STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Červenec 2017

Silent Ponyville 2,Ending A pak spadl meteor

26. července 2017 v 10:22 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Situace: Během druhé hry musíš najít několik neobvyklých předmětů
-Knihu základů v Tunelovém labyrintu
-Ninja masku v opuštěném domě
-Zvláštní červenou košili v nemocnici před nalezením druhého oka
-Zlomený jílec meče v hořícím domě, kde byla Rainbow Dash
-Hrací kartu s hlavou hnědovlasého hřebce ve studovně ve starém domě Fluttershy

Opatrně otevřela dveře a vešla dovnitř.
Na druhé straně byla obrovská otevřená místnost, téměř jako malá tělocvična. Došla až do středu místnosti, kde se zastavila.
Na druhé straně hořel černý oheň. Pomalu se zvětšoval, dokud nenabyl tvaru poníka a na jeho obličeji se neobjevily rudé oči a bílá, otevřená pusa. Byla to ona temná bytost.
Fluttershy si bytost prohlížela. Už jí nijak neubližovala. Pořád jí naháněla hrůzu, ale už se s ním dokázala vyrovnat. Už se té bytosti mohla postavit.
Ale než mohl kdokoli z nich promluvit, z její brašny vyšlehlo světlo.
Fluttershy překvapeně uskočila a z její brašny se vzneslo pět náhodných předmětů, z nichž každý zářil bílým světlem, zatímco kolem klisny kroužily.
Potom, druhé překvapení, věci vystřelily ke stropu, kde se spojily v jedno velkolepé jasné světlo. Fluttershy se ho snažila následovat, ale koule světla narazila do země v oslepující rychlosti.
Ozvala se hlasitá exploze a mezi Fluttershy a bytostí najednou poletovalo spousta prachu a profoukla jimi větrná vlna. Fluttershy byla překvapená, že se udržela na místě.
Potom se skrz oblaka prachu a kouře ozvalo zakašlání.
"Au! Sakra, Brade! Máš mě před takovýmito věcmi varovat!" ozval se zvláštní hlas.
"Hej, musel jsem se sem dostat sám!" Ozval se další hlas. Profoukla druhá větrná vlna a prach s kouřem se konečně usadili. Najednou před Fluttershy stál hnědý poník s hnědou hřívou a zelený poník v černém ninja obleku.
"Ale… ale… můj příběh!" Zavrčel hnědý poník a připlácl si kopyto na obličej.
"Na ten mám dost času, Same; potřebuju svou zábavu!" Zazubil se Brad, "Je načase, aby tenhle chlapík okusil mou tajnou zbraň!" Brad sáhnul do svého obleku a vytáhnul z něj kouli. Rychle jí pohodil a objevil se obrovský humanoid oblečený v roztrhaném bílém s velkým železným mečem a obrovskou železnou pyramidou na hlavě.
"… Neudělal tenhle vtip už někdo slavnější?" Pozvedl Sam jedno obočí,
"Jo, ale neudělal tohle! Pyramid Heade! Použij ultimátní odvedení pozornosti!"
Pyramid Head se před temnou bytostí pohyboval pomalu. Ta zvědavě pozvedla obočí.
Potom se sklonil k zemi, zvedl cylindr a hůl. Položil si cylindr na hlavu a najednou se zčista jasna odnikud; ozvala hudba a on začal tancovat.
"Hello, my baby
Hello, my honey
Hello, my ragtime gal

Send me a kiss by wire
Baby, my hearts on fire

If you refuse me
Honey, you'll lose me
Then you'll be left alone

Oh baby, telephone
And tell me I'm your own"

Temná bytost s šokem vyvalenýma očima pozorovala tancující postavu před sebou. Nedokázala vůbec popsat to, co se před ní odehrávalo.
"A mám tě!" Zvolal Brad, objevil se nad temnou bytostí, potom se snesl rychle na ní, bytost hlasitě zařvala a ozvala se nová exploze.
"Ugh…" Zavrčel Brad, vstal a došel k Fluttershy, která celou scénu pozorovala s otevřenou pusou, "Omlouvám se, Fluttershy, vrátím tento příběh do starých kolejí jen co se můj editor vyblbne."
"Co…" Bylo jediné slovo, které opustilo Fluttershy. Potom pocítila něco zvláštního, jakýsi hřejivý pocit, který jí projel celým tělem, jako by jí všechny rány naráz opouštěly. Hnědý poník jí začal sundávat obvazy, aniž by si toho všimla. Ale jakmile všechny spadly na zem, byla v pořádku. Cokoli to právě udělal, tak spravil její tělo.
"Jsi v pohodě?" Zeptal se zvědavě Sam.
"Uh… j-jo…" Podívala se Fluttershy na Sama a znovu zamrkala.
"Znovu se omlouvám, můj editor Brad… nenechal by mě spát, dokud bych ho nenechal se vyřádit." Sam trochu zakoulel očima a poté se ozvala další exploze. Najednou se před nimi objevil Brad.
"Hej, tohle se stejně ve skutečnosti neděje, tak mě nech se trochu bavit!" zasmál se Brad.
"Ve skutečnosti… neděje?" Zeptala se šokovaně Fluttershy.
"Brada… myslím, že jsme Fluttershy přivodili katonický šok." Řekl Sam a šťouchnul do klisny před sebou, která stále neodpovídala.
"To je v pořádku, spravíme jí hned, co to tu zabalíme a myslel jsem, že bys byl nejlepší pro poslední ránu téhle skvrny." Usmál se Brad pod svou maskou.
"… Co jsi měl na mysli?" Zeptal se Sam a pozdvihl jedno obočí.
"Použít tvůj starý trik!" Řekl Brad, než zase rychle zmizel. Sam nevěděl, co právě udělal, ale najednou ho začalo pálit kopyto. Zvedl ho a spatřil, že ho Brad zapálil.
"Ou… už chápu…" řekl Sam a bolest mu začala pomalu drásat nervy.
Krvavé zbytky bytosti se snažily odplazit, jak nejrychleji jen mohly, zatímco vydávaly strašlivé skřeky nad zničením, které Brad způsobil. Sam se najednou objevil před bytostí, ta vzhlédla a spatřila jeho hořící kopyto.
"Dělám to pro Brada. Tak teď!" Sam zdvih kopyto nad hlavu, "Tu jsem! Tohle kopyto je celé NAŽHAVENÉ! Jeho křik mi říká, ať se CHOPÍM VÍTĚZSTVÍ!" Položil kopyto zpátky, "ERUPTUJÍCÍ… HOŘÍCÍ… KOPYTO!" Sam udeřil kopytem hlavu temné bytosti., "A TEĎ… KONEC!" Temná bytost zařvala, a nakonec celá vybuchla. Oheň na Samově kopytě ustal
"Výborně, Same!" Zasmál se vesele Brad.
"Už jsme skončili?" Zeptal se Sam a podíval se na Fluttershy, ze které jako by se stala socha, "Myslím, že bychom se měli vrátit k počítači a spravit tohle trauma."
"Počkat! Ještě JEDNU POSLEDNÍ VĚC musím udělat, když už tu jsem!" Zasmál se Brad.
"… Ale ne… co to děláš, Brade?" zasténal trochu Sam, který nebyl připravený na Bradův další plán.
"Ou, něco, co fanoušky HODNĚ rozveselí!" Řekl, postavil se na zadní nohy a klepnul kopyty o sebe.

Lance byl zaneprázdněn psaním poznámek o svém posledním pacientovi. Bude muset zvýšit léčiva alespoň o 50 miligramů, jestli bude chtít lepší výsledky, ale musel by léky začít podávat v tekuté formě, aby se vyhnul vedlejším účinkům.
Najednou se ozvalo zaklepání na dveře a zavrčel.
"Vstupte." Zvolal.
"Nemůžu." Řekl hlad za dveřmi.
"Proč ne?" Zavrčel Lance, znepokojen tím, že bude muset odejít od své studie.
"Mám pro tebe něco, co zrovna nemohu protáhnout dveřmi; potřebuju, abys mi je otevřel."
"… Fajn." Zamrmlal Lance a zvedl se od stolu. Opatrně se proplížil kolem všech komínů knih, které byly v jeho kanceláři a došel ke dveřím. Zvedl kopyto a otevřel je, kde za dveřmi na zemi bylo něco jako černá díra.
"Hej, jo, nemohl jsem odejít, dokud jsem tě nenavštívil. A jak jinak bych ti ukázal, co si myslím o tvém 'canonu', než kdybych ti neukázal svůj kanón?" Brad seděl na obrovském kanónu, který se mu nějak podařilo dostat do chodby.
Ozvala se hlasitá exploze, která otřásla samotnými základy nemocnice a kanón trochu ucouvl.
"… Jo… Znovu se omlouvám." Řekl Sam Fluttershy, která stála vedle něj v chodbě a pozorovali kanón v nyní pobořené a zaprášené chodbě, neplněné kouřem. Ale podlahou teď byla krásně vidět obloha.
"… Co…" Zamumlala Fluttershy.
"Uhm… je to jen zlý sen?" Usmál se Sam.
"… Ano… Ano, tohle všechno byl jen zlý sen." Zamrmlala si Fluttershy pro sebe.
"A tak byl znovu zachráněn den. Poníci Rainbow Dash a Fluttershy teď mohou žít šťastně bez jakéhokoli traumatu, protože jsem to řekl, Lance Strongshy byl rozcupován na kousky dělovou koulí. A všechno bylo už navždy lepší díky úžasnému editorovi Bradovi."

"Už jsi skončil s ruinováním mého příběhu?!"

Předchozí ZDE

Originál ZDE

Silent Ponyville 2, Ending Postav se svému strachu

26. července 2017 v 10:19 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Situace: Pinkie si prohlédla všechny vzpomínky a narazila ve Druhém světě na Pinkie Pie i Rainbow Dash.


Twilight se snažila přijít na to, co ty tři obrazy před ní znamenaly. Každý obraz byla směsice tvarů a barev. Občas to vypadalo, že má obraz přibližný tvar poníka, nebo určité věci, ale rychle se to zase změnilo v beztvarou skvrnu.
"Tohle nemá ani hlavu, ani patu." Zavrčela Twilight, když si střídavě obrazy prohlížela, "Jak vůbec tohle kouzlo funguje? Už jsem vyvolala podruhé a stále jsem zmatená." Kniha nevysvětlovala nic víc, než jak kouzlo vyvolat a jak pomáhá. Mělo být jednoduché na to přijít? Mělo by to snad být více než jasné? Nebyl tu ani žádný návod, co má z těchto obrazů vyvozovat!
Zdálo se, jako by z kouzla byla vynechávána schválně, jako by nesměla vidět, čímž si každá z jejích kamarádek prochází.
"Kdybych měla něco na psaní a mohla si dělat poznámky… ale nedokážu to ani k ničemu přirovnat! Mám tu jen tyhle další dva obrazy! Ugh! Takhle se z toho neponaučím!" Zavrčela znovu Twilight, sedla si, a dál frustrovaně pozorovala obrazy. Nechtěla nic jiného, než obrazy pochopit a pomoct tak svým kamarádkám ještě lépe, ale protože se neměla čeho chytit, tak to bylo zbytečné.
Když už začínala být opravdu naštvaná, začaly všechny obrazy jasně zářit. Twilight je chtěla pozorovat dál, ale ta záře na ní byla příliš. Přikryla si oči a cítila povědomý pocit, když se kouzlo ukončuje.
Byla odtažena zpátky z temnoty se třemi obrazy do reality.
"Uuuggghh…" zasténala Twilight a promnula si čelo. Moc se jí nelíbilo být takhle odtažena pryč. "Jste všechny v pořádku?" zeptala se a otevřela oči, aby se na své kamarádky podívala.
"Sláva! Fungovalo to! Jsme zpátky!" Zavýskala vesele Pinkie a začala poskakovat kolem.
"Haha! A máš to, ty jeden strašidelný světe!" Zazubila se Rainbow Dash.
"Opravdu… mi to otevřelo oči." Usmála se Fluttershy, zamyslela se a položila si kopyto na bradu.
"Takže… to kouzlo fungovalo? Zjistila jsi, proč jsi měla ty noční můry, Fluttershy?" Podívala se Twilight zvědavě na svou kamarádku.
Fluttershy se najednou stala terčem pozornosti, když se na ní sešly zraky všech klisen. Začervenala se.
"Uhm… ano… zjistila jsem ten důvod." Přiznala Fluttershy pomalu.
"No, tak nás nenapínej, co to bylo?" Chtěla naléhavě vědět Rainbow.
"Počkej, Dashie!" přistoupila Pinkie blíž, "Jestli je to něco podobného tomu mému, když jsem zjistila, jak jsem ztratila svou sestru, neměly bychom jí nutit do toho nám to říct… ačkoli přiznávám, taky mě zajímá, co to bylo… určitě potřebuješ alespoň obejmout."
"Oh… um…" Fluttershy si nervózně překřížila nohy, "No… já…" Přemýšlela Fluttershy, "V-víte co… je tu… něco, co potřebuji udělat… něco, o co se musím hned postarat… potom vám to všem mohu říct… doufám…" Poslední část řekla velmi potichu.
"Tomu samozřejmě rozumíme." Řekla Pinkie a pořádně Fluttershy obejmula, "Jen věz, že ať je to cokoli, jsme tu vždycky pro tebe."
"Jo, promiň, nechtěla jsem znít tak vyděračně. Řekni nám, až budeš připravená." Usmála se povzbudivě Rainbow.
"… Děkuji… vám všem." Řekla s úsměvem Fluttershy, zatímco se jí v očích znovu sbíhaly slzy. "Ani nevím, co bych si bez vás počala." Obejmula taktéž Pinkie.
"No… jsem ráda, že jsem mohla pomoct." Usmála se Twilight.
"… Jo… tohle…" Pustila Pinkie Fluttershy a podívala se na zbytek kamarádek.
"… Myslím, že jsme se na tomhle shodly, Pinkie Pie." Přikývla Rainbow Pinkie.
"Ano, řekla bych, že jo." Přikývla i Fluttershy.
"Twilight…" začala Pinkie.
"Huh?" Zeptala se zmateně Twilight. Všechny tři klisny před se zhluboka nadechly, než se rozezněly v hlasitém křiku.
"UŽ TO KOUZLO NIKDY NEPOUŽÍVEJ!"


"A… proč letíme do Cloudsdale?" Zeptala se zvědavě Rainbow Dash Fluttershy, když obě letěly směrem k městu v oblacích.
"No… Teď už ti to asi mohu říct." Řekla Fluttershy, než si povzdychla a usmála se, "Chci navštívit svého otce."
"Tvého otce?" Zeptala se Rainbow, "Ani nevím, jestli jsem ho někdy viděla… vlastně jsi mi nikdy o své rodině moc neřekla. Vždycky ses tomuhle tématu vyhýbala, když jsem se ptala."
"To dá rozum." Řekla Fluttershy jemně.
"… Má… tohle co do činění s tou strašidelnou verzí Ponyvillu?" Zeptala se váhavě Rainbow, zatímco přemýšlela.
"… Má." Řekla Fluttershy, která se na to Rainbow snažila moc neupozorňovat. Nebyla připravená říct mnoho o tom, co tam viděla, ne dokud znovu nespatří svého otce. Zatímco letěly, tak Rainbow pozorovala Fluttershy; čekala, než řekne něco víc, ale potom si uvědomila, že nic nebude. Rainbow si povzdychla.
"Ale vysvětlíš nám to, že jo? Pinkie nevysvětlila nic víc, než že její sestru zabil nějaký sériový vrah… nikdy se ale o monstrech v tom městě nezmínila. Já… opravdu chci vědět, co se ti stalo, Fluttershy. Když ses od nás oddělila, měla jsem takový strach…" Řekla Rainbow, která se stále cítila špatně za to, že na Pinkie křičela.
"…Já… slibuju, Dash… že ti všechno řeknu…" Fluttershy smutně sklopila hlavu, "Jen… mi slib… že si o mě nebudeš myslet, že jsem monstrum…"
Rainbow se na ní šokovaně podívala, téměř, jako by jí ta prosba urážela.
"Jak si TOHLE vůbec můžeš myslet?! Jsi ta nejmilejší, nejhezčí, nejpůvabnější klisna v celém Ponyvillu! Sakra, možná dokonce v celé Equestrii! Jak bych si mohla o tobě myslet, že jsi monstrum?" Rainbow zmateně zatřepala hlavou.
"… Děkuju, Dash." Fluttershy zadržela slzu před tím, než ukápla, "Už tam skoro jsme…" Řekla Fluttershy, když už byly Cloudsdaleu blíž.
Cloudsdale byl jako vždy plný ruchu polétávajících pegasů. Někteří dělali na nových konstrukcích, někteří doručovali různé balíky, další si jen užívali hezkého počasí, zatímco ostatní měli někam naspěch. Normální den v Cloudsdaleu.
Fluttershy přelétla pohledem školu, okolo které proletěly. Uslyšela známý zvuk zvonku, když tu se najednou dveře rozrazily a zevnitř se vyvalilo obrovské stádo hříbat, kterým právě skončila škola a nemohla se dočkat, až si budou venku hrát. Fluttershy se usmála, jako by jí všechny ty šťastné tváře dodávaly sebevědomí.
"Tady to je, tady pracuje můj otec." Řekla Fluttershy po pár dalších minutách letu, kdy ukázala na obrovskou bílou budovu s červeným křížem. Několik pegasů stále létalo dovnitř a zase ven, někteří zdraví, někteří nemocní, někteří s obvazy na jejich končetinách. Vedle budovy bylo zaparkované vozidlo, které bylo připraveno kdykoli vyrazit, kdyby nastal nějaký stav nouze.
"Tvůj otec je doktor?" Zeptala se Rainbow Dash, než přistály před hlavními dveřmi a vešly dovnitř.
"… Něco takového." Řekla Fluttershy a usmála se. Čekárna byla velká, přímo obrovská. Byl to obrovský prostor, aby mohli pegasové létat, uprostřed obrovská fontána, recepce se spoustou poníků, kteří nevěděli, kam mají jít, čekárna pro poníky, kde si mohli v klidu vyplnit papíry, než odešly tam, kam potřebovali, ale nejviditelnější věcí v místnosti byl obrovský obraz přímo nad recepcí světle žlutého poníka s tmavě rudou hřívou v bílém laboratorním plášti a s hlubokýma modrýma očima.
Pod ním byla plaketa, kterou ale bylo z takové dálky těžké přečíst.
"To je ale obrovská fotka." Zasmála se Rainbow její velikosti, "Musí mít toho doktora opravdu rádi."
"Přeci jen zachránil stovkám poníků život. Je to nejlepší doktor v celé nemocnici." Zastavila se Fluttershy, čímž zastavila i Rainbow Dash, která se na ní zvědavě dívala. "Jeho jméno je Lance… Lance Strongshy… a je to můj otec."
Rainbow spadla brada a několikrát se podívala nevěřícně na obraz a zase na Fluttershy.
"Tím… Tím myslíš, že tvůj otec je TEN Lance Strongshy?! Já… O můj bože… je nejznámějším doktorem v CELÉM Cloudsdaleu! I JÁ jsem o něm slyšela! Říká se, že když se z továrny na počasí dostala blesková bouře a zranila nejméně třicet poníků, tenhle Lance je VŠECHNY zachránil, zatímco toho ostatní doktoři nebyli schopní!"
"Ano… pamatuju si na ten den." Přikývla Fluttershy pomalu, protože už se jí vrátily všechny vzpomínky z dětství. Už si z něj pamatovala téměř všechno.
"Vždy byl jedním z nejlepších doktorů! Slyšela jsem, že se ještě zlepšil, když začal ještě intenzivněji studovat poté, co jeho zemřela na nemo-" Rainbow Dash se zarazila uprostřed slova, když si uvědomila celou situaci. Mluvila o matce Fluttershy.
"O-ou… Fluttershy… to… to jsem nevěděla… já…" začala se omlouvat Rainbow.
"To je v pořádku, Dash." Řekla Fluttershy se smutným úsměvem a prošla kolem Dash k recepci, "Musím… ti toho ještě hodně říct… brzy pochopíš."
"Dobrý den, vítejte v Cloudsdaleské nemocnici, jak vám mohu pom-" Začala sestřička za stolem, zatímco se dívala do papírů, než vzhlédla a s šokem zjistila, že před ní stojí Fluttershy.
"… Dobrý den, sestro Soft Cure, zaskakujete dneska za recepční?" Nabídla Fluttershy tak upřímný úsměv, jaký jen mohla, pegasce v bílém plášti a blonďatou hřívou, protože přeci jen to byla její osobní sestra, když tu byla naposledy před tolika lety.
Sestra hned napřímila obočí a poskytovala tak Fluttershy dost nepříjemný pohled.
"… CO tu děláš?" Sestra téměř syčela. Rainbow Dash byla chováním sestřičky překvapená. Tohle bylo dost drzé, vzhledem k tomu, že mluvila ke dceři nejlepšího doktora v nemocnici.
"Přišla jsem se podívat na otce… jestli tedy nemá moc práce." Vysvětlila stroze Fluttershy.
Sestra silně práskla kopyty o stůl. Téměř všichni k ní otočili hlavy, protože nečekaly v nemocnici tak hlasitý zvuk. Soft Cure se rychle rozhlédla kolem a slabě se zasmála, jako by to byla jen nehoda. Ostatní jen pokrčili rameny a vrátili se ke své práci. Jakmile si jich znovu nikdo příliš nevšímal, znova zabodla svůj pohled do Fluttershy.
"… Takže... po tolika letech si sem prostě přijdeš, a nejenom, že očekáváš audienci, ale ještě čekáš, že ti uvěřím, že je to ten jediný důvod, proč jsi sem přišla?!" Snažila se křičet Soft Cure, ale mluvila pouze ostrým šepotem.
"Hej! S kým si jako myslíte, že mluvíte?!" Řekla Rainbow Dash a cítila, jak se jí začíná ježit srst, ale byla zaražena kopytem Fluttershy.
"Přísahám slečno Cure… chci si jen promluvit s otcem." Usmála se Fluttershy do obličeje nenávisti, kterým se tak sestra tvářila.
"Ou, jasně, tomu tak budu věřit." Zavrčela Soft Cure, "Chceš jen pošpinit Lancovo jméno, že jo? Zkusit mu zhatit jeho obětavou práci, jen proto, že hledáš pomstu."
Rainbow Dash chtěla znovu něco říct, ale Fluttershy ji zarazila.
"Můžete mě doprovodit, jestli chcete… Opravdu nechci nic víc než si promluvit se svým otcem. S nikým jiným nepromluvím ani slovo, slibuji." Vysvětlila Fluttershy klidně.
Sestra zírala na Fluttershy, ale očividně o situaci přemýšlela. Její oči padly na Rainbow Dash, která do ní též bořila svůj pohled. Chvíli to trvalo, než sestra znovu odpověděla.
"… Fajn… Odvedu tě do jeho kanceláře." Sestra se zvedla ze svého místa za stolem a roztáhla křídla. Rozletěla se jednou chodbou k místo, kde mohla vyletět do dalších pater.
"Páni, co má za problém?!" zavrčela Dash, když jí začaly následovat.
"To… je dlouhý příběh, který ti řeknu později." Usmála se Fluttershy. Rainbow Dash se tahle odpověď moc nelíbila, ale poslechla ji. Sestřička je zavedla o několik pater výš, než se zarazila u devátého. Letěly chodbou, kde byl sotva nějaký život, protože po cestě potkali pouze jednoho dalšího pegase.
"Tady. Jeho kancelář." Soft Cure zastavila před jedněmi dveřmi a otočila se ke klisnám. "Dám mu vědět, že jsi za ním přišla." Vysvětlila a zaklepala na dveře.
"Vstupte." Ozval se drsný hlas. Sestra otevřela dveře, vstoupila dovnitř a zase je za sebou zavřela.
"… Já nevím, mě se to nelíbí, Fluttershy…" Okomentovala Rainbow situaci šeptem, "Něco se mi na tom celém nezdá…"
"Rozumím, Dash… Slibuju, že to brzy budeme mít za sebou. Jen… mě nech si s mým otcem promluvit o samotě, prosím… Když tě budu potřebovat, budeš vědět." Řekla Fluttershy a otřela se o Rainbow Dash.
"… Nejradši bych šla dovnitř s tebou… ale… když myslíš." Řekla Rainbow jemně a také se o ní otřela.
Dveře se znovu otevřely a objevila se Soft Cure.
"Přijme tě." Řekla, zatímco stála vedle dveří a obě pozorovala.
"Děkuji." Usmála se Fluttershy, než přistoupila ke dveřím. Aby si dodala sil, zhluboka se nadechla, než otevřela dveře a vstoupila dovnitř.
Kancelář se příliš nelišila od toho, co si pamatovala. Pořád tu byl stůl. Na poličkách na stěnách knihy, zároveň hodně knih položených na sobě různě po místnosti, jako by je někdo nedávno četl. Otevřená kniha na stole byla právě přečtená v polovině.
Za stolem, dívajíc se na ní s unavenýma očima, byla povědomá žlutá srst a temně rudá hříva jejího otce. Koukal na ni, jako by ani nemohl uvěřit, že se před ním opravdu po tolika letech znovu ukázala.
"Ahoj… tati. To jsem já… Fluttershy." Řekla Fluttershy tak hezky, jak jen mohla.
"… Takže… takže jsi tady." Lance si povzdechl, vstal od svého stolu a přišel blíž, aby si ji mohl pořádně prohlédnout, "Ty… hodně jsi vyrostla od té doby, co jsem tě naposledy viděl." Prohlížel si jí odshora dolů, "Tolik teď připomínáš svou maminku…"
Odvrátil od ní hlavu a zavřel oči, "… Proč jsi přišla?"
"Přišla… jsem si promluvit." Mluvila Fluttershy jemně, "O tom… co se mezi námi stalo."
"… O čem se tu dá mluvit? Zabila jsi svou matku… a já ti kvůli tomu ubližoval." Ta slova vyšla tak chladně, jako by ho ani nezajímalo, že je říká, nebo o nich myslí. "Všechno si to pamatuješ, ne? Tak o čem se tu dá mluvit."
"… Nejspíš… Jsem se přišla omluvit." Usmála se Fluttershy jemným, ale smutným úsměvem.
"… Omluvit?" Zeptal se jí její otec a zmateně se otočil ke své dceři.
"Já… omlouvám se, že jsem zabila matku…" Sklopila trochu svou hlavu Fluttershy, "Vím, že to nikdy nemohu vzít zpátky a že je jedno, kolikrát se omluvím, stejně ji to nepřivede zpět… ale… zabila jsem ji… a tak… se omlouvám."
Nastalo hrobové ticho. Fluttershy cítila chladný pohled svého otce, jako by se snažil přijít na to, co se dělo.
"Pokoušíš se snad o vykoupení?" Promluvil konečně svým chladným hlasem, "Snažíš se napravit to, cos provedla tak dávno? Po tolika letech… ses vrátila kvůli tomuhle?" V jeho hlase se probouzel hněv.
"… Asi… to není všechno…" Přiznala Fluttershy, zvedla hlavu a usmála se, "Také jsem přišla… abys věděl… že ti odpouštím."
Tohle staršího hřebce zarazilo.
"Potrestal jsi mě za to, co jsem provedla mamince… a pořád cítím… že to byl správný trest. Udělala jsem strašlivou věc, takže byl potřeba vhodný trest… a necítím k tobě za to žádnou zlost. Ve skutečnosti… jsem díky tomu byla schopná najít nádherný život. Mám teď tolik přátel, kteří mě milují… Abys věděl, starám se o zvířata v Ponyvillu, takže můžu zužitkovat všechno, co mě tvé knihy naučily." Usmála se Fluttershy šťastně při myšlence na svůj život v Ponyvillu.
"Dokonce… jsem si tam našla i svou lásku. Nevím, kam to povede, ale užiju si tu jízdu naplno… a nikdy bych svou lásku nepotkala, kdybys neudělal to, co jsi udělal. Dlužím ti za všechno v mém životě, otče… a… chci ti poděkovat." Fluttershy se na konci i trochu poklonila.
"Děkuji za všechno."
Lance zíral na svou dceru. Pořád si pamatoval tu noc, kdy od něj byla odňata jeho žena, monstrum, které ukončilo její život. Pamatoval si, kolik bolesti a utrpení si na onom monstru vybil, jak se potom ponořil do dalšího studia, aby mohl zachránit všechny, ať už byli v jakékoli kondici…
Ale teď se před ním toto monstrum klanělo, děkovalo za všechno, co se mu v životě stalo, omlouvalo se za smrt té, která mu přinesla tolik v životě tolik štěstí.
Začal se v něm shromažďovat vztek a zatnul zuby. Pozoroval, jak pomalu zvedla hlavu a usmála se na něj. Ten úsměv… jako by se mu zahryzával přímo do duše.
Udělal krok vpřed, zhluboka se nadechl a zvedl kopyto do vzduchu. Chtěl jí praštit, chtěl jí znovu ublížit, chtěl, aby věděla, že to, co se stalo ho stále bolelo u srdce, kdykoli se podíval do obličeje dalšího pacienta, kterého zachránil…
Fluttershy se usmála a podívala se na svého otce. Zavřela oči a byla připravená na další úder. Dokázala přijmout jakýkoli trest, jako to dělala vždycky, bylo to to jediné, co mohla udělat, aby odčinila své činy, hlavně za smrt své matky.
Čekala na úder.
Ale ten nepřicházel.
Místo toho, co přišlo, Fluttershy překvapilo.
Její otec opatrně položil kopyto na její záda a pevně ji obejmul. Překvapeně zamrkala a všimla si, že se začal třást. Nevěděla, jak reagovat, a najednou jí něco studeného a mokrého dopadlo na záda.
On brečel. Její otec jí objímal a brečel.
Fluttershy si nemohla pomoct, ale vyzdvihla kopyta a také ho obejmula, zavřela oči a nechala ho se dostatečně vybrečet.
Jako by se tam takhle objímali celou věčnost. Konečně ji pustil, otřel si obličej a odvrátil se od své dcery.
"… Fluttershy…" Řekl konečně, když si odkašlal.
"Ano?" Zeptala se zvědavě.
"… Myslím… že bude nejlepší, když už se nikdy neuvidíme…" zamumlal tiše, "Prosím… už mě znovu nenavštěvuj."
"… Dobře… rozumím…" Fluttershy pomalu přikývla, "Jen chci, abys věděl… že tě miluju, tati…"
"… Taky tě miluju…" dostat ze sebe, "Teď… odejdi z mé kanceláře."
Fluttershy se nenechala pobízet dvakrát. Naposledy se poklonila, popošla zpátky ke dveřím a vyšla ven.
"… No, to byla rychlá návštěva." Řekla Soft Cure a zvědavě si Fluttershy prohlížela. Její návrat byl to jediné, co přešilo soutěž v zírání mezi Soft Cure a Rainbow Dash.
"Ano… Nebojte se, slečno Cure, už mě v životě neuvidíte." Usmála se Fluttershy na sestřičku.
"… Cože? Opravdu? Ani se nepokusíš ho nějak poskvrnit?" Řekla sestřička překvapeně.
"Slečno Cure… Teď u rozumím… dělala jste, co jste dělala, protože jste nechtěla, aby se mému otci nestalo něco zlého. Kdyby se mu něco stalo, nemohl by za ty poslední roky zachránit tolik životů." Usmála se Fluttershy, ale Soft Cure odvrátila hlavu, téměř jako by jí její slova zraňovala. "Neobviňuji vás… zachránil tolik životů, že ten jeden, kterému ublížil, je v porovnání s tím nic." Zachichotala se Fluttershy.
"… Tak už pojďte." Zavrčela Soft Cure.
"Omlouvám se, jen jsem to potřebovala ze sebe dostat." Usmála se Fluttershy, "Prosím, mějte nádherný život… a starejte se o mého otce." Fluttershy se poklonila a vyrazila k východu.
"… Fluttershy…" Řekla Rainbow Dash po chvíli, "o čem mělo TOHLE být?"
"… Myslím, že teď už ti to můžu vysvětlit, Dash." Usmála se Fluttershy šťastně, "Ale… pojďme nejdřív někam, kde budeme mít soukromí."

Rainbow a Fluttershy přistály na vrcholku kopce uprostřed obrovské louky, která se rozpínala až k horizontu. V dálce byly vidět hory, na louce kvetly květiny, byl to tak krásný a uklidňující pohled, když nikde okolo nebyl žádný další poník.
"Tohle je dobré místo." Usmála se Fluttershy a lehla si, otočená tak, aby viděla na nedaleký les, "Víš… tamhle je místo, kde jsem spadla z Cloudsdale a přišla na svůj talent péče o zvířata." Zachichotala se.
"Hmm… No jo, to je ono." Rainbow si sedla vedle Fluttershy a prohlížela si les. Ten pohled přitahoval vzpomínky, ale to jí zrovna v ten moment netrápilo.
"Dobře, Fluttershy, už mi to řekneš, když jsem o samotě? Ta sestra po tobě tak házela pohledem, že se mi to vůbec nelíbilo. Navíc, co jsi v tom druhém Ponyvillu viděla, že tě to přinutilo k cestě do Cloudsdale?" Zeptala se rychle Rainbow Dash, která už chtěla odpovědi.
Fluttershy mohla nabídnout pouze smutný úsměv a hřívou jí provál vítr. Zavřela oči a začala mluvit.
"Takže víš, že má matka zemřela kvůli nemoci, že?" Zeptala se nejdřív, jen aby se opravdu ujistila.
"No… jo… Byla jsem tehdy příliš malá, ale byla to ten den obrovská novina. A samozřejmě, když jsem slyšela poníky o něm mluvit, nezapomněli zmínit ani tragickou smrt jeho manželky a jak ho to přinutilo stát se ještě lepším doktorem." Vysvětlila Rainbow pomalu.
"No… tak tady máš svou pravdu Rainbow Dash. Má matku nezemřela na tu nemoc." Rainbow si jí zvědavě prohlédla, "Je pravda, že byla nemocná a nebylo cesty, jak ji vyléčit a nejspíš by jí nemoc časem opravdu zabila. Ale nezabila. Protože… jsem jí zabila já. Zabila jsem svou matku, Rainbow Dash."
Rainbow Dash spadla brada a podívala se na Fluttershy. Ta se na ní ani nedívala, pouze pozorovala se svým smutným úsměvem louku před sebou. Jakákoli otázka se jí vybavovala byla odpovězena jejím smutným obličejem. Nelhala, Fluttershy skutečně udělala to, co řekla…
"… Ale… Ale… proč? Proč bys…" Začala Rainbow koktat, "Co… co by hnalo tebe, toho nejmilejšího poníka ze všech, aby…. Jsi zabila svou matku?"
"… Přikázala mi to." Odpověděla Fluttershy pomalu.
"Co…" Řekla Rainbow Dash v ještě větším šoku, "Tím myslíš… že tvá matka přikázala své malé dceři, aby jí ZABILA?!" Fluttershy pomalu přikývla.
"Fluttershy, TO tě ale nečiní vrahem!" Rainbow Dash si dupla, "Byla jsi moc malá, než abys to pochopila! Jestli ti to přikázala, tak ses nemohla nijak bránit! Ty jsi svou matku nezabila! Zabila- "
"Ale zabila, Rainbow Dash." Fluttershy pomalu zavřela oči, "I když mi to přikázala a já jako dítě musela poslechnout, měla jsem pořád dost rozumu na to, abych chápala, že to byla špatná věc… ale vybrala jsem si nezklamat svou matku. Vzala jsem nůž, který mi dala a několikrát do ní bodla.
Ať se na to díváš, jak chceš, motiv nebo důvod, moje matka umřela, protože jsem do ní několikrát bodla. Kdybych neměla ten nůž, kdybych zastavila své nohy před bodnutím, kdybych jí neuposlechla, tak by ještě teď mohla být naživu." Fluttershy se stále usmívala tím smutným úsměvem, který jasně říkal, že se nutila být smířená se vším, co říkala.
"Jsem obyčejné monstrum, Rainbow Dash."
"NE!" Zaječela Rainbow, vyskočila, popadla Fluttershy za ramena, čímž jí překvapila a otočila její smutný obličej k ní, "Ty nejsi monstrum! Tvá matka tě k tomu donutila, Fluttershy! Jako ten nejpůvabnější poník v celé Equestrii nejsi schopná vraždy, jen pokud nevíš, co děláš! Ty nejsi monstrum!" Jakmile skončila, zhluboka se nadechla.
Fluttershy se na ní nejdřív šokovaně prohlédla a potom se usmála. Byla tak šťastná, že se o ní Rainbow starala tak moc, i potom, co jí odhalila své ošklivé tajemství. Cítila, jak se jí opět sbíhají slzy, ale zavřela oči a zadržela je.
"No… můj otec to o mě říkával." Tohle Rainbow Dash znovu umlčelo a zadívala se na Fluttershy, "Nejen, že mě tak nazýval… dokonce mě i za to trestal. Přeci jen… se nehádáš s nejlepším doktorem v Cloudsdaleu… ví, co je pro tebe nejlepší. Nemám žádné jizvy, protože věděl, co dělal, ale často jsem i tak díky jeho trestům musela do nemocnice." Fluttershy se zasmála; očividně jí to připadalo nějak vtipné.
"A tady přichází na scénu sestra Soft Cure… Byla to vrchní sestra mého otce. Kdykoli jsem přišla se svou 'nehodou', vždycky mě ošetřovala ona. Ale byla tak věrná mému otci… když jsem se jí pokusila říct, že mi to udělal otec, jen mi za to ublížila a nutila mě nemluvit o svém otci jako o špatném poníkovi.
A teď už rozumím proč… ochraňovala ty, které můj otec opečovával. Pamatuji si, jak jsem jednou procházela kolem pokoje jeho pacientů… tehdy se staral o jednoho poníka s rakovinou, ostatní doktoři jí řekli, že už se nikdy neuzdraví, ale můj otec se nevzdal až do samého konce. Další pacient potřeboval složitou operaci orgánů, které se ostatní doktoři příliš báli, protože jeden špatný pohyb ho mohl zabít, ale můj otec si to riziko na sebe vzal a zachránil mu život."
Když mluvila o úspěchách svého otce, po tváři jí konečně začaly téct slzy,
"Jednou měl jedno hříbě, které mělo velmi oslabený imunitní systém… už se pomalu vzdávala a umírala, ale můj otec jí dodal naději, kterou jí nikdo nikdy nedal… a uzdravila se. Dokonce se jednou stalo, že pomohl matce, která právě rodila a už to vypadalo, že hříbě zabije, ale protože můj otec věděl, co dělat, tak se hříbě narodilo zdravé…"
Rainbow nedokázala nic říct; pozorovala plačící klisnu před sebou, zatímco si vylévala srdce nad svým otcem.
"Všechno to byli pacienti, které jsem viděla naživo, Rainbow Dash… Viděla jsem ho usmívat a smát se a všem jim pomáhat. I po tom, co jsem zabila svou matku jim však nikdy nic nedal o její smrti najevo… tak co už jsem, když ne monstrum Rainbow Dash? Zasloužila jsem si to, co se mi stalo. Udělala jsem něco neodpustitelného a zabila svou matku." Fluttershy se zasmála, zavřela oči a slzy jí dál tekly po tváři dolů.
"… ne… ne… ne, ne, ne, Ne, Ne, NE!" Začala křičet Rainbow Dash a sklopila hlavu. Fluttershy se na ní překvapeně podívala. Když zjistila, že se i jí začaly hromadit slzy v očích, začala se třást.
"Fluttershy… TY NEJSI MONSTRUM!" Rainbow Dash se zadívala přímo do slzami zalitých očí Fluttershy, "I když je to pravda… i když jsi OPRAVDU zabila svou matku, tak tě to nedělá monstrem! Nikdy bys neublížila ani mouše, kdybys měla jinou možnost! Nikdy bys nikomu nic neprovedla, dokud bys nebyla opravdu zahnaná do rohu!
Takže… takže přestaň říkat, že jsi…" teď už jí tekly po tvářích slzy, "Přestaň… o sobě mluvit jako… o nějakém strašném poníkovi, který si zasluhuje trest… když jím nejsi… když jsi ten nejhezčí, nejpůvabnější, nejmilejší poník, který kdy žil." Zatímco Rainbow mluvila, klepala se jí ramena.
"… Rainbow Dash…" Zamumlala Fluttershy potichu, zatímco se na ní dívala svýma smutnýma očima. Obě seděly na travnatém kopci, dívaly se si navzájem do očí a plakaly. Nebylo třeba dalších slov, jen pouto, které si mezi sebou obě utvořily.
Slunce se začalo sklánět k horizontu a klisny se vášnivě políbily. Obě cítily vášeň té druhé; nebyl to pouze polibek touhy nebo chtíče, nebo starostlivý polibek…
Byl to polibek hluboké lásky, lásky, která vycházela přímo z jejich srdcí.
Když polibek rozbily, už byla vidět noční obloha a Fluttershy se opřel do Rainbow.
"… Děkuji, Rainbow Dash…" řekla Fluttershy tiše. Rainbow Dash se na svou milenku usmála a pohladila jí. Chvíli takhle zůstaly. Nakonec Fluttershy prolomila ticho.
"… Ještě jsme neskončily…" řekla jemně.
"Hm?" Zeptala se Rainbow zvědavě a Fluttershy si sedla.
"Tentokrát… chci mluvit o tobě." Fluttershy si utřela obličej a usmála se, "O… tvém snu stát se členkou Wonderboltů."
"Ou…" zašklebila se Rainbow Dash, která o tomhle tématu ještě nechtěla mluvit. Vzhlédla k Fluttershy, která se na ní usmívala, potom k nebi, potom do země a zaťala zuby, zavřela oči a povzdechla si.
"Já… se k nim-"
"Chci, aby ses zkusila k nim dostat." Usmála se Fluttershy šťastně.
"Hm?" Zamrkala zmateně Rainbow Dash, "Ale… už jsem ti přece řekla… že když se k nim přidám… Opustím své kamarádky, poníky, které mám ráda…" Rainbow Dash si připadala, jako by se s každým slovem scvrkávala, "Tak opustím tebe…"
"Přemýšlela jsem nad tím mimo svůj vlastní názor." Usmála se Fluttershy, "A… cvičební program je na jeden rok, že? No… a z toho, co vím, nemůžou tě držet pryč věčně. Podle zákona ti musí umožnit odpočinek, přestávky od práce. Máš nemocenské dny, dovolenou, odpočinkové dny, prázdniny… a i kdyby ses dostala do vedoucího týmu; tak nevystupují v zimě. A ne každý tým vystupuje v každé show. Všechen ten čas, který budeš mít, můžeš strávit s námi."
Rainbow Dash zamrkala.
"Jak… Jak tohle všechno víš?" Řekla Rainbow, překvapená tím, že toho Fluttershy věděla o Wonderboltech tolik. Fluttershy se jen zasmála.
"Poslouchala jsem o nich od tebe už od mala, Rainbow Dash, zapamatovala jsem si většinu z toho. Vytáhla jsem si z toho ty nejdůležitější informace a dala si je dohromady." Přikývla Fluttershy pomalu, "Jen proto, že na chvíli odejdeš, neznamená, že opustíš svůj domov nebo své kamarády. A už vůbec neopustíš mě."
"…Takhle… jsem o tom nikdy nepřemýšlela…" Řekla Rainbow, která teď o tom přemýšlela. V tom druhém Ponyvillu jí to bylo prezentováno v tak černé a bílé barvě, že tomu uvěřila… ale Fluttershy obě barvy míchala dohromady v šedou.
"… Máš pravdu, Fluttershy… máš naprostou pravdu!" řekla Rainbow Dash a opět měla na tváři svůj entusiastický výraz, "ANO!" Zvolala, vyskočila do vzduchu, udělala salto a poskakovala ve vzduchu, "Můj sen se může splnit! Stanu se Wonderboltem!" Radovala se Rainbow.
"To je ohromné, Dash!" Zasmála se Fluttershy, když pozorovala Dash, "Já taky našla svůj sen… a chtěla bych ho splnit velmi brzy."
"Ou? Copak je tvým snem, Fluttershy?" Přiblížila se Rainbow Dash zpátky k Fluttershy a šťastně se usmívala.
"Rozhodla jsem se… že budu matkou." Vysvětlila Fluttershy.
Rainbow Dash se přestala hýbat křídla a spadla na zem před Fluttershy.
"A-Ale… co… já… já ti nemohu dát dítě!" Zajekla Rainbow Dash v panice. Fluttershy si nemohla pomoct a zasmála se.
"Myslela jsem tím, že bych adoptovala." Vysvětlila Fluttershy jasněji.
"… Ou." Rainbow Dash se posadila, když už rozuměla. "Já nevím, Fluttershy… s hříbětem je HODNĚ práce… mnohem víc, než se pokusit o dostání se k Wonderboltům… navíc když jsem tvá přítelkyně, musela bych ti pomáhat…" Rainbow Dash se zamyslela a podrbala se zezadu na hlavě, "A nevím, jestli jsem na takovou odpovědnost připravená…"
"To je v pořádku Dash, nechtěla bych po tobě nic, do čeho by se ti nechtělo." Usmála se Fluttershy šťastně.
"… Ugh… Máš zajímavé cesty, jak si hrát s mým srdcem." Přiložila si Rainbow kopyto k obličeji a usmála se, "Ale jestli je hříbě to, co chceš… bráni ti nebudu… jen um… zvažme nejdřív všechny naše možnosti."
"Možnosti?" Zamrkala Fluttershy a naklonila hlavu.
"Víš… no… mohly bychom…" Rainbow Dash přemýšlela o tom, co řekne, "… no, JÁ navrhuji zeptat se Twilight o… však víš… těhotenským kouzlem mezi dvěma klisnami… ale myslím, že se chci na nějakou dobu kouzlům od Twilight vyhnout." Rainbow se zašklebila. Fluttershy si nemohla pomoct a zasmála se.
"To je v pořádku. Ať už by bylo tvoje, nebo něčí jiné, vše, co vím, je… že chci hříběti poskytnout takové dětství, které jsem já mít nemohla." Otřela se Fluttershy o Rainbow Dash.
"… Já vím." Uchechtla se Rainbow a obejmula svou milenku, "Hej, už je pozdě, měly bychom pomalu vyrazit zpátky do Ponyvillu." Řekla Rainbow a chladný vítr jí provál hřívu, čímž jí znovu upozornil na čas.
"Dobře, tak jdeme." Usmála se Fluttershy na Rainbow.
Za chvíli obě z kopce vzlétly a rozlétly se společně k Ponyvillu.


-Konec-

Předchozí ZDE

Originál ZDE

Silent Ponyville 2, Ending Za dobrodružstvím!

26. července 2017 v 10:17 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Předchozí ZDE

Originál ZDE

Silent Ponyville 2, Ending Bylo to nevyhnutelné?

26. července 2017 v 10:15 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Situace: Fluttershy si prohlédla všechny vzpomínky, ale nenarazila ve Druhém světě ani na Pinkie Pie, ani na Rainbow Dash.


"… Otče…" Mluvila Fluttershy tiše, "teď… už rozumím." Ujistila se, že mluvila zřetelně, "Udělala jsem strašlivou věc… a… asi mi za to ani nemůžeš odpustit. Nemohu přivést mrtvé zpět k životu… a na mých kopytech je krev mé matky." Fluttershy na chvíli zavřela oči, zhluboka se nadechla a pak pokračovala.
"Mohu se jen omluvit za to, co jsem provedla." Fluttershy přistoupila k temné bytosti blíž, "Nejspíš jsem si všechny ty tresty zasloužila za to, co jsem provedla… Nyní už jim lépe rozumím." Usmála se zářivě a dál se k bytosti přibližovala. "Jestli… nejsi spokojený s tím, co už mi bylo provedeno… Potom jsem připravená na další trest, jestli to uznáš za vhodné."
Bytost se široce usmála, jako by byla s odpovědí spokojená. Pozvedla pusu, připravená zaútočit. Fluttershy zavřela oko a během přípravy se dál šťastně usmívala.
Obalila jí temnota, která pohltila vše, čemu byla schopná rozumět. Nebyla tu bolest, jen šílené zmatení. Jako by se do její těla tlouklo, ale zároveň se houpalo, jako by byla táhnuta vodou, ačkoli mohla dýchat. Převracela se a otáčela v temnotě, když tu něco prasklo.
Najednou si uvědomila, že je zpátky v realitě.
Fluttershy pomalu zamrkala a pomalu se jí vrátil zrak. Pozvedla hlavu a spatřila Twilight, která si právě mnula čelo.
"Ugh… jste všechny v pořádku?" Zeptala se Twilight a otevřela oči.
"… Když vezmu všechno v potaz… cítím se dobře." Řekla překvapeně Pinkie.
"… Jo, mě je taky dobře." Promnula si Rainbow čelo.
"… Ano. Také jsem v pořádku…" Usmála se slabě Fluttershy.
"Takže… to znamená, že kouzlo fungovalo?" zeptala se zmateně Twilight, která teď pozorovala Fluttershy.
"… Já… Já nevím…" přiznala Fluttershy.
"Už víš… už víš, co je způsobovalo?" zeptala se zdráhavě Pinkie.
"… Vím… a… myslím, že díky tomu své noční můry překonám." Usmála se Fluttershy smutně.
"No… a co to bylo?" Zeptala se Rainbow Dash zvědavě.
"Já… ráda bych ti to řekla v soukromí, Rainbow Dash." Otočila Fluttershy svůj smutný úsměv na Rainbow, "Stejně… s tebou potřebuju mluvit v soukromí."
"Uh… samozřejmě Fluttershy… pro tebe cokoli." Řekla Rainbow Dash trochu zdráhavě, protože nevěděla, co má teď čekat. Obě se zvedly a vyšly ven z knihovny.
"… Myslíš, že jsou v pořádku?" Zeptala se Twilight Pinkie Pie.
"To… se dá těžko říct." Zamračila se Pinkie, "Je to zvláštní kouzlo, ačkoli jsem si jím prošla dvakrát, nedokážu přesně říct, co se stalo." Promnula si Pinkie čelo, "jediné, co mohu říct, je, že už bys to kouzlo neměla nikdy použít, Twilight. Přináší víc škody než užitku."
"… Jsi si tím jistá?"
"Věř mi. Svět bude mnohem lepší místo, když už to kouzlo nepoužiješ." Povzdechla si Pinkie.
"Tak o čem si to chceš promluvit, Fluttershy?" zeptala se Rainbow, zatímco následovala Fluttershy.
"… Ne, tady ne, moc poníků." Rozhlédla se Fluttershy, když procházely Ponyvillem. "Pojďme ke mně domů…"
Zdálo se to jako věčnost, ale nakonec došly až k domku Fluttershy. Tam se však zastavila před dveřmi a otočila se k Rainbow Dash.
"Dobře… Jsem připravená." Řekla Fluttershy a zhluboka se nadechla.
"Jsem jedno ucho, Fluttershy." Usmála se Rainbow na podporu.
"No… ten svět… já… nevím, čím sis tam prošla ty… ale… vím, že to, čím jsem si prošla já, bylo… velmi osobní." Fluttershy zavřela oči a snažila se vše vysvětlit, "ukázalo mi to věci, které… mě měly posilnit… takže až bych se dozvěděla pravdu… dokázala bych ji unést…" znovu otočila hlavu a smutně se usmála, "Nebo, lépe, mě to trestalo za věci, které jsem v minulosti provedla…
A… tak… mě ten svět děsil, ale odkryl mi pravdu, kterou jsem schválně zapomněla… a… no…" Fluttershy se znovu zhluboka nadechla a snažila se pokračovat.
"Dash… řekni… co si o mě myslíš?"
"Co si o tobě myslím?" Zeptala se Rainbow zmateně, "Uhm… no… jsi…" Rainbow se snažila najít slova, kterými by popsala Fluttershy. Bylo tu hodně věcí, které Fluttershy byla, ale žádné jako by nepasovalo na její popis. Nedokázala najít to, co chtěla říct, "Uhhh…"
Fluttershy se zachichotala, čímž způsobila, že Rainbow Dash zčervenala.
"H-Hej! Přemýšlím!" řekla trochu otráveně Rainbow.
"To je v pořádku, Dash…" usmála se smutně Fluttershy, "Rozumím ti. Opravdu…" Fluttershy zavřela oči a usmála se,
"Užila jsem si náš čas spolu. Byla jsem šťastná jako ještě nikdy ve svém životě. Nevím, co bych bez tebe dělala, Dash." Zasmála se něžně Fluttershy, "Udělala jsi toho pro mě tolik… udělala jsem tě šťastnou?"
Rainbow Dash zmateně zamrkala.
"Fluttershy? Mluvíš, jako by to všechno najednou byla minulost… jsi si jistá, že jsi v pořádku?" řekla s obavami v hlase.
"Jsem v pořádku, Dash." Teď se zdálo, jako by se Fluttershy k úsměvu nutila, "Jen… jsem si tam něco uvědomila a… těžko se mi to říká."
"Mě můžeš říct všechno, to už bys ale měla vědět." Vysvětlila Rainbow.
"… Máš pravdu. Prosím, odpusť mi." Řekla Fluttershy a znovu se nadechla, aby se uklidnila, "Myslím… že jsme náš vztah uspěchaly… a… nemyslela jsem u toho na to, co skutečně chci." Fluttershy zavřela oči, "Myslím… že bychom spolu měly na chvíli přestat chodit… abych si mohla pročistit hlavu."
Rainbow Dash chvíli zmateně zírala. Pořádně se nad těmi slovy zamyslela.
"… Tak tohle chceš?" zeptala se potom.
"… Tedy… pokud ti to nevadí?" Usmála se Fluttershy slabě.
"Samozřejmě, že ne. Musíš být přeci šťastná kvůli nám oběma, že? Takže jestli potřebuješ čas, chápu to." Usmála se Rainbow nápomocně.
"Děkuji, Dash…" Usmála se nefalšovaně Fluttershy. "Omlouvám se… pozvala bych tě dovnitř, ale potřebuju být o samotě. Kdybys řekla ostatním, že potřebuji nějaký čas sama pro sebe, bylo by to super."
"Rozumím." Přikývla Rainbow a potom se otočila, "Ať je ti brzo líp, dobře?"
"Bude." Fluttershy pozorovala, jak Rainbow letí pryč s úsměvem na tváři. Jakmile jí zmizela z dohledu, Fluttershy vešla do domku.
Přešla po domě rovnou do kuchyně. Angel se zvedl ze své postele, když zjistil, že je Fluttershy doma. Vyskočil z ní a šel za ní.
Fluttershy chvíli chodila po kuchyni, než našla kus papíru a tužku. Potom doklusala ke stolu, položila na něj papír, vzala tužku do pusy a začala psát.
Angel si promnul unavené oči a pozoroval poníka před sebou se zvláštní zvědavostí. Něco se mu nezdálo, něco se změnilo v jejím chování.
Jakmile dopsala, položila tužku, vstala od stolu a potom pohlédla na zem na bílého králíka.
"Ou, ahoj Angele, omlouvám se, nechtěla jsem tě vzbudit." Usmála se, shýbla se rychle se s králíkem pomazlila. Trochu lamentoval, ale nakonec se nechal. Ustaraně se na ni podíval a ona se na něj jen usmála, "Och… nekoukej tak na mě, Angele. Nerada bych, aby sis tohle o mě teď myslel."
Angelovi splihly uši, když pozoroval klisnu, která kolem něj prošla. Řekla to nějakým divným tónem. Rychle vyskočil na stůl a dohopsal k místu, kde ležel vzkaz. Jeho oči si rychle papír prohlédly a potom zaslechl, jak se zavřely dveře. Jeho obličej potemněl a srdce zrychlilo. Celou svou silou se co nejrychleji dostal k právě zavřeným dveřím.
Fluttershy dveře do koupelny zamknula přesně před tím, než na nich uslyšela tlumené bouchání pacek svého kamaráda.
"… Promiň, Angele." Řekla Fluttershy jemně a snažila se znít omluvně. Došla k vaně a začala jí napouštět vodou. Zanedlouho se naplnila teplou vodou. Celou tu dobu slyšela tlumené bouchání.
"Doufám, že mi odpustíš." Řekla Fluttershy nikomu specifickému.
Vstoupila do malé vany a cítila kolem sebe vodu. Potom bez toho, aniž by se nadechla, se do vody úplně ponořila. Schoulila se do malého klubíčka na dně vany a pomalu jí opouštěl poslední vzduch.
Objevil se před ní obraz jejího otce a usmála se. Ačkoli její tělo i mysl křičely po čerstvém vzduchu, Fluttershy zůstávala na místě.
Pomalu se vzdalovala a mizela do tichého, temného vodního světa.
Odpusťte mi, mí přátelé, ale tohle je to jediné, co jsem mohla ještě udělat za to, co jsem udělala. Na svých kopytech mám krev, kterou už nikdy nesmyju. Všechny jsem vás milovala, byly jste mi těmi nejbližšími poníky v mém životě a ačkoli je mi smutno, že vás musím opustit, nemohu učinit jinak. Tohle je nyní má jediná možnost.
Dash, promiň, lhala jsem ti. Už se nevrátím, ale věz, že jsem tě milovala. Nechala jsi mě i přes všechnu bolest žít takhle dlouho. Prosím, raduj se, že bolest už je pryč. Znamenala jsi pro mě tolik.
A prosím, starejte se o má zvířata, když jsem pryč. Pan Myšák bude ve čtvrtek potřebovat novou dlahu a bez ní by se měl obejít na konci dalšího měsíce, pokud vše půjde tak, jak má. Margretino křídlo by už mělo být ve čtvrtek zdravé a bude znovu létat, než se naděje. Daisy bude potřebovat léky, je strašlivě nachlazená, léky má na kabinetu. A konečně Catalina by měla být při plném zdraví, až tohle najdete, takže ji můžete vypustit.
S tím… se s vámi loučím. Děkuji…

Za všechno…

Předchozí ZDE

Originál ZDE

Silent Ponyville 2, Ending Tak to zkrátka je

26. července 2017 v 10:11 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Situace: Fluttershy si neprohlédla všechny vzpomínky, ale v Druhém světě potakala Pinkie Pie i Rainbow Dash.


Fluttershy se zhluboka nadechla a pozorovala temnou bytost před sebou. Její přítomnost už jí nevadila, ustála jí, ale být před ní jí stále nahánělo husí kůži.
Ale byla rozhodnutá udělat to, co musela.
Fluttershy k ní pomalu přistoupila a bytost jí zvědavě pozorovala.
"Tati… já… vím, že… se toho… hodně stalo…" Začala zdrženlivě Fluttershy a dál se přibližovala, "Ale… všechno už je to za námi. Já… jsem ve svém životě dál. Udělala jsem si kamarády, které mám moc ráda, žiju šťastně ve vlastním domečku, našla jsem svou lásku…" usmála se Fluttershy sladce. Bytost se nehnula z místa a Fluttershy udělala poslední krok.
"A… hádám, že bych tohle všechno neměla, kdybys tu nebyl ty." Vzhlédla k bytosti s úsměvem, "Jsi součástí mého života… a musím si to připustit."
Bytost jí stále pozorovala, její rudé oči jako by jí viděly přímo do duše. Když pozvedla hlavu, Fluttershy se usmála. Zavřela oko a bytost se k ní přiblížila s otevřenou pusou.
Temnota pohlcovala všechno kolem, čemu mohla rozumět. Nebyla tu žádná bolest, jen šílené zmatení. Jako by se s ní tlouklo a houpalo, jako by byla tažena vodou, ale přesto byla schopná dýchat. Přetáčela se a otáčela se temnotou, až něco prasklo.
Najednou si uvědomila, že je zpátky v realitě.
"Ugnnn…" vzdychla Fluttershy a promnula si čelo. Z nějakého důvodu teď ležela na podlaze. Pomalu se zvedla a otevřela oči. Stála před ní Twilight, které si také mnula čelo.
"Ugh… jsou všichni v pořádku?" zeptala se Twilight a otevřela oči.
"Cítím se… dobře…" řekla Fluttershy trochu překvapeně. Hmatala všude kolem sebe a snažila se najít místa, která měla obvázaná, ale obvazy byly pryč a rány byly zahojené.
'… Nejspíš existovaly jen na tamtom místě…' pomyslela si Fluttershy a opatrně si přiložila kopyto k obličeji.
"… Jo… jsem… v pohodě…" Ozvala se dál Pinkie, ačkoli to nebyl její obvyklý veselý hlas. Fluttershy k ní otočila hlavu a spatřila, že má rovnou hřívu a dívá se do země se smutkem ve tváři, "Ale… všechny jsme se dostaly ven v pořádku, ne?" Pozvedla Pinkie hlavu a podívala se nejdřív na Fluttershy, potom na Rainbow Dash.
"…Jo…" bylo to jediné, co řekla Rainbow Dash, než vstala. Otočila se ke dveřím a vyrazila k nim.
"Hej, Rainbow Dash, kam to jdeš?" zeptala se Twilight, která začala zmateně mrkat.
"… Já… se jdu projít…" bylo vše, co Dash řekla, než dveře otevřela a vyběhla ven.
"Hej… Dash, počkej, musíme si promluvit…" řekla Fluttershy, postavila se a vyběhla ven za Dash.
Twilight zmateně mrkala a pozorovala, jak právě její dvě kamarádky odešly.
"Pinkie… co přesně se stalo?"
Pinkie si povzdechla a podívala se Twilight s vážným výrazem, "Twilight… musíš mi něco slíbit…"
"… A co?" Zeptala se Twilight zmateně.
"Slib mi, že už to kouzlo NIKDY nepoužiješ, ať už je případ sebehorší."
Fluttershy a Rainbow Dash se v tichosti procházely Ponyvillem. Nic neříkaly a ticho by bylo ohlušující, kdyby všude kolem nebyly zvuky Ponyvillu, který pokračoval dál ve svém obyčejném dni. Dash je vedla ke svému mrakovému domu.
Zdálo se jim, jako by šly už celou věčnost, než se Dash zarazila na cestě k jejímu domu. Fluttershy se také zastavila a ustaraně Dash pozorovala.
"Fluttershy…" Promluvila konečně Rainbow Dash, jako by už měla řeč dávno promyšlenou dopředu, "Myslím… že bude nejlepší… když se rozejdeme…"
Fluttershy pocítila bodnutí u srdce, o kterém věděla, že přijde.
"… Protože… se zkusíš za dva měsíce dostat k Wonderboltům… že?" Odpověděla Fluttershy slabě.
"No… víc než to…" Dodala Rainbow, "Nemyslím si, že jsem pro sebe ideální… a já si určitě lásku nezasluhuji."
"Ale…" Začala Fluttershy, která si stále snažila si Rainbow udržet, ale všechna správná slova se jí zadrhávala v krku. Nedokázala se přinutit cokoli říct.
Fluttershy sklopila hlavu a v koutcích očí se jí začaly hromadit slzy. Věděla, že tenhle moment přijde, ale stejně to bolelo více, než chtěla.
"Ale… stále jsme… kamarádky… že?" Vysoukala nakonec za sebe Fluttershy.
"… Řekla bych, že do té doby… dokud tu stále mám kamarády." Zamumlala tiše Rainbow Dash.
"Dash… my…" Fluttershy pozvedla hlavu, "Nikdy nepřestaneme být tvými kamarádkami jenom proto, že od nás na chvíli odejdeš." Nechala Fluttershy mluvit své srdce, "Uděláme vše pro to, abychom se vždy dostavily na tvá vystoupení, když to bude blízko, budeme tě chtít navštívit o přestávkách… budeme tvé kamarádky, Dash, staniž se, co chce."
Dash byla chvíli potichu, jako by nevěděla, co si o těch slovech myslet.
"… Ty chceš být kamarádka s někým, kdo opustí všechny, které má rád?" Rainbow Dash se zlomil hlas.
"Neopouštíš své kamarády, Dash. Ať už to vypadá jakkoli, když je nejhůř, vždy svým kamarádům pomůžeš. Když tě potřebují, jsi tu pro ně. Nikdo není stále perfektní, věrnost není o tom, nemít čas sám pro sebe… je to o tom tu být pro své přátele, když to nejvíc potřebují." Fluttershy si nebyla jistá, jak to ze sebe všechno dostala, ale každé její slovo byla pravda.
"… Asi jo." Zatřepala Rainbow Dash hlavou, "Ale… i kdyby to byla pravda… já… udělala ve svém životě spoustu chyb… a… a potřebuju čas na přemýšlení." Řekla Rainbow a roztáhla křídla.
"… Rozumím…" usmála se Fluttershy a zadržovala slzy, "jen věz, že jsem tu vždy pro tebe, Dash."
"Děkuji…" Bylo vše, co Rainbow řekla, než vzlétla ke svému domu. Fluttershy ještě pár minut počkala, než slyšela, jak Rainbow zavřela dveře, potom si lehla na zem a začala plakat.

Vždycky budou kamarádky… ale poník, kterého milovala celý svůj život… už jí nechtěl lásku opětovat.

Předchozí ZDE

Originál ZDE

Silent Ponyville 2, Ending Něco je tu špatně

26. července 2017 v 9:53 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Situace: Fluttershy se vyhnula všem vzpomínkám a nepotkala v Druhém světě Pinkie Pie (což způsobilo, že se vyhnula i scéně s Rainbow Dash).


Fluttershy pozorovala temnou bytost před sebou. Polkla, čímž se pokusila odehnat svůj strach. Už věděla, co to bylo za příšeru, ale nijak jí to moc nepomáhalo.
"Poslouchej…" Řekla Fluttershy a snažila se přijít na to, co má říct, "Já… Já vím, kdo jsi… a…" Co to chtěla říct? Namáhala hlavu, aby přišla s odpovědí, ale žádná nepřicházela. Temná bytost se k ní začala pomalu přibližovat a ona začala couvat.
"NECH JI NA POKOJI!" Ozvalo se hlasité zvolání. Fluttershy otočila hlavu a spatřila rozmazaný růžový flek, který právě bytost udeřil.
Bytost zařvala a zapotácela se, než otočila zpátky hlavu před sebe, aby si pořádně prohlédla růžovou klisnu, která před ní triumfálně stála.
"P-Pinkie Pie!" Vykřikla překvapeně Fluttershy, která nepočítala s tím, že se tu její kamarádka takhle objeví.
"Nikdo neublíží Fluttershy, dokud tu jsem já!" Zasupěla Pinkie ke stvůře.
"Pinkie Pie! Jdi od toho pryč! Ublíží ti to!" Zvolala Fluttershy, která se svou kamarádku snažila ochránit.
"O mě se neboj!" řekla Pinkie, otočila hlavu a usmála se na Fluttershy, "S tímhle si poradím."
Bytost znovu zařvala a vyjela po Pinkie Pie. Otevřela svou zářivě bílou pusu a už se chtěla do Pinkie zakousnout.
Ale zakousla se leda do vzduchu. Pinkie se tomu lehce uhnula a prosvištěla kolem bytosti. Ozval se bojový křik a bytost byla zasažena zadníma nohama Pinkie.
Bytost to však očividně nijak nebolelo a pouze otočila hlavu a hodila po Pinkie pohledem.
"… Ajaj." Řekla Pinkie Pie a rychle uskočila z cesty řvoucí stvůře, která znovu scvakla zuby na místě, kde ještě před vteřinou stála. Pinkie se na monstrum vážně podívala a odfoukla si hřívu z cesty, potom se na bytost zazubila. "No, zdá se, že potřebuji vzdušnou podporu. TEĎ, DASHIE!"
"TUMÁŠ!" Ozval se zběsilý křik pegase s duhovou hřívou, který jako by přiletěl odnikud v ohromné rychlosti, zabořil přední kopyta do příšery a zase odletěl víc do vzduchu.
Temná bytost se zarazila a zařvala bolestí.
"Nemůžeme přestat! Ta věc chtěla ublížit Fluttershy!" Zadupala Pinkie a připravila se na nový útok.
"Přesně!" řekla Rainbow Dash, která kroužila nad ní a připravovala se k dalšímu výpadu.
Fluttershy si nemohla pomoct a celou situaci s úžasem pozorovala. Nejen že jí její dvě kamarádky přišly z čista jasna na pomoc, ony dokonce vyhrávaly. Zdálo se, že na ně bytost nestačí… Jako by…
Jako by ony měly moc, kterou ona neměla. Moc, kterou sice ovládal někdo jiný, ale přesto jí přitahovala.
Kopyta znovu zasáhla, bytost křičela, řvala, potácela se a měla problém klisny chytit. Jako by nebyla na hbité klisny dostatečně rychlá, ale zároveň se nechtěla vzdát. Bytost stála mezi nimi. Ať už to bylo cokoli, nechtělo se to nechat zabít.
"Vždyť do toho mlátíme, jak jen můžeme! Proč to ještě pořád stojí?!" zvolala Rainbow Dash k Pinkie, zatímco kroužila nad bytostí.
"Já nevím… možná budeme muset zkusit něco jiného!" Pinkie se snažila na něco přijít, zatímco bytost pozorovala.
Fluttershy si nemohla pomoct a usmála se. Její kamarádky jí opravdu přišly na pomoc. Jakmile zjistily, že byla v nesnázích, neváhaly a přišly jí na pomoc.
"Počkejte… Pinkie Pie, Rainbow Dash." Zvolala Fluttershy na obě. Obě otočily hlavu na svou kamarádku, "Něco zkusím." Usmála se šťastně a začala k bytosti přistupovat.
"Opatrně, Fluttershy! Ta věc by ti mohla snadno ublížit, kdyby chtěla!" Zvolala varovně Rainbow.
"Já vím." Přikývla Fluttershy, "Ale… vyslechni mě…" řekla Fluttershy už k bytosti, "Už je všemu konec. Možná jsem nebyla dost silná, abych se se svými problémy vyrovnala sama, ale teď mám u sebe své kamarádky."
"Přesně tak!" řekla Pinkie a přihopsala k Fluttershy s úsměvem na tváři, "takže dokud jsme spolu, porazíme každé zlo! Přelezeme každou překážku! Sníme všechnu zmrzlinu!" Zahihňala se sama sobě, "Nikdo nás nemůže zastavit, když děláme pospolu! Ani takový mcTemňák jako ty!" Smála se růžová klisna vesele.
"Ano! A i když občas věci nedopadají tak, jak bychom chtěly, tak jsme stále kamarádky!" řekla Dash a přistála s úsměvem vedle Fluttershy, "Všechno jde, když do toho vložíme i svou mysl!"
Bytost na klisny zařvala a najednou se ve vzduchu před nimi objevila koule světla. Pomalu se k nim přibližovala a všechny tři klisny ji pozorovaly.
"Hej, to je přeci jeden z Elementů Harmonie!" řekla nadšeně Rainbow.
"Ale… čí?" zamrkala zmateně Fluttershy.
"To nevím, ale jsem si jistá, že je to naše cesta domů! Rychle! Snažte se ho použít!" vysvětlila rychle Pinkie. Všechny tři klisny vztáhly ke kouli kopyto. Jakmile se jí dotkly, začala se rapidně zvětšovat. Světlo pomalu zaplňovalo celou místnost a bytost řvala bolestí, až nakonec ve světle zmizela.
Kolem nich vál silný vítr a zářilo oslepující světlo. Všechny ztratily povědomí o tom, co se právě dělo. Zdálo se jim, jako by se točily dokola jako v mixéru. Nic nedávalo smysl, až nakonec světlo potemnělo a všechny se vrátily zpátky do reality.

"Gah!" Vyjekla Twilight, když bylo její tělo násilně odkutáleno několik metrů od místa, kde před chvílí stála. Motala se jí hlava. Položilo si kopyto na čelo, sedla si a zasténala, "Co se to děje?"
"Hej, myslím, že jsme z toho venku!" ozval se nadšený hlas Fluttershy.
"No jo, máš pravdu! Super, zvládly jsme to!" Odpověděl pyšný hlas Pinkie.
"To bylo… neskutečné." Dodal stydlivý hlas Rainbow.
"… Huh?!" Vyjekly najednou všechny tři naráz.
Twilight otevřela oči a spatřila své tři kamarádky, které po sobě koukaly s otevřenými pusami.
"Co dělám TAMHLE, když jsem TADY?!" Vyjekla Pinkie a ukázala na Rainbow Dash.
"Co děláš tamhle? Spíš, co dělám já TAMHLE" řekla rychle Fluttershy a ukázala na Pinkie Pie, "Jsem tam, ale zároveň i tady! A ty nejsi ta DRUHÁ Pinkie Pie, která chce hrát ty svoje zvrácený hry! Teda, mohla bys, ale nemáš na sobě její šaty… ale šaty se přeci dají sundat." Položila si Fluttershy zamyšleně kopyto na bradu.
"Co… jak…" Koukala Rainbow Dash tam a zpátky v šoku.
Potom se každá z nich podívala na své vlastní tělo.
"AAAAAAAA! JÁ JSEM PINKIE PIE!" Odskočila Pinkie Pie a pár metrů od svých kamarádek, "To… to ale potom znamená!" Pinkie se snažila nahmatat místo na svých zádech, kde by měla mít křídla. Celý obličej jí potemněl, kudrnatá hříva se jí narovnala. "JÁ UŽ NEMŮŽU LÉTAT!" Zvedla hlavu Pinkie a zakvílela.
"Ale no tak, být mnou není zas TAK strašné." Řekla Fluttershy a naklonila hlavu tak, jak by to nikdy normálně neudělala, "Tím myslím, že mám tolik dobrých možností! Můžu oslavovat, můžu běhat stejně rychle jako Rainbow Dash, můžu jíst tolik sladkého, kolik jen chci, všichni mě znají~" začala Fluttershy vesele vyjmenovávat věci, proč je dobré být Pinkie Pie.
"Já… Já nevím… být… R-Rainbow Dash… se mi moc nelíbí" Začervenala se Rainbow Dash, zatímco mluvila potichu, "Připadám si… jako bych jí narušovala soukromí."
"No tak!" Zavrčela Pinkie Pie, která začala skákat ve vzduchu a hrbila přitom záda, jako by jí ze zad právě měla narůst nová křídla, "No tak! No tak! NotaknotaknotaknotakNOTAK!" Zesilovala hlas při každém skoku, když začala ve vzduchu mávat kopyty, která se po chvíli stejně setkala se zemí.
"- A vím, jak upéct dorty, perfektně nastrojit mašle, a, OU, jak připravit Gummymu jeho oblíbené jídlo! Je docela složité ho udělat!" Zachichotala se vesele Fluttershy.
"Och můj… Doufám, že mě má zvířata takhle přijmou…" začala si mnout jednu nohu druhou.
Twilight nedokázala nic jiného než s otevřenou pusou pozorovat scénu před sebou. Chvíli si nedokázala seskládat všechny díly skládačky dohromady, ale jakmile se rozmluvily, najednou to všechno zapadalo a přelila jí vlna hrůzy.
"V-vy... vy tři… jste si prohodily těla?" Zeptala se Twilight nejistě.
Klisny se zarazily a otočily se k Twilight.
"… Už to tak vypadá." Řekla Fluttershy a podívala se na Rainbow Dash s Pinkie Pie, "Jako jo, jsem Pinkie Pie, ale očividně jsem i Fluttershy… jako, jsem to já jako Pinkie, ale ne jako Fluttershy, ale jsem Fluttershy… počkat, já-"
"Ona to chápe, Pinkie." Zavrčela Pinkie na Fluttershy, "A… jo… já jsem Rainbow Dash… v těle Pinkie Pie." Rainbow z toho nebyla ani trochu nadšená.
"A… já jsem Fluttershy… v těle Rainbow." Začervenala se znovu Rainbow Dash.
"Och… och můj…" řekla Twilight a promnula se hlavu, "Moc… moc se omlouvám! Určitě to můžu napravit! Nevím, co jsem na kouzlu pokazila, ale určitě to můžu spravit! Možná bych to kouzlo měla dát dohromady znovu?" vypískla Twilight a nervózně se usmála na své kamarádky.
Všechny vytřeštily při návrhu Twilight oči a podívaly se po sobě.
"… Přeci jenom… možná nemoct létat není tak zlé. Jo, už se nemůžu přidat k Wonderboltům… ale s rychlostí Pinkie mě možná vezmou do pozemního závodního týmu!" Řekla rychle Rainbow.
"P-přesně! Takhle se to musí brát! A já můžu konečně připravit oslavy, aniž bych musela používat balónky, můžu prostě vyletět!" Dodala rychle Fluttershy a ukázala kopytem na Pinkie Pie.
"A… a já konečně mohu být silný letec! Budu moct dělat věci, které jsem doteď nemohla a můžu lépe pomáhat svým zvířecím kamarádům!" dodala ještě rychle nervózní Fluttershy.
"Yup, jsme spokojené s tím, jaké jsme, Twilight a promiň, že tu nemůžeme zůstat, ale musím co nejdříve zjistit, jak naše nové životy budou vypadat!" vysvětlila rychle Pinkie a doběhla k předním dveřím.
"Jo, musíme si pořádně o všem promluvit! Počkej na mě, Dashie!" řekla rychle Fluttershy a následovala Pinkie Pie.
"J-jo… a-a já v tom nemůžu nechat svou přítelkyni samotnou! Počkejte na mě, holky!" Řekla Rainbow Dash rychle, následovala své kamarádky a zavřela za sebou dveře.
Twilight nějakou dobu ještě potichu seděla na místě. Kolečka v její hlavě měly docela dost práce s otáčením a uvědoměním si, co se to právě stalo.

"Och, Celestie… co jsem to provedla?" Mnula si Twilight v agónii hlavu.

Předchozí ZDE

Originál ZDE

Silent Ponyville 2, Ending Konec hry

26. července 2017 v 9:47 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Situace: smrt na kterémkoli místě


Když se Fluttershy zakousla příšera do masa, vykřikla v agónii. Křičela a ječela, ačkoli to k ničemu nevedlo. Srdce se jí zastavila a z těla začal pomalu vyprchávat život. Oči se jí protočily dozadu a zavřela je.
'Omlouvám se… Dash…' Byla poslední slova, která si pomyslela, než odešla z tohoto světa.

Dějové chyby - namluvená verze

25. července 2017 v 11:48 | Wizzory |  Namluvené creepypasty
Tedy co jsem opravdu nečekala, bylo, že se objeví někdo takhle úžasný a namluví Dějové chyby. Wizzory, tleskám. ;w;
-Jas

Nováčci i "old buds", prosím čtěte (Q n A aka pravidla)

22. července 2017 v 22:21 | Jas |  Info
Vítám zde všechny nováčky, ale to neznamená, že prdím na všechny, co sem chodí pravidelně! :-D
Jelikož už mám tenhle blog přeci jenom nějaký ten rok, ráda bych udělala nějaký souhrn pravidel, rad, vysvětlivek a výzev, za které bych byla ráda, kdyby se dodržvaly. Tak se do toho asi bez dalšího okecávání rovnou dám.

Co je to creepypasta?

Zkráceně řečeno, je to SMYŠLENÝ příběh, který se má vás pokusit vyděsit, znervóznit, či zneklidnit. Neříkám, že na každé povídce není něco málo pravdy, ale nakonec jde vždy o smyšlený příběh. To je hlavní pravidlo, které bych chtěla abyste si zapamatovali. Už se bohužel nejednou stalo, že si mladší nadšenci mysleli, že jsou CP skutečné, a pak se vraždilo, když se dvě holky chtěly přidat ke Slendermanovi, nebo když holka začala zabíjet, protože jí k tomu údajně navedl Laughing Jack (uznávám, byla zde chyba i ze strany rodičů, holčina se prý snažila dožádat pomoci, ale všichni ji ignorovali).
Takže žádný "Viděl/a jsem Slendyho v lese, jak se k němu mohu přidat?", ano? :D

Kolik mi musí být, abych mohl/a číst creepypasty?

Nikde není přesně určená hranice, ale doporučený věk je 13 let. Když je vám míň, nemohu se zlobit, zakázaný to nemáte. :-D

Mohla bys přeložit ______?

Samozřejmě, dám příběh na konec svého seznamu a bude přeložen, až na něj přijde řada.


Mohla bys přeložit _____ THE KILLER?

Sorry, ale ne. Ještě jsem ochotná přeložit Jane the Killer. Cokoli jinýho, počínaje Ninou, přes Janu až po například Chris the Killer padá. Jestli chcete číst takovýhle příběhy, přečtěte si Jeffa a dosaďte si jiný jméno. Takhle bohužel ____ the Killer příběhy vypadají.

Nemohla bys ________ přeložit už dřív? O.O

Samozřejmě, že mohla. Pokud se vám nechce čekat, musíte mě podpořit. Buď se můžete stát dlouhodobějšími patrony na Patreonu ZDE, nebo mi můžete koupit kafe na Ko-Fi ZDE. Jestli na to vaše angličtina nestačí a přesto mne chcete podpořit, pošlete Zprávu autorovi, samozřejmě se svým e-mailem, a domluvíme se na alternativní podpoře (účet, složenka, paypal). Podle délky určím minimální cenu. Pokud se mi vás sejde víc, bude pořadí určeno podle toho, kolik kdo dá, bez ohledu na délku. Kdo dá nejvíc, jde první.

Mohu _________ přečíst do videa?

Samozřejmě! Jen dej prosím zdroj do popisku videa a video mi samozřejmě pošli, určitě se najde více lidí, kteří si to budou chtít poslechnout.

Mohu dát tvůj překlad __________ na Wattpad/Facebookovou stránku/jinou stránku?

Wattpad? STOP! Nesmíš! Wattpad je stránka pro vaší vlastní tvorbu, tak se tím řiďte a nevyžívejte se na slávě z kopírování překladů, které občas zabírají dlouhé hodiny práce. Pokud chceš mít ________ na Wattpadu, najdi si originál a šup do práce s překladem. Kde to jde, dávám originály na konec překladů, takže už takhle ti trochu ulehčuji práci. Opravdu je to nepříjemné, když tam najdu svůj překlad, který zabral hodiny práce, nikdo mě za to neplatil, dělala jsem to dobrovolně a potom "spisovatel" pak pobírá slávu za "úžasný překlad". Už takhle překládání creepypast několik překladatelů vzdalo. A nejen překlady, ale i psaní celkově.
Co se ostatních stránek týče, asi nic moc proti nemám, pokud samozřejmě uvedete zdroje. Jestli je neuvedete, najdu si vás a rafnu do zadku takovým způsobem, že už si nesednete! o-o

Kde tě ještě můžu najít?

Začnu od toho nejbližšího. :-D Mám ještě jeden překladatelský blog, kde překládám Undertale komix Underline. Ten máte TADY
To je vše co do mé překladatelské činnosti. Dále mám tyto účty na těchto stránkách:
Mám i facebookovou stránku Jasmin the lazy artist, ale moc tam nepřidávám. Ba mám i Wattpad, ale to jenom právě abych se mohla hádat s kopíráky. :-D
Samozřejmě Ko-Fi a Patreon, které máte výše. Pro profi stalkery ještě mohu uvést Steam a Discord. :-D
Překvapivě se na obojím jmenuji JasTheLazyElf, pro Discord je tu ještě číslo #9893
Pokud si chcete pokecat (ale předem varuji, neumím vést konverzace s lidmi, které téměř neznám), přidejte si mě na Skypu podle jména animsajka-rokosova. Uveďte prosím, že vás tam nasměroval tento článek :"D
Pokud vím, tohle jsou stránky, které užívám nejčastěji, i když třeba jen ke komunikaci. :-D

Napsal/a jsem creepypastu, ale nevím, jestli je dost dobrá. Poradíš mi?

Je to vyzkoušené, můžete mi to klidně poslat přes Zprávu autorovi. Mohu ti jí zkontrolovat jak pravopisně, tak obsahově. Nemusíš si brát rady ke srdci, přeci jen jsem jen nějakej ňouma na internetu, ale třeba ti přijdou k chuti.

Mohla bys tu vydat mou creepypastu?


Mohu, ale nemusím. Stejně jako u předchozího bodu mi příběh pošli, samozřejmě s kontaktním e-mailem. Příběh zkontoluji, napíši ti na něj nějakou kritiku a pokud se mi bude dostatečně líbit, tak podle toho, v jaké formě mi ho pošleš, ho popřípadě opravím od pravopisných chyb a dodám odstavce. To neznamená, že vydám všechno! Pokud se mi příběh nebude zdát dost smysluplný, dostanete odmítnutí.

Byla oslovena má umělecká múza a chci ti nakreslit fanart. Nemáš nějakou personu?

Poměrně nově, ale ano, mám, bohužel k sobě ještě nemám udělaný profil, takže si budeš muset počkat. Tenhle bod bude aktualizován, až bude profil mé persony hotový.

Co když ti chci nakreslit něco bez persony?

Samozřejmě můžeš, potom mi to pošli na Skype. Pokud máš DeviantArt, dej to tam a označ mě způsobem :iconjasthelazyelf: . Dostanu zprávu, že je to pro mě. Pokud máš tumblr, označ způsobem @jasthelazyelf. Tohle platí i pro předchozí bod.

Necítím se nejlíp a nemám si s kým popovídat. Mohu ti napsat?

Samozřejmě, neváhej a napiš, máš už několik způsobů. :-) Pokud budu vědět jak, pokusím se ti zvednout náladu. Pokud taky nebudu mít depku. o.o Ale to není moc často.

Jelikož mě z fleku více podobných otázek nenapadá, tak to máte takhle. :-D Jestli jsem na něco zapomněla, ptejte se a jí tenhle článek doplním.
-Jas

Emily

18. července 2017 v 17:00 | Creepypasta |  Minutové horory
Když jsme stěhovali z Německa zpátky do států, moje tehdy pěti letá dcera najednou řekla "Mami, Emily mi bude opravdu chybět." Kolečka šrotovala jak šílená, ale stále jsem si nemohla vzpomenout na jakoukoli kamarádku jménem Emily, tak jsem se na ní zeptala. Nikdy nezapomenu její slova. Položila svou horkou čokoládu na stůl, podívala se na mě a na tvěři se jí objevil ten nejsladší úsměv, "Však víš, ta holčička, co každou noc vylézala zpod mojí postele, aby si se mnou mohla hrát."
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.