STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 2, kapitola 4

24. června 2017 v 18:12 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Fluttershy si povzdechla; ležela na podlaze ordinace. Okolo hlavy měla omotaný ručník a pomalu dýchala, aby se uklidnila a aby se jí udělalo lépe. Přebalila si rány; ve vodě se jí škrábance znovu otevřely, ale už se znovu pomalu hojily. Stále ji bolely svaly, ale účinek Léčivého nápoje byl přeci jen znát. Už se i přestala klepat, což bylo dobrou známkou toho, že se jejímu tělu vracela jeho normální teplota.
Rozdělala malý ohýnek pomocí ústřižků obvazů a gázy, a nalila na ně trochu oleje z lucerny, aby to lépe hořelo. Oheň jí dodával jisté pohodlí, hřál ji a když se zadívala do tančících plamínků před sebou, začala se uklidňovat. Nevydržel sice moc dlouho, ale obstál svému určení.
Tašku si pověsila na věšák, aby rychleji uschla a vylila všechnu vodu z hrací skříňky. Byla překvapená, že ve vodě neztratila svůj klíč s panenkou, a dokonce ani mapu, která už však nebyla v nejlepším stavu. Také se sušila, ale už nikdy nebyla taková, jako dřív.
"… Docela by mě zajímalo, co zrovna dělají Rainbow Dash a Pinkie Pie…" Zeptala se Fluttershy sama sebe a zadívala se do plamenů. Začalo jí být takhle o samotě smutno, a ještě se začala strachovat o nebezpečí svých kamarádek. Tohle místo nebylo přátelské a sama se už dvakrát málem setkala se smrtí… a v obou případech ji zachránila Rainbow Dash.
"… Rainbow Dash…" zamumlala tiše, zavřela oči a myslela na svou přítelkyni.


"TO JE ONO! TO JE MÁ ŠANCE!" Vypískla nadšeně Rainbow Dash a podala plakát Fluttershy, "Wonderbolti budou mít ZA TŘI MĚSÍCE KONKURZ! To je od jejich založení úplně POPRVÉ! Prý jsou tak nadšení, že je v Equestrii stále více vynikajících letců, že se o tom sami chtějí přesvědčit a pozvat ty nejlepší z nejlepších k sobě!" Vyjekla znovu rychle Rainbow Dash a začala tancovat radostí.
"To je báječné, Rainbow Dash!" Povzbudila ji vesele Fluttershy, "Konečně si můžeš splnit svůj sen!"
"Já vím! Oh, budu muset začít trénovat! Bude to taky potřebovat nějaké nové triky, triky, které ještě nikdo nikdy nepředvedl!" Začala okamžitě Rainbow přemýšlet nad vším, co mohla udělat.
"Měla bys do toho taky zapojit svou Sonickou Duhu, jsi přeci jediná z celé Equestrie, kdo jí dokáže předvést! Určitě tě po tom vezmou k sobě." Řekla vesele Fluttershy.
Jakmile to řekla, Rainbow přestala fantazírovat a položila kopyto, které zrovna měla ve vzduchu, na zem.
"… Tak Sonickou Duhu…" Hrábla Rainbow kopytem nervózně.
"Copak se děje?" Zeptala se Fluttershy, která si všimla té rychlé změny v chování Rainbow.
"No… abych byla upřímná… Nikdy se mi už od té soutěže nejlepších letců Sonická Duha nepovedla." Zašklebila se na ní Rainbow Dash, která si právě přiznala, že nějaký kousek nezvládá.
"Opravdu? To si nepamatuješ, jak se dělá?"
"To není o tom, že bych nevěděla jak… Jen se vždycky na poslední chvíli něco pokazí. Buď je země najednou moc blízko, nebo začnu panikařit, že nezvládnu svou rychlost, nebo mě najednou přepadají myšlenky, že to mám předvést jen v kritických situacích, nebo-"
Dashiina náhlá panika byla přerušena, jakmile si rty Fluttershy našly cestu k jejím. Rainbow se rozpálil obličej a začervenala se.
"Ty to dokážeš, Rainbow Dash, já v tě věřím." Usmála se Fluttershy něžně na svou milenku.
"No… Je fakt, že to můžu zkusit znovu." Usmála se Dash, která se teď červenala jako rajče. Roztáhla křídla a vyrazila k nebi neuvěřitelnou rychlostí. Fluttershy se usmála a pozorovala ji, tak, jako vždycky.
Rainbow přistála na velmi vysokém mraku a prohlížela si svět. Potom znovu rychle vyskočila do vzduchu, začala znovu létat a nabírat rychlost. Fluttershy ji bedlivě pozorovala a zjistila, že Dash nejprve zkoumá ovzduší, než vylétla tak vysoko, že nebyla téměř vidět.
Poté přišlo klesání. Rainbow Dash se ohromnou rychlostí řítila střemhlav k zemi. Fluttershy ji plná očekávání pozorovala a spatřila, že se okolo těla Dash vytvořil kužel vzduchu. Fluttershy zatajila dech.
Na chvilinku se zdálo, jako by Rainbow zaváhala, protože si Fluttershy všimla změny v jejím letu, přiložila si kopyto k puse v myšlence, jestli to Rainbow vzdá a vyletí jinam, tak, jako už tolikrát předtím…
Ale v posledním okamžiku se jí v očích rozžhnuly potřebné jiskřičky odhodlání, její tělo se narovnalo a najednou-
BUM
Ozvala se hlasitá exploze, na nebi se rozplýval barevný kruh, z jehož středu se k zemi řítila duha, která se jen tak tak stihla stočit, aby nenabourala do země, čímž opět vystřelila nahoru a po celé obloze se najednou rozprostírala obrovská duha.
Fluttershy se zaradovala a skákala nahoru a dolů, když to celé viděla.

"… Tak počkat… exploze…" Hlava Fluttershy se prudce zvedla ze svého místa na předních kopytech. "Ta, která mě předtím probudila… to znělo jako Sonická Duha!"
Teď měla strach. Jaký důvod by Dash měla, aby ji předváděla zrovna tady? Ledaže…
"Ach ne… Honil zase Dash ten drak?" Fluttershy zrychlilo srdce, "Může být zraněná, nebo uvězněná, nebo… nebo hůř!" Rychle se postavila a cítila tlukot svého srdce až v krku, zavrtěla hlavou, aby si pročistila mysl a její ručník spadl na zem.
"Ne, takhle nesmím myslet! Rainbow Dash je v pořádku… a Pinkie Pie určitě také. Jen je musím najít…" Fluttershy se podívala na zbytky ohně před sebou, který už pomalu pohasínal a bylo vidět, že za chvíli zhasne úplně.
"Dobře, už bych měla být dostatečně čistá a moje věci také, je načase se odsud dostat ven. Musím najít své kamarádky." Fluttershy rychle naházela věci do své nyní pouze vlhké brašny. Ujistila se, že si do ní také dala ještě nějaké náhradní gázy, obvazy a léčivé nápoje, aby se když tak mohla ošetřit, kdyby se jí po cestě ještě něco přihodilo.
Řekla si, že to bude muset zatím stačit a hodila si brašnu na záda. Poté si opět na krk pověsila lucernu a zapnula jí, aby se ujistila, že stále fungovala ještě, než vyšla na chodbu.
Najednou začala její hrací skříňka opět syčet, jako by v ní byl roj včel a vzduch téměř hmatatelně ztěžknul. Fluttershy se nemohla ani pořádně nadechnout, protože vzduch jako by tlačil na její tělo a snažil se z ní vysát veškerý život. Její tělo bylo téměř jako zmražené a tlak jako by chtěl rozdrtit její tělo. Pomalu otočila hlavu směrem, odkud si myslela, že tento tlak pochází.
Vytřeštila oči a zorničky se jí zúžily, jak jen mohly, když zahlédla pár rudých očí, který na ní koukal ze tmy. Byla to vysoká, poníkovská vypadající bytost, která jí lehce mohla přemoct. Její tělo bylo obklopeno temnotou, která se okolo ní svíjela, jako by to byly plameny. Najednou to otevřelo pusu, čímž odhalilo bílá ústa v kontrastu s černým tělem a ukazovalo jí to své ostré zuby. Šklebilo se to na ní.
Začalo to k ní přistupovat, každý krok se ozvěnou odrážel od zdí. Jak se přibližoval, vzduch jeho přítomností těžknul stále víc, čímž se dál snažil skolit Fluttershy, vzduch na ní tlačil, začaly se jí klepat nohy, zastavil dech a srdce jí divoce bušilo v hrudi.
Jak se to přibližovalo, měla Fluttershy v mysli pouze jedno slovo.
Bolest.
Tahle bytost jí chtěla způsobit bolest.
Mosela od toho pryč, musela utéct, ale nohy jako by měla přilepené k podlaze.
Bolest. Bolest. Bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, bolest, BOLEST, BOLEST, BOLEST, BOLEST, BOLEST.
Proč se nemohla hnout? Musela utéct. Kdyby neutekla, zemřela by, ale její tělo bylo paralyzováno strachem. Strachem z čeho? Z hněvu této bytosti? Přesně od toho musela utéct!

"Teď musíš být silná, ano?"

Fluttershy se myslí konečně vrátila do reality, otočila se na kopytech a začala utíkat, jak nejrychleji mohla.
Konečně zase dokázala dýchat a okolo ní se míhaly jedny dveře za druhými. Chodba se však blížila ke konci, ale naštěstí tam byly schody do druhého patra. Teď se nemohla zastavit, musela běžet dál.
Její kopyta hlasitě bušila o každý schod schodiště, které vybíhala, jak rychle jen mohla. Zdálo se, že se od té bytosti vzdalovala, vzduch už byl zase dýchatelný, už necítila ten šílený duši drtící tlak, a i skříňka postupně utichala.
Doběhla až na konec schodů, kde se však stejně nezbavila toho zatuchlého vzduchu. Stále to tam smrdělo plísní a trouchnivějícím materiálem, ale bylo to lepší než být v přítomnosti té bytosti.
Rychle začala procházet chodbou a její skříňka znovu začala syčet. Zarazila se v půlce kroku a čekala, že se ta černá postava znovu před ní zhmotní, ale v zorném poli se jí místo toho objevilo něco… co vypadalo jako zdravotní sestra…
Mělo to na sobě univerzální uniformu setry Cloudsdaleské nemocnice, růžový čepeček s červeným křížem a růžový kabátek, který vždy dokonale přilnul k tělu a který končil těsně u boků tak, aby byl vidět cutie mark, ačkoli na téhle žádný nebyl, bílé punčochy na zadních nohách se speciálně vyrobenými sandály, aby se mohly pohybovat tišeji.
Ale tady podobnosti se sestrou končily, protože její obličej byl obvázaný obvazy, aby nebyl vidět její obličej a oči, a přes pusu měla kovový náhubek s dírami na vzduch, ale zdálo se, že ho měla nejspíš proto, aby byla zticha. Její uniforma byla na pár místech červená od krve, jako by už předtím na někoho zaútočila, ale její bílý ocas se zdál nedotčený.
Ale nejvíce zarážející bylo, že jí okolo krku visel černý náhrdelník s žijícími plameny, jako by pocházel od té bytosti předtím.
Sestra se přibližovala a syčení skříňky bylo stále hlasitější. Otáčela hlavou sem a tam a snažila se nějakou cestu ven, aniž by musela utéct tou, kterou se sem dostala.
Oči jí spočinuly na dvojitých dveřích přímo před ní napravo. Skočila k nim a zatlačila a modlila se, aby se otevřely. Dveře se rozlétly, ona vběhla dovnitř a zase dveře za sebou zavřela.
Syčení pomalu odumíralo, ale ona stále cítila, že bytost je někde blízko dveří. A začala doufat, že bytost dveře nevyrazí, protože právě zjistila, že se chytla do slepé místnosti.
Vypadalo to tam jako sklad. Ale i tady se věci začaly rozpadat. Okolo světla na stropě létali moli a ve vzduchu byla cítit krev, ačkoli sama žádnou nezahlédla. Rozhlédla se po něčem, co by ji mohlo skrýt nebo co by mohlo zabránit bytosti za dveřmi se k ní dostat.
Něco se na jedné polici zatřpytilo ve světle její lucerny.
"Huh?" Pomalu se ke třpytící se věci přiblížila.
Byl to oranžový drahokam ve tvaru oka. Byla to jediná věc v celé místnosti, která se nerozpadala; ve skutečnosti vypadal naprosto nedotčeně, jako by bylo postaráno jen o něj, zatímco všechno okolo trouchnivělo. Něco jí to k drahokamu přitahovalo, jako by jí hypnotizoval. Jako by se na ní klenot opravdu díval.
Polknutím se snažila utišit své divoce bušící srdce a opatrně drahokam uložila do své brašny. Dávala na něj veliký pozor, protože nějak věděla, že je důležitý.
Pomalu došla znovu ke dveřím, přiložila k nim ucho a zkoušela, jestli něco neuslyší. Syčení skříňky nadobro utichlo a skrz dveře nebylo nic slyšet.
Opatrně dveře otevřela, vystrčila hlavu a rozhlížela se kolem. Sestřička odešla, nevypadalo to, že by jí opravdu chtěla pronásledovat, když ani nevyrazila dveře. Když si to Fluttershy uvědomila, spokojeně si oddychla.
Opustila skladiště a pokračovala směrem, odkud sestřička vyšla, protože se za žádnou cenu nechtěla vracet. Nyní pro ni existovala pouze cesta vpřed.
Fluttershy si zvídavě prohlížela dveře na chodbě. Hodně jich bylo zabouchaných prkny k jejich rámům, čímž bylo zabráněno, aby cokoli vstoupilo, nebo vystoupilo z místnosti. Některé dokonce byly zapečetěné stavebním materiálem, zatímco u jiných byly kliky a zámky natolik poškozené, že by byla blbost se je pokusit otevřít.
Chodba se najednou stáčela, a tak se Fluttershy vydala novým směrem chodby. Najednou si všimla něčeho zvláštního. Přiblížila se k tomu, aby si to mohla lépe prohlédnout, a najednou se zarazila a překvapeně koukala před sebe.
Na zdi před byla obrovská nástěnná malba princezny Celestie. Byla namalovaná tak, aby se dívala na poníka, který si malbu prohlížel, měla zvednuté jedno kopyto a roztažená křídla, což budilo velmi impozantní dojem. Nad malbou byl velkými písmeny napsán citát, který jednou vyřkla:

"Život je právo každého poníka, koupejme se tedy všichni ve světle společně."

Fluttershy nad nástěnnou malbou zamrkala úžasem. Nikdy předtím ji neviděla, tedy rozhodně ne za celá ta léta, která zde strávila. Navíc jí něco zaráželo, jako by té malbě něco chybělo…
Její oči! Chyběly jí oči. Na jejich místě byly ve zdi otvory, které vypadaly, jako by čekaly, až se do nich něco vloží.
Fluttershy opatrně vyndala oranžový kámen, který našla ve skladu, ze své brašny a zasadila ho do díry, kde mělo být pravé oko. Kámen s kliknutím zapadl a zůstal na místě. Teď už Celestii chybělo jen jedno oko. Nejspíš se také nacházelo někde v nemocnici.
Najednou jí vzkaz z recepčního stolu dával smysl. Schovali někam druhé oko, protože se jim zdálo, že je Celestiin pohled soudil, jak by malba viděla něco, co nechtěli, aby bylo viděno.
Fluttershy si přiložila kopyto na bradu a zamyslela se, 'Takže teď už jen musím zjistit, kam druhý drahokam schovali, a jedinou nápovědou mi jsou slova Schovej Se.'
Fluttershy se vydala chodbou dál, stejným směrem, kterým měla prvně namířeno. Teď si dveře prohlížela ještě pečlivěji, jestli by u nich nenašla nějakou klávesnici, nebo jestli by nebyly pro ni otevřené a ona se mohla v místnosti porozhlédnout po nějakém schovaném předmětu.
Ani po další zatáčce jí dveře neposkytly žádnou odpověď, a nyní měla před sebou schody, které vedly zpátky do prvního patra.
Našlapovala opatrně, zatímco očekávala, že jakmile ztratí pozornost, půjde po ní nějak další bytost.
Ale svět byl stále tichý a našla chodbu, kterou si pamatovala ze svých hříběcích let. Bylo to testovací křídlo nemocnice, které si pamatovala hlavně díky tomu, že sem často chodila se svou maminkou, která zde dostávala pomoc.
V tiché nostalgii začala i v této chodbě zkoumat některé dveře. Jedny se otevřely a Fluttershy vstoupila dovnitř.
"Maminko!" Ozval se hlas malého hříběte. Fluttershy se šokovaně zarazila, když spatřila, co se to před ní dělo. Průhledná verze její maminky ležela na posteli v místnosti a její hříběcí verze vesele poskakovala kolem postele.
"Fluttershy, ty jsi mě zase přišla navštívit." Usmála se její matka vesele, která se natáhla pro své hříbě, zvedla ho, obejmula a položila ho k sobě na postel.
"Samozřejmě, maminko, vždyť víš, že za tebou budu vždycky chodit." Teď se zahihňala Fluttershy, protože jí šimrala hříva její maminky. "Kdy půjdeš domů, maminko? Chybíš mi…"
"Hned, jakmile doktoři dokončí dnešní testy." Usmála se šťastně její matka.
"Opravdu!?" Rozsvítil se najednou obličej Fluttershy.
"Opravdu." Musela se maminka usmát nad entusiasmem své dcery, "Říkali, že jestli to nebude něco moc vážného, budu moct jít dneska domů, když bude doma tatínek, který se o mě bude starat. Máme štěstí, že ho máme." Usmála se.
"Táta je ten nejlepší doktor na celém světě! Uzdraví tě vcukuletu." Zasmála se vesele Fluttershy.
"To se ví, že ano." Usmála se vesele její maminka, ale poté otočila hlavu od své dcery a začala kašlat do svého kopyta.
"Opravdu bys měla odpočívat." Ozval se hlubší hlas. Obě se otočily a spatřily postaršího pegase a doktorském plášti, který právě vstoupil do pokoje.
"Tatínku!" Usmála se znovu Fluttershy.
"Ahoj drahý." Usmála se i její matka.
"Ahoj vy dvě." Usmál se a přistoupil blíž, "Jak se dneska cítíš?"
"Lépe, opravdu mi to tu pomohlo, ale už chci domů a trávit čas s naší malou." Usmála se její matka znovu a hladila Fluttershy po hlavě.
"Doufám, že víš, že doma budeš také odpočívat, možná je ti lépe, ale zdravá ještě nejsi. Ale najdeme lék, neboj se." Usmál se její otec. Vypadal unaveně, jako by se už dlouho pořádně nevyspal.
"Počítám s tím, drahý. Za chvíli budeme zase jedna šťastná rodinka." Řekla její matka nadšeně a obraz před ní zmizel.
Fluttershy nevěděla, co si měla z této scény vzít. Když obraz zmizel, místnost se vrátila do stavu rozpadu, staré oblečení a nábytek naprosto zničený, a navíc i zde panoval zápach plísně.
"Maminko…" řekla Fluttershy potichu. Teď už si na tuhle vzpomínku pamatovala, ale když se o to pokoušela kdykoli předtím, všechno bylo v mlze. Ale teď si to pamatovala, jako by se to stalo včera. Zajímalo jí, jaký důvod měly její vzpomínky k tomu, aby před ní doteď její vlastní matku takhle ukrývaly.
Rozhlédla se po místnosti, ale ničeho zvláštního si už nevšimla. Zamračila se, protože doufala, že najde ještě něco, co by jí pomohlo se rozpomenout, ale už nic nenašla. Pomalu se otočila ke dveřím a znovu vyšla na chodbu.

Oddychla si a snažila si roztřídit všechny myšlenky a uklidnit se. Šla chodbou dál a její oči spočinuly na osvícené značce, na které bylo napsáno 'ER'.
Na chvíli zaváhala, jelikož nikdy v ER sekci nebyla a bála se, co tam vlastně najde. Ale rychle zahnala všechen svůj strach a prostoupila dvojitými dveřmi.
Rozhlédla se okolo, a ačkoli neviděla žádné bytosti, do nosu jí udeřil pach krve. Shlédla k zemi a spatřila krvavou stopu, jako by někdo po chodbě ER táhnul tělo poníka. Její nitro jí říkalo, aby krvavou cestu následovala, ale sama se bála, co na konci najde. Určitě nechtěla najít krvavou mrtvolu.
S dalším polknutím začala krev následovat. Cesta vedla pod dveřmi na konci chodby, dveřmi, které vypadaly jako dveře do operačního sálu. Opatrně do dveří zatlačila a vešla do místnosti.
Opravdu to byl operační sál, s roztrhanými závěsy pro soukromí, které visely na zrezlých věšácích, pozorovací okno na jedné straně místnosti rozbité, vozík se zrezivělými lékařskými pomůckami, který stál blízko rozbitého stolu, několik mašin a přístrojů, které se různých kusech válely po celé místnosti, dezinfekční umyvadlo pokryté vrstvou krve.
Krvavá stopa končila uprostřed místnosti v obrovské kaluži krve, která se nacházela pod operačním stolem. Na stole byla krví poskvrněná krabice zapečetěná zámkem. Zámek měl na sobě číselník, kterým se dal při správné kombinaci otevřít.
Fluttershy ke krabici přistoupila a prohlédla si jí, než si všimla, že na stole byl krví napsaný vzkaz.

Převáděj, převáděj, převáděj, písmena na čjsia

Poslední slovo bylo rozmazané, ale byla překvapená, že to nebylo rozmazané celé, když to bylo napsané krví.
Položila kopyto na zámek a prohlédla si osm otáčivých kotoučků. Každý kotouček měl na sobě čísla od 1 do 23.
"Hmmm… vzkaz říkal, že kód jsou slova Schovej se… a ta slova tady říkají něco o převádění písmen…" Snažila se Fluttershy přemýšlet o tom, co to znamenalo.
"Dvacet… devět… šestnáct… dvacet tři… pět… jedenáct… dvacet… pět…" Řekla postupně nahlas a nastavovala jednotlivé kotoučky na kombinaci, která si myslela, že je správná. V zámku něco cvaklo a uvolnil se, čímž zpřístupnil dřevěnou krabici. Fluttershy se vesele usmála nad svou vlastní chytrostí, poté opatrně odstranila zámek a položila ho na stůl a otevřela krabici.
Uvnitř bylo přesně to, co čekala, druhé Celestiino drahokamové oko, ale tohle bylo na rozdíl od toho prvního tmavě modré. Opatrně uložila drahokam do své brašny a vyšla z operačního sálu.
Otočila se a vyšla z místnosti a její skříňka začala znovu hlasitě syčet.
Její hlava se okamžitě rozhlédla po chodbě, kde znovu spatřila sestřičku, která se k ní přibližovala a blokovala východ z chodby. Fluttershy se rozhlédla kolem, nevědíc, co má dělat, nechtějíc se nechat chytit, ale zároveň nemajíc kam utéct. Udělala jedinou věc, která jí zrovna v té situaci napadla a připlácla své tělo ke zdi. V téhle pozici začala velice pomalu kráčet směrem k sestřičce a doufala, že ji bude ignorovat a nechá ji projít.
Když už byla téměř vedle ní, najednou k ní sestřička jedním prudkým pohybem otočila hlavu. Fluttershy se v tu ránu zastavila a sestřička též.
Zdálo se, jako by sestřička pozorovala Fluttershy i přes obvazy na hlavě. Fluttershy její oči neviděla, ale věděla, že si jí prohlíží. Takže Fluttershy zírala na sestřičku zpátky a cítila, jak se jí na čele vytváří kapičky ledového potu.
Stály tam naproti sobě a Fluttershy nechtěla být ta, co udělá první krok. Napětí ve vzduchu se dalo krájet, ticho rušené pouze syčením skříňky, které jí říkalo, že je v nebezpečí.
Sestřička nakonec pomalu hlavu od Fluttershy odvrátila a šla dál směrem do operačního sálu, ze kterého Fluttershy zrovna vyšla.
Fluttershy konečně vydechla vzduch, který v sobě v tom napětí stihla nastřádat.
V tom okamžiku se sestřička otočila a vydala ze sebe uši trhající skřek. Fluttershy vyskočila a vyběhla z ER chodby, jak nejrychleji to šlo. Už nezabočila znovu do testovací chodby a rovnou si to znovu namířila ke schodišti do druhého patra, kde však skříňka začala syčet ještě hlasitěji a ona narazila na stěnu těžkého vzduchu, který na ní tlačil, jako by jí chtěl uškrtit.
Náhle se strachem zastavila. Znovu před ní stála ta černá bytost. Zařvalo to na ní a otevřelo to svou bílou pusu se snášejícími se zuby.
Fluttershy přemohly instinkty a na obranu zvedla kopyto. Ostré zuby se zakously do její nohy a ona vykřikla v agónii, když najednou cítila, jako by měla maso v ohni. Temná bytost pootočila hlavu a pak jí škubla zpátky, s Fluttershy stále v zubech. Fluttershy narazila do zdi, z plic jí vyrazil všechen vzduch a tělem jí proběhla pronikavá bolest.
Kašlala a dusila se v tom těžkém vzduchu a temná bytost se k ní opět začala přibližovat, aby na ní mohla znovu zaútočit.
Fluttershy se snažila postavit na nohy, ale její poraněná noha zapříčinila, že narazila obličejem znovu do podlahy, což způsobilo další zakňučení, když si opět narazila obličej. Podívala se na bytost slzami zalitýma očima. Už byla moc blízko, musela utéct, musela vstát a utéct.
Znovu jí přemohly instinkty, roztáhla křídla a začala jimi zuřivě mávat, aby zvedly její tělo a ona se mohla co nejrychleji dostat k malbě Celestie.
Ostré zuby se jí zakously do křídla. Fluttershy vykřikla ještě hlasitěji než předtím, když cítila, jak se jí křídlo na několika místech polámalo. Bytost znovu stočila hlavu a tentokrát se ozvalo hlasité křupnutí, když se kost v jejím křídle zlomila.
Fluttershy znovu narazila a její křik se ozvěnou táhnul chodbou. Temná bytost pustila její zmrzačené křídlo a zdálo se, jako by se usmívala nad svým úspěchem.
Po tváři se jí řinuly slzy a konečně jí začaly pořádně fungovat nohy. Pořádně se vzepřela a vší silou se snažila dostat co nejdál od té stvůry. Sotva něco viděla, její vidění bylo rozostřené bolestí a slzami.
Doplazila se na konec chodby a stále křičela bolestí, která se jí ozývala po celém těle. Obrátila svůj pohled do chodby a viděla rozmazaný obrys stvůry, která se k ní opět vydala svým pomalým tempem.
Napřáhla před sebe zdravé kopyto a narazila na dveře. S námahou, ale přece, je otevřela a vyskočila z chodby ven. Rychle zamrkala a otáčela hlavou kolem dokola. Byla na druhé straně vstupní haly, věděla, kde byla, mohla projít druhými dveřmi, dojít ke schodům a po nich se dostat až k malbě.
Hrací skříňka začala hlasitěji syčet, když jí do zorného pole vkročila další postava. Fluttershy se otočila a utíkala, jen se občas ohlédla za sebe, kde viděla rozmazaný obrys sestřičky, která šla za ní.
Zakopla o recepční židli, která už celá rozlámaná stála u recepčního stolu. Neměla čas na odeznění bolesti, musela se zvednout. Znovu se postavila na nohy a doběhla k druhým dveřím.
Jakmile vstoupila do chodby, která vedla k pokojům, ozval se další uši trhající skřek. Fluttershy se otočila přesně ve chvíli, kdy byla sestřička na zadních a její přední nohy vyrazily přímo na ní.
Fluttershy cítila, jak jí kopyta narazila do obličeje a jak byla odhozena na stěnu. Teď už neviděla na jedno oko vůbec, takže viděla jen půlku svého světa.
Dokázala rozeznat obraz sestřičky, která se k ní znovu přibližovala a nedávala jí čas si pořádně uvědomit, co se jí právě stalo. Fluttershy se odrazila od zdi a proběhla kolem sestřičky, která se jí ještě jednou pokusila praštit.
Sotva něco viděla a jakmile jedou nohou stoupla na schodiště, znovu na něj spadla obličejem. Hlava jí duněla tolik, že už ani nevěděla, co se s jejím tělem děje. Věděla jen, že se musí zvednout a běžet dál, musela se dostat k obrazu, to byla její cesta ven, musela to být její cesta ven.
Vyběhla po schodech do druhého patra. Nebyla si úplně jistá, jak to dokázala, ale dokázala to. Běžela dál, nevěděla už ani, jak její tělo získalo najednou tolik energie, ale její nohy běžely dál. Zatočila a konečně spatřila nástěnný obraz. Běžela rovnou k němu a zastavila se až těsně před ním.
Skříňky znovu zasyčela a vzduch opět ztěžknul. Fluttershy rychle sáhla do brašny a vytáhla modré oko.
Vzduch jako by jí chtěl znovu rozdrtit. Chvíli okem otáčela, aby ho do díry dala správně. Málem jí vypadl z kopyt, ale nakonec se jí podařilo ho dostat na své místo.
Nemohla dýchat, tlak vzduchu byl příliš silný. Přísahala by, že než oko umístila na místo, cítila zezadu na krku něčí dech.
Oba drahokamy začaly zářit a vedle ní se ozvalo hlasité zasténání. Obraz se začal hýbat a zmizel ve stěně. Na jeho místě byla tmavá chodba. Fluttershy se jí rozběhla, utíkala pryč od toho tlaku a těžkého vzduchu.
Pronásledovalo jí to, tak stvůra jí následovala dlouhou chodbou. Znovu měla pocit, jako by měla plíce v jednom ohni, ale nemohla se zastavit.
Na konci chodby se objevila kancelář. Obyčejná kancelář, stůl, registratura, židle, kancelářský prostor. Fluttershy narazila do stolu, hodila na něj kopyta a zhluboka oddechovala únavou. Její vidění už na tom bylo tak špatně, že sotva rozeznala jednotlivé kusy nábytku.
Vzdych znovu ztěžknul a ona ze strachu otočila hlavu a dívala se, jak se k ní stvůra přibližuje. Její zakrvácený bílý úsměv a ostré zuby svítily pod červenýma očima. Neviděla nic jiného než její obličej. Její dech byl hlasitý, oddechování hlasité jako zvuk jejího tlukoucího srdce v jejích uších.
Tentokrát nebylo úniku. Malba jí zavedla do slepé uličky, ze které už se nedalo utéct. Její zorné pole bylo soustředěno na temnou bytost, která se jí právě snažila zabít, umřela by a nikdo z jejích přátel by nevěděl, co se jí stalo.
Zamumlala rychlou omluvu a její obličej dál smáčely slzy. Bytost stála přímo před ní a ona zadržela dech. Už jen přítomnost této stvůry jí dodávala pocit, jako by se jí srdce mělo každou chvílí zastavit.
Otevřelo to svou tlamu a už se to chystalo se naposledy zakousnout do své oběti.
Zastavilo to. Bytost se přestala hýbat. Něco jí nutilo, aby jí nezabíjela. Fluttershy se na bytost udiveně dívala a nevěděla, co se děje. Mělo to možnost jí zabít, tak proč se jí to nechopilo?
Zastříhala ušima a už důvod znala. Někde v dálce se spustily sirény.
Postava před ní začala mizet, jako by jí siréna vyvolala a nyní zase zaháněla. Temnota okolo jejího těla začala pohasínat, celá bytost se vznesla do vzduchu, stále obklopená černým ohněm, a potom zmizela, než mohla dokončit své dílo. Jakmile zmizela úplně, skříňka přestala syčet a Fluttershy byla najednou v kanceláři sama.
Ozvalo se cvaknutí, které následovalo zvuk, jako by něco narazilo do země.
Mysl Fluttershy byla obalená mlhou, sotva viděla, nerozuměla ničemu, co se kolem ní dělo, ale dobelhala se k místu, odkud zvuk pocházel. Její tělo se hýbalo samo od sebe bez její pomoci.
Její tělo došlo na jakousi plošinu; takovou, o které si byla jistá, že tam nebyla, když vběhla do místnosti. Svalila se na ní a začala oddechovat.
Plošina se začala hýbat, nebyla si jistá jak nebo proč, ale bylo jí to jedno. Vznášela se nahoru a odnášela jí od nemocnice pryč. Nesla jí pod stropem temnou chodbou, takže neviděla, kam letí, ale věděla, že už jí nehrozí nebezpečí.
Nyní se konečně začala ozývat bolest. Úplně první se ozval obličej, kde cítila podlitinu okolo oka, a pravděpodobně i na hodně místech krvácela, ale to nedokázala určit přesně.
Už nemohla dál použít svou nohu. Úplně si jí znecitlivěla, když jí v panice už tak v pochroumaném stavu používala. Nejspíš si tím způsobila nenapravitelnou škodu; už nikdy nebude fungovat úplně správně. Sotva dokázala odhadnout množství krve, kterou z téhle nohy ztratila.
Její křídlo… ta bytost jí ho úplně zlomila. To musela bytosti uznat, pegasí křídla jsou silná a pevná, nikdo by ho nebyl schopný zlomit pouze trhnutím hlavy. Nebyla tak křehká jako ptačí křídla, musela být dostatečně silná, aby unesly celého poníka, ale její teď bylo zlomené. Nebyla si jistá, jestli se dalo znovu srovnat a uzdravit, o zlomeninách křídel věděla, že se dala zlomit dvěma způsoby. Buď tak, že se dala napravit a pegas pak mohl létat dál a tak, že už se nedalo nijak spravit. Byly mezi nimi jen malé rozdíly.
Její myšlenky byly vrženy zpátky do reality, když se plošina zastavila. Dorazila do svého cíle.
Zhluboka oddechovala. Její tělo na ní chtělo zůstat a dál absorbovat bolest… bolest, která jí pomalu doháněla k šílenství. Jediná věc, která ji ještě držela při smyslech, byly myšlenky na poškození, které jí bylo způsobeno a řešení, jak to zase napravit.
Ale věděla, že na to se bude muset prvně zvednout. Kdyby se nezvedla, nemohla by se postarat o své rány.
Snažila se vstát, vložit nějakou energii do svých nohou, ale odmítaly ji zvednout. Zamrkala svým funkčním okem a snažila se ho otevřít více, než už otevřené bylo, ale i to protestovalo. Snažila se zamávat svým zdravým křídlem, ale to bylo pevně připláclé k plošině.
Oddechovala, ale už byla příliš unavená na další panikaření. Křičela na sebe, aby se zvedla, ale její tělo tak nechtělo.
"Hahaha, božínku, tak ten byl dobrý!" zahihňala se vesele Pinkie.
Fluttershy se zavíralo oko, které chtělo spánkem utéct bolesti, ale donutila ho zůstat otevřené.
"Hahaaaaah, páni Pinkie Pie, ty znáš ty nejlepší vtípky!" Zasmála se Rainbow Dash vedle růžového poníka.
Její zdravá přední noha se pohnula a opatrně se o ní snažila zapřít.
"… Hihi, to se ti povedlo." Zasmála se Fluttershy a zakryla si ústa svými kopyty.
Její noha jí začala pomalu zvedat. Tělo protestovalo, ale ona se držela dál. I ostatní nohy se začaly slabě hýbat.
"Já říkala, že to bude sranda!" Řekla usmívající se Rainbow, která obejmula Fluttershy kopytem kolem ramen.
Její zadní nohy nabraly trochu síly a začaly jí podpírat. Zvedla se a už znovu stála, ale slyšela, jak z ní něco odkapává. Krvácela.
"Tak vidíš, že je to zábava!" Zasmála se hlasitě Pinkie a začala poskakovat kolem Fluttershy, "A navíc, KDO se nesměje rád?" usmála se zářivě.
Začala postupně dělat krůčky na třech nohách. Ještě nevěděla, kam jde, ale intuice ji hnala vpřed.
"Máte pravdu, nevím, jestli se směju správným věcem, ale vím, že se ráda směju s vámi." Usmála se šťastně Fluttershy. Zbožňovala, když mohla být se svými kamarádkami, dodávaly jí tolik síly. Nevěděla, co by dělala, kdyby je neměla.
Fluttershy se zastavila před zrcadlem. Konečně se mohla prohlédnout. Konečně viděla svou oteklou půlku obličeje, zlomené křídlo i krvácející nohu. Byla celá pomlácená. Jedním ladným pohybem shodila brašnu ze svých zad na zem. Svým zdravým kopytem jí otevřela a vytáhla léčivý nápoj.
Pečlivě polkla nahořklou tekutinu a položila lahvičku na zem. Potom vzala z brašny několik obvazů a velmi pečlivě si začala obmotávat ránu na noze.
"Myslím, že to by pro dnešek stačilo, ale určitě si to zopakujeme!" Zazubila se Rainbow Dash na Fluttershy.
"Jasně, moc ráda. Ráda si to s vámi zopakuji!" Usmála se Fluttershy šťastně. Oč víc by mohla žádat…

Než o další den v péči svých kamarádek.

Předchozí ZDE
Následující ZDE
Originál ZDE

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.