STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Květen 2017

Týden v Itálii

27. května 2017 v 9:11 | Jas |  Info
Čauky lidičky, zase další informačka. :"D Jedná se o to, že zítra brzo ráno jedu na výměnný pobyt do Itálie na týden a neberu si s sebou notebook, protože bych ho stejně neměla jak nabít. Což znamená, že ani nemůžu pokračovat v překladu Silent Ponyville na týden. Ráda bych kus přeložila alespoň dneska, ale mám docela nervy, protože moje partnerka a já si nijak extra nesedíme, takže čekám na týdenní peklo na zemi. Až se vrátím, hned se vrhnu na překlad, takže snad bude za dva týdny nová kapitola. :)
Tak se mějte a doufejte, že to přežiju nějak ve zdraví. :"D
-Jas

Perfektní plán

23. května 2017 v 19:16 | Huntfrog |  Minutové horory
V pondělí jsem přišel s perfektním plánem. Nikdo ani nevěděl, že jsme kamarádi.
V úterý sebral pistoli svému otci.
Ve středu jsme se rozhodli plán uskutečnit během pep rally, které bylo následující den.
Ve čtvrtek, zatímco byla celá škola v tělocvičně, jsme my čekali venku. Já měl použít zbraň na prvního člověka, který vyšel ven. Potom si měl vzít zbraň on a jít střílet do tělocvičny.
Došel jsem k hlídači, panu Quinnovi a třikrát ho střelil do obličeje. Padl mrtev do tělocvičny. Střílení bylo ohlušující. Slyšeli jsme v hledišti křik.
Nikdo nás ale ještě nespatřil. Podal jsem mu zbraň a zašeptal "teď ty". Vběhl do tělocvičny a začal střílet.
Já ho hned následoval.
Ještě nikoho netrefil. Děti byly vyděšené a schovávaly se. Byl to skandál.
Přiběhl jsem k němu ze zadu a povalil ho. Chvíli jsme se prali. Vytrhl jsem mu pistoli z ruky, otočil jí na něj a zabil jsem ho. Umlčel jsem ho už navždy.
V pátek jsem byl prohlášen za hrdinu
Byl to skutečně perfektní plán.

pozn. př.: prosím všechny, aby si z podobných příběhů nebrali inspiraci. Takhle by to stejně nedopadlo :D

Zpráva od tvých osobních démonů

23. května 2017 v 19:03 | MrGarm |  Minutové horory
Zdravím, mé dítě. Ty nevíš, kdo jsem, ale já znám tebe. Jsem jeden ze tří démonů, kteří ti byli přiřazeni hned po narození. Víš, někteří lidé v tomto světě jsou předpovězeni k velikosti, k tomu žít šťastný život, naplňující život. Ty bohužel jeden z nich nejsi a je naše práce to zařídit.
Kdo jsme? Och ano, samozřejmě, jak neslušné ode mě. Představím nás:
Hanba je má mladší sestra, démon na tvém levém rameni. Hanba ti říká, že jsi podivín; že tvoje myšlenky nejsou normální; že nikdy nezapadneš. Byla to hanba, kdo stál za tím, že tě jako dítě načapala maminka, jak sis se sebou hrál(a). Hanba tě nutí se nesnášet.
Strach sídlí na tvém pravém rameni. Je to můj starší bratr a je stejně starý jako sám život. Strach naplňuje každý temný kout příšerami, mění každého cizího člověka v tmavé uličce v zabiják. Strach tě zastavuje říct své tajné lásce, co k ní cítíš. Říká ti, že je lepší se vůbec nesnažit, než aby se všichni koukali, když něco zvoráš. Díky strachu buduješ vězení sám v sobě. A kdo jsem tedy já? Jsem tvůj nejhorší démon, ale přesto mě vnímáš jako přítele. Obracíš se na mne, když ti nic jiného nezbývá, protože žiju ve tvém srdci. Jsem to, co ti říká, abys vydržel(a). To, co prodlužuje tvé utrpení.
S pozdravem,
Naděje.

Narozeninové svíčky

23. května 2017 v 18:48 | zenryhao |  Minutové horory
Timmy se velmi snažil, aby sfouknul všech patnáct svíček. Foukal a foukal... ale k ničemu to nevedlo. Obrátil se na svou matku, která se na ten den od něj distancovala, jen aby mohla udělat tak nádherný dort a její výraz v něm probudil velikou vlnu provinilosti.
Timmyho matka se smutně dívala na neuhasínající plamínky, které se sotva pohnuly, ačkoli se Timmy snažil je sfouknout. Párkrtá zamrkala a z jejích očí ukápla první slzička. Zašeptala "Všechno nejlepší, Timmy," pořádně se nadechla a jedním dechem sfoukla všechny tančící plamínky a proměnila je v mrak kouře.
Timmy nechápal, proč mu to nešlo. Takhle to bylo každý rok: jeho matka upekla perfektní dort, jemu se nedařilo sfouknout svíčky a ona brečela. Jediné, co se měnilo, byl počet svíček. Timy chtěl svou matku obejmout... ale ani k tomu nedošlo. Ona jím pomalu prošla a ani tomu nerozuměl.

Stopař

23. května 2017 v 17:00 | Creepypasta |  Minutové horory
Během Druhé světové války se domů vracel jeden pár, který po cestě naložil stopaře. Během jízdy ttéměř nepromluvil, ale když vyšel z auta, páru poděkoval a řekl, že jim laskavost oplatí tím, že jim odpoví na jakoukoli otázku, kterou chtějí vědět. Řidič se usmál a řekl "Dobrá, kdy skončí válka? Stopař odpověděl "Válka skončí v červnu, což vím stejně jistě, jako fakt, že než se dostanete domů, budete mít v autě mrtvého člověka." Trochu znepokojeni se pár ae stopařem rozloučili a odjeli. Než dojeli domů, uviděli nabouranou sanitku u silnice, naložili řidiče a těžce poraněného pacienta. Než dojeli do nemocnice, pacient umřel. Když se vzpamatovali z šoku, pár litoval, že se nezeptali, v kterém roce válka skončí.

Beze jména 10

22. května 2017 v 22:19 | Creepypasta |  Minutové horory
Dva roky zpátky jsem si se svým pětiletým bratrancem prohlížel ročenku ze základky. Když jsme byly na stránce druhé třídy, ukázal na jednu fotku a řekl "Ten vypadá přesně jako Nicolas!". Když jsem se zeptal, kdo je Nicolas, prostě odpověděl "Ten kluk u mě ve skříni" a dál si v klidu prohlížel fotky. Málem jsem dostal infarkt.

Jeff šel doleva

22. května 2017 v 22:15 | IPostAtMidnightIt'sAlwaysMidnight |  Minutové horory
Jestli čteš tento vzkaz, tak je mi tě líto. Hádám, že jsi ve stejné situaci jako já - ten vychytralý bastard tě zdrogoval a dovedl tě do těchto katakomb a nechal u tebe pouze svíčku
Nevím, kolika lidem to už udělal, ale asi hodně lidem. Jinak by si s tím nedal takovou práci, ne? Řekl mi, že katakomby tvoří labyrint a že za každou zatáčkou je buď past nebo smrtelné propadliště. Ale slíbil, že je jedna bezpečná cesta ven a je na mne, abych jí našel.
Moc štěstí nemám. Jsem jen student umění na prázdninách. Určitě se ven nedostanu. Ale chci, aby se někdo ven dostal. Chci pomstu.
Vím, že ty jí chceš určitě taky, tak si vypomožme. Pořád mám svůj skicák a tužky. Před každou zatáčkou jednu nechám a zároveň si budu pro dalšího člověka zapisovat cesttu, kudy jsem šel. Když to přežiju k další pasti, vrátím se a zanechám vzkaz jako tenhle. Jestli ne, tak je na dalším člověku, aby šel na druhou stranu
Nakonec se jeden z nás určitě dostane ven. Půjde na policii a najde toho bastarda. Za všechny ty, kteří to už nestihli.
Jmenuji se Jeff. Tady jsem šel doleva.
Zatímco si čteš tento vzkaz, zaplane v tobě plamínek naděje, dokud si neuvědomíš, že čteš ze samotného skicáku. Jeff se nikdy nevrátil, aby stránku vytrhnul a ty jsi očividně první člověk po něm.
Podíváš se vpravo, kde na tebe čeká temný labyrint.

Beze jména 9

22. května 2017 v 21:59 | Creepypasta |  Minutové horory
Venku před domem máme automatická světla. Dost často mě v noci budí, ale hej, s tím nic neudělám. A světla v kombinaci mluvení mé manželky ze spaní mi dává občas pořádně zabrat. Ale vždycky nějak zatnu zuby a přežiju to. Má žena mluví ze spaní často. Trochu mě to budí, ale naučil jsem se to částečně ignorovat. Ale tentokrát to bylo trochu jiné.
Většinou jen zašbrblá pár náhodných slov a potom zase usne, ale tuhle noc několikrát křičela. Řvala a cloumala sebou ve spánku. Byla vyděšená. Začal jsem s ní třást, aby se probudila. Vím, že se náměsíční lidé nemají budit, ale tahle ženská se potřebovala probusit. Probudil jsem jí a ona se najednou zpříma posadila. Otočila se na mě a začala se smát. "Nepouštěj toho muže dovnitř," řekla v chichotavém šepotu.
Hned na to se rozsvítila automatická světla.

Beze jména 8

22. května 2017 v 21:45 | beatrixkate |  Minutové horory
Můj dvouletý syn nechtěl spát v domě příbuzných a místo toho jen brečel. Když jsem se ho zeptal proč, ukázal oknem ven na garáž a řekl "Nemůžu spát kvůli tomu pánovi v garáži." Není cesta, jak by se k té informaci dostal, ale před lety se v té garáži zabil dědeček mého manžela.

Pan Kosťa

21. května 2017 v 17:10 | Creepypasta |  Minutové horory
Byl překvapený, když se jeho nevlastní dcera vydala v noci za ním a ne za svou maminkou. ltá holčička ho i po těch několika měsících pořád ne zcela snášela. "Copak se děje? Příšery ve skříni?" zeptal se. Ona přikývla. "Pan Kosťa mě nenechá spát." "Pan Kosťa? To je docela vtipné, moje příšera se taky jmenovala pan Kosťa, když jsem byl ve tvém věku." zasmál se. "Hej, možná si přišel pro mě, ne pro tebe." natáhla se, aby zhasla světlo. "To mi také řekl," odpověděla. Poté se ozvalo zakřípání dveří.
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.