STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Rainbow Factory part 1

6. září 2015 v 18:25 | Aurora Dawn |  PonyPasty
Už hodně dlouho kolují dohady o tom, jak se vlastně vyrábí duha v Equestrii. Ačkoli je hodně pegasů zaměstnáno ve Výrobně duhy v továrně na počasí, téměř všichni dělají jen konečné fáze. To, co je všeobecně známo, je to, že proužky spektra, jakožto jednotlivé barvy duhy, putují přes dlouhé roury do obrovských nádrží. Tady pracovníci opatrně barvy míchají a vznikají koagulované duhové rybníčky, které prosakují a proudí celým městem. Poté je odpumpována na místo, kde ostatní pracovníci duhu rozkládají na menší části a uskladní jí do doby, než ji aktivní Pegasové počasí umístí na místo na nebi.
Ale stále nikdo neví, jak jsou vyráběny jednotlivé proužky spektra. Nikdy jim tam nechodí žádné dodávky, nikdo nikdy nevychází a nikdo nemá páru, z čeho vlastně duha je. Turisté, kteří zrovna v továrně jsou, jsou dovedeni k obrovské stěně s masivními dveřmi, které komukoli a kdykoli zabraňují se dostat dovnitř. Zatímco je většina továrny celá bublinová a přívětivá, vrchní poschodí továrny na duhu je chráněno drsným obrazem nebezpečí a smrti a mrak, ze kterého jsou stěny, nejsou čistě bílé, jako zbytek města, ale z černé, tiše hřmící mlhy.
Stát se zaměstnancem tohoto poschodí znamená dát pryč jakýkoli život mimo tyto černé stěny. Pracovníci jsou zasvěceni do tajemství, není jim dovoleno odejít a začnou žít uvnitř zařízení. Těch pár, co se kdy dostalo ven, bylo zcela mimo. Byli pomatení a neklidní, příliš zničení než aby o tom dokázali mluvit. Vzniklo o tom hodně teorií; Temná magie vězněných jednorožců, chemické a environmentální pokusy, které by žádný normální poník netoleroval, a dokonce se začalo spekulovat o neznámé sestře Celestie, která vyrábí Spektrum, místo aby přiváděla slunce nebo měsíc.
Ani jedna z těchto teorií se však ani na kus neblíží pravdě.
"But a rainbow's easy once you get to know it
With the help of the magic of a Pegasus device"
"No tak, Orione! Přijdeme pozdě na náš finální test!" Zavolala Scootaloo na svého kamaráda. Byla teď starší, v posledním ročníku školy létání. Měla, jako každý pegas ve škole, strašlivě nervózní z posledního testu. Ti, kteří projdou, jsou obdarováni svobodou, aby našli své cutie marky, pokud to už neudělali, a začali pracovat.
Moc, nebo spíš téměř nic se neví o těch hříbatech, která test neudělala. Pokaždé se našlo jedno nebo dvě, která prostě nedokázala dělat precizní piruety a různé manévry. Ti, kteří tento test pokazili, byli velmi přísně odsuzováni, každý se jim vyhýbal a byli nenáviděni. Obyvatelé Cloudsdale už dlouho živí tuto formu nacionalismu. Pokud nejste nejlepší nebo nemáte potenciál nejlepšího pegase, nejste hodni být součásti tohoto "úžasného kolektivu".
Scootaloo se posunula blíž ke svému kamarádovi Orionovi, vysokému, štíhlému poníkovi, který stál vedle ní. Načechral si své světle hnědé peří a pokusil se o nervózní úsměv, když se rozhlížel okolo místa, kde seděl. Seděli na velké otevřené tribuně podobné koloseu s ostatními absolvujícími pegasy. V dálce byla vidět Továrna. Orion se na ní koukl a polkl.
"Co je, Orione? Bojíš se, že dostaneš jen dokončující práce na sněžné lince?"
Orion se uchechtl, potom zavřel oči a povzdechl si. "Ne… Jenom… Ani nevím. Nemyslím si, že to zvládnu. Co když to neudělám? Co když to *sice* zvládnu, ale stejně budu tak špatný na to, aby mě každý nenáviděl? Nevím, jestli bych zvládl být deportován. Kam by nás vlastně vzali?"
Scootaloo svého kamaráda přátelsky šťouchla. "To nikdo neví, ty troubo. A my to nezkazíme. Všichni tady budou v pořádku. Nebo aspoň vím, že určitě projdu," zasmála se. "Díky radám Rainbow Dash jsem si jistá, že to zvládnu.
"Oh, jo, jasně. To mě uklidňuje. Ale spíš mě zneklidňuje ten ta psychopatická nenávist, kterou tu očividně všichni rádi roznáší."
"Přestaň panikařit, straš-brko," odpověděla Scootaloo. "Ten jediný, kdo si myslím, že nejspíš propadne, je ten žlutý poník s tou tmavě modrou hřívou. Přece chyběla celý poslední měsíc."
"Oh, jo," rozpomněl se Orion a podíval se na dotyčnou. "Ta, co měla vážně poraněné křídlo a kopyto. Ale vypadá docela sebevědomě."
"Řekla bych, že uvidíme," pozorovala okolí Scootaloo a též obrátila pohled k Továrně. Dodalo jí to jistý pocit, ne strachu, ale pýchy. "Doufám, že dostanu nějakou hodně aktivní práci s počasím. Dokážeš si to představit? Všichni v Ponyvillu nebo Fillydelphii by koukali na nebe a volali 'Tady je Scootaloo! Takový úžasný letec! A z Cloudsdaleu, o tom není pochyb!" Vzrušeně se usmála a na chvíli zapomněla na tísnivý moment, ve kterém se nacházela.
"To by bylo něco, to musím uznat. Jen ty, letící z Cloudsdale…. Kdo by nebyl úžasem bez sebe?"
"Přesně. Chvála stádu."
"Všichni na místa, poníci." Masivní, žlutohnědý pegas vyšel ze vstupu do kolosea. "Budete nastupovat, když budete vyvoláni. Vaši rozhodčí jsou na východní straně pole. Nelítejte, opakuji, NELÍTEJTE příliš na západ. Pokud vás rozhodčí ztratí z jakéhokoli důvodu z očí, okamžitě propadáváte. Dýchejte zhluboka. Protáhněte si naposled křídla. Test se skládá ze tří částí. Úklid oblohy, Agility a nakonec Volný pád. Ukliďte mraky, prolétněte obručemi a potom leťte na označené místo. Složte křídla alespoň na tři sekundy. Vteřina méně a propadáte, ale zapamatujte si, že nejsou žádné extra body za více vteřin. Předveďte pád, než se dotknete mraku. Rozuměno? Nějaké otázky?" Instruktor se zastavil a pohledem přelétl každého poníka v koloseu. Všechny oči ho upřeně pozorovaly a nikdo nevypadal zmateně. "Dobře tedy. Aurora Dawn. Jsi první na řadě. Úklid, let, pád, hotovo."
Žlutý poník přikývl a rychle a sebevědomě přešel ke startovací rampě. Pozorovala rozhodčí a čekala, až všichni tři přikývli, potom s neuvěřitelnou silou vylétla. Rampa se trochu otřásla pod silou odrazu.
Všichni koukali na Auroru, jak dosáhla místa prvního úkolu, a pak začala přesně útočit na jednotlivé mraky. S časem experta a bezchybnými pohyby byla obloha během několika sekund zbavena veškeré vlhkosti. Scootaloo a Orion s otevřenou pusou zírali, jak první testovaný poník rychle kličkuje a výborně proletuje středem každé obruče. Nakonec Aurora vyletěla k vyznačenému místu, srovnala se a složila křídla.
Skupina studentů zalapala po dechu, když jí viděli padat na jeden mrak, a bez dechu počítala. Jedna… Dva… Tři. Oddechli si, když viděli její křídla se znovu roztáhnout, a společně pociťovali úlevu.
Najednou se Aurořina křídla máchla vzhůru a ve skupině studentů zavládla hrůza, když uslyšela hlasitý KŘUP, který okamžitě doprovodil nekonečný, ohlušující křik. Většina, stejně jako Orion, si přikryla oči křídly, zatímco další, jako třeba Scootaloo mohli jen vyděšeně pozorovat, jak se rozmazaný flek ze žluté a zelené barvy zřítil na mrak s hlasitým buchnutím.
Aniž by ztrácel čas, instruktor opět předstoupil a tři rozhodčí si jednoduše něco poznamenali a otočili papíry. Hlasitě, jako by se nic nestalo, vyvolal dalšího. "Daisy Fields. Úklid, let, pád, hotovo."
Scootaloo a Orion s otevřenou pusou pozorovali dalšího poníka, jak polknul, došel k rampě a vyrazil. Pak opět stočili zrak k chuchvalci na mrak, kam se zřítila Aurora. Vítr odfoukával kusy mraku z hrbolu, a tak nakonec spatřili žluté třesoucí se tělo, které se pokoušelo vstát, ale pokaždé znovu spadlo a zanaříkalo.
"Faraday Spots. Úklid, let, pád, hotovo."
Aurora se stále pokoušela chodit, i když byli její kroky doprovázené bolestí. Neměla zlomené nohy, ty fungovaly normálně, ale bolest v kloubu křídla a ztráta jejího potenciálu k životu jí ničil. Scootaloo cítila, jak se Orion třese, slzy se mu hrnou do očí a mračí se.
"Holiday Shine. Úklid, let, pád, hotovo."
"Nikdo jí nejde pomoct," zasyčel Orion skrz zaťaté zuby.
Scootaloo bylo žluté pegasky líto, ale nezmohla se na to jí pomoct. Sama by byla vyloučena a poslána pryč, daleko od Cloudsdale a jakékoli známé části Equestrie, na místo, kde by ona ani další studenti, kteří propadli, nemohli dál poskvrňovat reputaci Cloudsdale. Bylo to nefér, ale Scootaloo nesměla zklamat. Nemohla zklamat své přátele a už vůbec nemohla zklamat Rainbow Dash. Ne potom, co se o Scootaloo starala celý její život. Scootaloo mrkla, aby zahnala slzy a přinutila se pozorovat absolvující letce. Jeden po druhém vystartovali, úspěšně udělali test a letěli k východní bráně za pozorování rozhodčích. To by všechno, na co se Scootaloo soustředila. Projít testem. Doletět k bráně. Žít šťastný život.
"Orion Solstice. Úklid, let, pád, hotovo."
"…Ne."
"Co?" Instruktor o krok couvnul a nechal jednu nohu ve vzduchu. "Nemůžeš prostě odmítnout test létání. Koukej jít, než naštveš rozhodčí."
"Ne. A-ani nepředstírejte, že mi chcete zajistit budoucnost, jestli ji nechcete zajistit pro ni," vysvětlil sám se sebou ne příliš jistý Orion. "Říkáte, že mi chcete zajistit dobrý život a přitom necháte propadající pocítit neskutečnou bolest."
"Koukej tam do prdele jít, než tě nechám propadnout sám," zařval výhružně instruktor.
"Fajn," řekl Orion ostře a došel na rampu. Díval se na rozhodčí, až mu dají signál, a v momentě, kdy všichni přikývli, odrazil se. Ale pořádný kus od samého začátku se prudce otočil a hladce přistál vedle Aurory. Otočila se a podívala se na něj, krev jí tekla z čela a boků a po tvářích jí stékaly slzy.
"C… Co to děláš? Propadneš, tak jako já. Budeš vyhoštěný."
"Raději bych byl vyhoštěný z místa, které se chová k poníkům takhle, než abych na něm žil život, zatímco by ho jiní nebyli schopni žít."
Aurora se usmála, radost pomalu tlumila smutek v jejích temných, kulatých očích, když tu jí náhle opět tělem prolétla bolest. Orion se k ní přitiskl a křídlem jí tisknul k sobě. Se zlostí v očích se podíval po rozhodčích. Ty to očividně nijak nenadchlo, něco si zapsali a opět upřeli pohled k rampě na dalšího absolventa.
"Scootaloo byla v šoku a téměř přeslechla své jméno. Zkřehle se dopotácela na rampu a nespouštěla oči za svého kamaráda a klisničky, které se rozhodl pomoct. Po chvilce zavrtěla hlavou, srovnala si myšlenky a koukla na rozhodčí. Myšlenky se jí honily hlavou a nakonec je viděla přikývnout.
Oh, Celestie. Co mám dělat? Nemůžu nechat všechny, co znám, na holičkách… ale už bych nikdy neuviděla Oriona… Nejspíš… Doufám, že věděl, co se stane, když to udělal. Jsem si jistá, že zrovna myslí na to samé.
Koukla na Oriona. Nekoukal se na ní. Se zlomeným srdcem se odrazila. Instinkt, který dorazil, když okolo sebe cítila vítr, ji uklidnil a odehnal myšlenky pryč. Zastavila se na správném místě a znovu se rozletěla. Vnímala a viděla každý mrak a začala střádat plán. Během pár vteřin byla obloha čistá. Než doletěla k prvnímu kruhu, udělala v letu rychlý přemet. Mocným mácháním křídel nakonec proletěla prvním kruhem. Potom druhým a nakonec i třetím prolétla díky profesionálnímu zatáčení. Stočila se k předposlednímu kruhu, který byl blízko okraje arény. Jak k němu klesala, zahlédla Oriona a Auroru, kteří už byli skoro u západní brány. Orion se na ní otočil a slabě se usmál.
Scootaloo se přestala soustředit. Orion věděl, co provedl. Měl o ní starost. Chyběla by mu a nikdy by se s ní nemohl řádně rozloučit.
Scootaloo klopýtla o spodní část kruhu a po chvilce narazila na zem. Probleskl jí strach, znovu se zvedla na nohy a začala mávat křídly, takže levitovala nad zemí. Třeba se to nepočítá jako velká chyba, pomyslela si. Pořád můžu lítat. V aréně panoval rozruch. Ohlédla se na rozhodčí.
Tři kopyta ukazovala dolů.
Scootaloo se na místě rozbrečela a slzy jí rozmazávaly vidění. To nebylo dobré. To se nemělo stát. Nic z toho. Orion měl svým testem projít a podporovat ji od východní brány. Neměla se na něho podívat, měla se soustředit na let. Ale zde nebylo místo pro výmluvy. Poraženě se pomalu došourala k Orionovi a sedla si vedle něj. Koukla na něj svýma fialovýma očima. Také se na ní podíval a usmál se.
"Vedla sis dobře."
Scootaloo sklonila hlavu a vzlykala. Potom obešla Oriona a také svým křídlem podepřela Auroru., aby mohli společně dojít k západní bráně. Před nimi byla dlouhá, neosvětlená chodba, u které byla značka říkající "Propadáci" se šipkou směrem dovnitř. Chvilku čekali, aby se aspoň trochu připravili na to, kam je odvezou a potom všichni společně vkročili.
"Let's delve deeper into Rainbow philosophy
Far beyond that of Cloudsdale's mythology
It's easy to misjudge that floating city
With it's alluring decor and social psychology"
U prázdného vozidla na konci chodby byli tři impozantní poníci, kteří byli očividně hodně znudění. Jeden z nich vzhlédl, když si všiml smutného tria, které se k nim blížilo. Byli u spodního okraje kolosea s výhledem na kopce a pláně Equestrie.
"Hej, šéfe. Máme tu nějaký bezcenný pegase," oznámil první ještě většímu poníkovi na druhé straně vozidla. "Řekl bych, že bude zábava, ne?"
"Zklidni se, horká hlavo. Mohlo by jich být víc."
"N-ne… Já byla p-poslední," řekla Scootaloo mezi vzlyky. Orion jen sklopil hlavu. "Jsme… Jsme…" pozastavila se a hluboce se nadechla, odhodlaná zůstat silná. "Jsme tu jen my tři. Aurořina křídla… jsou zlomená. Potřebuje pomoct."
"Jaká to šílená škoda. Co je nám po tom? Dobře, že už se sem nebude moct vrátit."
"Možná jsme zkazili ten zatracený test, ale to snad neznamená, že naše životy nemají cenu!" zařvala Scootaloo naštvaně. Rozhodla si zachovat co nejvíce důstojnosti.
"No jo, no jo, šmarjá. Hej, Patchesi. Odoktoruj jí, než vyrazíme. Nechci žádnou krev na sedačkách, zrovna jsem je umyl. Vy dvá. Do vozu."
Orion a Scootaloo skočili do kočáru a snažili se pohodlně usadit na tvrdých sedadlech a též nechali místo pro Auroru. Jakmile třetí poník skončil s obvazováním jejího křídla, vstoupila Aurora do vozu a usadila se na zadní sedačce. Scootaloo se k ní přikradla blíž a sklonila se k mluvení, když se zabouchly dveře. Šéf stál uvnitř vzadu u dveří a všechny je pozoroval.
"Takže," začala Scootaloo potichu a snažila se mluvit ne moc nahlas. "Ty jsi Aurora? Já jsem Scootaloo. Promiň, že jsme se musely setkat za těchto okolností."
"Jakékoli poznání nových přátel je příjemné," promluvila něžně Aurora s upřímností v očích. Dělali jsme, co jsme mohli. To je všechno, co můžeme říct. To je všechno, co může kdokoli z nás říct. A navíc, kdo říká, že město deportovaných je špatné?"
Tato myšlenka Scootaloo nenapadla. Nikdo nevěděl, kam vlastně byli pegasové odvezeni. Většina si to představovala jako nějakou hodně divnou zemi, třeba tam, odkud pocházejí zebry. Scootaloo si uvědomila další věc.
"Hej, jestli nás vezou tam, odkud je Zecora, potom by se odtud dalo dostat zpátky. Nejsme přeci vyhnáni z Equestrie. Fluttershy, moje stará kamarádka, je pegas a žije v Ponyvillu. Nikdy neprošla školou a ani nikdy test nedělala. Nikdy si pro ní nepřišli a neodvezli jí."
"Přesně," souhlasila Aurora přikývnutím hlavy. Orion také sdílel své myšlenky.
"Myslím si, že důvod, proč nás vezou pryč, je, že by si nikdo z Cloudsdale nechtěl přiznat, že někdo, kdo propadl testem, je odtud. Když o tom tak přemýšlím, je to zatraceně hrozné místo. Už se tam nikdy nechci vrátit."
"Možná, že to je ten důvod, proč se žádný pegas nikdy nevrátil. Že to tam přestal mít rád."
"Vy zatracení bezcenní poníci se sotva můžete nazývat pegasy," promluvil Šéf od dveří. Zvolna se zhoupnul s kočárem, když najednou změnil směr někam do neznáma. "Zbyteční propadáci, to je to, co jste zač. Nikdo se nevrací z exilu. Bez ohledu na jakékoli důvody. Ani neumíte projít jednoduchým testem, dělá se my z vás třech špatně."
Scootaloo vyskočila ze svého sedadla, vznesla se pomocí svých křídel do vzduchu a hrozila kopyty. "Koukej o nás takhle přestat mluvit, nemáš právo s námi takhle zacházet!"
Šéf zvedl vlastní kopyto a Scootaloo srazil k zemi. "Můžu s vámi zacházet jakkoli se mi zachce. Sotva jste teď 'poníky' pro Cloudsdale, vlastně pro celou Equestrii. Kousej si sakra sednout a mlčet než dorazíme k cíli."
"Kam nás to vůbec berete? Ne, že bychom to teď už mohli někomu sdělit, ale jako doručovatelé byste to mohli vědět," odůvodnil opatrně Orion.
"Kdybychom tak věděli. Tenhle kočár předáváme poníkům v uniformách a ti nám dají měšec peněz, abychom nikde nic neprozradili. Takhle to jde už po tisíce let."
Tři hříbata se opět namačkala k sobě, vyděšená z neznámého. Celou dobu tohoto nesnesitelného pobytu byla zticha, ponořená do svých vlastních myšlenek. Kamarádi, rodina, nejmilejší a mazlíčci. Ti všichni už je nikdy neuvidí a spousta z nich se ani nedozví proč. Uběhla hodina. A pak další. Nakonec se nepříjemné ticho prolomilo náhlým škubnutím, když se kočár zastavil.
"Ah," usmál se Šéf. "Tady vystupuju. Chovejte se slušně. Doufám, že si budete užívat místa, kam vás vezou." Dveře kočáru se otevřely a Šéf vyskočil, čímž umožnil vzduchu se dostat dovnitř. Byla teď noc a téměř nebylo vidět žádné světlo. Scootaloo koukala ven a všimla si postavy zírající dovnitř. Byla oblečená v černé uniformě a ocas měla nabarvený nepřirozeně černou barvou, která se normálně v přírodě nevyskytovala. Obličej i s hřívou byl zakrytý temnou přilnavou maskou. Jediné, co bylo vidět, byli růžově zbarvené oči, které koukali na tři poníky vevnitř. Obzvlášť dlouho se pozastavily na Scootaloo a ona zírala do těch očí zpátky. Uběhla vteřina. Temný poník zabouchl dveře a kočár se zase rozjel.
"Aspoň si teď můžeme povídat," zašeptala Aurora.
Ale neměli o čem hovořit.
...
But with all great things comes a great responsibility
That of Cloudsdale's being weather stability
Kočár sebou opět cuknul a zastavil se. Tři opuštěná hříbata se probudila a měla co dělat, aby našla energii pro cokoli, co právě mělo přijít. S hlasitým škrabavým zvukem se dveře otřásly a nakonec se doširoka otevřely. Okolo se pohybovalo pár další poníků v maskách a uniformách. Scootaloo zamžourala ke světlu, které tam bylo.
Byli v budově postavené z mraku. Jakmile si její oči trochu přivykly, všimla si více detailů. Pár ztemněných poníků někam spěchalo s různými věcmi, někteří měli kufry nebo jiné důležitě vypadající věci na svých zádech. Komplex byl plný mašin a značek. Podél zdí se táhly trubky a v pozadí se neustále ozývalo 'vrrr' společně s dalšími zvuky, jak něco padá nebo zvuky alarmů. Scootaloo zalapala po dechu.
"Tohle místo… ta architektura… Přijde mi to dost povědomé… Myslím, že jsme v továrně na počasí!"
Orion se zamračil. "To asi těžko. Jeli jsme na to až příliš dlouho. Musíme být někde daleko mimo Equestrii."
"Ale možná má Scootaloo pravdu," přemítala Aurora. "Všimla jsem si… že čas, během kterého jsme se dostali z kolosea k vozu a vozem na místo, kde se střídali řidiči, by mohl být skoro stejný. Ale… Nevím. Jsem zmatená. Možná je to jen náhoda."
"Vítejte, muly," ozval se mohutný a mocný hlas. Několik poníků v uniformách udělalo místo velkému, tmavě červenému pegasovi v bílém laboratorním plášti. "Vy zvrhlíci byste asi chtěli vědět, kde jste. Hloupá hříbata. Jste v Cloudsdale! Přesněji ve Výrobně duhy. Pojďte se mnou, ukážu vám to tu."
"Co se to tu děje? Chcete nás použít jako otroky? Děkuji, raději bych byla deportována," křičela Scootaloo. Orion a Aurora se zvedli ze svých sedaček, stoupli si za Scootaloo a souhlasně přikývli.
"Jako byste měli vy propadáci na vybranou. Budete tu do konce svých životů! Oh, promiňte, kde jsou mé způsoby. Jsem Dr. Atmosphere. Moje pozice není lékařská, abyste věděli pro případ, že byste si představovali nějakou strašlivou operaci. Je divné, kolik poníků hned dostane tenhle nápad. Ne, ne, má pozice je inženýrství. Jsem jedním z Předních hřebců v tomhle zařízení. Určitě jste všichni absolvovali prohlídku spodní továrny, ne?"
Tři poníci pomalu přikývli, nejisti, co bude následovat.
"Výborně! Kdo mi řekne, kde prohlídka začíná?"
Orion promluvil první. "Tam, kde padá spektrum a míchá se."
"Moc dobře. Jaká škoda, že jsi pro stádo bezcenný, jsi docela chytrej." Dr. Atmosphere se sadisticky usmál a poplácal Oriona na hlavě. "Ale dneska jsme v horním poschodí. Následujte mě, prosím, a nebuďte příliš pozadu, nebo vás bude muset jeden z mých pomocníků… popohnat." Dořekl a mrknul k uniformovaným poníkům.
Kývnutím vyrazili vpřed, každý dal k třem pegasům taser, který jim dal šok, po kterém šli k zemi. Dr. Atmosphere se rozesmál, když viděl hříbata kňučet a padat k zemi. Potom už se jen pobaveně šklebil, když se znovu postavili.
Scootaloo opět odmrkala slzy z očí a zavrtěla se, pokoušejíc dostat mravenčení z těla. Otočila se a rychle přelétla pohledem každého uniformovaného poníka. Žádný z nich neměl růžově zbarvené oči, jako ten pegas z kočáru. S nevolí se vydala za červeným inženýrem.
"Jednoduše tu musíte být opatrní," začal Dr. Atmosphere stejným tónem, jako by procházeli spodní patro. "Je tu spousta děr, skulin, šachet a kádí, do kterých byste mohli spadnout. Jeden si tu opravdu musí dávat pozor na zdraví. Ale co, stejně vás nemůžeme použít normálně, tak co řešit." Zlomyslně se ohlédl a hříbata se po vyřčení urážky zamračila.
Šli několika patry chodeb s vibrujícími mašinami a montážními linkami po krajích, které se příležitostně nacházely pod volně visícími kabely nebo podél trubek, že kterých unikala pára. Čím déle šli, tím tam byla větší a větší zima. Všichni tři se koukali nebo se snažili vycítit nějakou cestu ven. Žádná tam však nebyla.
"Nyní vám povím příběh. Cloudsdale je místo, kde se vyrábí počasí. Bez nás by Equestrie hladověla, mrzla, topila se a celkově by to nebylo moc pěkné místo. Tím máme jakési vyznamenání, které si nemůžeme dovolit ztratit kvůli, er, neschopným hříbatům, jako jste vy. Jak by se na nás svět díval, kdyby se pegasi jako *vy* prolétávali venku jménem Cloudsdaleu? Ne, ne, potřebovali jsme něco udělat s takovými, jako vy. A pak jsme jednoho dne před tisíci lety dostali úžasný nápad. Bylo tehdy docela dost chytrých poníků, to musím uznat. Rozhodně více, než v dnešní době. Ale to jsem odbočil, ha ha. Teď, těmito dveřmi, a rychle, než vás budeme muset zase povzbudit." Dr. Atmosphere otevřel na pohled těžké dveře v úzké chodbičce a ukázal kopytem dovnitř. Scootaloo na něj zírala. On se podíval na poníka v uniformě. Scootaloo a ostatní vešli dovnitř a on se opět se zasmál.
"Užijte si zbytek svých bídných životů."

part 2: zde
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Dávají pasty s mým překladem aspoň trochu smysl? :D

jo celkem to jde :) 91.4% (254)
WTF? to se nedá číst... 8.6% (24)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.