a rozkašlala se, zatímco otočila hlavu k tomu, co právě propadlo stropem.
Ze stropu visela obrovská postava. Nohy jí sahaly až kamsi do stropu a bylo jí vidět pouze obrovskou hruď s hlavou pod ní. Tělo bylo dlouhé a kůže zkažená, plná jizev a pevně uchycena řetězy. Chyběla tomu jedna přední noha, druhá byla pevně přimáčknutá a zlomená k tělu řetězy. Hlava naháněla Twilight největší hrůzu, protože tomu chyběly oči. Uši vypadaly, jako by prošly skartovačkou a sotva na hlavě držely, v puse chyběly zuby a hlava silně krvácela, nejspíš z toho, jak to neustále tlouklo do stropu.
Bytost vydala další hlasitý řev, který připomínal klisnu a Twilight to málem utrhlo uši. Sklopila uši dozadu a začala od stvůry couvat, dokud nenarazila na zeď. Jakmile se na příšeru zadívala, rozlil se jí tepnami adrenalin.
Zařvalo to v agónii. Začalo to sebou házet ze strany na stranu a sténalo hroznou bolestí. Twilight to mohla jen pozorovat a cítila, jak se jí rozbušilo srdce v hrudi. Nevěděla, co to bylo, nevěděla, co se tomu stalo a naposledy, když tu potkala nějakou příšeru, pokoušela se jí vždycky zabít.
Stvůra sebou na chvíli přestala házet a zhluboka dýchala. Její hlava se upřela směrem k Twilight, která se hrůzou nedokázala ani pohnout. Jako by si stvoření všimlo jejích myšlenek a zaměřilo se na ni.
S dalším zakvílením to vyrazilo hlavou přímo na Twilight, pusa otevřená a připravená ke kousnutí.
Twilight sotva dokázala včas uskočit a bytost narazila do stěny za ní. Twilight uklouzla, ale rychle se zase zvedla a přitáhla si k sobě meč na ochranu. Nikdy před tím s mečem nešermovala, dokonce ani tehdy, když ještě bydlela v Canterlotu. Princezna se jí ptala, jestli nechce naučit se zbraněmi, ale Twilight se vždy plně soustředila na studium magie.
Ale právě teď si přála, aby nabídky využila.
Ječící bytost se odtáhla kousek zpátky a chvěla se bolestí a stále naříkala.
"Prosím! Přestaň!" zaječela Twilight na bytost, když pozorovala, jak se to snažilo dostat z řetězů, "Nechci ti ublížit! Když se uklidníš, tak ti můžu pomoct!" prosila bytost, aby naslouchala rozumu.
Bytost však nabídku odmítla a znovu po Twilight vyrazila. Ta znovu uskočila a bytost znovu narazila do zdi.
Twilight se pokoušela udržet rovnováhu, ale bytost tentokrát nemarnila časem. Rychle se zhoupla zpátky a pak znovu rovnou na Twilight.
Twilight šokovaně zalapala po dechu a snažila se útoku znovu vyhnout, tentokrát však i pozvedla meč a snažila se utlumit náraz. Příšera se škrábla o zubatý meč a zaječela bolestí, než narazila do boku Twilight. Ta jen cítila, jak narazila do zdi.
Zavrčela a cítila tlak na obou bocích. Věděla ale, že neměla čas zvyknout si na nové modřiny. Vyskočila na nohy, zatímco se nestvůra znovu připravovala k útoku. Ten hrozný, konstantní křik, sten bolesti, se Twilight zabodával přímo do duše.
"PŘESTAŇ! PROSÍM! NECHCI TI UBLÍŽIT!" ječela Twilight zoufale na bytost a snažila se tak zabránit dalšímu útoku.
Příšera zařvala a zarazila čelist do Twilight. Ta vydrala vyděšené zalapání a místnost najednou viděla vzhůru nohama. Cítila, jak se silná čelist bytosti pomalu zakusují do jejího masa. Zasténala v agónii, když se těch několik zubů do ní zakusilo a snažily se jí pohltit zaživa.
Meč proletěl vzduchem a zabořil se příšeře rovnou do krku.
Její čelisti se v agónii doširoka rozevřely a Twilight vypadla a bytost sebou začala škubat a narážet do všech zdí místnosti.
Twilight chvíli lapala po dechu a kopytem si mnula krk. Její mysl zaplňoval křik nestvůry, a nakonec zahlédla meč pevně zaseknutý v jejím krku. Její roh se rychle rozzářil a uchopil jeho jílec, čímž meč vytrhnul z krku stvůry.
Její hlava narazila do podlahy a otřásla tak celou místností. Twilight se třásly nohy, ale snažila se stát a zamířila meč na příšeru znovu.
Stvoření nečekalo na další příležitost. Trochu utišilo svůj řev a vyrazilo proti Twilight s pusou připravenou jí porazit.
Twilight nečekala, až se k ní příšera přiblíží. S ladným mávnutím se meč zarazil stvůře do tlamy.
To jí však neodradilo a dál mířila na Twilight.
Twilight se uhnula, čelisti dorazily na místo, kde před chvílí stála a zakously se do meče. Její roh se znovu rozzářil a přinutil meč prorazit si cestu ven spolu s krví a několika zuby.
Hlava bytosti znovu vrazila do země, jako by se snažila utišit bolest a místnost pomalu začala třísnit svou krví. Twilight nad ní pozvedla meč, každý kousek jejího těla naléhal, aby zaútočila, aby se nenechala jen tak sprovodit z tohoto světa.
Stvůra zaječela, čelisti secvakly a chtěly pozřít Twilight. Ta však pozvedla meč, zatímco zatnula zuby a bíle jí zářily oči, nozdry roztažené, aby mohly nabrat více zvířeného vzduchu místnosti. Sutě se začaly zvedat ze země, třísky a kusy brnění začaly rotovat ve vzdušném víru. Twilight se na příšeru zadívala, zatímco meč se stal středem jejího magického vzteku.
Příšera po ní vyjela s otevřenou, uřvanou tlamou.
Twilight také zařvala a vydrala tak ze svých plic všechen zvuk. Nikdy nekřičela víc.
Meč létal vzduchem, naváděn kouzelnou energií. Zasáhl bytost, projel její spodní čelistí přímo do lebky, kterou projel, až se nakonec zabodl do země.
Bytost sebou začala nekontrolovatelně házet. Twilight oddechovala a pozorovala příšeru v agónii před ní. Čekala a stvůra se začala hýbat pomaleji a pomaleji.
Konečně stvůra ztichla úplně a přestala se hýbat. Její medailon se také utišil.
Twilight zhluboka dýchala a začala se uklidňovat. Její oči přestaly zářit a cítila, jak pomalu odeznívaly účinky adrenalinu v jejích cévách, když už byla mimo ohrožení života.
Začaly se jí třást nohy, které už nebyly schopné udržet její váhu. Padla na kolena a její mysl se zatemnila, dech však nezpomaloval a události posledních minut na ní konečně dolehly celou vahou.
"TWILIGHT! TWILIGHT JSI V POŘÁ-" zaječel Spike, který konečně dokázal otevřít dveře a vrazil dovnitř, ale hned se zase zarazil.
Viděl naprosto všechno. Mrtvou příšeru přibodnutou k zemi, krev, kterou byla celá místnost postříkaná, strašlivý nepořádek, který vzniknul probořením stropu, zdí a dekorací.
Ale především spatřil Twilight, která na něj zírala, třásla se na místě s vykulenýma očima, jak se snažila zpracovat to, co se právě stalo. Její tělo bylo celé od krve, některá byla dokonce její vlastní.
"T-Twilight…" podivil se Spike, který nemohl uvěřit tomu, co viděl. Vzalo mu to slova z úst.
"S… Spikeu…" Její hlas se třásl, podobně jako se třáslo její tělo. Její oči se přivíraly v rytmu s jejím dechem, "Já… já… já zabila… živou bytost…" Strach v jejím hlase byl slyšitelný, bolest a utrpení toho, co udělala, na ní doléhala. Spike spatřil slzy, které se jí začaly rozlévat po tváři.
"Já… já to zabila…" škytla a nadechla se a její obličej se pokřivil. Snažila se udržet vzlyky, snažila se udržet svou bolest a úzkost. Ale nedokázala to a Spike to na ní viděl. Rychle doběhl k Twilight a obejmul jí kolem krku.

Twilight se rozbrečela, bolestně vzlykala na dráčkově rameni a držela si ho kopyty k sobě tak blízko, jak jen mohla.

Originál ZDE
Předchozí ZDE
Následující ZDE
 


Silent Ponyville 3, kapitola 2, část 1

10. prosince 2017 v 11:17 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Twilight opatrně procházela mlhou a prohlížela si neobvyklé okolí. Na zemi už nebylo ani stopy po sněhu. Kamkoli se podívala, tam chyběla i ta nejmenší vzpomínka na to, že má být zima. Dokonce se značně oteplilo i ovzduší; vzduch už neměl svůj štiplavý říz. Namísto toho tam vál teplý vítr, který si pohrával s mlhou v celém městě, ale nikdy jí z něj nevyhnal.
"Dobře, ze všeho nejdřív bychom měli najít Pinkie Pie. Když ji najdeme, najdeme určitě i princeznu!" Spike se usmál a zadíval se do mapy, "A když půjdeme stále touhle cestou, dorazíme k Sugar Cube Corner cobydup!" řekl Spike s úsměvem na tváři, čímž vytvářel atmosféru odlišnou od celého zbytku města.
"Děkuji, Spikeu, dokonce v čase krize jsi stále můj asistent číslo jedna," Twilight se usmála, ráda, že měla svého asistenta po boku. Jeho hlas ji trochu uklidňoval. Chvíli váhala, jestli ho má vůbec vzít s sebou, přeci jen v knihovně by byl v bezpečí a mohl by se před nebezpečím schovat. Tedy do té doby, než měla tu vidinu. Ať se ve městě dělo cokoli, věděla, že Spike by v knihovně nebyl v bezpečí. Docela jí zajímalo, jestli se teď ve městě vůbec nacházelo nějaké místo, které by mu zajistilo ochranu.
Twilight si za pochodu pečlivě prohlížela všechny domy, kolem kterých šli, až se nakonec před jedním zastavila.
"Hm? Co se děje, Twilight?" zeptal se Spike, kterého trochu zaskočilo, že klisna najednou zastavila.
"Spikeu, každičký dům, kolem kterého jsme zatím šli, je stejně zabouchaný prkny stejně jako knihovna," vysvětlila Twilight a trochu sešla z plánované cesty a došla ke dveřím do domu. Byly zavřené a všechna okna byla přebitá prkny tak, že se dovnitř nedostalo žádné světlo. Zvedla kopyto a opřela se jím do dveří a zaslechla, jak se zasekly. Chvíli se s nimi snažila bojovat, ale dveře se stále zarážely na jednom místě, jako by byl rozbitý zámek.
"Proč si myslíš, že to tak je?" zeptal se Spike, zatímco sledoval Twilight, jak lomcuje dveřmi.
"… To nedokážu říct," na chvíli se zarazila zauvažovala nad jeho otázkou, "zdá se, že tento fenomén postihl celé město. Což znamená, že jsou všichni uvězněni ve svých domovech tak, jak jsme byli uvězněni my." Twilight si při uvažování podrbala kopytem bradu, "Což znamená, že se možná nebudeme moci domoct Pinkie a s její pomocí najít Celestii.
"No, nikdy nevíš, dokud to nezkusíš, ne?" řekl Spike a sám se zamyslel, "Navíc, jak znám Pinkie Pie, tak ta už určitě hádanky vyřešila sama a chystá v obchodě party na oslavu špatného počasí."
"Vždy optimista, že Spikeu," ušklíbla se Twilight a znovu se vrátila na ulici směřující k Sugar Cube Corner.
"Tak někdo musí být," zazubil se Spike, než se najednou na Twilightiných zádech otočil a ukázal před sebe, "Twilight! Koukni! Někdo se dostal ze svého domu!"
Twilight se rychle odívala tím směrem a v mlze zahlédla tvar poníka.
"Máš pravdu, Spikeu! Hej!" zvolala Twilight a rychle se k obrysu rozběhla, "Hej, taky jste se dostali ze svého domu?" Postava si najednou Twilight všimla a zjistila, že se k ní přibližuje. Jak se přibližovali, viděli, že poník měl kolem sebe černý plášť, pod kterým se schovával i obličej poníka.
"Zecoro? To jsi ty?" zeptala se Twilight a konečně zpomalila, když viděla svou kamarádku, "Ach Zecoro, jsem tak ráda, že tě vidím. Něco se s Ponyvillem stalo a já nevím co! Ty víš o divných věcech mnohem víc než já, nevíš, co se děje?"
Postava v kápi však dál stála a zírala na Twilight. Twilight si začal připadat trochu divně, přeci jen čekala, že uslyší známý hlas rýmující zebry.
"Uhhh… haló?" snažila se Twilight dál komunikovat, "je někdo doma?"
"V očích máš něžný výraz překvapení," ozval se z hábitu hluboký ženský hlas, který Twilight naháněl husí kůži, a tak instinktivně o krok ucouvla, "Bojím se však, že tvůj život brzo najde zpečetění."
"M-můj život?" Vykoktala Twilight, trochu mimo z ostrosti hlasu postavy před ní, "H-hej! Ty nejsi Zecora! Kdo jsi?" zeptala se a snažila se uklidnit. Za chvíli na svých zádech pocítila zvláštní vibrace, ale až po chvíli si uvědomila, že to byl třesoucí se Spike.
"Čas se bude střádat a projde tebou a ty budeš ztracena v rozmarech noci. Stíny číhají a čekají na tvé maso, které tě roztrhá na kusy s hlasitým potěšením." Postava v kápi začala pomalu couvat do mlhy.
"Hej! Vrať se! Neodpověděla jsi na žádné z mých otázek!" ječela Twilight a snažila se postavu dohnat. S mocným poryvem větru byla postava zahalena mlhou, jako by se najednou prostě vypařila do vzduchu. Twilight stála na místě, kde před chvílí ještě stála klisna a snažila se jí najít. Ale neozýval se žádný zvuk běžících kopyt, žádný záblesk, který by naznačoval, že se poník teleportoval. Jako by najednou ani neexistoval.
"O-ona je pryč?" zeptal se Spike, který se přestal třást natolik, aby se podíval Twilight přes hlavu tam, kde klisna před chvilkou stála.
"Ano… je pryč, Spikeu… ale nemám ponětí, kam zmizela." Twilight tím byla zaskočená. Nebyla to žádná iluze; oba dva jí slyšeli mluvit. Něco na ní děsilo Spikea a ona sama se necítila klidně, jakmile klisna promluvila. "Měli… měli bychom jít dál. Sugar Cube Corner už odsud není daleko," řekla Twilight Spikeovi a polkla knedlík úzkosti v jejím krku.
"Jasně… Mělo by to být přímo před námi…" řekl Spike váhavě a začal vyhlížet pekárnu. Mlha najednou vypadala ještě hustší než před pár minutami.
"Dobře," Twilight přikývla a pomalu vyrazila vpřed. Zvuk jejích kopyt se jí najednou zdál mnohem hlasitější, jako by se každý krok odrážel od cesty z kamenných hlav. Předtím si toho nevšimla, ale nyní jí zvuk připomínal, jak sama ve městě opravdu byla.
"T-Twilight… slyšíš to?" zeptal se Spike s novou panikou v hlase. Twilight zastavila a zaslechla vzdálený zvuk kovu klapajícího po dlažebních kostkách. Natočila uši, aby dokázala zvuk lépe identifikovat, a zjistila, že se poměrně rychle opakuje.
Klap, klap, klap, klap.
Skřípání tónu bylo v rytmu, ve kterém se pohyboval poník. Ale bylo v tom mnohem víc. Zamhouřila oči a dívala se před sebe, do místa, odkud zvuk šel. Snažila se přijít na to, co zvuk vydávalo, až nakonec spatřila matný obrys postavy, která se k nim přibližovala. Ozvalo se další zaskřípání. Byl to zvuk kovu skřípajícího po kameni.
"Kdo je tam?" zvolala Twilight na postavu. Jak se postava přibližovala, začala nabývat určitý tvar. Neodpovídala.
"T-Twilight… ono je jich tu víc!" řekl Spike a natočil jí hlavu jiným směrem. Twilight vytřeštila oči, když spatřila další postavy táhnoucí se mlhou směrem k nim. Každá postava stejně klapala železnými kopyty a každá k tomu ještě měla zvuk vlečeného kovu.
To Twilight nervovalo. Cítila, jak se jí zvedla hříva vzadu na krku. Něco se scénou kolem nich bylo velmi špatně. Pomalu začala od přibližujících se postav couvat.
"Hej, přestaňte nás děsit! Řekněte nám, kdo jste!" zaječela Twilight, domáhajíc se tak odpovědí. Ale její otázka přišla vniveč a postavy se dál přibližovaly. Stále přejížděla očima zepředu dozadu mezi jednotlivými postavami v mlze a snažila se přijít na to, proč se o ní a Spikea tolik zajímaly. Zatím jich v půlkruhu kolem nich napočítala pět. Zabraňovaly jí dostat se dál vpřed, jako by nechtěly, aby se dostala k Sugar Cube Corner.
Twilight obrátila svou pozornost k první postavě, kterou spatřila. Na chvíli jí ztuhla krev v žilách, když se na ní podívala. Ačkoli to vypadalo jako poník, Twilight tomu poník ani za nic říkat poník nechtěla.
Postava měla na sobě brnění, ale bylo jiné než to, které běžně vídala v Canterlotu. Tohle bylo pevnější a chránilo mnohem větší část těla, včetně břicha a boků. Zbroj byla zrezivělá věkem a posetá šrámy z mnoha bitev. Tvar a design brnění byl naprosto odlišný od všeho, co kdy Twilight viděla, vypadalo už velmi staře.
Ale brnění samotné jí nenahánělo hrůzu. Byl to jediný pohled, kterým se podívala postavě do obličeje. Neměla žádné oči. Kůže jí na obličeji sotva držela, celá zkažená a nemocná, jestli tedy vůbec někdy předtím nebyla. Jakákoli kůže, která byla vidět mimo brnění na tom byla stejně. Twilight nechápala, jak postava před ní dokázala stát, natož aby se k ní přibližovala.
V puse to táhlo obrovský dvousečný meč a tahalo ho po zemi. Zdálo se, že má potíže ho vůbec udržet, ale nijak se to tím netrápilo.
"Z-Z-Z-Z-Z-ZOMBIE PONÍK!" zaječel Spike strachy bez sebe.
"SPIKEU! Uklidni se! Nic jako zombie poníci neexistuje!" okřikla Twilight vyděšeného dráčka, zatímco se sama snažila udržet v klidu. Ačkoli mu teď nadávala, vrátil ji tím do reality. Otočila se zpátky k nestvůře a vnutila úsměv na svou tvář, ačkoli jí po ní tekl pot, "P-Promiňte, v-vypadáte nemocně, prosím, nechte si pomoct-"
Ticho bylo proříznuto železným zarachocením. Twilight stála zaražená jako duch a zírala na místo těsně před ní, kam se poníkova čepel meče zarazila do země. Právě téměř unikla bezhlavé situaci.
Twilight tam v šoku stála a pozorovala, jak postava vojáka vyndává meč ze země. Pohodlně si ho srovnal do pusy a byl připravený k dalšímu útoku na vyděšeného jednorožce.
"TWILIGHT! TWILIGHT, UTEČ!" zaječel jí Spike přímo do ucha. Zaražený poník najednou ucítil, jak mu bilo srdce a jak se mu vrátil život do žil a jak mysl konečně dopravila zprávu i k nohám. Její tělo uskočilo zpátky, instinktivně se uhýbalo nebezpečí, když meč znovu vystřelil vpřed a bez potíží se zarazil do dlažební kostky.
Twilight se otočila na kopytech připravená utíkat, ale všimla si, jak blízko už jsou ostatní. Pět nestvůr se k ní přiblížilo, některé s meči, jiné s kopími a jedna z nich táhla sekeru. Celé tělo jí proléval adrenalin, její kopyta divoce duněla o zemi a nesla jí vpřed neznámo kam. Jen zkrátka utíkala od těch příšer pryč, protože věděla, že chtěly zabít ji i jejího asistenta číslo jedna.
Nikdy by si neodpustila, kdyby se jejímu dráčkovi něco stalo.
Zvuk tahaného železa najednou zesílil. Opovážila se podívat se za sebe a spatřila ozbrojené poníky, jak se za ní ženou. Když stála, přibližovali se k ní pomalu, tentokrát se však za ní hnali plnou rychlostí. Její mysl přešla do paniky a znovu otočila hlavu vpřed.
Běžela přímo k domku, který byl na prodej hned vedle Sugar Cube Corner. Okna byla zabouchaná jako ve zbytku města a Twilight si uvědomila, že to pro ni bude nejspíš slepá ulička. Rychle se ohlédla na každou stranu, stráže připravené znovu zaútočit, kdyby se k nim jen trochu přiblížila. Kdyby neběžela plnou rychlostí do domu, už by za chvíli nebyla jednorožec v celku.
Spolkla knedlík, který se jí zatím utvořil v krku a dala své zbylé síly do posledního kroku. Musela se chtě nechtě probourat skrz dveře. Rozzářil se jí roh a záře se utvořila i kolem dveří. Automaticky zkusila kliku, i když šance, že by dveře povolily, byla minimální a ona by musela dveřmi proběhnout a-
Dveře se otevřely. Nějakým zázrakem, jako by věděly, že je v nebezpečí, se dveře její magii podmanily. Děkovala Celestii a rychle dveřmi proskočila a zase je za sebou zabouchla.
Aniž by si odpočinula, rychle se otočila a začala hledat něco, čím by dveře mohla zabarikádovat. Její oči i ve tmě rozpoznaly gauč a okamžitě ho obklopila magie, která ho pevně přirazila ke dveřím.
Vteřiny ubíhaly, Twilight stále držela gauč na místě a potom začala couvat. Cítila, jak jí po obličeje teče pot, zvyšovala se jí úzkost a panika, protože nevěděla, co se stane dál. Ta chvilenka se táhla jako celé minuty v téhle situaci.
Dřevo zadunělo a rozštíplo se, třísky se rozlétly všude po pokoji a Twilight vyjekla, když spatřila meč, který se prodral zdí. Meč se na chvíli ve zdi zarazil a pak zase vyjel ze zdi ven. Spike vyděšeně zaječel a pevně objal krk Twilight a skoro jí dusil. Twilight ani nedokázala protestovat, jen tupě sledovala, jak zeď a základy proráží další zbraň. Tentokrát to byla hlavice kopí.
Potom se znovu objevil meč a vzápětí i sekera. Srdce jí tlouklo tak moc, že ho cítila až v krku a dech se jí ozýval ozvěnou v uších, když se snažila do plic dostat vzduch.
Zbraně stále znovu a znovu tloukly do zdí, až se nakonec ve zdech i dveřích vytvořily díry a praskliny. Zoufale se snažily si prorazit cestu dovnitř. Twilight nevěděla, jestli toho byli vůbec schopní, ale jen pouhá myšlenka na to jí naháněla hrůzu.
Sekera se znovu zakousla do dveří a na chvíli se zarazila v jejich rámu. Twilight se nezmohla na nic jiného, než že pozorovala ničení domu zbraněmi. Sekera byla pomalu z dveří vytažena a Twilight na chvíli zaslechla, jak železné kroky zní více z dálky.
Bytosti je konečně nechaly na pokoji. Ať už je k tomu vedlo cokoli, přestaly se svými útoky.
"U-už jsou pryč?" zeptal se Spike, který se neopovažoval podívat se na dveře, na které bytosti tak úzkostlivě útočily. V ten moment si její mozek konečně uvědomil, že ji Spike dusí.
"S-Spikeu… nemůžu… dýchat," slova se jí sotva prodrala přes rty.
"Aj! Twilight! Moc se omlouvám!" omluvil se rychle Spike a okamžitě jí krk uvolnil a Twilight se konečně mohla nadechnout životadárného vzduchu. Chvíli lapala po dechu a vychutnávala, jak se jí plíce naplňovaly, než se rozkašlala a spadla do lehu na břiše.
"Už mi bylo lépe, Spikeu," dokázala ze sebe konečně vykoktat a cítila, jak se jí dělá lépe. Její tělo se začalo uklidňovat a její mysl byla schopná zpracovat to, co se jim právě stalo.
"Twilight, CO to bylo za věci?! Vypadaly jako zombie! Zombie s meči a kopími a sekerami!" Spike se popadl za hlavu a začal znovu panikařit, "Pokusily se na nás zaútočit! Málem jsme přišli o naše hlavy! Já myslel, že zombie nemají existovat!" Teď už téměř nebylo možné ho uklidnit.
"Spikeu…" Twilight znovu zalapala po dechu, pomalu se zvedla a zadívala se na vyděšeného třesoucího se dráčka, "Spikeu, uklidni se," mluvila klidně, zatímco se na ní dráček podíval, mysl stále v jednom kole.
"Uklidnit se? UKLIDNIT SE?! Pamatuješ si VŮBEC, co se nám právě málem stalo?!" ječel zoufale a ukázal rukama na děravou zeď a dveře.
"… Pamatuji, Spikeu. Ale… panika nám v tomhle případě taky nepomůže," řekla Twilight a zhluboka se nadechla, "Víme, že jsme ve špatné situaci. Ale když budeš panikařit, věci se tím jen zhorší."
"… Ty… mě poučuješ?" zeptal se Spike téměř zaraženě, "Teď? Ze všech možných příležitostí?"
Twilight zmateně zamrkala, než se na dráčka usmála, pobavená jeho výrokem. Byla to pravda; opravdu mu právě říkala jednu ze svých obvyklých lekcí. Ale když viděla dráčka, kterého měla tak ráda, jak panikaří, rozžhnulo to v ní instinkt, který jí říkal, aby ho zase uklidnila. Ten stejný instinkt, který ji donutil ho vzít s sebou, jí teď říkal, aby ho ujistila, že mu bude lépe. Že jeho dobro je mnohem důležitější než její vlastní. Pocit, který jí říkal, aby nevyšilovala kvůli tomu, co se právě stalo, už jen pro Spikovo vlastní dobro.
"Možná trochu. Ale poslouchej mě, když zpanikaříme, začneme dělat špatná rozhodnutí, a když začneme dělat špatná rozhodnutí, zase na ty věci narazíme."
"Na zombie," vyrušil jí Spike.
"Spikeu, snad opravdu nevěříš, že nás pronásledovaly zombie?" zeptala se Twilight, která sama nevěděla, co to bylo.
"No… tak VYPADALI jako zombie, ZNĚLI jako zombie a ÚTOČILI jako zombie… pro mě to prostě zombie jsou," počítal Spike důvody na prstech.
"Fajn, takže zombie od teď existují," Twilight se tímto tvrzením zrovna neuklidnila, "Ale lepší otázka je, co dělají v Ponyvillu a proč?" znovu se podívala za proděravěnou zeď, "Musí být nějaký důvod, nějaké vysvětlení, které nám řekne, co se to tu děje."
"Tohle je zlé, Twilight! Co když proměňují celé město v hordu zombie, zatímco si tu povídáme!" Spike se oklepal při myšlence, že by na ně zaútočila celá armáda těch stvoření.
"… To si nemyslím, Spikeu." Twilight si přiložila kopyto na bradu a zamyslela se nad jejich vzhledem, "Ale máš pravdu v tom, že jejich kůže a pohyby se podobaly příběhům o zombie, ale přesto se od těch příběhů lišili. Už jen z toho důvodu, že všichni měli na sobě brnění; jestli to byli poníci odsud, proč by nosili královskou zbroj?" zamyslela se Twilight, "a za druhé, zaútočili na nás zbraněmi. Zombie v příbězích na tebe útočí kousnutím, čímž rozšiřují infekci dál. Kdyby chtěli sestavit armádu, chtěli by nás infikované a v celku."
"No… tak jsou to možná jen HODNĚ zmatené zombie! Však víš, že ztrácejí na sebou kontrolu, když se promění," řekl Spike, čímž se snažil podpořit svůj argument.
"Soustřeďme se, Spikeu," zavrtěla Twilight hlavou, "Náš největší problém je, že tyhle 'zombie' jsou pravděpodobně v celém městě! Nejspíš útočí na nevinné poníky! Musíme najít Celestii a zastavit to."
"A jak to uděláme? Nemůžeme vyjít předními dveřmi, nejspíš na nás čekají o kus dál!" Spike znovu ukázal na rozbité dveře. To Twilight musela uznat; ani jí se nechtělo ven předními dveřmi.
"Nezbývá nám nic jiného než najít jinou cestu ven." Twilight se konečně rozhlédla po místnosti, když už se konečně smrtelně nebála o svůj život a nebyla vyrušována Spikovými řečmi o zombie ponících. Očividně se nacházeli v obývacím pokoji, gauč, který byl před chvílí uprostřed, se nyní nacházel u rozštípaných dveří. Uprostřed tedy nyní ležel pouze rozpůlený stolek. Nacházelo se zde několik průchodů, jeden do kuchyně, jeden do místnosti, která vypadala jako skříň, jeden do sklepa, který byl zabouchaný prkny a jeden, který vedly do koupelny, která však byla také zabouchaná. Byly zde schody vedoucí do patra, ve kterém byly vidět dveře na balkon.
"Dobrá, nemám páru, čí tenhle dům je, ale vypadá to tu, jako by tu už dlouho nikdo nežil," Twilight popošla k průchodu do kuchyně. Když do ní vstoupila, konečně si uvědomila, jaká je v domě vlastně tma. Sotva dokázala rozeznat základní tvary. Instinkt jí říkal, ať vyvolá kouzelné světlo, když tu se jí zjevila myšlenka.
Když si bude takhle svítit a bude potřebovat jiné kouzlo, světlo by zhaslo a ona by byla ve tmě. Kdyby tam byla nějaká příšera, která by na ní chtěla zaútočit, ani by nevěděla, ze kterého směru má útok očekávat.
Tohle byl problém. Twilight se nad tím zamyslela a věděla, že světlo bude tak jako tak potřebovat. Pozvedla znovu kopyto k bradě a narazilo tak na materiál přívěsku. Překvapeně se podívala dolů a připomněla si, že má stále na krku přívěsek Canterlotského archivu.
"Ach, samozřejmě," usmála se pro sebe, když si vzpomněla. Přiložila k němu kopyto a krystal se rozzářil a osvítil svět kolem ní. Část, která sloužila ke čtení spisů nyní sloužila jako lucerna. Teď, když konečně viděla, pozorně si kuchyni prohlédla.
Kuchyň nevypadala o moc lépe než obývací pokoj, mnoho skříněk bylo rozbitých, opotřebovaných nebo tlejících. Mnoho dvířek do skříněk sotva viselo na pantech zrezivělých věkem. Podlaha byla plná prasklin a bylo zde spoustu rudých a hnědých skvrn.
Ale oči Twilight se stejně zarazily na tom, co hledala, na zadních dvířkách umístěných hezky na druhém konci kuchyně. Nejspíš to byly dveře na terasu a kdyby se tudy dostali ven, chytře by tak bytosti vpředu obešli.
Twilight k nim došla a zatáhla za kliku a jen zaslechla, jak jsou dveře zamčené.
"Samozřejmě, že jsou," povzdechla si Twilight, shlédla dolů a všimla si zámku podobného jako u ní doma. Uvědomila si, že se nachází v podobné situaci jako doma. Někde v domě se nacházel klíč ke dveřím, ale nejspíš zavřený v nějaké krabičce s nějakou hloupou hádankou, kterou musela vyřešit.
Twilight se rychle vrátila do obýváku a osvítila krystalem Spikea, který tak na chvíli oslepnul.
"Á, hej, dávej pozor, kam s tou věcí míříš," řekl Spike a přikryl si oči.
"Ach, promiň, Spikeu," zakřenila se lehce Twilight a došla k němu, světlo v bezpečné vzdálenosti od něj, "V kuchyni jsou dveře, které by nás mohly dostat ven, ale mají na sobě podobný zámek, jako vchodové dveře u nás doma. Jdu nahoru a podívám se, jestli tam nenajdu klíč."
"Ach, tak dobře, já se zatím můžu porozhlédnout tady dole," Spike se usmál, připraven pomoct.
"Vlastně, Spikeu, doufala jsem, že zůstaneš tady na místě a nebudeš nic hledat. Nevím, co všechno tady na nás může číhat, nebo jestli na nás ty příšery zase nezaútočí. Když tady zůstaneš, lehce uslyším, když na mě zavoláš a já rychle přiběhnu dolů," vysvětlila Twilight svému asistentovi, jak nejlépe mohla.
"Ale… ale…!" začal protestovat Spike.
"Žádné ale, Spikeu. Dokážu se postarat sama o sebe, ale teď se musím postarat i o tebe. Teď je to nejbezpečnější tady, takže tu prosím počkej a já půjdu nahoru. Nezdržím se déle jak minutu nebo dvě a kdybys mě potřeboval, jsem jen o zavolání daleko, dobře?" Prosila Twilight dráčka a doufala, že to pochopí. Spike chvíli váhal, hrál si s prsty a vypadal celý nesvůj, když nevěděl, co má dělat.
"D-dobře, Twilight… ale když budeš potřebovat pomoc TY, tak zavolej, dobře?" řekl Spike a odhodlaně se na ní podíval.
"Děkuji, Spikeu," řekla Twilight rychle a otřela se o něj.
"No jo, no jo, tak najdi ten klíč a… ať se ti nestane, dobře?" normálně by Spike protestoval, kdyby měl dát najevo starost, ale vzhledem k jejich situaci pro jednou ustoupil.
"Neboj, Spikeu. Nenechám tě tu samotného," Twilight přikývla, ještě jednou se na něj usmála a potom začala stoupat do patra. Při každém kroku vzhůru se ozvalo zaskřípění schodů. Trochu se bála, vzhledem ke stáří a struktuře schodů, že udělá jeden špatný krok a bude mít nohu zaklíněnou v rozštípaném prkně.
Ale schody ji nějakým zázrakem udržely a ocitla se na balkoně v poschodí. Podívala se dolů do obýváku, kde spatřila Spikea, jak ji pozoruje. Na kterémkoli místě balkonu měla dolů dobrý výhled, takže mohla Spikeovi skočit na pomoc naprosto kdykoli. Otočila se a spočítala dveře v patře. Napočítala jich celkem 6, ale dvoje byly opět zabouchány prkny.
Twilight se otočila k nejbližším nezabouchaným dveřím hned vedle schodiště.
Twilight dveře otevřela a dveře zaskřípaly v pantech. Twilight pečlivě osvítila celou místnost a snažila se najít cokoli zvláštního, co tam nepatřilo.

Originál ZDE
Předchozí ZDE
Následující ZDE

Silent Ponyville 3, kapitola 1

13. listopadu 2017 v 21:09 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Hrála hudba. Tichá melodie tančila vzduchem všude kolem ní, tlumené akordy plynule přecházely jeden ve druhý. Jako by se na nástroj nehrálo už tak dlouho a čekalo se s hraním na tuto příležitost. Melodie jí však naháněla husí kůži.
Fialový jednorožec vyrazil vpřed, ačkoli kolem sebe neviděl žádné světlo. Ale byla odhodlaná jít stále vpřed, ačkoli nevěděla, co je jejím cílem. Připadalo jí, jako by už šla několik dní. Její nohy při každém kroku pulzovaly bolestí. Vůbec nic si nepamatovala, pouze tuto neustávající bolest.
A potom před sebou zahlédla světlo. Bylo jen slabé, sotva jí osvětlovalo svět kolem ní, ale bylo to lepší nežli nic. Když k němu přistoupila blíže, mohla si konečně prohlédnout scénu kolem sebe.
Byla na hradě v Canterlotu. Dokázala by poznat svůj domov naprosto odkudkoli. Ale něco tu nebylo v pořádku. Jindy jasně barevné dlaždice byly nyní dokonale šedé a špinavé. Zdi, které kdysi na sobě nesly malby a různé dekorace se nyní podřizovaly rozkladu a špíně, která byla všude po zemi. Zdi už nebyly vyrobené z kamene a sádry, ale spíš vypadaly, jako by byly zkonstruovány z krví potřísněné ocele. Na místech, kde bývaly nástěnná zrcadla, byla nyní ocelová okna, která při sobě držela pomocí řetězu.
Hrad byl postaven jako klec.
Podívala se za sebe, kde očekávala vstupní dveře do hradu. Místo toho však před ní čněla slepá chodba. Nic nenaznačovalo tomu, že zde kdy vůbec nějaké dveře byly. A ačkoli se nějak musela dostat dovnitř, teď byla uvnitř uvězněná.
Otočila svou hlavu zpátky na cestu před sebou. Znala cesty hradem jako svoje podkovy. Nečekala na nic dalšího a rozběhla se kupředu. Hlavní sál byl přímo před ní. Tam princezna Celestia nejčastěji přijímala hosty, kde stála nahoře na schodišti před okenními obrazy dne a noci.
Netrvalo jí dlouho do síně doběhnout, ale když se tak stalo, okamžitě se zarazila. Síň vypadala jako všechno kolem, vše se rozpadalo, hnilo, nebo bylo potřísněné krví. Ale největší změnou byl okenní obraz, který nyní zdobil zeď za schodištěm.
Zobrazoval Celestii jako obrovskou tyčící se postavu uprostřed, jediné viditelné oko temně rudé. Pod ní byly vyobrazeni poníci a jejich domy v plamenech. Nad ní zářilo slunce a měsíc, jedno zatemňovalo druhé. Na každé její straně byly dva symboly, jeden rudý magický kruh s dalšími třemi uprostřed ozdobený dávnými runami. Druhý byl černý magický kruh, ve kterém byl pro změnu trojúhelník, který měl v sobě zvláštní náhodné křivky. Runy se kolem tohoto kruhu s trojúhelníkem seskupovaly tak, že symbol připomínal hodiny.
Uši jednorožčí klisny zaslechly řinčení řetězů. Vzhlédla vzhůru ke stropu, kde spatřila něco, co vypadalo jako lustr, který se nad ní pohyboval.
Zařízení na stropě najednou vydalo praskavý zvuk a spadlo k zemi. Klisna měla jen pár sekund, aby se skokem mohla vyhnout věci, která padala přímo na ní. Svalila se k zemi a chránila si obličej a čekala, až uslyší zvuk dopadu na zem.
Místo toho jen zaslechla, jak zařízení zachrastilo, jako by se najednou zastavilo ve vzduchu. Tento zvuk následovalo bolestné zaječení, které se odráželo po celé síni. Klisna opět vzhlédla, aby si mohla lépe prohlédnout to, co zvuk vydávalo. To, co si myslela, že byl lustr, byla ve skutečnosti hromada ozdobných dekorací pro výše postavené poníky. Na vrchu byla připevněná koruna; ze které na straně visela tiára, několik kusů brnění a několik dalších přívěsků. Pod všemi těmito dekoracemi se nacházela bytost, která vypadala, jako z ní korunovační klenoty vyrůstaly. Kůže se tomu rozpadala, záda to mělo prohnuté až ke koruně a mělo to pouze bolestivě deformované zadní nohy. Čelist visela volně dolů a bytost zakvílela, čímž odhalila řadu rovných, rozbitých zubů.
Klenoty se začaly houpat. Bytost se snažila natáhnout své tělo dolů a zabořit svoje zuby do fialové klisny.
Ta však nečekala, až na ní bytost zaútočí. Otočila se a vyběhla schody, čímž se jí podařilo utéct. Běžela chodbami, které důvěrně znala. Nevěděla přesně, kam chtěla utéct. Chtěla najít svou učitelku, tu, která jí toho už tolik dala a která byla jako její druhá matka.
Běžela chodbou, kopyta jí duněla o plechovou podlahu. Cítila, jak jí při každém dopadu na zem krev třísní nohy. Chodba, kterou běžela, jí připadala nekonečná, protože všechno kolem ní bylo schované v temnotě. Běžela a kolem ní se míhala ocelová okna. Z oken nebyla vidět žádná známka světla, ani ujištění, že existovalo něco jako nebe.
Kopyta jí nesla dál. Jak běžela chodbou déle, zdálo se, jako by se chodba začala měnit. Země začala být najednou horká, zdi nabyly světlejší barvu a místnost jako by měnila tvar. Ocelová okna se najednou začala měnit na okenní obrazy znázorňující poníky. Každé okno zobrazovalo jinou událost.
Jedno zobrazovalo upalovaného poníka na kůle. Další ukazovalo dva poníky uprostřed boje, každý s jinou zbraní i brněním. Další poník byl pověšený na laně připevněném na měsíc. Další zobrazovalo matku házející své hříbě hladovým aligátorům pod ní. Další mělo na sobě mrtvého poníka, nad kterým se skláněl jiný poník s nožem v puse. Další zobrazoval padlého anděla v náručí sklíčeného poníka.
Jak míjela jednotlivé obrazy, začaly obrazy fialovou klisnu naplňovat hrůzou. Ale ani na okamžik se nezastavila v této nekonečné chodbě a běžela dál vstříc temnotě.
V temnotě před ní se najednou objevil pár rudých očí. Pozorovaly ji, ale klisna běžela dál. Temnota, do které běžela, se začala kolem ní rozpínat po celé chodbě. Rozprostřela se po obrysech a okenních obrazech a šířila se rychleji, než ona běžela. Temnota se plížila za ní, dokud v sobě nepozřela celou chodbu.
Zatímco jednorožčí klisna běžela dál, rudé oči pomalu zmizely ve tmě. Klisna však běžela dál temnotou, aniž by věděla, kam byla vedena.

Kam se zase ten elf poděl...

1. listopadu 2017 v 13:32 | Jas |  Info
Nazdar lidi, zase žádná nová creepypasta, omlouvám se všem, co si mysleli opak... :D Jak všichni víme, v září nám opět začala škola, a ačkoli mi odpadlo několik nudných předmětů k... no... hovnu... :D jako třeba občanka, bižule, fyzika a zemák, tudíž jsem si myslela, že to bude docela v pohodě, tak jsem to krapet přepískla a šeredně se spletla. Ve stresu jsem stejně, bohužel jsem takový typ, který je línej, ale zároveň mi známky úplně jedno nejsou, takže se neučím a pak se za to nenávidím, a navíc jsem toho teď měla krapet hodně (autoškola (předem se omlouvám všem, kdo mají zelený pláštěnky a potkám je za deště... kupte si radši jinou barvu, jinak vás neuvidím :-D ), výměna s Kostnicí, sportovní kurz...), takže nervy v kýblu z věčnýho dohánění učení v maturitním ročníku... prostě bomba. Tím pádem jsem pomalu nesáhla na překlad jak Underline, tak Silent Ponyville. Už snad ale bude lépe a snad se do toho zase brzo pustím! :-)
Mějte prosím ale se mnou strpení ^^;
-Jas

Knihovna Namluveno!

31. října 2017 v 21:26 | Kman CZ |  Namluvené creepypasty
Jop! Protože je ten Halloween, tak tady máme další namluvenou creepypastu! :) Nechť se líbí! :)

Rake namluveno!

12. října 2017 v 10:25 | Jura |  Namluvené creepypasty
A přibyla nám další namluvená creepypasta! :-) Určitě se koukněte a podpořte Juru! :)
-Jas

Překlad Zalga se ruší

1. října 2017 v 10:45 | Jas |  Info
Ahoj lidi,
ačkoli mě to mrzí, jsem nucena vyškrtnout ze seznamu Zalga. Proč? Krátce - jeho autor OfStrangerTides zrušil svůj účet na Deviantartu, tudíž už nemám předlohu. Bohužel jsem s tím ne zcela počítala, tak jsem si to nekopírovala k sobě do složky. Příběh jsem se snažila najít mimo DA, ale bohužel bezúspěšně. Takže se omlouvám za svou neprozíravost. Kdyby někdo našel nějaký přijatelný příběh Zalga jinde, ráda ho zase do seznamu vrátím. Opět připomínám, že není problém si říct i o překlad jiné creepypasty. :)
-Jas

Silent Ponyville 3, prolog

28. září 2017 v 15:30 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Byl svěží zimní den a pofukoval jemný, ale mrazivý vánek. Celestia pozorovala ze svého kočáru, který letěl nebesy, krajinu pod sebou přikrytou dekou sněhu.
'Jaký nádherný den pro svatbu.' Pomyslela si Celestia a usmála se. Už to bylo tak dlouho, co naposledy byla na svatbě, vždycky jí v cestě stály povinnosti, ale nyní, když byla Luna zpět, si mohla na krátký čas odskočit. Navíc jí nikdo nemohl nařknout, když se na svatbě braly dvě držitelky Elementů Harmonie.
Jakmile se její kočár začal přibližovat k zasněženému Ponyvillu, nedokázala si nevšimnout oddechujícího fialového jednorožce, který tak vyčníval z bílého pozadí. Celestia se trochu zachichotala; věděla, jak si její žákyně potrpí na každičký detail, a že svatba dvou jejích nejlepších kamarádek jí nervovala více než obvykle.
Jednorožec se rychle podíval k nebi, usmál se, kočár přistál a hned byl jednorožec u něj.
"Princezno! Díky bohu, že jste tady! Jenom o deset minut a čtyřicet dva sekund pozdě, ALE TO NEVADÍ!" Zasmála se Twilight s pocuchanou hřívou, "Můžeme ztracený čas ještě dohnat! Když přesuneme družičkový průvod sem-" rychle něco načmárala do svého zápisníku, "a přesuneme bufet sem a-"
"Twilight," promluvila Celestia jasně, čímž přerušila svou nejlepší žákyni, která se na ní rychle podívala, "musíš se uklidnit. Jestli to přeženeš, neskončí to dobře." Celestia se zasmála, jakmile spatřila její zděšený výraz, "Navíc, deset minut svatbu nezkazí. Dokonce by jí to mohlo vylepšit. Jen si to vezmi, napětí ve vzduchu, všichni netrpělivě čekají, až událost začne, pomalé odhalení publiku." Celestia mrkla na svou studentku.
"… S hudbou a atmosférou bude napětí už takhle dost vysoké," řekla Twilight, rychle jí problesklo hlavou a její hříva se vrátila do normálu a usmála se, "se zatajeným dechem sedí na krajích svých sedadel a očekávají příchod nevěsty. Každý další moment je činí netrpělivějšími ještě více, až se konečně otevřou velké dveře a odhalí nebesky krásnou postavu za nimi."
"Teď myslíš jako spisovatel," Celestia se zakřenila a Twilight se zasmála jejich společnému skrytému vtipu. (pozn. P. V díle od stejného autora Zkoumání Kouzla Ponoření do Mysli Twilight ukázala Celestii ono kouzlo a Celestia se dozvěděla, že Twilight jako malá psala fanfikce. Všichni víme, jak začátečnické fanfikce vypadají) "No, slibuji, že už slavnost nebudu dál zdržo-" Jakmile Celestia položila kopyto na zem, okamžitě ho zase zvedla, zaražená v půlce myšlenky s otevřenou pusou.
"… Děje se něco, Princezno?" zeptala se Twilight zmatená náhlou změnou v princeznině chování.
"… Twilight… ty to…" Celestia zamrkala na svou studentku, která normálně stála, jako by se nic nedělo. Twilight jí zmatený výraz oplatila a Celestia se znovu podívala na zem, které se před chvílí dotkla. Pomalu znovu nohu k zemi přiblížila. Potom ho rychle zase zvedla, jako by jí země chtěla nohu sníst.
"… Celestie, co se děje?" zeptala se Twilight zmateně a nevěděla, jestli má mít strach nebo ne.
Celestia nijak neodpověděla, jen napřímila oči. Avšak jakožto panovnice země po tolik let zklidnila pořádně nervy a položila kopyto na území Ponyvillu. Páteří jí projela vlna elektřiny a cítila, jak jí vstala hříva vzadu na krku. Tohle nebylo přirozené, nikdy nic takového ještě necítila.
Země měla pulz. Pomalý, pozvolný pulz, jako by se ze země snažilo něco osvobodit. Ale nehýbala se a nejevila známky, že by s ní bylo něco špatně. Pozorovatel by na Ponyvillu nespatřil nic nenormálního. Ale pulzování země jí nahánělo husí kůži; připadalo jí hrozivě hanebné, jako by jí chtělo od Ponyvillu co nejdál.
"Ty to necítíš, Twilight?" zeptala se Celestia zvědavě a pohlédla na svou studentku.
"A co přesně mám cítit?" Twilight se podívala na svá kopyta, jedno zvedla a podívala se na něj zespoda, potom zavál vítr a nahnal jí husí kůži, "no, je mi trochu zima, jestli myslíte to."
Celestia si svou nejlepší studentku chvíli prohlížela a potom obrátila pozornost zpět k zemi. Pulzy byly přesné a pravidelné, mezi jednotlivými byla vždy čtyři vteřiny mezera. Ale jestli to necítila ani její studentka, tak to možná mohlo počkat až po svatbě.
"No… teď to neřeš, Twilight. Musíme se soustředit na svatbu," Celestia přikývla.
"Och… tak dobře, princezno, když to říkáte," řekla rychle Twilight a znovu se podívala do svých poznámek, "Dobře, tak se do věcí dáme, než je prodloužíme ještě více!" Twilight se poté rozběhla k radnici, aby už vše šlo jako po drátkách.
"Promluvím si s ní po svatbě," řekla potichu Celestia a následovala svou studentku.

Kam dál

UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.