STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Září 2013

Funnymouth kompletní překlad part 2

29. září 2013 v 14:45 | Slimebeast |  Creepypasty

nechtěl jsem zažehnout plamen války s ním.



Ale samozřejmě...

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Od: funnymouth@bluud.com So., 17. listopadu 2012 v 9:30

Pro: Charles Watts <chwatts@refersales.com>



No táák.

Nebuď tak smutný....



Bude se ti to líbit a budeme se spolu skvěle bavit...



Je to v pořádku...

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A s tím jsem zablokoval jeho adresu. Měl jsem to udělat hned na prvním místě. Ale stejně jsem začínal být zvědavý, jak by to šlo dál. Možná, kdybych to neudělal, přiznal by se, že jen blbnul a dělal si ze mě jen velice špatnou srandu. Když jsem však viděl, že jsou furt dokola staré kecy, dal mi zelenou a bloknul jsem ho nadobro.



Tady v tomto bodě jsem si konečně na chvíli odpočinul. V bloku uvízl. Nebyla zde žádná možnost, aby obešel tento ban.



Po několika minutách jsem se ujistil, že je to za mnou a žil jsem svůj vlastní den. Vše bylo v pořádku, dokud jsem se za soumraku nevrátil domů a ten chladný, svíjející se pocit začal nanovo... a já netušil proč.



No, nebyla to tak docela pravda Měl jsem nějaké nápady.



Podíval jsem se na e-mail.



ic od ''funnymouth'', nicméně tu byl e-mail od Jorge.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

d: Jorge G <ghostjorge@refersales.com> So., 17. listopadu 2012 ve 14:03

Pro: Charles Watts <chwatts@refersales.com>



hej...



ReferSales je v prdeli... Nenačte se ani za nic... Až budeš online, koukni se na to prosím co nejdříve.



Mír a Mrkve

Jorge

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------





Začal jsem nadávat. Ten čas... Ztratili jsme Sales a já byl celý den pryč bez toho, aby mě mohl Jorge nějak kontaktovat. Kdybych dal alespoň jemu své kontaktní informace, mohl mi aspoň zavolat.





Čekal jsem až se načte stránka a objevil se error.



Namísto toho se to začalo přesměrovávat na jinou stránku.



Bluud.com

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Od: Charles Watts <chwatts@refersales.com> So., 17. listopadu 2012 v 18:15

Pro: Jorge G <ghostjorge@refersales.com>



Jo... vidím. Přesměrovává se to na stránku s obří pixelovanou tváří s divným jazykem.



Myslím, že to musí být ten funnymouth PoS. Dal jsi mu můj e-mail? S doménou v něm?



C.W.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Od: Jorge G <ghostjorge@refersales.com> So. 17.listopadu 2012 v 18:23
Pro : Charles Watts <chwatts@refersales.com>



je to 404 stránkový Error, ne přesměrovačka. Chci to, co jsi hulil... Vše, co je Bluud.com je ''již brzy'' oznámení.



Nikomu jsem nic nedal.



Jeorge
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Od: Charles Watts <chwatts@refersales.com> So. 17.listopadu 2012 v 18:25
Pro : Jorge G <ghostjorge@refersales.com>



ha ha ha... Funny....



Pak mi Jorge poslal e-mailem screenshot, že web hází 404 ERROR... spolu s ''již brzy'' oznámením na Bluud.com.



Mohl je padělat... ale PROČ? Mám tím na mysli.. jestli je to nějaký vtip, tak je velice abstraktní a nechápu ho.



Když jsem se podíval na soubory stránky, všechno bylo v pořádku. Všechno bylo na svém místě a dokonce si nikdo nic nezměnil na svém profilu. Ověřil jsem všechny názvy názvů... věc, na které stránka běží... nic není ve své kůži...



Přesto... tu stále byl ten oteklý jazyk, divná tvář, která na mě zírá s prázdnými očními důlky.



Pak tedy nevím, co mi uniklo.



Při pohledu zblízky jsem spatřil, že ten obraz ve skutečnosti není pixelovaný. Byl vyroben z maličkých písmen, html kódů, kde každé písmenko je jinak vybarvené, aby zapadalo do obrazce.



Znovu a znovu. Slovo, které tvořilo obraz bylo stále přede mnou. ''funnymouthfunmouth

funnymouthfunmouth'' ve velkém nesmyslném shluku.



Cítil jsem se, jako bych plival na obrazovku.



Odblokoval jsem jeho e-mailovou adresu a začal mu psát neuvěřitelně proffání a hrozivý dopis. Bylo mi honem jedno, jstli dostanu stránku zpátky, jen jsem měl potřebu všechno vyházet ven takže jsem cítil, jak začínám mít situaci opět pod kontrolou.



Než jsem stačil dokončit dopis... dostal jsem znovu ten divný, plazivý pocit. Ten ''Ne, to nemůže být...'' pocit, kdy víte, že jednáte absurdně ale přesto víte, že máte pravdu.



Zastavil jsem moje hackování výhrůžek smrtí a zkontroloval e-mailovou schránku.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Od: funnymouth@bluud.com so. 17.listopadu 2012 v 07:00
Pro : Charles Watts <chwatts@refersales.com>



vidím tvůj pěkný obličej

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Od: funnymouth@bluud.com so. 17.listopadu 2012 v 19:00
Pro : Charles Watts <chwatts@refersales.com>



hello buddie

Od: funnymouth@bluud.com so. 17.listopadu 2012 v 19:01
Pro : Charles Watts <chwatts@refersales.com>



no táák



Od: funnymouth@bluud.com so. 17.listopadu 2012 v 19:01
Pro : Charles Watts <chwatts@refersales.com>



haló



Od: funnymouth@bluud.com so. 17.listopadu 2012 v 19:01
Pro : Charles Watts <chwatts@refersales.com>


heleo helo ehelo



Od: funnymouth@bluud.com so. 17.listopadu 2012 v 19:01
Pro : Charles Watts <chwatts@refersales.com>



Nechci, aby to...



Od: funnymouth@bluud.com so. 17.listopadu 2012 v 19:01
Pro : Charles Watts <chwatts@refersales.com>


nemyslím na to, ale přesto....



Od: funnymouth@bluud.com so. 17.listopadu 2012 v 19:01
Pro : Charles Watts <chwatts@refersales.com>


vidím tvůj pěkný obličej



Nejen, že byl ten pocit správný... Byl naprosto přesný. Napsal mi přesně v minutě, když jsem si ho odblokoval. Ale zdálo se, že mi začal naschvál psát nonstop, protože jsem si ho zablokoval.



Dalších 10 mailů mi přišlo bez toho, aniž bych stihl odpovědět.



Od: Charles Watts <chwatts@refersales.com> So. 17.listopadu 2012 v 19:00
Pro : funnymouth@bluud.com


PŘESTAŇ UŽ KURVA





Začínala mě z toho napští bolet hlava. Srdce mi bušilo. Ne ze strachu - ale ze vzteku. Byl to pravděpodobně největší výbuch vzteku člověka na internetu - a to už je dost co říct.



Naštěstí zprávy za chvíli přestaly chodit.



Snažil jsem se uklidnit, zhluboka se nadechl, ale nezdálo se, že by to pomohlo. Byl jsem pořád neuvěřitelně naštvaný. Pomalu, metodicky jsem mu poslal další zprávu.



Od: Charles Watts <chwatts@refersales.com> So. 17.listopadu 2012 v 19:21
Pro : funnymouth@bluud.com



Ahoj,



Nechápu, co říkáš a nechápu, co chceš. Myslím, že tu asi bude jazyková bariéra. Je angličtina (čeština pozn.) tvůj rodný jazyk?



Myslím, že jsi udělal něco s mojí stránkou a chci, abys mi jí vrátil.



Pokud jsi na mě naštvaný, neměl jsem v plánu to udělat. Možná jsi nepochopil, co jsem řekl, nebo co jsem tím myslel.



Prosím, změň zpátky moji stránku a půjdeme každý opět svojí cestou.



Děkuji, C.W.



Čekal jsem...



Přemýšlel jsem, jak bych se mohl zbavit toho vzteku a věděl jsem, že tohle byl jeden z nejlepších způsobů, jak na to jít. Ten člověk pochopí, co mám na mysli. Měl by si uvědomit chybu, kterou udělal.



Uklidnil jsem se. Vše vypadalo, že bude v pořádku.



Pak...



Od: funnymouth@bluud.com so. 17.listopadu 2012 v 19:23
Pro : Charles Watts <chwatts@refersales.com>


O)_(O





A tady jsem vybouchnul.



Tady jsem úplně maximálně vybuchl a nešlo se uklidnit.



Praštil jsem monitor rukou a tím ho shodil ze stolu. To mě vytočilo ještě víc a tak jsem přejel rukou po klávesnici a ta letěla za monitorem. Křičel jsem ve směsi frustrace a vzteku a vyběhl jsem z místnosti a všechno okolo, co se mi dostalo pod ruku, jsem srážel.



Tak dlouho jsem se snažil navybouchnout. Nejradši bych všechno spálil, kdybych měl po ruce zapalovač a nemusel to pak platit.



Tu noc jsem zíral do stropu a zdálo se mi to jako celá věčnost, než jsem usnul.



Během čekání na spánek jsem věděl, že budu mít noční můru. Prostě jsem to VĚDĚL. To bylo to, kam se ubíralo mé štěstí. Představte si, jak jsem byl překvapený i ve spánku, když místo nějakého hrůzného prostředí, jsem byl v bezpečí....



Lesa.



Ležel jsem opět v trávě. Cítil jsem relaxaci. Věděl jsem, dokonce i moje podvědomí vědělo, že všechno bude v pořádku. Bez ohledu na to, jaké katastrofy si na mě život připravil, měl by i tak jít dál. Nic však nebylo trvalé. Všechno bylo v přechodu. Nikdo se ke mně nemohl dostat.



Opět jsem cítil něco, co se kroutilo na mém krku.



Ne. Žádné kostky osudu. Nic to nemohlo zkazit. Nevšímal jsem si toho červa. Chtěl jsem jít pryč.



Cítil jsem svíjení až v puse. Teď jsem se najednou nemohl probudit. Jindy se můžu probudit, když se k tomu rozhodnu.... Ale tentokrát to vypadalo, že jsem svou příležitost prošvihl.



Pak už to nebyl červ. Byl to prst. Pak další a nakonec čtyři slizké, svíjející se prsty v mé puse svíraly mou spodní čelist.



Nebolelo to, když se to stalo.



Bylo to jen něco jako ''pop''... větší tlak než bolest.



Bylo to rychlé a ještě před tím, než jsem věděl, co se děje, bylo po všem.



Pak jsem se dokázal přinutit vstát. Posadil jsem se a nakonec i postavil v úplné tmě. Dotýkal jsem se stěn, když jsem šel cestu do koupelny. Tam jsem konečně stiskl vypínač.



Stál jsem před zrcadlem a mnul si oči, protože mě světlo oslepilo.



Díval jsem se několik minut do zrcadla s žádnou reakcí. Žádné pocity. Žádné myšlenky.



Pak jsem se usmál.



Usmál jsem se, jak jsem nejlépe mohl, teď, když byla moje čelist úplně na padrť, volně visící, kolem krku. Můj jazyk volně visel z pusy, jako ochrnutý, lepkavý slimák.



Moje zuby neměly kořeny, visely na kuse masa a mohl jsem je úplně v pohodě vytáhnout rukou se stejným nepohodlím, jako kdybych se píchnul jehlou.



Zasmál jsem se a uslyšel zvuk připomínající bublání v kanalizaci.



Jaký to krásný obličej!



Jaký to funny mouth!



Funnymouth!



Funnymouth funnymouth fun!



*Lemonlimeskull se připojil k #ReferSales

lemonlimeskull: vidím tvůj pěkný obličej.

Lemonlimeskull: netvař se tak smutně.

Lemonlimeskull: :)

GhostJeorge: kde sakra jsi?

GhostJeorge: haló? Charlesi?

GhostJeorge: …

lemonlimeskull: O)_(O

*Lemonlimeskull opustil #ReferSales.

Funnymouth kompletní překlad part 1

29. září 2013 v 14:44 | Slimebeast |  Creepypasty
Tak je tu další pasta. Omlouvám se předem za pravopisné chyby :/ omlouvám se, ale musí to být na půlku...

*Funnymouth se připojil k #ReferSales

funnymouth: čau všichni dneska

funnymouth: mám rád BLUUD

funnymouth: pryč v někom

funnymouth: vidím tvůj pěkný obličej. Nebuď s ním tak smutný...

funnymouth: come on

funnymouth: :)

*Funnymouh opustil #ReferSales

GhostJeorge: co to..., co to kurva bylo?

Lemonlimeskull: Stalo se to právě?

GhostJeorge: Ano, Skulle, stalo...



První věc, kterou si musím uvědomit je, že jsem ''lemonlimeskull''. Jinými slovy je to tam moje přezdívka.


Bylo to poprvé, co jsem viděl nebo slyšel něco o ''funnymouth'' a pro všechny záměry a účely, to mělo být i naposled. Každý, kdo strávil hodně času chatováním ví, že podivíni přicházejí a odcházejí. Lidé začnou klást šílené otázky, nebo prostě trollí populární kanál.



První, co mě napadlo divného na ''funnymouth'' bylo, že víceméně přišel a odešel bez konkrétního cíle. Nesnažil se někoho nasrat, a ani se nezeptal, jestli někdo na kanále ví, jak opravit jeho počítač nebo odstranit virus.



*Funnymouth se připojil k #ReferSales

funnymouth: čau všichni dneska

funnymouth: mám rád BLUUD

funnymouth: pryč v někom

funnymouth: vidím tvůj pěkný obličej. Nebuď s ním tak smutný...

funnymouth: come on

funnymouth: :)

*Funnymouh opustil #ReferSales

GhostJeorge: co to..., co to kurva bylo?

Lemonlimeskull: Stalo se to právě?

GhostJeorge: Ano, Skulle, stalo...



První věc, kterou si musím uvědomit je, že jsem ''lemonlimeskull''. Jinými slovy je to tam moje přezdívka.



Bylo to poprvé, co jsem viděl nebo slyšel něco o ''funnymouth'' a pro všechny záměry a účely, to mělo být i naposled. Každý, kdo strávil hodně času chatováním ví, že podivíni přicházejí a odcházejí. Lidé začnou klást šílené otázky, nebo prostě trollí populární kanál.



První, co mě napadlo divného na ''funnymouth'' bylo, že víceméně přišel a odešel bez konkrétního cíle. Nesnažil se někoho nasrat, a ani se nezeptal, jestli někdo na kanále ví, jak opravit jeho počítač nebo odstranit virus.



Prostě se jen přihlásil, vychrlil nějaký náhodný text a šťastně vypadnul.



Lemonlimeskull: teď ale opravdu. CO TO KSAKRU?

GhostJorge: nemá ponětí

GhostJorge: *nemám ponětí

lemonlimeskull: je na jiném kanále, pokud ho chceš najít.

Lemonlimeskull: #bluud

GhostJorge: já ne, pane

lemonlimeskull: XD

lemonlimeskull: bitch.



Nevím, co jsem očekával při pronásledování tohoto uživatele na jiný kanál. Nejsem typ, který sejde ze své cesty, aby obtěžoval nebo se hádal s lidmi. Snažím se tomu vyhýbat za každou cenu, i když někdy si někdo začne sám a to mi to pak nevadí.



Potvrzuji, co říkám - Nemám ponětí, proč jsem ho sledoval.



*lemonlimeskull se připojil k #BLUUD

lemonlimeskull: ahoj



Byl jsem tam na kanále sám.



Funnymouth: O)_(O

lemonlimeskull: :)

lemonlimeskull: tákže...

funnymouth: O)_(O

lemonlimeskull: tákže... ty na mě zíráš...

lemonlimeskull: to je neslušné.

Funnymouth: sorry

funnymouth: jen jsem to udělal...

funnymouth: je to v pořádku.

Lemonlimeskull: vidím

funnymouth: O)_(O



Vlastně jsem se tu hodně nahlas zasmál. Byl sice divný, ale byl neškodný.



Lemonlimeskull: můžeš se vrátit do #ReferSales jestli chceš

lemonlimeskull: nebudeme tě ponižovat, jestli je to to, čeho se bojíš.

Funnymouth: O)_(O

lemonlimeskull: nebo taky ne...

lemonlimeskull: cokoli chlape, co se ti zdá zajímavé. Strašně se dneska nudím.

Funnymouth: já se taky dneska dnudím.

Funnymouth: normálně ne.

Lemonlimeskull: normálně ne, co?

Funnymouth: normálně ne. To je vše.

Funnymouth: normálně ne, protože oni normálně ne a potooooooom…..

funnymouth: připadám si hloupě...

lemonlimeskull: O-okay... měj se...

funnymouth: O)_(O



A s tím jsem odešel. Stalo se to tak rychle a měl jsem pocit, že se buď moc snaží a nebo je to legitimní blb, který neuměl pořádně používat chatovací program. Nečinně sedět a vcházet do jiných kanálů na zlomek vteřiny se zdálo jako zoufalá snaha o pozornost. Možná jsem se mu neměl smát, ale jo... byl hloupý...



GhostJorge: hmmm?

Lemonlimeskull: Nic. Vážně nevím, co říkal.

GhostJorge: hah. Vítej na internetu...

lemonlimeskull: Co je však smutné je to, že kromě tebe a mě je zde jediný uživatel online dneska.

*lemonlimeskull kopne Killjay a křičí ''VZBUĎ SE''

lemonlimeskull: bleh...



Ticho se táhne kanálem asi po půl hodiny. Tak jsem minimalizoval okno a šel dělat svoje záležitosti.



Lemonlimeskull: kdokoli?



Trvalo několik vteřin, než se to zase objevilo. Funnymouth zase opět zíral. Fyzicky jsem posunul rameny s ''prosím ne zase tahle hovadina'' povzdechem.



Pak jsem si všiml, že není na kanále.



Lemonlimeskull: ?

Lemonlimeskull: …

lemonlimeskull: viděl ho někdo?

Lemonlimeskull: samozřejmě že ne, když jsi líný...



Bylo zřejmé, že zde byla závada buď s klientem nebo se serverem. Zprávy z dřívějška se poslaly, avšak v náhodném pořádí. Takové věci se hold stávají.



Přesto mě to sakra vyděsilo.



Po několika minutách sezení jsem dostal mrazivý a nepříjemný pocit v mém břiše.... takový ten ''neměl jsem něco dělat...'' pocit. Rozhodl jsem se ho přestat snažit potlačit a jen jsem zavřel chatovací okno.



Jasně, mohl jsem se odhlásit, jako by se nic nedělo, ale proč se snažit dokazovat, že jsem nebyl vystrašený? Sakra, nikdo mě dokonce neviděl odcházet.



Po několika hodinách blbnutí na netu, jsem šel spát asi ve 2:40 ráno.



Jedna věc, na kterou jsem hrdý, je, že nemám noční můry. Alespoň ne pravidelně. Obvykle, pokud tam jsou příšery, duchové nebo jaderné války, umím je ovládat a skvěle si to užívám. Střílím zombie do obličeje, říkám duchům, jak nejsou skuteční a směju se jim, a když je tam nějaké neštěstí, obvykle vím, jak ho odstranit , zatím co se ostatní nepřátelé smaží.



Měl jsem asi 4 SKUTEČNÉ noční můry v posledních letech a ano, myslím to smrtelně vážně.



První noční můra mého dospělého života byla v roce 2005. Právě jsem se rozešel s někým, kdo už měl přes rok stejně někoho jiného. Ten večer, kdy jsem konečně usnul, se mi zdálo, že byla připoutána k lékařskému stolu, zatímco ji nějaká neviditelná bytost nevysvětlitelně cucala mozek pomocí nějakého nástroje.



Mozek křičel. Neustále křičel.



Druhá noční můra mě navštívila v zdravotnickém zařízení, kde experimentovali s různými novými způsoby zachraňování životů. Byla to fantastická prohlídka těchto high-tech zařízení, zázraků moderní vědy, lidí v laboratorních pláštích atd. Pak jsem byl zaveden do místnosti, kde byly tři oběti autonehody ''zachráněny'' pomocí jejich nové techniky. Byla zde mladá dívka, která měla úplně nafouklý obličej a byla pověšena za hrudník, dále žena, která dopadla velmi špatně s končetinama.



Třetí přišla brzy po druhé. Byl jsem obtěžován dvěma lidmi - jedním, který mě chtěl do nekonečna urážet a druhý, který se mě absurdně snažil štípat, a vyladit neefektivními způsoby. Přemýšlením jsem nad tímto snem převzal kontrolu jako nad ostatními, poslal jsem oba chlapy proti sobě, aby se jim dostalo trochu poetické spravedlivosti.



Místo toho však štípač začal být enormě nasilný. Popadl jazyk toho druhého a zuřivě za něj tahal, dokud mu ho prostě nevyndal. Pak mu táhl za víčka, dokud se nenafoukly v jakřsi groteskní prolaps.



I tak si však myslím, že i když jsem měl noční můry, nikdy jsem neměl skutečný cíl jakéhokoli druhu hrůzy. Je to vždy jen trochu empatického hororu spojeného s něčím brutálním.



Tato noc však byla jiná. Jakmile jsem usnul, začal jsem snít. V podstatě šlo o opakující se sen, kde jsem v lese, jen nekontroluji zvířata a ptáky a celkově je všude chlad. Ležel jsem v trávě a koukal na nebe. Je to vždy velice vítaný sen, hlavně když mám den na hovno a pak se vzbudím šťastný a připravený začít znovu.



Tentokrát se však scénář změnil. Ležel jsem v trávě... ale když jsem se díval na oblohu, cítil jsem něco zvláštního.



Byl to chladný, svíjející se pohyb na mém krku.



Ve snu jsem šáhl na krk a odtáhl dlooouhou žížalu. Hnusila se mi. Když ji vidím na dvoře, vezmu si opatu a zahážu jí hlínou, abych se na ní nemusel dál koukat.



Znechuceně jsem hodil žížalu pryč a pokračoval ve svém snu.



Pak... jsem měl ten pocit znovu. Vlhký, mokrý, kroutící se na mém krku.



Vytáhl jsem dalšího červa.



Zase se to stalo.



Potřetí však už byl pocit zmatku a hrůzy natolik silný, že jsem se snažil probudit. Většinou to dělám, když se něco v mém snu stane až moc skutečným. Game over.



Mylel jsem si, že jsem se dostal pryč. Alespoň myslel. V bdělém světě jsem něco cítil na kůži a zjistil jsem, že je to úhledná, slizká stopa. Logika mi říkala, že jsem v noci musel slintat. Nic na co být hrdý, ale není to tak strašné, jak se zdá. Sen si přeložil tento pocit k tomu určitému zvířeti v lesním snu.



Více znepokojující fakt byl však možná ten, že postel měla v sobě prohlubně. Čtyři abych byl přesný. Bylo to jakoby se v noci někdo na rukou a kolenou nade mnou skláněl,.když jsem spal.



Bylo tu spousta možností, jak se to mohlo stát... ale od té doby jsem spal jen lehce. Každá maličkost, jako zvuk stropního ventilátoru mě okamžitě vzbudila. Neměl jsem absolutně žádný zájem se do toho lesa ve snu opět vracet.



Když konečně přišlo ráno, byl jsem připravený vstát. Jít ven z domu a vymetat všechny pavučiny. Ještě před tím jsem však rychle zkontroloval svůj e-mail, abych se ujistil, že jsem neměl žádné nevyřízené transakce nebo dotazy, na které bych musel odpovídat.



Překvapení!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Od: funnymouth@bluud.com So., 17. listopadu 2012 ve 02:42

Pro: Charles Watts <chwatts@refersales.com>



Užíval jsem si povídání s tebou. Může to být zábava, uvidíš co



nerad to zastavuji

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Určitě si vzpomínáte, že jsem tomuto chuji nedával svoji e-mailovou adresu. Nicméně, logikou by bylo, že ji někdo na kanále měl. Zřejmě se vrátil do #ReferSales , někoho se na ní zeptal, a že ten někdo je pěkný podvodník, protože jsem nikomu svoje osobní kontaktní informace nedával.



I když...



E-mail byl poslán na 2:42, což přesně ten čas, kdy jsem šel spát, a když všichni na kanále bylo stále nečinní.



I když jsem věděl, že v tom někde bude háček, odpověděl jsem.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Od: Charles Watts <chwatts@refersales.com> So., 17 listopadu 2012 v 9:29




Uhhhm... jo kámo. Nejsem si tak docela jistý, jestli chci, abys mi psal...

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bylo to jasné a k věci. Nebylo pochyb, abych tu zprávu neodeslal a i když to byl velice krátký mail

Part 2: zde

Jeff the Killer/ Jeff zabiják - kompletní překlad

21. září 2013 v 12:00 | Creepypasta |  Creepypasty

Útržek z místních novin:

Zlověstné neznámé

Vrah stále na svobodě

Po týdnech nevysvětlitelných vražd je zlověstný neznámý vrah stále na vzestupu. Po několika málo důkazech, které se našly, přežil jeden mladý kluk a statečně vypráví svůj příběh.

"Měl jsem zlý sen a probudil jsem se uprostřed noci," říká chlapec. "Koukl jsem na okno, které bylo z nějakého důvodu otevřené, ikdyž si jasně pamatuji, že jsem ho před spaním zavřel. Vstal jsem a znovu jsem ho zavřel. Poté jsem prostě zalezl pod peřinu a snažil se usnout. Začal se mi vnucovat takový divný pocit, jakoby mě někdo sledoval. Vzhlédl jsem a málem jsem vyskočil z postele. Tam, v malém paprsku světla, jenž procházel mezi záclonami, byl pár dvou očí. Nebyly to normální oči. Byly tmavé, zlověstné a černě olemované a... to mě prostě vyděsilo. Poté jsem zahlédl jeho pusu. Dlouhý, strašlivý úsměv, ze kterého se mi zježily všechny chlupy na těle. Postava tam stála, dívala se na mě. Nakonec po chvíli, která se zdála být celou věčností, řekl jednoduchou větu. Řekl to hlasem šílence.



Řekl "Jdi spát." Vykřikl jsem a to ho proti mně poslalo. Vytáhl nůž a zamířil mi s ním přímo na srdce. Vyskočil na mou postel a začal se mnou bojovat. Snažil jsem se ho kopnout, praštit, mlátil jsem kolem sebe, jen abych ho od sebe dostal. Najednou vpadl do pokoje můj táta. Muž po něm hodil nůž a zasáhl jeho rameno. Pravděpodobně by ho i zabil, kdyby sousedé nezavolali policii.



Zastavili před domem a okamžitě se k němu rozběhli. Muž se otočil a proběhl chodbou. Zaslechl jsem zvuk tříštícího se skla. Vyšel jsem z pokoje a okno, ze kterého bylo vidět na zahradu, bylo rozbité. Vikoukl jsem z něj a viděl jsem toho muže mizet v dálce. Řeknu vám jen jedno, nikdy nezapomenu ten obličej. Ty chladné, zlé oči a psychopatický úsměv. To nikdy nezmizí z mé hlavy."



Policie stále pracuje na vzhledu tohoto muže. Jestli někdy uvidíte někoho, kdo by odpovídal popisu v příběhu, okamžitě zavolejte na nejbližší policejní stanici.



Jeff a jeho rodina se právě přestěhovali do nového domu. Jeho otec dostal povýšení v práci, a tak si řekli, že by bylo lepší žít v jedné z těch "lepších" čtvrtí. Jeff a jeho bratr Liu si nemohli na nic stěžovat. Nový, lepší dům. Co by se nedalo milovat? Když vybalovali, přišla k nim jejich nová sousedka.



"Ahoj," řekla. "Jsem Barbara. Bydlím tady přes ulici. No... chtěla jsem představit sebe a svého syna." Otočila se a zavolala na něj. "Billy, to jsou naši noví sousedé." Billy pozdravil a šel si znovu hrát na dvorek.



"No," řekla Jeffova matka. "Já jsem Margaret a tohle je můj manžel Peter a moji dva synové Jeff a Liu." Každý z nich se představil a pak je Barbara pozvala na narozeninovou oslavu svého syna. Jeff a Liu už chtěli říct, že odmítají, když to však před nimi stihla jejich matka přijmout. Když Jeff a jeho rodina dovybalili, šel Jeff za svou matkou.



"Mami, proč jsi přijmula pozvánku na narozeninovou oslavu nějakého děcka? Už nejsem škvrně..."



"Jeffe," řekla matka. "Právě jsme se přistěhovali. Měli bychom ukázat, že chceme se sousedy trávit čas. Na tu oslavu půjdeme a konec." Jeff chtěl něco namítnout, ale přestal, když si uvědomil, že to stejně nemá cenu. Kdykoli jeho máma něco řekla, myslela to vážně. Šel do svého ppokoje a svalil se na postel. Ležel tam a koukal do stropu, když ho náhle přepadl takový divný pocit. Ani ne bolest, ale... prostě divný pocit. Jen to přešel mávnutím ruky. Slyšel svou mamku, jak mu říká, aby si ještě došel pro nějaké věci, a tak tedy vstal a došel si pro ně.



Další den sešel Jeff dolů po schodech, aby si vzal snídani a nachystal se do školy. Jak tam tak seděl a jedl svou snídani, opět dostal ten pocit. Tentokrát to bylo silnější. Trochu ho to zabolelo, ale opět to přešel. Když Jeff a Liu dojedli snídani, šli dolů k autobusové zastávce. Seděli tam a čekali na autobus, a pak přes ně skočil nějaký kluk na skateboardu, jen několik centimetrů od jejich hlav. Oba uskočili překvapením. ''hej... co to k čertu je?''



Kluk přistál a otočil se k nim. Šlápl na skateboard a chytil ho oběma rukama. Klukovi mohlo být asi 12, o rok mladší než Jeff. Měl na sobě Aeropostale košili a roztrhané jeany.



''Vida, vida, vida... vypadá to, že tu máme čerstvé maso.'' V tom se objevily další dvě děti. Jedno z nich bylo hodně hubené a to druhé obrovské. ''No, když jste tu noví, tak bychom se měli představit. To je Keith'' Jeff a Liu se podívali na hubeného kluka. Měl přihlouplý obličej, který by jste u takového pomocníčka čekali. ''A to je Troy'' Podívali se na tlustého kluka. Káď sádla. Vypadalo to, jako by vůbec necvičil, protože se téměř kutálel.



''A já'' řeklo první dítě, ''jsem Randy. Nyní je pro všechny děti v této oblasti malá cena za jízdu autobusem, pokud mi rozumíte.'' Liu vstal, připraven Randymu jednu vrazit, když na něj jeden jeho kamarád namířil nůž. ''Ts ts ts... doufal jsem, že budeš více rozumný, ale vypadá to, že to budeme muset vzít po zlém.'' Randy šel k Liovi a vytáhl mu peněženku z kapsy. Jeff dostal ten pocit znovu. Teď to byl opravdu silný pocit pálení. Vstal, ale Liu mu pokynul, aby si sednul, ale Jeff si ho nevšímal a šel k frajírkovi dál.



''Poslouchej ty malej smrade. Koukej dát tu peněženku zpátky mému bratrovi, nebo se ti něco stane.'' Randy si dal peněženku do kapsy a vytáhl svůj nůž.



"Ou. A co budeš dělat?" Jak dokončil větu, Jeff mu vrazil jednu do nosu. Jak si Randy sáhl rukou na tvář, Jeff mu ji uchopil a zlomil mu ji. Randy vykřikl bolestí a Jeff mu sebral nůž z ruky. Troy a Keith se hnali na Jeffa, ale ten byl příliš rychlý. Povalil Randyho na zem. Keith na něj vyletěl, ale Jeff se skrčil a bodl ho do ruky. Keith s křikem upustil nůž na zem. Jeff udeřil Troye do břicha a ten se skácel k zemi. Jak padal, tak se pozvracel. Liu nemohl dělat nic jiného, než se s úžasem koukat na Jeffa.



''Jeffe, jak jsi to...'' to bylo vše co řekl. Viděli blížící se autobus a taky věděli, že mají to celé za vinu. Začali utíkat tak rychle, jak jen mohli. Jak běželi, ohlédli se a viděli, jak se autobus řítí okolo Randyho a jeho kámoše. Jak Liu a Jeff přiběhli do školy, nikomu se neodvážili říct, co se stalo. Všechno, co dělali, bylo, že seděli a poslouchali. Liu přemýšlel o tom, jak jeho bratr zmlátil několik dětí, ale Jeff věděl, že v tom bylo něco víc. Bylo to něco strašného. Když to pocítil, nešlo se vyhnout nutkání někoho zranit. Nelíbilo se mu, jak to zní, ale nemohl se ubránit pocitu štěstí. Když se vrátil domů, jeho rodiče se ho zeptali, jaký měl den a on odpověděl poněkud zlověstným tónem: ''Byl to nádherný den.'' Druhý den ráno uslyšel zaklepání na dveře. Sešel dolů a našel dva policisty a jeho matku stojící ve dveřích a vrhla na něj rozzlobený pohled.



''Jeffe, tito strážníci mi řekli, že jste napadli tři děti. Že to nebyl normální souboj, ale oni byli pobodáni. Pobodáni synu.'' Jeffův zrak padl na zem, ukazuje své matce, že je to pravda.



''Mami, to byli oni, co na nás mířili noži.''



''hochu'' řekl jeden policista, ''dvě pobodané a jedno s modřinou na břiše a máme svědky, kteří tvrdí, že jste z místa činu utekli. Tak, co na to říkáš?'' Jeff věděl, že to nemá smysl. Mohl mu říci, že na Lia zaútočili první, ale nebyl zde o tom žádný důkaz. Nemohl říct, že neutekli, protože utekli. Takže Jeff nemohl bránit sebe, ani Lia.



''hochu, zavolej sem svého bratra.'' To Jeff nemohl udělat. Vždyť to byl on, kdo zmlátil ty děti.



''Pane, to... to jsem byl já. Já jsem byl ten, kdo ty děti zmlátil. Liu se snažil mě držet zpátky, ale nemohl mě zastavit.'' Policista se kouknul na svého partnera a oba přikývli.



''Tak chlapče. To vypadá na rok ve vězení.''



''Počkej.'' říká Liu. Všichni vzhlédli a uviděli ho držet nůž. Policisté vytáhli své zbraně a zamířili s nimi na něj.



''Byl jsm to já. Já jsem zmlátil ty malé spratky. Mám znamení na důkaz.'' Odhrnul své rukávy a odhalil řezy a modřiny, jako kdyby bojoval.



''hochu, stačí položit ten nůž.'' řekl důstojník. Liu zvedl nůž a hodil ho na zem. Dal si ruce nad hlavu a šel k policii.



''Ne Liu, byl jsem to já, já to udělal'' Jeffovi začaly stékat slzy.



''Ou, sorry brácho. Snažím se vzít na sebe vinu za to, co jsem udělal.'' Policie odvedla Lia do vozu.



''Liu, řekni že jsem to já.. Řekni jim, že já jsem byl ten, kdo zmlátil ty děti'' Matka mu položila ruce na ramena.



''Jeffe prosím. Víme že je to Liu. Můžeš přestat.'' Jeff bezmocně sledoval, jak auto zrychluje v dáli s Liem uvnitř. O několik minut později přijel Jeffův táta a když spatřil Jeffovu tvář, věděl, že něco není v pořádku.



''Synu, synu, co je?'' Jeff nemohl odpovědět. Jeho hlasivky byly napjaté od pláče. Místo něj došla Jeffova matka k otcovi a řekla mu špatné zprávy, zatímco Jeff plakal na příjezdové cestě. Po asi okolo hodině se Jeff vrátil domů a viděl, že jsou jeho rodiče v šoku, smutní a zklamaní. Nemohl se na ně podívat. Nemohl se na ně podívat, když si mysleli, že to opravdu byl Liu a přitom to byl on. Tak šel prostě spát a snažil se dostat celou tu věc z jeho mysli. Dva dny ubíhaly, aniž by padla zmínka o Liovi v JDC. Neměl žádné kamarády, se kterými by si mohl vyrazit. Nic, než smutek a pocit viny. Tak to šlo až do soboty, kdy byl Jeff probuzen svou matkou, se šťastným, usměvavým obličejem.



''Jeffe, je den D'' řekla a rozvinula závěsy a nechala světlo proudit do pokoje.



''Co, co je dnes za den?'' zeptal se Jeff, zatímco se probouzel.



''Dnes je přeci Billyho oslava,'' Teď byl úplně vzhůru.



''Mami, že si děláš srandu, že jo? Nenuť mě, abych šel na párty nějakého kluka potom, co...'' Nastala dlouhá pauza.



''Jeffe, oba víme, co se stalo. Myslím, že ta oslava by mohla být věc, která trochu rozjasní události uplynulých dní. Teď se obleč.'' Jeffova matka odešla z pokoje do přízemí, aby se nachystala sama. Bojoval sám se sebou, aby vůbec vstal. Vybral si náhodné tričko a džíny a šel dolů po schodech. Viděl, že jeho matka a otec jsou celí oblečení, jeho matka v šatech a otec v obleku. Pomyslel si, na co takové oblečení, když je to jen dětská oslava?



''Synu, tohle tam budeš mít na sobě?'' zeptala se ho jeho matka.



''Lepší, než nosit příliš moc.'' řekl. Jeho matka se snažila na něj nekřičet a jen se na něj usmála.

''Teď, Jeffe, můžeme být příliš oblečení, abychom udělali dobrý dojem.'' řekl otec. Jeff zabručel a vrátil se do svého pokoje.



''Nemám žádné společenské oblečení'' zařval dolů po schodech.



''Stačí si něco vybrat'' řekla jeho matka. Rozhlédl se ve svém šatníku, aby našel něco, čemu by se dalo říkat společenské. Nakonec našel černé kalhoty a nátělník. Nemohl najít košili, která by se k tomu dala vzít. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že má jen pruhované košile. Žádné z nich nešly ke kalhotům. Nakonec našel bílou mikinu a oblékl si ji.



''Co to máš na sobě?'' řekli oba. Jeho matka se podívala na hodinky. ''Ach ne. Už není čas na změnu. Tak jdeme." řekla a vyhnala Jeffa i jeho tátu ze dveří. Přešli ulici k domu Barbary a Billyho. Zaklepali na dveře a zjistili, že Billyho matka je stejně společensky oblečená. Když Jeff vešel dovnitř, všude byli dospělí, žádné děti.



''Děti jsou venku na zahradě. Jeffe, co kdybys šel za nimi a s několika se seznámil?'' řekla Barbara.



Jeff vyšel na dvůr plný dětí. Všechny pobíhaly okolo v kovbojských kostýmech a střílely po sobě plastovými zbraněmi. Mohl by klidně být v Toys R Us. Najednou jeden kluk přišel až k němu a podal mu hračkovou zbraň a klobouk.



''Ahoj, chceš si hlát?'' zeptal se.



''Ach ne kluku, jsem příliš starý na tyto věci.'' Kluk se na něj podíval smutnýma psíma očima.



''Plosím?'' řekl kluk. ''Fajn'' odpověděl Jeff. Nasadil si klobouk a začal předstírat, že střílí na děti. Nejprve si myslel, že je to absurdní, ale pak se začal skutečně bavit. Nebylo to zrovna super cool, ale bylo to poprvé, co nemyslel na Lia. Takže si chvíli s dětmi hrál, a pak uslyšel nějaký hluk. Divný hluk otáčejících se koleček. Pak mu to došlo. Randy, Troy a Keith. Všichni přeskočili přes plot na jejich skateboardech. Jeff upustil falešnou pistoli a strhl kloubouk. Randy se na Jeffa podíval s nenávistným pohledem.



''Ahoj Jeffe, to jsi ty?'' řekl, ''máme nějaké nevyřízené účty.'' Jeff viděl jeho zpřeražený nos. ''Myslím, že jsme si kvit. Umlčel jsem vás a vy jste dostali mého bratra do JDC.''



Randy měl rozzlobený výraz v očích. ''Ach ne. Nejdu pro remízu. Jdu si pro vítězství. Možná si nám nakopal zadek, ale dneska to už neuděláš.'' Jak to dořekl, vrhl se na Jeffa. Oba padli na zem. Randy praštil Jeffa do nosu a Jeff popadl Randyho za uši a praštil ho do hlavy. Jeff shodil Randyho ze sebe a oba vstali. Děti křičeli a rodiče utíkali ven z domu. Troy a Keith oba vytáhli své zbraně z jejich kapes.



''Nikdo nevyrušujte, nebo budou lítat střeva'' řvali. Randy vytál nůž a bodl Jeffa do ramene.



Jeff vykřikl a padl na kolena. Randy ho začal kopat do obličeje. Po třech kopech mu Jeff nohu chytne a zkroutí ji tak, že Randyho povalil. Jeff vstal a šel k zadním dveřím. Troy ho chytil.



''Potřebuješ pomoct?'' zvedl Jeffa za límec a hodil ho přes terasu na dveře. Jeff se snažil vstát, ale Troy mu v tom bránil. Randy opět začal do Jeffa kopat, až začal kašlat krev.



''Pojď Jeffe. Bojuj se mnou'' zvedl Jeffa a hodil ho do kuchyně. Randy viděl na pultu láhev s vodkou a tak lahev rozbil Jeffovi nad hlavou.



''BOJUJ'' hodil Jeffa zpět do obývacího pokoje.



''Pojď Jeffe, podívej se na mě.'' Jeff vzhlédl. Jeho tvář byla potřísněná krví. ''Já jsem ten, kdo tvého bratra poslal do JDC. A teď si tu jen tak sedíš a necháš ho tam hnít po celý rok. Měl by ses stydět'' Jeff vstal.



''Konečně. Stojíš a budeš bojovat.'' Jeff byl na nohou, krev a vodku na tváři. Opět se dostavil ten zvláštní pocit, který už chvíli necítil. ''Konečně. Jsi na nohou'' řekl, když běžel na Jeffa. A najednou se to stalo. Něco unitř Jeffa se změnilo. Jeho psychika byla zničena, racionální myšlení fuč, všechno co mohl udělat, bylo zabít ho. Popadl Randyho a svalil ho k zemi. Dostává se na něj a bouchl ho ke srdci. Úder způsobil, že se Randyho srdce zastavilo. Randy nemohl popadnout dech. Jeff ho mlátil stále dál. Rána po ráně dostávala stále víc krve z Randyho těla. Mlátil do Randyho tak dlouho, dokud nepřestal dýchat a neumřel.



Každý se teď díval na Jeffa. Rodiče, pláčící děti, dokonce i Troy a Keith. Přesto opět zamířili své zbraně na Jeffa. Jeff viděl, že se zbraněmi umí a běžel po schodech. Jak běžel, Troy a Keith po něm stříleli, ale ani jednou se netrefili. Jeff vyběhl po schodech nahoru. Slyšel, jak ho Troy a Keith pronásledovali. Když doběhli na poslední schod, Jeff se schoval v koupelně. Popadl věšák na ručníky a strhl ho ze zdi. Troy a Keith vběhli dovnitř, nože připravené.



Troy hodil nůž na Jeffa, ale ten se mu vyhl a dal Troyovi ránu věšákem do obličeje. Troy šel tězce k zemi a jediný, kdo zbyl, byl Keith. Byl však hbitější než Troy a tak se sehnul, když k němu šla rána od věšáku. Upustil nůž a popadl Jeffa za krk. Přitlačil ho ke zdi. Najednou na něj z horní police spadlo bělidlo. Oba je popálilo a oba začali křičet. Jeff si otřel oči, jak nejvíc mohl. Opět zvedl věšák na ručníky a praštil jím Keitha přímo do hlavy. Jak tam ležel a krvácel, měl na tváři zlověstný úsměv.



''Co je ti k smíchu?'' zeptal se Jeff. Keith vytáhl zapalovač a zapálil ho. ''Čemu se směju '' řekl, ''se týká toho, že máš na sobě alkohol a bělidlo.'' Jeff vytřeštil oči a Keith po něm zapalovač hodil. Jakmile s ním plameny navázali kontakt, vodka se vznítila. Zatímco ho alkohol pálil, bělidlo mu vyšisovalo kůži. Jeff začal děsně křičet, když začal hořet. Snažil se uhasit oheň, ale bylo to k ničemu. Alkohol z něj udělal chodící peklo. Běžel chodbou a skutálel ze schodů. Všichni začali křičet, když viděli Jeffa, tedy nyní hořícího chlapce klesat k zemi, téměř mrtvého. Poslední věc, kterou Jeff viděl, byla jeho matka a ostatní rodiče, kteří se snažili uhasit oheň. To bylo těsně před tím, než omdlel.



Když se Jeff probudil, měl okolo obličeje obvazy. Neviděl nic, ale cítil bolest v rameni a stehy po celém těle. Pokusil se vstát, ale uvědomil si, že se mu z ruky táhne hadička a když se pokusil vstát, sestra ho zastavila.



''Nemyslím si, že bys už měl na nohy. Nene, ještě ne.'' řekla, položila ho na postel a znovu mu nasadila trubičku. Jeff seděl, bez vize a ponětí o tom, kde vlastně byl. Konečně po několika hodinách uslyšel svou matku.



''Miláčku, jsi v pořádku?'' zeptala se. Jeff ale nemohl odpovědět, když měl obvazy na hlavě a nemohl mluvit. ''Ale miláčku, mám skvělou zprávu. Poté, co všichni svědci řekli policii, že Randy na tebe úmyslně zaútočil, policie se rozhodla nechat Lia jít.'' To způsobilo, že se Jeff opět snažil postavit, ale v půlce se zastavil, když si vzpomněl na onu trubičku, která vedla z jeho paže. ''Bude tu zítra a tak budete moct být zase spolu.''



Jeff matku obejmul a řekl jí sbohem. Několik dalších dní probíhalo tak, že Jeffa navštěvovala rodina. Pak přišel den, kdy mu měli sundat obvazy. Jeho rodina tam stála, aby viděli, jak vypadal. Zatímco doktoři odstraňovali Jeffovy obvazy z obličeje, všichni seděli na pokraji svých sedadel. Počkali, až bude poslední obvaz z jeho obličeje odstraněn.



''Doufejme v to nejlepší'' řekl doktor. Rychle škubnul za plátno a všichni ostatní koukali Jeffa.



Jeffova matka vykřikla při pohledu na Jeffa. Liu a Jeffův táta zírali na jeho obličej.



''Co je? Co se stalo s mým obličejem?'' Řekl Jeff. Vyskočil z postele a běžel do koupelny. Koukl se do zrcadla a viděl příčinu neštěstí. Jeho tvář. Bylo to... bylo to strašné. Rty měl spálené na temný odstím červěné, jeho obličej měl čistě bílou barvu a jeho vlasy byli spálené od hnědé až po černou. Pomalu si položil ruku na tvář. Byla teď víc "kožovitá". Podíval se zpátky na svou rodinu a pak zpátky do zrcadla.



''Jeffe,'' řekl Liu, ''není to tak hrozné...''



''Není to tak hrozné?'' řekl Jeff, ''Je to perfektní.'' Jeho rodina by překvapena. Jeff se začal nekontrolovatelně smát. Jeho rodiče si všimli, že jeho levé oko a ruka mají záškuby.



''Ehm... Jeffe, jsi v pořádku?''



''V pořádku? Nikdy jsem se necítil tak šťastný. Ha ha ha ha haaaaaaaaaaaa, Podívej se na mě. Tahle tvář se ke mně prefektně hodí.'' Nemohl se přestat smát. Pohladil svou tvář. Pohlédl opět do zrcadla. Co to způsobilo? No, možná si vzpomete, když Jeff a Randy bojovali, něco v Jeffovi prasklo. Jeho rozum praskl. Teď byl ponechán, jako bláznivý stroj na zabíjení, ale to jeho rodiče ještě nevěděli.



''Doktore,'' řekla Jeffova matka, ''Je Jeff v pořádku? Jako v hlavě?''



''O ano, ale toto chování je pro pacienty, kteří brali hodně prášků proti bolesti typické. Pokud se jeho chování do několika týdnů nezmění, přiveďte ho sem a uděláme mu psychologický test.''



''O děkuji doktore.'' Jeffova matka šla k Jeffovi. ''Jeffe, zlatíčko, je čas jít.''



Jeff se podíval pryč od zrcadla a jeho tvář se formovala do šíleného úsměvu. ''Kay mami, ha ha haaaa'' jeho matka ho vzala za rameno a řekla mu, aby se oblékl.



''Tohle je v čem přišel.'' Pravila paní u stolu. Jeffova matka se podívala dolů a viděla černé kalhoty a bílou mikinu s kapucí, kterou měl Jeff na sobě. Nebyla na nich žádná krev a byli složené na sobě. Jeffova matka vzala Jeffa do pokoje a nechala ho, ať se oblékne. Poté odcházeli z nemocnice, aniž by věděli, že je to jejich poslední den života.



Později té noci vzbudil Jeffovu matku nějaký hluk z koupelny. Znělo to, jako by někdo plakal. Pomalu vešla dovnitř, aby zjistila, co se stalo. Když se podívala do koupelny, uviděla něco strašného. Jeff vzal nůž a vyřezal si úsměv na tvářích.



''Jeffe, co to děláš?'' zeptala se jeho matka.



Jeff se podíval na svou matku. ''Nemohl jsem se stále usmívat. Po chvíli to začalo bolet. Teď se můžu smát navždy. Jeffova matka si všimla jeho očí, které byly černě olemované.



''Jeffe, tvoje oči...'' Jeff nemohl oči zavřít.



''Nemohl jsem vidět svou tvář. Začal jsem být unavený a oči se mi začaly zavírat. Vypálil jsem si oční víčka, takže se můžu na sebe vždycky podívat, na můj nový obličej.'' Jeffova matka začala pomalu couvat, když viděla, že se její syn zbláznil. ''Co se děje mami? Nejsem snad krásný?''



''Ano synu'' řekla. ''ano, jsi krásný. J-jen mě nech dojít za tatínkem, aby mohl vidět tvůj obličej.'' Vběhla do ložnice a probudila Jeffova otce ze spánku. ''Miláčku, podej mi zbraň. My...'' zarazila se, když uviděla Jeffa ve dveřích, jak drží nůž.



''Mami, lhala jsi...'' To bylo to poslední, co od Jeffa slyšeli, než se k nim s nožem přiřítil a oba je zabil.



Jeho bratr se probudil, překvapen nějakým hlukem. Neslyšel nic jiného, a tak zavřel oči a snažil se znovu usnout. Když už pomalu začal bdít, dostal pocit, jako kdyby ho někdo sledoval. Vzhlédl a Jeff mu zakryl rukou ústa. Pomalu zvedl nůž připravený k zabití Lia. Liu se snažim sebou mlít sem a tam, ale nedokál uniknout Jeffovu sevření.



"Š š šššš.... " řekl Jeff ''Jen jdi spát.''

Vítejte

20. září 2013 v 16:52
Vítám vás na mé stránce Creepypasta překlady :) jsem ráda, že jste sem zavítali. Jestli se ptáte, co zde v budoucnosti najdete... je to celkem snadné... Překlady strašidelných historek, neboli v ájině creepypastas. V momentálním překladu je Jeff the Killer a určitě mám v plánu přeložit BEN DROWNED a další... No.. prostě uvidíte.... Možná tu k tomu budou i nějaké obrázky... měli by jste asi vědět, že jsem brony, neboli ta, co má ráda my little pony. Jen tak pro ty, kteří tvrdí že je to pro malé holky... MÁM TAKY V PLÁNU PŘELOŽIT PRÁVĚ NĚKTERÉ MLP CREEPYPASTAS JAKO TŘEBA CUPCAKEC NEBO RAINBOW FACTORY... zkuste si předem něco říct... ale já vás chápu.. v češtině se na to nekoukám.... no to by bylo asi tak vše :)
Jasmin
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.