STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Autobusová past

27. července 2015 v 19:52 | adminka osobně (princessjasminbrony.deviantart.com) |  CZ Creepypasty
Nikdy jsem si nemyslela, že by cesta od babičky mohla být tak nebezpečná a mohla mě téměř připravit o život. Poté, co se mi tohle stalo, jsem si raději udělala řidičák a na autobusy už nikdy nespoléhám.

Na jaře jsem totiž jela na týden k babičce na vesnici. Potřebovala pomoct trochu s domácností a také potřebovala nějakou společnost. Dědeček totiž před 5 lety zemřel a od té doby žije v oné malé vesničce sama se svým psem Arykem. V neděli, kdy jsem měla zase odjet domů, jsem si postupně sbalila všechny věci... Oblečení, brýle, rukavice, peněženku jsem si nechala navrchu. Ani jsem si s sebou nebrala žádné šminky, přeci jenom, na vesnici, kde předem počítám s tím, že se určitě budu hrabat v hlíně... Takže to opravdu nemělo cenu. Když bylo všechno zabaleno, zavolala mě babi na oběd. Její králík na smetaně byl vždycky můj oblíbený! V klidu jsem se najedla, pomohla babičce umýt nádobí a babi mě objala.

"Ať se ti daří, Petro. Zase mě někdy přijeď navštívit!" Usmála se a pustila mě.

Koukla jsem se na hodinky. 12:30... Byl nejvyšší čas vyrazit na zastávku. Vzala jsem si tašku s věcmi, zamávala ještě naposledy babičce a vyrazila na zastávku. Když jsem byla u ní poprvé, docela mně překvapilo, že taková malá vesnička má dokonce svojí autobusovou zastávku. Dokonce i s lavičkou. Sedla jsem si na ní, dala si sluchátka a pustila svůj oblíbený mix písniček. Za chvíli se na obzoru objevil autobus. Tam jezdí autobusy asi tak jednou za dvě hodiny, takže jsem si byla naprosto jistá, že to byl ten, na který jsem čekala. To, že můj autobus měl ve skutečnosti zpoždění kvůli autonehodě, jsem se dozvěděla až o týden později.

Vyndala jsem si z batohu peněženku s průkazkou, abych nemusela platit. Nastoupila jsem, ukázala řidiči průkazku a ten kývnul, že můžu jít dál. Autobus zevnitř vypadal poměrně staře. Žádná klimatizace na stropech, zato tlačítka stop tam byla. Staré, kožené sedačky, oloupaná barva z držadel... To, co mě tehdy trochu zaskočilo, bylo, že se mnou měla jet jen jedna další dáma vzadu, která si zrovna četla noviny. Sedla jsem si tedy k zadním dveřím a autobus se pomalu rozjel.

Nějakou dobu jsem se koukala z okna a pozorovala ubíhající krajinu a vesnice. Nikde jsme nezastavovali, protože nikdo na zastávkách nebyl, já to měla ještě nějaký kus cesty a zdálo se, že žena vzadu taky nemíní jen tak vystupovat. Po chvíli mě však pozorování okolí omrzelo a vytáhla jsem si knížku.

Po asi půl hodině jsem ucítila nějaký zápach... opravdu strašný smrad. Vzhlédla jsem od knížky, abych věděla, kde jsme. Byli zrovna v jednom z mnoha lesů v okolí... Super. Najednou se mi začala šíleně motat hlava. Ryhle jsem jí otočila okolo na ženu vzadu, jestli nemá ponětí, co je to za smrad. Než jsem však stačila cokoli říct, dala noviny dolů a já viděla, že má na obličeji plynovou masku. Začala jsem kašla a hlava mě začala bolet. Potom už nevím, co se stalo, neboť jsem omdlela.

Když jsem se opět probrala, udeřil mě do nosu zápach zkaženého masa. Chtělo se mi z toho zvracet a nechtěla jsem ani otevřít oči. Nakonec jsem je však uviděla. byla jsem v nějaké temné místnosti, protože jsem zprvu vůec nic neviděla. Potom si moje oči přivykly a rozeznávala jsem jednotlivé obrysy. Byla jsem.... v opuštěném skladišti? Nejspíš. Vím, že to byla obrovská hala, ve které téměř nic nebylo, takže jsem typovala staré, opuštěné skladiště.

Jakile si moje oči přivykly trochu více, byla jsem schopná rozeznat i věci na stěnách. Vytřeštila jsem oči zděšením. Po stěnách byla rozvěšená střeva a byla vytvarovaná do tvarů obráceného pentagramu v kruhu! Tohle už můj žaludek nepřekousl a začala jsem zvracet. Byla jsem koženými řemeny přivázána k dávno zrezivělým železným kruhům ve zdi. Napadlo mě, že bych se z těchto pout ohla při troše štěstí vymanit. Pokusila jsem se jednu ruku vytáhnout. Moc to nešlo, ale kousek se posunula. Hah... Je vidět, jak si dali záležet... Pomyslela jsem si. Nevzdávala jsem to a asi po čtvrt hodině se mi ruku podařilo vytáhnout.

Ha! Z poloviny volná! S jednou volnou rukou jsem se pokusila rozvázat i druhý řemen. Bylo to snažší než jsem čekala. Konečně jsem byla volná. Najednou jsem uslyšela, jak někde něco spadlo na zem. Vylekala jsem se a zase se ke stěně připlácla. Takto přilepená jsem opatrně prošla okolo stěny, dokud jsem nenarazila na průchod do další, menší místnosti. Opatrně jsem tam nahlédla a jako na potvoru jsem se koukla do očí oné ženě, která se mnou seděla v autobusu. Měla u sebe nějakou krabici, očividně s nářadím. Položila krabici na stůl, který tam byl vedle ní a rozběhla se na mě. Zpanikařila jsem a instinktivně daka ruku v pěst a máchla s ní dopředu. Cítila jsem, jak naráží. Zasáhla jsem! Sebrala jsem veškerou odvahu, kterou jsem zrovna měla a prudce zvedla pravou nohu, takže jsem jí kopla do břicha. Musela to být pořádná rána, protože se okamžitě svalila k zemi.

Rozhlédla jsem se okolo. Byly tam další tři průchody a jeden východ ven. Svoboda byla na dosah! Rychle jsem odtud vyběhla. Budova byla postavena v lese a nikdo se o ni zvláštně nestaral. Přímo přede mnou byl zaparkovaný autobus. Rychle jsem si zapamatovala SPZdku. Běžela jsem po lesní cestě dál. Ještě naposledy jsem se ohlédla a viděla řidiče, jak pomáhá oné ženě stát. Dál jsem se jimi nezabývala a běžela dál. Nakonec jsem seběhla z cesty a běžela lesem. Po několika hodinách bloudění po okolí jsem narazila na malé městečko... Tam už mi pomohli a tam jsem také nahlásila, co se mi stalo a co jsem viděla.

Už je to několik let, co se mi to stalo, ale přesto se mi o tom doteď zdají noční můry... Nikdy nedůvěřujte staře vypadajícím autobusům jenom s jedním cestujícím... Mohlo by vás to stát život.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 pannikdo06 pannikdo06 | 27. července 2015 v 21:01 | Reagovat

Výborné, v táhlo mne to do děje! Téměř si myslím, že to bylo doopravdy... :) Nevím jestli to je zrovna CreepyPasta, ale i tak to je geniální. Poučení by však mohlo znít: Vždy cestujte v plynové masce. :)

2 creepypastapreklady creepypastapreklady | 28. července 2015 v 11:14 | Reagovat

[1]: oh děkuji :D yeah, ten onec asi mohl být lepší... xD

3 Tara Read Tara Read | 2. srpna 2016 v 15:05 | Reagovat

Úžasný, snad se nezačnu bát autobusů :)

4 Me Me | 7. února 2017 v 18:29 | Reagovat

Baka... Já jezdím autobusem furt... :D

5 creepypastapreklady creepypastapreklady | 8. února 2017 v 20:42 | Reagovat

[4]: já taky :"D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám na tento blog a na stránku Pixelaria. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.