STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Duben 2017

Odpověď pro Terru :)

12. dubna 2017 v 10:34 | Jas |  Info
Na e-mail mi přišel další návrh na překlad, za který bych byla normálně moc vděčná, ale tenhle mě trošku zarazil. Není na něm nic špatného, je to spíše nevědomostní chyba :) Terra se zeptala, zda bych nemohla přeložit příběh Maskyho. Ráda bych ho přeložila... ale je tu měnší háček. Žádnej oficiální sepsanej příběh k němu neexistuje. Smějící se Masky spolu s Hoodym (nebo Hooded Figure) patří pouze do série videí s názvem Marble Hornets :) Creepypastami tedy nejsou, spíše se zařazují do skupiny "Slenderverse" :)
Jinak mi stále můžete můžete posílat další návrhy ^^

Silent Ponyville 2, kapitola 1, část 2

8. dubna 2017 v 15:45 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
'JÁNECHCILÉTATJÁNECHCILÉTATJÁNECHCILÉTAT' zněla tato k šílenství dohánějící slova v její hlavě. Její křídla mávala tak rychle a silně, jak jen mohla, ačkoli jí každý centimetr jejího těla říkal, aby s tím přestala. Její tělo volalo o pomoc, její záda a nohy plné bolesti. Její křídla byla ohnutá, šíleně deformovaná a vůbec nevypadala, že by jí měla nést, ale stejně jí nesla oblohou. S každým dalším mávnutím se jí vynořily slzy, když jí zády projela bolest, která se postupně zakusovala do její mysli a postupně ji připravovala o rozum.
Najednou se ozval hlasitý řev, který jí celou otřásl. Její hlava se bolestivě, ale pomalu otočila, aby se mohla podívat za sebe, když v tom se z mraků za ní objevila obrovská příšera, která za sebou ve své rychlosti nechávala mračna kouře. Její nohy běžely na prázdno a s každým pocitem se jí zdálo, jako by jí to lámalo kosti a trhalo svaly.
Obrovská příšera otevřela své čelisti a její ohromné zuby se zakously rovnou do jejího masa.

Chtěla křičet, ale nedokázala vydat ani hlásku. Chtěla zavřít oči, ale její tělo ji neposlouchalo. Chtěla se zhroutit a na místě umřít, ale její tělo s tím nesouhlasilo. Nutkání křiku jí tísnilo stále více. Stále se jí v mysli opakovalo jedno slovo.
Bolest.
Bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest.
Nic konkrétního se nedalo rozeznat, jen hromada červené všude okolo. Řvalo to a brečelo, skřípalo a hulákalo, ale trápení ne a ne zmizet. A ani její ne. Všechno útočilo na její mysl; cítila bolest, jako by se každá částečka jejího těla rozpadala při pohledu na hrůzu před ní.

Rozmáchla se nožem. Zasáhl svůj cíl. Znovu nůž zvedla. Znovu se s ním rozmáchla a znovu zasáhla. Toto se nějakou dobu opakovalo. Jeden plynulý pohyb za druhým, její nůž se stále znovu a znovu zabodával do těla ležícího před ní. Už byla potřísněná, potřísněná teplou tekutinou, která díky jejímu činu stříkala na všechny strany. Každý nový zásah způsobil nový postřik její srsti.
Na jejím obličeji byl už od samého začátku široký úsměv. Dělala stále nové díry a tekutina stále stříkala, zabodávala a zase vyndávala nůž z těla, dokud konečně nebyla spokojená.
Zasloužil si to, zasloužil si to za to, co jí provedl. Takhle se to prostě muselo stát.
Naposledy se rozmáchla nožem a nadšeně oddechovala, když se dívala na svou práci. Proděravěné tělo před ní se ani nehnulo. A už se ani nikdy pohnout nemělo.
Odhodila nůž na stranu a začala se k tělu s úsměvem tulit.
Byla to láska.

Twilight odstoupila a nechala si sny pomalu projít hlavou. Zašklebila se, začal se jí zvedat žaludek a v krku se jí udělal knedlík. Byly to strašlivé sny, sny plné bolesti, utrpení, šílenství a ztráty. Nebyly to jen tak obyčejné noční můry, ne, už se s podobnými setkala…
"… Jsi… jsi v pořádku, Twilight?" zeptala se nervózně Fluttershy, která nevěděla, co teď od Twilight čekat.
"… J-jo… je mi fajn…" vymanila ze sebe konečně Twilight, když se jí knedlík v krku podařilo překonat.
"Kdyby ti bylo fajn, nebyla bys tak bledá." Řekla Rainbow, která ustaraně Twilight sledovala. Nemyslela by si, že jsou ty noční můry tak hrozné, aby Twilight ztratila barvu.
"Hej, tentokrát jsi ale nešla znovu ke knihovně; takže nebyly tak strašné?" zeptala se Pinkie a zvědavě naklonila hlavu.
"… Ou, jsou… moc špatné." Promnula si Twilight trochu čelo, "Ale jiným způsobem. Nedokážu je tedy úplně porovnat… ale jedno vím jistě, intenzitou jsou naprosto stejné."
"T-tak… c-co budu dělat?" zeptala se Fluttershy nesměle.
"Vydrž, musím se podívat do knížky." Zatřepala trochu Twilight hlavou, přitáhla si levitačním kouzlem knihu a začetla se do několika odstavců.
"… Je to hodně kouzel na nějaké menší noční můry, uklidňující kouzla, relaxační metody, normální, magické a psychologické vyhodnocení… ale…" Oddychla si Twilight a ohlédla se na Pinkie, "s tím, co jsem právě viděla, je jen jedna možnost, jak opravdu zjistit, co se v mysli Fluttershy děje."
"… Jsi si naprosto jistá? Opravdu v té knize NENÍ žádné jiné kouzlo?" Zeptala se Pinkie, která k tomuhle závěru opravdu dojít nechtěla.
"Jsem si tím jistá, Pinkie. Kouzlo Ponoru do Mysli je tím nejlepším řešením."
"Proč jsi vůbec tolik proti tomu kouzlo, Pinkie?" zeptala se Rainbow a dívala se zmateně na svou pozemní kamarádku, "říkala jsi, že ti to pomohlo, proč by to nemohlo pomoct i Fluttershy?"
Pinkie ztichla. Chvíli přemýšlela a pak se seriózně podívala na Twilight.
"Twilight, přečti mi popis toho kouzla."
Twilight otočila na stránku s kouzlem a začala číst:
"Kouzlo Ponoření do Mysli se používá tehdy, pokud se nedá psychologický problém nebo zdroj nočních mur přesně určit. Často to znamená, že původ má kořeny někde v pacientově mysli, kam se téměř nedá dostat ani po dlouhých hodinách u psychiatrického lékaře. Toto kouzlo umožňuje rychlejší vyléčení pacienta. Každý pacient si pod náporem kouzla projde něčím jiným, v závislosti na tom, co se v podvědomí jedince odehrává. Je velmi nepravděpodobné, že by si dva pacienti prošli naprosto stejným procesem."
Pinkie dlouho o těchto slovech přemýšlela. Zdálo se, že jí něco vrtalo hlavou.
"… Dobře…" řekla po chvíli konečně Pinkie, "může kouzlo Ponoření do Mysli použít, ale pod jednou podmínkou."
"Jakou?" zamrkala zmateně Twilight.
"Musíš najít způsob, jak mě přemístit do mysli Fluttershy s ní."
"T-ty chceš… jít do mé mysli?" zeptala se velmi překvapená Fluttershy.
"Ano. Nenechám tě v tomhle sama. Půjdu s tebou a pomůžu ti s tvým problémem." Řekla Pinkie a pohodila hřívou, aby ji Fluttershy lépe viděla, "Nosím tuhle červenou stužku na znamení, že pro mě mí přátelé znamenají všechno. Znamená, že když mají mí přátelé potíže, pomůžu jim s nimi. A jdu s tebou nejen, aby se ti udělalo lépe, ale také, aby sis tím nemusela procházet sama." Usmála se Pinkie.
"No, v tom případě jdu také." Řekla Rainbow a přistoupila blíž k Fluttershy, "Nemohu nechat svou přítelkyni dělat něco beze mne. Budu tam pro ni až do samého konce." Zazubila se Rainbow a přitulila se k Fluttershy.
Fluttershy se začervenala a usmála se, "D-děkuji… vám oběma…"
"… Ugh…" Plácla se Twilight kopytem přes obličej, "Ani nevím JAK bych to měla udělat." Řekla Twilight odešla k jedné polici s knihami, "Budete mi muset dát chvíli času, o spojování myslí ve 'Snech: Psychologickém Vysvětlení' nic není." Řekla a začala si magií z police přitahovat jednu knihu za druhou, začal číst jejich názvy a pak je házela na stranu. Klisny zaznamenaly jen tichou poznámku, jak moc se nevyplatilo poslat Spikea na nákup zrovna ten den.
"Tohle asi chvíli zabere." Řekla Rainbow a otočila se na zbývající dvě klisny.
"Můžeme si zatím něco zahrát!" ozvala se vesele Pinkie.
"To zní dobře." Usmála se Fluttershy.

"Další dáma!" Zaradovala se Pinkie, když přeskočila několik Dashiiných figurek a dostala se na druhou stranu hrací desky.
"Páni, Pinkie, jak to, že jsi tak dobrá?" zamračila se trochu Rainbow, když spatřila situaci na desce. Viditelně prohrávala, dokonce už po páté. Pinkie právě získala svou třetí dámu.
"Roky praxe, Dashie." Zasmála se Pinkie a čekala, až její protihráčka udělá tah.
"Myslím, že si obě vedete moc dobře." Usmála se Fluttershy, která si užívala pozorování tohoto zápasu.
"MÁM TO!" Zvolala najednou Twilight hlasitě a přinesla knihu, kterou už nějakou dobu studovala. "Nebo si to alespoň myslím. Když použiju kombinaci několika kouzel, měla bych vás všechny přenést do mysli Fluttershy. Ale nevím, jak moc to bude fungovat, je to jenom má teorie. Ale několik teorií se mi už podařilo potvrdit! Dokážu to zase." Přikývla Twilight a přistoupila ke svým kamarádkám.
"Výborně, už jsem se stejně začala nudit." Postavila se Rainbow a ukázala na hrací desku.
"Protože jsi stále prohrávala." Zasmála se Pinkie, jedním skokem se postavila a opět se vážně podívala na Twilight, "Jsi si naprosto jistá, že to bude fungovat, Twilight?"
"Naprosto. Kdy jsem naposledy zvorala kouzlo, když jsem si jím byla naprosto jistá?" zeptala se zvědavě Twilight.
Pinkie se dotkla kopýtkem brady, odvrátila na chvíli pohled a zamumlala si pro sebe, "No… jestli ano, tak už je to dávno…"
"Co prosím?" Zeptala se Twilight, protože ji pořádně neslyšela.
"Nic." Usmála se Pinkie a podívala se na Fluttershy, "Jsi připravená, Fluttershy?"
"M-myslím, že víc už to u mě ani nejde." Řekla a přistoupila k Pinkie.
"Za chvíli ti bude dobře, uvidíš." Usmála se Rainbow Dash a také přistoupila s jistým úsměvem a tváři.
"Tak dobrá, jdeme na to." Roh Twilight začal zářit jasným světlem a začala se soustředit. Přišla ke každé své kamarádce a každé se rohem dotkla na čele. Jakmile se každé dotkla, objevila se jakási modrá vlákna, která šla vždy z čela klisny k rohu Twilight. Záře byla stále jasnější, a nakonec přistoupila k Fluttershy a dotkla se i jejího čela.
Najednou jako by se pod Fluttershy propadla podlaha. Všechno se zdálo být v mlze a její tělo ztuhlo. Nedokázala zachytit nic okolo, zdálo se, jako by padala. Jedinou nápovědou, která jí sdělovala, že se opravdu hýbe, byl vítr, který se do ní neustále opíral. Padala mlhou stále hlouběji a nedokázala nic pochytit.
Konečně se mohla znovu pořádně nadechnout. Chvíli zhluboka dýchala a pak otevřela oči. Chvíli se rozhlížela a konečně se před ní začal objevovat svět. Stále byla u Twilight doma; až na to, že tu právě tento konkrétní fialový jednorožec chyběl.
"Ugh… Twilight, jaký s tím měl být problém? To kouzlo-…" Zaslechla hlas Rainbow. Otočila hlavu a spatřila svou přítelkyni, která už stála na svých nohách a rozhlížela se okolo, "Počkat, kam šla?"
"Ugh, na tohle si v životě nezvyknu." Tentokrát promluvila Pinkie a Fluttershy i Rainbow se k ní otočily a spatřily, jak zrovna vstává, "Ale jsem ráda, že to fungovalo." Usmála se na své dvě kamarádky.
"Co se děje, Pinkie? Kde je Twilight?" Rainbow byla zmatená, že s nimi jejich jednorožčí kamarádka nebyla.
"To je normální, ta nás tu doprovázet nebude." Řekla Pinkie a rychle se ohlédla. Zvedla se a doběhla k nedalekému oknu a podívala se ven. Jakmile tak udělala, okamžitě ztichla.
"… Pinkie Pie?" zeptala se Fluttershy pozorující svou kamarádku.
"Tak tímhle sis procházela, když ti Twilight pomáhala?" zeptala se zvědavě Rainbow.
Chvíli bylo ticho. Fluttershy a Rainbow se na chvíli zmateně dívaly, než Pinkie konečně promluvila.
"Ano." Otočila se od okna a nasadila seriózní výraz, "Vypadá to téměř stejně jako u mě, a proto jsem taky řekla, že jdu také." Řekla Pinkie, odběhla k jedné polici a sundala z ní mapu.
"Co tím myslíš?" zeptala se Fluttershy, zatímco Pinkie přinesla mapu ke stolu a Rainbow i Fluttershy se k ní přidaly.
"Musíme neustále vědět, kde zrovna jsme." Vysvětlila Pinkie a ukázala do mapy, která nyní ležela před nimi. Pinkie vzhlédla od mapy a zjistila, že na stole leží i batoh. "Fluttershy, ten batoh by sis měla vzít ty." Vysvětlila dodatečně Pinkie a ukázala na něj.
"P-proč?" zeptala se zmateně Fluttershy, ale pak si batoh přitáhla k sobě a otevřela ho.
"Věř mi; budeme ho potřebovat. Není v něm nějaký přístroj?" zeptala se Pinkie, když viděla, že se Fluttershy dívá dovnitř.
Téměř jako na zavolanou se z batohu začala ozývat jemná, téměř strašidelná melodie. Fluttershy opatrně sáhla dovnitř a vytáhla starou hrací skříňku, která melodii vyluzovala.
"T-tohle…" zírala Fluttershy v šoku na skříňku, "Tohle… je mámina hudební skříňka…"
"Co dělá tady?" zeptala se Rainbow a zvědavě si jí prohlížela.
"To… to nevím… už dávno jsem jí ztratila. Jak se dostala sem?" zajímala se Fluttershy potichu.
Hudba pomalu tichla až se nakonec zastavila úplně a Fluttershy se na ní stále koukala. Pinkie Pie mezitím srolovala mapu Ponyvillu a dala jí do batohu.
"Tak pojďte, půjdeme ven." Řekla Pinkie těsně před tím, než se vydala ke dveřím.
"Ven? Kam to jdeme?" Zeptala se zmateně Rainbow své růžové kamarádky.
"Jdeme k Fluttershy domů. Jestli chceme hledat odpovědi, myslím, že bychom měly začít právě tam." Vysvětlila Pinkie a otevřela dveře.
"Odpovědi? Na ty noční můry?" zeptala se ve zmatku Rainbow, "Co má tohle zvláštní místo co do činění s nimi? Proč jsme vůbec tady?"
Fluttershy opět opatrně vložila hrací skříňku do batohu a poslouchala otázky Rainbow Dash. Zavřela batoh na přezku, která na sobě měla růžového motýlka. Opatrně tašku zvedla a přehodila si jí přes záda.
"No… nedokáže přesně říct, co tohle místo je. Myslím, že jsem uvnitř mysli Fluttershy, ale zároveň… to vypadá moc skutečně na to, aby to byl pouze výplod něčí fantazie." Hrabala se Pinkie v zemi, zatímco vysvětlovala, "Jedinou věcí, kterou jsem si naprosto jistá je fakt… že musíme být připravené opravdu na všechno." Pinkie otevřela dveře a vyšla ven.
"Následujme ji," řekla Fluttershy s úsměvem Rainbow, "Zdá se, že ví, o čem mluví, takže bychom jí měly následovat, než zjistíme, co se vlastně děje."
"No dobrá, řekla bych, že to dává smysl." Řekla Rainbow a následovala Pinkie Pie. Fluttershy následovala též a vyšla z Twilightina domu.
"H-hej! Co se to stalo s počasím!?" vyjekla zmateně Rainbow. Fluttershy se v šoku zarazila.

Ponyville se nacházel v husté mlze. Všechny budovy se jevily pouze jako obrysy a nebylo vidět více než na pár stop.

Předchozí ZDE
Následující ZDE
Originál ZDE

Silent Ponyville 2, kapitola 1, část 1

8. dubna 2017 v 15:42 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
"Jak to vydává zvuk?" malá klisnička stála jako hypnotizovaná a poslouchala něžnou hudbu konejšící její ouška. Malá krabička před ní hrála melodii, která jí připomínala anděly. Teplé tělo vedle ní se k ní přiblížilo a přitulilo se k ní.
"Sama pořádně nevím," řekla straší klisna starostlivým hlasem, který mladší klisničce připadal, jako by se jí i on snažil obejmout. Její hlas byl měkký a jemný, "ale je to jako hudební nástroj. Když je správně naladěný, dokáže vydávat příjemné tóny."
"Ale tohle hraje jen jednu skladbu…" dumala koukající klisnička, uklidněná teplem druhé. "A… zní docela smutně…" přitulila svou hlavu k tělu větší klisny, kde si jí mohla opřít.
"Ano, je pravda, že zní smutně." Usmála se starší klisna hřejivě a její dlouhá hříva spadla klisničce do obličeje. Klisnička se zahihňala, protože jí hříva šimrala na obličeji, ale pak ji odhrnula a dál se usmívala na krabičku, "Ale tahle hrací skříňka je… pro mě velmi důležitá." Povzdechla si šťastně starší klisna.
"… Líbí se mi." Usmála se klisnička, zavřela oči a poslouchala melodii, která jí něžně hladila ouška. Nemohla si pomoct, ale prostě se jí moc líbila.
"Prosím, nikdy nezapomeň… že tě miluji…" hlas starší klisny najednou pohasl jako plamen svíčky.
"Já vím, mami… Taky tě miluji." Tulila se šťastně klisnička ke své matce. Starší klisna ztichla, ačkoli se k ní její hříbě stále lísalo. Okolí pohltilo ticho a jediný zvuk, který stále bylo slyšet, byla uklidňující hudba hrací skříňky.
"… Mami?" přerušila klisnička ticho, ale brzy se zase vrátilo. Melodie ze skříňky začala zpomalovat, takže bylo slyšet každý jednotlivý tón. "…Mami…" ozvalo se znova a klisnička zvedla hlavu, aby se mohla na svou matku podívat. Straší klisna však neodpovídala.
"Mami… řekni něco…" prosila klisnička, která teď do své matky ryla kopýtky, aby na sebe upozornila. Tělo klisny však bylo znatelně chladné a třáslo se jak želatina. Ležela na zemi s rozcuchanou hřívou, její srst začala šednout a její tělo kopírovalo povrch podlahy.
"Mami!" křikla klisnička a stále zarývala svá kopyta do matky, zatímco melodie skříňky stále zpomalovala, oznamujíc klisničce, že něco není v pořádku. Trochu od klisny odstoupila a podívala se na svá kopyta, která byla najednou potřísněna krví. Tělo klisny uvadalo před očima a pod ním se začala rozlévat kaluž krve.
"Mami… Mami… MAMI!" vykřikla klisnička a z očí se jí začaly řinout slzy, začala cloumat s tělem její matky, aby jí mohla říct, že všechno je v pořádku. Hudba ze skříňky přestala hrát.
Tělo matky hříběte se proměnilo v prach, který začal vířit vzduchem, a nezbylo po něm nic než ona krvavá louže.
Klisnička se klepala a plakala, slzy jí zmáčely tváře. Dotkla se krve na podlaze a snažila se zaregistrovat jakýkoli náznak tepla, který by ji přesvědčil o tom, že tu její matka stále byla.
Krev byla ledová, bez známek jakéhokoli života.
Skříňka opět začala hrát, ale už nehrála onu smutnou, ale nádhernou skladbu. Místo toho vydávala hrozivý syčivý zvuk, jako by v ní byly včely. Klisnička vzhlédla do temnoty před sebou a celou ji pohltil strach.
V temnotě zazářily rudé oči. Když se to přiblížilo, značně to klisničku převyšovalo, své tělo to však stále schovávalo v temnotě. Bytost otevřela tlamu, kde se po okrajích vyjímala zářivě bílá, avšak uprostřed bylo naprosto černo. Přítomnost bytosti klisničku znehybnělo, nemohla se pohnout, nemohla dýchat, byla tou bytostí naprosto paralyzována. Jedním ladným pohybem bytost jejich vzdálenost překonala.
Zabořilo to své zuby do klisniččina krku a zvedlo jí to do vzduchu, jako by byla nějaká trofej. Klisničce dál po tváři tekly slzy, zatímco jí po zbytku těla tekla krev. Bytost zavrčela a upustila klisničku do zbytku prachu, který zbyl po její matce. Klisnička si nemohla pomoct a jen zírala do temnoty světa před sebou.
Ta brzo ještě více potemněla, ačkoli se to zdálo téměř nemožné.
Zrak klisničky byl opět upoután na bytosti. Její pokřivená tlama vytvořila jakýsi úšklebek a vyjela po klisniččina obličeji.
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.