STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Listopad 2014

Pýcha mého otce

13. listopadu 2014 v 16:07 | RolandhteBrown |  Creepypasty

Můj otec byl, aspoň co si já pamatuji, pyšný muž a příliš sebevědomý pro své vlastní dobro. Často mi říkával, když jsem si k němu šel pro radu, že s pýchou se dá udělat vše. Myslím že to byl jeho styl motivace, ale pro mě byla jeho arogance absurdní; nikdy nic v životě nedokázal a žil ve stínu svého bratra již od malička.



Jednou, a pouze jednou, jsem ho viděl se usmát a to tehdy, když můj strýc umřel. Můj otec nesnášel svého bratra; nesnášel ho proto, že byl bohatý, krásný, že si vzal krásnou ženu, která ho milovala. Můj otec mu vždy záviděl a měl velkou radost z jeho smrti. Nikdy pro něj neuronil ani jednu slzu, poškleboval se těm, kteří ano a označoval je za slabochy. Přesto jsem ho viděl se usmát. Schoval to dobře, bylo téměř nemožné to vidět, ale viděl jsem to; jeho rty tvarující se do sadistického úšklebku, slabý smích pocházející z jeho suchých, popraskaných rtů. Málem jsem se otřásl při pouhém pohledu na něj, ale zadržel jsem to, když jsem skládal úctu k mému milovanému strýci.



Krátce po strýcově smrti jsme se přestěhovali do vily; byl to dárek na rozloučenou od strýčka pro otce, aby mu byla předána jeho smrti. Můj otec to vzal jako výsměch od svého bratra, že i v záhrobí se musí vytahovat svým úspěchem. Můj otec byl však chamtivý muž, a tak vilu i část bohatsví strýce přijal a nastěhovali jsme se za několik týdnů. Na začátku jsme byli jen já, on a moje sestra; miloval jsem mojí sestru víc, než cokoli, co jsem znal a klidně bych pro ni i umřel, ale pohrdal jsem svého otce. Věděl to, a na oplátku nikdy nedělal preferenci mé sestry. Byl jsem totiž pozůstatek z jeho prvního manželství, žijící paměť uchovávána pouze do té doby, dokud nebude třeba jí co nejdříve odložit.



Otec si rychle zvykl na nový styl života; život v bohatství, jak říkal, byl ten, ke kterému se narodil. Byl velmi pyšný na svůj nový domov; nebylo dne, kdy by naprosto vše neuklízel, nebo k tomu donutil mě a sestru a často nás donutil ho poslouchat po celé hodiny, jak žvaní o tom, že je pyšný na to žít v takovém luxusu. Nikdy nezmínil svého bratra, nikdy nikomu neděkoval, jen sobě, vypadalo to, že si myslí, že to vše získal jenom díky sobě. Nesnášel jsem ho víc a víc každým dnem, ale moje sestra zůstala zcela nevědoma.



Po pár letech si otec vzal další ženu; pak další, pak další, pak další. Můj otec byl notorický sukničkář, ale on to nazýval 'dar od bohů'. Ale abych byl fér; byl vzhledný muž a ti, kteří ho neznali, jeho aroganci považovali za občasnou. Prostě se zdálo, že rád lákal ženy a jeho zvýšení finančních prostředků díky smrti jeho bratra v tom nehrálo roli. Zdálo se, že nevěděl o skutečných záměrech žen, že s ním chodí jen pro jeho peníze. Když se na to podívám, tak neříct mu o tom bylo to nejhorší rozhodnutí, kteréjsem kdy udělal, ale pochybuji, že by to nějak změnilo konec.



Jeho čtvrtá žena, blondýna (samozřejmě, můj otec měl vždycky věc pro blondýny), se jmenovala... Clara? Nejsem si jistý. Její jméno není důležité, co je však důležité je to, že poté, co se otec vrátil domů opilý a praštil ji, se jí podařilo se s ním rozejít a zažalovat ho; bylo dohodnuto, že jí otec bude muset zaplatit částku na náhradu škody, a vzhledem k tomu, že kvůli tomu by musel prodat vilu, protože promrhal své rozsáhlé dědictví v neúspěšných podnikatelských aktivitách a nakonec v alkoholu, to samozřejmě nenesl příliš dobře, a tak se vrátil tu noc... trochu opilý.



Defakto by se dalo s jistotou říci, že tehdy byl nejopilejší co jsem ho kdy viděl; nekontrolovatelně brečel, kolísal mezi neskutečným vztekem a totální sebelítostí. Má sestra, která byla opět milá a milující jako vždycky, se ho snažila uklidnit; reagoval tak, že se na ní nejdříve tázavě podíval a poté, co se probral ze zmatení ji srazil k zemi. Začal na ní křičet, což ji dohnalo k slzám a bylo špatné, že jsem na něj nemohl rovnou zaútočit. Později vyšlo najevo, že když na ni křičel, představoval si místo svou ženu; ale má sestra například nemá blond vlasy a přesto jí nazval 'blonďatým ďáblem více než jednou. Nakonec šel otec do postele a já držel svou plačící sestru v náručí.



Další den byl otec nezvykle tichý; i bez uvážení útoku na sestru vypadal divně. Věděl jsem, že jeho žena se měla tu noc vrátit pro zbytek svých věcí, a tak jsem pro svou sestru a mě zařídil, že můžeme jít v noci ven, abychom se vyhnuli jakýmkoli hádkám, které by ti dva mohli mít, takže jsme v sedm večer odešli a nechali tátu o samotě. Ve městě jsme si užili spoustu zábavy; smáli jsme se, vtipkovali o její škole, mluvili o klucích, kteří se jí líbili (a měli jednu nepříjemnou konverzaci o mé poslední holce, Valerii) dokud se nerozhodla, že se chce vrátit domů. Bylo špatné jít domů v tu dobu, ale udělala na mě svůj roztomilý úsměv a nechal jsem se ukecat.



Neměl jsem se nechat ukecat.



První věci, které jsme si všimli, byl zápach; byl odporný a bylo divné přiznat, že to jde z naší vily; otec ji vždy udržoval čistou, proč tedy teď tak strašně zapáchala? Zaklepali jsme na dveře, a když nikdo neodpověděl, pomalu jsme vešli dovnitř. Normálně by nás otec pustil dovnitř - tohle bylo poprvé, co jsme museli použít naše vlastní klíče. Poté, co jsme po něm křičeli a nedostali žádnou odpověď, jsem se rozhodl ho jít hledat nahoru. Jakmile jsem vstoupil na první schod, uslyšel jsem zakňučení, téměř neslyšitelné. Vyděšeně jsem se zarazil, ale přinutil jsem se jít dál, moje sestra okamžitě za mnou. Asi je zase opilý, někde leží na zemi a skuhrá, řekl jsem si. Ubohé, ale nic neoblyklého. Vystoupali jsme po schodech nahoru a už žádné další skuhrání neslyšeli; možná to byla jen naše představivost. Začínal jsem být paranoidní, a tak jsme se rozhodli, že pro jistotu ověříme otcovu ložnici.



Krev jsme uviděli téměř okamžitě. Byla doslova všude; zdálo se, že to bylo rozetřeno všude okolo záměrně, a přitom tak čistě. Kusy něčeho, co předpokládám, že byla ruka, ležely rozházené na podlaze, ale samozřejmě ne tak perfektně, jako byla rozpatlaná krev. Na zemi byl otevřený kufr naplněný kosmetikou a modním oblečením; bylo jasné, komu patřil, a dlouhé blond vlasy byly roztroušeny po místnosti, ale nebylo to nic, co by mě odradilo. Moje sestra křišela a já byl v pokušení to udělat taky, ale pohled na hlavu povalující se uprostřed místnosti mě nechal naprosto beze slov. Neměl jsem daleko k omdlení a to byl možná důvod, proč jsem v následujících momentech neudělal víc.



Po chvíli, co jsme vešli do pokoje, se ukázal otec; stál ve dveřích a držel něco, co vypadalo jako velmi ostrý nůž. Jeho rukávy byly potřísněné krví a šel z něj silný zápach alkoholu. Zdálo se, že si je plně vědom toho, co právě dělá, a přesto do toho brečel. Vrhl se na nás, hystericky naříkal a zuřivě mával nožem, jakoby se snažil zaplácnout mouchu. Zoufale jsem se mu snažil vyhnout a začal jsem couvat do rohu, dokud jsem neviděl, že sestra stojí divně. Sotva jsem si všiml krve, která jí stékala po krku, než upadla na zem. Otec si ji ve svém blouznění opět spletl se svou ženou a podřízl jí hrdlo, zatímco jsem se kryl.



Vykřikl jsem. Ne, přesněji by to bylo popsáno jako řev, primitivní, zoufalý výkřik, směs strachu, zmatení a totálního smutku, která se manifestovala jako vztek. Můj otec udělal jednu, pouze jednu dobrou věc a nynní ji díky svému sobectví a šílenství zahodil. Křičel jsem, řval jsem a vyskočil na něj; nikdy jsem nebyl nijak silný, ale celkem snadno jsem převzal kontrolu nad nožem a sotva měl čas si uvědomit, co se děje, než jsem mu ho odhodil ven.



O deset minut později jsem se vynořil z domu v čistém oblečení a vzal sestru do nemocnice; samozřejmě, že byla mrtvá, ale chtěl jsem zkusit, i když marně, ji zachránit. Bylo mi řečeno, že se nedalo nic dělat, a že vzhledem k oolnost jsem mohl být rád, že jsem vyvázl bez zranění. Byla to malá útěcha, ale nemohl jsem si pomoct, cítil jsem úlevu; i když již nežije, aby to mohla vidět, pomstil jsem se. Nezabil jsem svého otce, ale dokážu si představit, že by tomu dal přednost.



Můj otec mi jednou řekl, že s pýchou se dokáže vše. No, můj otec má hrdosti na rozdávání, tak uvidíme, jestli jí má dost na svoji záchranu s končetnami oddělenými od těla.

Laughing Jackův původ part 2

1. listopadu 2014 v 15:39 | Snuffbomb |  Creepypasty

Následující noc Laughing Jack sledoval, jak maskovaný Isaac Grossman vydupal po schodech nahoru, nesoucí s sebou pytel s jeho nejnovějším hostem zmítajícím se uvnitř. Hodil tašku na jeho postel mučení s z ní se vyvalil mladý svázaný chlapec s roubíkem, pravděpodobně s věkem okolo 5-ti nebo 6-ti let. Isaac rychle rozvázal chlapcova pouta a rychle ho opět připoutal k ocelovému ráu postele. Potoky slz stékaly po chlapcově bezmocné tvářičce, když si Isaac připravoval své nástroje na pracovním stole. Isaac se vrátil nesouc pár rezavých kleští a bez váhání jimi uchopil chlapcův nehet na jeho pravém ukazováčku a pevně je upnul. Oči dítěte za začaly chvít, když začal mumlat přes roubík a prosil Isaaca, aby ho nechal jít. Isaac se ušklíbl a táhnul kleštěmi zpátky, takže ta bolestivě vytáhnul chlapcův první nehet.



Chlapec křičel i přes svůj roubík a svíjel se v bolestech na dřevěných deskách, z jeho prstu začala stříkat krev. Isaac se poté přesunul k chlapcovu prostředníčku a pevně chytil nehet rezavými kleštěmi. Znovu jimi trhl, ale tentokrát se odlomila pouze půlka nehtu. Chlapec vyjekl bolestí a škubal svými prsty, ze kterých tříštěla krev. Aby se nehet odloupl úplně, trhl kleštěmi ještě jednou. Nehet vytrhl, ale vzal s sebou i dost kožní tkáně. Dokonce i Isaac byl trochu znechucen pohledem na to, ale ne Laughing Jack, který jásal nad touto vzrušivou akcí, kterou pozoroval od své staré zaprášené krabičky.



Isaac se vrátil ke stolu a kleště vyměnil za obrovské železné kladivo. Potom došel k jedné noze mučící postele, kde chlapci držel jednou rukou jeho levou nohu. Zvedl kladivo vysoko nad hlavu, chlapec plakal a prosil o milost skrze jeho špinavý roubík a Isaac se vší silou udeřil chlapcovo holé koleno a to mu roztříštilo s hlasitým prasknutím kost na štěrk. Dítě se zmítalo v bolestech a pronikavými výkřiky se dusilo o látkový roubík přivázaný těsně k jeho obličeji.



Jak dítě bojovalo s intenzivní bolestí, Isaac položil kladivo na dřevěnou postel a vrátil se opět ke stolu, kde se vybavil dlouhým, ostrým nožem. Bez odkladu začal do dětského hrudníku vyřezávat slova "nesmyslný červ". Když skončil, chlapec byl sotva při vědomí. Isaac poklekl a zašeptal chlapci do ucha. "Toto se stane, když nějaké drzé děcko dělá ošklivé obličeje na ostatní..."



Oči dítěte se naposled naplnily slzami, když Isaac začal odřezávat kůži z jeho tváře, ale k Isaacovu překvapení byl chlapec stále při životě. Znetvořené dítě jen zíralo na Isaaca jeho velkýma kulatýma očima, které naplnily Isaacovo srdce hněvem a nenávistí.



"I BEZ OBLIČEJE JSI STÁLE STEJNÁ SRAČKA!!" zařval Isaac, zvedl kladivo od nohou postele a začal s ním tlouct chlapcovu lebku.



Mlátil do ní znovu a znovu, dokud z ní nezbylo nic jiného než kusy masa prolité hustou rudou krví s vytékajícími kusy mozkové hmoty. Z druhé strany pozoroval škodolibě Laughing Jack velké finále, které bylo podle jeho uvážení báječné.



Isaacovým dalším hostem byla slepá žena, kterou pozval na trochu čaje. Trvalo jí téměř 5 minul, než si uvědomila, že židle, na které seděla, byla vyrobena z lidských ostatků a dalších 6 jí trvalo než našla schody, že kterých stejně spíše spadla a dole křičela jako cvok. Isaac se rozhodl ukončit krutý vtip jednoduchým párátkem, kterým jí vypíchl oči z důlků.



Poté si přivedl malou dívku, kterou násilím přinutil sníst rozbité sklo před tím, než si z jejího břicha udělal boxovací pytel. Jak týdny ubíhaly, stále více nešťastných duší nacházelo svůj konec v Grossmanově podkroví, jeho šílená osobnost se stávala stále temnější a sadističtější a Laughing Jack se přizpůsoboval jeho chování i když hnil ve své staré zaprášené krabici... až do jedné velmi chladně prosincové noci.



Rezavé hřebíky držící polici zapomenutých tretek konečně povolily a celá police se svalila k zemi. Isaac zdola slyšel hlasité zadunění a rozhodl se vylézt do podkroví, aby to prozkoumal. Šel přes podlahu potřísněnou krví až ke spadlé poličce. Isaac smetl některé z tretek, které se po dopadu rozbily, až konečně narazil na hračku Jack-in-a-box z dětství. Isaac stěží poznal starou potrhanou krabičku, když z sfoukl oblaka prachu. Poté z nějakého důvodu uchopil rezavou kličku a začal s ní otáčet.



Ze staré opotřebované krabičky začala hrát dost falešná písnička Pop Goes The Weasel a když dospěla ke konci, Isaac s ní zazpíval poslední verš, "Pop Goes The Weasel...". Horní část krabičky se otevřela, ale nic se nestalo, byla prázdná. Isaac očekával víc, a tak krabičky hodil do koše s ostatními rozbitými tretkami. Když bordel uklidil, šel ke dveřím, že půjde dolů, ale byly zaseklé. Isaac tlačil, jak mohl, ale dveře se nehnuly. V tu chvíli uslyšel ten nejhrozivější chraplavý hlas volající zpoza něj.



"IsSsaAcCuU..." Isaacovi přejel mráz po zádech a postavili se mu chlupy na zátylku, když se pomalu otočil... Na druhé straně místnosti u koše stál děsivý Laughing Jack. Byl pouze černobílý, jeho rozcuchané vlasy visely v jednotlivých pramenech, jeho ostré, špičaté zuby zdobily jeho pokroucený úsměv a jeho paže visely dolů jako hadrové panenky s groteskně dlouhými prsty, které téměř poškrábaly podlahu.



Potom s krvemrazícím chraplavým hlasem proluvil ďábelský klaun. "Jak skvělé je být konečně volný!... Chyběl jsem ti Isaacu?" Isaac byl ochrnut strachem. "A-ale já myslel, že nejsi skutečný... že jsi byl jen VYMYŠLENÝ?!" vykoktal Isaac. Jack odpověděl dlouhým děsivým zakrákáním.



"Hahahaha! Jsem docela reálný chlapče... Ve skutečnosti jsem dlouho čekal, než nadešel tento den... Abych si mohl pohrát se svým nejlepším kamarádem na celý život... ještě. NAPOSLEDY!" Než stihl Isaac jakkoli odpovědět, Jackovy ruce se natáhly přes celou místnost a omotaly se Isaacovi kolem nohou.



Šílený klaun ho začal táhnout blíž a táhl ho k jeho vlastní mučící posteli, Isaac zarývával nehty do podlahy. Ignorováním všeho, Jack rychle popadl čtyři palce dlouhé železné hřeby z pracovního stolu, vbil je do Isaacových rukou a nohou a tím ho přibil k dřevěné mučící posteli. Isaac zavrčel bolestí a křičel na svého mučitele. "AAAH! JDI DO PRDELE! TY JEDEN ZATRACENÝ KLAUNOVSKÝ ŠÍLENČE!"



Laughing Jack se jen zasmál, když držel Isaacovu hlavu pevně na svém na svém místě a pravil: "Pokud nemůžeš říct něco pěkného, potom neříkej vůbec nic!" Jak vsunul své dlouhé, křivé prsty do Isaacových úst, uchopil jeho jazyk a vytáhl ho jak to jen šlo. Klaun poté sáhl na stůl pro dlouhý, ostrý nůž a začal Isaacovi pomalu odkrajovat jazyk. Když ho odhodil, Isaacova pusa se začala přeplňovat krví. Jack na to reagoval tím, že mu do krku strčil malou kovovou trubičku jako dočasný dýchací otvor. Již tady Isaac pociťoval obrovskou bolest, a tak pořádně zavřel oči, aby nemusel vidět hrůzy, které se ještě budou provádět na jeho těle.



"Ale no tak, nebude to žádná zábava, když se nebudeš dívat." řekl Laughing Jack žertem, ale Isaac měl své oči stále zavřené. Laughing Jack si povzdechl. "Jak myslíš." Jack poté násilně otevřel jedno z Isaacových očí. Opět natáhl svou velkou ruku ke stolu a vzal pár rybářských háčků. Jack pomalu propíchl konec háčku horním očním víčkem a propíchl mu i obočí, takže oko nemohl zavřít. Potom vzal druhý háček, propíchl mu spodní víčka a připevnil ho ke tváři. Jack toto zopakoval i u druhého oka, dokud háčky nezabránily Isaacovi propásnout jakoukoli akci. Laughing Jack poté vzal stejný nůž, kterým Isaaovi vyřízl jazyk a začal se soustředit na odstraňování jeho rtů. Jack odkrojil dva kusy masa z Isaacovy horní a dolní čelisti, a byly jeho zuby a dásně úplně vystavené.



"hm... vypadá to, že někdo nepoužíval pravidelně zubní nit..." pochechtával si Laughing Jack pod vousy, když došel zpátky ke stolu a popadl kladivo. Isaac se pokusil mumlat o milost, ale skrz jeho hrdlo se vydralo pouze chrčivé zasténání. Jack zvedl kladivo vysoko do vzduchu a s pokřivený úsměvem uděřil Isaaca do zubů, které se s hlasitým prasknutím rozbily na kousky jako keramika. Jack pustil kladivo a začal křičet smíchy, jak roztrhl Isaacovu košili. Vzal nejostřejší nůž a rozřízl Isaaca od hrudi až po břicho. Isaac zasténal nad ostrou a palčivou bolestí, když černobílé monstrum zajelo svými prsty pod kůži Isaacovi hrudi a vytáhl ji opět zpět, než začal se svou hrůzostrašnou pitvou.



Prvně mu začal Jack vytahovat střeva stejným způsobem, jakým kouzelník vytahuje spoustu barevných kapesníků z kapsy. Poté si kousek střev odřízl a jeden konec si přiložil ke svým černým rtům a začal do nich foukat vzduch. Když byly dostatečně nafouklé, vytvaroval je do tvaru pudla a hlasitým smíchem zvolal "Umím také tvarovat žirafy!" Isaac byl stále v bolesti a šoku, když klaun položil morbidní balonek vedle jeho hlavy.



Jako další trik sáhl Laughing Jack hluboko do Isaacovy břišní dutiny a vytáhl jednu z jeho ledvin. Chvíli ji držel v ruce a pak se pomalu otočil ke svému připoutanému příteli, pokrčil rameny a pravil, "Ledviny opravdu nejsou moje věc..." hodil ji stranou, když si ale všiml, že Isaac začíná umírat.



"To už jsi unavený? Proč, zrovna jsme u velkého finále!" vykřikl Laughing Jack a sáhl do kapsy pro adrenalinovou jehlu. "To by tě mělo dostatečně posilnit." vykřikl Jack a zabodl jehlu do Isaacovy sítnice a vstříknul tekutinu do jeho pravého očního důlku. Jack zavrtěl a protlačil jehlu hlouběji do kamarádovi oční bulvy. Se zlověstným úsměvem vytáhl Jack jehlu ven a s ní i oko. Isaacovo pravé oko teď viselo ven z jeho bulvy a drželo se jen za oční nerv.



Jack se ušklíbl. "No, teď když mám tvou plnou pozornost..." Zákeřný klaun zvedl svůj dlouhý ukazovák a udělal jím díru do Isaacova žaludku. Jack sklonil svou havu k otevřené hrudní dutině a otevřel dokořán ústa. Během několika sekund z Jackova jícnu vylezlo pár švábu a přelezli do Isaacovi hrudě. Každý z nich si začal dělat cestičku k díře v Isaacově žaludku, dokud ho zcela nenaplnili. Když byl jeho žaludek brouky naplněný, začaly mu lézt do krku a začali vylézat z jeho pusy a nosní dutiny.



Isaac byl jen kousek od smrti, když jeho mučitel poklekl vedle něj a pravil mu do ucha. "Bylo to s tebou super chlapče, ale vypadá to, že náš společný čas se blíží ke konci. Ale není třeba slz, mám v plánu rozšířit své přátelství i k ostatním osamělým dětem světa!" Když to Laughing Jack dořekl, sáhl do Isaacovi hrudi a vytáhl mu ještě stále bijící srdce.



Život z něj pomalu utíkal na té chladné dřevěné posteli, isaacovi se promítl celý život před očima. Viděl svou matku, svého otce, internátní školu, své oběti a poslední myšlenka, která proletěla jeho myslí, byla na ty zvlátní Vánoce, kdy se probudil a u postele mu ležela krabička, která obsahovala jeho úplně prvního kamaráda.



Říká se, že když policie konečně našla Isaaca Grosmannovu prohnilou, červy prolezlou mrtvolu o týdny později jednoho vánočního večera a i když byla jeho tvář zbita a roztrhána na kousky... tak téměř vypadal... šťastný.



-KONEC-

Laughing Jackův původ part 1

1. listopadu 2014 v 15:34 | Snuffbomb |  Creepypasty

Jsou Vánoce v sněžném přelomu 18. a 19. století v Londýně a v malém domku na kraji města žil osamělý, 7 let starý kluk jménem Isaac. Isaac byl smutné dítě bez kamaráda, který by se k němu hlásil. Zatímco většina dětí trávila čas s jejich rodinami a napjatě čekaly, až budou moct rozbalit dárky umístěny pečlivě pod krásně vyzdobeným vánočním stromečkem, malý Isaac trávil většinu tohoto svatého času v jeho prašném, studeném pokoji na půdě. Isaacovi rodiče byli velmi chudí, jeho matka byla přísná žena, která zůstávala doma a vyučovala Isaaca.Jeho otec pracoval dlouhé hodiny ve městě v Londýnském přístavu, aby podpořil jeho rodinu, i když velká část jeho příjmů šla na nákup a následnou konzumaci alkoholu po jeho směně. Někdy přišel domů opilý poté, co ho vyhodili z každého baru v Londýně a začal křičet na svoji ženu, Isaacovu matku.



Občas se to vystupňovalo až k násilí a velmi surově ji zbil, a poté, když byl hotov, se na ni vrhl v sexuálním vzteku . A tak se tak stalo, že i tato noc byla právě takovou. Isaac pouze zůstal klidný, chvěl se pod dekou, dokud hlasité výkřiky a rány neustaly. Jakmile chudák vyděšený Isaac mohl usnout, zdálo se mu, jaké by to bylo mít kamaráda, se kterým by si mohl hrát, takže by se mohl smát a být šťastný i mezi ostatními dětmi Londýna. Naštěstí pro malého Isaaca nastala tento vánoční den změna, když si jeho samoty všiml strážný anděl, který pro malého londýnského chlapce vyrobil speciální dárek.



Jak slunce vyšlo toho vánočního rána, otevřel Isaac oči a našel divnou dřevěnou krabičku ležící u nohou jeho postele. S vykulenýma očima v úžasu koukal na barevnou, ručně vyrobenou krabičku a přemýšlel, kdo ji tam mohl nechat. Nebyl zvyklýdostávat dárky, hlavně hračky. Jediné hračky, které kdy Isaac měl byly ty, které našel pohozené na ulici nebo smeteny do odpadu. Isaac se pošoupl ke kraji postele až k jejím nohám před záhadnou krabičku a oběma rukama ji zvedl. Krabička byla malovaná krásnými styly a byly na ní vyřezané obličeje veselých klaunů . Na krabičce byla cedulka, která říkala pouze "PRO ISAACA". Na vrchu krabičky byl vyryt text.



Isaac přihouřil oči a nahlas vyslovoval vyrytá slova: "L-laugh-ing-J-Jack-in-a-b-box…" zastavil se. "…Laughing Jack-in-a-box?" Isaac již slyšel o hračce jménem Jack-in-a-box, ale nikdy o hračce se jménem Laughing Jack-in-a-box. Jeho mysl byla plná zvědavosti, jak chytil kovovou kličku. Začal točit kličkou a v rytmu otáčení začala hrát písnička Pop Goes The Weasel. Jak se písnička dostala k jejímu konci, Isaac s ní společně zazpíval " Pop Goes The Weasel", ale nic se nestalo. "Je to rozbitý..." Položil krabičku zpátky ke kraji postele a docupital ke svému šatníku, kde se z jeho špinavého oblečení na spaní převlékl do denního potrhaného oblečení.



Najednou Isaac uslyšel chrastivý, hlasitý zvuk od postele za ním. Otočil se a viděl šíleně třesoucí se krabičku. Poté se bez jakéhokoli varování horní část rozletěla v průvodu barevného kouře a konfet. Isaac si promnul oči a nevěřil svým očím. Jakmile se kouř rozehnal, stál tam vysoký, hubený klaun se zářivě červenými vlasy, špičatým, duhově zbarveným nosem a opeřenými rameny zdobící jeho klaunovské oblečení.



Pestrobarevný klaun rozpřáhnul ruce a vzrušeně zvolal. "Pojďte, pojďte všichni! Ať už malí, nebo velcí! Abyste viděli toho nejlepšího klauna na světě! Jeden, jediný, Laughing Jack-in-a-box!!"



Isaacovi oči se rozzářily. "K-kdo jsi?" zeptal se.



Barevný mužík sestoupil z postele a se šťastným úsměvem řekl: "Jsem rád, že ses zeptal! Jsem Laughing Jack, tvůj nový kamarád NA CELÝ ŽIVOT! Jsem kouzelný, nikdy se neunavím hraním, hraji na akordeon a vyvíjím se a přizpůsobuji tvé vlastní měnící osobnosti... Jinými slovy, co máš rád ty, mám rád taky!" Isaac se podíval na záhadného klauna. "M-my jsme... přátelé?" vykoktal ze sebe.



Jack se podíval na chlapce a přimhouřil obočí. "PŘÁTELÉ? Jsme NEJLEPŠÍ přátelé! Byl jsem speciálně vytvořen, abych byl tvým ne-moc-imaginárním kamarádem, Isaacu." Isaacovi spadla čelist. "Ty znáš mé jméno?"

Jack se zasmál. "Samozřejmě, že znám tvé jméno. Vím o tobě všechno! Chtěl by sis zahrát hru Já Špion?"



Isaac se usmál od ucha k uchu. "OPRAVDU? Můžeme hrát hry? To bych MOC rád! Já-... Oh."



Pozastavil se. "J-já nemůžu... musím jít dolů za matkou, aby mě učila a dala mi domácí práce." Jeho úsměv se vytratil do výrazu zklamání.



Jack položil jednu ruku na Isaacovo rameno a se zahřívajícím úsměvem řekl: "To je v pořádku! Budu tu na tebe čekat, až se vrátíš." Isaacovi se vrátil úsměv a podíval se na svého nového přítele. V tu chvíli uslyšel matčin pronikavý hlas zezdola.



"Mno, musím jít. Uvidíme se později, dobře, Jacku?" řekl, když se vydal ke dveřím.



Jack se usmál. "Jasně, dítě. Jo, a Isaacu."



Isaac se otočil zpátky na Jacka, který na něj mrknul a řekl: "Měl by ses usmívat častěji. Sluší ti to."

Isaac se radostně usmál, když se otočil a vyšel ze dveří.



Celý den Isaac vyprávěl své matce o tom úžasném barevném klaunovi, který vyšel z kouzelné krabičky, která se objevila u nohou jeho postele. Jeho matka však tomu nevěřila ani slovo. Nakonec se mu jí podařilo přemluvit, aby s ním šla do jeho pokoje a mohla tak Laughing Jacka vidět na vlastní oči. Vyšli po schodech nahoru a Isaac otevřel dveře do svého pokoje.



"Vidíš mami? Je přímo ta-" Isaac se zarazil a prozkoumával svůj pokoj, ve kterém nebyl už ani kouzelný, tančící klaun, ani záhadná dřevěná krabička. Jeho matka nebyla překvapena. Podívala se na Isaaca tak, že se mu roztřásla kolena a začalo se mu dělat špatně.



"A-ale mami... Byl-" SMACK! Isaacova matka dala svému synovi pořádnou facku na tvář. Jeho oči se naplnily slzami, rty se mu začali třást a cítil, že se brzy zhroutí.



"TY JEDNO HLOUPÉ, DRZÉ DÍTĚ! Jak se OPOVAŽUJEŠ lhát mi o takové dětské pitomosti! Kdo by se chtěl kamárádit s takovým nepoužitelným červem, jako jsi ty? Po celý zbytek večera zůstaneš tady ve svém pokoji a nedostaneš večeři...



Co řekneš teď, ty nevděčný darebáku?" Isaacovi se podařilo potlačit knedlík v krku, aby mohl zamumlat odpověď. "D-díky mami." Jeho matka se na něj na chvíli zamračila a poté s odporem k němu odešla.



Isaac poklekl a zabořil svůj obličej do strany postele. Potoky slz začaly stékat po jeho tvářích, když začal plakat. "Copak se děje kámo?" ozval se hlas. Isaac se podíval na kraj postele, kde už vedle něj opět seděl Laughing Jack. "K-kde jsi byl?" zamumlal Isaac. Jack projel Isaacovi vlasy, aby ho utišil. "Skrýval jsem se... Tvoji rodiče mě nemůžou vidět... Jinak by nám nedovolili si spolu hrát." Isaac si utřel slzy.



"Podívej, kámo, promiň, že jsem se musel skrýt, ale vynahradím ti to! Protože dneska budeme hrát hry a budeme mít spoustu zábavy!" řekl Jack, když se usmíval.



Isaac se koukl na svého barevného kamaráda a tiše přikývl, když se v koutcích jeho úst začal tvořit úsměv. Tu noc hráli Laughing Jack a Isaac spousty zábavných her. Jen s mávnutím ruky přinutil všechny Isaacovi cínové vojáčky k pohybu a pochodovali kolem místnosti. Isaac byl ohromen, když viděl jeho hračky, jak se samy od sebe začaly pohybovat po jeho místnosti. Poté si Laughing Jack a Isaac vyprávěli strašidelné duchařské historky. Isaac se Jacka zeptal, jestli není duch, ale vysvětlil, že byl spíše něco jako kosmická entita svého druhu. K ránu Jack sáhl do kapsy a vytáhl spousta chutných cukrovinek. Isaac byl okamžitě v extázi, jakmile ochutnal jednu, protože ještě nikdy neměl nic tak sladkého. Isaac měl tolik zábavy a smál se tolik, že to vypadalo, že se věci obrací konečně na jeho stranu... Alespoň do incidentu, který se stal o 3 měsíce později...



Ten den bylo v Londýně příjemně teplo a slunečno, což byla taková rarita. Takže s pomocí ne-tak-vymyšleného kamaráda byl Isaac schopen dokončit své domácí práce rychleji, takže potom mohli jít ven a chvíli si hrát. Věci začaly velmi primitivně, duo si za domem hrálo na piráty, když v tom Isaac zahlédl sousedovic kočku vkrádající se do jejich zahrady.



"YEARGH! NEPŘÍTEL NA PRAVOBOKU!" Vykřikl Isaac, uchvácen fantazií a představivostí.



"Yo ho! Já ho dostanu, kapitáne Isaacu!" zvolal první důstojník Jack s jeho nejlepším pirátským přízvukem. Laughing Jackova ruka se natáhla přes celou zahradu a popadla nic netušící kočkovitou šelmu, která začala rázně bojovat.



"Nenech ho utéct, Jackie, nebo se projdeš po prkně!" zaantagonizoval Isaac.





Jack kočku přimáčkl víc k sobě a jeho paže rostla a rozšiřovala se jako anakonda, jak se ovinula kolem lstivé kočky, když bojovala o holý život. Jackova ruka zvíře stále mačkala a vypouštěla mu vzduch z plic. Jak kdysi nevinnému domácímu zvířátku začali lézt oči z důlku, ozvalo se hlasité SNAP! Jack rychle pustil zvířátko ze svého sevření a to okammžitě spadlo na zem. Nastalo mrtvolné ticho, jak oba pozorovali nynní mrtvé, pokroucené a zlámané tělíčko kočky. Ticho nakonec prolomil bouřlivý smích.... původem od Isaaca...



"AHAHAHAHA Wow! Myslím, že kočky opravdu NEMAJÍ devět životů! AHAHAHA!" Isaac měl od smíchu plné oči slz.



Laughing Jack se začal taky smát. "heh heh. Yeah... Ale nebudeš mít malér, jestli tvoje matka najde vaši sousedovic kočku u vás na zahradě?" Isaacův sích rázem utichl.



"Ale ne! Máš pravdu! Um... tak jí... prostě hodíme zpátky k sousedům na zahradu?!" Isaac zpanikařil, popadl nedalekou lopatu, nabral na ní zlámané tělíčko kočky a hodil jí zpět k sousedům na dvůr. Potom rychle oba vyběhli zpět do Isaacova pokoje.



Přibližně po hodině to přišlo. Uši trhající křik Isaacovi matky volající jeho jméno se ozvalo zezdola. Ani Jack, ani Isaac neřekli ani slovo, když se Isaac sám plížil dolů a vyrovnal se se sebehorším osudem, který ho čekal. Jack slyšel zezdola hodně křiku, ale nedokázal určit, o čem se mluvilo. Po asi 30-ti minutách přišel uslzený Isaac zpět do místnosti.



"No?" zeptal se Jack nervozně. Isaac jen zíral do země, když promluvil. "Já... Snažil jsem se jí vysvětlit, že jsi to byl ty, kdo té kočce ublížil... Nevěřila mi... řekla, že nejsi skutečný..." Jack zesmutnil, protože věděl, že to byla jeho vina.



Isaac použil rukám, aby si otřel slzy. "Jsem posílán do internátní školy... odjíždím dnes večer... a nemůžeš jít se mnou..." Laughing Jackův výraz se změnil ve výraz šoku. "Co?! J-já nemůžu jít? A kam půjdu já?" Isaac neodpověděl, ale jen ukázal na krásně malovanou krabičku, ze které jeho přítel pocházel.



"Zpátky tam? Ale to se nebudu moct dostat ven dokud..." Jack se zastavil. Isaac se podíval na svého jediného přítele se slzami tekoucími po jeho tvářích. "Jacku... Slibuju, že se pro tebe vrátím co nejdříve budu moct!" Jack se podíval na krabičku, a pak zpátky na Isaaca. "A já tu budu čekat na tebe, kámo." Jack se usmál a po tváři se mu skutálela slza. Šel ke krabičce a s oblakem kouře se vtáhl zpět, nemohouc se osvobodit, dokud krabičku znovu někdo neotevře.



Tu noc byl Isaac poslán do internátní školy. Poprvé za svou existenci Laughing Jack pocítil, jaké to je být sám. I když byl uvězněný ve své krabici, mohl vidět věci, které se děly okolo krabice, takže každý den čekal na návrat svého kamaráda a každý den byla místnost starší a zaprášenější. Jeden Laughing Jackův cíl bylo být Isaacovým přítelem do konce života a čekat, dokud se Isaac se svým zvláštním přítelem den po dni, měsíc po měsíci, nesmíří. Isaacovi rodiče stále žili v tom domě, ale nikdy nešli do jeho pokoje nahoru. Jediné chvíle, kdy o sobě dali vědět bylo tehdy, když je Jack slyšel spolu bojovat. Jackův život se proměnil v osamělost a zklamání. Jak léta plynula, Jackovy kdysi zářivé barvy se začaly ztrácet, až zůstala pouze černočerná temnota a ostře bílá prázdnota. Uzavřen sám... ve věčnosti a beznaději.



13 let uplynulo a Isaacův otec se vrátil domů zvláště opilý a opět se začal hádat se svou ženou jako obvykle. Věci opět vyvrcholily až k fyzickému násilí, avšak tentokrát se již znovu nezvedla. Isaacův otec zbil svou ženu na krvavou kaši a dalšího dne by odsouzen k oběšení. S oběma rodiči mrtvými toto pro nynní 20-ti letého Isaaca znamenalo, že zdědil tento starý zaprášený dům, kde strávil první polovinu svého dětství. Laughing Jack byl docela překvapen, když slyšel kroky svého strarého kamaráda jdoucí po schodech nahoru do podkroví poprvé za 13 let, ale nebylo to znovusetkání, ve které Jack doufal.



Isaac vypadal... jinak. Nejen že byl starší, ale také měl ve tváři takový ponurý výraz. Už to nebyl ten nadějný, mladý chlapec, kterého Jack před lety znal. Jack netrpělivě očekával, než ho Isaac osvobodí z vězení, ve kterém byl po tolik let, ale Jackova krabička stále ležela nedotčena a nepovšimnuta na polici v rohu místnosti spolu s dalšími zaprášenými, nechtěnými tretkami. Isaac úplně zapomněl na svého starého přítele, zamítnutého jako výplod jeho ranné fantazie. Laughing Jack překvapivě pocítil... nic. Byl dutý, 13 dlouhých let ho proměnilo v chromatického klauna se schránkou ze smutku a sebelítosti. Jack zůstal ve své krabičce, bezbarvý a bez emocí.



Další den šel Isaac do práce, pracoval jako čalouník, dělal opravy nábytku pro lidi Londýna. Jack čekal v zajetí. O několik hodin později se opilý Isaac vrátil domů a klopýtal po schodech nahoru, ale tentokrát měl s sebou kamaráda. Byla to slečna, kterou si Isaac přivedl z baru. Byla krásná, s vlajícími blonďatými vlasy, safírově modrýma očima a úsměvem, po kterém by roztálo každé srdce. Laughing Jackova pozornost byla zaměřena na Isaacova hosta. "Kdo je to? Nový kamarád? Proč by Isaac potřeboval nové kamarády? Myslel jsem, že jsem Isaacův jediný kamarád." pomyslel si Jack v rámci jeho pekelného vězení. Isaac a jeho ženská přítelkyně si spolu sedli na posteli a začali si povídat o životě v Londýně. Isaac řekl vtip o počasí a oba se zasmáli.



Laughing Jack zasyčel závistí nad Isaacovým novým přítelem. Isaac i dívka se podívali jeden druhému hluboko do očí, naklonili se a políbili se, spojili své rty a začali vířit svými jazyky v ústech toho druhého. Jack byl zmaten tímto podivným zobrazením lásky, protože nikdy předtím líbání neviděl. Jak líbání začalo být více intenzivnější, Isaac přejel pod šaty po dívčině stehně, ale jeho host jeho ruku pouze odtáhl od svého těla. Isaac byl však vytrvalý, a tak přejel pod sukní její hladké stehno a tentokrát položil jednu ruku na její hedvábné spodní prádlo. Dívka začala být s Isaacovámi sexuálními pokroky nervozní, a tak ho odstrčila dřív a dala mu pořádnou facku přes tvář. Když se na ní podíval, potemněly mu oči a jeho opilecká vášeň se rázem proměnila v chlastem posílený hněv. Ženě se rozbušilo srdce, když viděla Isaacův vztekem vařící se obličej.



"HLOUPÁ DĚVKO!"zakřičel Isaac, když vrazil svou pěst do její tváře. Laughing Jack vytřeštil oči, když viděl vodotrysky krve tryskající z dívčina nosu. "Co je toto za hru?" Jackovi oči byly panenské, nikdy neviděl násilí naživo. Isaac sevřel dívčino zápěstí jednou rukou a druhou jí strhl kalhotky.



Vyděšená dívka se snažila bránit, ale Isaac ji přemohl. Divoce jí začal masírovat prsa, než jí chytil za vlasy a vsunul svůj jazyk až téměř do krku vzlykající dívky, která odpovídala kousáním jak jen mohla. Jack to celé sledoval vytřeštěnýma a zvědavýma očima, když jeho starý přítel uvolnil svou novou hračku a sevřel ústa, která se mu začala plnit teplou, červenou krví. Vyděšená dívka spadla z postele a dopadla na zem, když utíkala k východu. Isaac rychle vyrazil kupředu a byl schopen chatit svou prchající hračku za kraj šatů.



Sahajíc jí na záda nad ní převzal kontrolu a sáhnul po svícnu na nočním stolku, kterým poté vší silou praštíl do dívčiný zadní části hlavy, která se rozletěla na kousky jako zralý meloun. Místnost se potřísnila dívčinou krví a její tělo se pár sekund ještě svíjelo na podlaze, než se přestalo hýbat úplně. Krev byla všude, dokonce se pár kapek dostalo do Laughing Jackovy krabice, který si užíval podívanou. Poprvé za 13 dlouhých let se Jackovi na tváři začal tvarovat úsměv a najednou se skrz jeho studené rty ozvalo zachichotání, a pak další a další, než Jack začal doslova kdákat a výt smíchy.



"Jaká úžasně fascinující hra!" pomyslel si Jack, když sledoval zlaté vlasy bezhybné dívky zabarvující se rudou krví.



Jak se adrenalin v Isaacovi ztlumil, uvědomil si, že bude potřeba se zbavit těla. Zvedl dívčinu mrtvolu, svalil jí na postel, a poté opustil místnost zavřením a uzamknutím pokoje, než odešel z domu. Vrátil se téměř o celý den později a opět vstoupil do pokoje a nesl s sebou železný odpadkový koš a jeho pytel s věcmi na čalounění z práce. Poté uklidil vše z dřevěného stolu u zdi naproti dvěřím, a poté vzal z postele krvavou mrtvolu a dotáhl ji doprostřed místnosti. Toto nejenom poskytlo Isaacovi prostor k práci, ale také to dalo Laughing Jackovi místo do první řady na celou podívanou. Jack s velkým úsměvem sledoval, jak Isaac hrál novou hru se špinavou mrtvolou. Poté, co Isaac vše nastavil, dal se do práce.



Prvně vyndal obsah černého sáčku na nářadí na stůl za ním. Sortiment nožů, kladiva, kleště a další pomůcky byly nynní před ním vystaveny. Prvně zvedl zakřivený čalounický nůž, kterým pečlivě stáhnul kůži z těla. Ta byla poté dána na stojany, aby se natáhla a byla z ní opracovaná kůže. Jakmile jí dal na místo, pomocí ruční pily odřezal ruce, nohy a hlavu, a narušil tak několik rodin červů v tomto procesu. Po naplnění odpadkového koše bělidlem a dalšími ohavnými chemikáliemi, ponořil do něj končetiny, dokud nebylo maso odstraněno z kostí. Isaac vylovil kosti z mrtvolné šťávy a položil je na stůl a poté, pod rouškou noci, vzal koš ven a vysypal ho Londýnské kanalizace, odkud se to dostalo do přístavu.



Po další 3 dny Laughing Jack s úžasem sledoval, jak inspirovaný Isaac vytvořil z kdysi lidské anatomie groteskní, ohavné křeslo. Stehení kosti byly zadělány do zadních noh židle, zatímco bérce a chodidla byly samozřejmě stále připojeny a byly zadělány do předních nohou židle. Dřevěný rám byl použit jako základna a podpěra židle, ale okraj podkladu byl vytvořen pomocí páteře. Kosti ruky byly použity jako opěradla pro ruce, na některých místech zpevněny pár žebry.



Nynní kožovité maso bylo ušito jako sedadlo a opěradlo židle a zlaté vlasy byly spletené do podšívky k základně. Na vrcholu křesla byla umístěna lebka, která kdysi patřila dívce se zlatými vlasy, safírovýma očima a úsměvem, po kterém roztálo každé srdce. Isaac byl se svou prací docela spokojený a na Laughing Jacka zapůsobila hluboká kreativita jeho starého přítele. Po této noci se Isaac nikdy více nedotkl ani jedné kapky alkoholu a nynní měl mnohem více morbidní žízeň.



V následujících týdnech provedl Isaac pár zlepšení ve své dílně hrůzy. Z postele sundal matraci a místo ní dal řadu silných dřevěných prken a poté přidělal na dno a strany pouta pro ruce a nohy. To znamenalo, že mohl bavit své hosty bez toho, aniž by se pokoušeli o nějaký beznadějný útěk. Isaac potřeboval pouze poslední věc, než mohl naplánovat další groteskní party. Pracoval na tom celý týden, celý týden to ručně vyřezával ze dřeva.



Poté, co byl aplikován nátěr bílé barvy, bylo Isaacovo dílo hotovo. Byla to dřevěná maska připomínající něco, co by se dalo nosit na benátském maškarním plese. Mělo to svraštěné obočí, dlouhý, jakoby trollí nos a umožňovalo mu to vehnat strach do srdcí jeho milovaných hostů. Se svou kompletně novou tváří a místností proměněnou v krvavé vraždící místo, byl konečně čas pro Isaaca Lee Grossmana, aby přivedl dalšího kamaráda.
Další part: zde
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.