STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Leden 2015

Další překlad

25. ledna 2015 v 22:42 Info
Čččččááááááo lidi, píše adminka :D co se týká dalšího překladu, snad bude běhoto týdne dokončený :) tento týden nebylo nic, jelikož nebylo dostatek času a taky musím kreslit na svou výstavu, kterou budu mít na konci června :) tenhle týden ale bude času hafo, tak možná stihnu jednu, možná i dvě další creepypasty :)

Scarfy

17. ledna 2015 v 23:16 | Dexvam |  Creepypasty

Následujícím obsahem jsou transkripce 3 telefonátů policii (cenzurováno) od očitého svědka popisujícího události případu "Scarfy". Cokoli, co následuje může být velmi zneklidňující a není to vhodné pro malé děti.



Malá rada: Jestli se vám někdy zjeví podobná entita, zavolejte okamžitě vaši místní policii.



TRANSKRIPCE

Následují již zmiňované transkripce. Všechna jména a data byla cenzurována kvůli soukromí.

V je pro volajícího.

P je pro příjemce.



Transkripce #1

V: těžce dýchá "halo? Strážníku!? Halo?" osoba zní hystericky



P: "Dobrý večer pane. Mohl byste se uklidnit a říct nám důvod vašeho zavolání?"



V: "Okay, jenom..." osoba těžce dýchá a párkrát i polkne než znovu promluví na dispečera, ačkoli velmi chvějícím se hlasem "Podívejte se, nezájímá mě, co právě teď provádíte, ale okamžitě pošlete do (cenzurováno) policii. Je to v (cenzurováno) ulici."



P: "Velmi děkuji, že jste se uklidnil, ale opravdu potřebuji vědět, s čím se to máme potýkat."



V: "Ozbrojené lidi... Potřebuji ozbrojené lidi. Nemám čas na-" osoba křičí a v pozadí se ozívají rachotivé kovové zvuky "O MŮJ BOŽE!" osoba nekontrolovatelně křičí



P: "O můj bože, pane, uklidněte se, já-" osoba najednou vyruší dispečera



V: "Je to přímo tady! O můj bože! O můj bože! Kde je policie? Pro lásku boží!" osoba jde slyšet, jak vybíhá do schodů(?) a zabouchává dveře "Je to tady!"



P: "Již jsem informoval lidi, které potřebujete. Budou u vás za 10 minut! Vydržte, pane!"



V: nenásleduje žádná odpověď. Vše, co je slyšet, je šílený křik a řinčení kovu o kov. Toto trvá celou minutu a potom všec!ny zvuky náhle ustanou.



P: "Pane? Jste pořád tam? Pane? Ach bože..."



Transkripce #2

V: "halo? (cenzurováno) Plicejní Stanice? Jsem tu ve velké nouzi." osoba znatelně panikaří (těžké dýchání), avšak má klidný hlas



P: "Dobrý den, pane. Mohl byste prosím upřesnit stav vaší nouze?"



V: "No, šel jsem domů z procházky se psem a šel jsem okolo jisté... osoby. Byla to žena. Plakala..." nádech "Chtěl jsem jí pomoct. Ale... nebyla to žena. Netuším, co to bylo. Následovalo mě to... a zabilo mého psa... Baxtera..." osoba podle zvuků začala vzlykat, než se vzdálila od telefonu, aby se podívala okolo(?)



P: "Vydržte pane. Kde se právě nacházíte?"



V: "(cenzurováno) ulice. (cenzurováno). Je to tady... Je to venku..."



P: "Informoval jsem lidi, které potřebujete, budou u vás za 5 minut! Zůstaňte silný!"



V: "Děkuji vám, děkuji vám... Oh, matko boží... Mohli byste-" osoba začne mluvit hatmatilkou a ukončí konzerzaci



Policie přijela na místo a našli volajícího zcela v šoku. Byl odvezen do nemocnice na vyšetření. Venku policie našla mrtvolu Baxtera. Pes byl velmi brutálně zabit. Osoba nalezena v domě konstatovala, že útočník "měl daleko do člověka" a odmítl o tom mluvit víc.



Transkripce #3

Původní audio následující transkripce není stále přesně zanalizováno.



P: "Dobrý večer, právě mluvíte s (cenzurováno) Policejní Stanicí. Jak vám můžeme pomoci?"



V: "..."



P: "... halo? Pane? Madam?"



V: "..." úplně ticho



P: "... J... jste tam?"



V: ticho pokračuje do doby, než je prolomeno prudkým nádechem a následným šeptajícím hlasem "Já... Tě... Vidím..."



P: "Podívej se mladej, tvé vtipy ti nevychází, okay? Sežeň si někoho jiného, z koho si můžeš dělat srandu, ale jsou tady také lidi, kteří opravdu policii potřebují."



V: z telefonu se ozval uši trhající výkřik, který přinutil P, aby se skrčil a poté se ozval ten samý hlas "Já... tě... stále vidím..."



P: "Vyhledám si tvou lokaci, mladej! U vašich dveří bude stát policie a tvoji rodiče nebudou moc šťastní! je slyšet ťukání na okno D-ovi kanceláře doprovázeno zvukem šustícího oblečení (D, jak se otáčí?)



P: "...Co...to... (cenzurováno)..." podle zvuku se D-ův dech znatelně zrychlil



V: "Ahoj"



Zbytek nahrávky obsahuje pouze velmi zkreslené zvuky. Nebyli jsme schopni z toho cokoli přesně analizovat. Omlouváme se.



SVĚDKOVŮV POPIS UDÁLOSTI

Následující obsah je o svědkových verzích bytosti námi pojmenované jako "Scarfy". Veškerá jména či lokace byly cenzurovány nebo odstraněny kvůli soukromí. Jestli máte nějaké další svědecké verze, prosím, nahlaste je/ přidejte do seznamu.



Takže, stalo se to ve čtvrtek. Přesněji večer. Nebo za soumraku. Nebo možná i v noci. Na tom nesejde. Přišel jsem domů z práce. Autobus mě vyložil na zastávce asi tři bloky od mho domu. Pršelo, takže jsem šel poměrně rychle. A pršelo a pršelo a já postupně nabíral na tempu. Nelíbilo se mi být venku v té tmě. Nabíral jsem na rychlosti tak, že jsem v jednom místě málem něco minul.



Ženu. Tisknoucí se k lampě.



Když jsem šel okolo ní, zaujala mě jedna věc. Vzlykala. Ale bylo pozdě a já byl hladový a unavený. Ale jak jsem okolo ní prošel, začal jsem přemýšlet.



Co to dělám? Co jsem to za chlapa? Nechám tam snad tu slečnu samotnou v tom dešti a tmě, ještě když vzlyká? Ne.



Otočil jsem se a viděl jsem ji mnohem lépe. Měla na sobě dlouhý kabát. Skoro až na zem. Její ruce vysely poděl boků a obličej měla díky kapuci schovaný. Jak jsem tak viděl, její kabát byl černý, nebo tmavě šedý, celý promočený od deště. Váhal jsem. Ale mé srdce mi radilo, abych jí pomohl.



Tak jsem se k ní doštrachal a zeptal se jí, jestli je v pořádku. Žádná odpověď. Jen stále vzlykala. Začal jsem se bát. Myslím tím, že mohla mít nějaký velký problém, nebo se jí něco stalo. Nebo mě prostě neslyšela. Nicméně jsem k ní došel a rozhodl se jí položit ruku na rameno a znovu se zeptat jestli je v pořádku.



Když jsem jí položil ruku na rameno, přestala vzlykat. Byla úplně zticha. Ani pípnutí, ani cokoli. -znovu- jsem se jí zeptal, jestli je v pořádku. A nakonec se pohla. Pomalu ke mně otočila svou hlavu. Když se otočila úplně, všiml jsem si, že její obličej je kompletně skryt ve stínu kapuce. Sáhl jsem po kapuci, abych jí jí sundal a já viděl, kdo vlastně je. Tady mi došlo, že to byla VELKÁ chyba.



Když byla moje ruka téměř u jejího obličeje, dvě... Bílé oči se objevili ve stínu její kapuce. Nesvítily nebo něco... prostě jen ignorovaly stín. Nikdy předtím jsem neviděl oči, které by byly tak -perfektně- bílé. Zalapal jsem po dechu a dal ruku zase pryč a ustoupil jsem o pár kroků dozadu, když se na mě podívala. Bylo to strašlivé. Ale co mě děsilo víc byl... úsměv. Který se poté vytvaroval. Ale... Ďábelský. Zlý. Úsměv byl příliš velký na lidské proporce a... skoro to vypadalo... Ze rtů stínu kapalo něco... jako inkoust.



Byl jsem omráčený. Zdálo se mi to jako hodiny, když na mě zírala. Poté to ale bylo ještě divnější. Když jsem od ní utoupil, její krk... Ne... Onoho krk se začal prodlužovat. A stejně tak i tělo... Zvětšilo se to. Hodně se to zvětšilo. Bylo to skoro stejně vysoké jako ta lampa, o kterou se to prvně opíralo. A ta šála... Byla ta nejvíc děsivá věc... Vůbec to nebyla šála. Ruce. Ty ruce byly omotané kolem onoho krku, takže to vypadalo jako šála. Ony ruce nebyly vůbec v pořádku. Byly extrémně flexibilní, avšak... vypadaly pevně. Hlavně když se rozpínaly. Ruce... Strašlivé. Obrovské. Připomínaly mi končetiny kostlivce. A jako by to už nebylo tak dost špatné, začalo se to ke mně přibližovat. Ale snaha o chůzi téhle bytosti... Snažilo... Snažilo se to chodit jako člověk, ale jasně jste mohli určit, že to člověk NENÍ...



Neváhal jsem, popadl jsem svůj mobil a vyfotil to. Zbytky 'šály' se ještě stále přeměňovaly na další končetiny, když jsem obrázek vyfotil. V ten moment, jakmile jsem to vyfotil jsem se co nejrychleji otočil a co nejrychleji utíkal. Běžel jsem a běžel a neohlížel se, dokud jsem nedorazil na verandu. Ohlédl jsem se přes rameno a překvapilo mě, že... mě to nesledovalo. Jakmile jsem se dostal do domu, nahrál jsem obrázek do počítače, vytiskl ho a šel s ním na policii.



Od té doby, co jsem to viděl... to každou noc klepe na moje okno. Odmítám roztáhnout závěsy. Nechci vědět, co to dělá. Zůstávám klidný tím, že si říkám, že to, co stojí blízko mé verandy, je strom.



Ale někde v mé mysli stále vím, že to tak není. Ještě to se mnou neskončilo.

Suprise: Cupcakes 2 - part 6 - KONEC

17. ledna 2015 v 15:40 | foxyloxykrabbe |  PonyPasty

Vydržela jsem už dost dlouho. Budu trpět a zemřu a nikdo ani nebude vědět, že jsem kdy žila. Dokonce ani moji nejlepší přátelé - Dashie, AJ a Twi. Už je nikdy neuvidím předtím, než odejdu nadobro. Loučím se~



"Pinkie, víš, že by tvá hlava byla dobrá cena za všechny Raritiny šaty! Nebo by se možná hodila Fluttershy, nebo AJ nebo Rainbow Dash, nebo Twi!" řekla klisna.



"J-jak t-to... ž-že z-znáš mé přátele?" zeptala se Pinkie.



"Well, je to úplně to samé jako jak znám tebe! A teď sklapni!" zařvala pegaska a opět odešla do temnoty, jako by chtěla ještě něco přinést.



"C-co to d-děláš?" zeptala se znovu Pinkie apocítila, jak jí hlava začala třeštití bolestí.



"Oh, jen potřebuji ještě pár věcí! Nelíbí se mi, jak ta tvoje hlava teď vypadá, takže ti našiju tvou kůži zpět!" řekla klisna a za chvíli objevila jehlu a nit.



"O-ok," řekla paranoidní Pinkie připoutaná na kovové desce na stěně a koukala do tmavých koutů místnosti.



"Oh, tady jsou! No, tak bychom se mohli pustit do přišívání, ne?" zeptala se klisna.



"U-um... O-ok..." odpověděla Pinkie. Její hlava šíleně bolela a byla celá ztuhlá. Stejně na tom byla i její kopyta, která byla pokryta ještě více hnisem. Pouta se jí prodřela až na kost. Pegaska jí přišila skalp pomocí jehly a nitě opět zpátky. Pinkie poté ze sebe vydala hrůzostrašný křik, který bylo slyšet po téměř celém Ponyvillu a téměř všechny vzbudil.



"Buď zticha Pinkie, prostě zmlkni!" řekla klisna když stále přišívala Pinkiein skalp pomocí svých kopyt.



"huh? Co se to děje? Proč jsou všichni vzhůru?" Pan Cake zalapal po dechu. "je to snad další oběť zločinů, které se teď dějí?" zeptal se.



"Uuh! Koukni se, co jsi díky té své hlučné tlamě způsobila!" řekla klisna.



"O-omlouvám se..." zašeptala Pinkie.



"hey, kam asi vedou tyhle dveře?" zeptala se paní Cakeová.



Klisna zalapala po dechu. "Ale ne! Podívej se, co jsi způsobila ty jedna nemotorá, malá-" zastavila se. Naslouchala blížícím se krokům z přízemí. Zalapala po dechu a snažila se ukrýt v nejtmavším rohu místnosti, kde doufala, že si jí nikdo nevšimne.



"hmmm... Vypadá to, že se nic neděje. Pojďme zase spát drahá," řekl pan Cake.



"Uuh! Co to s tebou je! Málem jsem byla kvůli tobě přistižena! Teď už buď zticha, nebo to Gummy pořádně slízne!" řekla klisna a vytáhla řeznický nůž.



"C-co to d-děláš?" zeptala se Pinkie.



"Oh, jen potřebuji nějaký transplantát! Teď drž-" odpověděla jí klisna a rozřízla břicho růžové klisny. Poté vzala hroty a začala škubat a tlačit na jednu Pinkieinu ledvinu, která po pár sekundách vypadla. Pinkie vydala hrozivé zapištění, které tentokrát vzbudilo jen Cakeovy. Téměř okamžitě šli

zase spát, ale než se tak stalo, zavolali aspoň policii.



"hmm... Možná bych teď měla někam na chvíli zmizet... Ty tu zůstaň Pinkie, za chvíli jsem zpátky!" řekla klisna, oblékla si opět ninja oblek a nasadila zařízení a odletěla z Ponyvillu.



"P-pomoc... prosím... kdokoli..." Pinkie málem upadla do bezvědomí, když velmi hlasitě zařvala, což opět vyhnalo Cakeovy z jejich postele. Prohledali všechna možná možná místa. Museli zatím prozkoumávat sami, protože policie zatím nedorazila.



"Je... je tu někdo?" zeptala se paní Cakeová.



"Nemyslím, že ti někdo odpoví, když tu ani nemusí být. Doufejme, že je to třeba z vedlejší ulice, tak pojď zase do postele, miláčku," řekl pan Cake a opět se s paní Cakeovou uložili do postele. Později té noci letěla bílá pegaska do Canterlotu. Přistála v trůní místnosti a něco začala hledat.



"hmmm... Oh! Je to v Ponyvillu! Whoops, já hloupá!" Poté letěla zpátky do Ponyvillu, tam, kde byla Pinkie. Byla sice sotva při vědomí, ale i tak se ještě držela při životě. Ještě jednou zakřičela, hlasitěji, než posledně. To už pan Cake nevydržel a prohledal každičký kousek Sugar Cube Corner. Tentokrát našel dveře do sklepa, a když do něj sešel, spatřil příšerně znetvořenou Pinkie. Byla napůl v bezvědomí, vlasy rovné a matné, její skalp a hruď poseta velkým množstvím ran a na nohou měla pouta, která jí dřela tak, že měla svoje kopyta pořádně nateklá a obalená hnisem. Rychle vyběhnul zpátky nahoru a v panice, po tomto strašlivém objevu, znovu zavolal policii. Poté, co přijela, byla vělmi šokovaná tím, co viděla ve sklepě. Okamžitě zavolala Canterlotské stráže a řekla jim, co se přibližně stalo, nic nevynechávaje. Najednou uviděla klisnu se světle žlutou hřívou, která se chtěla proplížit do Sugar Cube Corner.



"hej, ty! Kdo jsi? Ukaž se!" řekl jeden hřebec ze stráže.



Ona však jen zatřásla hlavou a snažila se do něj dostat s ještě větším úsilím.



"hej, neignoruj mě, řekl jsem, ukaž se!" zařval ten hřebec.



"A proč bych měla?" řekla klisna.



Hřebec zalapal po dechu. "Zní mi velmi povědomě... možná je to jen má představivost..." pomyslel. Potom však na světle klisna nakonec svou tvář ukázala.



Znovu zalapal. "Jsi to ty! Chyťte ji!" zařval. Zatím policie dole ve sklepě sundala pouta z Pinkieiných kopyt a začala se jí ptát na různé otázky. Řekla jim, že jí klisna neřekla své jméno, ale aspoň jim řekla, jak vypadala. Stráže mezitím onu klisnu chytily a dovlekly jí dovnitř, aby jí ukázaly policii. Policie jí nasadila pouta a svlékla jí z jejího ninja obleku a též jí zabavila onen komunikátor z ucha.



"Proč- Já věděla, že ti nemůžu věřit. Znovu si tě ale najdeme, a poté budeš trpět... VELICE TRPĚT!" klisna byla poté odvezena pryč. Pinkie se po této hrůzné události uzdravila, avšak si přesně pamatuje, co se stalo... Až do dneška.



Pátek, 31. října

Výstřižek z deníku:

Má princezno, obávám se, že vyvázla. Dnes, až se dostanu z tohoto příšerného vězení... jí konečně dorazím... a poté opět přijde náš čas.

~Suprise



Konec


Suprise: Cupcakes 2 - part 5

13. ledna 2015 v 22:33 | foxyloxykrabbe |  PonyPasty

Už ani nevím, jestli bych měla dál žít... moje volba nikdy nebyla brána v potaz, možná bych s tím prostě měla skoncovat. Už stejně nemám co dělat...



Pondělí, 8. července

Místní zpravodaj:

Přeji opět všem poníkům dobrý den. Dnes jsme se dozvěděli, že všechny CMC umřely. Další dvě oběti byly nalezeny a jsou nyní pod ochranou v Canterlotu. Jsou jimi Lyra a Bonbon z Ponyville. Byly nalezené v jedné z komnat princezen a nyní jsou pod ochranou princezny Luny.



"Konečně, vše jde podle plánu!" řekla bílá klisna. V uších měla sluchátka pro mluvení a na sobě měla černý ninja oblek.



"Bezva! Nezapomeň dnes zkontrolovat tu růžovou mulu a pamatuj, nenechej ji po dnešku naživu!" rozkázal neznámý poník a bílá klisna odletěla z Canterlotu a vrátila se do Ponyvillu.



"Dobře, spolehni se! Zatím!" řekla nakonec. Jakmile se dostala ke Sugar Cube Corner, vysvitl krásný měsíc. Před vstupem si sundala svůj oblek, protože nechtěla, aby si jí v něm někdo všiml. I tak ale věděla, že to je jedno, jestli jí má nebo ne, protože stejně všichni spali.



"Pinkie, jsem zpátky!" zakřičela klisna. Koukla na zšedle růžovou klisnu ležící na zemi, aniž by nějak odpověděla, válící se ve svých zvratkách a krvi.



"hmmm, vypadá to, že moje zábava vyšla parádně! Bezva! Teď je ale čas na trošku medicíny!" klisna přišla k truhle a našla slouhou, úzkou jehlu, která se normálně používá v lékařství. Otevřela klec a zapíchla jehlu Pinkie do břicha.



"Tak! To by mělo stačit! Pinkie, probuď se!" řekla klisna.



"h-huh? T-ty! Ty jsi toto udělala! Pust mě OKAMŽITE odsud!" zaječela Pinkie.



"Oh, no dobře! Ať tedy zábava začne právě teď!" odpověděla klisna a odešla do temnoty místnosti.



"C-co to děláš?" zeptala se Pinkamena a z posledních sil, které jí ještě zbývaly, se vrhla na dvěře klece a snažila se je odemknout nebo vyvrátit.



"Oh, tady jsou!" řekla klisna. Poté přivezla z temnoty stůl s kovovými nástroji.



"Tak tedy už začneme!" klisna vyndala Pinkie z klece a dala jí pásku přes oči.



"Prosím! Nech mě jít!" řekla Pinkie, když se snažila dostat z kovové desky na stěně.



"Nehýbej se Pinkie, nebo to schytá!" řekla klisna, jak se snažila dostat Pinkie na desku.



"O-o kom to mluvíš?" zeptala se Pinkie.



"O tvém starém příteli Gummym! Teď sklapni, nebo navždy zmizí!" odpověděla klisna.



"Ok, ok, jenom mu prosím neubližuj!" modlila se Pinkie.



"Věř mi, nic se mu nestane! Ale jenom pokud teď přestaneš mluvit!" řekla klisna.



"Tak tedy, začneme!" klisna začala s malým, úzkým skalpelem. Začala vyřezávat kruh okolí Pinkieina cutie marku. Pinkie brečela a sténala bolestí, když viděla, jak je stahována z kůže svým vlastním já.



"To nemůže být pravda," pomyslela si a vzpomněla si opět na onen incedent.



"Pomoc! Prosím! Přestaň!" křičela Pinkie.



"Buď ticho, Pinkie!" okřikla jí klisna.



"Oh... Okay," zašeptala Pinkie.



"Oh, myslím že si tuto část pamatuju!" řekla klisna, když do vzduchu zamávala s dvěma cutie marky celá šťastná a nadšená. Pinkie Pie začala sípat když viděla, když viděla své vlastní maso odebráno klisnou a z jejích připoutaných kopyt tekla další krev a hnis.



"Pokročme o něco dál!" klisna vzala fix a udělala značky na kůži kolem Pinkieiné hlavy a skalpu. Poté podle značek pečlivě kůži odřezala. Celý Pinkiein skalp a hříva byly teď pryč, takže teď byla vidět její lebka. Pinkie začala sténat ještě víc a už nedokázala myslet na nic jiného, než na čistou bolest.



Pokračování Příště~
Další part: zde

Suprise: Cupcakes 2 - part 4

13. ledna 2015 v 19:52 | foxyloxykrabbe |  PonyPasty

Pomoc... Prosím... J-ještě nechci odejít...



"J-já..." Pinkie se postavila, ale kopyta se jí okamžitě podlamovala, jak se jí do nich čím dál tím víc zabodávaly bodliny. Cítila, jak začíná nehezky natékat.



"Prosím... někdo.... pomoc.... prosím..." poté Pinkie padla v bezvědomí na podlahu.



"Tak, tak, Pinkie, brzy tě přijdu zkontrolovat, zatím!" bílá klisna nechala Pinkie v kleci smrtelně krvácet z jejích kopyt.



Pondělí, 15. června

Místní zpravodaj:

Už jsou to dva týdny, co jsou Pinkie Pie a Rainbow Dash nezvěstné. Bylo také zjištěno, že Cutiemark Crusaders zmizely krátce poté, co zmizela Pinkie Pie. Brzy zapojíme i speciální jednotku, kvůli jejich nálezu. Budeme též pátrat po podezřelých.



Pinkie se vzbudila v kleci a díky ztrátě paměti nevěděla kde je, ani jak se tam dostala.



"K-kde to jsem?" zeptala se.



"J-jak jsem se sem dostala?" Pinkie zběsile koukala okolo sebe, jestli někdo není poblíž. Jediné co viděla bylo pár paprsků světla na schodech , které vedly do přízemí Sugar Cube Corner. Dále v místnosti byl železný stůl, elektrické dráty, truhla, různé bannery a stoly, a nakonec jen tak klec, ve kter byla ona sama.



"Oh... počkat, tohle je.... to místo," pomyslela si Pinkie. Poté začala vzpomínat na den incidentu.



"J-jak by..." Pinkie Pie se zastavila, když opět pocítila obrovskou bolest v břiše. Koukla se dolů na své břicho, ale místo massa to byla prakticky jen kost. Většina jejích žeber byla odkrytá a začalo se jí dělat nevolno.



"Uhh... " zakuckala se. "To... Au... To... To bolí..." pozvracela se. "J-já..." a spadla na zem. Poté, co spadla, se posadila ve vlastních zvratkách a krvi po několik hodin, dní, dokonce týdnů.



Neděle, 7. července

Místní zpravodaj:

Našli jsme CMC! Byly zavřené v podzemní místnosti v Everfree forest! Byly zavřené po několik dní v klecích bez jídla, či vůbec jakékoli výživy. Nyní jsou v nemocnici a stará se o ně sestřička Redheart. Brzy vás budeme informovat o jejich léčbě.



Pokračování příště~

Další part: zde

Suprise: Cupcakes 2 - part 3

12. ledna 2015 v 20:28 | foxyloxykrabbe |  PonyPasty

Mé dny jsou sečteny. Dny, které jsem strávila se svými přáteli, budou již brzy pryč.



Sobota, 6. června

Místní zpravodaj:

Dobrý den. Chceme se omluvil za chyby, škrr které jste včera byli nuceni vidět. Applejack umřela na náhlý záchvat. Na její počest jí dnes připravíme hrob na ponyvillském hřbitově, později se o tomto dozvíte více.



"Granny, co teď budeme dělat?" zeptala se Applebloom.



"Nevím... možná bychom nyní měli popřemýšlet o vlastnictví Sweet Apple Acres... již s námi není a bez ní to zkrátka už nejsme my..." odvětila Granny Smith.



"Jo, je pryč a nikdo nám s tím nemůže pomoci," řekl Big Mac.



"Ne! Možná už AJ není s námi, ale nepřestaneme s rodinnou tradicí! Neudržujeme ani tak kvůli nám... jako spíš kvůli mamince a tátovi..."Applebloom se zadívala na nebe, když myslela na svou sestřičku, která nyní byla v poníkovském nebi, kam se všichni milovaní jednou dostanou, a žije již opět s matkou a otcem.



"Mami, tati, doufám, že se tam o AJ dobře postaráte," řekla Applebloom.



"Amen," řekli Granny Smith a Big Mac najednou.



"Bude si AJ pamatovat hlavně pro to, co udělala nejvýznamnějšího, za to, že opět obnovila rodinné srazy," zašeptal Big Mac, než Applebloom a Granny Smith začaly stékat slzy v dešti, který začal padat na jejich ladně zakřivená těla.



Neděle, 7. června

Místní zpravodaj:

Dnes bude hřbitov celý den otevřen na památku Applejack. Již brzy si ji připomene.



"Teď se podívejme, co bych měla vybrat jako první! Hmmm..." řekla klisna.



"C-co tím myslíš? P-prosím, jen mi neubližuj!" zakřičela Pinkie.



"Oh, o tom by se mi ani nesnilo! Jen potřebuju zjistit, která pouta na tebe dát, než tě zavřu do klece!" řekla stříbrná klisna.



"Ahh... pomozte mi někdo!" vykřikla Pinkie.



"Shh! Buď zticha hlupáčku, nebo to pro mne nebude žádná zábava!" zašeptala klisna.



"P-prosím neubližuj mi! N-nechci skončit tak, že už bych nikdy neuviděla své přátele!" řekla Pinkie.



"Oh, ale ty jsi můj přítel! A díky tomuhle si užíváme zábavu společně! Víš, někdo mi sdělil, že by tu s tebou mohla být zábava!" řekla bílá pegaska.



"Někdo? Kdo je ten někdo?" zeptala se Pinkie.



"Oh, jenom jeden můj starý přítel. Ale jeho jméno ti neřeknu," řekla klisna, když vybírala to správné zařízaní, do kterého by Pinkamenu uvěznila.



"D-dobře tedy, tak si pospěš. Už to prostě udělej! Dej mě do klece, muč mě, dělej si co chceš! Stejně už pro mě nic nemá smysl..." řvala Pinkie.



"Oh, takže ty takhle? No, jak si je přeješ-" klisna vzala Pinkieina kopyta a nasadila na ně pouta. Byla vyrobená ze železa, celá rezavá. Měla na sobě malé, pichlavé bodáky, které však byly na vnitřní straně, takže to vypadalo, že by klidně mohly párat maso zevnitř.



"Potřebuju je pořádně nasadit, tak pořádně drž!" řekla klisna.



"Prosím ne!" Pinkie Pie zaječela a rozbrečela se bolestí, jak pouta cvakla a dostala se skrze její citlivé maso a kost, takže začala prudce krvácet.



"Nekruť se, nebo to nebude žádná zábava!" řekla klisna, když zavírala Pinkie do klece.



"Zůstaň tady! Objevím se za pár úplňků a kouknu se, jestli se moje zábava nějak změnila, dobře, hlupáčku?" zeptala se pegaska.



"T-ty... t-tohle není zábava! Znám zábavu a-a todle je mučení!! V-vím to, protože... se mi to už stalo, až na to... ž-že jsem nebyla ta v kleci, na stěně nebo na kovovém stole... J-já," Pinkie se zastavila. Když mluvila, začala myslet na Rainbow Dash.



"Oh, opravdu, kdopak byl ten poník, se kterým sis hrála pro zábavu?" zeptala se znovu klisna.



"J-já.... Jen prosím pomozte mi někdo! Nechci tuu být... Chci být zase s Dashie," vzlykala růžová klisnička. Když se poté podívala na svá kopyta, byla celá od hnisu a krve.



Pokračování příště~

Dlaší part: zde

Suprise: Cupcakes 2 - part 2

11. ledna 2015 v 15:20 | foxyloxykrabbe |  PonyPasty

Má bolest je od toho dne neustále přítomna. A je čím dál tím větší...



Úterý, 2. června

Místní zpravodaj:

Noviny říkají, že obyvatelé říkají, že policie již našla Applejack, ale Rainbow Dash je stále pohřešovaná. Místní se též domnívají, že party poník Pinkie Pie ze Sugar Cube Corner je také již 4 dny nezvěstná. O dalším pátrání vás budeme informovat od policie.



"Proč mě nenecháš jít?" zaječela Pinkie Pie.



"Oh, protože jsem si ještě neužila dost zábavy, Pinkie! Budu hned zpátky!" Poté, světle zbarvená klisna ještě jednou zmizela ve tmě. Když se ale tentokrát vrátila, měla s sebou pět kovových předmětů. Skalpel, řeznický nůž, dva hroty a vidličku.



"Na co máš ty hroty a vidličku?" zeptal se vybledle růžový poník.



"Oh, ty? Ty jsou jen pro začátek, brzy si užijeme mnohem více zábavy!" usmála se klisna.



"C-co chceš u-udělat?" zeptala se Pinkie.



"Oh, teď moc ne, potřebuju tě dostat do lepšího zařízení," řekla pegaska.



"C-co tím ale myslíš?" zeptala se Pinkamena.



"Oh, no, nechci zruinovat tvoje překvapení, takže tady máš pásku přes oči, a tady moje speciální zařízení!" Pinkie cítila, jak se jí vyprahlé hrdlo stáhlo od sípání. Snažila se na to zapomenout tím, že zavřela své oči a myslela na rodinu a přátele, ikdyž věděla, co se jí teď stane, tak si to aspoň chtěla usnadnit.



"Oh, no víš, vždycky tě můžu nejdřív zavřít do klece," řekla stříbrně zbarvená klisna.



"huh? K-klece?" zeptala se Pinkie, jako kdyby nevěděla, co bude následovat.



"Ano! Do klece! Držím tam své asistenty, ale ty tu jsi z velmi speciálního důvodu," odpověděla klisna se žlutou hřívou.



"J-jakého?" chtěla vědět Pinkie.



"Oh hlupáčku, přece kvůli povinnostem!" zachichotala se vesele klisna.



Pátek, 5. června

Místní zpravodaj:

Našli jsme Applejack! Škrrr Ale je ve velmi špatném sta- škrrr Musíme jí škrrr do nemocni- škrrr jak nejrychleji to- škrrr



Pokračování příště~
Další part: zde

Suprise: Cupcakes 2 - part1

10. ledna 2015 v 21:01 | foxyloxykrabbe |  PonyPasty

"Už je to 6 dní, co došlo k poslednímu incidentu. Můj život je nyní naplněn bolestí a bídou. Nevím, jak dlouho to ještě snesu. Bolest je stále moc velká..."



Neděle, 24. května

Místní zpravodaj:
Obyvatele velmi znepokojuje, že místní členka Wonderbolts, Rainbow Dash je již týden nezvěstná. Policie zvažuje prohledání domů všech poníků, včetně těch v Canterlotu a v Everfree Forest."



"Granny? Co teď budeme dělat, když všichni ve městě začínají mizet?" zeptala se Applebloom.



"No, to nevím. Neslyšeli jsme o AJ od té doby, co Pinkie začala dělat všechny ty oslavy. Věř mi Applebloom, vrátí se," řekla Granny Smith Aplebloom, aby jí dostala z deprese.



"Ale co když-" Applebloom se zastavila. V hlavě měla strašlivé a nepříjemné myšlenky, ale snažila se na ně nemyslet.



"Ale co? Myslíš si, že jsi jediná v téhle rodině, kdo v sobě přechovává naději a víru v AJ?" zaječel Big Mac.



"Tak měj víru ve všechny z nás! Bez pomoci AJ bychom nemohli denně česat jablka! " Big Mac tupě zíral. Díval se, jak Applebloom rychle stékají slzy po tváři.



"F-fajn! Už tedy nejsi můj velký brácha!" Applebloom se rychle podívala do bratrovy tváře a poté odcválala do stodoly tak rychle, jak jen mohla.



Pondělí, 1. června

Místní zpravodaj:
"Už je to měsíc od zmizení Rainbow Dash a média se domnívají, že místní farmářka Applejack ze Sweet Apple Acres je také nezvěstná. Stále hledáme s nadějí, že tyto dva poníky brzy najdeme."



"Huh? Co tím myslí? Nic jsem AJ neudělala, změnila jsem se! Dávno jsem s tím skončila, ikdyž to bylo těžké... Také pomůžu s hledáním toho kriminálníka, nehledě na to, kolik to zabere času," pomyslela si Pinkie. V tom si ale vzpomněla na jednou věc. "Počkat... S-Suprise-e." Pinkie začala nekontrolovatelně sípat, poté padla v bezvědomí na zem.Vzbudila se svázaná, ve velmi známé místnosti. "hu-*vzdech" K-Kde to jsem? Kdo mě sem přivedl? Jsem připoutaná ke zdi, pomozte mi někdo, prosím!" vykřikla Pinkie.



"Oh hlupáčku, cožpak nevidíš? Jsi u mě ve sklepě," řekl záhadný poník. Pinkie se rozhlédla okolo a viděla věci, které též viděla v den onoho incidentu. Hříva a ocas Pinkie se najednou narovnaly a ztmavly.



"K-Kdo jsi? Ukaž se!" zařvala Pinkie.



"Oh, cožpak mě neznáš, hlupáčku?" zeptal se poník. Poté vyšel z temnoty rohu místnosti, aby se ukázal růžovému party poníkovi. Pinkie zalapala po dechu. Byla to bílá pegaska se světle žlutou hřívou a ocasem, tvarově shodný s ocasem a hřívou Pinkie. Měla pár jizev, fialové oči a tmavě fialové balonky jako cutie mark, též velice podobný cutie marku Pinkie. "Překvapení!" řekl bílý poník. "Teď je čas na trochu zábavy, Pinkie!"



"Jak to, že znáš jméno?" zeptala se Pinkie Pie.



"Oh, ha, hlupáčku. Ty jsi já," řekl bílý poník, když se díval Pinkie přímo do očí.



"J-Jak? Jak můžu být ty?" zeptala se Pinkamena nevěříc, že by to mohla být pravda.



"No, je to dlouhý příběh, ale nebudu tě s ním otravovat, mám totiž nějakou práci!" Pinkie znovu zalapala po dechu a bílá pegaska opět zmizela v temnotě.



Pokračování příště~
Další part: zde
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.