STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 2, kapitola 2

4. května 2017 v 22:09 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Rainbow zuřivě mávala kopytem, ale ať se snažila, jak chtěla, stále nemohla mlhu pořádně uchopit. Zvedla zední nohy a vykopla, jak nejvíce uměla, ale její nohy narazily pouze na vzduch.
"Ugh! Co to s tou mlhou je!? Ani se jí nemůžu dotknout!" Zafuněla Rainbow a bouchla kopytem do země.
"Nejsem si jistá; taky jsem to takhle měla." Řekla Pinkie a vzhlédla k nebi, "Nejdřív jsem odsud chtěla utéct mým balónem, ale ten měl v sobě moc děr. Takže nevím, co se skrývá za tou mlhou."
"No, tak to zjistím já! Kdo už by měl být schopný se zbavit mlhy, když ne já!" řekla Rainbow, roztáhla křídla a vzlétla k nebi, kde velmi rychle zmizela z dohledu.
"… Myslíš, že bude v bezpečí?" Zeptala se Fluttershy, která si zvědavě prohlížela Pinkie.
"No, jestli je někdo opravdu odhodlaný, tak je to Rainbow Dash. Jsem si jistá, že to tu vyčistí, než bys řekla šve-"
Pinkieina slova byla najednou vyrušena srdce ryvným řevem, který se roznesl po celém městečku. Přímo vyvolával dojem, jako by se kvůli němu třásla celá zem. Fluttershy i Pinkie obě vzhlédly směrem, odkud se řev ozval a proti nim se mlhou řítila Rainbow Dash. Hudba v hudební skřínce u Fluttershy v tašce začala syčet, jako by byl v krabičce roj včel.


"SCHOVEJTE SE! RYCHLE!" Zařvala a než měly klisny možnost zareagovat, obě je vzala za kopyta. Odtáhla je za knihovnu zrovna když se ozvalo ohromné zadunění, jako by něco obrovského rychle přistálo na zemi.
"Co se dě-" Pokusila se zeptat Pinkie, ale Rainbow jí okamžitě před pusu dala kopyto a vydala hlasité 'ŠŠŠŠŠŠŠ'.
"Opatrně se podívej za roh." Zašeptala hrubě Rainbow a sama se okolo stromu podívala. Pinkie a Fluttershy ji opatrně napodobily. Fluttershy najednou vytřeštila oči, jako by byla v mžiku připravena umřít z toho, co se dělo před nimi.
Před domem Twilight přistál obrovský černý drak. Vrčel a z nosu se mu řinul černý kouř. Prsknul, vypustil tak ještě hustší oblak kouře a máchal hlavou okolo, jak se snažil najít poníka, který mu právě zmizel z dohledu. Udělal krok vpřed a prohlédl si budovu před ním i její okolí.
Znovu naštvaně prsknul, rozevřel znovu křídla, silně s nimi mávl a vznesl se, čímž způsobil, že se pod silou větru vše pod ním otřásalo. S několika dalšími mávnutími vzlétl výš do mlhy, až nakonec nebyl vidět vůbec. Syčení hrací skříňky s jeho odletem zmizelo.
Všechny tři klisny stály jako přimrazené k zemi a čekaly, dokud už nemohly slyšet mávání křídel a společně si oddychly.
"Co tu dělá drak?" zeptala se Pinkie, vyšla zpoza stromu a podívala se směrem, kterým drak odletěl.
"To nevím, ale zdálo se, jako by přesně věděl, kde jsem, jen co jsem vzlétla." Řekla Rainbow a podívala se na svá křídla, "Takže nemůžu vylepšit počasí, jestli ví, kde jsem, jen co začnu létat…" zavrčela Rainbow, "což znamená, že létat nemůžu VŮBEC, a ještě ke všemu se budeme s tou mlhou muset smířit."
"To je v pořádku," usmála se upřímně Pinkie, "ta mlha tak strašná není, navíc jakmile budeme někde uvnitř, uvidíme normálně."
"Když to říkáš. Dobrá, tak tedy jdeme k Flutters-" řekla Rainbow a otočila se chvějící se kuličce růžové a žluté na zemi. "Fluttershy?" Zeptala se ustaraně a rychle přiběhla ke své milence.
"D-drak, k-který… t-tě pronásleduje… k-když létáš…" koktala Fluttershy strachy, která za stromem kňučela a třásla se v klubku. Byla vyděšená k smrti.
"Hej, hej, no tak, už je to v pořádku, je pryč." Řekla Rainbow a mazlivě s Fluttershy přitulila, "Je pryč a neublíží ti, slibuju."
Fluttershy se začala díky vlivu Rainbow Dash uklidňovat. Přestala se klepat a nápodobně se tulila k Rainbow.
"Je to jen jeden drak, dostaneme se k tobě domů, zjistíme, proč se ti zdají ty noční můry a vypadneme odsud, dobře?" řekla Rainbow své milence.
"No…" řekla trochu nejistě Pinkie, "nechci vám lhát… ale… nejspíš to nebude jediné místo, kam budeme muset jít."
"Cože? To jako myslíš, že je toho víc?" řekla Rainbow a podívala se překvapeně na Pinkie.
"No… když se tohle dělo mě… narazila jsem na… mnohem více příšer." Řekla Pinkie se svěcenou hlavou, protože jí bylo líto to říct, "Proto… proto jsem nechtěla, aby sem šla Fluttershy sama. Bála jsem se, že by se musela monstrům postavit, stejně jako já… a nedokážu si představit, jak by jim sama čelila."
Jakmile to Fluttershy slyšela, znovu se schoulila do klubka.
"A tos nám to nemohla prostě ŘÍCT, když jsme probíraly všechna možná kouzla!?" Rainbow téměř ječela, ale ještě se držela.
"Hej! Já se SNAŽILA, abychom tohle kouzlo nemusely použít! Udělala jsem všechno, co se dalo, aby k tomuhle nemuselo dojít! A když se tak stejně stalo, odmítla jsem ji nechat jít samotnou!" Protestovala Pinkie na Dashina obvinění.
"Ale pořád jsi nám mohla říct, že tu budou příšery!" Rainbow cítila, jak jí pomalu vstávají vlasy, "mohly jsme se více připravit! Mohly jsme se připravit na vypořádání se s nimi nebo na úprk! Mohly jsme si s sebou vzít naše elementy!" Zavrčela frustrovaná Rainbow a zavřela oči, "Mohly jsme udělat něco, abychom nevystavily naše ŽIVOTY nebezpečí!"
Rainbow zhluboka oddechovala. Byla naštvaná a nemohla si vzpomenout, jestli kdy byla naštvaná víc.
"… Já… Já se omlouvám…" sklopila Pinkie hlavu a též i uši. Rainbow otevřela oči a podívala se na ni. Pinkie vypadala, jako by byla na pokraji slz. Rainbow už chtěla něco říct, ale nakonec si to rozmyslela. Stále byla naštvaná, ale nemohla vydržet být takhle naštvaná na svou kamarádku dlouho. Rainbow se otočila k třesoucí se Fluttershy, která si zatím přikryla hlavu svými kopyty.
Rainbow si téměř byla jistá, že ji i slyšela vzlykat.
Rainbow si oddychla, došla k Fluttershy, lehla si na zem před ní, sklopila k ní hlavu a otřela se tak jemně o její. Fluttershy škytla, snažila se dýchat a její mysl si stále snažila všechno srovnat do pořádku.
"Fluttershy… vyslechni mě prosím." Rainbow zavřela oči a snažila se jí promluvit do duše. "Vím, že tohle není zrovna dobrá situace. Ale musíš vědět, že ať se stane cokoli nebo budeš vystavena čemukoli, budeš v pořádku."
Fluttershy se znovu uklidnila, popotáhla, když se nadechla a přijala útěchu své milenky. Pomalu rozbourala své klubko a přitulila se blíž k Rainbow, kde si dala svůj krk okolo jejího a vzájemně se chvíli takhle otíraly.
"Teď musíš být silná, ano?"
Fluttershy se podívala Rainbow do očí, ve kterých byly jiskřičky útěchy. Její slova se jí odrážela v hlavě jako ozvěna. Pomalu spolkla všechno to napětí, co se v ní za tu chvíli nashromáždilo a přikývla.
"To je moje holka." Políbila ji Rainbow na čele. Pomohla Fluttershy na vlastní nohy, "a teď se usměj, dobře?"
Chvíli to trvalo, ale nakonec Fluttershy sebrala všechnu svou kuráž a podařilo se jí na tváři zformovat úsměv. Rainbow se na ní taky usmála, a pak se ohlédla na Pinkie Pie, která se tvářila, jako by se chtěla omluvit.
"Uch… hej Pinkie, to je v pořádku." Usmála se Rainbow pro svou kamarádku, "Vím, že jsi to myslela dobře… nevystavila bys nás vědomě nebezpečí. Ale když už tu takhle jsme, tak bychom se s tím měly asi nějak srovnat."
"… Ale stále máš pravdu, Dash…" Odvrátila s bolestným výrazem Pinkie hlavu od Dash. "Byla jsem skutečně hloupá…" vydechla Pinkie a následně též nasadila úsměv, "Ale pokusím se to vynahradit a dostanu nás odsud co nejrychleji to jde. Takže se tedy konečně vydejme k Fluttershy domů."
"Správně." Přikývla s úsměvem Rainbow a všechny tři klisny vyrazily do mlhy.
Jako by to trvalo věčnost, než z mlhy začaly vykukovat obrysy domečku Fluttershy. Ve městě vládlo mrtvolné ticho. Chvílemi se musely zarazit, protože se jim zdálo, jako by v dáli zaslechly mávání křídel draka, ale vždy zvuk zmizel tak rychle, jak se objevil.
Z Ponyvillu se stalo město duchů. Zdálo se, že klisny byly opravdu jedinými obyvateli tohoto města, jakmile vyšly z města, šly po cestě kolem parku, okolo stromů, odkud už dům Fluttershy viděly.
Vzduch mezi nimi ztěžknul. Během cesty ani jedna z nich nepromluvila. Jediným doprovázejícím zvukem jim byl klapot jejich kopyt a ojedinělé poryvy větru ženoucí se městem.
"Tak jsme tu." Řekla Pinkie, když došly k mostu, u kterého pomalu poznávaly obrys domečku.
"Myslíte… myslíte si, že jsou má zvířata v pořádku?" Zeptala se Fluttershy a začala se rozhlížet okolo, aby zjistila, zdali nějaké ze zvířat nespatří.
"Myslím, že tu ani žádná nejsou." Rozhlédla se Rainbow okolo sebe a přešla můstek.
"Opravdu ani nevím, co v tomhle světě určuje, co najdeš, a co ne. Upřímně jsem navrhla jít sem, protože 'domov' bylo první místo, kam jsem šla já. Ale protože jsme v mysli Fluttershy, tak to tu dává smysl. Když jsem byla ve své mysli, cesta sem byla zablokovaná." Vysvětlila Pinkie, přistoupila ke dveřím a pečlivě je prohlížela, jestli na sobě nemají nějaký zámek.
"Aha… no, v tom případě jsem ráda, že tu má zvířata ani nejsou." Usmála se Fluttershy a došla k Pinkie, "Nechtěla bych je vidět v nebezpečí."
Pinkie otevřela dveře a všechny vstoupily dovnitř. K velkému překvapení Pinkie byl dům v naprostém pořádku. Všechno bylo tam, kde mělo být, nic nebylo mimo své místo nebo rozbité, a dokonce zde ani nebyl prach, jako by se místo zastavilo v čase.
"Copak se děje, Pinkie? Vypadáš překvapeně." Ušklíbla se Rainbow a popošla dál do domu.
"No… Asi i trochu jsem." Pinkie se též zmateně ušklíbla a zavřela dveře.
"A co přesně vlastně hledáme?" Zeptala se Rainbow a rozhlížela se po domě.
"Nevím jistě… Nejspíš něco divného, nebo něco, co sem nepatří, něco, co bys tu nečekala nebo jenom nějakou nápovědu, která by nám mohla říct, co se vlastně děje." Vysvětlila Pinkie a začala si prohlížet Fluttershyiny poličky.
"V tom případě to nejspíš najdu já…" řekla Fluttershy, přiložila si kopyto k bradě a pečlivě si prohlížela místnost.
Pinkie Pie a Rainbow Dash byly zabrané do obývacího pokoje, zatímco Fluttershy to táhlo do kuchyně. Přešla obývací pokoj a vstoupila do známé místnosti sloužící jako kuchyně. Snažila se přijít na to, co jí říkalo, že zde určitě něco je.
Poté její oči padly na lednici. Byl k ní magnetem ve tvaru motýlka připevněn malý papírek pomalovaný voskovkou. Fluttershy mrkla, protože to nikdy na její lednici nebylo. Přistoupila k němu, aby si ho mohla lépe prohlédnout. Vypadalo to jako hříběcí malůvka malovaná různobarevnými voskovkami.; byl na něm jednoduchý domeček se sluníčkem a před domem stál veselý poník pracující na zahradě. Pod obrázkem bylo červenou voskovkou něco napsáno.
Aš virostu budu mít dům a hodně zvířátek. Ráda pomáhám zvířátkům.
Abich na to nezapomněla nechám si tenhle klíč.
Pod obrázkem něco bylo, jako by se papír snažil něco schovat. Fluttershy opatrně papírek zvedla a zkontrolovala druhou stranu, kde byl k papírku přilepený klíč. Odlepila ho a pořádně si ho prohlédla; také měl tvar motýla.
"Hej, jak to, že jsou tyhle dveře zamčené?" Zachytily uši Fluttershy a okamžitě se vrátila do obývacího pokoje. Spatřila Rainbow Dash, která se snažila dostat do skříně, která byla pevně zamčená.
"Mají na sobě zámek?" zeptala se Pinkie Pie a taktéž se otočila směrem ke skříni.
"Jo, má." Zkoumala Rainbow dveře skříně, "Okolo klíčové dírky to má tvar motýla."
"Ou, no, já zrovna našla klíč ve tvaru motýla." Řekla Fluttershy a pozvedla klíč.
"V tom případě nejspíš otvírá tyto dveře." Řekla Pinkie a zamyslela se, "Ale… možná bych ty dveře měla otevřít já."
"Pročpak?" zeptala se trochu zmateně Fluttershy.
"No… jen nechci, aby něco po tobě najednou skočilo a ublížilo ti to." Přemýšlela Pinkie a podívala se na batoh Fluttershy, "Ale… tvá hrací skříňka nevydává žádný zvuk, takže by to mělo být bezpečné."
"Má hrací skříňka?" Zamrkala Fluttershy a ohlédla se na svůj batoh.
"Jo, pamatuješ, jak ta skříňka začala vydávat zvuk, když na nás zaútočil ten drak? Hrací skříňka tě vždy upozorní, pokud je nablízku něco, co ti chce ublížit. Takže buď opatrná, dobře?" Vysvětlila Pinkie, pečlivě vybírající slova.
"Jo tak… dobře, budu opatrná." Přikývla Fluttershy a přikročila ke dveřím. Rainbow ucouvla a pozorovala, jak Fluttershy odemyká dveře. Pomalu dveře otevřela a před ní se nacházela lehce osvětlená místnost. Pomalu vkročila dovnitř, všímajíc si, že obvyklé předměty skříně byly pryč a na jejich místě tu stály staré hodiny a na zdi bylo něco napsáno.
Mé ručičky jsou zmrzlé, ale vždy tak nebyly.
Vytahoval jsem se do výše a na všechny mával,
zatímco mi můj kamarád po pravici nabízel svou svačinu.
"Co tam je?" slyšela za sebou Fluttershy ptající se Rainbow.
"Myslím, že je to hádanka." Řekla Fluttershy a zamyslela se nad slovy a podívala se na hodiny. "Ale myslím, že už znám odpověď…" řekla a přiložila kopyto k ukazateli hodin. Dlouhou ručičku posunula na dvanáctou hodinu, zatímco krátkou posunula na třetí.
Fluttershy zaslechla, jak někde něco kliklo, jako by se něco díky jejímu činu zaktivovalo. Podívala se na hodiny a čekala, co se s nimi stane, když tu najednou jí zmizely z očí.
Když Fluttershy ztratila půdu pod nohama, vyjekla a začala padat do obrovské díry pod sebou.
"FLUTTERSHY!" Zařvala Rainbow Dash těsně před tím, než se propadlina zavřela.
Zatímco padala, cítila okolo sebe vítr. Ječela a křičela, aby zabránila dalšímu pádu, musela by roztáhnout křídla, ale ta jako by byla přilepená k jejím bokům. Mávala okolo sebe kopyty a snažila se zachytit naprosto čehokoli. Sestupovala do bezedné temnoty.
Fluttershy zasténala a pokusila se zvednout. Promnula si čelo a otevřela oči. Byla tam moc tma, nic neviděla.
"Rainbow Dash? Pinkie Pie?" zvolala Fluttershy, snažíc se na sebe nějak upozornit. Vrátilo se k ní však pouze ticho. Na kopytě ucítila svou brašnu a vzpomněla si na jednu věc, kterou v ní prvně viděla. Otevřela ji a sáhla dovnitř. Trochu posunula skříňku a z brašny vytáhla lucernu a rozsvítila ji.
Byla v prázdné místnosti, jejíž betonové zdi již byly sešlé věkem a skrz stěny bylo slyšet kapání vody. Vzhlédla ke stropu; v cestě zpátky nahoru jí bránila obrovská železná mříž.
'Jak… jsem se dostala skrz tu mříž?' Zeptala se sama sebe, aniž by věděla, co se vlastně stalo, 'A… Jak to, že se mi takovém pádu vůbec nic nestalo?' Prohlédla si své tělo, na kterém necítila žádné pohmoždění nebo bolest. Jako by jí pád skrz mříž a dopadnutí na beton vůbec neublížilo.
'Musím… musím se odsud dostat. Musím znovu najít Rainbow Dash a Pinkie Pie!' pomyslela si Fluttershy a rozhlédla se po nějakém východě. Ve zdi za ní se nacházely železné dveře.
'Okay, musím se jen dát trochu dohromady, zjistit, kde to vůbec jsem a…' Fluttershy otevřela dveře, které jí zpřístupnily dlouhou chodbu, na jejíž podlaze byla voda. Zdi vypadaly, jako by vlnily, kanál jako by se natahoval a zase zužoval.
'… Nemám tušení, kde to jsem.' Nikdy tohle místo neviděla. 'Proč je to tu zatopené vodou?' zeptala se a pomalu do vody vkročila. Nebyla hluboká, dosahovala jí jen po kotníky, ale stačilo to, aby se jí namočily konečky vlasů. Trochu jí z té studené vody zamrazilo, ale pokračovala dál.
Jediným doprovázejícím zvukem jí bylo čvachtání vody, když procházela chodbou. Tento čvachtavý zvuk jí i vracel jako hlasitá ozvěna. Temnota okolo ní osvícená jen světlem její lucerny jí naháněla husí kůži. Opravdu doufala, že za chvíli dojde na konec chodby.
Zatočila za roh, kde si uvědomila, že došla ke křižovatce. Cesta se rozdvojovala doleva a doprava.
'… A teď mám jako jít kudy?' zamračila se Fluttershy jednak z frustrace a jednak ze strachu. Nechtěla se zde ztratit, ne tady, když věděla, že všude okolo mohou být příšery.
Skříňka začala opět syčet, jako by v ní byl roj včel. Sama se v duchu okřikla, že to právě zakřikla. Najednou uslyšela, jak se něco ve vodě začalo šouravými pomalými kroky přibližovat k ní. Rozhlédla se na obě strany, ale nedokázala říct, ze které strany zvuk přicházel, navíc zpátky nemohla, protože to byla slepá ulička.
Upoutala pozornost k levé straně a konečně v té troše světla spatřila, co se to k ní blížilo. Vytřeštila na to oči.
Byla to manekýna, pohybující se manekýna bez hlavy. Tělo měla nejspíš vyrobené z látky, zplesnivělé věkem, byla pošitá několika velkými záplatami, jako by byla sešívána a roztrhána několikrát, měla vybledlé barvy a měla problémy s pohybem.
Fluttershy od bytosti o krok ucouvla, zatímco s každým krokem manekýny syčení zesilovalo. Zvedlo to přední nohy a opět je dalo před sebe do vody, takže se to k ní stále přibližovalo.
Její nohy se zatím daly do pohybu a odcválala do levé chodby, hlavně aby se dostala pryč od té příšery. Voda cákala všude kolem ní a také ji celou smočila, ale snažila se běžet, jak nejrychleji mohla. Voda ji sice zpomalovala, ale stejně dokázala bytosti utéct.
Když syčení přestalo, odvážila se se ohlédnout. Manekýna jí nestačila, to věděla naprosto přesně. Zpomalila, začala lehčeji dýchat a opět se podívala před sebe, akorát včas, než narazila do zdi. Opět měla na výběr ze dvou cest. Podívala se doprava, kde nespatřila nic neobvyklého.
Najednou skříňka místo zasyčení spíše zařvala, a ještě stihla otočit hlavu doleva, než jí koply zadní nohy, které jí odkoply do pravé cesty. S hlasitým cáknutím dopadla do vody. Cukala se bolestí, pálila jí kůže a bolel jí hrudník. Přesně k její hlavě jí dopadla i lucerna, ale světlo ve vodě zhaslo.
Zasténala bolestí a cítila, jak se jí na hrudníku dělá podlitina, ale přesto dokázala popadnout svůj jediný zdroj světla. Popadla držadlo a zvedla lucernu z vody. Slyšela, jak se k ní bytost, která na ní zaútočila, opět pomalu přibližovala. Rychle se pokusila lucernu znovu rozsvítit. Párkrát klikla zapínačem a každý neúspěch vyčaroval na Fluttershy zoufalý výraz. Mačkala zapínač stále a stále dokola a doufala, že se lucerna rozsvítí.
Plamen se rozžhavil a osvítil manekýnu, která měla ve vzduchu nad Fluttershy přední nohy. Nohy rychle udeřily a zasáhly její tělo.
Fluttershy chtěla křičet, ale nakonec jen skousla držadlo v puse. Kopyta manekýny, která se snažila hýbat nohama, se jí zarývala do kůže. Mysl Fluttershy zaplnila bolest, pevně zavřela oči a zakousla se držadla tak pevně, že začala krvácet, a z očí se jí začaly řinout slzy, nemohouc se bránit proti svému útočníkovi.
"Teď musíš být silná, ano?"
Rychle otevřela oči a spatřila manekýnu, která měla opět ve vzduchu kopyta, připravená k dalšímu úderu. Vší silou se Fluttershy převalila a kopla manekýnu svýma zadníma nohama.
Manekýna se zapotácela a byla donucena dopadnout svými kopyty na zem.
Fluttershy se v duchu proklela pro svou slabost, ale byla schopná se zvednout na nohy. Otočila se začala znovu od svého trýznitele utíkat. Měla pocit, jako by její plíce byly v jednom ohni, jako by každý její krok zvyšoval její bolest v hrudníku, ale musela běžet dál.
Opět oběhla roh, za kterým byla další rozdvojka. Syčení skříňky se opět vracelo. Mrštně pohodila hlavou a spatřila, jak se k ní manekýna opět snaží dostat a zaútočit na ní. Ale tentokrát ji nenechala. Odbočila doleva a ze všech sil se snažila odcválat pryč.
Vzhlédla a spatřila před sebou východ. Zrychlila a zaměřila všechnu svou sílu do tohoto jediného úniku. Vyskočila z vody a dopadla na suchou zem, napřáhla se ke dveřím, otevřela je, rychle jimi proběhla a zase je za sebou zabouchla.
Fluttershy zhluboka oddechovala a opírala se o studené ocelové dveře. Měla pocit, jako by z toho všeho tlučení a zarývání měla hrudník v jednom ohni. Cítila, jak jí po jednom zasaženém boku stéká teplá krev, a že jí začínají nabývat místa, do kterých byla udeřena.
Dokázala ze sebe vydávat pouze steny a vzdechy bolesti, jak se snažila dýchat s pocitem, jako by jí plíce měly po každém nádechu vybuchnout.
Byly tu příšery, přesně jak Pinkie Pie říkala. A její hrací skříňka ji před nimi varovala. Ale jakmile byla zasažena, nedokázala najít sílu ke zvednutí, a tak do sebe nechala tlouct. Bývala by nechala manekýnu, aby si s ní udělala, co chtěla…
Ale najednou se jí v mysli ozval hlas. Byl to hlas Rainbow.
Vyzívala ji, aby byla silná.
Fluttershy na chvíli musela lucernu položit, aby si mohla otřít pusu od krve. Byla promočená; voda ji kompletně celou zlila. Potřebovala se osušit a potřebovala najít nějaký obvaz na své rány. Rozhlédla se po místnosti, do které právě vstoupila.
Místnost byla podobná té, do které spadla, ale uprostřed téhle byl žebřík vedoucí nahoru skrz díru dávající letmé světlo.
Fluttershy uvolnila čelist a vyplivla trochu krve, která se jí nashromáždila v ústech. Poté si opatrně přitáhla lucernu, ztlumila ji a opět ji uložila do brašny. Lehce si svou čelist poté promnula.
'… Potřebuju lepší zdroj světla…' pomyslela si na chvíli. Nemohla celou dobu nosit lucernu v puse, pokud by se do ní musela neustále zakusovat.
Fluttershy opatrně přistoupila k žebříku a po jednom začala šplhat vzhůru.
Zdálo se, že žebřík pokračuje vysoko nad díru. Sotva viděla konec žebříku, ale viděla ho. Matné světlo ji osvětlovalo cestu vzhůru. Voda v její hřívě a v kožichu jako by jí táhla dolů, ale s každým krokem odkapávala dolů.
S několika dalšími krůčky se konečně dostala na konec žebříku, vytáhla se na dřevěnou podlahu, kde si na chvíli lehla, dýchajíc zhluboka. Oči jí těžkly, ale ještě nemohla ztratit vědomí, ne do doby, než si něco dala na rány.
Byla v nějakém domě, nevěděla v čím, ale věděla, že je to dům v Ponyvillu. Byl malý, ale útulný. Zasténala a zvedla na nohy a vyrazila směrem, ve kterém viděla koupelnu.
Vzala si dva ručníky ze zdi a přehodila si je přes záda. Ucukla, když se vlna dostala na její ránu na zádech, ale v ten moment to dokázala přetrpět. Pečlivě si snažila vysušit tělo a hřívu, jak nejlépe mohla.
Jakmile zkonstatovala, že už je dostatečně suchá, prohlédla si své rány v zrcadle. Škrábance na jejích zádech byly hlubší, než si prvně myslela, ale nebyly nijak vážné. Více ji znervózňovaly dvě modré podlitiny, které se ji vytvořily po kopnutí do hrudníku. Též měla i trochu rudé zuby, ale řekla si, že to není vážné krvácení, a že brzo přestane samo od sebe.
Prohledala několik šuplíků a našla několikery antiseptika a obvazy. Velmi opatrně si ošetřila rány, ale přesto dělala obličeje pokaždé, když ji začal štípat alkohol v ranách. Jakmile byly rány ošetřeny, přiložila na ně obvazy a několikrát je obtočila kolem svého těla. Uteklo jí z bolesti několik kapek, ale musela se přesvědčit, že obvazy pevně držely.
Po celé této proceduře se musela pořádně nadechnout. Stála s třesoucíma se nohama a prohlédla si obvazy. Zatím držely, ale potřebovala důkladnou pomoc doktora.
Jakmile vyšla z koupelny, opět ji začaly těžknout oči. Nemohla jít takhle ven. Kdyby na ní něco zaútočilo, neměla by ani sílu utéct.
Fluttershy se dopotácela k nedalekému gauči, sundala si brašnu, kterou vedle něj položila a sama si na gauč vlezla a schoulila se do klubka.
'Rainbow Dash… Pinkie Pie… kdepak jen jste…' Pomyslela si Pinkie a začala zavírat oči, zatímco jí ještě stékalo několik slz, 'Prosím… potřebuji vás tu obě…'
"Teď musíš být silná, ano?"
"… D-dobře… Já… slibuji, že budu…" řekla Fluttershy a snažila se zadržet své vzlyky. Musela zůstat silná, řekla přeci Dash, že tak zůstane.

Fluttershy pomalu, ale jistě usnula.

PŘEDCHOZÍ ZDE
NÁSLEDUJÍCÍ ZDE
Originál ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia *aka Me* Mia *aka Me* | E-mail | 5. května 2017 v 13:33 | Reagovat

Wow, začíná mě to vážně bavit... Cx

2 creepypastapreklady creepypastapreklady | 5. května 2017 v 15:20 | Reagovat

[1]: to je dobře owo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.