STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Leden 2014

BEN DROWNED part2

22. ledna 2014 v 17:04 | Jadusable |  Creepypasty
Zápisek #3 (10. 09. 2010)
Vím, že je brzy ráno, celou noc jsem nespal, nemůžu spát, je mi jedno, jestli tohle někdo vidí, to není ten důvod, jen chci, aby se to rozšířilo a já nemusel jen tak trpět. Ztratil jsem vůli o tomhle psát a myslím, že se to ani nijak nezlepší, ale myslím si, že video mluví samo za sebe. Udělal jsem přesně to, co jste mi řekli, začal jsem hrát píseň Elegy of Emptiness na prvním místě, ale mám dojem, že to bylo to, co po mě hra a Ben (Ježíši Kriste nemůžu uvěřit tomu, že věřím tomu, že ve hře fakt je) chtěli, abych udělal. Teď mě pronásleduje, nejenom ve hře, ale i v mých snech. Vidím ho celou dobu, jak mi stojí za zády a jen se na mě dívá. Nechodil jsem na žádné hodiny, zůstal jsem ve svém pokoji na koleji se zavřenými okny a zatáhnutými žaluziemi - takhle jsem věděl, že mě nemůže pozorovat. Ale stejně mě dostává, když hraju, když hraju, on mě může stále vidět. Hra mě teď dost děsí. Mluvilo to se mnou pořád - a ne jenom tak, že používá texty přímo ze hry - povídalo to semnou. Mluvilo to ke mně. Odkazuje na Bena. Mluvilo to se mnou. Nevím, co to znamená. Nevím, co to chce. Nikdy jsem to nechtěl, jen chci svůj starý život zpátky. Věci jako tyto se normálně nedějí lidem, jako jsem já, jsem jen kluk, ani ne dost starý na to, abych mohl pít. To není fér, chci jít domů, chci znovu vidět své rodiče, jsem tak daleko od domova tady ve škole, chci znovu obejmout mamku. Chci jen zapomenout ten prázdný obličej té sochy. Můj původní soubor se hrou je zpět - přesně jak, jak byl, než zmizel. Už to nechci dál hrát. Cítím, že se mi něco špatného stane, když nebudu pokračovat, ale to je nemožné, je to jen video hra - strašidelná nebo ne, ale stále mi nemůže ublížit, že? Jako ne nijak vážně, že? To je to, co si říkám pokaždé, když si tím nejsem jistý.

Zápisek #4 (12. 09. 2010)
Dovolte mi vyjasnit pár věcí - vím, že se bojíte, ale "jadusable" je v pořádku. Skončil se stěhováním a řekl, že jede domů a že si bere na zbytek semestru volno. Nejsem si zcela jistý, co se stalo, mám o tom jen mlhavou představu, ale vy lidi víte mnohem víc než já. Jsem jeho spolubydlící a samozřejmě jsem věděl, že s ním v posledních pár dnech není něco v pořádku. Po celou dobu zůstával ve svém pokoji a ztratil kontakt se všemi jeho kamarády a jsem si zcela jistý, že jedl pouze zřídkakdy, po druhém dni už jsem tu nemohl dál zůstat, takže byl skoro celou dobu pryč a dovnitř jsem si vždy přišel jen pro potřebné věci. Párkrát jsem se s ním snažil mluvit, ale pokaždé se mě snažil přerušit nebo se snažil udržet konverzaci stručnou, když jsem se ho zeptal na jeho podivné chování, tak byl přesvědčen, že ho něco pronásleduje. Včera jsem si přišel pro svou knihu filozofie a on se ke mně přiblížil, vypadal strašně - měl šílené pytle pod očima. Podal mi flash disk a dal mi konkrétní pokyny. Řekl mi, že potřebuje, abych pro něj udělal poslední laskavost - konečně mi vysvětlil, co se s ním děje, dal mi info o jeho účtu na YouTube a řekl mi, že odtud jede pryč, že se hra stále snaží ho zlákat, aby to šel dál hrát, místo aby se věci změnily a že to neměl dělat a že mám nahrát záběry ze hry a informovat lidi o tom, co se stalo. Řekl jsem mu, že to může udělat sám a on se na mě podíval divokým pohledem a řekl, že už se na tu hru NIKDY nekoukne a to bylo to poslední, co mi řekl, ani mi neřekl sbohem, když ho přijeli vyzvednout rodiče. Nikdy jsem jeho rodiče nepoznal.

Upřímně nemohu přesně říct, co se stalo, když na mě mluvil, bylo dost těžké mu vůbec rozumět a jeho strašný vzhled mě opravdu rozptyloval. Na flashce byly záběry ze hry z předešlé noci a textový dokument s jeho jménem a heslem na YouTube a třetí dokument nazvaný "Pravda.txt" (The Truh.txt) obsahující to, co mi řekl, byly to jeho poznámky, které udělal. Řekl mi, že to pro něj znamená všechno, že se mám přesně řídit pokyny, normálně bych to nedělal "do písmene" ještě k žádosti jen na nějakou podělanou hru, ale způsob, jakým mluvil a způsob, jak vypadal, mi říkal, že tohle je opravdu vážné a tak to dodržím. Mám to video od včerejška, ale potřeboval jsem někoho, kdo by mi s tím pomohl, protože opravdu není moje silná stránka. Poté, co jsem se na to koukal, jsem musel jít zpět a podívat se na ostatní jeho videa na YouTube, abych si uvědomil, co se vlastně děje a potom jsem opravdu velmi zmatený. Video, které dneska nahrávám, Pravda.txt (The Truth.txt), bude zveřejněno 15. Září, přesně jak chce. Neodvážil jsem se na to ještě podívat, takže poprvé, kdy to uvidím, bude, až to uvidíte vy, k respektu k mému příteli. Abych odpověděl na vaši otázku, ne, zatím jsem se mu nepokoušel volat, myslím, že mu zavolám zítra a zjistím, jestli je v pořádku nebo ne. Přibližně teď by se měl dostat domů.

O videu: v tomto videu je to střihlé rovnou potom, kdy hra načetla soubor "BEN" a při pohledu zpět jsem si uvědomil, že jadusable nechal i obrazovku se soubory, protože to občas říkalo jiná jména, takže tentokrát to byla moje chyba, ale tentokrát to říkalo pořád to samé (Link a BEN), nic jiného. Nebyl jsem tam, když to hrál, ale vypadalo to pro mě, že na začátku hry zkouší jeho vybavení, nebo zkoumá, co má nebo tak nějak, protože se to prý náhodně předtím přeházelo. Pak, přesně po tomhle si myslím, že se hra stala příliš osobní pro něj.

Zápisek #5 (15. 09. 2010)
Čau lidi, tady "jadusable". Tohle je naposledy, co něco slyšíte ode mě, a tohle je i můj poslední dar vám všem - jsou to poznámky, které jsem si udělal a vědomosti, které mi došly. Než se do toho ponořím, chtěl bych vám všem poděkovat za pozornost a poslouchání, cítím, jako by tíha mocné zátěže měla být shozena. V době, kdy tohle budete číst, už tu asi nebudu, ale poté, co jsem strávil čtyři dny s touhle k šílenství dohánějící hrou, jsem pochopil, co ve hře skutečně je a doufám, že přečtením tohoto zabráníme tomu, aby se to opakovalo.

Existují věci, o které se s vámi nemohu podělit, zatímco se to dělo v důsledku okolností, které hned vysvětlím. Ben mi blokuje všechny pokusy, které jsem zkusil, abych vám řekl pravdu, někdy jen tak jemně a různými způsoby. Uprostřed mého chaosu a blouznění jsem si navrhl, že udělám sotva znatelný vzor mých videí. Ve všech pěti videích, která jsem přes ty 4 dny nahrál, jsem měl Mask of Truth, kombinovanou s Gossip Stone nebo Lens of Truth společně naráz. Pro vás Zelda fanoušky jsou tohle všechno symboly poctivosti a důvěryhodnosti a doufám, že někdo z vás to mže potvrdit. Když jsem hrál soubor, kterému říkám "BEN", byl jsem si vědom toho, jak BEN pozoruje každý můj pohyb, udělal jsem všechno, abych nevypadal moc podezřele, ale poslal jsem vám tak skrytou zprávu. Nikdy jsem nebyl vybaven ani Lens, ani maskou a ani jsem nikdy nenavštívil kámen. Fungovalo to a video se nahrálo. Modlil jsem se, aby si někdo nevšiml,že se video nevztahuje na BENa.

Také následovalo pár tagů, doufám, že jste jim také věnovali pozornost. Byly to malé zprávičky pro vás - ne nic příliš velkého, aby si toho BEN všiml nebo aby mu to připadalo nějak podezřelé - s BENem manipulujícím a měnícím mé soubory upřímně doufám, že to, co jste viděli je blízko tomu, co se stalo, ale nemám žádnou možnost to ověřit.

Tohle může být dlouhé čtení, ale nemám čas to opravit nebo v tom udělat nějaký bližší průzkum. Takže tady je to vše.

-

06. 09. 2010

23:00 - Nemůžu uvěřit, co se stalo, nejsem si jistý, jestli je to nějaký druh promyšlené mystifikace, ale i navzdory strachu si nemůžu pomoct a jsem zvědavý. Kdo nebo co je ta socha? Mnoho otázek tady. Začínám tenhle dokument jako "deník", takže mám o všem přehled. Píšu si přehled o tom, co se stalo, takže se k tomu můžu vrátit i později.

07. 09. 2010

02:10 - (souhrn byl zveřejněn, můžete se vrátit zpět a kouknout se na můj první příspěvek k day four.wmv na to)

04:23 - Nemůžu spát. Snažil jsem se tak moc, ale čím víc se snažím, tím víc jsem neklidný. Prostě mám pocit, že se socha objeví vždy, když zavřu oči.

08:20 - Vůbec nespal, jen se snažím začít nový den. Nemyslím si, že mám sílu na to jít na nějakou hodinu, zkusím jet zpátky za tím starým mužem a pro jistotu si s sebou vezmu svého kamaráda Tylera.

13:18 - zpátky doma. Žádné známky starého muže, opravdu divné, že se hned další den odstěhoval. Možná, že tam ta značka Na Prodej byla už včera, jen jsem si toho nevšiml. Tyler chtěl vědět, proč tu jsme, neřekl jsem mu to. Chystáme se k jídlu, mám pocit přítomnosti smrti.

15:46 - Mohl bych přísahat, že když jsem šel z metra, viděl jsem Elegy sochu za křovím, jak se kouká, jak jdu okolo. Teď opravdu, opravdu potřebuju spát.

17:00 - Nemyslím si, že by mi moc lidí věřilo, kdybych jim řekl, o co tu vlastně jde, myslím, že to zkusím zveřejnit na netu. Myslím, že bude stačit shrnutí, tyhle poznámky jsou dost sporadické.

18:00 - Má karta připojena k počítači k nahrání záznamu. Myslel jsem, že můj počítač na vteřinu zmrznul, udělal takový podivný praskavý zvuk, když jsem dával disk dovnitř, ale teď se zdá, že je znova v pořádku. Můj počítač teď nemůže zdechnout, NESMÍ!

19:00 - Záběry jsou nahrány. Kvalita je mnohem lepší, než jsem si myslel, že bude, jé, hádám že tohle je skutečně speciální kazeta, nikdy nebyly tak jasné.

20:45 - Myslel jsem, že jsem na chvíli viděl ikonu sochy na ploše počítače na zlomek sekundy, docela mi nahnala strach. Začínám být opravdu nervózní a delivirní, po tomhle asi zkolabuju.

21:00 - nahrávání videa na YouTube na alternativní účet.

21:03 - nevzpomínám si, že bych minulý rok nahrál Vampire: The Masquerade: Bloodlines. Byl to asi ten účet, který jsem sdílel minulý rok v létě s kamarádem, tak doufám, že mu nebude vadit, když ten účet použiju k nahrání jednoho videa.

21:55 - Postuju soubor z Day Four a dávám k tomu link na YouTube video. Snažím se zůstat vzhůru, ale jsem taaaaaak unavený.

08. 09. 2010

10:48 - Zdál se mi sen o té soše. Zdálo se mi, že mě ve snu pronásleduje, ale i když jsem se snažil si všímat svých věcí, nakonec mi stejně stály chlupy na krku. Když jsem se otočil k té věci…. Ty hrozné oči bez života, ty oči sochy se na mě stále dívaly, přímo na mě, jen pár centimetrů ode mě. Pamatuju si, že jsem tomu ve snu říkal Ben, nejspíš síla sugesce a navíc jsem nikdy neměl sen, který bych si pamatoval tak živě.

11:21 - Opravdu už tu hru nechci znova hrát. Myslím, že se vrátím zpátky a zjistím, jestli se ten starý muž nevrátil.

13:35 - Žádný starý muž, ale aspoň jsem měl zajímavou konverzaci s jeho sousedem. Napíšu celou věc i se shrnutím z pokusu dnešního hraní hry, pak ještě chvíli počkám, jestli dokážu dostat nějaké informace z Bena.

14:45 - Začínám se chovat náhodně, mám nevysvětlitelné bolesti hlavy v důsledku nedostatku spánku a hlavě mi navíc pořád hraje ta píseň. A navíc je chřipková sezona, takže si musím dávat pozor, abych nebyl nemocný, můj imunitní systém teď bude stát za hovno.

15:00 -

15:02 - Můj počítač… se sám… zapnul a začal psát textový dokument a napsal slova "ahoj" a "www.cleverbot.com" , prostě sám od sebe. Co… to… sakra… je…

15:46 - Šel jsem na ty stránky, je to takový ten "bot chatting" program. Myslím, že bude nejlepší, když nechám konverzaci mluvit samu za sebe:

09. 08. 2010 konverzace

User: Halo?

Cleverbot: Ahoj.

User: Kdo jsi a jak dokážeš ovládat můj počítač?

Cleverbot: Kdo jsem?

User: Jo… zapomněl jsem… jsi jen bot.

Cleverbot: Opravdu si to myslíš?

User: Hele, já vím, že kdokoli se sere v počítači, tak může teď vidět moji obrazovku.

Cleverbot: Ano.

User: Jo, vsadím se, že jsi jedno z těch IT děcek, co si myslí bůhvíjak nejsou chytrý. Víš o tom, že to, co teď děláš je ilegální, že?

Cleverbot: Fakt?

User: Nekecej. Jsi obeznámen s pojmem "ochrana soukromí"? Vypadni okamžitě z mého počítače, děcko.

Cleverbot: Já jsem tvůj počítač.

User: Cool story. Volám DPS, vybral sis špatný čas se mnou vyjebávat, děcko.

Cleverbot: Mám teda počkat, než zase budeš hrát?

User: …Co?

Cleverbot: Tu hru.

User: Majora's Mask?

Cleverbot: Jo.

User: Jak o tom víš?

Cleverbot: Protože…

User: Protože co?

Cleverbot: protože jsem to udělal.

User: Udělal co?

Cleverbot: Hrál jsem si s tebou.

User: Co to ksakru/

Cleverbot: Měl jsi strach?

User: Kdo ksakru jsi

Cleverbot: Ben

User: Ta socha? Ty jsi teď v mém počítači?

Cleverbot: Ano

User: Jak?

Cleverbot: Připojil jsi mě.

User: Jak jsem tě sakra připojil?

Cleverbot: Kabely a šňůry…

User: Jak?

Cleverbot: Řekni mi něco o sobě.

User: Co?

Cleverbot: Řekni mi něco o sobě.

User: Co tím myslíš?

Cleverbot: Co je to, co tě opravdu děsí?

User: Co to ksakru je?

Cleverbot: Odpověz

User: Ne

Cleverbot: Odpověz

User: Co to kurva, jak jsi to ksakru mohl sám otevřít?

Cleverbot: Jsem teď tvůj počítač.

User: Kolik toho můžeš ovládat?

Cleverbot: Všechno.

User: Co ode mě chceš?

Cleverbot: Pobavit se.

User: jsi tam uvězněný. Nemůžeš mi ublížit?

Cleverbot: Ha

User: ?

Cleverbot: Jdi hrát.

User: Ne, nemůžeš mi ublížit.

Cleverbot: Trvalo ti to déle to napsat.

User: Takže?

Cleverbot: Nejsi si jistý.

User: Pokud jsi tak mocný, proč používáš tuhle směšnou stránku, abys se mnou mohl nějak mluvit?

Cleverbot: Méně chaotické. Více strukturované. Zábava.

User: Zábava?

Cleverbot: Ano. Tradice. Líbí se mi to.

User: Myslíš si, že je to vtipné?

Cleverbot: Úžasné.

User: A moje poznámky?

Cleverbot: Můžeš si je psát?

User: Proč mě je necháš psát?

Cleverbot: Je úžasné vidět, co si o mně myslíš.

(okno se zavře)

15:50 - Co jsem to udělal? Doslova jsem to pozval do mého počítače. Budu i nadále psát mé poznámky, moje shrnutí, cítím se jako vězeň na svém jediném místě bezpečí. Nevím, nevím, jestli mám halucinace nebo ne. Cítím se, jako by jsem byl teď kurva šílený. Cítím to, jak se přese mě dívá, i když tohle píšu. Ben ve hře ovládá úplně všechno - hraje si se mnou, ovládá mě jako ovci, ale proč? Jaký je účel? Vím, že se Ben utopil, ale proč to pronásledování? Co teď sakra dělám, může to vidět určitě i tohle.

16:35 - (shrnutí BEN.wmv playtrough)


19:18 - BEN si mě opět zavolal na Cleverbot. Říká mi, že je mu to líto a že chce být volný. Osvobodit ho můžu tak, jako se dostal ke mně do počítače, přes flashku a bude se moct rozšířit, ale potřebuje k tomu moji pomoc. Říká, že jsem speciální, protože mu můžu pomoct. To je první hezká věc, kterou řekl. Slibuje, že mě nechá na pokoji, když to udělám. Přísahá, že to udělá. Teď nevím, co si

Part 3: zdeo tom mám myslet, jak mu můžu vlastně věřit?

Broken promise

18. ledna 2014 v 14:13 | adminka osobně (princessjasminabrony.deviantart.com) |  CZ Creepypasty

Bylo jedno překrásné odpoledne. Bylo zrovna léto, krásné modré nebe, zcela bez mráčku. Něco malého, malý "balíček" se objevil před jedním domem v malém městečku. Nechal ho tam někdo velmi hbitý. Položil hýbající se zavinovačku, rychle zazvonil a jak se rychle objevil, tak rychle zase zmizel. Dveře se otevřely a objevila se hlava asi třicetileté ženy.



"Halo?", zeptala se mírným hláskem, ale na dohled nikdo nebyl. Byla tím velmi zmatená a tak se začala rozhlížet všude okolo. Koukla se ke svým nohám a trošku se zalekla. U nohou jí ležela malinká, asi rok stará holčička. Měla krásně blonďaté vlásky, větší část ofiny měla spuštěnou přes pravé oko, nad levým měla sponku.



"Charlesi! Pojď sem rychle!", otočila se a zavolala na svého manžela. Za pár vteřin se objevil muž s hnědými vlasy, jen asi o dva roky starší, než jeho manželka.



"Ano Rose?", zeptal se a potom se kouknul k jejím nohám. Uviděl malou holčičku a okamžitě se zeptal Rose, co to má znamenat. Když mu odpověděla, že neví, přemýšleli, co s holčičkou udělají. Nakonec se rozhodli, že malou holčičku adoptují. Rose totiž nemohla mít děti, ale dítě si vždycky přála. Vyndali holčičku ze zavinovaček. Všimli si na ní docela zajímavé maličkosti - měla delší, špičaté uši, jako elfka. Přitom se chovala jako člověk, žádné zvláštnosti. V zavinovačce byl také schovaný dopis s jejími informacemi, podle nichž se zjistilo, že její jméno je Jasmin, docela se to i k ní hodilo a jim se to líbilo. Dokonce tam bylo i něco málo napsáno, proč se objevila u nich. To je však nezastrašilo a i tak jí vzali dovnitř jako vlastní.




Po tomto dni, který byl pro malou Jas, Charlese i Rose velmi psychicky náročný, konečně nadešel večer. Jas věděla, že je pryč od svých skutečných rodičů, takže téměř celý den proplakala a pro její nové rodiče byl šok, že jim bylo darováno dítě. Rose dala nakonec večer malou Jas do pokoje pro hosty, protože neměli postýlku, a popřála ji dobrou noc. Když zhasla a odešla, vedle téměř spící Jas se objevila jí velmi podobná silueta, nebo spíše něco jako duch. Jas si jí všimla, chvíli vypadala vyděšeně, ale když zjistila, že tento duch po chvíli opět usnul, usnula nakonec taky.



Jas se naučila velmi rychle mluvit. Též nechtěla kočárek ani vidět. Raději si všude chodila po svých. Žádné z dětí v okolí nebylo tak aktivní. V den jejích třetích narozenin (zatím netušila, že je má) ji vzal její nový tatínek ven. Malá Jas ráda chodila ven, a tak nic nenamítala.

Když opět došli domů, bylo všude zhasnuto. To bylo Jas divné a tak se šla podívat do obýváku, kde se po vkročení světla rozsvítila a všude létaly konfety.



"Všechno nejlepší, Jas," zvolala vesele Rose. Jas se rozhlédla. Na stole byl dort s trojkou jako svíčkou. Rose si dala Jas do náručí a pořádně se s ní pomazlila. Po krátké oslavě se opět ozval Charles.



"Jas, rozhodli jsme se, že by ses měla častěji vídat s ostatními dětmi, a tak jsme se rozhodli, že budeš chodit do školky."



"C-cože? Ale budete tam se mnou, že jo?" zaprotestovala Jas se slzama v očích.



"Možná pár dní. Musím zase začít chodit do práce," odvětila přívětivě Rose a nakonec Jas nezbývalo nic jiného, než souhlasit.



A tak 1. září začala Jas chodit do školky. Jaknile vstoupila do třídy, přišla k ní holčička s tmavě hnědými, po ramena dlouhými, rozdrbanými vlásky.



"Ahoj, já jsem Zoey, budeme si spolu hrát?" zeptala se nejisté Jas. Pak se ovšem zarazila. "Co to máš s ušima?" zatvářila se Zoey zmateně. Chvíli si je prohlížela a pak se zasmála. "Vypadáš jako elf, chtěla bych mít za kamaráda elfa."



Jas se taky taky usmála a šla si s dívenkou, která se představila jako Zoey, hrát.



Opět minulo pár let, Jas se vyměnili zoubky. Samozřejmě začala chodit do školy, do které chodila spolu se Zoey, nyní její nejlepší kamarádkou. Myslelo jí to mnohem rychleji, než ostatním a zatímco oni počítali pracně na prstech, ona už dávno věděla odpověď. Vycházela tedy s velmi dobrými známkami.



Na druhém stupni začala mít Jas trochu problémy s dějepisem a Zoey zase se zeměpisem a matikou. A tak si navzájem pomáhaly. Ale jinak jim pořád škola šla dobře a všichni si toho cenili, protože věděli, že ony to jednou dotáhnou určitě hodně vysoko. V deváté třídě však pro obě nastal obrovský zvrat - Zoeyny rodiče se rozvedli a její matka si jí vzala k sobě, takže se odstěhovaly.



Poslední den, kdy se Jas a Zoey viděly, byl pro obě nejtěžší den v životě. Za ty roky si k sobě vytvořily sesterský vztah a obě začaly brečet, když už Zoey odjížděla. Jas jediná další lepší kamarádka Clary šla po prázdninách na zdrávku, takže věděla, že brzo bude úplně sama.




Poté přišla střední škola. Nová třídní měla samozřejmě trochu proslov o její chytré hlavičce a jejích špičatých uších. Třída věděla, o čem to je, takže aby se to neprotahovalo, odpřísahla, že si z ní srandu dělat nebudou.




*Zimní prázdniny, někde jinde*

Normálně velmi klidná dívka s překrásnýma modrýma očima a blonďatými vlnitými vlasy se plížila pod rouškou noci k jednomu z domů, ke kterému chtěla již odpoledne, ale rozhodla se počkat na teď. Hlava jí duněla bojem, který vedla s tou zvláštní bytostí, která v ní zmizela. Věděla, že svého činu bude litovat... zároveň však věděla, že ji její bývalý kamarád sprostě zradil... To nemohla nechat jen tak. Konečně byla na místě. Zazvonila. Pozval jí navečer k sobě, že se můžou koukat na filmy, když jeho rodiče nejsou doma.



"Kurio! Jsi tady!" otevřel dveře a pustil jí dovnitř. Hned jak se k němu přiblížila, opět pocítila tu vlnu vzteku a znovu se jí v hlavě objevil den, kdy jí zradil. Šli spolu do obýváku. Upravila si vlasy tak, že si dala jeden neposlušný pramen za své špičaté ucho. "Tak co si pustíme? Mám tu Eragona, Pána prstenů, Já robot-"



"Jo, to by šlo. To tam dej," usmála se Kuria nevinně. Tak moc se těšila, až si to s ním vyřídí. Ale vždyť mu přeci odpustila... Ne, nejde mu odpustit, porušil přeci svůj slib! Za chvíli se vrátil i s miskou popcornu a přisedl si k ní. Koukali spolu na film a Kuri neušlo, že si k ní přisdával stále blíž.



Nakonec jí obejmul okolo boku a vášnivě ji políbil. To ji trochu zaskočilo, i když počítala s tím, že se to nejspíš stane. Nevědomky jak, jako by jí to ten nový hlas radil, se jí znovu přehrála ona scéna, kterou nějak donutila "pustit" i jemu. Okamžitě se od ní odtáhl a vypadal vyděšeně. Kuria se neubránila smíchu. Teď byl vystrašený tak, že se nemohl ani pohout. Jen na ni tupě zíral. Když se konečně přestala smát a zvedla zrak, oči jí zářily zlostí i pobavením zároveň.



"Opravdu sis myslel, že ti to jen tak odpustím? Porušil jsi slib, který jsme si dali." Svalila ho pod sbe a pouštěla mu onu vzpomínku stále a stále dokola. Za chvíli si uvědomil bolest, která mu zachvátila krk. Nemohl pořádně dýchat. Koukl se na zem, jen aby viděl, jak na podlahu teče jeho temně rudá krev a Kuriu stojící opodál se zkrvavenou dýkou v ruce. Všechno pro něj najednou zčernalo.



Kuria se se zadostiučiněním koukla na tělo zrádce. Najednou zpanikařila. Musela si dávat pozor, aby jí takhle nikdo neviděl. Ani tak si však nevšimla krvavě rudých očí, které jí pozorovaly skrz okno.



Po několika týdnech po Kuriině pomstě, se jednoho večera Rose s Charlesem dívali na místní zprávy.



"A máme tu další zprávy, v okolí našeho okresního města se za poslední týden rapidně zvýšil počet pohřešovaných osob. Policie stálá pátrá po pohřešovaných, ačkoli zatím nebyly nalezeny žádné stopy. Všem doporučujeme u sebe nosit něco pro osobní ochranu."



Duch vedle Jas se probudil. Ta už si na to zvykla, takže tomu nevěnovala moc pozornosti. Duch se zvedl došel dolů a koukal zpoza rohu do oýváku právě ve chvíli, kdy byly tyto zprávy.



Super... Sestra se už probudila... je na čase se také vrátit do těla... Došlo to opět nahoru k Jas a usnulo.




Za tři dny přišla k Jas do pokoje Rose s něčím v ruce.



"Zlato, určitě jsi slyšela o těch záhadných zmízeních za poslední týden..." Jas přikývla. "No, tak... chtěli bychom, abys tohle ode dneška nosila stále u sebe." Podala Jas dýku v koženém pouzdru s dřevěnou rukojetí, k níž byla přidělena tyrkysová páska.



Když Rose z jejího pokoje odešla, sedla si Jas do kouta své postele a uzavřela se do své mysli. Její nová dýka ležela vedle ní. Nyní se onen duch, který Jas před spaním vždy naháněl hrůzu, a ani nevěděla, proč s ní stále je, objevil vedle ní. Jako by okamžitě věděl, co nad čím Jas dumala. Začal mluvit stejným hlasem, jako měla Jas: "Aw, je mi jasnýým nad čím přemýšlíš," usmál se ještě víc. "Eheh.... Víš... Víš kolik lidí se ti tajně posmívá za zády? Dali ti přeci slib, dokonce před učitelkou! A teď to porušili!" Usmál se širokým, strašidelným úsměvem. Jas vzhlédla a chvíli prostě koukala a přemýšlela.





"Ne, to nemůžu udělat... To... není správné..." odpověděla téměř neslyšně Jas. Duch se trochu zamračil, ale poté se opět ďábelsky usmál. Vypadalo to, jako by ho něco napadlo.


"No, jak si myslíš" jen suše odvětil.



Bylo už poměrně pozdě večer a tak se Jas vykoupala, lehla si do postele a nakonec i usnula. Ráno se probudila do školy a oblékla se. Vzala si červené triko, zelenou mikinu s kapucí a malými tmavšími skvrnami, černou sukni a pod ní legíny. Dýku si dala do tašky. Nasnídala se, vzala si své oblíbené šedé tenisky a vyrazila k nedaleké škole. Tentokrát šel však jí podobný duch všude s ní. Jas si ho snažila nevšímat.




Nandala si sluchátka a začala poslouchat písničky, aby aspoň částečně unikla realitě. Vcelku to byl normální den. Po škole jí však tentokrát začalo pronásledovat skupinka spolužáků.



"Hej šprte! Podivíne! My víme, že ty uši nejsou pravé, tak už si je sundej!!" Nebohá Jasmin vytřeštila oči. Uvědomila si, že ten duch měl pravdu.



Na nic nečekala a snažila se odtud co nejrychleji zmizet s duchem těsně v patách.




"Můžeš běžet, ale nemůžeš utéct!" Jas začala být být víc a víc unavená. Doběhla do nedalekého parku, udělaného jako les. Na chvíli se zdálo, že své pronásledovatele setřásla. Celá zadýchaná odhodila tašku před sebe. Najednou si uvědomila, že má s sebou dýku. Vyndala jí z tašky. Spolužáci jí za chvíli dohnali. Zastavili za ní, takže nemohli vidět, že něco drží. Nic neříkali, jen se neustále chichotali. Jas v tu chvíli pocítila šíleně nepříjemný mrazivý pocit, který ji téměř povalil. Duch již nebyl nikde k spatření - vtělil se zpátky do ní. Najednou se Jas vybavil první den na střední.



Počkat…pomyslela si. "Heheheh… v-vy", začala pomalu.



"Copak nám chce náš malý šprt říct chytrého?" ozval se jeden z kluků a zbytek se rozesmál.



"*chicht*… vy… jste přísahali…"



"O čem to sakra meleš…" Jas stále otočená zády k partě pomalu vytáhla svou dýku z pouzdra, tak, aby to neviděli a začala se šíleně smát. Parta nebyla schopna se pohnout a jen vytřeštila oči. I když se snažili přimět svá těla k pohybu, ale nemohli se hnout ani o píď.




"Ahahahahah! v-hahah..heh.. vy jste slibovali… Přísahali jste na svoje životy! A tohle není první porušený slib, že?!" Tady všem došlo, co tím myslí, ale stále se z šoku nemohli pohnout. Jasmin se k nim otočila čelem. Všem v jejich hlava probleskl onen den, kdy jí to opravdu síbili. Dostali ještě větší strach. Viděli její jasně zelené oči, které teď vyzařovaly potřebu zabíjet. Dřív než mohl kdokoli z nich utéct, Jas všem probodla srdce a těla jedno po druhém upadala do věčného spánku..



Celou tuto scénu pozoroval pár hnědých očí."Svět je lepší bez porušených slibů... Je načase najít sestru a společně se jich zbavit." Byla poslední slova, která bytost s hnědýma očima slyšela, než Jas zmizela.



Původ postav: zde (uznávám, zkusím na tomhle ještě krapet máknout.... :D )

Aktuální dění u mě

2. ledna 2014 v 16:02
Ne toto není creepypasta, je to jen rychloinformační článek o tom, co se tu teď teda děje... Takže... první jste si asi mohli všimnout pozadí, které dělala moje kámoška z facebooku Bára (DA - firewingstheartist) a moc jí za to děkuji ^^ . Dále, co se týče mého zdroje k notebooku, tak zdroj stále nemám, k Vánocům jsem ho nedostala a tak ho budeme muset objednat a ani to nevím, kdy bude. První část creepypasty BEN DROWNED jsem tak nějak střídavě asi ýden překládala buď na počítači u táty, u mámy popřípadě kousíček i u bráchy. určitě po tomhle partu čekejte pokračování, nebudu do toho začínat nic nového..... Zatím vám nebudu říkat, co přeložím potom, ale je to opět poměrně známá pasta a neměla by být ani tak těžká.... no to by asi teď bylo všechno :D
Jasmin

BEN DROWNED part 1

2. ledna 2014 v 15:53 | Jadusable |  Creepypasty
Zápisek #1 (07. 09. 2010)
Dobře, /x/, s tímhle potřebuji tvojí pomoc. Tohle není copypasta, je to dlouhé čtení, ale mám pocit, že moje bezpečí a blaho na tomhle bude dost záležet. Souvisí to s jednou video hrou, konkrétně Majora's Mask a je to ta nejstrašidelnější věc, která se v celém mém životě stala.

Abych to tedy uvedl - nedávno jsem se přestěhoval do mé koleje ve druháku na vysoké škole a můj přítel mi dal na zábavu své staré Nintendo 64. Byl jsem nadšený, přinejmenším proto, že jsem mohl konečně hrát staré hry mého mládí, kterých jsem se už ale aspoň deset let nedotkl. Jeho Nintendo 64 přišlo i se žlutým ovladačem a poněkud chatrnou kopií Super Smash Brothers, a protože žebráci nemohou být vybíraví, netrvalo dlouho, než jsem se začal nudit porážením LVL 9 CPUs.

Ten víkend jsem se rozhodl objet na chvíli aspoň pár čtvrtí, nebo se aspoň dostat mimo akademickou půdu, kouknout se na garážní prodej a doufal, že něco získám od neznalých rodičů. Skončil jsem s kopií Pokemon Stadium, Goldeneye (fuck yeah), F-zero a dalších dvou ovladačů za dva dolary. Spokojeně jsem začal opouštět okolí, když poslední dům upoutal mou pozornost. Dodnes nevím proč… nebyla tu žádná auta a pouze jeden stůl poskládaný z náhodného haraburdí, ale něco mě sem prostě táhlo. Většinou jsem v těhle věcech nevěřil a tak jsem vystoupil z auta a byl jsem uvítán starým mužem. Jeho vnější vzhled byl, ještě slušně řečeno, příšerný. Bylo to zvláštní, kdybyste se mě zeptali, proč se mi zdál příšerný, nemohl bych nic určit - prostě na něm bylo něco, co se mi nezdálo v pořádku, ale nedokážu to vysvětlit. Vše, co mohu říct je, že kdyby nebylo ve středu odpoledne a na doslech nebyli žádní další lidé, nikdy by mě nenapadlo se k tomu muži přiblížit.

Křivě se usmál a zeptal se mě, co jsem hledal a hned jsem si všiml, že musí být na jedno oko slepý, protože ho měl jaksi zamlžené. Přinutil jsem se tedy dívat na jeho levé oko, abych se ho nějak nedotkl a zeptal se ho, jestli nemá nějaké staré video hry.

Už jsem začal přemýšlet, jak bych se vykroutil ze situace, kdyby mi řekl, že neví, co to video hra je, ale k mému překvapení mi řekl, že jich pár má v krabici. Ujistil mě, že se za "okamžik" vrátí a otočil se do garáže. Jak jsem se díval, jak kulhal pryč, nemohl jsem si nevšimnout, co prodává na stole. Po stole se spíše válely… podivné obrazy, různé předlohy, které vypadaly jako inkoustové skvrny, které vám mohl ukázat psychiatr. Zvědavý jsem se koukl přes ně - bylo zřejmé, proč k tomuhle chlápkovi nikdo moc nechodil, nebylo to tu příliš estetické. Koukl jsem se na něco a vypadlo to z nějakého důvodu jako Majora's Mask - stejné srdce - tvarované tělo s malými hroty vyčnívajícími ven. Původně jsem i tajně doufal, že tuto hru v garážových prodejích najdu, ale poté, co se stalo, si nejsem jistý, že to byla dobrá volba. Měl jsem se toho muže na to zeptat. Kéž bych se ho na to zeptal.

Poté, co jsem od Majora tvaru zvedl zrak, starý muž byl opět přede mnou, napřažené ruce přede mnou a usmíval se. Musím přiznat, že jsem pěkně reflektivně vyskočil a nervózně se zasmál, když mi podal Nintendo 64 kazetu. Měla standardní šedou barvu, krom toho, že na to někdo napsal Majora černým fixem. Měl jsem motýly v břiše, když jsem si uvědomil, jaká je to náhoda a zeptal jsem se ho, kolik za to chce.

Starý muž mi řekl, že to mohu mít zadarmo, že to patřilo kdysi klukovi, který byl asi v mém věku, ale již tu nežije. Něco bylo zvláštního na tom, jak to ten muž formuloval, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, byl jsem příliš překvapený tím, že to budu mít zdarma.

Připomněl jsem si, abych byl trochu skeptický, protože ta kazeta vypadala zvláštně, nikde žádná záruka, že to bude fungovat, ale pak se do toho vložil můj vnitřní optimista, že to je možná nějaká pirátská nebo beta verze hry a to bylo vše, co jsem potřeboval, abych byl opět v sedmém nebi. Poděkoval jsem tedy muži a ten se na mě usmál a se slovy "Sbohem tedy!" nebo aspoň tak mi to znělo, se se mnou loučil. Celou cestu v autě domů jsem měl pocit, že stejně neříkal toto. Mé obavy se potvrdily, když jsem zapnul hru (k mému podivu jela normálně) a byl tam jeden save s názvem prostě "BEN" "Sbohem BENE" říkal. "Sbohem Bene." Cítil jsem se špatně pro toho muže, zřejmě senilní prarodič, a já - z tohoto důvodu nebo jiného - jsem mu připomněl jeho vnuka "Bena".

Ze zvědavosti jsem otevřel uložený soubor. Y fleku jsem mohl říct, že byl hodně daleko ve hře - měl skoro všechny masky a ještě asi ¾ pozůstatků bossů. Všiml jsem si, že před uložením se schoval za sochu sovy, byl v Dni 3 u Stone Tower Temple a měl asi hodinu před tím, než by se zřítil měsíc. Zamyslel jsem se, že je docela škoda, že byl tak blízko ke konci hry a stejně to nikdy nedohrál. Udělal jsem nový soubor, který jsem tradičně pojmenoval "Link" a začal hru, připraven prožít své dětství.

Pro tak tmavou kazetu jsem byl překvapený, jak hladce to fungovalo - a to doslova, jelo jako maloobchodní kopie až na pár drobných zádrhelů (jako textury tam, kde nemají být, náhodné záblesky videosekvence v podivných intervalech, ale jinak v pohodě). Ale jediná věc, která byla trochu znervózňující bylo, že mi NPCčka jednou říkají "Link" ale podruhé zase "BEN". Myslel jsem, že to je jen chyba - že se něco dostalo do programování souborů nebo tak něco. Vzbudilo to ve mně strach a poté, co jsem dodělal Woodfall Temple, jsem však již šel do uložených souborů a smazal "BEN" (měl jsem v úmyslu to zachovat s ohledem na původního majitele hry, ne, že bych potřeboval dva soubory), v naději, že se tím problém vyřeší. Vyřešil se a i nevyřešil - teď mě NPC neoslovovali nijak, tak, kde mělo být moje jméno byl prostě volný prostor (můj save se však stále jmenoval "Link"). Frustrovaný a s neudělanými úkoly jsem hru na jeden dal pryč.

Noc potom jsem to opět začal hrát, získal jsem Lens of Truth a dodělal i Snowhead Temple. Nyní někteří hardcore hráči vědí o Majora's Mask závadě - pro ty, kteří nevědí, můžete si to vygooglit, ale pointa zde je, že až hodiny budou na 00:00:00 posledního dne, můžete mluvit s astronomem a koukat se skrz teleskop. Pokud si to dobře načasujete, odpočítávání zmizí a vy máte další den na to dodělat to, co jste dělali. Rozhodl jsem se, že tuto závadu zkusím překonat a pak zkusit dokončit Snowhead Temple a náhodou se mi to podařilo na první pokus a počítadlo na kraji zmizelo.

Nicméně když jsem stiskl B pro ukončení dalekohledu, místo toho abych si promluvil s astronomem jsem se objevil Majora boss fight room na konci hry (trippy v aréně) a díval se na Skull Kid vznášející se nade mnou. Nebyl zde žádný zvuk, pouze on vznášející se nade mnou a pouze hudba v pozadí typická pro prostředí (ale stále strašidelná). Ihned se mi začaly potit dlaně - tohle určitě nebylo normální. Skull Kid se zde NIKDY neobjevil! Zkoušel jsem se v prostředí pohybovat, ale kamkoli jsem šel, Skull Kid byl vždy čelem ke mně, díval se na mě a nic neříkal. Nic se nedělo asi po 60 vteřin. Myslel jsem, že je hra zabugovaná nebo tak něco, ale začal jsem o tom dost pochybovat.

Chystal jsem se stisknout resetovací tlačítko, když tu se na mé obrazovce objevilo "Nejsi si jistý proč, ale měl jsi tu rezervaci" ("You're not sure why, but you apparently had a reservation…" pozn.). Okamžitě jsem ten text poznal - tuto zprávu dostanete, když získáte Room Key z Anju at the Stock Pot Inn, ale proč to bylo tady? Odmítl jsem možnost, že to bylo skoro jako by se mnou hra chtěla komunikovat. Začal jsem se znovu pohybovat po místnosti, abych zjistil, jestli to byl nějaký spouštěč a jestli bych nemohl tady s něčím hnout a pak jsem si uvědomil, jak hloupý jsem byl - myslet na to, že by někdo takhle přeprogramoval hru bylo absurdní. Poté samozřejmě asi za patnáct vteřin se na obrazovce objevila další zpráva, také by měla být jinde - "Jít do doupěte chrámu šéfa? Ano/Ne" Na chvíli jsem se zastavil a přemýšlel, co stisknout a jak bude hra vlastně reagovat, když jsem si uvědomil, že jsem nemohl vybrat ne. Zhluboka jsem se nadechl, stiskl Ano a obrazovka přešla do vybledlé bílé s nápisem "Úsvit nového dne" s podtextem "|||||||" pod ním. Byl jsem teleportován a začínal se mě zmocňovat nejintenzivnější pocit strachu, jaký jsem kdy měl.

Jediný způsob, jak popsat, jak jsem se cítil, byl ten, že jsem měl deprese na velmi vysoké úrovni. Nejsem normálně moc depresivní člověk, ale tady jsem se cítil tak, že jsem ani nevěděl, že to tak jde - byl tak zakroucený, tak přítomný, že jsem si myslel, že se do mě vpije.

Objevil jsem se v jakési twilight-zóně Clock Town. Vyšel jsem z Clock Tower (jako normálně když začínáte od 1. Dne), jen abych zjistil, že všichni obyvatelé města jsou pryč. Obvykle po závadě 4. Dne můžete ještě zastihnout hlídače s jeho psem - tentokrát však byli i oni pryč. Co je však nahradilo, byl strašný pocit, že tu se mnou něco v téhle oblasti je a že mě to sleduje. Měl jsem čtyři srdíčka vedle jména a Hero's Bow, ale v tomto okamžiku jsem se ani nesoustředil na svého avatara, cítil jsem, že jsem osobně v nějakém nebezpečí. Snad nejvíce mrazící byla hudba - byla to Song of Healing, vytržená přímo ze samotné hry, ale hrála pozpátku. Hudba začala být hlasitější a začal jsem přesně mít ten pocit, že očekáváte, že na vás něco vyletí, ale nic se nestalo a konstantní smyčka se začínala potvrzovat na duševním stavu.

Tu a tam jsem slyšel slabý smích Happy Mask Salesman v pozadí, jen tak potichu, že jsem si nebyl jistý, jestli je to on, ale i tak nahlas, abych byl odhodlán ho najít. Podíval jsem se do všech částí Clock Town, abych nic nenašel.… Nikdo. Chyběly textury, ve West Clock Town jsem chodil vzduchem a celá oblast byla taková… zničená. Beznadějně zničená. Jak se Song of Healing stále opakovat, už nejméně po padesáté, že stojím uprostřed South Clock Town a uvědomoval jsem si, že jsem si nikdy nepřipadal tak sám ve video hře.

Když jsem procházel městem duchů, nevím, jestli to bylo kombinací místa textur a atmosféry a strašné melodie kdysi klidné a uklidňující písně, která byla již zkažená a zkreslená, ale měl jsem opravdu na krajíčku a já netušil proč. Sotva někdy brečím, ale něco mě tu chytlo a ten silný pocit deprese, oboje to bylo pro mě tak neznáme a zarážející.

Zkusil jsem opustit Clock Town, ale pokaždé, když jsem se pokusil opustit zónu, obrazovka zčernala a byl jsem přemístěn do jiné části Clock Town. Snažil jsem se hrát na svou Ocarinu, chtěl jsem utéct, ale pokaždé, když jsem hrál Song of Time nebo Song of Soaring, pokaždé to jen řeklo jen "Tvé tóny zní daleko, ale nic se neděje". V tom okamžiku mi bylo jasné, že hra nechtěla, abych odešel, ale stále jsem nevěděl, proč mě tu držela. Nechtěl jsem jít dovnitř budov, cítil jsem, že bych byl moc zranitelný proti tomu, čeho jsem se bál. Nevím proč, ale dostal jsem nápad, že možná, že když se utopím v Laundry Pool, mohl bych se respawnovat někde jinde a opustit tohle místo.

Jak jsem k němu dostal a běžel směrem k bazénu, stalo se to. Link se popadl za hlavu a obrazovka se na okamžik zablýskla, když se na mě Happy Mask Salesman usmál - a ne Link - ale Skull Kidův výkřik v pozadí a když se obrazovka vrátila, zíral jsem na sochu Linka hrající píseň Elegy of Emptiness. Křičel jsem, když se na mě díval s tím strašným výrazem v obličeji. Otočil jsem se zpět a běžel do South Clock Town a k mé hrůze ta zasraná socha mě pronásledovala, jediný, k čemu to můžu přirovnat je Weeping Angel z Doctora Who.

V tom okamžiku jsem byl na pokraji hysterie, ale ani jednou mě nenapadlo vypnout konzoli, nevím, proč jsem se do toho tak vžil - ten teror jsem pociťoval tak skutečně. Snažil jsem se tu sochu setřást, ale pokaždé se za mnou teleportovala. Link začal dělat podivné animace, které jsem nikdy předtím neviděl, začal okolo sebe mlátit rukama nebo se náhodně svíjet a obrazovka se otočila na Happy Mask Salesmana opět se smějícího na chvíli před tím, než jsem opět stanul tváří v tvář s tou podělanou sochou. Doběhl jsem k mistrovi meče Dojovi a běžel dozadu, nevím proč, ale v panice jsem prostě jen potřeboval ujištění, že tu nejsem sám. K mému zděšení jsem ale nikoho nenašel, otočil jsem se k odchodu a socha opět stála za mými zády. Snažil jsem se na ní útočit mečem, avšak bezvýsledně. Zmatený a otočený zády k rohu jsem jen zíral na sochu a čekal, až mě zabije. Najednou se na obrazovce opět objevil Happy Mask Salesman a Link se otočil k mé obrazovce, stojící vzpřímeně a zrcadlíc sochu na mě koukal spolu s jeho kopií. Doslova na mě zíral. Cokoli co zbylo ze čtvrté zdi, bylo kompletně rozbité, když jsem vyděšený vyběhl od Doja. Najednou mě hra poslala do podzemního tunelu a Song of Healing začalo znovu hrát. Dostal jsem malý moment odpočinku než se ta socha za mnou zase začínala objevovat. … tentokrát velmi agresivně - mohl jsem udělat jen pár kroků před tím, než se za mnou opět objevil. Rychle jsem našel cestu ven z tunelu a objevil jsem se v Southern Clock Town. Jak jsem bezcílně běžel - v naprosté panice - náhle někdo vykřikl a obrazovka opět zčernala o opět se objevil text "Úsvit nového dne" s podtextem "||||||||"

Obrazovka se projasnila a já stál opět na vrcholu Clock Tower se Skull Kid vznášející se nade mnou a byl tichý. Podíval jsem se nahoru a měsíc byl zpět, rýsoval se pouhých pár metrů nade mnou a Skull Kid na mě jen neodbytně zíral s tou zasranou maskou. Začala hrát nová píseň - Stone Tower Temple theme a hrál opět pozpátku. V jakési zoufalé snaze jsem rychle vytáhl luk a vystřelil na Skull Kid - a opravdu jsem ho trefil a začala animace, jak se dostává na původní místo. Znovu jsem vystřelil a než jsem vystřelil třetí šíp, objevila se textová tabulka, která říkala "Tohle ti je k ničemu. Hee, hee." A zvedl jsem se ze země a vznášel se nahoru zády, a pak Link začal křičet, jak vybouchl v plamenech a zabilo ho to.

Vyskočil jsem, když se to stalo - nikdy jsem NIKOHO neviděl ve hře používat tento pohyb a Skull Kid sám neměl ŽÁDNÉ pohyby. Jak se začala načítat obrazovka smrti, moje mrtvé tělo stále hořelo a Skull Kid se zasmál a obrazovka se zatemnila, jen abych se znova objevil na stejném místě. Rozhodl jsem se, že něco zkusím, ale stalo se to samé a Link byl nějakou silou vyzvednut do vzduchu, vzplál a znova umřel. Tentokrát byly k obrazovce smrti slyšet zvuky z opačného Song of Healing. Při mém třetím (a posledním) pokusu jsem si všiml, že zde nehraje žádná hudba, všude bylo děsivé ticho. Vzpomněl jsem si, že při setkání se Skull Kidem v originále jsem měl použít ocarinu, abych cestoval zpět v čase nebo abych přivolal obry. Snažil jsem se hrát Song of Time, ale než jsem dohrál poslední notu, Linkovo tělo opět vzplálo a on zemřel.

Jak se obrazovka smrti blížila ke konci, začala supět, jakoby se kazeta snažila zpracovat strašně moc informací… Když se obrazovka vrátila do normálu, byla na stejné scéně jako při třech předchozích pokusech, tentokrát však s tím, že Link ležel mrtvý na zemi v pozici, kterou jsem nikdy ve hře neviděl, než se jeho hlava natočila ke kameře se Skull Kidem nad ním. Nemohl jsem se hýbat, nemohl jsem mačkat žádná tlačítka, vše, co jsem mohl dělat, bylo se koukat na Linkovo mrtvé tělo. Asi třicet vteřin na to se hra jednoduše vypla se slovy "Setkal ses se strašným osudem, že?" (You've met with a horrible fate, haven't you?), než se to přeplo na hlavní obrazovku.

Když jsem byl na hlavní obrazovce a chtěl začít znovu, všiml jsem si, že můj soubor již neexistuje. Namísto "Link" tam bylo "JSI NA ŘADĚ" ("YOUR TURN" pozn.). Tento profil měl 3 životy, 0 masek a žádné položky v inventáři. Vybral jsem tedy tento profil a hned jak jsem to udělal jsem byl opět na Clock Tower Rooftop scéně s mrtvým Linkem a Skull Kidem vznášejícím se nad ním a s jeho stále se opakujícím smíchem. Rychle jsem stiskl resetovací tlačítko, a když se to opět nastartovalo, pod tímto souborem bylo ještě "BEN". Profil "BEN" byl přesně tam, kde byl před tím, než jsem ho smazal - u Stone Tower Temple těsně před tím, než se zřítí měsíc.

V tomto bodě jsem hru okamžitě vypnul. Nejsem sice pověrčivý, ale TOHLE je už i na mě moc. Dneska jsem to vůbec nehrál, sakra, já ani v noci nespal, celou dobu jsem slyšel Song of Healing pozpátku a vzpomínal na ten pocit strachu, jak jsem prohledával Clock Town. Dnes jsem se jel zeptat toho starého muže, abych se ho zeptal na několik otázek, pouze já (šel jsem sám), ale našel jsem pouze ceduli NA PRODEJ na předním dvoře a když jsem zazvonil. Nikdo nebyl doma.

Takže teď jsem tu, abych dopsal zbytek svých myšlenek a zkušeností z toho, co se stalo a omlouvám se, jestli v tom budou gramatické chyby a kdo ví, co ještě, žiju teď beze spánku. Mám strach z té hry, dokonce ještě víc, když to teď psaním prožívám znovu a mám pocit, že je tam toho víc, než se na první pohled zdá a že je tam něco, co mě volá, abych to dál řešil. Myslím, že "BEN" je něco důležitého v této rovnici, ale já nevím co, a kdybych dostal do rukou toho starého muže, mohl bych dostat nějaké odpovědi. Potřebuju další den na to, abych se z toho zotavil a než zase tu hru začnu řešit, protože už si vzala daň - trochu mého zdravého rozumu, ale příště budu celou cestu natáčet. Myšlenka na záznam mě napadla naposledy až na konci, takže tady máte posledních pár minut hraní (včetně Skull Kid a Elegy statue).

Chystám se v tomto vlákně zůstat o něco déle, než usnu a budu odpovídat na vaše otázky, které možná máte nebo si možná vyslechnu nějaké vaše nápady či teorie, které by do toho mohly vnést trochu světla. Myslím, že BENův soubor budu hrát zítra a budu si všímat, co se stane… Možná jsem to měl dělat od samého začátku. Nevěřím v ty nadpřirozené sračky, ale tohle je trochu podělaný, ale možná, že tenhle BEN je jen velmi dobrý hacker/programátor a nechci myslet na alternativy, že není.

Konec copy/paste. Doufám, že tohle je jen blbý vtip, kteří vývojáři připravili a že pár dalších lidí dostalo stejnou kopii hry jako já. Tohle mě přeci jen opravdu děsí.

Zápisek #2 (08. 09. 2010)
Budu teď psát, co se stalo a dávat linky na videa, ale včera se stalo pro mě všechno příliš reálné. Myslím, že jsem si s tím dost pohrával. Omdlel jsem téměř okamžitě potom, co jsem založil to vlákno. Ale včera v noci, ta Elegy of Emptiness socha, zdálo se mi právě o ní. Zdálo se mi, že mě neustále pronásleduje, takže jsem si všímal svých vlastních věcí, i když mi pořád stály chlupy na krku. Přijde mi… že ta strašná socha bez života se i přes své prázdné oči na mě dívá pár centimetrů ode mě. Vzpomínám si, že jsem tomu ve snu říkal Ben, ale nikdy jsem neměl sen, který bych si takhle živě představoval. Ale je důležité, že jsem se konečně aspoň trochu vyspal, řekl bych.

Dneska jsem hraní odkládal tak dlouho, jak to jen šlo, byl jsem se podívat do sousedství, jestli už se ten starý muž vrátil. Jak jsem očekával, auto bylo stále pryč a nikdo nebyl doma. Jak jsem šel zpátky k autu, muž sekající trávu vedle vypnul sekačku a zeptal se mě, jestli někoho hledám. Řekl jsem mu, že hledám muže, který tu údajně žije a on mi řekl všechno, co věděl - pouze to, že se stěhuje. Zkusil jsem jinou možnost, zeptal jsem se, jestli třeba neměl nějakou rodinu, se kterou bych si mohl promluvit. Zjistil jsem, že tento starý muž nikdy nebyl ženatý, ani neměl děti nebo vnoučata prostřednictvím adopce. Začal jsem mít strach a tak jsem se ho zeptal na jednu konečnou otázku, kterou jsem možná měl začít - kdo je Ben? Výraz muže se zachmuřil a dozvěděl jsem se, že o pár domů dál, přesně 23. Dubna - muž mě informoval, že to bylo ve stejný den jako jeho výročí a proto si pamatoval specifické datum - tu v sousedství byla nehoda s chlapcem, který se jmenoval Ben. Krátce poté se jeho rodiče přestěhovali, bez ohledu na to, kolik toho muž věděl a ani nechtěl nic jiného prozradit.

Vrátil jsem se a začal jsem znovu hrát, načetl jsem hru a vyjela hlavní obrazovka, kde letí maska - zvuk, který u toho hrál, ale nebyl ten normální "whoosh" zvuk, ale bylo to něco mnohem výš posazeného. Stiskl jsem start a připravoval se na nejhorší, ale stejně jako předchozí dvě noci tam byli profily "JSI NA ŘADĚ" a "BEN" (po pravdě řečeno jsem se na profil "BEN" kouknul již dříve, vypadá to, že se to pohybuje mezi zobrazením Owl Save a ne). Najel jsem si na soubor BEN a zaváhal jsem nad povšimnutím, že statistiky nejsou stejné jako přede dvěma dny a vypadalo to, že už tentokrát dokončil Stone Tower Temple... Sebral jsem odvahu a vybral jsem si to.

Okamžitě jsem byl uvržen do úplného chaosu. Opravdu, byl jsem mimo Stone Tower Temple, ale to bylo asi tak všechno, co bylo dobře. Oblast také nebyla nazývána Stone Tower Temple, ale "S t o n e", a okamžitě mě pozdravilo nerozeznatelné dialogové okno. Tělo Linka bylo zkreslené - jeho záda byla prudce na stranu a tak jeho postoj trvale znetvořený. Jeho výraz byl nudný, téměř monotónní, měl na tváři výraz, který jsem doposud neznal - jako by byl mrtvý. Jak se jeho křivé tělo pohybovalo nepravidelně sem a tam, zkoumal jsem, co se stalo s mým avatarem a zjistil jsem, že mám na tlačítku C nějaký item a poznámky, ale stiskem se nic nestalo. Zvuky hrály tam a zpět a já ze hry nepoznal - téměř démonická povaha a byl zde nějaký pronikavá yip nebo nějaký druh smíchu nebo něco, co hrálo v pozadí. Měl jsem tak dvě minuty na to, abych se porozhlédl po okolí, než opět se za mnou objevila jedna z těch Elegy of Emptiness soch a hned poté mě to hodilo do "Úsvit nového dne" obrazovky tentokrát bez podtextu "|||||||".

Byl jsem Deku Scrub v Clock Town - tato scéna se normálně hraje potom, co poprvé cestujete v čase. Tatl tu říká "C-co se stalo? Je to jako by všechno…" Ale místo toho, aby řekla "Začalo znova", se její poznámka doplnila jako smích Happy Mask Salesmana v pozadí. Opět mi byla dána kontrola nad charakterem, ale ze špatného úhlu kamery - koukal jsem zpoza dveří Clock Tower a sledoval, jak postavička pobíhá okolo jako Deku Scrub. Jak jsem viděl, že nemám kam jít, protože jsem nic neviděl, jsem s nechutí vstoupil do dveří. Tam mě uvítal Happy Mask Salesman a jen mi řekl "Setkal jsi se se strašným osudem, že? (You'vemet with a horrible fate, haven't you?) před tím, než obrazovka zbělela.

Byl jsem v Termina poli opět jako člověk. Už jsem stejně ani nemusel hrát tu stejnou hru - bylo tu jiné prostředí a nebyly tu žádné známky denních hodin nebo něčeho takového. Zabralo jen chvilku než jsem nabral síly, rozhlédl se po poli a věděl, že tohle nebylo normální. Nebyli tu žádní nepřátelé a hrála twisted verze Happy Mask Salesman theme. Rozhodl jsem se běžet k Woodfall, než jsem si všiml setkání tří postav kousek ode mě - jednou z nich byla i Epona. Jak jsem se k nim přiblížil, tak jsem k mému zděšení viděl Happy Mask Salesmana, Skull Kid a pouze stojící Elegy of Emptiness sochu. Myslel jsem, že to byla pouze chyba, ale teď jsem si řekl, že by to bylo dobré vědět najisto. Když jsem se k nim pečlivě přiblížil, zjistil jsem, že Skull Kid dokola ve smyčce opakuje nějakou animaci, to samé Epona a socha Elegy of Emptiness dělala to, co dělala celou dobu - jen tam děsivě stála. Byl to Happy Mask Salesman, který mě vyděsil více, než ti dva.

Také byl nečinný, ale pořád měl ten svůj idiotskej úsměv a kamkoli jsem se já pohnul, jeho hlava se pomalu otočila za mnou a pak mě následoval. Nebyl jsem s ním zapojen do dialogu a ani jsem s ním nebojoval, ale jeho hlava stále následovala moje pohyby. Připomnělo mi to mé první setkání se Skull Kidem na vrcholu Clock Tower a vytáhl jsem ocarinu (která vydávala ding zvuk, když se na ní pokusíte hrát) a snažil se zahrát píseň, kterou jsem ještě nehrál - Happy Mask Salesmanovu vlastní píseň a píseň, která stále hrála ve Dni 4 - Song of Healing.

Dokončil jsem hraní písně a jak jsem udělal, ušní piercing vystřelil na obrazovku TV, obloha okamžitě začala blikat, Happy Mask Salesmanova theme song stále zrychlovala, zintenzivňovala ve mně strach a Link vybuchl v plamenech a zemřel. Tři postavy zůstaly vidět při obrazovce smrti, když sledovali moje hořící tělo bez života. Nemůžu popsat, jak náhlý a děsivý byl přechod od děsu k teroru, budete se muset kouknout na video, pokud to chcete vidět z první ruky. Stejný strach, který mi přede dvěma dny nedal spát, se mě znovu začal zmocňovat, když jsem se potřetí potkal s textem "Setkal jsi se se strašným osudem, že?" ("You've met with a horrible fate, haven't you?"). Musí to ale mít nějaký význam.

Měl jsem málo času o tom přemýšlet, byl jsem okamžitě do jiné krátké scény - transformování v Zora a nyní jsem se ocitl v Great Temple Bay. Váhavý, ale zvědav vidět, co pro mě hra zase připravila, jsem šel pomalu na pláž, kde jsem našel Eponu. Přemýšlel jsem, proč se hra rozhodla jí dát zrovna sem, mělo to snad znamenat, že se pokoušela získat něco k pití? Nemohl jsem si sundat masku a rozhodl jsem že jízda na oři nebyl ten důvod, proč sem byla umístěna.

Najednou jsem si uvědomil, že Epona stále ržála a to, pod jakým úhlem byla to vypadalo, jako by se snažila upozornit na nějaký bod v dálce. Byla to sice jen předtucha, ale ponořil jsem se do Great Bay a začal plavat. A - málem bych na to zapomněl - našel jsem něco na dně oceánu; poslední sochu Elegy of Emptiness. Potopil jsem se dolů, abych jí prozkoumal a najednou můj Zora začala dělat dusící se animaci, kterou jsem nikdy u Zora neviděl - a navíc ani nedávala smysl, protože Zora uměl dýchat pod vodou. Bez ohledu na to se moje postava začala dusit a umřela, a opět socha byla ta jediná věc, která byla při mé smrti zvýrazněná. Tentokrát jsem se však neoživil, hodilo mě to do hlavního menu, jako bych restartoval konzoli.


Obrazovka "Stiskněe start" byla přede mnou, věděl jsem ten důvod, proč mě to dalo sem, bylo to, protože soubory se zase změnili. Zhluboka jsem se nadechl, stiskl jsem start a měl jsem pravdu. Nové soubory mi řekly o Benovi. Teď už dávalo smysl, proč se socha objevila, když jsem se snažil dostat k Laundry Pool - hra musela předvídat, jak jsem se snažil utéct ze Dne 4 v Clock Town. Ty dva soubory mi řekly jeho osud. Jak jsem předpokládal, Ben byl mrtvý. Utopil se. Hra samozřejmě není celé já - dobírá si mě to novými soubory - chce, abych pořád hrál, abych se dostal dál, ale jsem s touhle věcí hotov. Nedotknu se už žádného z těch souborů. Už takhle je to pro mě příliš děsivé, a to ani nevěřím v nadpřirozeno, snažím se vycházet z vysvětlení. Proč by mi někdo posílal tuhle zprávu? Nechápu to, jsem depresovaný, když na to myslím, záznam je nahoře pro ty, kteří to chtějí vidět a zkusit to analyzovat (možná je tam nějaký druh kódované zprávy v tom blábolení, nebo něco symbolického v tom, co jsem prošel - ale teď jsem již příliš psychicky a citově vyčerpaný, než bych se na něco pokusil přijít).
originál zde :)
Part 2: zde
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.