STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Homicidal Liu

12. července 2015 v 19:00 | LiuWoods (španělská cp wikia) |  Creepypasty
Liu Woods (Homicidal Liu) je starší bratr Jeffreyho Woodse (Jeff the Killer), je extrémně nebezpečný, pokud samozřejmě nejste na seznamu lidí, co zabíjejí (většinou kriminálníci).
Všechno to začalo tu noc, kdy Jeff Woods přestal být tím chlapcem, kterým býval a stal se vraždícím monstrem. Brutálně zabil své rodiče i svého milovaného brášku Lia. Ale je pravda, že Liu po pár bodnutích zemřel?
Ne, přežil jsem běsnění svého bratra. Svíjel jsem se jak žížala, celé tělo mě pálilo, hořely mi plíce, jak jsem se topil ve vlastní krvi. Ale chtěl jsem přežít. Byl jsem naštvaný na Jeffa. Potom všechno zčernalo a já omdlel.
Po nějaké době jsem se probudil ve světlé místnosti, obklopen hadičkami a medicínou. Cítil jsem, že nedokážu mluvit a jíst, a tak jsem byl živen přes kapačku, dýchal jsem respirátorem. Sotva jsem věděl, kdo jsem. Zaslechl jsem doktora mluvit k sestře. "Nejsem si jistý, jestli přežije, potřeboval hodně operací, odchází mu levá plíce, jeho srdce je velmi slabé a odcházejí mu obě ledviny. Je téměř nemožné, aby přežil." Tato slova mi vzala všechnu naději na přežití.
Přišel den, kdy jsem měl podstoupit další operaci. Stále jsem nemohl mluvit a byl jsem pod sedativy, takže jsem ani nemohl dát nijak najevo své nadšení, takže jsem si ho šetřil na později. Přišla sestra. "Ahoj, jsem Susan, přeji ti hodně štěstí. Jsi silný, málokdo přežije takovouhle hrůzu. Chtěla jsem se o tebe od začátku starat, protože mě tvoje síla fascinuje. Nešel bys se mnou někdy ven, až se uzdravíš?" Dala mi pusu na tvář a začervenala se. Musím uznat, byla to hezká holka, ale nevím, jestli by náš vztah fungoval.
V tuto dobu bylo víceméně na mně, jestli žít, nebo umřít. Doktor řekl, že tak silný hoch, který toho přežil tolik, má velkou šanci na uzdravení. Dali mi dýchací masku a usnul jsem. Ale proč jsem i tak všechno cítil? Cítil jsem, jak se studená čepel zařezává do mého srdce. Strašně bolelo, když mi rozřezali kůži. A další zářezy bolely ještě víc, o to hůř s každou přibývající vteřinou. Největší bolest však přišla, když mi vyřízli srdce z těla. A to byl teprve začátek mého utrpení. Následovaly hodiny nesnesitelné bolesti, každý nový řez, každá nová část těla, kterou mi vyměňovali, pak každý steh. To všechno mi trochu ubralo na rozumu, který mi zbýval, až nakonec zmizel úplně.
Několik dní jsem prostě ležel, aniž bych se mohl pohnout, mluvit. Celou dobu jsem poslouchal hlas sestry Susan, která se mnou byla ve dne v noci. Mluvila na mě, chtěla, abych to vydržel, chtěla mě živého. Opravdu si se mnou chtěla vyjít a slyšet můj hlas. Týden potom mi dokonce chodila zpívat a číst. Ten den, když jsem se opět začal hýbat, mi ráno řekla "Kéž by ses už probudil.". Větu ukončila polibkem a já jsem konečně dokázal přinutit tělo otevřít oči. Radostí plakala, když viděla, že jsem vzhůru.
"Ahoj Susan, jsem Liu Woods." Řekl jsem.
S šokem odpověděla. "Ty jsi opravdu… bratr Jeffa Woodse? Chvíli se mi zdálo, že jsem ho tu zahlédla. Dozvěděla jsem se, že zešílel a zabil svou rodinu. Jak to, že ale Liu přežil? Taky jsem se dozvěděla, že ten den v domě vylil bělidlo a zapálil to tam. Potom odtud utekl. V domě, nebo alespoň v tom, co z něj zbylo, sotva našli ostatky dvou dospělých, ale co se stalo s tělem jeho bratra, to nikdo nevěděl. Někteří říkají, že jeho tělo někam vzal. Avšak tys byl celou dobu v pokoji na podlaze. Faktem zůstává, že tam, kde jsi spal, zůstalo na zdi krví napsáno "Jdi spát" a v koupelně na zrcadle bylo "Usmívej se". Opravdu mě mrzí smrt tvých rodičů… Jestli se tam už nechceš vracet, nechceš na nějakou dobu bydlet u mě? Samozřejmě až se uzdravíš. Žiju sama od té doby, co moji rodiče zemřeli v auto nehodě, takže mám volnou místnost."
Trochu zděšený jsem nabídku přijal. "Až odsud zmizím, rád bych tě vzal na večeři. Kamkoli chceš. Jen potřebuju jeden den pro sebe, abych se dostal do svého starého domova a sbalil si tam aspoň nějaké zbývající oblečení. Chtěl bych, abys tam šla se mnou." Každý další den za mnou chodila, smáli jsme se spolu, byli jsme si velmi blízcí, dokonce to vypadalo, jako že jsem pár, a tak jsem se jí jednoho dne zeptal, jestli nechce být mojí přítelkyní.
"Samozřejmě, že chci být tvojí přítelkyní, Liu. Už jsem se tě chtěla zeptat, jenom jsem nevěděla jak." Shýbla se ke mně a políbila mě. Byl jsem tak šťastný, věci se pro mě zlepšovaly a já našel člověka, který by mohl být má nová rodina.
Po nějakém čase jsem konečně opustil nemocnici. Susan mě přivítala s otevřenou náručí a já navrhl, abychom ten den došli vyzvednout nějaké mé oblečení. "Dobře, ale bude potřebovat něco pro případ, že by na nás tvůj bratr zaútočil."
"Dobře, vezmeme pár nožů, nějaké prášky proti bolesti a malou lékárničku, kdybychom ty nebo já potřebovali zašít ránu, vodu a dvě skleničky, kdybych měli žízeň."
Došli jsme k ní domů a pobrali vše, co jsme potřebovali, plus ještě tašku na mé věci. U mého starého domova mi řekla: "Neboj se, všechno bude v pořádku." Políbila mě, abych se uklidnil. Musel jsem vykopnout dveře, protože nešly otevřít. Jakmile jsme vešli dovnitř, všude na zdech byla krev. Krev mých rodičů. V kuchyni byl kanystr s benzínem, prázdná láhev od bělidla a pár sirek. Prozkoumali jsme i zbytek domu. Dveře do koupelny byly otevřené a na zrcadle bylo krví napsáno "Usmívej se". Umyvadlo i podlaha byly celé od krve. Dále jsme zavítali do ložnice rodičů. Prostírání bylo od krve… celý dům byl plný krve. Nakonec jsme vešli do pokoje, který nás zajímal nejvíc: můj pokoj. Fráze "Jdi spát" byla na zdi napsána přesně, jak Susan říkala. Podíval jsem se do skříně pro mé věci, jako můj laptop, mp3, mobil a oblečení. Celou dobu jsem měl přes sebou obraz zblázněného Jeffa, jak drží v ruce nůž a říká "Šššš, jen jdi spát". Dělalo se mi z té vzpomínky špatně. Řekl jsem Susan, ať mi podá tašku s našimi věcmi. Došel jsem do koupelny a vytáhl nůž. "Jeffe… až umřeme, uvidíme se v pekle."
Jakmile jsem dořekl větu, políbil jsem Susan. "Loučím se s tebou, má lásko. Chci se Jeffovi pomstít za to, že mi zabil rodiče a skoro zabil i mne. Miluju tě Susan a moc se ti omlouvám." Už jsem se připravil jí bodnout, ale neudělal jsem to, nechtěl jsem se stát tím, čím Jeff. Susan mě přemlouvala, abych jí odpustil, že mě sem zatáhla a že mě to tak ovlivnilo.
"Liu, miluji tě. Vím, jak může člověka ovlivnit být blízko smrti. Pojďme radši domů." Políbila mě a zavolala taxi. Jakmile jsme dojeli domů, šel jsem okamžitě do vany.
Během koupele jsem vzpomínal na ty časy mou rodinou, mamkou, tátou, mé dětství s Jeffem. Všechny ty žertíky, co jsme prováděli, ten krásný pocit, že jsme měli jeden druhého. Začal jsem brečet, ale tekoucí voda tlumila mé vzlyky, takže to nikdo stejně neslyšel. První noc byla pro mě dost traumatická. Měl jsem noční můry, kde byl Jeff před nehodou brutálně zabit novým Jeffem. Potom se na mě otočil. "Liu, proč nejdeš spát, jak jsem ti řekl?" S děsem jsem se vzbudil a Susan přiběhla ke mně do pokoje.
"Co se stalo Liu? Jsi v pořádku?"
Odpověděl jsem. "Jo… jenom noční můry, není se čeho bát."
Když jsem se další ráno probudil, přivítala mě příjemná vůně palačinek. Šel jsem do jídelny a tam byla Susan a připravovala snídani. Tak, jak jí vždy připravovala mamka. Popřál jsem jí dobré ráno, posadil se a začal jíst. Jak dlouho už jen to je od doby, kdy jsem naposledy jedl palačinky připravené s láskou? Nevěděl jsem, ale chutnaly báječně… opět jsem se cítil milován, ale tato radost netrvala moc dlouho. S každým dnem jsem šílel víc a víc, protože mi Susan strašně připomínala mamku. Vzal jsem nůž a vběhl k ní do pokoje. Byla připravená jít se mnou na rande a moc jí to slušelo. Nebyl jsem schopný ji zabít, aniž by věděla, jak moc jsem jí miloval, aniž bych mohl naposled ve svém životě poznat, co je to láska…. Miloval jsem ji, ale šílel jsem čím dál tím víc a pokaždé to bylo těžší nezabodnout jí nůž do srdce. Nemohl jsem ji zabít, ale bylo tak těžké odporovat.
Když jsme vyšli z kina a šli domů, snažil jsem se začít hovor. "Moc tě miluji Susan, ale je tu něco, co mě sžírá zevnitř… Nevím, jak to vysvětlit, tak ti jen chci říct, že tě budu milovat, ať se stane cokoli." Jakmile jsem dokončil větu, objevil se kapsář, uhodil Susan a vzal jí kabelku. To mě naštvalo, měl jsem chuť ho zabít za to, že ublížil Susan. Než jsem ho začal pronásledovat s nožem, který jsem nosil v kapse bundy a zatáhl ho do uličky, kde jsem ho přinutil omluvit se za ukradený kabelky a uhození Susan, řekl jsem jí: "Utíkej, nechci, abys tohle viděla. Miluji tě Susan, ale opravdu tě nechci nechat tohle vidět." Utíkala tak rychle, jak jen mohla a já přimáčkl zlodějíčka k zemi. "Nikdy ti neodpustím to, že jsi ublížil Susan, je příliš dobrá, příliš čistá na to, aby jí někdo takhle ubližoval. Takže tě ze to zabiju. To jediné splatí tvůj dluh za to, že jsi jí ublížil."
Zvedl jsem nůž a začal ho do něj zabodávat. Viděl jsem to utrpení v jeho očích, ale přesto jsem nepřestával, dokud neumřel. Dostal jsem krev z mé kožené bundy, která se naneštěstí trochu umazala, ale nebylo to tak vidět. Takže bylo lehké zakrýt stopy o tom, že jsem zabil malého zlodějíčka v jedné malé uličce. Susan jsem našel v jedné malé kavárně, jak popíjí silné Espresso.
Byla v pořádku. Jeden zaměstnanec jí ovázal ránu. Poděkoval jsem mu. Došli jsme poklidně domů. Donesl jsem jí do její ložnice a položil ji na postel. "Susan, nechtěl jsem, aby se to stalo, ale uvědomil jsem si, že nesnesu, když ti někdo ubližuje. A tak se, počínaje dneškem už nemusíš o takové věci bát, přísahám." Políbil jsem a šel se vysprchovat. Uvědomil jsem si, že ji nemůžu zabít, byla na tomto světě pro mě vším, co jsem měl. Byla jedinou osobou, kterou jsem miloval. Přesto jsem si užíval zabíjení toho bastarda. Tak jsem se rozhodl zabíjet lidi, kteří ubližují nevinným, dělají zlé věci těm, které mám rád a hlavně ty, kteří by se kdy pokusili ublížit Susan.
Dny ubíhaly a seznam zavražděných lidí stále stoupal. Bylo dost otravné mít stále krev na kalhotách, tak jsem si koupil kožené. Kožená bunda a kalhoty činily zabíjení lepší, jelikož se dali umýt bílým benzínem, který jsem si nedávno pořídil.
Po chvíli mě celkem začalo nudit zabíjení tím, že jsem oběti probodával, a tak jsem zkoušel stále nové a nové způsoby. Někteří zemřeli tak, že uhořeli polití zapáleným benzínem, jiné jsem operoval bez uspání, jiné jsem donutil sníst své vlastní vnitřnosti a další jsem rozkrajoval na kousky a předhazoval psům. Nikdy jsem ale nezkřivil vlas nevinnému člověku, vždy jen kriminálníkům. Nečinní mě to tedy vlastně hrdinou? Zastavoval jsem kriminálky těmi nejstrašnějšími způsoby, každý den jsem vymyslel něco nového, pak přišel domů, umyl oblečení od krve kriminálníků a trávil čas se Susan. Jednoho dne jsem ji pozval do naší restaurace, neboť jsem dostal dobře placenou práci jako kuchař, tak jsem si s ní sedl na velmi pěkné místo se zapálenými svíčkami. "Susan, jsme spolu téměř a vím, že jsi má životní láska, nemůžu bez tebe žít, a tak bych ti chtěl něco navrhnout." Poklekl jsem na jedno koleno a z tašky vyndal prsten. "Vezmeš si mě?" Nadšená a se slzami v očích mi odpověděla.
"Ano, Liu, vezmu." Vyšli jsme z restaurace, velmi šťastní, když tu se najednou objevil nějaký zatracenec a postřelil jí.
Naplnil mě vztek a nenávist, ale věděl jsem, že tam nemůžu Susan nechat samotnou, krvácející k smrti. Vzal jsem jí a pospíchal s ní do nejbližší nemocnice. "Vypadá to vážně, možná se už neprobudí, musíte počítat se vším." Řekl mi jeden doktor. Šel jsem po tom bastardovi, který ji postřelil. Nikdy bych nebyl schopen zapomenout jeho obličej, a tak jsem ho po několika hodinách chození po městě našel.
"Tvůj život je zpečetěn, bastarde, protože díky tobě je Susan na pokraji smrti. Zaplatíš za to svým životem!" řekl jsem téměř smyslů zbavený. Jen co jsem dořekl větu, zabil jsem ho.
Dorazil jsem do nemocnice a doktor mi řekl, že se Susan probudila a můžu s ní mluvit. "Liu? Jsi to ty? Jsem tak ráda, že jsi přišel. Odolávám tak, jako ty odoláváš jiným věcem. Miluji tě Liu a nechci umřít. Ale jestli se tak stane, nechci, aby ses zabil i ty. Na to tě miluji příliš moc a nechci, abys pro mě umíral. Vím, co děláš. Vím, že zabíjíš kriminálníky, a i když je to velmi nepříjemná mise, nepřestávej s tím, Liu."
Celou hodinu jsme byli spolu, řekl jsem jí vše, co jsem musel a byl jsem rád, že přežila. Nechtěl jsem ztratit to jediné, co mi na tomhle světě zbylo. Přišel doktor. "Aby se uzdravila, budeme jí muset operovat, pane Woodsi." Vzali jí na operační sál. Tři hodiny se zdály nekonečné, ze zoufalství jsem si málem vymnul oči, ale naděje, že Susan přežije, mi dodávala sílu. Po operaci ke mně přišel doktor, který měl celou operaci pod kontrolou.
"Operace byla úspěšná, je mimo nebezpečí úmrtí, zítra se probudí a po dvou týdnech bude moci jít domů." Tato slova mi tolik ulehčila, byl jsem tak rád, že Susan bude v pořádku. Celou dobu jsem u ní seděl, až se nakonec probudila.
"Kdo jsi? Kde je mamka s tátou?" To mě naplnilo smutkem, na všechno zapomněla. Když se uzdravila, snažil jsem se jí všechno připomenout. Nejprve jsem jí vzal do nemocnice, kde jsme se potkali. "Ty jsi Liu? Jako by ses úplně změnil." Postupně si začala na všechno vzpomínat. Vzal jsem jí do svého starého domova a připomněl jí, proč jsme zde kdysi byli. Navštěvovali jsme místa, která pro nás byla tehdy významná, až jsme došli k restauraci, kde jsem se s ní zasnoubil. Tam mě pořádně objala. "Liu, pamatuji si na všechno, děkuji, že jsi byl se mnou, dokud jsem se neuzdravila." Řekla.
"Tys udělala to samé pro mě. Tolik ti toho dlužím, Susan." Políbil jsem jí. Najednou se začala zmítat v křečích. Vyděsilo mě to, tak jsem jí vzal zpátky do nemocnice. Miloval jsem jí, nemohl jsem jí jen tak nechat na holičkách. Po nějaké době ke mně přišel doktor.

"Je mi to moc líto pane, ale… vaše přítelkyně zemřela." Tato slova mě naplnila takovým smutkem a zlostí zároveň, že jsem doktora popadl za krk a podřízl mu hrdlo. Nemělo důvod zůstávat v klidu. Začal jsem zabíjet všechny - muže, ženy, děti, nemocné… Všechny! Nesnesl jsem pohled na to, že oni žijí, ale má Susan zemřela. Vím, že se nedalo jinak, bylo to nevyhnutelné. Mé oblečení bylo prosáklé krví nevinných, mé ruce byly celé od krve a mé oči se změnily. Pro něco jsem se rozhodl. Vzal jsem nůž a na hruď si vyřízl srdce s iniciály Susan, její čas úmrtí, datum našeho výročí a datum dne, kdy jsme se potkali. Potom jsem vzal jehlu a nit a zažil koutky úst do úsměvu, aby mohl každý vidět, jak jsem trpěl. Došel jsem domů, vzal svoje kožený oblečení a vypadl odtud. Nikdy jsem se tam nevrátil. Nyní se živím zabíjením všech šťastných lidí, protože když není naživu Susan, neměl by být nikdo šťastný. Škoda, že v tom nebudu moct pokračovat i po smrti. Pokud mě někdy potkáš, utíkej a nikdy přede mnou neukazuj svou dobrou náladu, protože jestli ano, zemřeš tak strašlivou a nemilosrdnou smrtí, že nikdo nepozná, kým jsi byl před tím, než jsi narazil na mně, Lia, který přežil útok Jeffa Zabijáka.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Občas si říkám, jak todle někdo mohl přeložit ze španělštiny do angličtiny tak blbě, aby se to téměř nedalo přečíst, natož přeložit....

Jo to nevím, ale nakonec se ti to povedlo :D
To to bylo tak strašný? (najdi si to na wattpadu a posuď :D )
Ale noták, určitě to nemohlo tak šílený ;-; (věř mi, bylo xD)

Komentáře

1 Apple Bee Apple Bee | E-mail | Web | 21. prosince 2015 v 15:23 | Reagovat

Úžasný příběh!

2 karindolli karindolli | 29. prosince 2015 v 12:36 | Reagovat

je mi ho líto že ztratil bratra a teď i jedinou dívku kterou neuěřitelně miloval

3 creepypastapreklady creepypastapreklady | 29. prosince 2015 v 18:08 | Reagovat

[2]: takový je hold osud :-/

4 pepagames pepagames | E-mail | 28. ledna 2016 v 22:23 | Reagovat

T-to-to je úžasný příběh! Bože! Nejláskyplnější creepypasta 4ever!

5 SilentPsychopath SilentPsychopath | 27. října 2016 v 12:53 | Reagovat

Konec je prostě nejlepší.
Fuj, jak z toho mohla vzniknout taková přeslazená blbost?
Tohle není creepypasta.

6 Dýčka Dýčka | 5. ledna 2018 v 21:41 | Reagovat

Né,tuhle creepypastu sem překládala tak dlouho😿a ani sem nepřekládala originál ale něakou lehce upravenou verzi(jako u niny)ale,asi to nezahodím když je to jiný než tvoje

7 creepypastapreklady creepypastapreklady | 8. ledna 2018 v 6:49 | Reagovat

[6]: Hodně creepypast má vícero verzí a spousta creepypast má vícero překladů od více překladatelů. :-) I kdybys překládala tuhle verzi, vůbec bych ti nebránila ji zveřejnit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.