STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 1, kapitola 2.

15. února 2016 v 18:17 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
KAPITOLA 1 ZDE

"Tady je." Řekla Pinkie, když vytáhla mapu Ponyvillu. Vrátila se do knihovny, aby jí našla; naštěstí měla svou tajemnou schopnost nacházet věci, které potřebovala, velmi rychle. Dala si do pusy červenou fixu a nakreslila kolečko s křížkem tam, kde na silnici byla propast. Potom umístila další křížky na domy, kde se pokoušela někoho najít. Město bylo prázdné, opuštěné.
"Co se tu stalo?" Zeptala se a koukala se na mapu plnou křížků. Znala jen část Ponyvillu, ale vždycky byli ostatní buď ve svých domovech, nebo venku. Ve špatném počasí byli vždycky vevnitř a tady ani nebyly žádné známky toho, že by poníci hromadně emigrovali. Navíc, proč byla na okraji města ta bezedná jáma?
"Musím se dostat do Sugar Cube Corner. Jestli se tam dostanu, můžu nafouknout svůj balón a podívat se, jestli jsou na obloze pegasové, mohli by mít vysvětlení pro tu mlhu" plánovala Pinkie ve své hlavě. Přiznala si i svůj strach o Gummyho a doufala, že je v pořádku. Rychle svou trasu na mapě projela očima, složila mapu a dala si jí do tašky. Teď byla připravená si označit další místa s divným děním, kdyby na nějaké narazila.
Znovu vyšla do pochmurného počasí venku, když tu jí najednou na nose přistálo něco studeného a vlhkého.
"Huh?" řekla Pinkie a snažila si dohlédnout na špičku svého nosu. Trochu zavrtěla hlavou a potom vzhlédla k nebi. Začaly se objevovat droboučké vločky sněhu a pomalu se snášely k zemi.
"Sníh? Ale… Ale je léto…" řekla šokovaně Pinkie a pozorovala onu podívanou. Sice už dřív viděla svůj dech, ale nemyslela si, že by byla dostatečná zima pro sníh. Pegasové řídí počasí, takže nahoře být musí! Pinkie se rozcválala k Sugar Cube Corner.
Najednou zaslechla monotónní zvuk jdoucí z tašky. Spustil se snad znovu ten miniaturní gramofon? Spouštěla se jistě určitě tedy náhodně.
Pinkie byla vytržena za svých myšlenek, když v mlze začala rozpoznávat něčí obrys.
"Oh! Přeci jen tu někdo je!" Řekla s nově nabytou nadějí. Rychle se k postavě rozběhla. Avšak když se k ní přibližovala, začala mít Pinkie pocit, že něco není v pořádku, protože gramofon byl čím dál hlasitější.
"Hej, co se tu děje?" zeptala se okamžitě, aniž by věděla, kdo to vůbec je. V mžiku se však zastavila, jakmile zjistila, jak poník vlastně vypadá… a začala zvysoka ječet.
"Ruuuaaaa…ghhuuurrrrrggghhh…" Už to byl sotva poník. Neměl srst ani hřívu, a celkově budil dojem hnijícího masa, které se snažilo přežít. Chyběla mu jedna přední noha, kus masa mu chyběl i na zádech, jeho oči vypadaly, jako by mu je někdo vydloubl, několik zubů vypadalo, jako by právě vypadly a byly celé od krve a měl na sobě několik tržných ran.
"J-jsi v pořádku!?" Pinkie začala od poníka couvat. Její přirozená reakce bylo zjistit, jestli mu něco není, ale její vnitřnosti jí radily držet se od něj dál a že tahle věc její pomoc nechtěla. Gramofon v její tašce zvonil jako zběsilý.
"Gruuuuuh" ona hromada masa přiskočila k Pinkie, zuby připravené zakousnout. Pinkie zaječela a uskočila a bytost spadla na místo, kde před vteřinou stála ona a zabořila zuby do hlíny. Pinkie ještě od kreatury ucouvla, když zvedla hlavu a odhalila zuby plné hlíny. Zavrčela, kusy hlíny jí padaly z pusy a země začala rudnout po její krvi. Pomalu se zase začala přibližovat k Pinkie, nejspíše se řídila podle čichu a celou dobu vrčela.


"Z-zůstaň! Zůstaň tam, kde jsi!" Pinkie se snažila dostat od té hrozivé bytosti pryč. Vrčelo to, vzdychalo a nechávalo za sebou stopy krve, jak to stále Pinkie sledovalo. Bytost Pinkie dost děsil, vypadala, jako by byla na pokraji smrti, ale přesto nechtěla umřít. Místo toho se to na ní snažilo zaútočit. Každá buňka jejího těla jí říkala, aby utekla, utekla, jak nejrychleji jen dovedla, hlavně, aby se od tohohle dostala pryč.
"Drž se ode mě dál!" Zasténala, než se konečně situace chopily její nohy, oběhli postavu a odklusaly pryč. Bytost opět vyjela a opět se zabořila do hlíny, když Pinkie procházela okolo. Jak se od bytosti vzdalovala, gramofon v její tašce se ztišoval, až nakonec utichl úplně.
Zhroutila se do sedu a zhluboka dýchala; cítila, jak jí její srdce tluče až někde v krku. Co to bylo za věc? Proč to na ni útočilo? Proč to vypadalo jako poník? Proč nenarazila na nikoho jiného než na tu… věc?
"Sugar…. Cube… Corner…" zamumlala si Pinkie a snažila se tak uklidnit nervy. Kousla se do nohy, aby si připomněla, že se jí to jen nezdá. Měla na sebou kontrolu… mohla utéct od toho, co viděla… tohle nebyl sen. Zavrtěla hlavou, znovu se postavila na nohy a rozběhla se.
Jakmile se opřela do dveří své místnosti v Sugar Cube Corner, zavrzaly. Uvnitř byla úplná tma. Za rámem dveří nebylo vůbec nic vidět. Opatrně prohrábla tašku a vyndala z ní lucernu a držíc držadlo v puse otočila kolečkem na boku. Knot se probudil k životu a vydával letmé světlo. Vstoupila do místnosti a lucerna osvětlila vše, co před chvíli neviděla.
Šokovaně se zarazila nad stavem jejího pokoje. Vypadal, jako by v něm roky nikdo nebyl. Tapety byly shnilé a začaly opadávat, podlaha byla rozštípaná a rozpadala se, závěsy byly úplně proděravěné, všude byla silná vrstva prachu a vzduch zatuchlý. Pinkie se zmateně rozhlédla, pak se rozhodla položit lucernu na stůl, kde osvětlovala celou místnost.
"Byla… jsem dlouho pryč?" zeptala se Pinkie a prošla se po pokoji, kde s každým jejím krokem podlaha protestovala proti její váze. "Twilight by nepoužívala kouzlo budoucnosti, aby mi pomohla… že?" Pinkie nevěděla, co si má myslet. "Vždyť říkala, že to kouzlo může ze začátku způsobit dezorientaci… řekla bych, že tohle bude ten vedlejší účinek."
Gramofon začal vydávat jemný zvuk. Pinkie se zarazila v půli kroku a naslouchala. Naposledy, když se spustil, potkala se s tou příšerou, a jak se k ní přibližovala, gramofon byl hlasitější. Pinkie se rychle rozhlédla po místnosti, ale nebylo tam nic, co by nějak příšeru připomínalo…
"Uklidni se, Pinkie Pie… není… čeho se bát. Podívej se, jestli tu někde není Gummy… popadni balón… a vyraz k nebi… tam už budeš mít to děsivé za sebou." Řekla Pinkie, opět popadla lucernu do zubů a zatlačila na její dveře do koupelny.
"Gummy?" Zavolala, i když měla lucernu v tlamě. Nakoukla do koupelny a málem jí pustila na zem.
Zdi byly pokryté krví, krvavé stopy od kopyt a rychle načmáraná slova. Závěsy byly rozcupovány na kousky, zbyty se sotva držely na tyčích, na kterých byly kdysi pověšeny. Vnitřek vany pokrývala zaschlá krev a celá místnost vypadala jako po masakru.
"G-Gummy? J-jsi tady?" Její slova byla tlumená, ale musela to zkontrolovat, musela se podívat. Její mysl na ní řvala, aby odešla, ale musela zjistit, jestli tam je, nebo ne. Vstoupila do koupelny a její kopyta udělala klapavý zvuk, když stoupala na dlaždice. Jedinou úlevou, kterou pocítila, když vstoupila, bylo, že gramofon se ztišil, když popošla dál.
Položila lucernu do umyvadla a pořádně polkla. Místnost páchla po plísni a krvi; nutilo jí to zalykat se. Opatrně zkontrolovala okolí vany a závěsů, kde bylo jen více krve. Otočila se ke zdi, kde teď měla možnost si přečíst ta krví narychlo napsaná slova:¨
Pomoc
Bolest
Má hlad
Po těch slovech jí běhal mráz po zádech. Co znamenala? 'Má hlad?' Stále jí to znělo v hlavě. Odkazovala… na Gummyho? Ale Gummy neměl zuby; to jediné, co mohl spolknout, bylo kašovité aligátoří jídlo, které mu kupovala. Co se stalo v její koupelně? Proč se to stalo zrovna tady? Její hlava pukala nad spoustou otázek; zoufale teď potřebovala uklidnit od jedné z jejích kamarádek.
Ustoupila od zdi, uvědomujíc si, že jí zbývá prohledat už jen jediné místo a to vanu samotnou. Velmi opatrně natáhla krk přes okraj vany, koukajíc dovnitř.
Ve vaně leželi hnijící ostatky malého zeleného aligátora.
Pinkie si přitiskla kopýtka k puse a začaly jí téct slzy. Bezpochyby… to byl Gummy. Vypadal, jako by tam už nějakou dobu ležel. Když na něj koukala, cítila žaludek až v krku. "Proč se tohle dělo?" byla otázka, která jí prolétávala hlavou znovu a znovu a znovu. Potřebovala odpovědi.
Poté si všimla světle červené stužky. Byla bezvadně zavázaná v mašli okolo něčeho, co koukalo Gummymu z pusy. Pinkie polkla, když se na věc podívala, nevědouc, co to mělo znamenat. Ta věc byla čistá… nebyla na ní žádná krev a vypadalo to, jako… vypadal to, jakoby se jí to snažil Gummy dát.
Pinkie opatrně spustila kopyto a vyndala, bez větších potíží, věc z Gummyho tlamičky. Teď, když si to mohla pořádně prohlédnout, zjistila, že je to klíč. Klíč měl na sobě symbol hvězdy. Sice nevěděla, co to mělo znamenat, ale Gummy jí to ve svých posledních dnech věnoval. Musela si to nechat. Jemně uložila klíč do tašky, kde si najednou uvědomila, že gramofon stále vydával ten tichý zvuk.
Opatrně si vzala lucernu, vyšla z koupelny a zavřela za sebou dveře. Položila lucernu zase na zem a promnula si opět, škytajíc, obličej.
"Gummy… Je mi to tak líto…" Vzlykala na své kopyto a zoufale se snažila uklidnit se. "Slibuji… že ti jednoho dne připravím řádný pohřeb, který si zasloužíš…" zadržela další vzlyk, "Prosím odpusť, že jsem tu s tebou nebyla…" ramena se jí klepala. Její pokusy uklidnit se selhávaly. Slzy teď tekly v ještě větším proudu. Chtěla tam prostě sedět a brečet…
Probudila ze svého snění, když bzučivý zvuk začal sílit, až z něj byl vysoký, písklavý zvuk. Ať to způsobovalo cokoli, přibližovalo se to. To znamenalo, že neměla čas tam jen tak sedět a vyplakávat si oči, musela zmizet, nebo by jí postihl stejný osud, jako Gummyho.
Kvapem popadla lucernu a přeběhla po místnosti ke skříni, kde schovávala balón. Zvuk byl hlasitější. Její srdce bušilo jako o závod. Popadla kliku dveří od skříně a trhla jí.
Ozval se vysoký křik a něco bílého přistálo na obličeji Pinkie. Pinkie vyděšeně třásla hlavou, jak mohla a po celém obličeji se jí rozlévala bolest. Zarazila se kopyty a praštila hlavou o zeď, což způsobilo další křik té bílé věci. Ohnala se hlavou a odhodila to na druhý konec místnosti. Pinkie popadala dech a cítila, jak jí po jedné straně obličeje teče krev. Otočila, aby se podívala na jejího útočníka a zůstala v šoku.
"Shkyyyaaaaaaaaaa…" Svíjející bytost na zemi vypadala jako přední bezsrstá půlka hříběte, jehož bílá kůže právě začala hnít, přední nožičky s snažily převalit na zádech ležící tělo, oči převázané bílým hadrem a když to otevřelo svou černou pusu, vystrkovalo to dlouhý jazyk a naříkalo to. Ten křik Pinkie vadil mnohem více, než pískání gramofonu.
Pinkie při pohledu na stvoření úplně ztratila řeč. Ta věc představovala hříbě… Zvedl se jí žaludek, dospělý poník byla jedna věc…
Bytost si nakonec našla způsob, jak se převalit, utišilo své nářky a zdálo se, že svým kmitajícím jazykem ochutnávalo vzduch. Pinkie uskočila dozadu, ale hned za ní byla zeď. Hlava bytosti se otočila přímo k Pinkie. Opět to vydalo nářek a s neuvěřitelnou rychlostí to k ní zamířilo. Narychlo ještě stihla uskočit stranou a bytost narazila hlavou do zdi. Vydalo to pronikavý nářek a v bolesti se to snažilo zaklepat hlavou.
Když Pinkie bytost pozorovala, srdce jí bušilo až v krku. Ty nářky zněly tak zuboženě. Nechalo to na zdi velkou krvavou skvrnu a z hlavy tomu tekla krev. Pohybovalo to hlavou dopředu a dozadu. Pinkie chtěla vyjít kupředu a pomoci tomu, chtěla tomu pomoct zastavit bolest a ujistit to, že je všechno v pořádku…
Bytost vydala křik, po kterém tuhla krev v žilách, opět po Pinkie vyjela a zuby se pořádně zakously do její nohy. Pinkie vykřikla a snažila se bytost za sebe setřást, ale držela se příliš pevně. Začala běhat okolo, ale to jen způsobilo, že se bytost držela ještě pevněji. Neslyšela nic kromě svého křiku a tlukotu jejího srdce.
Zastavila se u zdi a pořádně s tou bytostí do ní bouchala. Nechtělo se to pustit a s tím bouchla pořádně ještě jednou. Bouchla s tím znovu a znovu a znovu. Teplá krev se začala rozlévat jak po zdi, tak i po její srsti. Se vší silou s tím bouchala o zeď.
Bytost se pustila, až když tělo opustil život, sklouzlo z přední nohy Pinkie a s bouchnutím dopadlo na zem. Pinkiein dech naplňoval její plíce ohněm a její tělo se třáslo pod množstvím adrenalinu. Shlédla nejdříve na svou nohu a potom na bytost, kterou právě sprovodila ze světa…
"Ale ne… ale ne, ale ne, ale ne…" Pinkie se třásl hlas a začala od bytosti ustupovat. Nechtěla to zabít. Zasloužilo si to vůbec zemřít? Sice to na ní zaútočilo, ale byla to opravdu ta správná volba? Sedla si na zem, zhluboka dýchala, tělo se jí třáslo a mysl pracovala všemi obrátkami. Shlédla a uviděla na svém těle krvavou skvrnu. Její žaludek se zvedal výš a výš, až se jeho obsah chtěl pomalu dostat ven.
"Co jsem to provedla…" zalapala po dechu a snažila se schladit své pálivé plíce. "Proč to muselo dojít tak daleko?" Prudce otřásla hlavou. Nechtěla nic z tohohle, ale už se to dělo… tohle nebyl sen, ze kterého by se prostě probudila a najednou to všechno zmizelo… tohle bylo tady a bylo to skutečné.
Zhluboka se nadechla a pokusila se postavit na své třesoucí se nohy.
"Rainbow Dash… Rarity… Fluttershy… Applejack… Twilight… kdokoli…. Zrovna teď vás potřebuju…" řekla třesoucím se hlasem a došla ke své skříni. Popadla lucernu a posvítila jí do té tmy. Balón tam byl, koš měl k sobě přichycený vyfouklý balón. Naděje v ní vzrostla, položila lucernu na zem a začala z košíku vyndávat látku…
V balónu byly obrovské díry. Bylo to k letu nepoužitelné.
Pinkie opět propukla v pláč a slzy si utírala do proděravěné látky.

Gramofon najednou zcela utichl.

KAPITOLA 3 ZDE

Na žádost autora přikládám originál: zde
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 creepypasters creepypasters | 16. února 2016 v 10:52 | Reagovat

Já hrála jen chvilku ale znám průběh a viděla jsem i filmy.Jednička fakt dobrá ale dvojka...mno tohle se mi moooč líbí a už se těším na pokračování!Kolik to má sakra dílů?

2 creepypastapreklady creepypastapreklady | 16. února 2016 v 16:52 | Reagovat

[1]: já jen viděla film, ale díky kamarádovi vím i něco navíc :D
Jsem ráda, že se těšíš na další cx 1. díl má 5 kapitol a 6 endingů, kde jeden je cannon a ostatní jsou prostě verze, jak by to mohlo dopadnout. 2. díl má 7 kapitol a 7 endingů a třetí, poslední díl má Prolog, 11 kapitol, jednu závěrečnou a 2 endingy :) no, mám co překládat :"D

3 creepypasters creepypasters | 16. února 2016 v 22:21 | Reagovat

[2]: oooooooooooo uuuž se těším!Mě se to hrozně zalíbilo!Nechtěla bys přeba poslat pár odkazů na ponypasty?Já jich pár znám takže by to nebylo špatné co myslíš?

4 creepypastapreklady creepypastapreklady | 19. února 2016 v 19:08 | Reagovat

[3]: teď jsem tě nepochopila :"D

5 creepypasters creepypasters | 20. února 2016 v 16:48 | Reagovat

[4]: Ježiš co jsem to napsala za kravinu!Mno myslela jsem to tak,že bych ti mohla poslat pár odkazů na creepypasty.

6 creepypastapreklady creepypastapreklady | 20. února 2016 v 19:13 | Reagovat

[5]: jo taaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaakmtak to jooooooooooooooooooooooooooooo xDDDD Nom, klidně můžeš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.