STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 2, kapitola 5

5. července 2017 v 22:16 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Fluttershy se o násadu mopu opřela celou svou silou až nakonec konečně praskla. Přesně taková délka, kterou potřebovala. Pevně se do ní zakousla a zhluboka dýchala nosem. Kolečka v hlavě jí šrotovala, její tělo se snažilo bojovat proti jejímu rozhodnutí, ale už se tak rozhodla.
Opatrně se znovu podívala do zrcadla; její tělo se začalo třást. Opatrně zvedla kopyto a její tělo křičelo bolestí, jakmile se dostalo do bolestivé pozice. Zakousla se do násady ještě více, její dech se začal měnit na dech paniky. Léčivý nápoj utišil nějakou tu bolest, ale nedokázal utišit tohle.
Měla jen jeden pokus na to to udělat, a musela se na to dívat, aby neudělala nějakou chybu, Nesměla ani mrknout. Srdce jí bušilo až v krku; slyšela každý sebemenší dech, když si snažila kopyto srovnat správným směrem. Srovnala ho, jak nejlépe mohla a poté jedním prudkým pohybem kopytem škubla.
KŘUP
Fluttershy ječela i s násadou v puse jako nikdy předtím, bolest se ve velkém dostavila okamžitě, jako by jí začaly bodat rozžhavené nože. Její tělo se znovu zřítilo k zemi a z očí se jí začaly řinout nové slzy. Zhluboka oddechovala a snažila se z té bolesti vzpamatovat.
Ležela tam a v jejím křídle tepalo bolestí jako ještě nikdy. Donutila se se zvednout a prohlédnout se v zrcadle; musela se ujistit, že křídlo nahodila zpátky správně.
Jedním okem si zkušeně prohlédla křídlo. Ačkoli bylo celé od krve, bolelo způsobem, jakým nikdy sama nezažila, viděla, že křídlo je ve správném tvaru. Dokázala ho nahodit správně. Modlila se, aby mohla létat, až bude uzdravené.
Lehla si na záda a snažila se své poraněné křídlo držet, jak nejrovněji mohla. Ačkoli měla nyní k dispozici pouze jedno kopyto na ošetření svých ran, dokázala si s tím poradit. Opatrně položila násadu na křídlo, aby ho udržela rovně a doufala, že to pomůže křídlu se zahojit. Vzala obvazy a opatrně násadu ke křídlu přivázala.
Zdálo se to nesnesitelné, ale jakmile byla hotová s křídlem, ošetřila si i ostatní rány.
Zhluboka oddechovala a opatrně se zvedla, podívala se na sebe do zrcadla, aby si prohlédla svou práci.
Její obličej byl skoro celý v obvazech, vidět bylo pouze její zdravé oko. I její kopyto bylo obvázané a bylo zvednuté v šátku, který měla uvázaný okolo krku hned pod lucernou, takže mohla mít na krku oboje. Její tělo bylo obvázáno do nových obvazů už po třetí, hlavně aby se ujistila, že se nejstarší rány hojí správně. A konečně bylo její křídlo v provizorní dlaze, kterou dokázala dokonce přitisknout i ke svému tělu.
Povzdechla si nad stavem svého těla. Bylo jen těžko uvěřitelné, že to všechno se skutečně dělo, ale zároveň nedokázala popřít všechnu tu bolest.


"… Jestli… Jestli se Rainbow Dash a Pinkie Pie něco stalo… dokázaly… dokázaly se postarat o své rány?" zamračila se na sebe Fluttershy a znovu se prohlédla, "Rainbow Dash je lehkomyslná… ale zase je silná… možná je v pořádku, určitě by se těm příšerám tady ubránila… ale Pinkie Pie…" zavrtěla hlavou, "Ne… Pinkie Pie už si tímhle taky prošla… a-ačkoli se mi to nechce věřit… určitě… určitě je taky v pořádku. Obě mé kamarádky jsou v pořádku." Usmála se na sebe do zrcadla a snažila se sama sebe uklidnit, ale moc to nefungovalo. Znovu se zamračila a odvrátila zrak, "Aspoň… aspoň v to doufám…"
Otočila se a prohlédla si všechny své věci. Po jízdě na plošině skončila v koupelně, kde jako by hnijící svět neměl žádnou moc. Vypadala, jako by se už dlouho nepoužívala, ale nebyla ani z daleka v takovém stavu, v jakém byla nemocnice. V rohu našla mop, který také vypadal, jako by ho už léta nikdo nepoužíval.
Už ale bylo na čase, aby koupelnu opustila; musela najít své kamarádky.
Opatrně si opět hodila brašnu na záda a velmi opatrně se jí podařilo zkoordinovat tři nohy a vyšla z koupelny.
Vyšla do ledového vánku, kde sebou trochu cukla, když se jí vítr opřel do rány. Snažila se rozhlédnout, jak nejdál mohla, aby zjistila, kde byla, ale venku už se setmělo, takže před sebou neviděla nic jiného než moře temnoty.
"T-to už uběhlo více, jak půl dne?" zeptala se Fluttershy sama sebe v šoku. Nemyslela si, že už uběhlo tolik času, ale možná jí její zhoršený stav ztěžoval vnímání času.
Opatrně rozžhnula svou lucernu a osvětlila si tak cestu před sebou. Před ní byla široká cesta, která se postupně ztrácela v lese. Ohlédla se a prohlédla si budovu, ze které zrovna vyšla. Hned věděla, kde byla.
Vyšla z hausbótu, který byl ukotvený na břehu Křišťálového jezera hned za Ponyvillem. Což pro ni znamenalo, že byla maximálně dvě minuty od Ponyvillu.
"Vydrž Rainbow Dash… Pinkie Pie… už vás brzo najdu." Řekla Fluttershy odhodlaně, než se vydala, jak nejrychleji mohla po cestě zpátky do Ponyvillu.
Trochu měla problémy s koordinací tří nohou, zvlášť když se snažila do Ponyvillu doklusat. Nohy jako by měla z želatiny, jako by to byl nějaký vedlejší účinek toho, že si dostatečně neodpočinula, ale šla stále dál. Její odhodlání znovu najít kamarádky ji hnalo vpřed.
V lese stále praskaly větvičky, šuměním listů se táhly další divné zvuky a přísahala by, že kdesi v dálce zaslechla kvílení. Ale donutila se si těch zvuků nevšímat. Musela se přes ně dostat do Ponyvillu.
Cesta se za chvíli začala rozšiřovat až hlínu nakonec vystřídala kamenná dlažba Ponyvillu a stromy řídly, až konečně spatřila první domy. Usmála se štěstím, že je konečně na místě, které vypadalo normálněji než místo, na kterém strávila posledního půl dne.
Jakmile začala její skříňka syčet, okamžitě se zarazila.
'Ale ne… oni jsou i tady…' Polkla Fluttershy naprázdno a rozhlédla se do noci a snažila se spatřit to, díky čemu její skříňka syčela.
Do zorného pole před ní se najednou něco vplížilo. Mělo to základní tvar poníka; ale rozhodně to nemohlo být starší než hříbě. Tělo bylo kompletně holé, kůže vypadala, jako by na ní bylo spousta modřin, hodně částí kůže odumřelých nebo umírajících, zatímco jiné části byly čerstvé a v porovnání s těmihle naprosto v pořádku. Mělo to uši zdeformované takovým způsobem, že tomu nebyly vidět oči. Dlouhé zadní nohy posouvaly tělíčko dopředu, zatímco přední nohy jako by byly vlastní kůží svázané na zádech, nebo k nim rovnou přirostlé.
Když se to tak plazilo kolem, vydávalo to zvláštní, pištivý skřek, ne příliš odlišný od skřípání dvou kovových ploch, ale přesto to znělo jako smutné kvílení…
Fluttershy polkla, když se stvoření snažilo posouvat vpřed, ale nemohlo po rovné čáře. Její instinkty jí říkaly, aby k tomu cítila sympatii, její vnitřnosti jí říkaly, že bytost potřebuje její pomoc…
Potom jí hlavou prolétl obraz té temné bytosti.
Opatrně šla dál, dokud se nedostala dost daleko od bytosti a pak se rozběhla dál do města. Jakmile odběhla, její skříňka přestala syčet. Trochu si oddychla a poté se rozhlédla za sebe směrem, kde bytost nechala.
Nezdálo se, že by jí to pronásledovalo, což bylo stejně nemožné vzhledem k tomu, že se to nedokázalo pohybovat rovně. Povzdechla si, ráda, že se od bytosti dostala, co nejdál, protože už s sebou měla obvaz maximálně na jednu další ránu a nebyla si jistá, kdy ho bude potřebovat.
Rozhlédla se kolem sebe a zaměřila se na okolní budovy. Zamrkala, aby se jí zrak více zaostřil. Kdyby dokázala zjistit, kde byla, mohla by v Ponyvillu bez problémů pohybovat.
Opatrně otáčela hlavou, aby si znovu neotevřela rány, když tu koutkem oka zaznamenala rychlý pohyb.
"Huh?" řekla a otočila se tím směrem. V dálce v bílém světle, jako by tam byl anděl, se objevil obraz mladého hříběte.
Fluttershy na hříbě zírala a nevěděla, co říct, jestli vůbec něco. Ani nevěděla, jestli bylo skutečné, nebo ne, ale hříbě stálo uprostřed ničeho.
Hříbě se zahihňalo, otočilo se utíkalo od Fluttershy pryč.
"H-hej! Počkej! Tam je to nebezpečné!" Vykřikla Fluttershy. Její instinkty jí jasně říkaly, ať se za hříbětem vydá. "Pojď zpátky! Tam nemůžeš jít sama!"
Jestli hříbě Fluttershy slyšelo, tak jí rozhodně neposlouchalo. Běželo dál a zahnulo za roh. Fluttershy ji následovala, jak nejrychleji mohla, ale byla pomalá a zakopávala, proklínala se, že se nechala takhle polámat, když teď tohle nevinné hříbě potřebovalo její pomoc.
Skříňka opět začala syčet a temnoty se vynořila další bytost, která se posouvala pomocí zadních nohou. Fluttershy okolo ní proběhla a ujistila se, že se jí ani nedotkla. Celé její tělo jí teď říkalo, ať následuje to hříbě.
Klisnička znovu zabočila a Fluttershy jí následovala, jak rychle jen mohla, ale stejně ji díky své kondici málem ztratila z dohledu. Rychle ale znovu nabrala rychlost, když tu se z temnoty vyvalily další dvě monstra a její skříňka začala kvílet.
Tahle monstra šla rovnou po ní a nedaly jí žádný čas na rozmýšlení náhradní cesty pryč. Polkla naprázdno a rychle vyskočila. Bytosti se proplížily k místu, kde před vteřinou stála a ona přistála za nimi.
Děkovala Celestii, že se jim vyhnula a poté se znovu zaměřila na hříbě. Hříbě naposledy zabočilo, ale tentokrát ne do další ulice, ale do domu. Fluttershy byla tak ráda, že šlo hříbě dovnitř, ale i tak se musela ujistit, že hříbě bylo v pořádku.
Fluttershy rychle doklusala k domu, rychle si ho prohlédla a zalapala po dechu. Dům byl v příšerném stavu, jako by v něm už léta nikdo nebydlel. Okna byla vysklená, zdi byly černé, omítka byla plná děr, a i sebemenší vítr způsobil, že celý dům vyluzoval strašidelné zvuky.
Fluttershy polkla. Dům se jí už vůbec nelíbil. Ale to hříbě do něj zaběhlo, nemohla ho tam nechat samotné.
Velmi opatrně došla ke dveřím a otevřela je a světlo z lucerny si hned našlo cestu dovnitř.
Za dveřmi se nacházel vetchý obývací pokoj, veškerý nábytek už prožraný brouky, stůl ležel v několika kusech na zemi, většina dveří byla zabouchaná prkny a na podlaze byla tlustá vrstva prachu.
Fluttershy pomalu vkročila do domu a každý krok způsobil, že podlaha zaskřípala, jako by měla problém unést její váhu.
Rozhlédla se po obývacím pokoji, všechny dveře zabouchané, takže si nemohla prohlédnout zbytek domu. A navíc po hříběti jako by se slehla zem.
Poté si všimla schodiště, jediné cesty, která nebyla zapečetěna prkny. Jestli hříbě mohlo někam utéct, tak pouze nahoru.
Fluttershy došla ke schodišti a vyzkoumala jeho výšku. Začala velmi pomalu stoupat, protože se musela vždy nejdřív ujistit, že jí schod vůbec udrží, a navíc musela vystupovat pouze po třech nohách. Kupodivu stoupala poměrně rychle.
Po skřípání schodů, vdychání větru a neustálé hrozby zřícení se Fluttershy konečně dostala nahoru.
Rozhlédla se kolem a nalevo od ní byly další zabouchané dveře, ale napravo…
Fluttershy zmateně zamrkala. Obraz před se drasticky lišil od zbytku domu.
Podlaha přede dveřmi byla ze zrezlého kovu, stejně tak jako dveře. Zeď v kruhu okolo dveří trouchnivěla a rozpadala se, zatímco za děrami ve zdech byl vidět řetězový plot, jako by měl zdi držet pohromadě.
Připadalo jí to, jako by to měla být klec…
Fluttershy polkla a přistoupila ke dveřím. Nevěděla, co za dveřmi bylo, ale něco jí říkalo, že to musí za každou cenu zjistit. Položila kopyto na dveře, zhluboka se nadechla a dveře otevřela.
První zvuk, který zevnitř uslyšela, bylo oddechování. Hlasité, rozčilené oddechování. Její oči zaregistrovaly dva odstíny růžové ve tvaru poníka. To musela být…
"P-Pinkie Pie?" zavolala Fluttershy na svou kamarádku. Oddechování přestalo a růžový poník před ní jako by zmrznul na místě. Pomalu se otočil; a Pinkie vytřeštěné modré oči se objevily a zíraly na Fluttershy.
Fluttershy zalapala po dechu a instinktivně ucouvla dozadu. Pinkie Pie byla celá od krve. Její hříva se narovnala a tváře měla smočené slzami, které ronila. Fluttershy se okamžitě pokusila najít veškeré rány na jejím těle… ale žádné nespatřila. Krev na Pinkie Pie nebyla její, byla…
Fluttershy sklopila zrak k zemi. Tam ležela v kaluži vlastní krve… Pinkie Pie. Ale tahle vypadala jinak… hřívu měla kudrnatou jako Pinkie Pie normálně měla, ale měla na sobě různobarevné kožené šaty s několika páry křídel na zádech…
"Flu… Flu… F-Flutter…shy?" zalapala stojící Pinkie po dechu, jako by se jí špatně dýchalo.
"Pinkie Pie… co… co se stalo?" Zeptala se nevěřícně šokovaná Fluttershy. Sotva si dokázala ze scény před sebou něco vyvodit. Proč tu byly dvě Pinkie Pie… a proč byla jedna mrtvá?
"F-Fluttershy…" škytla Pinkie a z očí se jí začaly řinout nové slzy, "Jsi… Jsi to… o-opravdu ty?"
"… S-samozřejmě, že jsem to já… Pinkie Pie… proč… proč jsi…" Fluttershy nedokázala dokončit větu. Slova jako by protestovala proti tomu, aby je vyřkla nahlas.
"Fluttershy… proč… proč jsi TY…" zalykala se Pinkie na vlastních slovech a jedním kopýtkem si utřela slzy, "Proč jsi… Proč jsi tak poraněná?!" Pinkie zakroutila hlavou, jako by jí ta slova způsobovala bolest.
"C-cože?" zeptala se Fluttershy zmateně a poté sklopila zrak ke své noze v šátku. Byla poraněná… ale to jí bylo v tu chvíli jedno, v tu chvíli jen chtěla vědět, co se to stalo její kamarádce…
"Jsem v pořádku, Pinkie Pie, ale prosím, řekni mi-!
"NEJSI v pořádku!" skočila jí Pinkie do řeči. Fluttershy udělala další krok dozadu; ještě nikdy neslyšela Pinkie takhle ječet, "Fluttershy…" Pinkie se znatelně třásla, z očí jí tekly nové slzy, ale stejně se podívala na svou kamarádku, "Tvůj obličej je oteklý a celý obvázaný, tvoje kopyto v šátku, tělo máš celé obvázané a… a-a na křídle musíš mít dlahu!" Pinkie poté rychle odvrátila zrak a začala vzlykat.
Fluttershy neměla co říct. Byla to pravda; byla ve velmi špatném stavu.
Ale…
Ale když viděla svou růžovou, oslavy milující, zábavu mající kamarádku vzlykat a plakat, zatímco byla od krve, tak to tak nemohla nechat. Chtěla Pinkie Pie pomoct mnohem více než sama sobě.
"… Pinkie Pie…" zamumlala Fluttershy potichu, jako by se snažila naleznout správná slova, aby mohla utišit svou kamarádku.
"Všechno… Všechno tohle je moje vina…" Třásla se Pinkie, "neměla jsem tohle dopustit. Měla jsem tě ochránit; měla jsem tam být…" škytla Pinkie a znovu zalapala po dechu, "Neměla jsem nechat Twilight provést tohle kouzlo…"
"Pinkie… ty… ty jsi nemohla vědět, že se věci začnou vyvíjet takhle…" nabídla Fluttershy Pinkie slova útěchy.
Zdálo se, jako by se Pinkie na chvíli přestala třást, poté se roztřásla znovu, ale to už vypadalo trochu jinak. Pinkie… Pinkie se smála. Fluttershy se zašklebila, protože to nebyl smích zábavy… byl to smích klisny, jejíž mysl upadala v šílenství.
"Och… Och, to je k smíchu." Snažila se Pinkie usmát, ale její pusa to neudržela a znovu si promnula obličej, "Už jsem si tímhle prošla… Už jsem tu byla a vím… vím, jak strašné místo tohle je." Zavrtěla Pinkie hlavou, "Ale i přesto… i přesto jsem dovolila, aby ses sem vydala!" Zasmála se Pinkie a potom se její úsměv úplně vytratil.
"… Rainbow Dash měla pravdu…" Zamumlala Pinkie potichu, "… Kdybych… kdybych se opravdu starala… Nemlčela bych… Řekla bych ti všechno, co se na tomhle místě děje… Nesnažila bych se schovávat pravdu jen kvůli tomu, aby ses nedozvěděla, čím jsem si musela projít i já… ne… Neřekla jsem nic, protože jsem byla sobecká, myslela jsem jen na sebe… a způsobila jsem ti tak ze života peklo, Fluttershy…"
Fluttershy otevřela pusu a chtěla něco namítnout. Upřímně nevěřila jedinému slovu, které právě Pinkie řekla. Ale nemohla říct nic, co by o tom přesvědčilo i Pinkie. Zavřela pusu a zamračila se, připadala si tak bezmocná…
Pinkie otočila hlavu k mrtvole na zemi. Něco na tom těle způsobilo, že se Pinkie trochu probrala.
"Ale… ale to neznamená, že nechám své kamarádky umřít!" zvedla se a už to vypadalo, že ječí na mrtvou Pinkie Pie, "ODMÍTÁM být ten důvod, proč umřou! Dokud mám ve svém těle sílu, nenechám ŽÁDNOU svou kamarádku být obětí tohoto světa! Dokud dýchám, budu v tomto světě bojovat, aby nemusely umřít!"
Pinkie byla naštvaná. Zhluboka oddechovala a křičela na mrtvolu. Fluttershy ještě nikdy neviděla Pinkie přecházet mezi tolika emocemi, emocemi, které každému jejímu slovu dodávaly pravdu. Vše, co řekla, vycházelo přímo z jejího nitra.
Pinkie pomalu odvrátila zrak od mrtvoly a znovu se podívala na Fluttershy. Fluttershy couvla. Pinkie zvolnila, když spatřila na své kamarádce ten strach, který jí způsobila. Pinkie si ještě naposled promnula obličej a pak nasadila vřelý, ale smutný úsměv.
"Tak pojď Fluttershy… půjdeme… půjdeme odsud pryč." Řekla Pinkie a pomalu vyrazila naproti Fluttershy.
Fluttershy nedokázala nic jiného než přikývnout, otevřela znovu dveře a vešla do chodby opuštěného domu, kam jí pomalu následovala i Pinkie Pie.
"Tak… Co tě sem přivedlo?" Zeptala se Pinkie potichu a nedívala se na Fluttershy přímo, ale spíše do chodby před sebou.
"N-no…" Fluttershy se snažila nezadrhávat o vlastní slova, "Podařilo se mi najít cestu zpátky do Ponyvillu potom, co jsem se od vás oddělila… a-a potom jsem viděla hříbě, které do tohohle domu zaběhlo… s-snažila jsem se ho najít, ale našla jsem tebe…" vysvětlila Fluttershy rychle.
"Takže jsi viděla, jak sem zaběhlo hříbě?" Zeptala se Pinkie, aby se ujistila, že rozuměla správně. Fluttershy přikývla. "… A už jsi ho našla?" Fluttershy zavrtěla hlavou, "… Tak bychom se ho měly pokusit najít. Jestli jsem se tu něco naučila… tak je to, že se tu věci nedějí jen tak." Řekla Pinkie a šla dál chodbou patra.
Fluttershy ji pomalu následovala. Ani jedna už nepromluvila. Fluttershy chtěla něco říct, chtěla si o něčem povídat, ale slova se jí zadrhávala v krku. Měla dojem, že se Pinkie vnímá jako nějaké monstrum…
Ale sama věděla, že Pinkie žádné monstrum nebyla… byla suprová kamarádka, která víc, než cokoli jiného milovala své přátele…
Pinkie zkusila otevřít jedny dveře, ale byly zamčené. Zdálo se, jako by na dveře udělala nějaký obličej, ale potom to vzdala a šla dál.
Fluttershy pozorovala způsob, jakým se Pinkie pohybovala. Zdálo se, jako by vnímala i ty nejmenší detaily a prohlížela si úplně všechno. Jako by si nechtěla nechat ujít jediný detail domu. Vypadala odhodlaně, soustředěně, jako by jí nic nemohlo dostat od splnění úkolu, který si sama zadala.
Fluttershy najednou nastražila uši a ztuhla jí krev v žilách. Slyšela…
Slyšela, jak se v dálce spustila siréna.
"P-Pinkie Pie… slyšíš to?" zeptala se Fluttershy, vyděšená tím zvukem.
"Slyším co?" Zeptala se Pinkie a okamžitě se začala soustředit na Fluttershy.
"… Ty to neslyšíš?" zeptala se Fluttershy překvapeně, "T-tak to je jen moje předsta-"
"Fluttershy, tady se nikdy nedomnívej, že je to jen tvoje představivost!" řekla Pinkie s důrazem na slovo nikdy, "Řekni mi, co slyšíš!"
"Já… slyším… sirénu…" zamumlala potichu Fluttershy.
Pinkie se najednou rychle smrskly zorničky.
"Fluttershy… drž se blízko mě. Nechoď nikam, rozumíš?" řekla Pinkie velmi vážně. Fluttershy letmo přikývla, Pinkie otočila hlavu a šla chodbou dál.
Na konci chodby byly další dveře. Pinkie na ně položila kopyto a dveře se otevřely.
Uvnitř místnosti na ně čekalo překvapení. Jako by se majitelé domu starali pouze o tuto místnost; byl tam nový béžový koberec, stěny natřené na bílo a celá místnost byla dobře osvětlená. Na jedné straně místnosti bylo obří zrcadlo, které pokrývalo celou stěnu.
Pinkie vstoupila do místnosti jako první a kriticky si jí prohlížela. Všechno v místnosti se zdálo být v pořádku, v jednom rohu stála postel a u ní stůl s šuplíky. Na jedné stěně vedle byly další dveře, které vypadaly jako dveře do šatníku.
Pinkie došla ke stolu a prozkoumala ho, jako by něco hledala, otevřela každý šuplík, jako by hledala nějakou nápovědu nebo odpověď.
Fluttershy také vkročila do místnosti a zhasla svou lucernu. Čekala prostředí podobné nemocnici, všechno zmáchané vodou, hnijící, rozpadající se… ale tahle místnost byla klidná. Něco jí na téhle místnosti uklidňovalo…
"Nic…" zamumlala Pinkie a stále koukala zmateně na stůl. Poté obrátila pozornost k šatníkovým dveřím a došla k nim. Otevřela je a spatřila malý šatník, ve kterém bylo nějaké oblečení a krabice. Vstoupila dovnitř a začala hledat stopy.
Fluttershy si sedla a zadívala se do zrcadla. Opravdu vypadala strašně. Sice se jí podařilo nezamotat si hřívu do obvazů, takže jí hříva částečně kryla obvázanou část obličeje, ale i tak nemohla uvěřit tomu, k jakým škodám přišla v nemocnici.
"… Budeš v pořádku…" řekla si Fluttershy sama pro sebe, zvedla kopyto a přiložila ho na zrcadlo.
Obraz v zrcadle se zachvěl a Fluttershy šokovaně zalapala po dechu. Na druhé straně zrcadla, v místnosti podobné té, ve které zrovna byla, seděla Rainbow Dash též zírající do zrcadla.
"Rainbow Dash!" Vykřikla Fluttershy a opřela se o zrcadlo silněji.
"Rainbow Dash!?" Vykřikla Pinkie z šatníku. Okamžitě se otočila a chtěla z něj vyjít, ale dveře se jí zabouchly přímo před nosem. V šoku zírala na dveře a snažila se je otevřít, ale byly zamčené.
"NE! NE, OKAMŽITĚ MĚ PUSŤ VEN!" Ječela Pinkie a bušila do dveří vší silou.
Fluttershy nemohla uvěřit, že Rainbow Dash byla na druhé straně zrcadla. Snažila se jí na sebe upozornit klepáním do zrcadla, ale Rainbow Dash jí očividně neslyšela. Rainbow Dash na ní jen z druhé strany slepě koukala.
"Rainbow Dash! Rainbow Dash! RAINBOW DASH!" Křičela Fluttershy ze všech sil, zoufale bušila na zrcadlo, jak jen mohla a snažila se tak na sebe upozornit svou milenku. Ale Rainbow Dash tam jen seděla a zmateně se dívala do zrcadla.
Najednou pohasla světla. Když ztmavla, Fluttershy zalapala po dechu a její kopyto okamžitě rozsvítilo lucernu. Jasné světlo ji odrazem od zrcadla oslepilo, takže už ani nemohla dál Rainbow Dash pozorovat. Rychle světlo zase zhasla a dál pozorovala pokoj Rainbow.
Dveře za Rainbow se náhle otevřely, ale Rainbow se stále nehnula z místa. Za dveřmi se dovnitř začala plížit temnota, jako by to byla mlha.
Fluttershy se na vteřinku zastavilo srdce. Od dveří na ní koukal pár známých rudých očí.
Fluttershy tloukla do zrcadla znovu a znovu, křičela, jak nejhlasitěji mohla, "RAINBOW DASH! ZA TEBOU!"
Temná bytost otevřela svou tlamu, odhalila tak bílý vnitřek úst a začala pomalu přistupovat k Rainbow Dash. Ale Rainbow Dash se stále nepohnula. Jenom se zdálo, jako by trochu zmatením naklonila hlavu.
"NE! PŘESTAŇ! PROSÍM! NEUBLIŽUJ RAINBOW DASH!" Prosila Fluttershy a z očí se jí začaly řinout slzy, kopyto už jí od bušení celé bolelo.
Temná bytost se s vyceněnými bílými zuby zastavila přímo za Rainbow Dash. Fluttershy zabolelo u srdce, když se bytosti podívala do obličeje.
Bytost otevřela pusu do ještě většího úšklebku. Fluttershy se začala klepat. Bytost zvedla svou pusu výš.
Potom se zakousla přímo do Rainbow Dash.
Zrcadlo začalo zářit a Fluttershy si musela díky této změně přikrýt oči. Její oči si přivykly, jak jen mohly a znovu se podívala do zrcadla.
Začala hrát klidná, ale smutná ukolébavka hrací skříňky a v zrcadle se začaly vytvářet pohybující se obrazy.
"N-neboj se… A-Ashley… J-Já… t-tě spravím…" v zrcadle byla velmi mladá plakající Fluttershy, ještě jako hříbě. Její panenka byla roztrhaná na kousky, výplň se válela všude kolem. Hříbě velmi opatrně panenku naplnilo, pak vzalo jehlu s nití a začala rozervanou panenku sešívat dohromady.
Na zrcadlo vyprskla krev, díky které celá scéna zrudla a obraz se změnil.
"Maminko…"Zvolala potichu malá Fluttershy na svou maminku ležící ve své posteli. Hlava starší klisny se téměř zlomila, když na ní otočila naštvaně hlavu. Fluttershy se rozklepala, nikdy na ní takhle maminka naštvaná nebyla. Ale jakmile starší klisna spatřila své dítě, její výraz zvolnil. Byla unavená.
"Copak je, holčičko?" zeptala se značnou únavou v hlase.
"Tatínek… chtěl, abych se tě zeptala, jestli nechceš něco k jídlu…" zamumlala tiše Fluttershy.
"Hah… Jídlo k jezení." Řekla její matka se sarkastickou hořkostí a otočila hlavu k oknu, "Jaký to má smysl jíst. Pálí mě pak v krku a je mi špatně."
"A-ale… jíst m-musíš, maminko…" zamumlala Fluttershy.
"Oh, MUSÍM, že?" otočila se klisna naštvaně na svou dceru.
Další cákanec na okně zbarvil scénu do ruda a scéna se znovu změnila.
Ozvala se hlasitá facka a mladá Fluttershy málem ztratila rovnováhu, ačkoli seděla na stole. Z koutků očí se jí začaly řinout slzy a podívala se na to, co ji udeřilo; sestřička na ní zírala zpět.
"Tak znovu… jak sis zlomila to křídlo?" Vyjekla na plačící hříbě.
"Já… Já…" polkla Fluttershy a snažila se dýchat, "S-spadla jsem… k-když jsem se snažila létat…"
"Správně." Řekla sestřička, došla k Fluttershy a upravila její sedící pózu, "Zlomila sis ho, když se pokoušela létat. Ty jedno hloupoučké hříbě," řekla sestřička ochranitelsky, "Musíš být mnohem opatrnější, když létáš. Létání může být pěkně nebezpečné." Kývla pomalu sestřička hlavou, "Teď ti vyměníme tu dlahu."
Fluttershy začala plakat ještě víc, dlaha se jí zarývala do kůže.
Na zrcadlo vystříkla třetí krvavá skvrna. Obraz potemněl a zdálo se, jako by se proměnil oheň temnoty. Zrcadlo shořelo bez jakékoli památky.
Fluttershy seděla v temnotě a po tvářích jí tekly slzy. Nyní už seděla v naprosto černé místnosti a nic neviděla.
Opatrně přiložila kopyto k lucerně a znovu jí rozsvítila.
Světlo osvětlilo místnost okolo ní. Na koberci i stěnách byla krev, ale po Rainbow Dash nebo po té temné bytosti tu nebyla ani stopa. Až poté ji do nosu udeřil pach krve a plísně a zároveň slyšela všude okolo sebe kapat vodu. Místnost se nyní rozpadala, vrátila se zpátky do toho světa odděleného od Ponyvillu.
Vrátila se zpátky do Druhého světa.
Velmi pomalu se zvedla a kopytem prozkoumávala zeď, na které ještě před chvílí bylo zrcadlo. Opatrně obešla krvavou skvrnu na koberci. Nic kromě krve nepoukazovalo na to, že by tu někdy Rainbow Dash byla.
Škytla a zavzlykala, doufajíc, že právě neviděla, jak byla Rainbow Dash zabita přímo před jejíma očima. Ale když tu nebylo žádné tělo, měla stále naději, že Rainbow Dash přežila.
Fluttershy došla ke dveřím v místnosti Rainbow Dash a spatřila na nich krví napsaný text.

Hluboko uvnitř jsou tajemství uložená ke spánku
Ale nemůžeme se před svými hříchy z minulosti schovávat navždy
Co jednou bylo ztraceno, bude nyní znovu nalezeno
Krví potřísněná kopyta znovu udeří

Fluttershy si nemohla pomoct a okamžitě si uvědomila, co ta slova pro ni znamenala. Že ty obrazy, které právě viděla, byly pouze začátek. Jakmile projde těmi dveřmi, dozví se…
Dozví se přesně, co ty obrazy znamenaly.

Zhluboka se nadechla, polkla tak své v krku bušící srdce, otevřela dveře a vešla dovnitř.

Předchozí ZDE
Následující ZDE
Originál ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | E-mail | 9. července 2017 v 18:29 | Reagovat

Wow... Čím dál lepší, už se těším na pokračování ^.^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.