STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 2, Ending Postav se svému strachu

26. července 2017 v 10:19 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Situace: Pinkie si prohlédla všechny vzpomínky a narazila ve Druhém světě na Pinkie Pie i Rainbow Dash.


Twilight se snažila přijít na to, co ty tři obrazy před ní znamenaly. Každý obraz byla směsice tvarů a barev. Občas to vypadalo, že má obraz přibližný tvar poníka, nebo určité věci, ale rychle se to zase změnilo v beztvarou skvrnu.
"Tohle nemá ani hlavu, ani patu." Zavrčela Twilight, když si střídavě obrazy prohlížela, "Jak vůbec tohle kouzlo funguje? Už jsem vyvolala podruhé a stále jsem zmatená." Kniha nevysvětlovala nic víc, než jak kouzlo vyvolat a jak pomáhá. Mělo být jednoduché na to přijít? Mělo by to snad být více než jasné? Nebyl tu ani žádný návod, co má z těchto obrazů vyvozovat!
Zdálo se, jako by z kouzla byla vynechávána schválně, jako by nesměla vidět, čímž si každá z jejích kamarádek prochází.
"Kdybych měla něco na psaní a mohla si dělat poznámky… ale nedokážu to ani k ničemu přirovnat! Mám tu jen tyhle další dva obrazy! Ugh! Takhle se z toho neponaučím!" Zavrčela znovu Twilight, sedla si, a dál frustrovaně pozorovala obrazy. Nechtěla nic jiného, než obrazy pochopit a pomoct tak svým kamarádkám ještě lépe, ale protože se neměla čeho chytit, tak to bylo zbytečné.
Když už začínala být opravdu naštvaná, začaly všechny obrazy jasně zářit. Twilight je chtěla pozorovat dál, ale ta záře na ní byla příliš. Přikryla si oči a cítila povědomý pocit, když se kouzlo ukončuje.
Byla odtažena zpátky z temnoty se třemi obrazy do reality.
"Uuuggghh…" zasténala Twilight a promnula si čelo. Moc se jí nelíbilo být takhle odtažena pryč. "Jste všechny v pořádku?" zeptala se a otevřela oči, aby se na své kamarádky podívala.
"Sláva! Fungovalo to! Jsme zpátky!" Zavýskala vesele Pinkie a začala poskakovat kolem.
"Haha! A máš to, ty jeden strašidelný světe!" Zazubila se Rainbow Dash.
"Opravdu… mi to otevřelo oči." Usmála se Fluttershy, zamyslela se a položila si kopyto na bradu.
"Takže… to kouzlo fungovalo? Zjistila jsi, proč jsi měla ty noční můry, Fluttershy?" Podívala se Twilight zvědavě na svou kamarádku.
Fluttershy se najednou stala terčem pozornosti, když se na ní sešly zraky všech klisen. Začervenala se.
"Uhm… ano… zjistila jsem ten důvod." Přiznala Fluttershy pomalu.
"No, tak nás nenapínej, co to bylo?" Chtěla naléhavě vědět Rainbow.
"Počkej, Dashie!" přistoupila Pinkie blíž, "Jestli je to něco podobného tomu mému, když jsem zjistila, jak jsem ztratila svou sestru, neměly bychom jí nutit do toho nám to říct… ačkoli přiznávám, taky mě zajímá, co to bylo… určitě potřebuješ alespoň obejmout."
"Oh… um…" Fluttershy si nervózně překřížila nohy, "No… já…" Přemýšlela Fluttershy, "V-víte co… je tu… něco, co potřebuji udělat… něco, o co se musím hned postarat… potom vám to všem mohu říct… doufám…" Poslední část řekla velmi potichu.
"Tomu samozřejmě rozumíme." Řekla Pinkie a pořádně Fluttershy obejmula, "Jen věz, že ať je to cokoli, jsme tu vždycky pro tebe."
"Jo, promiň, nechtěla jsem znít tak vyděračně. Řekni nám, až budeš připravená." Usmála se povzbudivě Rainbow.
"… Děkuji… vám všem." Řekla s úsměvem Fluttershy, zatímco se jí v očích znovu sbíhaly slzy. "Ani nevím, co bych si bez vás počala." Obejmula taktéž Pinkie.
"No… jsem ráda, že jsem mohla pomoct." Usmála se Twilight.
"… Jo… tohle…" Pustila Pinkie Fluttershy a podívala se na zbytek kamarádek.
"… Myslím, že jsme se na tomhle shodly, Pinkie Pie." Přikývla Rainbow Pinkie.
"Ano, řekla bych, že jo." Přikývla i Fluttershy.
"Twilight…" začala Pinkie.
"Huh?" Zeptala se zmateně Twilight. Všechny tři klisny před se zhluboka nadechly, než se rozezněly v hlasitém křiku.
"UŽ TO KOUZLO NIKDY NEPOUŽÍVEJ!"


"A… proč letíme do Cloudsdale?" Zeptala se zvědavě Rainbow Dash Fluttershy, když obě letěly směrem k městu v oblacích.
"No… Teď už ti to asi mohu říct." Řekla Fluttershy, než si povzdychla a usmála se, "Chci navštívit svého otce."
"Tvého otce?" Zeptala se Rainbow, "Ani nevím, jestli jsem ho někdy viděla… vlastně jsi mi nikdy o své rodině moc neřekla. Vždycky ses tomuhle tématu vyhýbala, když jsem se ptala."
"To dá rozum." Řekla Fluttershy jemně.
"… Má… tohle co do činění s tou strašidelnou verzí Ponyvillu?" Zeptala se váhavě Rainbow, zatímco přemýšlela.
"… Má." Řekla Fluttershy, která se na to Rainbow snažila moc neupozorňovat. Nebyla připravená říct mnoho o tom, co tam viděla, ne dokud znovu nespatří svého otce. Zatímco letěly, tak Rainbow pozorovala Fluttershy; čekala, než řekne něco víc, ale potom si uvědomila, že nic nebude. Rainbow si povzdychla.
"Ale vysvětlíš nám to, že jo? Pinkie nevysvětlila nic víc, než že její sestru zabil nějaký sériový vrah… nikdy se ale o monstrech v tom městě nezmínila. Já… opravdu chci vědět, co se ti stalo, Fluttershy. Když ses od nás oddělila, měla jsem takový strach…" Řekla Rainbow, která se stále cítila špatně za to, že na Pinkie křičela.
"…Já… slibuju, Dash… že ti všechno řeknu…" Fluttershy smutně sklopila hlavu, "Jen… mi slib… že si o mě nebudeš myslet, že jsem monstrum…"
Rainbow se na ní šokovaně podívala, téměř, jako by jí ta prosba urážela.
"Jak si TOHLE vůbec můžeš myslet?! Jsi ta nejmilejší, nejhezčí, nejpůvabnější klisna v celém Ponyvillu! Sakra, možná dokonce v celé Equestrii! Jak bych si mohla o tobě myslet, že jsi monstrum?" Rainbow zmateně zatřepala hlavou.
"… Děkuju, Dash." Fluttershy zadržela slzu před tím, než ukápla, "Už tam skoro jsme…" Řekla Fluttershy, když už byly Cloudsdaleu blíž.
Cloudsdale byl jako vždy plný ruchu polétávajících pegasů. Někteří dělali na nových konstrukcích, někteří doručovali různé balíky, další si jen užívali hezkého počasí, zatímco ostatní měli někam naspěch. Normální den v Cloudsdaleu.
Fluttershy přelétla pohledem školu, okolo které proletěly. Uslyšela známý zvuk zvonku, když tu se najednou dveře rozrazily a zevnitř se vyvalilo obrovské stádo hříbat, kterým právě skončila škola a nemohla se dočkat, až si budou venku hrát. Fluttershy se usmála, jako by jí všechny ty šťastné tváře dodávaly sebevědomí.
"Tady to je, tady pracuje můj otec." Řekla Fluttershy po pár dalších minutách letu, kdy ukázala na obrovskou bílou budovu s červeným křížem. Několik pegasů stále létalo dovnitř a zase ven, někteří zdraví, někteří nemocní, někteří s obvazy na jejich končetinách. Vedle budovy bylo zaparkované vozidlo, které bylo připraveno kdykoli vyrazit, kdyby nastal nějaký stav nouze.
"Tvůj otec je doktor?" Zeptala se Rainbow Dash, než přistály před hlavními dveřmi a vešly dovnitř.
"… Něco takového." Řekla Fluttershy a usmála se. Čekárna byla velká, přímo obrovská. Byl to obrovský prostor, aby mohli pegasové létat, uprostřed obrovská fontána, recepce se spoustou poníků, kteří nevěděli, kam mají jít, čekárna pro poníky, kde si mohli v klidu vyplnit papíry, než odešly tam, kam potřebovali, ale nejviditelnější věcí v místnosti byl obrovský obraz přímo nad recepcí světle žlutého poníka s tmavě rudou hřívou v bílém laboratorním plášti a s hlubokýma modrýma očima.
Pod ním byla plaketa, kterou ale bylo z takové dálky těžké přečíst.
"To je ale obrovská fotka." Zasmála se Rainbow její velikosti, "Musí mít toho doktora opravdu rádi."
"Přeci jen zachránil stovkám poníků život. Je to nejlepší doktor v celé nemocnici." Zastavila se Fluttershy, čímž zastavila i Rainbow Dash, která se na ní zvědavě dívala. "Jeho jméno je Lance… Lance Strongshy… a je to můj otec."
Rainbow spadla brada a několikrát se podívala nevěřícně na obraz a zase na Fluttershy.
"Tím… Tím myslíš, že tvůj otec je TEN Lance Strongshy?! Já… O můj bože… je nejznámějším doktorem v CELÉM Cloudsdaleu! I JÁ jsem o něm slyšela! Říká se, že když se z továrny na počasí dostala blesková bouře a zranila nejméně třicet poníků, tenhle Lance je VŠECHNY zachránil, zatímco toho ostatní doktoři nebyli schopní!"
"Ano… pamatuju si na ten den." Přikývla Fluttershy pomalu, protože už se jí vrátily všechny vzpomínky z dětství. Už si z něj pamatovala téměř všechno.
"Vždy byl jedním z nejlepších doktorů! Slyšela jsem, že se ještě zlepšil, když začal ještě intenzivněji studovat poté, co jeho zemřela na nemo-" Rainbow Dash se zarazila uprostřed slova, když si uvědomila celou situaci. Mluvila o matce Fluttershy.
"O-ou… Fluttershy… to… to jsem nevěděla… já…" začala se omlouvat Rainbow.
"To je v pořádku, Dash." Řekla Fluttershy se smutným úsměvem a prošla kolem Dash k recepci, "Musím… ti toho ještě hodně říct… brzy pochopíš."
"Dobrý den, vítejte v Cloudsdaleské nemocnici, jak vám mohu pom-" Začala sestřička za stolem, zatímco se dívala do papírů, než vzhlédla a s šokem zjistila, že před ní stojí Fluttershy.
"… Dobrý den, sestro Soft Cure, zaskakujete dneska za recepční?" Nabídla Fluttershy tak upřímný úsměv, jaký jen mohla, pegasce v bílém plášti a blonďatou hřívou, protože přeci jen to byla její osobní sestra, když tu byla naposledy před tolika lety.
Sestra hned napřímila obočí a poskytovala tak Fluttershy dost nepříjemný pohled.
"… CO tu děláš?" Sestra téměř syčela. Rainbow Dash byla chováním sestřičky překvapená. Tohle bylo dost drzé, vzhledem k tomu, že mluvila ke dceři nejlepšího doktora v nemocnici.
"Přišla jsem se podívat na otce… jestli tedy nemá moc práce." Vysvětlila stroze Fluttershy.
Sestra silně práskla kopyty o stůl. Téměř všichni k ní otočili hlavy, protože nečekaly v nemocnici tak hlasitý zvuk. Soft Cure se rychle rozhlédla kolem a slabě se zasmála, jako by to byla jen nehoda. Ostatní jen pokrčili rameny a vrátili se ke své práci. Jakmile si jich znovu nikdo příliš nevšímal, znova zabodla svůj pohled do Fluttershy.
"… Takže... po tolika letech si sem prostě přijdeš, a nejenom, že očekáváš audienci, ale ještě čekáš, že ti uvěřím, že je to ten jediný důvod, proč jsi sem přišla?!" Snažila se křičet Soft Cure, ale mluvila pouze ostrým šepotem.
"Hej! S kým si jako myslíte, že mluvíte?!" Řekla Rainbow Dash a cítila, jak se jí začíná ježit srst, ale byla zaražena kopytem Fluttershy.
"Přísahám slečno Cure… chci si jen promluvit s otcem." Usmála se Fluttershy do obličeje nenávisti, kterým se tak sestra tvářila.
"Ou, jasně, tomu tak budu věřit." Zavrčela Soft Cure, "Chceš jen pošpinit Lancovo jméno, že jo? Zkusit mu zhatit jeho obětavou práci, jen proto, že hledáš pomstu."
Rainbow Dash chtěla znovu něco říct, ale Fluttershy ji zarazila.
"Můžete mě doprovodit, jestli chcete… Opravdu nechci nic víc než si promluvit se svým otcem. S nikým jiným nepromluvím ani slovo, slibuji." Vysvětlila Fluttershy klidně.
Sestra zírala na Fluttershy, ale očividně o situaci přemýšlela. Její oči padly na Rainbow Dash, která do ní též bořila svůj pohled. Chvíli to trvalo, než sestra znovu odpověděla.
"… Fajn… Odvedu tě do jeho kanceláře." Sestra se zvedla ze svého místa za stolem a roztáhla křídla. Rozletěla se jednou chodbou k místo, kde mohla vyletět do dalších pater.
"Páni, co má za problém?!" zavrčela Dash, když jí začaly následovat.
"To… je dlouhý příběh, který ti řeknu později." Usmála se Fluttershy. Rainbow Dash se tahle odpověď moc nelíbila, ale poslechla ji. Sestřička je zavedla o několik pater výš, než se zarazila u devátého. Letěly chodbou, kde byl sotva nějaký život, protože po cestě potkali pouze jednoho dalšího pegase.
"Tady. Jeho kancelář." Soft Cure zastavila před jedněmi dveřmi a otočila se ke klisnám. "Dám mu vědět, že jsi za ním přišla." Vysvětlila a zaklepala na dveře.
"Vstupte." Ozval se drsný hlas. Sestra otevřela dveře, vstoupila dovnitř a zase je za sebou zavřela.
"… Já nevím, mě se to nelíbí, Fluttershy…" Okomentovala Rainbow situaci šeptem, "Něco se mi na tom celém nezdá…"
"Rozumím, Dash… Slibuju, že to brzy budeme mít za sebou. Jen… mě nech si s mým otcem promluvit o samotě, prosím… Když tě budu potřebovat, budeš vědět." Řekla Fluttershy a otřela se o Rainbow Dash.
"… Nejradši bych šla dovnitř s tebou… ale… když myslíš." Řekla Rainbow jemně a také se o ní otřela.
Dveře se znovu otevřely a objevila se Soft Cure.
"Přijme tě." Řekla, zatímco stála vedle dveří a obě pozorovala.
"Děkuji." Usmála se Fluttershy, než přistoupila ke dveřím. Aby si dodala sil, zhluboka se nadechla, než otevřela dveře a vstoupila dovnitř.
Kancelář se příliš nelišila od toho, co si pamatovala. Pořád tu byl stůl. Na poličkách na stěnách knihy, zároveň hodně knih položených na sobě různě po místnosti, jako by je někdo nedávno četl. Otevřená kniha na stole byla právě přečtená v polovině.
Za stolem, dívajíc se na ní s unavenýma očima, byla povědomá žlutá srst a temně rudá hříva jejího otce. Koukal na ni, jako by ani nemohl uvěřit, že se před ním opravdu po tolika letech znovu ukázala.
"Ahoj… tati. To jsem já… Fluttershy." Řekla Fluttershy tak hezky, jak jen mohla.
"… Takže… takže jsi tady." Lance si povzdechl, vstal od svého stolu a přišel blíž, aby si ji mohl pořádně prohlédnout, "Ty… hodně jsi vyrostla od té doby, co jsem tě naposledy viděl." Prohlížel si jí odshora dolů, "Tolik teď připomínáš svou maminku…"
Odvrátil od ní hlavu a zavřel oči, "… Proč jsi přišla?"
"Přišla… jsem si promluvit." Mluvila Fluttershy jemně, "O tom… co se mezi námi stalo."
"… O čem se tu dá mluvit? Zabila jsi svou matku… a já ti kvůli tomu ubližoval." Ta slova vyšla tak chladně, jako by ho ani nezajímalo, že je říká, nebo o nich myslí. "Všechno si to pamatuješ, ne? Tak o čem se tu dá mluvit."
"… Nejspíš… Jsem se přišla omluvit." Usmála se Fluttershy jemným, ale smutným úsměvem.
"… Omluvit?" Zeptal se jí její otec a zmateně se otočil ke své dceři.
"Já… omlouvám se, že jsem zabila matku…" Sklopila trochu svou hlavu Fluttershy, "Vím, že to nikdy nemohu vzít zpátky a že je jedno, kolikrát se omluvím, stejně ji to nepřivede zpět… ale… zabila jsem ji… a tak… se omlouvám."
Nastalo hrobové ticho. Fluttershy cítila chladný pohled svého otce, jako by se snažil přijít na to, co se dělo.
"Pokoušíš se snad o vykoupení?" Promluvil konečně svým chladným hlasem, "Snažíš se napravit to, cos provedla tak dávno? Po tolika letech… ses vrátila kvůli tomuhle?" V jeho hlase se probouzel hněv.
"… Asi… to není všechno…" Přiznala Fluttershy, zvedla hlavu a usmála se, "Také jsem přišla… abys věděl… že ti odpouštím."
Tohle staršího hřebce zarazilo.
"Potrestal jsi mě za to, co jsem provedla mamince… a pořád cítím… že to byl správný trest. Udělala jsem strašlivou věc, takže byl potřeba vhodný trest… a necítím k tobě za to žádnou zlost. Ve skutečnosti… jsem díky tomu byla schopná najít nádherný život. Mám teď tolik přátel, kteří mě milují… Abys věděl, starám se o zvířata v Ponyvillu, takže můžu zužitkovat všechno, co mě tvé knihy naučily." Usmála se Fluttershy šťastně při myšlence na svůj život v Ponyvillu.
"Dokonce… jsem si tam našla i svou lásku. Nevím, kam to povede, ale užiju si tu jízdu naplno… a nikdy bych svou lásku nepotkala, kdybys neudělal to, co jsi udělal. Dlužím ti za všechno v mém životě, otče… a… chci ti poděkovat." Fluttershy se na konci i trochu poklonila.
"Děkuji za všechno."
Lance zíral na svou dceru. Pořád si pamatoval tu noc, kdy od něj byla odňata jeho žena, monstrum, které ukončilo její život. Pamatoval si, kolik bolesti a utrpení si na onom monstru vybil, jak se potom ponořil do dalšího studia, aby mohl zachránit všechny, ať už byli v jakékoli kondici…
Ale teď se před ním toto monstrum klanělo, děkovalo za všechno, co se mu v životě stalo, omlouvalo se za smrt té, která mu přinesla tolik v životě tolik štěstí.
Začal se v něm shromažďovat vztek a zatnul zuby. Pozoroval, jak pomalu zvedla hlavu a usmála se na něj. Ten úsměv… jako by se mu zahryzával přímo do duše.
Udělal krok vpřed, zhluboka se nadechl a zvedl kopyto do vzduchu. Chtěl jí praštit, chtěl jí znovu ublížit, chtěl, aby věděla, že to, co se stalo ho stále bolelo u srdce, kdykoli se podíval do obličeje dalšího pacienta, kterého zachránil…
Fluttershy se usmála a podívala se na svého otce. Zavřela oči a byla připravená na další úder. Dokázala přijmout jakýkoli trest, jako to dělala vždycky, bylo to to jediné, co mohla udělat, aby odčinila své činy, hlavně za smrt své matky.
Čekala na úder.
Ale ten nepřicházel.
Místo toho, co přišlo, Fluttershy překvapilo.
Její otec opatrně položil kopyto na její záda a pevně ji obejmul. Překvapeně zamrkala a všimla si, že se začal třást. Nevěděla, jak reagovat, a najednou jí něco studeného a mokrého dopadlo na záda.
On brečel. Její otec jí objímal a brečel.
Fluttershy si nemohla pomoct, ale vyzdvihla kopyta a také ho obejmula, zavřela oči a nechala ho se dostatečně vybrečet.
Jako by se tam takhle objímali celou věčnost. Konečně ji pustil, otřel si obličej a odvrátil se od své dcery.
"… Fluttershy…" Řekl konečně, když si odkašlal.
"Ano?" Zeptala se zvědavě.
"… Myslím… že bude nejlepší, když už se nikdy neuvidíme…" zamumlal tiše, "Prosím… už mě znovu nenavštěvuj."
"… Dobře… rozumím…" Fluttershy pomalu přikývla, "Jen chci, abys věděl… že tě miluju, tati…"
"… Taky tě miluju…" dostat ze sebe, "Teď… odejdi z mé kanceláře."
Fluttershy se nenechala pobízet dvakrát. Naposledy se poklonila, popošla zpátky ke dveřím a vyšla ven.
"… No, to byla rychlá návštěva." Řekla Soft Cure a zvědavě si Fluttershy prohlížela. Její návrat byl to jediné, co přešilo soutěž v zírání mezi Soft Cure a Rainbow Dash.
"Ano… Nebojte se, slečno Cure, už mě v životě neuvidíte." Usmála se Fluttershy na sestřičku.
"… Cože? Opravdu? Ani se nepokusíš ho nějak poskvrnit?" Řekla sestřička překvapeně.
"Slečno Cure… Teď u rozumím… dělala jste, co jste dělala, protože jste nechtěla, aby se mému otci nestalo něco zlého. Kdyby se mu něco stalo, nemohl by za ty poslední roky zachránit tolik životů." Usmála se Fluttershy, ale Soft Cure odvrátila hlavu, téměř jako by jí její slova zraňovala. "Neobviňuji vás… zachránil tolik životů, že ten jeden, kterému ublížil, je v porovnání s tím nic." Zachichotala se Fluttershy.
"… Tak už pojďte." Zavrčela Soft Cure.
"Omlouvám se, jen jsem to potřebovala ze sebe dostat." Usmála se Fluttershy, "Prosím, mějte nádherný život… a starejte se o mého otce." Fluttershy se poklonila a vyrazila k východu.
"… Fluttershy…" Řekla Rainbow Dash po chvíli, "o čem mělo TOHLE být?"
"… Myslím, že teď už ti to můžu vysvětlit, Dash." Usmála se Fluttershy šťastně, "Ale… pojďme nejdřív někam, kde budeme mít soukromí."

Rainbow a Fluttershy přistály na vrcholku kopce uprostřed obrovské louky, která se rozpínala až k horizontu. V dálce byly vidět hory, na louce kvetly květiny, byl to tak krásný a uklidňující pohled, když nikde okolo nebyl žádný další poník.
"Tohle je dobré místo." Usmála se Fluttershy a lehla si, otočená tak, aby viděla na nedaleký les, "Víš… tamhle je místo, kde jsem spadla z Cloudsdale a přišla na svůj talent péče o zvířata." Zachichotala se.
"Hmm… No jo, to je ono." Rainbow si sedla vedle Fluttershy a prohlížela si les. Ten pohled přitahoval vzpomínky, ale to jí zrovna v ten moment netrápilo.
"Dobře, Fluttershy, už mi to řekneš, když jsem o samotě? Ta sestra po tobě tak házela pohledem, že se mi to vůbec nelíbilo. Navíc, co jsi v tom druhém Ponyvillu viděla, že tě to přinutilo k cestě do Cloudsdale?" Zeptala se rychle Rainbow Dash, která už chtěla odpovědi.
Fluttershy mohla nabídnout pouze smutný úsměv a hřívou jí provál vítr. Zavřela oči a začala mluvit.
"Takže víš, že má matka zemřela kvůli nemoci, že?" Zeptala se nejdřív, jen aby se opravdu ujistila.
"No… jo… Byla jsem tehdy příliš malá, ale byla to ten den obrovská novina. A samozřejmě, když jsem slyšela poníky o něm mluvit, nezapomněli zmínit ani tragickou smrt jeho manželky a jak ho to přinutilo stát se ještě lepším doktorem." Vysvětlila Rainbow pomalu.
"No… tak tady máš svou pravdu Rainbow Dash. Má matku nezemřela na tu nemoc." Rainbow si jí zvědavě prohlédla, "Je pravda, že byla nemocná a nebylo cesty, jak ji vyléčit a nejspíš by jí nemoc časem opravdu zabila. Ale nezabila. Protože… jsem jí zabila já. Zabila jsem svou matku, Rainbow Dash."
Rainbow Dash spadla brada a podívala se na Fluttershy. Ta se na ní ani nedívala, pouze pozorovala se svým smutným úsměvem louku před sebou. Jakákoli otázka se jí vybavovala byla odpovězena jejím smutným obličejem. Nelhala, Fluttershy skutečně udělala to, co řekla…
"… Ale… Ale… proč? Proč bys…" Začala Rainbow koktat, "Co… co by hnalo tebe, toho nejmilejšího poníka ze všech, aby…. Jsi zabila svou matku?"
"… Přikázala mi to." Odpověděla Fluttershy pomalu.
"Co…" Řekla Rainbow Dash v ještě větším šoku, "Tím myslíš… že tvá matka přikázala své malé dceři, aby jí ZABILA?!" Fluttershy pomalu přikývla.
"Fluttershy, TO tě ale nečiní vrahem!" Rainbow Dash si dupla, "Byla jsi moc malá, než abys to pochopila! Jestli ti to přikázala, tak ses nemohla nijak bránit! Ty jsi svou matku nezabila! Zabila- "
"Ale zabila, Rainbow Dash." Fluttershy pomalu zavřela oči, "I když mi to přikázala a já jako dítě musela poslechnout, měla jsem pořád dost rozumu na to, abych chápala, že to byla špatná věc… ale vybrala jsem si nezklamat svou matku. Vzala jsem nůž, který mi dala a několikrát do ní bodla.
Ať se na to díváš, jak chceš, motiv nebo důvod, moje matka umřela, protože jsem do ní několikrát bodla. Kdybych neměla ten nůž, kdybych zastavila své nohy před bodnutím, kdybych jí neuposlechla, tak by ještě teď mohla být naživu." Fluttershy se stále usmívala tím smutným úsměvem, který jasně říkal, že se nutila být smířená se vším, co říkala.
"Jsem obyčejné monstrum, Rainbow Dash."
"NE!" Zaječela Rainbow, vyskočila, popadla Fluttershy za ramena, čímž jí překvapila a otočila její smutný obličej k ní, "Ty nejsi monstrum! Tvá matka tě k tomu donutila, Fluttershy! Jako ten nejpůvabnější poník v celé Equestrii nejsi schopná vraždy, jen pokud nevíš, co děláš! Ty nejsi monstrum!" Jakmile skončila, zhluboka se nadechla.
Fluttershy se na ní nejdřív šokovaně prohlédla a potom se usmála. Byla tak šťastná, že se o ní Rainbow starala tak moc, i potom, co jí odhalila své ošklivé tajemství. Cítila, jak se jí opět sbíhají slzy, ale zavřela oči a zadržela je.
"No… můj otec to o mě říkával." Tohle Rainbow Dash znovu umlčelo a zadívala se na Fluttershy, "Nejen, že mě tak nazýval… dokonce mě i za to trestal. Přeci jen… se nehádáš s nejlepším doktorem v Cloudsdaleu… ví, co je pro tebe nejlepší. Nemám žádné jizvy, protože věděl, co dělal, ale často jsem i tak díky jeho trestům musela do nemocnice." Fluttershy se zasmála; očividně jí to připadalo nějak vtipné.
"A tady přichází na scénu sestra Soft Cure… Byla to vrchní sestra mého otce. Kdykoli jsem přišla se svou 'nehodou', vždycky mě ošetřovala ona. Ale byla tak věrná mému otci… když jsem se jí pokusila říct, že mi to udělal otec, jen mi za to ublížila a nutila mě nemluvit o svém otci jako o špatném poníkovi.
A teď už rozumím proč… ochraňovala ty, které můj otec opečovával. Pamatuji si, jak jsem jednou procházela kolem pokoje jeho pacientů… tehdy se staral o jednoho poníka s rakovinou, ostatní doktoři jí řekli, že už se nikdy neuzdraví, ale můj otec se nevzdal až do samého konce. Další pacient potřeboval složitou operaci orgánů, které se ostatní doktoři příliš báli, protože jeden špatný pohyb ho mohl zabít, ale můj otec si to riziko na sebe vzal a zachránil mu život."
Když mluvila o úspěchách svého otce, po tváři jí konečně začaly téct slzy,
"Jednou měl jedno hříbě, které mělo velmi oslabený imunitní systém… už se pomalu vzdávala a umírala, ale můj otec jí dodal naději, kterou jí nikdo nikdy nedal… a uzdravila se. Dokonce se jednou stalo, že pomohl matce, která právě rodila a už to vypadalo, že hříbě zabije, ale protože můj otec věděl, co dělat, tak se hříbě narodilo zdravé…"
Rainbow nedokázala nic říct; pozorovala plačící klisnu před sebou, zatímco si vylévala srdce nad svým otcem.
"Všechno to byli pacienti, které jsem viděla naživo, Rainbow Dash… Viděla jsem ho usmívat a smát se a všem jim pomáhat. I po tom, co jsem zabila svou matku jim však nikdy nic nedal o její smrti najevo… tak co už jsem, když ne monstrum Rainbow Dash? Zasloužila jsem si to, co se mi stalo. Udělala jsem něco neodpustitelného a zabila svou matku." Fluttershy se zasmála, zavřela oči a slzy jí dál tekly po tváři dolů.
"… ne… ne… ne, ne, ne, Ne, Ne, NE!" Začala křičet Rainbow Dash a sklopila hlavu. Fluttershy se na ní překvapeně podívala. Když zjistila, že se i jí začaly hromadit slzy v očích, začala se třást.
"Fluttershy… TY NEJSI MONSTRUM!" Rainbow Dash se zadívala přímo do slzami zalitých očí Fluttershy, "I když je to pravda… i když jsi OPRAVDU zabila svou matku, tak tě to nedělá monstrem! Nikdy bys neublížila ani mouše, kdybys měla jinou možnost! Nikdy bys nikomu nic neprovedla, dokud bys nebyla opravdu zahnaná do rohu!
Takže… takže přestaň říkat, že jsi…" teď už jí tekly po tvářích slzy, "Přestaň… o sobě mluvit jako… o nějakém strašném poníkovi, který si zasluhuje trest… když jím nejsi… když jsi ten nejhezčí, nejpůvabnější, nejmilejší poník, který kdy žil." Zatímco Rainbow mluvila, klepala se jí ramena.
"… Rainbow Dash…" Zamumlala Fluttershy potichu, zatímco se na ní dívala svýma smutnýma očima. Obě seděly na travnatém kopci, dívaly se si navzájem do očí a plakaly. Nebylo třeba dalších slov, jen pouto, které si mezi sebou obě utvořily.
Slunce se začalo sklánět k horizontu a klisny se vášnivě políbily. Obě cítily vášeň té druhé; nebyl to pouze polibek touhy nebo chtíče, nebo starostlivý polibek…
Byl to polibek hluboké lásky, lásky, která vycházela přímo z jejich srdcí.
Když polibek rozbily, už byla vidět noční obloha a Fluttershy se opřel do Rainbow.
"… Děkuji, Rainbow Dash…" řekla Fluttershy tiše. Rainbow Dash se na svou milenku usmála a pohladila jí. Chvíli takhle zůstaly. Nakonec Fluttershy prolomila ticho.
"… Ještě jsme neskončily…" řekla jemně.
"Hm?" Zeptala se Rainbow zvědavě a Fluttershy si sedla.
"Tentokrát… chci mluvit o tobě." Fluttershy si utřela obličej a usmála se, "O… tvém snu stát se členkou Wonderboltů."
"Ou…" zašklebila se Rainbow Dash, která o tomhle tématu ještě nechtěla mluvit. Vzhlédla k Fluttershy, která se na ní usmívala, potom k nebi, potom do země a zaťala zuby, zavřela oči a povzdechla si.
"Já… se k nim-"
"Chci, aby ses zkusila k nim dostat." Usmála se Fluttershy šťastně.
"Hm?" Zamrkala zmateně Rainbow Dash, "Ale… už jsem ti přece řekla… že když se k nim přidám… Opustím své kamarádky, poníky, které mám ráda…" Rainbow Dash si připadala, jako by se s každým slovem scvrkávala, "Tak opustím tebe…"
"Přemýšlela jsem nad tím mimo svůj vlastní názor." Usmála se Fluttershy, "A… cvičební program je na jeden rok, že? No… a z toho, co vím, nemůžou tě držet pryč věčně. Podle zákona ti musí umožnit odpočinek, přestávky od práce. Máš nemocenské dny, dovolenou, odpočinkové dny, prázdniny… a i kdyby ses dostala do vedoucího týmu; tak nevystupují v zimě. A ne každý tým vystupuje v každé show. Všechen ten čas, který budeš mít, můžeš strávit s námi."
Rainbow Dash zamrkala.
"Jak… Jak tohle všechno víš?" Řekla Rainbow, překvapená tím, že toho Fluttershy věděla o Wonderboltech tolik. Fluttershy se jen zasmála.
"Poslouchala jsem o nich od tebe už od mala, Rainbow Dash, zapamatovala jsem si většinu z toho. Vytáhla jsem si z toho ty nejdůležitější informace a dala si je dohromady." Přikývla Fluttershy pomalu, "Jen proto, že na chvíli odejdeš, neznamená, že opustíš svůj domov nebo své kamarády. A už vůbec neopustíš mě."
"…Takhle… jsem o tom nikdy nepřemýšlela…" Řekla Rainbow, která teď o tom přemýšlela. V tom druhém Ponyvillu jí to bylo prezentováno v tak černé a bílé barvě, že tomu uvěřila… ale Fluttershy obě barvy míchala dohromady v šedou.
"… Máš pravdu, Fluttershy… máš naprostou pravdu!" řekla Rainbow Dash a opět měla na tváři svůj entusiastický výraz, "ANO!" Zvolala, vyskočila do vzduchu, udělala salto a poskakovala ve vzduchu, "Můj sen se může splnit! Stanu se Wonderboltem!" Radovala se Rainbow.
"To je ohromné, Dash!" Zasmála se Fluttershy, když pozorovala Dash, "Já taky našla svůj sen… a chtěla bych ho splnit velmi brzy."
"Ou? Copak je tvým snem, Fluttershy?" Přiblížila se Rainbow Dash zpátky k Fluttershy a šťastně se usmívala.
"Rozhodla jsem se… že budu matkou." Vysvětlila Fluttershy.
Rainbow Dash se přestala hýbat křídla a spadla na zem před Fluttershy.
"A-Ale… co… já… já ti nemohu dát dítě!" Zajekla Rainbow Dash v panice. Fluttershy si nemohla pomoct a zasmála se.
"Myslela jsem tím, že bych adoptovala." Vysvětlila Fluttershy jasněji.
"… Ou." Rainbow Dash se posadila, když už rozuměla. "Já nevím, Fluttershy… s hříbětem je HODNĚ práce… mnohem víc, než se pokusit o dostání se k Wonderboltům… navíc když jsem tvá přítelkyně, musela bych ti pomáhat…" Rainbow Dash se zamyslela a podrbala se zezadu na hlavě, "A nevím, jestli jsem na takovou odpovědnost připravená…"
"To je v pořádku Dash, nechtěla bych po tobě nic, do čeho by se ti nechtělo." Usmála se Fluttershy šťastně.
"… Ugh… Máš zajímavé cesty, jak si hrát s mým srdcem." Přiložila si Rainbow kopyto k obličeji a usmála se, "Ale jestli je hříbě to, co chceš… bráni ti nebudu… jen um… zvažme nejdřív všechny naše možnosti."
"Možnosti?" Zamrkala Fluttershy a naklonila hlavu.
"Víš… no… mohly bychom…" Rainbow Dash přemýšlela o tom, co řekne, "… no, JÁ navrhuji zeptat se Twilight o… však víš… těhotenským kouzlem mezi dvěma klisnami… ale myslím, že se chci na nějakou dobu kouzlům od Twilight vyhnout." Rainbow se zašklebila. Fluttershy si nemohla pomoct a zasmála se.
"To je v pořádku. Ať už by bylo tvoje, nebo něčí jiné, vše, co vím, je… že chci hříběti poskytnout takové dětství, které jsem já mít nemohla." Otřela se Fluttershy o Rainbow Dash.
"… Já vím." Uchechtla se Rainbow a obejmula svou milenku, "Hej, už je pozdě, měly bychom pomalu vyrazit zpátky do Ponyvillu." Řekla Rainbow a chladný vítr jí provál hřívu, čímž jí znovu upozornil na čas.
"Dobře, tak jdeme." Usmála se Fluttershy na Rainbow.
Za chvíli obě z kopce vzlétly a rozlétly se společně k Ponyvillu.


-Konec-

Předchozí ZDE

Originál ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 psychedelic psychedelic | Web | 13. srpna 2017 v 18:19 | Reagovat

Pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.