STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 3, kapitola 1

13. listopadu 2017 v 21:09 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Hrála hudba. Tichá melodie tančila vzduchem všude kolem ní, tlumené akordy plynule přecházely jeden ve druhý. Jako by se na nástroj nehrálo už tak dlouho a čekalo se s hraním na tuto příležitost. Melodie jí však naháněla husí kůži.
Fialový jednorožec vyrazil vpřed, ačkoli kolem sebe neviděl žádné světlo. Ale byla odhodlaná jít stále vpřed, ačkoli nevěděla, co je jejím cílem. Připadalo jí, jako by už šla několik dní. Její nohy při každém kroku pulzovaly bolestí. Vůbec nic si nepamatovala, pouze tuto neustávající bolest.
A potom před sebou zahlédla světlo. Bylo jen slabé, sotva jí osvětlovalo svět kolem ní, ale bylo to lepší nežli nic. Když k němu přistoupila blíže, mohla si konečně prohlédnout scénu kolem sebe.
Byla na hradě v Canterlotu. Dokázala by poznat svůj domov naprosto odkudkoli. Ale něco tu nebylo v pořádku. Jindy jasně barevné dlaždice byly nyní dokonale šedé a špinavé. Zdi, které kdysi na sobě nesly malby a různé dekorace se nyní podřizovaly rozkladu a špíně, která byla všude po zemi. Zdi už nebyly vyrobené z kamene a sádry, ale spíš vypadaly, jako by byly zkonstruovány z krví potřísněné ocele. Na místech, kde bývaly nástěnná zrcadla, byla nyní ocelová okna, která při sobě držela pomocí řetězu.
Hrad byl postaven jako klec.
Podívala se za sebe, kde očekávala vstupní dveře do hradu. Místo toho však před ní čněla slepá chodba. Nic nenaznačovalo tomu, že zde kdy vůbec nějaké dveře byly. A ačkoli se nějak musela dostat dovnitř, teď byla uvnitř uvězněná.
Otočila svou hlavu zpátky na cestu před sebou. Znala cesty hradem jako svoje podkovy. Nečekala na nic dalšího a rozběhla se kupředu. Hlavní sál byl přímo před ní. Tam princezna Celestia nejčastěji přijímala hosty, kde stála nahoře na schodišti před okenními obrazy dne a noci.
Netrvalo jí dlouho do síně doběhnout, ale když se tak stalo, okamžitě se zarazila. Síň vypadala jako všechno kolem, vše se rozpadalo, hnilo, nebo bylo potřísněné krví. Ale největší změnou byl okenní obraz, který nyní zdobil zeď za schodištěm.
Zobrazoval Celestii jako obrovskou tyčící se postavu uprostřed, jediné viditelné oko temně rudé. Pod ní byly vyobrazeni poníci a jejich domy v plamenech. Nad ní zářilo slunce a měsíc, jedno zatemňovalo druhé. Na každé její straně byly dva symboly, jeden rudý magický kruh s dalšími třemi uprostřed ozdobený dávnými runami. Druhý byl černý magický kruh, ve kterém byl pro změnu trojúhelník, který měl v sobě zvláštní náhodné křivky. Runy se kolem tohoto kruhu s trojúhelníkem seskupovaly tak, že symbol připomínal hodiny.
Uši jednorožčí klisny zaslechly řinčení řetězů. Vzhlédla vzhůru ke stropu, kde spatřila něco, co vypadalo jako lustr, který se nad ní pohyboval.
Zařízení na stropě najednou vydalo praskavý zvuk a spadlo k zemi. Klisna měla jen pár sekund, aby se skokem mohla vyhnout věci, která padala přímo na ní. Svalila se k zemi a chránila si obličej a čekala, až uslyší zvuk dopadu na zem.
Místo toho jen zaslechla, jak zařízení zachrastilo, jako by se najednou zastavilo ve vzduchu. Tento zvuk následovalo bolestné zaječení, které se odráželo po celé síni. Klisna opět vzhlédla, aby si mohla lépe prohlédnout to, co zvuk vydávalo. To, co si myslela, že byl lustr, byla ve skutečnosti hromada ozdobných dekorací pro výše postavené poníky. Na vrchu byla připevněná koruna; ze které na straně visela tiára, několik kusů brnění a několik dalších přívěsků. Pod všemi těmito dekoracemi se nacházela bytost, která vypadala, jako z ní korunovační klenoty vyrůstaly. Kůže se tomu rozpadala, záda to mělo prohnuté až ke koruně a mělo to pouze bolestivě deformované zadní nohy. Čelist visela volně dolů a bytost zakvílela, čímž odhalila řadu rovných, rozbitých zubů.
Klenoty se začaly houpat. Bytost se snažila natáhnout své tělo dolů a zabořit svoje zuby do fialové klisny.
Ta však nečekala, až na ní bytost zaútočí. Otočila se a vyběhla schody, čímž se jí podařilo utéct. Běžela chodbami, které důvěrně znala. Nevěděla přesně, kam chtěla utéct. Chtěla najít svou učitelku, tu, která jí toho už tolik dala a která byla jako její druhá matka.
Běžela chodbou, kopyta jí duněla o plechovou podlahu. Cítila, jak jí při každém dopadu na zem krev třísní nohy. Chodba, kterou běžela, jí připadala nekonečná, protože všechno kolem ní bylo schované v temnotě. Běžela a kolem ní se míhala ocelová okna. Z oken nebyla vidět žádná známka světla, ani ujištění, že existovalo něco jako nebe.
Kopyta jí nesla dál. Jak běžela chodbou déle, zdálo se, jako by se chodba začala měnit. Země začala být najednou horká, zdi nabyly světlejší barvu a místnost jako by měnila tvar. Ocelová okna se najednou začala měnit na okenní obrazy znázorňující poníky. Každé okno zobrazovalo jinou událost.
Jedno zobrazovalo upalovaného poníka na kůle. Další ukazovalo dva poníky uprostřed boje, každý s jinou zbraní i brněním. Další poník byl pověšený na laně připevněném na měsíc. Další zobrazovalo matku házející své hříbě hladovým aligátorům pod ní. Další mělo na sobě mrtvého poníka, nad kterým se skláněl jiný poník s nožem v puse. Další zobrazoval padlého anděla v náručí sklíčeného poníka.
Jak míjela jednotlivé obrazy, začaly obrazy fialovou klisnu naplňovat hrůzou. Ale ani na okamžik se nezastavila v této nekonečné chodbě a běžela dál vstříc temnotě.
V temnotě před ní se najednou objevil pár rudých očí. Pozorovaly ji, ale klisna běžela dál. Temnota, do které běžela, se začala kolem ní rozpínat po celé chodbě. Rozprostřela se po obrysech a okenních obrazech a šířila se rychleji, než ona běžela. Temnota se plížila za ní, dokud v sobě nepozřela celou chodbu.
Zatímco jednorožčí klisna běžela dál, rudé oči pomalu zmizely ve tmě. Klisna však běžela dál temnotou, aniž by věděla, kam byla vedena.
 

Kam se zase ten elf poděl...

1. listopadu 2017 v 13:32 | Jas |  Info
Nazdar lidi, zase žádná nová creepypasta, omlouvám se všem, co si mysleli opak... :D Jak všichni víme, v září nám opět začala škola, a ačkoli mi odpadlo několik nudných předmětů k... no... hovnu... :D jako třeba občanka, bižule, fyzika a zemák, tudíž jsem si myslela, že to bude docela v pohodě, tak jsem to krapet přepískla a šeredně se spletla. Ve stresu jsem stejně, bohužel jsem takový typ, který je línej, ale zároveň mi známky úplně jedno nejsou, takže se neučím a pak se za to nenávidím, a navíc jsem toho teď měla krapet hodně (autoškola (předem se omlouvám všem, kdo mají zelený pláštěnky a potkám je za deště... kupte si radši jinou barvu, jinak vás neuvidím :-D ), výměna s Kostnicí, sportovní kurz...), takže nervy v kýblu z věčnýho dohánění učení v maturitním ročníku... prostě bomba. Tím pádem jsem pomalu nesáhla na překlad jak Underline, tak Silent Ponyville. Už snad ale bude lépe a snad se do toho zase brzo pustím! :-)
Mějte prosím ale se mnou strpení ^^;
-Jas

Knihovna Namluveno!

31. října 2017 v 21:26 | Kman CZ |  Namluvené creepypasty
Jop! Protože je ten Halloween, tak tady máme další namluvenou creepypastu! :) Nechť se líbí! :)
 


Rake namluveno!

12. října 2017 v 10:25 | Jura |  Namluvené creepypasty
A přibyla nám další namluvená creepypasta! :-) Určitě se koukněte a podpořte Juru! :)
-Jas

Překlad Zalga se ruší

1. října 2017 v 10:45 | Jas |  Info
Ahoj lidi,
ačkoli mě to mrzí, jsem nucena vyškrtnout ze seznamu Zalga. Proč? Krátce - jeho autor OfStrangerTides zrušil svůj účet na Deviantartu, tudíž už nemám předlohu. Bohužel jsem s tím ne zcela počítala, tak jsem si to nekopírovala k sobě do složky. Příběh jsem se snažila najít mimo DA, ale bohužel bezúspěšně. Takže se omlouvám za svou neprozíravost. Kdyby někdo našel nějaký přijatelný příběh Zalga jinde, ráda ho zase do seznamu vrátím. Opět připomínám, že není problém si říct i o překlad jiné creepypasty. :)
-Jas

Silent Ponyville 3, prolog

28. září 2017 v 15:30 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Byl svěží zimní den a pofukoval jemný, ale mrazivý vánek. Celestia pozorovala ze svého kočáru, který letěl nebesy, krajinu pod sebou přikrytou dekou sněhu.
'Jaký nádherný den pro svatbu.' Pomyslela si Celestia a usmála se. Už to bylo tak dlouho, co naposledy byla na svatbě, vždycky jí v cestě stály povinnosti, ale nyní, když byla Luna zpět, si mohla na krátký čas odskočit. Navíc jí nikdo nemohl nařknout, když se na svatbě braly dvě držitelky Elementů Harmonie.
Jakmile se její kočár začal přibližovat k zasněženému Ponyvillu, nedokázala si nevšimnout oddechujícího fialového jednorožce, který tak vyčníval z bílého pozadí. Celestia se trochu zachichotala; věděla, jak si její žákyně potrpí na každičký detail, a že svatba dvou jejích nejlepších kamarádek jí nervovala více než obvykle.
Jednorožec se rychle podíval k nebi, usmál se, kočár přistál a hned byl jednorožec u něj.
"Princezno! Díky bohu, že jste tady! Jenom o deset minut a čtyřicet dva sekund pozdě, ALE TO NEVADÍ!" Zasmála se Twilight s pocuchanou hřívou, "Můžeme ztracený čas ještě dohnat! Když přesuneme družičkový průvod sem-" rychle něco načmárala do svého zápisníku, "a přesuneme bufet sem a-"
"Twilight," promluvila Celestia jasně, čímž přerušila svou nejlepší žákyni, která se na ní rychle podívala, "musíš se uklidnit. Jestli to přeženeš, neskončí to dobře." Celestia se zasmála, jakmile spatřila její zděšený výraz, "Navíc, deset minut svatbu nezkazí. Dokonce by jí to mohlo vylepšit. Jen si to vezmi, napětí ve vzduchu, všichni netrpělivě čekají, až událost začne, pomalé odhalení publiku." Celestia mrkla na svou studentku.
"… S hudbou a atmosférou bude napětí už takhle dost vysoké," řekla Twilight, rychle jí problesklo hlavou a její hříva se vrátila do normálu a usmála se, "se zatajeným dechem sedí na krajích svých sedadel a očekávají příchod nevěsty. Každý další moment je činí netrpělivějšími ještě více, až se konečně otevřou velké dveře a odhalí nebesky krásnou postavu za nimi."
"Teď myslíš jako spisovatel," Celestia se zakřenila a Twilight se zasmála jejich společnému skrytému vtipu. (pozn. P. V díle od stejného autora Zkoumání Kouzla Ponoření do Mysli Twilight ukázala Celestii ono kouzlo a Celestia se dozvěděla, že Twilight jako malá psala fanfikce. Všichni víme, jak začátečnické fanfikce vypadají) "No, slibuji, že už slavnost nebudu dál zdržo-" Jakmile Celestia položila kopyto na zem, okamžitě ho zase zvedla, zaražená v půlce myšlenky s otevřenou pusou.
"… Děje se něco, Princezno?" zeptala se Twilight zmatená náhlou změnou v princeznině chování.
"… Twilight… ty to…" Celestia zamrkala na svou studentku, která normálně stála, jako by se nic nedělo. Twilight jí zmatený výraz oplatila a Celestia se znovu podívala na zem, které se před chvílí dotkla. Pomalu znovu nohu k zemi přiblížila. Potom ho rychle zase zvedla, jako by jí země chtěla nohu sníst.
"… Celestie, co se děje?" zeptala se Twilight zmateně a nevěděla, jestli má mít strach nebo ne.
Celestia nijak neodpověděla, jen napřímila oči. Avšak jakožto panovnice země po tolik let zklidnila pořádně nervy a položila kopyto na území Ponyvillu. Páteří jí projela vlna elektřiny a cítila, jak jí vstala hříva vzadu na krku. Tohle nebylo přirozené, nikdy nic takového ještě necítila.
Země měla pulz. Pomalý, pozvolný pulz, jako by se ze země snažilo něco osvobodit. Ale nehýbala se a nejevila známky, že by s ní bylo něco špatně. Pozorovatel by na Ponyvillu nespatřil nic nenormálního. Ale pulzování země jí nahánělo husí kůži; připadalo jí hrozivě hanebné, jako by jí chtělo od Ponyvillu co nejdál.
"Ty to necítíš, Twilight?" zeptala se Celestia zvědavě a pohlédla na svou studentku.
"A co přesně mám cítit?" Twilight se podívala na svá kopyta, jedno zvedla a podívala se na něj zespoda, potom zavál vítr a nahnal jí husí kůži, "no, je mi trochu zima, jestli myslíte to."
Celestia si svou nejlepší studentku chvíli prohlížela a potom obrátila pozornost zpět k zemi. Pulzy byly přesné a pravidelné, mezi jednotlivými byla vždy čtyři vteřiny mezera. Ale jestli to necítila ani její studentka, tak to možná mohlo počkat až po svatbě.
"No… teď to neřeš, Twilight. Musíme se soustředit na svatbu," Celestia přikývla.
"Och… tak dobře, princezno, když to říkáte," řekla rychle Twilight a znovu se podívala do svých poznámek, "Dobře, tak se do věcí dáme, než je prodloužíme ještě více!" Twilight se poté rozběhla k radnici, aby už vše šlo jako po drátkách.
"Promluvím si s ní po svatbě," řekla potichu Celestia a následovala svou studentku.

Rake

22. září 2017 v 21:57 | Black goes gray |  Creepypasty
Během léta 2003 zaujal média ze severovýchodu Spojených Států, než vypadla elektřina, případ s humanoidním stvořením. O bytosti nezbyly téměř žádné informace, jelikož o ní byly během výpadku záhadně smazány veškeré zmínky.
O této bytosti neznámého původu vypovídali svědci zvláště z venkovského New Yorku a jeden dokonce z Idaha. Bytost vyvolala v těchto lidech všechny možné druhy emocí od nepohodlí a strachu až po téměř dětinskou hravost a zvědavost. Ačkoli se jejich psané příběhy nedochovaly, vzpomínky přetrvaly i nadále. Toho roku se případ snažilo vyřešit hned několik lidí. Na začátku roku 2006 bylo známo okolo dvou tuctů téměř identických dokumentů časovaných z 12. století až po současnost, ze 4 různých kontinentů.
S několika vyšetřujícími lidmi jsem byl v kontaktu a získal několik ústřižků z jejich budoucí knihy.
Dopis Na Rozloučenou: 1964
"Když si takhle připravuji svůj konec, chtěl bych se omluvit za veškerou vinu nebo bolest, který můj čin způsobí. Je to jenom jeho chyba. Jednou jsem se probudil a cítil jeho přítomnost. A jakmile jsem otevřel oči, spatřil jsem ho. Jindy jsem se probudil a zíral do jeho očí, poslouchal jeho hlas. Nemohu spát, když nevím, co mě při dalším probuzení čeká. Sbohem."
Nalezeno v dřevěné bedně spolu s dvěma prázdnými obálkami adresovanými Williamovi a Rose a jedním volně ležícím dopisem bez obálky:
"Nejdražší Linnie,
Modlil jsem se za tebe. Řekl tvé jméno."
Zápisek deníku (přeloženo ze španělštiny): 1880
"Zažil jsem ohromnou hrůzu. Zažil jsem ohromnou hrůzu. Zažil jsem ohromnou hrůzu. Vidím jeho oči, když zavřu své vlastní. Jsou prázdné. Černé. Spatřily mě a zaryly se mi do duše. Jeho mokrá ruka. Nebudu spát. Jeho hlas (nečitelný text)."
Mariňákův zápisník: 1691
"Přišel ke mně ve spánku. V rohu postele jsem cítil něčí přítomnost. Všechno vzal. Musíme se vrátit do Anglie. Už se sem na žádost Rakea nikdy nevrátíme."
Od svědka: 2006
"Před třemi lety jsem se na 4. července vrátil se svou rodinou z Niagarských vodopádů. Všichni jsme byli velmi unavení po dlouhém dni řízení, takže jsme okamžitě uložili děti do postele a šli spát.
Okolo čtvrté ráno jsem se vzbudila a myslela si, že můj manžel vstal, aby si došel na záchod. Využila jsem příležitosti a znovu si pro sebe ukradla kus deky, což ho samozřejmě vzbudilo. Omluvila jsem se mu a řekla jsem mu, že jsem si myslela, že je na záchodě. Jakmile se ke mně otočil čelem, zalapal po dechu a skrčil nohy tak rychle, že mě málem shodil svým kolenem z postele. Potom se mě chytil, ale nic neříkal.
Po několika vteřinách zvykání si na tmu jsem spatřila důvod jeho zděšení. U rohu postele sedělo zády k nám něco, co vypadalo jako nahý muž, nebo nějaký druh bezsrstého psa. Jeho tělo bylo v jakési zvláštní póze, jako by ho předtím přejelo auto. Okamžitě jsem se také vyděsila, ale zároveň jsem o něj měla strach. V tu chvíli mi připadalo, jako by chtěl pomoc.
Můj muž koukal chvílemi přikrytý přes svoje rameno a koleno, potom se rychle podíval na mě a poté znovu na bytost.
Bytost se chvíli rychle míhala kolem jedné strany postele a poté houpavým pohybem přešla na druhou stranu, až byla skoro stopu od manželova obličeje. Na asi 30 sekund bylo ticho (nebo spíš 5, situace to jen natahovala) a bytost si prohlížela jeho obličej. Potom rychle položila svou ruku na manželovo koleno a vběhlo do chodby k pokojům dětí. Zaječela jsem, zvedla jsem se a rychle běžela rozsvítit světlo, abych té věci zabránila ublížit mým dětem. Jakmile jsem vyběhla na chodbu, spatřila jsem to celé skrčené asi 20 stop ode mě. Otočilo se to na mě s obličejem od krve. Rychle jsem rozsvítila. Stiskla jsem vypínač světla a spatřila svou dceru Kláru.
Zatímco jsme s manželem běželi naší malé dceři na pomoc, věc seběhla po schodech dolů. Byla velmi těžce zraněná, a tak ze sebe byla schopná dostat pouze svá poslední slova svého krátkého života. Řekla: "To on je Rake."
Po cestě do nemocnice sjeli můj manžel se dcerou v autě do jezera. Ani jeden to nepřežil.
Protože jsme bydleli v malém městě, novinky se rozšířily celkem rychle. Policie byla ze začátku docela užitečná a náš příběh zaujal i několik novinářů. Ale článek o našem případu nikdy nevyšel ani v novinách, ani v televizi.
Několik následujících měsíců jsme já a můj syn Justin bydleli v hotelu nedaleko domu mých rodičů. Jakmile jsme se vrátili domů, začala jsem odpovědi hledat sama. Nakonec se mi podařilo najít jednoho chlápka z vedlejšího městečka s podobným příběhem. Napsali jsme si a popsali tak své vlastní zážitky. Věděl o dalších dvou lidech z New Yorku, kteří též viděli postavu, které jsme od té doby říkali Rake.
Trvalo nám všem skoro 2 celé roky brouzdání po internetu, než jsme dali dohromady něco o tomhle Rakeovi. V žádném z dokumentů však nejsou detaily nebo pokračování. Jeden zápisek bytost popisoval na prvních třech stránkách a pak už nikdy zmíněna nebyla. Zápisek z lodního deníku nevysvětloval vůbec nic než to, že jim Rake řekl, aby všichni odešli. Byl to také poslední zápisek toho deníku.
Také se ovšem našli případy, kdy Rake navštívil jednoho člověka vícekrát. Hodně lidí též zmiňovalo, že s nimi Rake mluvil, mou dceru nevyjímaje. To nás dovedlo k zamyšlení, jestli se u nás Rake objevil před tím, než jsme na něj přišli.
Celé dva týdny jsem každou noc zapínala kameru u své postele. Pečlivě jsem se každé ráno zaposlouchala do zvuků, jak se převaluji. Už jsem se naučila rozeznat ten zvuk, když se video přehrávalo v 8x větší rychlosti. (A stejně to zabralo každý den téměř hodinu)
První den třetího týdne jsem však zaslechla něco nového. Byl to velmi ostrý hlas. Byl to Rake. Nedokážu to poslouchat tak dlouho, abych z toho něco vyrozuměla. Zatím jsem to ani nedala poslechnout nikomu jinému. Jediné, co jsem věděla, byl fakt, že už jsem to někde slyšela, a teď i věřím, že to mluvilo, když to sedělo před mým manželem. Sice si nepamatuji, že bych něco slyšela, ale z nějakého důvodu mi jeho hlas vždycky připomene právě ten moment.
Myšlenky, které se tehdy musely honit hlavou mé dcery, mě doteď činí smutnou.
Sice jsem Rakea neviděla od doby, co mi zničil život, ale vím, že byl u mě v ložnici, když jsem spala. Vím a bojím se, že se jednoho dne probudím a on na mě bude zírat."


Videa zmiňující Rakea



V létě 2011 vytvořil amatérský filmař hororový snímek postavený volně právě na příběhu Rakea. Můžete se na něj podívat zde:

Uživatel Youtube Ryan Morphy (aka Vicious516) též natočil video zmiňující Rakea, na které se můžete podívat zde:


Originál ZDE

Web Blind Maiden - Namluveno!

4. září 2017 v 11:19 | Kman CZ |  Namluvené creepypasty
Další namluvená CP od Kmana! :)
-Jas

Clockwork: Tvůj čas vypršel

1. září 2017 v 13:44 | Luciiid |  Creepypasty
(UPOZORNĚNÍ: Extrémní a bohužel ne nutné GORE: krev, násilí, brutalita. Není vhodné pro slabé povahy a mladší čtenáře.)

Malá holčička seděla u sebe v pokoji. Její rozdrbané hnědé vlasy měla učesané do dvou culíčků a její kaštanově hnědé oči zíraly na dveře. Pevně obejmula svou plyšovou žirafu a pozorně poslouchala řev svých rodičů.
"Nikdy jsem neměl mít děti!" ozval se hlasitý hluboký hlas. "Jen dělají bordel, stěžují si a čmárají po zdech."
Byl přerušen naštvaným řevem matky holčičky. "Jsou to děti, Davide! Neznají nic lepšího!"
"S tímhle jdi do prdele, Marybeth. Už nechci slyšet tvoje debilní výmluvy, už jich mám tak akorát dost!"
"A co chceš jako dělat?"
Holčička zaslechla kroky blížící se k jejímu pokoji a obejmula svou žirafu pevněji. Dveře se násilím rozletěly a za nimi stál její obrovský tlustý otec. V jedné své masité ruce držel obrovskou knihu.
"Přestaň, Davide!" zaječela její matka, ale otec její prosebné nářky ignoroval. Popadl malou holčičku za límec a ta se začala klepat strachem. Otec holčičky zlověstně pozvedl knihu.
"To máš za to tvoje posraný čmárání po mých zdech, ty malá náno!"

???? (zaslaná CP, neuvedený název ani kontakt)

29. srpna 2017 v 20:11 | Jakub Abdelli? |  CZ Creepypasty
Ahoj, znáte to, když si chcete nainstalovat nějaký program nebo hru, a je u toho smluvní podmínka? Nikdo je nečte, nikoho nezajímají, protože jsou dlouhé a nudné. Chápu vás, taky jsem to tak dělával, ale teď si na ně dávám pozor a čtu všechno aspoň 2x kvůli té věci, co se mi stala.
Byl jsem sám doma, byly letní prázdniny a já celý dny proseděl na počítači a nedělal nic. Browsoval jsem weby a stahoval různé blbosti, až jsem si všiml něčeho, co mě opravdu zaujalo. Byla to hra jménem Infërnun a šlo v ní o "komunikaci" s nějakým botem typu Evie, nebo český KarelBot.
Zajímají mě takové prkotiny jako tohle, a tak jsem to chtěl zkusit. Stáhl jsem to z nějakého pochybného webu, který kvůli důsledkům nebudu zveřejňovat. Instalace probíhala normálně, vybral jsem místo uložení, a pak už jenom smluvní podmínky.
Těšil jsem se, a tak jsem jen zaškrtl souhlasím a dal OK.
Vyskočil mi na obrazovku jakýsi chat. Vypadal normálně, a tak jsem do něj napsal "ahoj" a čekal na reakci.
Někdo jménem Behemoth odepsal "Vítám tě :-)". Psali jsme si takové basic věci jako "jak se máš" "kolik ti je", ale pak přišla otázka na to "kde žiješ?".
Benemoth odpověděl: Ve zdech. Na to jsem odpověděl: A to je kde? Napsal: Radlická 7711, což je moje adresa. Rozklepal jsem se, ale pak mě napadlo, že mi možná jen čte IP adresu, a tak jsem se uklidnil a psal dál. Ale pak mi konverzace přišla čím dál divnější a divnější. Ptal se mě na otázky typu "jak se má moje rodina", "co bych dělal kdyby moje rodina zemřela" a další znepokojující otázky.
Kvůli tomu jsem ten chat vypnul a najel na tlačítko uninstall. V tom mi vyskočil error a v něm se psalo "The Terms of Service prohibits uninstalling the program". Nechal jsem to být a ten program nechal jen tak na ploše. Šel jsem spát ale měl jsem pořád pocit, že mě nějaké cizí oči pozorují, i když jsem byl absolutně sám. Padnul jsem do postele a dál nic neřešil, když v tom někdo začal šeptat. Ozývalo se to ze zdi hned vedle mé postele. Vyskočil jsem z ní a jen jí sledoval. Na zdi se začal rýsovat nápis "Upsal ses mi a už se mě nezbavíš". A teď jsem si vzpomenul na tu zas**** podmínku u toho prokletého chatu. Najednou se ze zdi začala rýsovat hlava a začala děsivě vřískat a skučet.
Probudil jsem se celý zpocený a udýchaný. Ulevil jsem si a posadil se na postel. Šel jsem si udělat kávu a posadil se za počítač. Otevřela se mi plocha, a já jsem spustil Chrome. Začala mi blikat obrazovka a objevovaly se na ní divné tváře, vždycky jen na sekundu. Chtěl jsem to vypnout, ale počítač nereagoval a zapnul chat bota. Napsal jsem do něj "To děláš ty? Okamžitě toho nech". Odepsal jen "Souhlasil jsi s tím, nemám důvod přestat".
Po chvilce toho děsivého problikávání to přestalo. Napadlo mě si najít jeho jméno: Benemoth a zjistil jsem, že je to jakýsi prastarý démon. Najel jsem na forum hledajíc stejnou oběť toho programu a napsal mi jeden uživatel jméném Michael: Je to démon šířící se přes kabely a net, nejde se ho zbavit, je s tebou do konce života, žije ve zdech nebo v malých škvírách a mezerách domu, např: za skříní, mezi knihami, za lednicí, ale je možnost jak omezit jeho 'útoky'.
Napsal, že ho musím posílat dál mezi lidi, a že jen tak ho můžu omezit. Našeptával mi do snů cizím jazykem, slyšel jsem řevy z odpadní roury v umyvadle. Proto vás prosím, čtěte si smluvní podmínky, nikdy nevíte co v nich je, a s jakými hrůzami souhlasíte.

Kam dál

UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.