STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 2, kapitola 1, část 1

8. dubna 2017 v 15:42 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
"Jak to vydává zvuk?" malá klisnička stála jako hypnotizovaná a poslouchala něžnou hudbu konejšící její ouška. Malá krabička před ní hrála melodii, která jí připomínala anděly. Teplé tělo vedle ní se k ní přiblížilo a přitulilo se k ní.
"Sama pořádně nevím," řekla straší klisna starostlivým hlasem, který mladší klisničce připadal, jako by se jí i on snažil obejmout. Její hlas byl měkký a jemný, "ale je to jako hudební nástroj. Když je správně naladěný, dokáže vydávat příjemné tóny."
"Ale tohle hraje jen jednu skladbu…" dumala koukající klisnička, uklidněná teplem druhé. "A… zní docela smutně…" přitulila svou hlavu k tělu větší klisny, kde si jí mohla opřít.
"Ano, je pravda, že zní smutně." Usmála se starší klisna hřejivě a její dlouhá hříva spadla klisničce do obličeje. Klisnička se zahihňala, protože jí hříva šimrala na obličeji, ale pak ji odhrnula a dál se usmívala na krabičku, "Ale tahle hrací skříňka je… pro mě velmi důležitá." Povzdechla si šťastně starší klisna.
"… Líbí se mi." Usmála se klisnička, zavřela oči a poslouchala melodii, která jí něžně hladila ouška. Nemohla si pomoct, ale prostě se jí moc líbila.
"Prosím, nikdy nezapomeň… že tě miluji…" hlas starší klisny najednou pohasl jako plamen svíčky.
"Já vím, mami… Taky tě miluji." Tulila se šťastně klisnička ke své matce. Starší klisna ztichla, ačkoli se k ní její hříbě stále lísalo. Okolí pohltilo ticho a jediný zvuk, který stále bylo slyšet, byla uklidňující hudba hrací skříňky.
"… Mami?" přerušila klisnička ticho, ale brzy se zase vrátilo. Melodie ze skříňky začala zpomalovat, takže bylo slyšet každý jednotlivý tón. "…Mami…" ozvalo se znova a klisnička zvedla hlavu, aby se mohla na svou matku podívat. Straší klisna však neodpovídala.
"Mami… řekni něco…" prosila klisnička, která teď do své matky ryla kopýtky, aby na sebe upozornila. Tělo klisny však bylo znatelně chladné a třáslo se jak želatina. Ležela na zemi s rozcuchanou hřívou, její srst začala šednout a její tělo kopírovalo povrch podlahy.
"Mami!" křikla klisnička a stále zarývala svá kopyta do matky, zatímco melodie skříňky stále zpomalovala, oznamujíc klisničce, že něco není v pořádku. Trochu od klisny odstoupila a podívala se na svá kopyta, která byla najednou potřísněna krví. Tělo klisny uvadalo před očima a pod ním se začala rozlévat kaluž krve.
"Mami… Mami… MAMI!" vykřikla klisnička a z očí se jí začaly řinout slzy, začala cloumat s tělem její matky, aby jí mohla říct, že všechno je v pořádku. Hudba ze skříňky přestala hrát.
Tělo matky hříběte se proměnilo v prach, který začal vířit vzduchem, a nezbylo po něm nic než ona krvavá louže.
Klisnička se klepala a plakala, slzy jí zmáčely tváře. Dotkla se krve na podlaze a snažila se zaregistrovat jakýkoli náznak tepla, který by ji přesvědčil o tom, že tu její matka stále byla.
Krev byla ledová, bez známek jakéhokoli života.
Skříňka opět začala hrát, ale už nehrála onu smutnou, ale nádhernou skladbu. Místo toho vydávala hrozivý syčivý zvuk, jako by v ní byly včely. Klisnička vzhlédla do temnoty před sebou a celou ji pohltil strach.
V temnotě zazářily rudé oči. Když se to přiblížilo, značně to klisničku převyšovalo, své tělo to však stále schovávalo v temnotě. Bytost otevřela tlamu, kde se po okrajích vyjímala zářivě bílá, avšak uprostřed bylo naprosto černo. Přítomnost bytosti klisničku znehybnělo, nemohla se pohnout, nemohla dýchat, byla tou bytostí naprosto paralyzována. Jedním ladným pohybem bytost jejich vzdálenost překonala.
Zabořilo to své zuby do klisniččina krku a zvedlo jí to do vzduchu, jako by byla nějaká trofej. Klisničce dál po tváři tekly slzy, zatímco jí po zbytku těla tekla krev. Bytost zavrčela a upustila klisničku do zbytku prachu, který zbyl po její matce. Klisnička si nemohla pomoct a jen zírala do temnoty světa před sebou.
Ta brzo ještě více potemněla, ačkoli se to zdálo téměř nemožné.
Zrak klisničky byl opět upoután na bytosti. Její pokřivená tlama vytvořila jakýsi úšklebek a vyjela po klisniččina obličeji.

Fluttershy se s křikem probudila. Zhluboka dýchala a zírala ve tmě do svého polštáře, deku stále přehozenou přes ramena, tělo pokryté potem. Studený noční vzduch zaplnil její hořící a bolící plíce. Přiložila si kopyto k obličeji, kde cítila, jak jí čerstvé slzy stékají po obličeji. Trochu škytla, když se je snažila setřít, ale stále cítila, že nové chtějí téct dál.

Najednou ucítila, jak se pod dekou něco pohnulo a ztuhla, když uslyšela povzdych probouzející se bytosti.
"Už zase?" zavrčela Rainbow Dash, posadila se na posteli a promnula si oči. "To už je kolikátá? Minimálně desátá…" zívla si, protože stále nebyla zvyklá se takhle v noci pravidelně probouzet.
"J-já… Já… omlouvám se…" zaškytala třesoucí se Fluttershy a pevně zavřela oči, aby zabránila dalším slzám. "P-pořád… t-tě probouzím… n-neměla… j-jsem tě žádat o u-uklidnění…" vykoktala ze sebe Fluttershy. V krku se jí začaly tvořit knedlíky, když se další slzy prodraly skrz zavřené oči.
"Ugh." Rainbow si připlácla kopyto na obličej. Otočila se a jedním kopýtkem objala svou družku kolem ramen. Fluttershy se opřela o hrudník Rainbow a jemně vzlykala. "No tak, Fluttershy, už bys mohla vědět, že můj spánek je mnohem méně důležitý než tvoje cítění." Řekla Rainbow potichu a sklonila hlavu k hlavě Fluttershy. Ta neodpověděla, jen pokračovala ve vzlykání. "A to, že se tvoje noční můry nijak nelepší jen dokazuje, jak moc vážné to je." Snažila se Rainbow poskytnout slovní pomoc, na což nebyla nějak extra zvyklá.
Fluttershy dokázala v odpověď jen zakňučet. Tyhle noční můry ji děsily, už jen sotva dokázala usnout, protože věděla, že na ní v hloubi mysli opět čekají. Nechtěla spát, chtěla být volná od svých hrozných snů, ale její tělo se vyčerpávalo, požadovalo spánek, ale její mysl jí stále říkala, ať je vzhůru. Její vnitřní rozpor jen přinesl více slz.
Rainbow se rozhlédla po Fluttershyině potemnělé místnosti a snažila se přijít na něco, co by mohla říct. 'Kéž bych byla chytřejší…" pomyslela si pro sebe.
Najednou jako by se v mysli Rainbow rozsvítila žárovička.
"Fluttershy, ráno půjdeme za Twilight. Jsem si jistá, že ti bude schopná pomoct, má přeci tolik knih, jsem si jistá, že bude mít něco, co nám s tímhle pomůže." Řekla Rainbow dychtivě, ale jemně, zajišťujíc tak, že jí Fluttershy slyšela.
"… Myslíš… myslíš si… že může pomoct?" zeptala se Fluttershy, která konečně přestávala vzlykat a utřela si obličej.
"Samozřejmě, že ano." Řekla Rainbow sebevědomě, otírajíc se o Fluttershy, "Je to Twilight, i kdyby odpověď neznala, může se zeptat Celestie! Zbavíme se těch nočních mur dřív, než bys řekla podkovář."
"… Děkuji…" usmála se přívětivě Fluttershy a konečně jí přestaly téct slzy.
"A od čeho jsou přítelkyně?" Zazubila se Rainbow a políbila Fluttershy na čelo.
"… Ale furt se mi nechce jít znovu spát…" řekla Fluttershy a upřela pohled na svůj polštář. Pořád byla hluboká noc.
"… Hmm…" zamyslela se Rainbow. Nebyla si jistá, jak na to odpovědět. V myšlenkách vzhlédla ke stropu. Podvědomě pokrčila rameny, když se jí hlavou jedna myšlenka prohnala, 'Je to nejspíš teď, nebo nikdy.'
"H-huh?" zatvářila se Fluttershy zmateně, když cítila, jak je její tělo pokládáno na postel. Vzhlédla k Rainbow Dash a lehla si na záda, zatímco se Rainbow dostala nad ní a vášnivě jí políbila.
"Neboj se; odeženeme ty noční můry, ať si pak můžeš odpočinout." Usmála se zčervenalá Rainbow Dash. Fluttershy také zčervenala a sama překvapená, souhlasně zavřela oči a nechala opět spojit jejich rty v polibek.
"Neměla bys uklízet oblohu?" zeptala se zívající Fluttershy, která právě s Rainbow procházela městem, sluníčko schované za několika mráčky.
"Tohle je důležitější." Řekla Rainbow a otřela se Fluttershy jemně o hlavu, "oblohu umím uklidit v mžiku. Nejdřív se ti ale musí udělat lépe." Usmála se Rainbow.
"Když myslíš." Promnula si Fluttershy oči, snažíc se z nich dostat ospalost. Z nedostatku spánku už začala mít kruhy pod očima, ale nic nijak vážného.
"Nemyslím! Vím! Tohle je důležitější." Snažila se Rainbow zvednout Fluttershy sebevědomí, "Nejdřív se musíme soustředit na to, aby ti bylo lépe. Všechno ostatní zatím může počkat."
"Bylo lépe? Je Fluttershy nemocná?" Rainbow Dash a Fluttershy se zarazily a ohlédly se za sebe, kde stála Pinkie Pie s košíkem plným dopisů.
"Ou, ahoj Pinkie Pie." Řekla Rainbow a usmála se na svou růžovou kamarádku, "ne, není vyloženě nemocná. Jen má poslední dobou dost hrozné noční můry, takže jdeme pro pomoc k Twilight."
Následující ticho bylo sice velmi krátké, ale téměř ohlušující. Pinkie upustila košík, který s dusotem dopadl na zem a všechny dopisy se rázem vysypaly.
"N-n-n-n-noční můry?" vykoktala Pinkie s šokovaným výrazem.
"Uh, Pinkie, upustila jsi svůj košík," řekla Rainbow a ukázala na něj.
"Na to není čas!" řekla Pinkie rychle a přiběhla k Fluttershy. Prohlížela jí tak důkladně, že si Fluttershy začala připadat trochu nejistá, a nakonec se jí Pinkie podívala do obličeje, "Jak špatné jsou ty noční můry? Jak dlouho už je máš?"
"J-jsou… hrozné…" vypískla Fluttershy v odpověď, unešená Pinkieinou reakcí, "Celý poslední týden a půl se probouzím uprostřed noci a v pláči… Myslela jsem, že by je možná Rainbow Dash odehnala, ale nepřestaly… takže Rainbow navrhla, abychom navštívily Twilight."
Pinkie zírala s otevřenou pusou na Fluttershy. Ta se začala trochu potit, protože nevěděla, co ze zrovna růžové klisně honí myšlenkami. Pinkie Pie se zatvářila na chvíli vážně, poté odvrátila od Fluttershy hlavu, jako by sama se sebou vedla nějaký myšlenkový boj.
"… Rozumím… Nápad navštívit Twilight je naprosto v pořádku." Zamumlala si Pinkie pro sebe.
"Pinkie Pie, děje se něco? Chováš se ještě divněji než normálně." Pozorovala zmateně Rainbow Pinkie Pie.
"… Ale nic." Zalhala Pinkie a poodstoupila od Fluttershy, "Ale jdu k Twilight s vámi." Znělo to spíše jako rozkaz než jako nabídka.
"O-oh, ne, t-to je dobré, Pink-"
"Jdu. Tam. S vámi." Přerušila Pinkie neústupně Fluttershy.
"… D-dobře…" souhlasila pokorně Fluttershy a Pinkie přikývla, zatímco se vydala směrem k domu Twilight.
Rainbow Dash se shýbla pro jeden vysypaný dopis na zemi, zvedla ho a zvědavě si ho prohlížela.
"Co to do Pinkie Pie vjelo?" Zeptala se Fluttershy Rainbow, celá zmatená z toho, co se právě stalo.
"To nevím… ale odřekla kvůli tomu naše pozvání na její oslavu." Rainbow jí ukázala obálku.
"… Páni… to je OPRAVDU vážné," přikývla šokovaná Fluttershy.
"Hej! Dělejte, musíme se dostat k Twilight co nejdřív!" Zvolala Pinkie na klisny, když zjistila, že ji hned nenásledovaly.
"… Myslím, že teď bude nejlepší, když uděláme to, co říká." Řekla Rainbow, nechtějíc vědět, co by ještě vážná Pinkie Pie mohla udělat.
"Dobře." Souhlasila Fluttershy a obě rychle Pinkie dohnaly.
"Oh, ahoj Pinkie P-"
"Twilight, máme tu vážný problém." Vrazila Pinkie Pie k Twilight do domu, aniž by Twilight nechala ji pozdravit. "A myslím tím problém stejného kalibru, jako když jsem za tebou s problémem naposledy přišla já."
"… Huh? Vrátily se ti snad ty noční můry?" Zeptala se trochu zmateně Twilight a zvědavě si Pinkie prohlížela. "Tvoje hříva je v pořádku…"
"Ach, ne, tentokrát to není můj problém." Pinkie ukázala na dveře, kterými zrovna vtrhla dovnitř. Twilight se otočila a spatřila taktéž vcházející Rainbow Dash.
"Bože, Pinkie, opravdu jsme musely běžet?" Vydechla si Rainbow a prošla okolo Twilight. "Samozřejmě, že je to vážné, ale Fluttershy není dobrá v rychlém běhu."
"Ou, ale my OPRAVDU chvátáme, Dashie! Věř mi, tohle se musí vyřešit co nejdřív!" Snažila se Pinkie vysvětlit.
"… Ten problém má Dash?" zeptala se Twilight a zvědavě se podívala na svou kamarádku s duhovou hřívou.
"Ne, ona ne." Řekla Pinkie a znovu ukázala na dveře. Tentokrát se Twilight otočila a uviděla Fluttershy, která též pomalu vcházela do domu.
"Omlouváme se za vyrušení Twilight, doufám, že tě nerušíme u něčeho důležitého." Omlouvala se Fluttershy.
"Ne, nic takového, Fluttershy. Jen jsem doháněla nějaké učení." Usmála se Twilight, "Ale trápí tě snad něco, Fluttershy?"
"Ou… no, vlastně ano, proto jsme za tebou přišly." Řekla Fluttershy a přejížděla kopytem po podlaze, "Poslední dobou… mám problémy se spaním… a-a doufala jsem, že bys mi mohla pomoct."
"Ale kdeže problémy se spaním." Řekla Rainbow a přistoupila k Fluttershy, "Fluttershy má noční můry, které ji každou noc budí. Nemůže spát a bojí se jít do postele. Doufáme, že nám s tím nějak pomůžeš, Twilight." Vysvětlila více Rainbow.
"Heh… no, znám jedno kouzlo, o kterém vím, že funguje par-mmph!" Slova Twilight byla utišena, jakmile se pusu překrylo růžové kopyto.
"Ne, ne, tohle kouzlo ne." Lamentovala Pinkie.
"Bleh. Proč ne?" zeptala se Twilight, když se jí podařilo kopyto odtáhnout.
"Protože prostě ne." Řekla Pinkie a zavřela oči na znamení neústupnosti, "Musíme najít jiný způsob, jak Fluttershy pomoct."
"Ale… to kouzlo fungovalo tak dobře, proč bychom ho nemohly použít i tentokrát?" Twilight byla velice zmatená. Pinkie Pie už vysvětlila, jak jí kouzlo pomohlo vyrovnat se se smrtí svojí sestry, ale nikdy neřekla, co si kvůli tomu musela projít. Vše, co Twilight během kouzla viděla, byl zdeformovaný obraz sedící uprostřed mlhavého pozadí. Když se snažila více si ho prohlédnout, stále se před ní měnil, dokud se kouzlo najednou nepřerušilo zábleskem světla.
"Věř mi Twilight, když ho použijeme na Fluttershy, dopadne to špatně. Takže jí musíme pomoct i bez něj." Vysvětlila letmo Pinkie.
"Ale bylo by to o tolik jednodušší, zabere to jen pár minut, a ještě jí to pomůže s nočními můrami. To snad dává smysl, ne?" Snažila se Twilight vyhrát už předem prohraný boj.
"I kdyby, tak zkrátka ne." Odpálkovala ji Pinkie.
Fluttershy a Rainbow se na sebe zmateně podívaly, zatímco se Twilight s Pinkie dohadovaly. Ani jedna neměla ponětí, o čem se to bavily.
"Takže uhhh… jak tedy pomůžeme Fluttershy?" Zeptala se nakonec Rainbow a zastavila tak hádku mezi klisnami.
"Ugh… fajn, dojdu si pro své vydání 'Sny: Psychologické Vysvětlení'." Řekla Twilight a odešla od vítězoslavně vypadajícího růžového poníka.
"Děkuji, Twilight, ujišťuji tě, že to tak bude nejlepší." Dohopkala Pinkie k Fluttershy, obejmula ji kolem ramen a nasadila uklidňující úsměv, "Neboj se, Fluttershy, slibuji, že ty noční můry od tebe odeženeme."
"… O-opravdu si myslíš, že to bude fungovat?" Zeptala se Fluttershy s nadějí v hlase.
"Jestli ti někdo může pomoct, je to Twilight. Tím jsem si jistá." Usmála se Pinkie vesele.
"Dobrá," vrátila se Twilight s knížkou, kterou otevřela a chvíli listovala stránkami, "Nejdřív potřebuju zjistit, co se ti vůbec zdá za sny. Vzhledem k tomu, že nebudeme používat kouzlo Ponoru do Mysli, tak je tu ještě pár dalších metod, které by ti mohly pomoct, ale záleží na tom, jak moc vážné tvé sny jsou." Vysvětlila Twilight a položila knihu na stůl, který stál uprostřed jejího domu.
"O-ou… a to poznáš jak?" zeptala se Fluttershy zvědavě.
"V téhle knize je kouzlo, které mi umožní vidět tvé sny. Z toho poznám vážnost tvých snů." Řekla Twilight a přistoupila k Fluttershy.
"… A-ale…" začala Fluttershy protestovat.
"Neboj se, Fluttershy, Twilight ví, co dělá, že jo?" zeptala se Rainbow a snažila se tak uklidnit vystrašeného pegase.

"Samozřejmě, potrvá to jen chviličku." Usmála se Twilight a ani nenechala Fluttershy něco namítnout, odhrnula jí hřívu z čela a přiložila k němu svůj zářící roh.

Pokračování ZDE
Originál ZDE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Me Me | E-mail | 28. dubna 2017 v 11:09 | Reagovat

Jáj pokračování xD Fluttershy mám moc ráda... A i když jsem čekala, že se Pinkie můry vrátí, tak je tohle ještě lepší :-)
Ugh, neumím se vyjadřovat normálně. Prostě se strašně těším na další část ^.^

2 creepypastapreklady creepypastapreklady | 28. dubna 2017 v 16:04 | Reagovat

[1]: tak to jsem ráda >w<

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.