STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Září 2016

Smile dog

26. září 2016 v 13:40 | Dedbutt |  Creepypasty
Poprvé jsem se s Mary E. setkal v létě 2007. Domluvil jsem se s jejím manželem, se kterým byla už 15 let, Terencem, že s ní udělám rozhovor. Mary zprvu souhlasila, protože jsem nebyl novinář, ale pouze amatérský sběratel informací pro školní projekty a, pokud vše vycházelo, i fiktivní příběhy. Domluvili jsme se na rozhovoru na volný víkend, kdy jsem byl v Chicagu kvůli jiným záležitostem, ale na poslední chvíli si to Mary rozmyslela a zamkla se v manželské ložnici, odmítajíc se se mnou sejít. Asi půl hodiny jsme s Terencem přede dveřmi ložnice seděli, já si psal poznámky a on se snažil neúspěšně uklidnit svou ženu.
Věci, které Mary přeci jen řekla, sice nedávaly moc smysl, ale zapadaly do vzoru, který jsem očekával; a ačkoli jsem jí neviděl, dokázal jsem z jejího hlasu poznat, že brečela, a víc než na mě za dveřmi mluvila hlavně nesouvisle o svých snech - jejích nočních můrách. Terence se po tomto cvičení mnohokrát omlouval a já udělal všechno, abych opravdu připomněl, že nejsem reportér, co nemá o čem psát, ale pouze zvědavý mladý muž, co si chtěl zjistit nějaké informace. Navíc, jsem si tehdy myslel, bych mohl najít třeba i další podobný případ, kdybych do toho vložil všechno.
Mary E. byla systémová operátorka malého Chicagského Bulletin Board Systému v roce 1992, když se poprvé setkala se smile.jpg, který jí změnil celý život. Tehdy byla s Terencem vdaná teprve pět měsíců. Mary byla jedna z odhadem 400 lidí, kteří obrázek viděli, když byl poslán jako hyperlink na BBS, ale je jediná, kdo o tom kdy otevřeně mluvil. Zbytek lidí buď zůstali anonymní, nebo byli mrtví.
V roce 2005, kdy jsem byl pouze v desáté třídě, jsem na smile.jpg narazil díky svému narůstajícímu zájmu o různé internetové fenomény; Mary byla občas označována jako oběť něčeho zvaného "Smile.dog", bytosti vyobrazené na obrázku smile.jpg. Co mne zaujalo (kromě zřejmých strašidelných elementů cyber-legendy a mé náchylnosti na tyto věci), byl naprostý nedostatek informací, takže lidé tomu mohli věřit pouze jako povídačce nebo hoaxu.
Je to velmi unikátní případ, protože ačkoli se fenomén soustřeďuje okolo jednoho obrázkového souboru, tak se ten soubor na internetu běžně nedal sehnat; web zaplnilo spousta fotomontáží, které se rozšířily na weby jako imageboard, 4chan a zejména na /x/ - zaměřený na takovéto paranormální jevy. Všechny ty soubory jsou však považovány za fakey, protože nemají efekt, který má pravý smile.jpg mít, což jsou ve zkratce náhlé krátkodobé návaly epilepsie a úzkosti.
Tato domnělá reakce na oběť je jeden z důvodů, proč je tajemný smile.jpg odměňován s takovým pohrdáním, je shledáván absurdním, avšak neochota přiznat si jeho existenci přiznat je vyvolána strachem, nebo zkrátka nevěřením v něj, záleží na osobě.
Ani smile.jpg, ani Smile.dog není nikde zmiňován na Wikipedii, ačkoli stránka obsahuje články o mnohem skandálnějších případech jako třeba ****** (hello.jpg) nebo 2girls1cup; jakýkoli pokus o napsání stránky, která obsahuje smile.jpg je automaticky mazána jedním z mnoha adminů encyklopedie.
Setkání se smile.jpg se na internetu stala legendou. Příběh Mary E. ani není unikátní; jsou zde nepotvrzené příběhy o tom, že se smile.jpg objevil už na začátcích Usenetu a je tu dokonce trvalý příběh o tom, že v roce 2002 zaplavil hacker obrázky Smile.doga jedno humoristické a satirické fórum, takže epilepsie postihla více než polovinu uživatelů.
Dokonce se tvrdilo, že ke konci 90 let koloval po Usenetu řetězový email s přílohou, který měl v předmětu napsáno "USMÍVEJ SE!! BŮH TĚ MILUJE!" Ačkoli tomu bylo vystaveno spousta lidí, je jen málo z nich, kdo setkání s tímto emailem přiznali, a nikdy už tento email ani soubor nebyl objeven.
Ti, kteří tvrdí, že smile.jpg viděli, se vymlouvají, že byli moc zaneprázdnění, než aby si kopii obrázku stáhli na disk. Avšak všechny údajné oběti podali naprosto stejný popis obrázku: bytost podobnou psovi (obvykle ji popisovali jako něco podobného sibiřskému huskymu) osvětlenou bleskem kamery, umístěnou v temné místnosti, kde jediná rozpoznatelná věc v pozadí je lidská ruka napřahující se z temnoty v levém okraji fotky. Ruka je prázdná, často popisovaná jako "mávající". Samozřejmě, že největší pozornost byla věnována psovi (nebo té psovité bytosti, jak některé oběti tvrdí, že určitě viděly). Čenich šelmy byl roztažený do širokého úšklebku, odhalujíc tak dvě řady velmi bílých, velmi rovných, velmi ostrých, velmi lidsky vypadajících zubů.
Toto samozřejmě nebyl popis okamžitě po prohlédnutí si obrázku, ale spíše poskládání obrázků od obětí, které tvrdili, že se jim obrázek neustále objevoval v mysli v době jejich epileptického záchvatu. Záchvat se vždy neurčitelně vracely, hlavě ve spánku oběti, což vedlo k velmi živým a znepokojujícím nočním můrám. Ty se sice dají léčit prášky, ale na některé nepůsobí tolik, jako na jiné.
Mary E. podle mě nabrala moc efektivní léky. Ona byla důvod, proč jsem po návštěvě u ní v bytě v roce 2007 napsal na několik stránek zabývajících se folklorem a městskými legendami v naději, že mi pomohou najít někoho, kdo smile.jpg viděl a byl by se mnou ochotný mluvit o svých zkušenostech. Chvíli se nic nedělo a nakonec jsem na tento případ i zapomněl, jelikož jsem začal studovat univerzitu, která mě zaměstnávala více než dost. Mary mě však v březnu 2008 kontaktovala přes email.

Předm: Rozhovor z minulého léta

Vážený pane L.,
Neskutečně se omlouvám za to, jak jsem se chovala minulé léto, když jste se mnou přijel udělat rozhovor. Doufám, že je vám jasné, že nic z toho nebyla vaše chyba, ale spíše to byly mé osobní problémy, které mne vedli k tomu se takto chovat. Uvědomila jsem si, že jsem mohla situaci zvládnout daleko lépe; a tak doufám, že mi odpustíte. Měla jsem tehdy strach.
Víte, už je to patnáct let, co mne smile.jpg pronásleduje. Smile.dog mě každou noc navštěvuje ve snu. Vím, že to zní divně, ale je to tak. Tyto sny, nebo noční můry, mají tak nevýslovnou kvalitu, že je to odlišuje od jakýchkoli jiných snů, které jsem kdy měla. Nehýbu se, nemluvím. Prostě koukám dopředu a přede mnou se rozprostírá ona hrůzostrašná scéna z obrázku. Vidím mávající ruku a vidím Smile.doga. Mluví na mě.
Samozřejmě, že to není pes, ale zároveň ani nevím, jak to jinak nazvat. Říká mi to, že mě to nechá na pokoji pouze, když udělám, co chce. Vše, co musím udělat, říká, je "rozšířit ho dál". Takto frázuje svůj požadavek. A já vím přesně, co to chce: chce, abych ho ukázala někomu dalšímu.
A mohla jsem. O týden později jsem poštou dostala papírovou obálku bez adresy odesílatele. Uvnitř byla 3 ½ palcová disketa. Aniž bych se na ni musela kouknout, věděla jsem, co na ní bylo.
Dlouho jsem o svých možnostech přemýšlela. Mohla jsem to ukázat někomu cizímu, nebo svému spolupracovníkovi… mohla jsem to dokonce ukázat Terencovi, ačkoli mě ten nápad neskutečně znechucoval. A co by stalo pak? No, kdyby Smile.dog dodržel své slovo, nechal by mě spát. Ale kdyby lhal, co bych potom dělala? A kdo ví, že by se nestalo ještě něco horšího potom, co bych udělala to, co po mě ta bytost chtěla?
Takže jsem 15 let nedělala vůbec nic, ačkoli jsem si disketu mezi svými věcmi nechala. Každou noc ke mně Smile.dog přicházel ve snu a požadoval, aby byl rozšířen dál. Po patnáct let jsem zůstávala silná, ačkoli to občas bylo velmi těžké. Dost z mých spolupracovníků z BBS, kteří se se smile.jpg setkali, najednou přestali přidávat; slyšela jsem, že někteří z nich spáchali sebevraždu. Ostatní zůstali naprosto zticha a prostě jen zmizeli z internetu. O ty se bojím nejvíce.
Opravdu doufám, že mi odpustíte, pane L., ale minulé léto, když jste k nám přijel na rozhovor, skoro mě to již přemohlo. Rozhodla jsem se, že vám disketu dám. Bylo mi jedno, jestli Smile.dog lhal, nebo ne, ale prostě jsem už chtěla, aby to skončilo. Byl jste někdo cizí, někdo, s kým jsem neměla nic společného a někdo, u koho bych poté nepociťovala smutek, kdybyste si jí vzal, koukl se, co je na ní a zpečetil tak svůj osud.
Než jste dorazil, uvědomila jsem si, co jsem měla v plánu: měla jsem v plánu zničit vám život. Tu myšlenku jsem nemohla vystát, a upřímně, nemohu jí vystát doteď a stydím za ní, pane L., a doufám, že toto upozornění vás odradí po dalším pátrání po smile.jpg. Možná časem narazíte na někoho, kdo stejně tak, ne-li ještě slabší než já, mnohem deprimovanějšího, někoho, kdo nebude mít problém Smile.dogovy příkazy uposlechnout.
Přestaňte, dokud ještě můžete.
S pozdravem,
Mary E.

Terence mě později ten měsíc kontaktoval, že se jeho žena zabila. Zatímco zařizovali některé věci, které zanechala, rušili emailové účty a tak, narazili na tuto zprávu. Ten muž byl úplně zničený, brečel, když mi říkal, abych se držel rady jeho ženy. Našel disketu, řekl mi, a spálil jí, dokud z ní nezbylo nic než páchnoucí hromádka zčernalého plastu. To, co ho však znepokojilo nejvíce, bylo, jak disketa syčela, když tála. Jako by to bylo syčení nějakého zvířete, popisoval.
Musím přiznat, že mě tato situace trochu rozházela. Prvně jsem si myslel, že jde o vtip a pár si ze mě chtěl akorát udělat dobrý den. Když jsem si však prohlédnul několik Chicagských internetových zpravodajství, zjistil jsem, že Mary E. byla opravdu mrtvá. Samozřejmě, že v článku nebyla ani zmínka o tom, že to byla sebevražda. Rozhodl jsem se, že od případu smile.jpg upustím už jenom z toho důvodu, že mi na konci května začínaly zkoušky.
Ale svět má své cesty, jak nás pokoušet. Téměř rok poté, co jsem se neúspěšně pokusil o rozhovor s Mary E., mi přišel další email:


Zdravím
Našel jsem tvou adresu díky seznamu říkajícímu, že se zajímáš o smiledoga. Není to tak strašná, jak všichni říkají, dokonce jsem ti ho poslal. Jen ho rozšiřuju dál.
:)

Z poslední věty mě zamrazilo v kostech.
Podle emailového klienta byla u emailu příloha, logicky s názvem smile.jpg. Chvíli jsem uvažoval, že si ho stáhnu. Pravděpodobně to byl stejně fake, říkal jsem si, a i kdyby nebyl, stejně jsem v síly toho souboru moc nevěřil. Případ Mary E. mnou otřásl, to ano, ale stejně už nebyla pravděpodobně mentálně úplně v pořádku. A stejně, jak by mohl jediný obrázek udělat to, co oběti popisovaly? Jaká bytost mohla člověka odrovnat pouze silou zraku?
A kdyby byly věci opravdu tak absurdní, proč by ta legenda pak vůbec existovala?
Kdybych si obrázek stáhnul, kdybych se na něj podíval a kdyby Mary opravdu měla pravdu, kdyby za mnou Smile.dog přišel ve snu a požadoval, abych ho rozšířil dál, co bych udělal? Pokračoval bych dál ve svém životě, jako Mary, bojujíc proti nutkání ho rozšířit až do samého konce? Nebo bych ho rozšířil, abych měl od něj pokoj? A kdybych si vybral tu druhou možnost, jak bych to udělal? Komu bych to břemeno předal?
Nakonec jsem se držel plánu napsat krátký článek o smile.jpg a udělat tak z něj evidenci pravosti. A kdokoli by si ho pak přečetl, by byl nakažen. A ačkoli by připojení obrázku do přílohy byla geniální cesta, stačilo by to na to, abych se zachránil?
Dokázal bych ho rozšířit dál?
Ano. Ano, dokázal.

Originál zde

Následky života

24. září 2016 v 19:26 | imaginemonstervi.deviantart.com |  Creepypasty
"To je ale život, mladá, svobodná, můžu si dělat, cokoli se mi zachce," zamumlala si dívka pro sebe, když se dívala z okna svého pokoje, stále ještě v pyžamu. Byla to bezstarostná a odvážná dívka, která prováděla už takto mladá mnoho adrenalin zvyšujících činností, jako třeba bungee jumping, krádeže a spoustu dalších. Její jméno bylo Anna Schrucks a bydlela ve městě plném teenagerů, jako byla ona. Jakmile došlo na nějakou výzvu, byla opatrná, ale nikdy neucouvla; v této generaci jste se museli zkrátka překonat, pokud jste chtěli zapadnout. Její mobil začal vibrovat a Anna si zkontrolovala zprávy. Jeden z jejích kamarádů napsal, že se s partou sejdou v parku a někam půjdou, takže se zvedla, převlékla se do svého černého trika a tepláků a šla dolů na snídani.

Absence Světla

24. září 2016 v 11:33 | imaginemonstervi.deviantart.com |  Creepypasty
Jednoho sobotního večera byly zatčeni tři kluci, které přistihla postarší dáma, jak lezli do opuštěné elektrárny.
Podle výpovědi těchto kluků, Jana V., Kylea F a Luciuse N., byl s nimi ještě čtvrtý kluk, ale jejich kamarád Mark K se nejspíš v elektrárně ztratil.
Policistovi ještě řekli, že než se Mark ztratil, spatřili uvnitř i dívku se žlutou mikinou.
Policie elektrárnu prohledala a jediné, co našli, bylo Markovo zmrzačené tělo.
"Zemřel na ztrátu krve kvůli rozříznutému krku," řekl policista.

"Chyběly mu i kusy kůže a dokonce i jedno oko."
Policie nenašla žádné stopy o tom, kdo by tu vraždu způsobil, takže ti tři teenageři byli hlavní podezřelí.

UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.