STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Únor 2016

Silent Ponyville 1, kapitola 2.

15. února 2016 v 18:17 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
KAPITOLA 1 ZDE

"Tady je." Řekla Pinkie, když vytáhla mapu Ponyvillu. Vrátila se do knihovny, aby jí našla; naštěstí měla svou tajemnou schopnost nacházet věci, které potřebovala, velmi rychle. Dala si do pusy červenou fixu a nakreslila kolečko s křížkem tam, kde na silnici byla propast. Potom umístila další křížky na domy, kde se pokoušela někoho najít. Město bylo prázdné, opuštěné.
"Co se tu stalo?" Zeptala se a koukala se na mapu plnou křížků. Znala jen část Ponyvillu, ale vždycky byli ostatní buď ve svých domovech, nebo venku. Ve špatném počasí byli vždycky vevnitř a tady ani nebyly žádné známky toho, že by poníci hromadně emigrovali. Navíc, proč byla na okraji města ta bezedná jáma?
"Musím se dostat do Sugar Cube Corner. Jestli se tam dostanu, můžu nafouknout svůj balón a podívat se, jestli jsou na obloze pegasové, mohli by mít vysvětlení pro tu mlhu" plánovala Pinkie ve své hlavě. Přiznala si i svůj strach o Gummyho a doufala, že je v pořádku. Rychle svou trasu na mapě projela očima, složila mapu a dala si jí do tašky. Teď byla připravená si označit další místa s divným děním, kdyby na nějaké narazila.
Znovu vyšla do pochmurného počasí venku, když tu jí najednou na nose přistálo něco studeného a vlhkého.
"Huh?" řekla Pinkie a snažila si dohlédnout na špičku svého nosu. Trochu zavrtěla hlavou a potom vzhlédla k nebi. Začaly se objevovat droboučké vločky sněhu a pomalu se snášely k zemi.
"Sníh? Ale… Ale je léto…" řekla šokovaně Pinkie a pozorovala onu podívanou. Sice už dřív viděla svůj dech, ale nemyslela si, že by byla dostatečná zima pro sníh. Pegasové řídí počasí, takže nahoře být musí! Pinkie se rozcválala k Sugar Cube Corner.
Najednou zaslechla monotónní zvuk jdoucí z tašky. Spustil se snad znovu ten miniaturní gramofon? Spouštěla se jistě určitě tedy náhodně.
Pinkie byla vytržena za svých myšlenek, když v mlze začala rozpoznávat něčí obrys.
"Oh! Přeci jen tu někdo je!" Řekla s nově nabytou nadějí. Rychle se k postavě rozběhla. Avšak když se k ní přibližovala, začala mít Pinkie pocit, že něco není v pořádku, protože gramofon byl čím dál hlasitější.
"Hej, co se tu děje?" zeptala se okamžitě, aniž by věděla, kdo to vůbec je. V mžiku se však zastavila, jakmile zjistila, jak poník vlastně vypadá… a začala zvysoka ječet.
"Ruuuaaaa…ghhuuurrrrrggghhh…" Už to byl sotva poník. Neměl srst ani hřívu, a celkově budil dojem hnijícího masa, které se snažilo přežít. Chyběla mu jedna přední noha, kus masa mu chyběl i na zádech, jeho oči vypadaly, jako by mu je někdo vydloubl, několik zubů vypadalo, jako by právě vypadly a byly celé od krve a měl na sobě několik tržných ran.
"J-jsi v pořádku!?" Pinkie začala od poníka couvat. Její přirozená reakce bylo zjistit, jestli mu něco není, ale její vnitřnosti jí radily držet se od něj dál a že tahle věc její pomoc nechtěla. Gramofon v její tašce zvonil jako zběsilý.
"Gruuuuuh" ona hromada masa přiskočila k Pinkie, zuby připravené zakousnout. Pinkie zaječela a uskočila a bytost spadla na místo, kde před vteřinou stála ona a zabořila zuby do hlíny. Pinkie ještě od kreatury ucouvla, když zvedla hlavu a odhalila zuby plné hlíny. Zavrčela, kusy hlíny jí padaly z pusy a země začala rudnout po její krvi. Pomalu se zase začala přibližovat k Pinkie, nejspíše se řídila podle čichu a celou dobu vrčela.

Silent Ponyville 1, kapitola 1.

2. února 2016 v 21:02 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Pinkie prudce otevřela oči. Obličej měla zaražený ve svém polštáři, který byl mokrý od slz. Celá se třásla, když se jemně snažila zvednout z postele. Měla strach, aby její postel nebyla mokrá, potřísněna krví, jako evidence jejího strašného činu… ale její postel byla suchá, až na její slzami promočený polštář.
Opatrně si sáhla kopytem na obličej, kde stále cítila čerstvé slzy. Trochu se otřásla, když jí hříva přikryla obě oči, stále v šoku z toho, co viděla.
"Jak… Jak jsem mohla…" V mysli se jí stále objevovaly až moc živé obrázky noční můry, kterou si právě prošla. Strašlivý křik jí stále živě zněl v očích, její srst prosáknutá krví, ten pocit, když mohla vykuchat další živou bytost… Bylo to tak skutečné. Pinkie prudce zatřásla hlavou, snažíc se odstranit tyto hrůzné myšlenky z její hlavy.
"Proč se mi zdají tyhle sny!?" Zatlačila si kopyty na hlavu, jakoby to dokázalo obrazy vymazat. Poslední dva týdny měla velmi neklidné spaní. Každou noc měla noční můry a některé se ze dne na den zhoršovaly.
Její první sen nebyl ani tolik strašidelný… prostě na ní zaútočila příšera, s tím se dokázala srovnat a její den to nijak nepoznamenalo. Od té doby se však příšery měnily, jednu noc na ní zaútočil Poník Smrti, který chtěl její zatracenou duši, jindy to zase byl štíhlý poník bez obličeje, u kterého se celá klepala, a další noc trpěla nemocí a hladem, až se její tělo začalo postupně rozkládat…
Dokázala tyto sny vydržet. Přeci jen to nebyla skutečnost; drobná oslava s jejími kamarádkami vždy tyto strašidelné vzpomínky odehnala. Zkusila na den změnit jídelníček, aby zjistila, jestli to pomůže a pomohlo to, ovšem pouze na jednu noc. Další noc se jí zdálo, že byla příšera s ostrými zuby a drápy. Byla ta příšera a zaútočila na sebe a sežrala se. Stále si pamatovala tu strašnou pachuť, kterou jí ten sen zanechal v ústech.
V dalším snu terorizovala poníky celého Ponyvillu; ničila domy, obydlí, produkty a životy. Poté další noc jednotlivě útočila na své kamarádky, cítila šílený vztek příšery, která ji nelítostně sápala na kusy, ale alespoň to byly rychlé smrti a její kamarádky v tom snu nemusely trpět.
Ale sen z poslední noci byl jiný… byl osobní. Opět tu noc byla příšerou… ale byla jiná. Byla to prostě ona, žádné tesáky, žádné drápy, žádný šílený vztek, ale i tak příšera. V tom snu uvěznila svou kamarádku, svou nejmilejší kamarádku Rainbow Dash. Postupně brala ostré předměty a…
Pinkie se dokodrcala do koupelny, kde vyprázdnila obsah svého žaludku do toalety, zatímco jí hlavou stále probleskovaly obrázky toho, co ve snu dělala. Cítila se uboze, jak jen její mysl mohla přijít na tak příšerné věci!? Milovala své kamarádky! Milovala je více než slunce, než sladkosti, než její oslavy, než samotný život! Hlavně Rainbow Dash! Rainbow Dash byl ten nejvíc cool, nejúžasnější zábavu milující poník, jakého znala! Pokud si prostě někam chtěla vyrazit a užít si zábavu nebo provést pár žertíků nebo se rozdělit o sladkosti nebo chtěla pomoct s oslavou, Rainbow Dash tu pro ni vždycky byla.
Otřela si pusu a unaveně na sebe koukla do zrcadla. Její hříva byla narovnaná, měla obrovské vaky pod očima, její srst nemocně zmatněla a poměrně ztěžka se jí dýchalo. Vypadala hrozně.
Spustila studenou vodu a trochu si jí opláchla obličej. Opravdu, opravdu, OPRAVDU teď chtěla jít navštívit Rainbow Dash… musela se ujistit, že je v pořádku, ale… zároveň by to nedokázala udělat do doby, než by se jí vzpomínky na sen ještě trochu nevytratily… a potřebovala se dostat na den z Sugar Cube Corner… Nedokázala by se udržet, kdyby jen ucítila cupcake.
Když Pinkie procházela Ponyvillem, snažila se zůstávat ve stínech. Čerstvý vzduch a teplé sluníčko jí dnes nepomáhalo. Také se nechtěla žádnému poníkovi podívat do tváře, protože měla strach, že by to mohlo opět vyvolat vzpomínky na její sen. Neměla nikam namířeno, jen věděla, že musí jít dál, pryč od Sugar Cube Corner, její místnosti, čehokoliv, by jí ji mohlo připomínat.
Vzhlédla, už dávno ztratila ponětí o tom, jak je to dlouho, co začala svou malou cestu a byla ráda, že ji nikdo nezastavoval a neptal se jí, proč se ten den chovala tak divně.
Všimla si, že si poníci všimli jejího poklesu veselosti. Co se jí začaly zdát ty můry, dělala více a více oslav, i když to nepomáhalo. Twilight se jí dokonce zeptala, jestli bylo všechno v pořádku a ona se snažila co nejlépe ujistit…
Počkat! Twilight!
Twilight byla velkolepá kouzelná klisna! Jestli byl někdo, kdo dokázal zastavit ty sny, byla to ona! Zamyslela nad tím nápadem říct Twilight o všech těch strašlivých věcech, které její mysl o jejích kamarádech vytvářela… ale možná by nemusela, Twilight by mohla najít řešení, aniž by věděla, o čem její sny jsou.
Sebrala odvahu a rozběhla se do knihovny. Nezabralo to dlouho, její tělo jí tam nejspíš vedlo celou dobu; občas takhle přeci jen pracovalo. Doběhla ke dveřím a trochu zběsile zaklepala. Netrvalo dlouho a dveře se se zavrzáním otevřely.
"Oh, ahoj Pinkie Pie." Řekla Twilight překvapeně, ačkoli byla ráda, že mohla vidět svou kamarádku. "Chceš mě zase pozvat na osla-" Twilight se zarazila a zamrkala, když si všimla své pokleslé přítelkyně. "…Je ti dobře, Pinkie? Nevypadáš moc dobře."
"Ne… Ne, nejsem v pořádku, Twilight… Můžu jít dál?" řekla Pinkie, která byla sotva schopná se ovládat.
"Samozřejmě, Pinkie, ciť se jako doma." Odvětila rychle Twilight, nabízejíc tak své kamarádce pohostinnost.
"Děkuji…" řekla Pinkie a potichu vklusala dovnitř. Okamžitě zamířila ke stolu uprostřed místnosti a posadila na jeden z červených polštářů před ním. Položila si hlavu na stůl, zavřela oči a potichu si oddychla.
"Mám ti donést něco k pití? Třeba horkou čokoládu?" řekla Twilight, která si pamatovala oblíbený nápoj své kamarádky.
"Nic sladkého, prosím… jestli máš kávu, dala bych si… bez šlehačky a cukru…" zabručela mírně Pinkie.
"Nic sladkého?" Twilight byla v šoku. "Oh můj… tohle je OPRAVDU vážné!" řekla rychle a okamžitě připravila své kamarádce nápoj, o který požádala. Nechala ho dolevitovat až před Pinkie, která ho unaveně vzala a začala pít. Trochu se té hořké chuti zašklebila.
"Pinkie, co se děje? Mně to můžeš říct." Řekla Twilight a sedla si vedle své sklíčené kamarádky. Twilight rozpoznala znaky snadno - měla rovnou hřívu, matnější srst, vaky pod očima a hlavně… Nevyzařovala z ní ta typicky energetická aura Pinkie Pie.
"Oh, Twilight… Je to strašné!" Pinkie si položila kopyta přes hlavu. "Je to ta nejstrašnější věc, co se mi kdy stala! Nemůžu tomu uvěřit, ale je to tak strašlivé! Nemůžu spát, nemůžu si odpočinout, ani oslavy nepomáhají! Potřebuju si ulevit, potřebuju, aby to přestalo, ale všechno, co jsem na to zkoušela, to jen udělalo horší!" řekla Pinkie třesoucím se hlasem; Twilight si nedokázala pomoci, byla překvapená, že vidí svou kamarádku tak vyděšenou.
"Pinkie… řekni, co je ta "strašlivá" věc, co se ti stala." Twilight se snažila Pinkie ujistit, že všechno bude v pořádku. Pinkie se na posilnění nervů zhluboka nadechla.
"Zdají se mi noční můry, Twilight." Řekla konečně Pinkie. Strašlivé, příšerné, nelítostné můry. Dělala jsem oslavy, abych na ně zapomněla, ale vždycky se vrátily. Zkoušela jsem změnit jídelníček, zkoušela jsem před spaním relaxovat, dokonce jsem se pokusila usnout ve sprše ve stojce, kde jsem měla ještě v puse citron. Nic nefunguje… A noční můra z dneška z nich byla nejhorší."
"Můry?" řekla Twilight a chvíli přemýšlela s kopytem na tváři. "Vteřinku." Řekla, rychle se zvedla a zamířila k jedné knihovničce. Začala všechny knížky vytahovat a po jednom je přejížděla pohledem. "Ne… ne, ne, ne, ty ne, ty to taky nejsi…" Zabralo to téměř deset minut, než Twilight vytáhla knížku, se kterou vypadala spokojená. "Aha!" zajásala, doklusala zpátky ke stolu, otevřela knížku a rychle v ní začala listovat.
"Noční můry," Twilight se na jedné stránce zarazila, "sen silných negativních emocí; běžná věc, kterou zažije většina poníků. Když však nechtějí jít pryč, nebo jsou ze dne na den strašlivější, může to mít několik důvodů: vnější použití sil jako léčení nebo dieta, kterou už jsme vyloučily," dodala Twilight, "vnější stres z nedávných fyzických nebo psychických událostí, nebo psychologická událost, která se mohla poníkovi stát kdykoli během jeho života a nechala za sebou hluboké stopy. Je několik možností, jak zjistit, co za typ nočních můr se poníkovi zdá, a jak ho z nich co nejlépe vyléčit." Řekla Twilight, než začala číst další část.
"Takže, ta knížka mi může pomoct od těch nočních můr?" zeptala ses nadějí Pinkie.
"Vypadá to tak, samozřejmě tě však od nich neosvobodí na celý zbytek života, jsou běžnou součástí spánku, ale pomůže ti s jejich opakováním." Odvětila a četla dál. "Je tu kouzlo, které mi umožní nahlédnout do tvé mysli a prohlédnout si tvé sny, tak bych věděla, o čem se ti zdá, a mohla bych ti pomocí lepšího kouzla pomoct."
Naděje, která v Pinkie pomalu rostla, se rázem ztratila jako kámen v jezeře.
"Ne! Ne, ne, ne, ne, ne, ne, Twilight!" zatřepala prudce Pinkie hlavou. "NEMŮŽEŠ se podívat na moje sny! Jsou… Jsou!" Pinkie si schovala obličej za kopyty. "Jsou příliš strašlivé, Twilight! Nechci… nechci, aby jejich obsah někdo znal!" Její hlas se třásl; slzy jí začaly znovu téct.
Vzhlédla, když ucítila kopyto znepokojené Twilight na svém rameně.
"Nedokážu si představit, co za sny máš, Pinkie, ale vidím tu bolest v tvém obličeji. Ovlivňuje to tebe samotnou a já to nenechám jen tak být. Přišla jsi se žádostí o pomoc a já ti pomohu. Prosím, musíš mi dovolit nahlédnout do toho, co jsi viděla, abych ti mohla pomoci." Naléhala Twilight na kamarádku. Pinkie svěsila hlavu a snažila se ze všech sil ubránit slzám, které se jí řinuly z očí, a pořádně polkla, protože byla ráda, že se jí její přítelkyně, která na to možná má schopnosti, pokusí pomoct…
"Twilight…" zakuňkala Pinkie, snažíc se nevzlykat.
"Ano? Copak je Pinkie?" odpověděla Twilight podobně ztišeným tónem.
"Prosím… musíš mi slíbit… že cokoli, co uvidíš… n-nezmění tvůj názor na mě." Pinkie silně popotáhla.
"Přísahám, Pinkie, nebudu o tobě smýšlet jinak, než jako o mé drahé kamarádce, kterou miluji." Řekla Twilight a Pinkie si všimla jejího přesvědčujícího a uvolňujícího úsměvu…
"P-Pinkie Pie slib?" zeptala se Pinkie naposledy. Twilight se jen ještě více usmála.
"Srdce zkřiž, vzlétnout se snaž, do oka si dortík vraž." Twilight předvedla pohyby slibu a předstírala, že si dává cupcake do oka. Pinkie se chvíli rozmýšlela, potom pevně zavřela oči a trochu jí poklesla hlava.
"D-dobře… V-věřím ti, Twilight." Zamumlala jemně Pinkie Pie a snažila se připravit na cokoli, co pro ní budoucnost nachystá.
Twilight mírně přikývla, vzpomněla si na kouzlo z knížky a její roh začal zářit, když se na kouzlo začala soustředit. Odendala pramen Pinkieiny hřívy z jejího čela, dala jí ho za ucho a opřela se špičkou rohu o její čelo.

"NECH MĚ NA PAKOJI!" Štíhlý poník se k ní přibližoval a čím blíž byl, tím více jí pištělo v hlavě. Bolest uchvátila její tělo z jednoho konce na druhý a zdálo se jí, jako by jí její vystřikující krev přebarvovala vizi na červeno. Padla na kolena a snažila se probudit zpět do reality, než už bolest a zvuk nebyly k vydržení.

V jejím těle byla díra. Cítila, jak se v ní vrtí červi a prolézají jí až do hrudníku. Požírali ji, požírali ji zaživa. Bolest se jí zařezávala přímo do duše a smrt si pro ní stále nechtěla přijít. Její tělo nehybně leželo, nechávalo hmyz být, cítilo každý pohyb a každý kousek slizu jejich těl, který zanechali, když se jí prodírali kůží.

Kosti se jí roztříštily mezi zuby a po bradě jí začala stékat krev. Čerstvá chuť lepkavého masa jí sjížděla do krku. Ostré zuby se opět zakously do krku zemního poníka, až jeho hlava odpadla od těla a odkryla tak pro sebe maso na žvýkání. Ta chuť byla strašná, ale přesto po ní toužila. Potřebovala víc! Její zuby se zaťaly do poníkovy lebky, čímž jí roztříštily a na jazyk se jí dostala chuť poníkova mozku. Potřebovala víc; tohle ani zdaleka nestačilo.

Křiky ustaly, ale ne na dlouho.
"Proč? Proč tohle děláš?" Zazněl bolestný a zběsilý výkřik Rainbow Dash. Viděla ji připoutanou ke stolu, její křídla už byla odřezána, odřezána jejími vlastními kopyty.
"Oh Rainbow Dash… Každý musí někdy umřít." Její hlas jí zradil a vytáhla skalpel. "Je to jednoduché pochopit. Musíš si jen říct; 'Znamenal můj život něco? Zemřela jsem pro něco? Zůstane po mě alespoň paměť, až opustím tělo?' Jak vidíš, všechno to jsou důležité otázky." Přišla blíže k Rainbow Dash; cítila vražedný instinkt v každém kousíčku svého těla.
"Ale…" škytla Rainbow Dash mezi bolestí a slzami. "Ale to nezemřu z dobrého důvodu… když mě zabiješ." Vzlykla. "Jak mi to můžeš dělat?"
Zvedla kopyto a pohladila Rainbow Dash po tváři. Přitulila se k ní blíž, cítila k ní teď něco, co k ní ještě necítila. Její dech byl horký a její tělo opět podvedlo její mysl, "Oh, Rainbow Dash… Pokud doteď stále důvod neznáš, nikdy na něj nepřijdeš. Takhle se zkrátka věci mají." O krok ustoupila před svou vězeňkyní.
Rainbow sice vypadala zmateně, ale snažila se to na sobě nedat znát. Uchopila skalpel, přiložila ho k vnější straně Rainbowina stehna a začala jí řezat. Okamžitě, jak tato operace začala, se na Dashiině obličeji i hlase dala poznat bolest. Potřebovala přeci přísady připravit co nejlépe.

Twilight uskočila dozadu. Její hlava šla též instinktivně dozadu, chtějíc utéct od těch hororů v mysli Pinkie. Twilight narazila do police s knížkami, což způsobilo jejich pád na ní. Zhluboka dýchala, plna paniky a šílenství. Kouzlo bylo hotovo za pár vteřin a vzpomínky ze snů jí ještě stále obklopovaly.
Ty sny byly strašlivé… a tak skutečné… cítila úplně všechno, i když by přitom sny až tolik živé být neměly. Ta příšera, co na ni zaútočila… Ten pocit larev lezoucích pod její kůží a v orgánech… ta chuť masa v jejím krku… ty mučící akty, které vykonávala… chtělo se jí zvracet.
"Twilight?" ozval se vyděšený, plachý, téměř stydlivý hlas. Twilight se probrala ze svých myšlenek a vzhlédla ke své růžové kamarádce. Třásla se, třásla se strachem a začaly jí téct slzy. Byla to pravda… tohle byly sny, které Pinkie měla… sny, které jí děsí, sny, se kterými si přišla pro pomoc…
"Pinkie…" zamumlala po chvíli Twilight, polykajíc své vlastní emoce a obsah žaludku, "Já… já netušila…" řekla, vrtkavě se postavila na nohy a opět zamířila ke své kamarádce. Teď musela být silná.
"Twilight…" popotahovala a vzlykala Pinkie, "Promiň, promiň, že jsi je viděla…" Zavřela oči a snažila se pořádně nadechnout. Twilight se k ní rychle přisunula a pevně ji obejmula. Pinkie jí zoufale brečela na rameni. Twilight pevně držela svou kamarádku, aby jí tím dávala najevo, že má všechnu její podporu. Vzpomínky jí sice zvedaly žaludek, ale její kamarádka byla důležitější.
"To je v pořádku, Pinkie…" řekla Twilight, když se Pinkie trochu uklidnila, "Teď už vím, jak moc tě ty sny sžíraly… ta Pinkie ve snech nejsi ty. Teď už jen musíme zjistit, proč se ti tyto sny zdají." Řekla Twilight, uvědomujíc tak svou kamarádku, že stále myslí na jejich slib. Pinkie v jejím objetí nebyla ani za mák ta Pinkie, kterou viděla ve snech. Pinkie pomalu souhlasně přikývla a za chvíli už byla schopná zastavit proud slz a dále již neobjímat Twilight. Ta se otočila zpátky ke své knížce a zastavila se o pár stránek dál.
"Když už teď víme, že to není jídelníčkem, musíme zjistit, jestli je to díky nedávným událostem nebo díky něčemu jinému hluboko v tvém nitru… Takže začneme popořadě. Kdy se ti tyhle sny začaly zdát?"
"No…" Pinkie si promnula obličej a snažila se ho trochu osušit. "Začaly pár dní po Grand Galloping Gala… dva týdny se mi pak zdály každý den. Jednou jsem je neměla, protože jsem si upravila stravu, ale další den se objevily znovu…" řekla Pinkie, snažíce si vzpomenout, jak často je měla.
"Hmmm… No, Gala byla docela velká událost. V Donut Shopu jsi vypadala v pořádku… ale co potom? Vím, že jsi říkala, že máš ještě něco na práci, než se budeme vracet do Ponyvillu, a pak jsme tě neviděly do doby, než jsme nastupovaly do vlaku." Zajímala se Twilight.
"…No… potom, co jsme byly společně, jsem šla navštívit mou sestru Octavii. Tu, která hrála na gala na cello. To ona byla hlavní důvod, proč jsem se tam mohla tak hudebně vydovádět. Chtěla jsem jí poděkovat za to, že se pokusila se mnou gala trochu oživit." Řekla Pinkie, vzpomínajíc na tu noc. "Prvně se na mě zlobila za ten bordel, ale odpustila mi a nakonec jsme si i popovídaly o tom, co děláme od té doby, co jsme opustily farmu. Po nějaké době jsem už musela jít a slíbily jsme si, že se určitě musíme nějak udržet v kontaktu."
Twilight přemítala. "Myslíš, že to setkání odstartovalo ty sny?" Zeptala se zvědavě.
"Nevím, proč by to tím začalo," řekla Pinkie, poklepávajíc si zamyšleně kopytem na bradu. "Tu noc jsme se dobře bavily… celou tu dobu neřekla nic negativního."
"Už jsi od ní dostala dopis?"
"Pouze jeden, a v něm mi pouze psala, že bude vystupovat na koncertě ve Fillydelphii. Říkala, že její kapela má zrovna turné, takže kdybych jí chtěla napsat, musela bych to adresovat kapele, protože pošťáci budou vědět, kde se zrovna nachází." Řekla Pinkie a zamyšleně naklonila hlavu. "Ale také tam nebylo nic negativního…"
"No, a co teda ty další dva týdny? Vypadalas docela dobře, až na dvě výjimky, kdy jsi nebyla tolik čiperná." Řekla Twilight a při tom vzpomínala na poslední dva dny, kdy Pinkie nebyla tak hyperaktivní, jako obvykle. Teď už ale znala důvod.
"Ne… nic významného. Jen jsem kvůli těm snům pořádala více oslav, ale jinak bylo v Ponyvillu vše při starém…" vrtěla Pinkie hlavou.
"Dobře." Twilight se šla podívat do knih, projížděla jejich jednotlivé stránky, některé přeskakovala, snažíc se najít nejlepší řešení pro tuto situaci.
"Tady to je… je to další kouzlo. Tohle se ti ale zaryje mnohem více do mysli; jeho cílem je však najít původ tvých snů. Řekne nám, proč ty sny máš, ať už je to minoritní nebo majoritní důvod." Řekla Twilight sebevědomě. "Takže se neboj, Pinkie, udělám ti hned lépe." Věnovala své kamarádce odhodlaný úsměv.
"Děkuji ti, Twilight…" řekla Pinkie a pokusila se jí úsměv oplatit.
"Dobře, v knize se píše, že kouzlo může ze zátku způsobit dezorientaci, ale že si brzo zvykneš. Jsi připravená?" zeptala se Twilight. Pinkie přikývla. "Pak už nám nic nebrání." Twilight se zhluboka nadechla a znovu se soustředila, zatímco její roh začal zářit. Přiložila ho opět k Pinkieině čelu a jemně se ho dotkla.
Její mysl udělala salto a najednou jako by byla v mlze. Ztratila pojem o tom, kde je a zdálo se jí, jako by padala z velké výšky. Svět se okolo ní točil a cítila, jak okolo ní proudí vítr. Její žaludek se díky tomu obracel vzhůru nohama. Zajímalo jí, jak dlouho tenhle pocit bude mít, ale nakonec se svět okolo stabilizoval a s prudkým zaražením cítila, že už okolo není vítr.
Zalapala po dechu, a než pod sebou konečně ucítila pevnou zem, kašlala. Pozvedla hlavu a než otevřela oči, trochu jí zaklepala. Pořád byla v knihovně… to věděla určitě. Ale chyběla tam Twilight, proč by nechávala samotnou v knihovně?
"Twilight?" zavolala, ale to jediné, co se jí ozvalo zpátky, byla její vlastní ozvěna. Bylo to bizarní, knihovna teď byla ještě tišší, když v ní nebyla Twilight. Podívala se na stůl, kde si všimla dvou věcí, tašky a vzkazu. Pozorně si vzkaz přečetla:
Abys poznala světlo, musíš projít temnotou.
Pinkie se na vzkaz dívala trochu zmateně. Napsala to Twilight? Jestli ano… co to pak znamenalo? Má si s sebou vzít tašku? Twilight však musela vědět, co dělá; nenechala by jí tu takhle bez dobrého důvodu…
Pinkie otevřela tašku, aby zjistila, jestli v ní něco není.
Uvnitř byly dvě věci. U první bylo jasně, co to je, byla to lucerna. Byl v ní i olej a knot. Na straně bylo malé kolečko, které lucernu rozsvěcovalo. Kdyby jí potřebovala, musela by si dávat pozor, aby všechen olej nevyplýtvala. Opatrně položila lucernu zpátky do tašky.
"Co je tohle?" Zeptala se sama pro sebe a vytáhla malé obdélníkové zařízení. Mělo na sobě ciferník a anténu, ale nikdy nic takového neviděla. Měl na sobě obličeji podobný obrázek s kruhem s dírami. Vypadalo to podle ní trochu jako gramofon, ale jak by taková malá věcička mohla přehrávat hudbu?
Když to měla na kopytě, začalo to vydávat jemný, stálý zvuk. Pinkie to překvapením upustila. Koukala, jak to bzučelo; ten zvuk zněl jako roj včel zremixovaný na DJském stole. Šťouchla do zařízení kopytem. Za chvíli bzučení přestalo. Pinkie byla zmatená, ale instinkt jí říkal, že to musí být něco důležitého. Položila to zpátky do tašky.
"Hádám, že Twilight věřila, že tu tašku budu potřebovat… Budu se tedy její rady držet." Zamumlala si Pinkie pro sebe a opatrně si popruh tašky utáhla kolem těla. Poté se ohlédla. Knihovna na pohled neskrývala žádné další stopy, takže se rozhodla vyjít ven. Cítila se mnohem lépe, když teď navštívila Twilight, takže by možná mohla navštívit Rainbow Dash…
"Huh?" Pinkie se zastavila jen pár kroků od knihovny. Hustá mlha padla na celý Ponyville. Byla tak hustá, že ani neviděla budovy, které byly hned vedle knihovny. Musela se dostat až úplně k budově, aby zjistila, co to je. Najednou začal vát vítr, otřásla se a teplota znatelně klesla.
"Co se to děje? Nikdy jsem v Ponyvillu takové počasí nezažila…" řekla zmateně Pinkie. "Je to práce Rainbow Dash? Proč by to ale dělala?" Pinkie věděla, že musí najít Rainbow a okamžitě si s ní promluvit. Rychle vyběhla směrem k domu Rainbow. Běžela rychlým cvalem, avšak najednou zjistila, že musí hodně rychle zabrzdit. Smekla sebou na podlahu, jen pár centimetrů od kraje, od něhož neměla daleko do něj spadnout.
Přímo před ní byla gigantická propast, která nikdy předtím v Ponyvillu nebyla. Měla tak odříznutou cestu k domu Rainbow… přesněji měla odříznutou cestu kamkoli mimo Ponyville, když neměla křídla.

"Co se to jen děje?" Zeptala se a koukala do bezedné jámy před sebou.

2. kapitola ZDE


Na žádost autora přikládám originál: zde
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.