STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 1, kapitola 5 part 1

30. června 2016 v 19:19 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
KAPITOLA 4 ZDE

Pinkie mezi zuby uniklo zavrčení. Tohle ani v nejmenším nebyl odpočinkový spánek. Promnula si svou tepající hlavu a začala se zvedat.
Její tělo zasténalo bolestí, jakmile se o to pokusila. Znovu se položila, pořádně se několikrát nadechla, její smysly zatemněné silným pachem rozkladu. Kašlajíc zvedla hlavu ze země, jak se puch snažil zamořit. Doširoka rozevřela oči a snažila se rozhlédnout okolo; avšak tu pro ni byla příliš velká tma, než aby mohla cokoli vidět.
Chvíli prohledávala svou brašnu, až nakonec konečně našla lucernu a zažhnula ji.
Podlaha, na které seděla, byla kombinace hnijícího dřeva a špíny, podlaha původního Sugar Cube Corner se proměnila v tuhle podlahu 'jiného světa'. Zvedla hlavu, aby se porozhlédla a viděla, že zdi a nábytek také začaly hnít, těla poníků visela v rozích místnosti a na nábytku pekařství byly odporné cukrovinky.
Pinkie rychle odvrátila hlavu, aby se na to nemusela dívat. Už tohohle viděla tolik, přesto se však nebylo snadné na to dívat. Docela si přála, že po probuzení by to místo celé zmizelo, jako by to všechno byl jen zlý sen.
"Alespoň na mě nezaútočila žádná příšera…" zavrčela a pokusila se zvednout na své třesoucí se nohy. Shlédla a podívala se na krví potřísněné obvazy okolo jejích nohou.
Obrázky její samé napadající sebe samou jí napadaly mysl, jak se jí to celé přehrávalo v hlavě. Pamatovala si každičký úsek, pak na vlastní kopyto ukončila svůj vlastní život.
Projela jí silná vlna viny. Nechtěla sama sebe zabít, ale v rámci sebeobrany jí nic jiného nezbývalo. Kdyby se jen tohle město nebortilo, kdyby se tak věci vrátily do starých kolejí…
"Počkat!" Řekla Pinkie, když jí do hlavy vnikla myšlenka. Ještě jednou se rozhlédla okolo Sugar Cube Corner, potom se podívala na špínou pokrytou zem. "Sugar Cube Corner přeci nevypadal takhle, když jsem sem přišla…" řekla nahlas, když si začala uvědomovat, co se okolo ní dělo, "což znamená… ale ne… nespustila se znovu siréna! Jsem stále v tomhle jiném světě!" Když si to Pinkie uvědomila, začala panikařit.
"Ne… ne, ne, ne, uklidni se Pinkie!" sedla si a zhluboka dýchala, "když zpanikaříš, tak se nic dobrého nestane!" zatřásla hlavou a klepla si jemně na hlavu kopýtky, "Buď v klidu, zůstaň v klidu a prostě… prostě mysli."
Její srdeční tep konečně zpomalil, když nad sebou znovu nabrala kontrolu.
"Okay… Okay, hezky po pořádku…" řekla a podívala se na své nohy, "Potřebuju si vyměnit tyhle obvazy…" Sáhla do tašky a vytáhla obvazy, které do ní předtím dala. Rychle sundala obvazy, rovnou zkontrolovala, jestli se všechny její rány hojí dobře a ovázala si je novými obvazy. Už jí došla gáza, ale byla naprosto spokojená s novými obvazy.
"Asi by bylo dobrý, kdybych měla nějakou desinfekci… ale musím si vystačit s tím, co mám." Jemně si povzdychla. "Tak co teď?" zeptala se sama sebe, hmátla do tašky a vyndala ven mapu. Narovnala ji a snažila se rozhodnout, kam půjde.
V šoku zalapala po dechu. Mapa teď byla prázdná. Přes celý papír bylo napsáno jediné slovo -


Nikde
"Nikde? Nejsem nikde?" zeptala se zmateně. Zabořila pohled do mapy, pokoušejíc se najít jakékoli známky, co se stalo s tou starou, ale žádné nebyly. Vypustila povzdech porážky a umístila mapu zpět do své tašky.
"Asi… bych se měla nejdřív trochu podívat po okolí… než se rozhodnu, kam půjdu." Polkla úzkostí. Nevěděla, co by měla venku očekávat, když siréna neohlašovala návrat do normálního světa.
"Dobře… už sis toho prošla hodně, Pinkie… tohle dokážeš…" povzbuzovala se, vzala lucernu do tlamičky a zvedla se. Došla ke dveřím, jemně je otevřela, očekávajíc studený průvan.
Jak vyšla ven, zjistila, že celý Ponyville podlehl jinému světu. Celá ulice byla pokryta trouchnivějící podlahou prošpikovanou děrami, které odhalovaly kovové lešení, které ho drželo nad bezednou jámou. Domy zmutovaly v sešlé, rezavé boudy, které se už na pohled rozpadaly. Mlha stále bránila světlu, ale teď byla ještě ke všemu černá, jako nebe. Jediné světlo osvětlující okolí byla právě její lucerna.
Pozorně se rozhlédla a odhodlala se k prvním krůčkům od schůdků obchodu. Neměla ani ponětí, kam by se měla vydat nejdřív. Její druhá verze nic neprozradila, a i kdyby jo, nechtělo se jí tam vracet.
Najednou uslyšela zadunění a zem se začala jemně otřásat. Podívala se na zem, ozvalo se to znovu a několik oblázků jí poskakovalo u nohou. Její srdce zrychlilo, nevěděla, co to znamená, ale nemohlo to předpovídat nic dobrého. Podívala se okolo sebe a snažila se najít zdroj dunění.
"Ghhuuurrrrgghhh…" uslyšela zavrčení příšery, kterou už velmi dobře znala. Rychle otočila tím směrem hlavu a gramofon opět začal pištět. Z temnoty šel proti ní Sténač, který si k ní pomalu vytvářel cestu.
'… To je nemožné, aby on byl tím zdrojem…' útočily na Pinkie hlavu myšlenky, když v tom byla zaskočena hlasitým zařváním nesoucím se mlhou. Dunění nabíralo na rychlosti, jakoby jeho zdroj postupně zrychloval. Pinkie uskočila od sténače, celá nejistá, co má vlastně dělat.
"Ruuuaaaaa…" zasténal Sténač, jak se snažil pohybovat rychleji. Pinkie si nemohla pomoct, ale připadalo jí, jako by Sténač utíkal, ale před čím?
"Ruua-GHRA" Sténač vydal poslední nářek bolesti, když v tom se z temnoty ukázala masivní tlama, která bytost pozřela na jedno kousnutí. Pohodilo to hlavou vzhůru a skouslo to Sténače jako jednohubku. Pinkie v šoku zírala na obrovské monstrum před sebou.
Bylo to jedno tělo s obrovskou tlamou vepředu, nemělo to žádné oči, ale bylo pokryto hrbolatou, růžovou kůží vedoucí ke zbytku těla a velké, svalnaté nohy, které celou bytost drželo na nohách. Vypadalo to, jakoby někdo useknul poníkovi hlavu a krk a na jeho tělo napojil obrovskou tlamu. Bylo to vysoké jako drak.

Vydalo to další řev, který opět vrátil Pinkie ke smyslům. Snědlo to svůj oběd a hledalo další.
Pinkie se otočila a utíkala, jak jen mohla. Bytost opět zařvala a začala jí pronásledovat a každý její krok duněl Pinkie pod kopyty.
Divoce jí v běhu bušilo srdce, neustále cítila, jak se jí podlamují nohy a naháněla vzduch do plic jako šílená.
Cítila a slyšela za sebou silný úder. Ohlédla se a zjistila, že se jí monstrum pokusilo kousnout, ale jeho hlava narazila do země. Rychle se však opět zvedlo, vydalo sténavý řev a znovu se rozeběhlo.
Pozorovala, jak to utíkalo a snažilo se to s ní udržet krok. Avšak to bylo pomalejší než ona a ona to věděla. Ta věc nebyla ani zdaleka tak rychlá, jako ta poslední věc, co ji pronásledovala. Vzedmula se v ní odvaha a vydala se silnicí před ní.
Rychle zatočila a všimla si, že cesta před ní končí. Rychle běžela a otáčela se, aby viděla, jak monstrum narazilo do budov a vydalo další bolestný řev.
'Dokážu to… Dokážu té věci utéct.' Pomyslela si a odvaha se jí vzedmula ještě více. Nevěděla, co to je, ale dokázala tomu utéct…
Podívala se okolo a viděla, že se s každým krokem oddalovala od města.
'Kam jsem tomu ale utekla?' zeptala se sama sebe, nejistá si odpovědí.
Slyšela, jak to vydalo další řev a dunění pod jejíma nohama opět začalo. Znovu to po ní šlo, ale tolik ji to už netrápilo. To věci by se měla bát, mohlo by jí to sežrat, kdyby nedávala pozor, ale dokázala tomu utéct…
Rychle opět zatočila a opět tak zvětšila vzdálenost od té bytosti.
Její pozornost upoutalo něco v dálce. Vypadalo to, jako by byla uprostřed světa vybudovaná železná brána, rozdělující jednu polovinu světa od druhého. Jak se k ní přibližovala, všimla si, že vede až do nebe, ale nedokázala určit, kde je vrchol.
Ohlédla se; růžové monstrum ji dohánělo, rozevřelo čelisti a tápalo po její krvi.
Znovu pohlédla na bránu a uviděla v ní otevírající se malé dveře, kterými se mohla protáhnout. Nastartovala se, jak jen mohla a běžela k nim.
V pořádku proběhla a dveře se za ní zabouchly. Koukala skrz příčky, jak se monstrum k bráně přibližuje. Zhluboka dýchala a pozorovala, jak se to vší silou žene vpřed.
Tvrdě to narazilo do brány a v ten okamžik to vydalo divoký řev. Brána byla dost silná na to, aby se to k ní nedostalo. Vydalo to ještě další řev a kousek couvlo, jen aby opět skočil na bránu. Železo se trochu ohnulo, ale stále drželo. Pinkie v údivu pozorovala, jak bytost stále dokola používala všechnu svou sílu, aby se dostala skrz železo, plna řevu a vrčení.
Okolím se ozvalo hlasité křupnutí a bytost pozastavila své počínání. Trochu zachrochtala, jakoby se snažila zjistit, co zvuk znamenal a ještě jednou šla hlavou proti bráně.
Křupnutí se ozvalo znovu a bytost zjistila, že má nohu zaklíněnou v podlaze. Začala zuřivě řvát a ohánět se, snažíc se nohu dostat ven. Podlaha pod ní popraskala a propadla se a bytost se snažila se udržet alespoň na bráně. Její obří forma se však brzo propadla a ještě hodnou chvíli byl slyšet její řev, jak padala do bezedné jámy.
Pinkie se pomalu přiblížila k místu, kde byla brána rozbitá a nahlédla do jámy. Bytost zmizela a už nebyla ani vidět, ani slyšet. Podlaha, do které se propadla pokračovala v borcení, které se šířilo směrem k městu. Město se též pomalu propadlo, jakoby celý zbytek světa byla jen oblast za železnou bránou.
Pinkie zírala na propadající se město, v šoku, že se skutečně propadalo a… ji to dokonce činilo i trochu šťastnou. Místo, které jí přineslo tolik trápení, se zrovna před jejíma očima pomalu vytrácelo. Tolik mučení, ale už to pomalu mizelo.
Otočila se k rozpadajícímu městu zády, aby zjistila, kde vlastně je a překvapeně zalapala po dechu. Ještě si nestihla všimnout, co je vlastně za branou, protože se předtím soustředila na příšeru.
Zem před ní byla plná kamenů různých velikostí, rozšířené, kam jen oko dohlédlo. Ve středu kamenů byl dřevěný domek, malý, ale podivný s otáčejícím se větrným mlýnem. Byla to ta farma, kde žila a vyrůstala jako hříbě.
'Farma? Ale ta přeci nemá být tak blízko Ponyvillu!' Pomyslela si a rozběhla se k ní. Její známost a pohodlí na ní přímo volaly.
Když se začala přibližovat k domu, objevil se před hlavními dveřmi přízrak hříběte. Malé hříbě běželo vpřed skrz dveře do domu. Pinkie ho musela následovat.
Rychle doběhla ke dveřím, otevřela je a vešla dovnitř.
Vevnitř, v obývacím pokoji, byl přízrak její mladší sestry Bellaminy, který tam stál a koukal se na ní.
"B-Bellamino!" zvolala a pustila lucernu na zem. Ta se zazvoněním dopadla a dokutálela se k mladému přízraku hříběte, které ji kopýtkem zastavilo.
"Jsem… překvapená, že jsi do dotáhla až sem, Pinkameno." Bellamina postavila lucernu, "Asi jsem se mýlila, možná se dokážeš postavit pravdě."
"Bellamino! T-ty…" začala Pinkie, ale okamžitě se zarazila a pohlédla na svou sestru. "Ty… tu ve skutečnosti nejsi, že?" řekla a její veselost při pohledu na průhledný přízrak její sestry pomalu uvadla.
"Tady se dozvíš pravdu." Bellamina se otočila a ukázala Pinkie schodiště do patra, "Tento dům je však tvým posledním bezpečným útočištěm. Po tomhle již nebude cesty zpět." Řekla její mladší sestra nejasně.
"… Co tím myslíš?"
"Na shledanou, sestřičko." Bellaminina poslední slova se odrážela jako ozvěna a její obraz se postupně vytrácel.
Pinkie nedokázala nic jiného, než se dívat na místo, kde stála její sestra a nevěděla, jak si tohle měla vyložit. Cítila trpké bodání smutku a přesto… se cítila i trochu uvolněně. Bylo to krátce, bylo to stručně, netrvalo to tak dlouho, jak by si bývala přála, ale…
Promluvila si se svou sestrou.
Došla k lucerně a znovu jí uchopila do pusy. Nemohla se tady zastavit, ne teď. Poslední slova její sestry jí dodaly sílu, sílu, kterou mohla použít, aby mohla čelit budoucnosti. Podívala se na schody, na které její sestra ukazovala; vedly do ložnic s druhém poschodí.
'Pravdu… Myslím, že je na čase zjistit, co to znamená.' pomyslela si a začala stoupat vzhůru ke svému osudu.
Nahoře narazila na dřevěné dveře. Opatrně je otevřela a za nimi se nacházela chodba. Po stranách chodby byly čtyři čtvercové díry s nápisy pod nimi. Na konci chodby byly další dřevěné dveře. Vstoupila do chodby a dveře za ní se hlasitě zabouchly. Rychle se k nim otočila, pokusila se je otevřít, ale zjistila, že byly zamčené.
Povzdechla si, otočila se zpátky do chodby a málem vyskočila z kůže. Slender Pony stál na konci chodby u druhých dveří. Srdce jí začalo bušit až v krku a couvla do dveří, které se za ní zamkly.
Slender Pony se však otočil a zdálo se, jakoby procházel posledními dveřmi, jako by jí říkal, že na ní na druhé straně bude čekat.
Zhluboka se nadechla a pokusila se se uklidni. Jen pohled na postavu jí naháněl strach…
Zatřepala hlavou a uklidnila se.
'Sestra říkala, že je zde pravda… Budu jí muset věřit.' Pinkie se znovu postavila na nohy a pomalu vykročila vřed, 'Říkala, že jsem na ni připravená. Došla jsem až sem tak, že jsem prošla peklem a zase se vrátila, tohle zvládnu.' Zhluboka se nadechla a došla k první díře ve zdi a přečetla si slova pod ní:
Rozzářené oči,
před útokem to pronásleduje,
její ocas se vrtí předtuchou.
Pinkie si ta slova říkala v hlavě. Čtvercová díra měla přesnou velikost dlaždičky, kterou našla v Sugar Cube Corner. Domyslela si, že hádanka znamenala, že zde musí jednu dlaždičku položit.
Pečlivě se podívala do tašky a zjistila své možnosti; ptáčka, hada, kočku a rybu.
'Tahle hádanka odkazuje na dlaždičku s kočkou, že?' zeptala se sama sebe a ještě stále nad tím přemýšlela. Opatrně vzala dlaždičku a umístila ji do díry ve zdi.
Dlaždička začala bíle zářit a začala se měnit v tvar větší, než byla díra ve zdi. Pinkie couvla a pozorovala, jak se před ní pomalu formuje tvar dveří. Světlo se po chvíli utlumilo a odhalilo tak na jeho místě dveře.
Opatrně je otevřela a nahlédla dovnitř. Byla to jednoduchá místnost, téměř jako šatník. Čtyři solidní, jinak nepopsatelné zdi a přesto jí to táhlo dovnitř. Vstoupila do temné místnosti a zavřela za sebou dveře.
Najednou plamen lucerny sám od sebe zhasl. Jakmile se jí pokusila znovu rozžhnout, místnost se najednou zaplnila světlem. Na zdi byly obrazy. Pinkie je okamžitě poznala jako své vzpomínky.

DALŠÍ PART ZDE
Na žádost autora přidávám originál zde

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.