STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 1, Ending 5

29. července 2016 v 13:05 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Předchozí kapitola ZDE

Ending - Pravda
Situace: Dokončení hry a poznání každé skryté pravdy

Twilight ucouvla, promnula si čelo a povzdechla si. Kouzlo si vybralo svou daň a ještě ke všemu nepočítala s tím, že ho bude muset udržovat několik minut. Zatřepala hlavou a pohlédla na svou růžovou kamarádku. Pinkie měla stále zavřené oči.
"Pinkie? V pořádku?" zeptala se Twilight, nejista si, jestli ji už kouzlo pustilo.
Chvíli to trvalo, ale Pinkie brzo oči otevřela.
"V pořádku? Nebylo to tak strašné, nebo jo?" zeptala se ustaraně Twilight své přítelkyně.
Pinkie jednoduše zamrkala, usmála se, poklesla hlavou a znovu oči zavřela. Twilight překvapeně zamrkala.
"Děkuji, Twilight." Byla první slova, která z Pinkie vypadla.
"Oh, fungovalo to?" Zeptala se Twilight a přívětivě se usmála.
"Fungovalo. A moc ti děkuji za tvou pomoc." Řekla Pinkie, zvedla hlavu a Twilight konečně uviděla úsměv na tváři Pinkie. "Kdybys mi nepomohla… kdo ví, co by se stalo. Jako, nejspíš bych z toho zešílela." Zakroužila očima pro příklad a pak se sama sobě zachichotala. "Ale teď už mi to nehrozí a to jen díky tobě."
"Oh, no, já, víš, udělala jsem to, abych pomohla kamarádce." Řekla s úsměvem Twilight, když přijmula svým obvyklým způsobem kompliment.
"Tohle byl opravdu šílený zážitek." Zakřenila se Pinkie.
"Tak… Doufám, že na tebe nijak nenaléhám, ale víš už, co ti způsobovalo ty noční můry?" zeptala se Twilight zvědavě.
"Vím." Odpověděla Pinkie, ale trochu ucukla hlavou, "Ale povím ti o tom později, slibuji. Teď," zvedla se, "Mám několik věcí, o které se musím postarat. Doufám, že ti to nevadí."
"Samozřejmě, že ne. Jsem hlavně ráda, že jsem mohla pomoct." Usmála se Twilight. Pinkie se také usmála a zamířila ke dveřím knihovny. Najednou jí něco napadlo a zarazila se.
"Oh, hej, Twilight, než odejdu, potřebovala bych dvě věci." Řekla vesele Pinkie.
"Jistě, co potřebuješ?" zeptala se zvědavě Twilight.
"No, prvně bych potřebovala, abys na mě použila to kouzlo, které mi umožní chodit po mracích. A za druhé, nemáš náhodou červenou stužku?" zeptala se Pinkie zvědavě.


Rainbow Dash si užívala svého odpoledního spánku, když tu najednou byla vzbuzena klepáním na dveře.
"Mmm… co…" řekla, když se probouzela. Uši se jí natočily směrem ke zdroji klepání. "Jo, jo, zklidni podkovy, už jdu." Zívla si a protáhla se. Došla ke dveřím a otevřela je.
Téměř okamžitě byla napadena růžovou šmouhou, která ji obejmula a převrátila na záda.
"G-guh! Co to-" řekla překvapeně, než si uvědomila, že násilníkem byla Pinkie Pie. "Oh, Pinkie Pie?" posadila se pomalu Rainbow Dash. "Co se děje? Přeci víš, že je teď čas mého spánku." Zatřepala Rainbow hlavou a Pinkie ji opatrně pustila.
"Já vím a promiň, že jsem tě vzbudila," usmála se Pinkie, "Hodně se toho stalo a opravdu jsem tě potřebovala vidět."
"No, v tom případě v pořádku. Rozhodně nedokážu nepodpořit kamaráda v nouzi." Řekla Rainbow Dash a prohrábla si kopytem hřívu. "Co máš na srdci, Pinks?"
"Je… to opravdu dlouhý příběh, Dash. Dlouhý a… no, docela smutný." Řekla s náznakem melancholie v hlase, "A už se nemůžu dočkat, až ti to povím, ale doufám, že ti nebude vadit, když tě na to ještě nechám čekat." Prohrábla si Pinkie hřívu, "Ještě stále je tu několik věcí, o které se musím postarat, než o tom ostatním řeknu."
"… Smutný příběh? To ti není podobný, Pinkie Pie, vždycky jsi tak pozitivní, zábavná a bavíš se. Co se ti nedávno stalo tak smutného?" zeptala se Rainbow, zvědavostí celá nedočkavá.
Pinkie se zachichotala a usmála se na Dash, "to zjistíš, až to uslyšíš. Prostě mi na chvíli věř. Přeci jsem sem přišla, abych s tebou strávila nějaký čas, pokud ti to nevadí."
"Samozřejmě, že ne, návštěva mé kamarádky je vždycky vítána." Usmála se Rainbow Dash a přelétla k druhé části domu, "Chceš něco k jídlu? Mám nějaká čerstvá jablka od Applejack, jsou opravdu dobrá."
"To zní skvěle." Řekla Pinkie a šla dál do domu Rainbow.
Rainbow se vrátila s jablky a vychutnávaly si svačinku. Mluvily, smály se, připomněly si některá dobrodružství, která s Twilight prožily. Rainbow přišlo divné, že Pinkie byla tak sentimentální, ale nejspíš k tomu měla dobrý důvod. Takhle strávily několik hodin u Dashie doma.
"Takže, Pinkie," začala Rainbow poté, co probraly několik žertíků, které by mohly v budoucnu využít, "co je s tou červenou stuhou na tvé hřívě?" zeptala se zvědavě.
Pinkie sklopila hlavu, aby se koukla na stužku, kterou si uvázala na svou hřívu. Jemně se usmála a podívala se na Rainbow Dash, "No… řekněme, že mi připomíná, jaké úžasné kamarádky mám." Zachichotala se.
"Nevěděla jsem, že potřebuješ stužku k tomu, aby ti připomínala, že tu pro tebe kdykoli jsme." Usmála se Rainbow Dash a přiložila si kopyto na hruď.
"Já vím," zasmála se Pinkie, "Ale potřebovala jsem něco, co mi to připomínalo." Přitulila se k pramínku, na kterém stužka byla. Potom se jemně usmála a vzhlédla k Rainbow Dash.
"Dash… budu chvíli pryč." Oznámila jí.
"Huh?" Rainbow málem vyprskla jablkový džus, který zrovna popíjela. "Pryč? Ale proč?"
"Je tu něco, o co se musím postarat." Řekla Pinkie, odvrátila od Rainbow Dash zrak, ale stále se usmívala, "Půjdu navštívit svou sestru Octavii."
"No… mohly bychom jet přeci s tebou. Nemusíš jet sama." Vysvětlila Rainbow.
"Já vím, ale tohle je něco, co musím podniknout sama," zakřenila se a upravila si svou rovnou hřívu, "hlavně, pokud chci tohle dát do původního tvaru."
"… Jsi si jistá, že je to to, co potřebuješ?" zeptala se Rainbow Dash znovu.
"Ano." Usmála se Pinkie a podívala se na Rainbow.
Rainbow nevěděla, co dělat, nechtěla, aby šla Pinkie pryč, ale zároveň chtěla svou kamarádku podpořit.
"… Hej, udělej, co musíš, jasný?" nasadila Rainbow vážný výraz a šťouchla Pinkie do ramene, "Navíc, ty se stejně vrátíš, že?"
"Samozřejmě, že ano. Nikdy nemohla tebe ani ostatní v Ponyvillu takhle opustit! Jste moje nejlepší kamarádky! Nedokážu si život bez vás ani představit!" vysvětlila vesele Pinkie.
"Potom tedy jeď. Ale samozřejmě tě vyprovodíme. Ale bude tu bez tebe nuda," řekla Rainbow s úsměvem.
"Já vím, přináším tolik úsměvů, a proto nemůžu odjet na moc dlouho." Zachichotala se znovu Pinkie.
Klasická hudba naplňovala sál, malá skupinka poníků hrála na podiu obrovskému davu. Jejich nástroje byly perfektně naladěné, nestalo se, že by něco zahráli falešně a hráli v dokonalé harmonii. Hudba naplňovala nejen každý kout haly, ale i všechna srdce diváků.
Zazněly poslední tóny a auditorium zaplnil hlasitý potlesk, zatímco se účinkující klaněli. Opona se zatáhla a kapela začala sbírat své nástroje.
"Tohle nejspíš bylo naše nejlepší vystoupení." Řekla Beauty Brass a uložila svou tubu do kufru.
"Já ti nevím, myslím, že to mohlo být i lepší." Řekl Frederic a jeho piano bylo odstrčeno do ke straně.
"Stejně si furt myslím, že bychom mohli zakomponovat více Beethoovenovy dřívější práce, ta pozdější je skvělá, ale nedokáže se vyrovnat jeho začátkům." Řekl Harpo a jeho harfa byla odsunuta do zákulisí.
"Zněli jsme perfektně, poníci; nestrachujte se tolik." Zakřenila se Octavia na své kolegy. "Bylo to skvělé vystoupení, po kterém si tuhle noc odpočinku určitě zasloužíme." Usmála se Octavia a uložila svůj kontrabas do pouzdra. Přehodila si popruh přes rameno, čímž dostala pouzdro na záda. Pokaždé, když jí s jejím nástrojem někdo nabízel pomoc, odmítla.
"Hej, tady nemáš co dělat!" slyšela kapela říct ochranku hlasitě. Otočili se, aby zjistili, na koho křičí.
"Já vím, ale moje sestra hraje v kapele a já s ní potřebuju mluvit." Naléhala Pinkie na ochranku.
"Nedostali jsme žádnou zprávu o tom, že by členové kapely očekávali rodinnou návštěvu." Řekl člen ochranky a uchopil Pinkie za nohu.
"H-hej! Já nelžu!" řekla Pinkie a snažila se dostat ze sevření.
"To je v pořádku, pane," řekla Octavia, když došla k ochrance, "Je to má sestra. Ale přišla poněkud neohlášena." Octavia se zvědavě podívala na Pinkie, všimla si, že její hříva je rovná a to bylo něco, co už hodně dlouho neviděla.
"No, dobře, jestli kapela říká, že je to v pořádku, tak taky je. Jen se hlavně příště ohlaš." Řekla ochranka a odešla pryč.
"Hej, potřebuješ nějaký čas pro sebe?" Zeptala se Beauty, když došla k Octavii.
"Jo, pardon, poníci, jděte napřed a užijte si odpoledne, uvidíme se zpátky v hotelu." Usmála se Octavia. Beauty Brass rozuměla a odešla i se zbytkem kapely.
"Promiň, sis, asi jsem se měla prvně ozvat. Ale přeci jen, ani já jsem nevěděla, že přijedu, do té doby, než jsem to opravdu udělala. Ale stejně jsem mohla alespoň napsat." Zakřenila se Pinkie.
"Jo, to by bylo fajn." Zakřenila se taktéž Octavia, "Alespoň jsi tentokrát nevyrušila vystoupení." Pinkie se začervenala při vzpomínce na Gala. "Tak pojď, dáme si večeři a můžeme si promluvit."
Pinkie povečeřela na kopretinovém salátu, zatímco Octavia si vychutnávala francouzskou narcisovou polévku.
"Takže, Pinkie," začala Octavia po lžíci polévky, "Proč ta náhlá návštěva? Řekla bych, že to má co dočinění s tím, co tě trápí."
"Heh… nedokážu před tebou nic schovat, že, sis?" usmála se Pinkie a opět si nabrala trochu salátu.
"Ani ne. Tvoje vlasy se narovnají pouze tehdy, když tě něco skutečně trápí." Řekla Octavia a její oči zavadily o červenou stuhu na vlasech Pinkie, "Ta stuha je však nová."
"Heh… ta témata jsou propojená." Řekla Pinkie, povzdechla si a usmála se. "Vím, že teď toho budu chtít po tobě asi hodně, Octavie… vzhledem k tomu, že jsi neustále na cestách… A už je to dlouho, co tohle některá z nás zmínila…"
Octavia si dala další lžíci a pozorovala svou sestru, aniž by věděla, co přesně má očekávat.
"Ale… chtěla bych, abychom obě navštívily Bellaminin hrob."
Octavii málem spadla lžíce. Rychle spolkla, co měla zrovna v puse.
"Tohle přišlo… dost náhle, Pinkie." Řekla Octavia překvapeně, že to její sestra zmínila, "jestli to opravdu chceš… náš další koncert je až příští týden v Hoofingtonu, takže když vyrazíme hned, dorazíme na farmu se spoustou času se vrátit zase zpátky."
"Oh, děkuji ti, sis!" řekla Pinkie vesele, "opravdu jsi ta nejlepší sestra na světě." Zachichotala se šťastně.
"Samozřejmě, a budu do té doby, dokud mě budeš informovat, co se děje." Usmála se Octavia.
"Dohodnuto." Usmála se Pinkie zpátky.
Kamennou planinou zavál vítr a dvě sestry stály před hrobem jejich nejmladší sestry. Byl to ručně dělaný náhrobek, pečlivě vytesaný do podoby jejich nejmladší sestry, jak sedí s úsměvem na tváři. Seděla na podstavci, na kterém bylo napsáno 'Zde leží Bellamina Marie Pie, milovaná dcera, úžasná sestřička a anděl v hříběcí podobě.'
"To je… dost zvláštní příběh, Pinkie." Podívala se Octavia na Pinkie a potom zpátky na hrob, "ale… ráda slyším, že sis za to konečně odpustila." Usmála se.
"Yea, taky jsem ráda. Ale nebylo to do té doby, než jsem sem znovu přišla." Řekla Pinkie a opatrně položila růže, které s sebou měla, na hrob. "Zapomněla jsem na ni, protože jsem si nechtěla pamatovat. A to je strašná věc, kterou může starší sestra udělat. Takže od teď slibuji, že ji přijedu každý rok navštívit." Usmála se Pinkie šťastně.
"Víš ty co… jestli to tak chceš, tak tě budu doprovázet." Usmála se Octavia. "Poslední dobou jsem byla stále zaměřená jen na práci. Také jsem se nevěnovala naší sestřičce tak, jak by si zasloužila."
"Děkuji." Řekla Pinkie a otřela se o Octavii.
"Jsi má sestra; vždy jsem byla a vždy tu pro tebe budu, sis." Octavia se otřela o záda své sestry a šťastně se usmívala. Obě si vzájemnou přítomnost užívaly.
"Octavie, Pinkameno, večeře je hotová." Zavolala na ně jejich matka z domu.
"Už jdeme!" odpověděla Octavia, "Tak pojď, dáme si večeři."
"Hned tam budu." Usmála se Pinkie na Octavii. Octavia přikývla a zamířila k farmě.
"Hej… Bellamino…" řekla Pinkie jemně a přiblížila se ke své sestřičce, "Byla jsi bezvadná sestra. Děkuji ti, že jsi byla mou sestrou. Miluji tě." Políbila čelo sochy její sestry. Poté se otočila a vyrazila zpátky k farmě.
Její vlasy se načechraly a vrátily se do jejího původního kudrnatého tvaru.


-Konec-

Na žádost autora přikládám originál zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.