STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 2, kapitola 3

20. května 2017 v 17:07 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Fluttershy se najednou probudila, jakmile zaregistrovala hlasitý výbuch, který otřásl celým domem. Váza, která byla vedle gauče se převrhla a rozbila se na tisíce malých kousků.
"Co to bylo?!" zeptala se a rychle vstala z gauče.
Okamžitě však rychlého pohybu litovala, neboť její tělo s tímto pohybem nesouhlasilo a hrudník se ráčil okamžitě ozvat ostrou bolestí. Zhroutila se na podlahu a začala rychle oddechovat. Na tu chvilku úplně zapomněla na svá zranění. Zasténala a sedla si a dávala si pozor, aby se jí rány znovu neozvaly. Pečlivě si své tělo prohlédla.
Přesně jak čekala, po té chvilce spánku už rány tolik nekrvácely a hojení se spustilo. Opatrně se zvedla a pokusila se udělat pár krůčků. Poté si protáhla pořádně obě křídla, ale u toho se trochu ušklíbla a zase je stáhla. Mohla se hýbat, mohla chodit, s trochou bolesti dokázala i létat, ale to se předem rozhodla, že radši zkoušet nebude.
"… Jak dlouho jsem spala?" zeptala se Fluttershy nahlas. Neměla v plánu usnout; její tělo tak učinilo téměř instinktivně samo. "… Byla jsem odtržena od Rainbow Dash a Pinkie Pie… měla jsem vyrazit je hledat, ne spát." Fluttershy se za nehledání svých přítelkyň cítila strašně, ačkoli věděla, že za to nemohla. Nejspíš se už o ní musely bát; určitě už jí začaly hledat…
"Ach, doufám, že jste obě v pořádku." Fluttershy se snažila nenechat se ovlivnit svými starostmi, když vyrazila ke dveřím domu, ve kterém se nacházela. Dveře byly zamčené; šokovaně na ně zírala. Dveře byly zamčené zevnitř. Pod klikou se nacházel symbol ve tvaru panenky sklánějící se nad klíčovou dírkou.
"… P-proč jsou ty dveře zamčené?" Zamračila se Fluttershy. Musela se dostat ven a zjistit, co se to dělo. Otočila a začala detailněji procházet dům.
Byl to malý, kuriózní domek, ale nepamatovala se, že by se takovýto dům v Ponyvillu nacházel. Doteď si toho nevšimla, ale dům byl postaven z materiálu, který drží na mracích.
"Huh? Tohle je… mrakový dům?" rozhlížela se Fluttershy okolo zmateně, "Ale… jediný mrakový dům v Ponyvillu je dům Rainbow Dash…" Fluttershy byla zmatená. Nevěděla, čí dům to byl, protože Rainbow Dash nebyl určitě.
Podívala se na střepy vázy na podlaze a všimla si jednoho, který byl trochu odlišný od ostatních. Když se dostala blíž, zjistila, že to vůbec nebyl střep, ale něco, co bylo ve váze, když se rozbila. Opatrně předmět zvedla a prohlédla si ho.
Byla to bílá mince, která na sobě měla znak mraku, která měla po straně drobným písmem napsáno 'Vznášející se Mrak'.
Nikdy nebyla ten typ poníka, který by ostatním kradl jejich věci, ale něco jí říkalo, že si má tu minci vzít s sebou. Možná to bylo tím, jak jí Pinkie tento svět vysvětlila, možná to byl jen její instinkt, nebo jí prostě jen ta mince připadala cenná. Opatrně uložila minci do své brašny a pokračovala v průzkumu domu.
Její oči zachytily pohyb, kterého si předtím nevšimli. Před jedněmi dveřmi na chodbě létalo několik molů. To jí přišlo divné, moli neměli žádný důvod se tam takhle shromáždit, leda by za dveřmi bylo nějaké jídlo, ke kterému se nemohli dostat. Došla ke dveřím a opatrně je otevřela.
Dveře se otevřely do místnosti, které vypadaly jako něčí studovna. Moli jí tak mátli ještě více, ale stejně do studovny vstoupila. V knihovnách se nacházely knihy o různých tématech; dokázala jich sama několik poznat. Většina z nich byla o stavbě mraků, jiné byly poezie, zatímco další vypadaly jako obchodní knihy. Všechny však měly jednu společnou věc, všechno to byly knihy z Cloudsdale.
Fluttershy pomalu došla k pracovnímu stolu na druhém konci místnosti. Na něm byla otevřená kniha. Zvědavost vzala za své a přečetla si celý obsah stránky, na které byla kniha otevřená;
… pacient projevil známky oslabeného imunitního systému. Začíná mě to mást, protože to začíná kazit všechny diagnózy toho, co by tak asi mohlo být špatně. Každý krok vpřed způsobí dva zpátky. Budu muset udělat nové testy, abych zjistil, co je příčinou její nemoci.
Ale už nemám moc času. Její srdce je stále slabší a její svaly chabnou každým dnem. Myslím, že už moc času nemá.



Budu muset sestavit nový seznam léků. Nebude se jí líbit, že bude na dalších prášcích, ale potřebujeme získat více času.
23. června, 983
Zdravotní případ #1156 -zápisek 14-
Dr. R. K. Mandeus
Byla to kniha, do které se už léta zapisovaly různé případy. Kniha byla otevřená na jednom z posledních zápisků a popisovala případ neznámé nemoci, která se rozšířila na přelomu tisíciletí. V dalších zápiscích byla nemoc blíže popsána.

"Huh?" Pohlédla Fluttershy na druhou stránku; vypadala, jako by se pod ní něco nacházelo. Zvedla stránku a spatřila malou hnědou minci se symbolem domečku. Malinkým písmem byl na straně vyryt nápis 'Starý Domov'.
Opatrně minci zvedla a uložila ji do brašny.
Ale stejně jí zajímalo, proč byla kniha otevřená zrovna na téhle stránce. Nebo proč se pod ní nacházela mince. Vždycky měli doma plno zdravotních knih a poměrně často je i četla, proto to také uměla s nemocnými a zraněnými.
Vedle knihy si všimla něčeho, co vypadalo jako tlustý provázek. Byl pečlivě namotán do cívky a čekal, až ho někdo použije.
'… Oh! Hej, myslím, že by se mi to mohlo hodit.' Pomyslela si Fluttershy a téměř si byla jistá, že se jí zrovna v hlavě rozsvítila malá žárovička. Sáhla do brašny a vytáhla lucernu. Stále jí bolela čelist z toho, jak se zakousla do držadla, ale už to nebylo tak hrozné. Položila lucernu na stůl a poté vzala provázek a prostrčila ho otvorem držadla.
Opatrně udělala na provázku uzel; a nyní s touhle úpravou měla svítící náhrdelník. Rovnou si lucernu nasadila na krk, aby zjistila, jestli provázek pořádně drží. Zdálo se, že provázek lucernu udrží, a ještě se jí lucerna příjemně opírala o hrudník.
Opatrně lucernu zapnula, aby zjistila, jak bude lucerna reagovat, a plamínek se rychle objevil. Chvíli tam ještě stála s lucernou na hrudníku, poté obešla menší kolečko a poté začala poskakovat tak, aby se jí příliš neozývaly rány.
Plamínek se sice pohupoval díky jejímu pohybu, ale lucerna se nikdy příliš moc nezahřála. Jen ji příjemně hřála. Lucerna jí dobře osvětlovala cestu před ní, ale musela by se celá otočit, kdyby se chtěla podívat na něco, co bylo za ní.
"Och, Fluttershy, ty jsi tak chytrá." Zachichotala se své genialitě. Znovu lucernu vypnula, protože v domě bylo vidět dobře, ale nyní už měla světlo, které nemusela držet v čelistech, kdyby ho potřebovala.
Nic jiného tu však zvláštně nevypadalo. Byla to jen obyčejná studovna. Otočila se a vyšla z místnosti, zanechávajíc zbytek místnosti tak, jak byl.
Ještě jednou se podívala na moly, kteří stále před studovnou kroužili. Stále byla z jejich letu zmatená. Její studie molů dokázala, že moli rádi létali okolo nějakého zdroje světla nebo nektaru. Zdálo se však, že tyhle moly fascinovalo létat pouze ve vzduchu před studovnou.
Když však před sebou spatřila chodbu vedoucí přímo do kuchyně, okamžitě na moly zapomněla. Zvědavě vstoupila dovnitř a začala si prohlížet malou, ale kuriózní kuchyňku. Ucítila něco sladkého a stočila svůj zrak na stůl, kde byl jen tak položený koláč.
"Kdo tu nechal ten koláč?" Zeptala se Fluttershy zvědavě a došla až k němu. Voněl jako jablečný koláč, ale byla tu ještě jedna vůně navíc, jako by do koláče byla přidána nějaká speciální ingredience. Ta vůně jí připomínala… její maminku…
Někdo, na koho si už hodně dlouho nevzpomněla. Mimo její sny si na maminku pořádně nevzpomněla. Za to cítila provinile. Její maminka umřela na nějakou nemoc, když byla ještě velmi malá, takže si museli s tatínkem poradit se životem sami.
"Maminko…" zabreptala tiše Fluttershy a urputně se snažila na svou maminku vzpomenout. Hlavou jí prolétávaly vzpomínky na klisnu s růžovou hřívou, ale všechny se zdály matné. Jako by se nemohla pořádně soustředit a vzpomenout si na svou matku pořádně. Když se snažila si vzpomenout na něco, na co vzpomínala ráda, tak se to rozmazalo ještě více.
Fluttershy si zmateně promnula hlavu. Nikdy předtím neměla potíž myslet na svou maminku, tak proč nemohla teď? Mohlo za to toto zvláštní místo? Byl to nějaký vedlejší účinek toho Twilightina kouzla? To bylo jediné vysvětlení, které jí dávalo smysl…
Dlouze se podívala na koláč, ale ačkoli voněl dobře, nedokázala se přinutit ho ochutnat. Něco se jí na něm nezdálo. Co však upoutalo její pozornost, byl třpytivý předmět položený vedle něj. Vedle koláče byla zlatá mince, která na sobě měla znak mladé klisny. Drobným písmem na boku bylo napsáno 'Uvězněná klisna'.
Automaticky ji uložila do brašny k dalším mincím. Pořád nevěděla, co jí říkalo, aby je sbírala. Otočila se zády ke stolu a vyšla z kuchyně. Domeček se jí zdál malý; už byla před poslední místností, kterou ještě neprozkoumala. Opatrně otevřela dveře a nahlédla dovnitř.
Byla to ložnice, ale jediná věc, která tomu naznačovala, byla postel opřená o stěnu. Jediným dalším kusem nábytku byl stolek se skleněným pouzdrem, na kterém byly ve předu pečlivě vybroušené otvory.
Fluttershy došla ke stolu, aby si pouzdro pořádně prohlédla. Na pouzdře bylo celkem pět otvorů. Na pouzdře se nacházel vzkaz:
Pouze tři z pěti existuj v tomhle světě,
Ráno, v poledne a večer tichý vítr vane
Světem, dodávají světu jeho tvar.
Když Slunce vyjde a přinese svůj žár,
Zima a voda mizí do oblak.
Čekajíc na ty, kteří přijdou a postaví dům,
svět čeká, tichý a prázdný.
Netrvá to dlouho, oni přichází a staví,
co kdysi bylo prázdné, nyní plné jest.
Ale ačkoli je to plné, není to naplněno radostí nebo zábavou,
místo toho se tu nachází tichá nevyslovená bída.
Fluttershy si vzkaz přečetla dvakrát a snažila se mu porozumět. Pouzdro mělo pět otvorů na mince a tři z nich už měla. Její instinkty se jí snažily napovědět, ale stále nemohla přijít na to, co to znamenalo.
Sáhla do brašny, vytáhla tři mince a prohlédla si tvar každé mince zvlášť.
'Dobře… když je voda vypařována díky žáru Slunce, mění se v páru, která se pak shlukuje do mraků…' zapřemýšlela Fluttershy a opatrně vložila 'Vznášející se Mrak' na druhé místo, protože věděla, že na prvním místě musí být něco symbolizujícího vítr.
'Tak další… staví domov v tichém prázdnu…' Fluttershy nechala otvor vedle 'Vznášejícího se Mraku' prázdný a do dalšího opatrně vložila minci 'Starého Domova'. Tím jí na minci 'Uvězněná Klisna' zbyl poslední otvor.
Ve stole něco cvaklo, což jí potvrdilo, že všechno umístila správně. Skleněné pouzdro se pomalu otevřelo a uvnitř byla malá páčka. Fluttershy zvědavě přiložila k páčce kopýtko a přepnula ji.
Uslyšela, jak se něco hýbe a nastražila uši. Otočila se a všimla si, že se ve zdi objevil otvor podobný dveřím, který tam předtím nebyl. Za průchodem byly schody, které nejspíš vedly do sklepa.
Fluttershy opatrně pohlédla na schody, byla tam tma. Neviděla dál než na pár stop. Její hrací skříňka byla potichu, takže usoudila, že problémy zatím nebudou. Zapnula znovu lucernu a vydala se po schodech dolů.
Když postupovala, všimla si, že zdi začaly být vlhké. Z temnoty se k ní prodíral puch plísně, ale stále pokračovala dál. Nevěděla, co na ní bude dole čekat, ale protože bylo toto místo schované, tak jí instinkty říkaly, že na ní dole něco čeká.
Schody skončily a před ní se nacházel obrovský sklep. Fluttershy se rozhlédla okolo a všimla si plísní pokrytých stěn. Její oči si prohlížely místnost a najednou spatřily něco v rohu.
Byla to malá poníkovská panenka. Byla celá ušmudlaná a potrhaná, a jak léta ubíhala, byla hodně zašívaná a zplesnivělá. Fluttershy projela vlna nostalgie; panenka byla velmi podobná jedné, kterou měla jako dítě. Ale tu, kterou měla ona nebyla tolikrát zašívaná, ani nebyla tak sešlá věkem. Ta její čekala v jedné krabici v jejím domě a čekala, až ji jednoho dne Fluttershy předá své vlastní klisničce nebo hřebečkovi…
Vedle panenky bylo šitíčko, špulky nití s jehlami rozházenými všude okolo, jako by to tu někdo rychle zahodil a nechal to tu. Domyslela si, že šitíčko sloužilo k opravám panenky.
Odvrátila zrak od panenky a šitíčka, aby se rozhlédla dál, ale najednou si všimla na zemi něco třpytivého. Opatrně k tomu došla a zjistila, že na zemi ležel klíč. Sklonila k němu blíž hlavu a všimla si, že klíč má na konci tvar panenky.
"Ou, to musí být klíč k tamtěm dveřím." Fluttershy se usmála, klíč zvedla a dala ho do brašny, takže teď už snad bude moct opustit dům a hledat své přítelkyně.
V dálce se ozval divný zvuk a Fluttershy znovu nastražila uši. Znělo to, jako by se venku spustila siréna a před něčím varovala město. Z toho zvuku jí běhal mráz po zádech, ačkoli nevěděla proč. Něco se jí na tom zvuku nezdálo a věděla, že se musí ze sklepa co nejrychleji dostat. Otočila se a začala rychle vybíhat schody, kterými zrovna přišla dolů.
Ale něco se jí nezdálo, ze začátku nedokázala říct co, ale něco na schodech se zdálo… jiné, než když po nich šla dolů.
Puch plísně byl silnější, schody se zdály být klouzavější, než když šla dolů; slyšela kapání vody a zdálo se jí, jako by voda přicházela odevšad.
Najednou uslyšela něco, co znělo jako blížící se voda. Otočila se a posvítila na schody pod sebou, odkud zvuk přicházel. Vytřeštila oči, protože voda rychle zaplavovala schodiště. Stoupala a bublala rychle, jako by ty schody musela zaplavit co nejrychleji.
Fluttershy se otočila a rozběhla se co nejrychleji po schodech nahoru. Občas málem uklouzla. Slyšela, jak jí voda za ní rychle dohání. Kdyby se brzo nedostala nahoru, utopila by se.
Najednou jí přední noha uklouzla a narazila obličejem do schodu. Zasípala bolestí, ale rychle se zvedla a snažila se bolest nějak utlumit. Její zadní kopyto se najednou dotklo stoupající vody a začala panikařit, snažíc se znovu se rozběhnout po schodech co nejrychleji.
'Už bych odtud měla být venku! Ty schody tak dlouhé nebyly! Už bych měla být zpátky v té místnosti!' Křičela její mysl, zatímco běžela. Její hrudník se ozýval, že na něj příliš tlačí a její obličej se ozýval v pravidelných intervalech. Snažila se to všechno dát stranou, dát to do pozadí myšlenek, nemohla tam umřít, nemohla se utopit na nějakém schodišti, když musela najít své přítelkyně.
Voda jí začala šplíchat po zadních nohách a stále stoupala. Fluttershy hluboce oddechovala a snažila se udržet na nohách.
Schodiště najednou prudce zatáčelo do východu, kamenné schody vystřídány plechovými, které vedly k otvoru až někde v nebi. Fluttershy nevěděla, kam schodiště vedlo, ale tady se zastavit nemohla. Začala vybíhat plechové schody, na kterých se musela vždy po pár krocích zatočit, protože byly postaveny do čtvercové spirály.
Voda nyní stoupala ještě rychleji, její nohy utíkaly, jak jen mohly, ale už teď dokázala říct, že neběží dostatečně rychle. Srdce jako by jí touto nenadálou námahou bušilo až kdesi v krku.
Voda stoupala a její zadní nohy začaly dopadat do vody. Fluttershy vykřikla a snažila se běžet dál, ale odpor vody ji automaticky zpomaloval. Voda stoupla přes její nohy a zaplavila i její tělo.
Fluttershy se naposledy hluboce nadechla a voda konečně potopila i její hlavu.
Snažila se hrabat kopyty a dostat se na hladinu. Panikařila a díky tlaku vody měla problém s orientací a nacházením správné cesty nahoru. Plavala, co jí síly stačily, ale tlak byl příliš mocný. Světlo zhaslo, jakmile se potopilo do vody, což ji dezorientovalo ještě více, takže nedokázala pořádně říct, jestli vůbec plave správným směrem.
Voda jí pevně obklopovala; a drásala se na její tělo i mysl. Sotva dokázala myslet a svět okolo ní se brzy ztratil.
Její pálící plíce jí donutily otevřít pusu, vzduch z jejích plic vyšel ven a hned chtěly čerstvý vzduch, ale k dispozici byla pouze voda. Pomalu začala omdlévat.
Už na tomhle světě dlouho nebude…

"Tak pojď, voda je suprová." Usmála se Fluttershy šťastně, zatímco plavala v malém jezírku a pozorovala Rainbow Dash, které se moc do vody nechtělo.
"Nebo nemáš ráda plavání? Protože jestli jo, tak můžeme dělat něco jiného…" řekla Fluttershy a s ustaraným výrazem pomalu doplavala k Rainbow Dash.
"Ne, tak to není…" Rainbow odvrátila zrak, jako by se styděla, "Umím plavat… jen v tom nejsem moc dobrá."
"Ou, to je všechno? Tak to tě můžu naučit lépe plavat." Usmála se Fluttershy a plavala dál k Rainbow Dash, dokud nestačila v mělčině.
"No… nikdy jsem moc netrénovala plavání. Přeci jenom, jsem od přírody rychlý letec. Voda je na druhou stranu příliš těžká a je složité v ní dělat rychlé pohyby." Napřímila Rainbow obočí a kopla do vody.
Fluttershy o tom chvíli přemýšlela, a pak se usmála.
"No, můžu tě naučit používat křídla pod vodou, takže to bude připomínat let. Ve skutečnosti tak můžeš plavat hodně rychle, když tu techniku zvládneš."
"Opravdu? To jde?" Zeptala se Rainbow poněkud překvapeně.
"Samozřejmě, jen se to musí hodně trénovat. Je v tom hodně jemných pohybů a také musíš mít tělo ve správné pozici, aby toho voda nenesla příliš moc, ale je to možné." Usmála se hrdě Fluttershy při myšlence, že věděla o něčem, co Rainbow zajímalo, ale sama nevěděla, že to existuje.
"Tak to mi musíš ukázat! To bych do plavání mohla zapojit i svoje triky, jestli mluvíš pravdu!" Zazubila se dychtivě Rainbow.
"Samozřejmě, že ti to ukážu." Fluttershy se zachichotala a znovu odplula do větší hloubky, "Tak se pozorně dívej." Roztáhla pod vodou křídla a připravila se na ukázku.

Fluttershy v temné vodě otevřela oči a roztáhla křídla. Chvíli ještě kopala okolo sebe nohama, dokud nenarazila na zábradlí plechového schodiště. Opřela se o něj zadníma nohama a upravila křídla, ačkoli na stále tlačila voda, ale věděla, že to dokáže.
Rychle se zadníma nohama odrazila a neuvěřitelně rychle vyrazila kupředu. Křídla se ohýbala a stále ji posouvala ve stoupající vodě vpřed. Cítila tlak vody okolo sebe, jak se jí voda snažila stlačit zpátky dolů.
Začala křídly zuřivě mávat, čímž vířila vodu všude okolo sebe a rychle proplouvala stále výš.
Její mysl a tělo se potácely a bolely a křičely a snažily se ji roztrhnout, aby bylo konečně po vší téhle bolesti, po tom infernu v jejím hrudníku, po těch ranách, které jí říkaly, aby přestala. Ale i tak ji nic nedokázalo zastavit.
Zatnula zuby, vzpřímila oči, mávala křídly ze všech posledních sil, které ještě měla a plavala temnou hlubinou, zároveň hledajíc, ne, potřebujíc únik. Najednou se v jejím zorném poli objevilo matné světlo, široce roztáhla křídla, a odstrčila co nejvíce vody, což ji posunulo ke světlu mnohem blíž.
Jakmile vynořila hlavu nad hladinu, spolu se šploucháním vody se ozval i hluboký a velmi hlasitý nádech. Kašlala a lapala po dechu, kopala a sípala, když doplavala k břehu, kde se zachytila podlahy. Hodila na ní obě přední nohy, aby se udržela, zatímco si její plíce libovaly nad vzdušným osvobozením.
Hlava jí pulzovala jako šílená, cítila se, jak by její tělo bylo roztrháno na kousky a každý sval v jejím těle jí dával najevo, že může být ráda, že žije.
Vykašlávala vodu z plic. Nepříjemně se zašklebila, když si stále více začala uvědomovat bolest. Její hlasité dýchání jí znovu doléhalo do uší, a právě tehdy si uvědomila, jaké štěstí opravdu měla. Na chvíli dokonce i přijala smrt jako něco nevyhnutelného, že nebude mít jinou možnost než umřít v tom ledovém vodním pekle.
… Voda byla studená. Ve své panice si to ani neuvědomila, ale teď se v nyní klidné vodě začala klepat. Zavrčela a vyzdvihla se a použila tak veškerou zbývající sílu, aby se dostala ven z vody.
Konečně dokázala vytáhnout i nohy, a nakonec i svůj ocas. Ležela na zemi a zhluboka oddechovala, promočená studenou vodou, a ještě jí všechno bolelo. Cítila, jak se jí pomalu zavírají oči, chtěla usnout a uklidnit se.
'… Ne!' vyjela po ní její mysl a donutila se znovu oči otevřít, 'Fluttershy, právě ses málem utopila! A ještě k tomu jsi promočená ledovou vodou. Jestli teď půjdeš spát, už by ses taky nemusela probudit, kyslíková deprivace by tě uvedla do kómatu a spaní v téhle zimě by přivolalo hypotermii. Teď NEMŮŽEŠ jít spát!'
Oddechovala a pomalu se jí vracela panika. Vracel se jí smysl pro lékařství, který byl v pořádku, když šlo jen o pořezání nebo o modřiny, ale tohle bylo mnohem vážnější. Nemohla teď jít spát, právě si zachránila život, nenechá si ho proklouznout tak snadno.
Pokusila se vstát na svá kopyta. Šíleně se jí třásly nohy; jen trochu se o jednu zapřela a hned se jí zase podlomila. Cítila, jak se jí zrychlil tep, 'výborně… zůstaň vzhůru… pro jednou budeme s panikou kamarádky…' usmyslela si a dál se pokoušela pořádně vstát. Musela se zvednout, musela začít chodit.
Zbývající síly se jí přemístily do nohou a konečně stála. Sice se jí pořád šíleně nohy třásly, ale aspoň stála. Zkusila se oklepat. Voda z ní začala stříkat na všechny strany, ale stejně věděla, že všechnu vodu dolů nedostane.
Snažila se rozhlédnout po něčem, o co by se mohla opřít, ale na to tam bylo příliš málo světla. Shlédla na lucernu, která stále poslušně visela okolo jejího krku. Potřebovala teplo jejího plamene. Našla spínač a párkrát s ním škrtla. Modlila se, aby i přes vlhko fungovala.
Nějakým zázrakem se znovu objevil plamínek. Nějakým způsobem byl olej i knot v pořádku.
Její hlava byla grogy, celá se klepala, jako by se s ní točil celý svět, ale stále se snažila si prohlédnout okolí. Byla v malé čtvercové místnosti, jejíž východ vedl do jakési haly. Uprostřed místnosti byla obrovská čtvercová díra naplněná vodou, ze které právě vylezla.
Opatrně vyšla z místnosti s vodou do haly. Každým krokem její tělo bolelo více a více, tak se pomalu blížila k sesunutí. Potřebovala ručníky, do kterých by se mohla usušit, potřebovala se zabalit do něčeho teplého, potřebovala do sebe dostat nějaké jídlo a pití.
Opatrně došla až ke stolu, který se nacházel přímo před ní. Na něm byly tři věci, kterých si Fluttershy okamžitě všimla. První byla mapa místa, kde právě byla, která měla tučný nadpis 'Cloudsdaleská nemocnice', pod kterým byl plánek dvou patrové budovy.
"… C-Cloudsdaleská… nemocnice?" Vykoktala neúmyslně nahlas Fluttershy. Věděla, že je její hlas slabý, ale stejně promluvila. V této nemocnici pracoval její otec, který byl nejlepším doktorem v celém Cloudsdaleu. Zachránil více životů, než kolik zachránila většina ostatních doktorů dohromady. To díky němu se naučila všechno, co ví o lékařství, takže se mohla starat o svá zvířata nebo jiné nemocné poníky.
Jestli byla v nemocnici, tak dokázala najít všechno, co potřebovala, aby se dala zase dohromady…
Fluttershy si rychle zapamatovala, kde byly pokoje pro pacienty. Musela se pro mapu vrátit později, její taška by mapu momentálně úplně rozmočila, takže by byla k nepoužití.
Další věc na stole byla lahvička s nápisem 'Léčivý nápoj'. Pamatovala se ze svých návštěv nemocnice, že tam byly různé léky, které pomáhaly tělu si odpočinout a zahojit. Přesně to právě potřebovala.
Opatrně uvolnila zátku nápoje a nalila si obsah lahvičky do úst. Hladově vyprázdnila celou lahvičku, jejíž obsah chutnal trochu jako kyselé jahody, ale působil uklidňujícím pocitem, když jí procházel krkem. Dopila nápoj a chvíli počkala, než se všechen dostane do žaludku.
Téměř okamžitě jí trochu opustila únava a strašlivá bolest se začala pomalu vytrácet. Srovnal se jí pořádně zrak a z mysli jí konečně opadla mlha, která jí bránila v přemýšlení. Věděla, že v nápoji bylo něco, co tlumilo bolest, takže se ještě necítila úplně dobře, ale zmírnil bolest natolik, aby jí lépe aspoň trochu bylo.
S čistší hlavou si konečně mohla pořádně prohlédnout halu.
Podlaha byla z prolezlého plechu, který už byl pokryt plísní; zdi byly věkem zchátralé, plíseň byla plná vody. Střecha měla na pár místech díry, židle a stoly se rozpadaly, některé už byly na kousky. Byly zde převrácená kolečková křesla a lůžka, na několika místech na zemi byla krev. Celá místnost budila dojem dávno opuštěného místa.
Fluttershy odvrátila pozornost. Nechtěla se zaměřovat na stav místnosti; nejdřív se potřebovala postarat o své vlastní tělo.
Než odešla, přečetla si vzkaz, který byl poslední věc na recepčním stole. Zdálo se, jako by byl červeným inkoustem napsán ve velkém spěchu:

Uzamknul jsem to
Už nám to nemůže ublížit
Ten pohled, och, och Luno, ten pohled
Vztyčili to, ale teď to nejde pryč,
Všechny nás to soudí,
Ví to
Ale nemůže nám to bez toho ublížit
Uzamknul jsem to
Ani nevím, jestli mi je k něčemu tenhle kód
S C H O V E J S E

Vzkaz jí momentálně nedával smysl, ale něco jí říkalo, že je důležitý. Později se vrátí i pro něj.
Odstoupila od stolu a s novou silou prošla okolo něj až ke dvojitým dveřím za ním. Objevila se na chodbě, kterou velmi dobře znala z dětství. Ačkoli to tu zestárlo do naprosté beznaděje, stále ji poznávala.
Rychle došla k nejbližším dveřím o otevřela. Uvnitř byla ordinace, ačkoli se všechny skříně rozpadaly a stůl se již nedal použít k prohlídkám.
Fluttershy si opatrně sundala sedlovou brašnu ze zad a postavila ji na stůl, aby si mohla lépe prohlédnout všechny skříňky. Našla hned několik věcí, čerstvé obvazy, pár dalších Léčivých nápojů, osušky, gáze, všechno, co potřebovala, aby se znovu dostala do formy.

Jakmile se začala sušit a začala si převazovat rány novými obvazy, nevšimla si jemného syčení, které začalo vycházet ze skříňky v její brašně.

Pozn. př.: Vzhledem k tomu, že to překládám z fleku, je možné, že poslední vzkaz budu muset pře-přeložit trochu jinak. Ano, tuhle kapitolu už jsem nečetla, takže sama nevím, co se stane dál :D Tento vzkaz později zmizí ^^

Předchozí ZDE
Následující ZDE
Originál ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 21. května 2017 v 10:54 | Reagovat

Suprovej překlad, díky....

2 Mia *aka Me* Mia *aka Me* | E-mail | 22. května 2017 v 16:24 | Reagovat

Další skvělá část ^.^ Mám pocit, že tenhle díl bude opravdu lepší než ten první ^.^

3 creepypastapreklady creepypastapreklady | 22. května 2017 v 19:16 | Reagovat

[2]: uvidíme :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.