STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 2, kapitola 6

14. července 2017 v 17:00 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Chodba byla tmavá a dlouhá, byla stará, pokrytá plísní, jak hnila od základů, po obou stranách po stěnách tekla voda v tenkých potůčcích a na podlaze byla obrovská mělká louže.
Fluttershy se postavila hříva na krku jako ještě nikdy, ale i přesto vstoupila do temnoty.
Každý krok se ozvěnou odrážel od stěn, její kopyta cákala vodu pokaždé, jakmile prošla louží. Nevěděla, kde byla, ani kam ji chodba zavede. Nevěděla, co se stalo Pinkie Pie, nevěděla, co se stalo Rainbow Dash.
Pouze věděla, že nyní musela jít stále vpřed.
Chodba zatáčela a Fluttershy zabočila také. Další zatáčka a další změna směru chůze.
Voda byla stále hlubší, až nakonec šplouchala ve vodě každým krokem. Chvíli měla potíže přizpůsobit chůzi ve vodě třem kopytům, ale nakonec si našla způsob.
Chodba znovu zatáčela a Fluttershy následovala, nechávajíc se vést cestou, kam jí chtěla zavést. Stejně téměř neměla na vybranou, cítila, že i kdyby se chtěla otočit, už by to nemohla udělat. Ne potom, co už došla tak daleko.
Jakmile přešla práh dveří, nebylo již cesty zpět.
Najednou se chodba rozšířila a rozdělovala se. Cesta vlevo, cesta vpravo a uprostřed, kde stála, dveře.
Ale tyhle dveře vypadaly jinak, nebyly z žádného tlejícího materiálu jako ostatní dveře, které viděla, nebo ze zrezivělého kovu nebo něčeho, co by se v tomto světě dalo najít.
Tyhle dveře vypadaly přesně jako dveře jejího domku v Ponyvillu, ve skvělém stavu v porovnání s okolím.
Opatrně došla ke dveřím, otevřela je a vstoupila do místnosti, do které vedly.


"Tohle je nejlepší místo, které jsem našla." Řekla Rainbow Dash letící po boku Fluttershy, když šly společně po cestě kousek za Ponyville k malé, prázdné chatrči na kraji Svobodného lesa, u které stála stará cedule 'Na prodej'. "Nikdo tu nechce bydlet, protože je to tak blízko lesa, ale když máš tak ráda zvířata, možná by ti to mohlo vyhovovat."
"Páni… Vypadá parádně." Řekla potichu Fluttershy a přiblížila se k domečku.
Fluttershy otevřela dveře a nahlédla dovnitř. Díky tomu, že se dům tak dlouho nepoužíval, byl celý zaprášený, ale jinak byl ve velmi dobrém stavu. Dokonce měl i nábytek, přes který byly přehozeny kusy látek, které jen čekaly na tom, až je někdo sundá a v domě se opět bude bydlet. Fluttershy se začala domečkem procházet a Rainbow Dash ji následovala.
Úplně viděla, co všechno by s baráčkem mohla udělat, mohla udělat pelechy pro zvířátka, mohla by si tam postavit skříň na své pomůcky, mohla by tam dát několik židlí na sezení a stolů na jídlo, kuchyň měla všechno potřebné k přípravě perfektních jídel a v koupelně stále tekla voda.
"Och Rainbow Dash… tohle je perfektní." Usmála se šťastně Fluttershy a vrátila se do obýváku.
"Líbí se ti, co? Dobře, tak já ti ho koupím." Zazubila se Rainbow Dash. Fluttershy na ni zírala a nezmohla se slova.
"Ach, ne, to po tobě nemůžu chtít! Je to moc peněz… M-můžu si na něj vydělat sama." Vydrmolila ze sebe Fluttershy.
"To nic není. Tenhle dům je neskutečně levný, a navíc teď vydělávám v práci dost peněz. Dokonce uvažují, že mě povýší!" Mávla Rainbow Dash kopytem, jako by tím všechny obavy Fluttershy mohly zmizet.
"A-ale… s-stejně, to po tobě nemohu chtít." Zamračila se Fluttershy, která si nechtěla tuto charitu od Rainbow Dash nechat, přeci jen to nějaká investice byla, necítila se jí hodna.
"Hej, ber to jako omluvu za to, co se stalo ve škole." Usmála se ponuře Rainbow, "Na oplátku proměníš tenhle dům v perfektní domov, dobře? Vím, že jsi měla nějaký plán, mluvila jsi o něm naposledy celou dobu." Zasmála se Rainbow.
Fluttershy stále zírala beze slova na klisnu před sebou. Znovu si pomalu dům prohlédla.
'Perfektní domov…' Pomyslela si, 'Něco, co jsem jako hříbě nikdy neměla… ale… nyní si ho můžu zařídit.' Usmála se šťastně a cítila, jak se jí v koutcích očí začínají tvořit slzy.
"… Proměním to…" Promnula si Fluttershy něžně oči a otočila se zpátky k Rainbow Dash, "Proměním to tu… v můj perfektní domov."

Jasné světlo, které jí tak náhle udeřilo do očí, konečně pohaslo. Vzpomínky jí zaplavily mysl dříve, než se na ně mohla připravit. Ale když teď konečně vzpomínka skončila, mohla si prohlédnout samotnou místnost. Místnost byla podobná jejímu obývacímu pokoji, až na to, že vypadal jako tehdy, když se nastěhovala, takže všechno pokryté prachem a látkami.
Fluttershy byla potichu. Nevěděla, co si z té vzpomínky vzít. Byla to vzpomínka, když se stěhovala do Ponyvillu poté, co se znovu shledala s Rainbow Dash. Při jejich setkání se Fluttershy přiznala, že se stěhuje do Ponyvillu a Dash jí tolik pomohla najít to správné místo.
"… na to… si ani… si ani nevzpomínám… že bych předtím… neměla perfektní domov…"
Řekla Fluttershy, překvapená svými vlastními myšlenkami. Nepochybovala, že se tak cítila, ale nedokázala si vzpomenout proč.
Něco v místnosti se zatřpytilo a podívala se na zadní stěnu místnosti; něco viselo na zdi.
Rychle k předmětu došla a zjistila, že to byl klíč se symbolem motýla. Nevěděla, co si z toho měla vzít, a tak si ho vzala a schovala do své brašny.
Vyšla z místnosti rovnou do několika palců hluboké vody na chodbě. Teď měla na výběr, mohla jít buď vpravo, nebo vlevo.
Nakonec se rozhodla pro cestu vlevo a po cestě poslouchala šplouchání vody. Daleko ale nedošla, zarazila se a zírala na něco, co jí stálo v cestě.
V cestě jí stála manekýna, která vypadala jako přimrzlá k zemi. Jen tam stála, její skříňka nevydávala žádný zvuk a ani to nevypadalo, že by chtěla zaútočit, jen to vypadalo, jako by tam na ní čekala, aby jí mohla blokovat cestu.
Opatrně začala od bytosti couvat, až jí nakonec zmizela z dohledu. Otočila se a vydala se cestou vpravo, protože se chtěla vyhnout jakékoli cestě s monstry.
Ani pravá chodba nebyla příliš dlouhá, najednou končila jen pár metrů od vidlice. Ale na konci byly další dveře, které tentokrát vypadaly jinak než ty první. Tentokrát to nebyly dveře do její chatrče, ale vypadalo to jako dveře letecké školy.
Zhluboka se nadechla, pomalu dveře otevřela a vstoupila dovnitř.
"Teď mě dobře poslouchej." Řekl její otec stroze, zatímco stáli před Leteckou školou v Cloudsdaleu, "Musíš chodit do školy, takže do ní budeš chodit vždycky, když bude školní den. Budeš dělat to, co ti učitelé řeknou a po škole půjdeš okamžitě domů, leda že by sis poprosila o výjimku. A když budeš hodná, splním ti tvé přání." Zněl velmi přísně, "A též tu platí domácí pravidla. Nebudeš mluvit, dokud nedostaneš svolení; nebudeš mluvit o ničem, o čem nemusíš; posloucháš dospělé, dokud se do toho nevložím sám. Rozumíme si?"
"A-ano, pane…" Vypískla malá Fluttershy, aniž by se otci podívala do očí, zatímco měla sklopenou hlavu.
"Jestli rozumíš, tak se uvidíme večer doma." Řekl a otočil se k ní zády, roztáhnul křídla a odletěl. Konečně zvedla Fluttershy hlavu, aby se mohla podívat na svého otce, jak odlétá pryč. I z té vzdálenosti dokázala na jeho boku rozeznat znamínko skalpele.
Povzdechla si, ráda, že byl konečně pryč. Vzhlédla ke škole před sebou. Uvnitř budovy bylo hodně mladých i starých pegasů, někteří se loučili objetím se svými rodiči, hodně z nich šlo za svými kamarády a spoustě z nich se tvářilo naprosto znechuceně.
Byl první den školy. Fluttershy byla ráda, že konečně mohla být někde jinde, než jen doma nebo v nemocnici. Ale tváře tolika nových pegasů ji znervózňovaly. Bála se jich.
Polkla knedlík v krku a nejistě vstoupila do školy. Zdálo se, že všichni ostatní pegasové po budově létali, takže si připadala jako kopyto navíc, protože ona chodila.
Ale v jejím srdci vzplál plamínek naděje, který tu ještě nikdy nebyl.

Vzpomínka skončila a světlo v místnosti opět pohaslo. Místnost vypadala jako opuštěná školní chodba, ale zkrácená, protože najednou byla po několika metrech stěna. Zrezivělé skříňky stály poděl stěn a nad nimi byly rozbité hodiny; celý prostor byl pokryt prachem.
'… Byl můj otec… vždycky tak přísný?' Zajímala se Fluttershy, protože si neuvědomovala, že by k ní takhle její otec kdy hovořil, '… a… bála jsem se ho… ale… proč jsem se bála vlastního otce?' ptala se sama sebe, aniž by si mohla vzpomenout.
Poté si uvědomila, o co tu šlo.
"Hluboko uvnitř jsou tajemství uložená ke spánku…" Zamumlala Fluttershy, když si vzpomněla na hádanku na dveřích, "Tohle… Tohle místo mi ukazuje… vzpomínky, které jsem zapomněla… nebo… nebo spíš… vzpomínky, které jsem potlačila…" Fluttershy cítila, jak se jí v krku tvoří další knedlík.
'Jestli jsem ale zapomněla… tak to muselo mít svůj důvod…' Fluttershy dělala, co mohla, aby knedlík zase spolkla. Opatrně došla na druhou stranu místnosti, kde si všimla dalšího klíče. Opatrně ho zvedla a prohlédla si ho. Klíč měl na sobě symbol mraku. Uložila klíč do brašny a opustila místnost.
Její kopyta znovu vešla do zaplavené chodby. Na chvíli se zarazila, ale nakonec se vydala chodbou, kde byla manekýna. Stejně tam musela jít, už nebylo cesty zpět.
Zatočila do chodby a snažila se připravit nervy na další setkání s manekýnou.
Ale nyní byla pryč. Jako by držela stráž, než si prohlédla druhou vzpomínku a pak najednou zmizela.
Fluttershy byla za tuto situaci ráda; už si nemohla dovolit více ran na svém těle. Dokázala si představit, že kdyby schytala další rány, odnesly by to její orgány, která si sama ošetřit nemohla. Kdyby teď začala krvácet zevnitř, začala by umírat pomalou, bolestivou smrtí.
Každý krok jí ubral trochu energie, jak fyzické, tak psychické. Nikdy by si nemyslela, že chození po třech nohách bylo tak namáhavé.
Po chvíli chůze byla voda čím dál tím mělčí a chodba téměř neznatelně vedla vzhůru. Najednou přešla na suchou zem a před ní se chodba najednou rozšířila v jakousi čekárnu.
Její skříňka začala letmo syčet a Fluttershy zamhouřila oko, aby si místnost lépe prohlédla.
Přímo na okraji kruhu, kde ještě viděla, spatřila sestřičku. Došla za jeden stůl uprostřed místnosti a poté se otočila a opět zaběhla do temnoty. Fluttershy chvíli ono místo ještě pozorovala, když tu se najednou sestřička znovu objevila. Šla opět na stejné místo, tam se otočila a opět zmizela do tmy.
Sestřička chodila po stále stejné trase, jako by čekala, až jí z toho něco vyruší. Fluttershy se velmi opatrně přiblížila ke stolu a sestřička si jí nevšimla.
Oko Fluttershy se zadívalo na stůl a spatřilo další třpytící se věc. Byl to další klíč. Zastavila se a počkala, až sestřička projde kolem, její skříňka syčela víc, když se přibližovala a zase méně, když odcházela. Jakmile byl čistý vzduch, rychle se dostala ke stolu, vzala klíč a zase rychle odcouvala, aby si jí sestřička nevšimla.
Pořádně si klíč prohlédla a všimla si, že na něm byl symbol rudého kříže. Uložila klíč do batohu a rozhlédla se kolem.
Kromě sestřičky chodící v kruhu byly v místnosti rozbité židle a trouchnivějící zdi. Na jedné straně byla zeď s dveřmi, vedle kterých byla ještě polička na knihy. Za kroužící sestřičkou byla ještě malá chodba, ve které však nyní byla naprostá tma.
Opatrně obešla stůl a došla ke dveřím. Otevřela je a vešla dovnitř. Její skříňka utichla a před očima jí začalo zářit povědomé světlo.

"Auví." Vypískla Fluttershy, když jí sestřička nalila na šrámy alkohol.
"Ale no tak, nebuď přeci takový uplakánek." Protočila sestřička oči, než od rány odendala vatovou kuličku a nahradila jí náplastí. "Už bys na to měla být zvyklá; vždycky sem přijdeš s nějakým problémem. Upřímně ani nevím, proč se o tebe prostě doma nepostará tvůj otec." Řekla s nevolí sestřička a otočila se zády ke stolu, na kterém Fluttershy seděla.
"To… To protože…" zamumlala tiše Fluttershy.
Sestřička v blesku otočila hlavu k Fluttershy a ta hned zavřela pusu. Pootočila se na stole, aby se vyhnula zírání sestřičky. Když byla sestřička spokojená, že hříbě už nic neřekne, otočila se zpátky ke své skříňce a začala si organizovat věci.
Dveře do místnosti se rozletěly, Fluttershy se napřímila a celé tělo jí ztuhlo, když do místnosti vešel její otec a zavřel za sebou dveře.
"Je moje dcera v pořádku?" Byla první věc, na kterou se zeptal. Sestřička se k němu rázem otočila a rozzářil se jí obličej, jako by jí jeho návštěva neskutečně těšila.
"S-samozřejmě, pane. Vždyť víte, že VŽDY odvádím tu nejlepší práci, když mě o něco poprosíte." Řekla sestřička a flirtovně na doktora zamrkala, zatímco se ze všech sil usmívala. Otce Fluttershy flirtování nenadchlo a otočil se ke své dceři. Jeho dcera seděla zpříma na stole a bála se toho, co by mohl právě udělat nebo říct.
"Vzpamatovala ses ze své 'nehody'?" Zeptal se její otec přísným tónem, jako by ho ani nezajímalo, jestli se skutečně uzdravila.
"A-a-ano, pane." Vypískla a vykoktala Fluttershy, celé její tělo se chvělo a koukala přímo před sebe, jen aby se nemusela svému otci podívat do očí.
"Jestli ano, pak můžeš jít. Dělej si, co chceš, ale v devět ať jsi v čekárně, pak tě vezmu domů." Její otec téměř zavrčel.
"Ano, pane!" Seskočila okamžitě Fluttershy ze stolu a vyběhla z místnosti. Nechtěla už nic slyšet, a tak běžela dál od místnosti. Bude v čekárně v dobu, kterou jí otec nastavil, ale do té doby byla rozhodnutá být od něj co nejdál.

Světlo pohaslo a před ní se objevila místnost podobná té, ve které začala její vzpomínka, jen jako většina tohoto světa, se rozpadala, byly tu rozbité věci a vše bylo pokryté prachem.
Když se Fluttershy ze vzpomínky vzpamatovala, přejel jí mráz po zádech.
Bála se svého otce. Bála se ho, ale už si nepamatovala, co jí provedl tak strašného, že se ho bála.
Ale něco jí napadlo.
"Týral mě… můj otec?" zamumlala si ta slova pro sebe. Nechtěla tomu věřit, ale všechno tomu nasvědčovalo. Možná si to jen nalhávala, možná to byl šílený nápad, nebo jí možná jednou potrestal příliš za nějakou malou nehodu a nikdy se neomluvil…
"… Nebo pro něj jen vymýšlím výmluvy." Povzdechla si nahlas a sklopila trochu hlavu.
"Musím… Musím znát celý příběh…" řekla Fluttershy a znovu hlavu pozvedla, "Jestli se ho teď nedozvím… budu… budu toho po celý zbytek života litovat." Polkla znovu Fluttershy. Došla opatrně na konec místnosti, kde na stole našla klíč podobný těm předchozím. Tenhle měl však na sobě symbol jehly. Opatrně ho uložila k ostatním klíčům.
Vyšla z místnosti a opět se vrátilo syčení, když se jejím směrem začala přibližovat sestřička. Fluttershy postupně hýbala lucernou, aby si mohla místnost lépe prohlédnout a zjistit, jestli tak na něco nezapomněla.
Zaujal jí povědomý letmý třpyt něčeho v rohu místnosti, který pocházel od bedny na knížky opřenou o zeď přímo vedle cesty, kudy chodila sestřička.
Počkala, až sestřička opět zmizí a potom rychle dohopsala k bedně. Nejdříve se ujistila, že už ji sestřička nepozoruje a poté obrátila k bedně veškerou pozornost. Byla plná tlejících lékařských knih, které často jako hříbě v nemocnici vídala, ale teď už se nedaly číst.
Mezi nimi byl další klíč, tentokrát se symbolem knihy. Opatrně ho uložila do brašny a poté se znovu otočila k sestřičce.
Jediné místo, kde tedy ještě nebyla, byla chodba, před kterou chodila sestřička.
Fluttershy sestřičku pozorně sledovala a vypočítala si, že bude mít nanejvýš několik sekund na proběhnutí kolem ní a dostat se od ní do chodby co nejdál. Vzpomněla si na minule, kdy se dostala k sestřičce příliš blízko, ta zaječela a přivolala tím…
Po zádech jí opět proběhl mráz. Už se té bytosti nemohla znovu postavit. Kdyby se jí znovu postavila do cestu, tentokrát by jí už určitě zabila.
Zhluboka se nadechla a čekala. Počítala, kolikrát už sestřička udělala kruhů kolem. Nechtěla zoslit načasování ani o vteřinku.
Desetkrát… patnáctkrát… dvacetkrát…
Nechtěla se hnout, ale věděla, že musí. Obrnila si nervy, protáhla svá tři kopyta a plížila se podél stěny…
Poté se rozběhla, jak nejrychleji jí to jen její tři kopyta dovolila, co nejdál od sestřičky, jak jen mohla. Chodba byla zrovna na její slepé straně, ale věděla, kde je. Zatočila, když musela a běžela dál pryč od sestřičky.
Překvapilo ji, když se musela zastavit, protože chodba najednou skončila. Málem vrazila přímo do železných dveří zablokovaných řetězy. Chvíli jí trvalo, než se dokázala na dveře soustředit, ale poté už viděla celé dveře tak, jak byly.
Na řetězech bylo pět zámků, které strážily dveře za nimi, které na sobě měly nějaký nápis, který však díky řetězům nedokázala přečíst. Okamžitě rozeznala všech pět symbolů na zámcích; byly stejné, jako symboly na klíčích, které právě nasbírala.
Opatrně, ale svižně, vložila všechny klíče do odpovídajících zámků. Všechny zámky i klíče padly k zemi, kde se roztříštily. Když spadnul poslední zámek, roztříštily se i všechny řetězy. Dveře byly konečně volné a Fluttershy si mohla přečíst nápis.

Těžkosti Srdce
Uzamknuté vzpomínky
Budou věci tak, jako dřív?
Víš, co je pravda,
Nejsi taková, jaká si myslíš,
Ale emoce jsou silné
Ty mohou všechno změnit
Nebo také nemusí měnit nic.
Prožij hříchy druhého
Poté možná nitky osudu
Pomohou pocitům na povrch.

Fluttershy si báseň pořádně přečetla. Přečetla si jí třikrát, ale stále nemohla přijít na to, co znamenala. Avšak jí během čtení běhal mráz po zádech a měla takový pocit v žaludku…
Byl to pocit, který jí varoval před budoucností, který jí říkal, že až projde dveřmi, bude muset udělat něco důležitého.
"… Teď… Teď už se nesmím nechat zastrašit." Řekla si potichu, než zvedla kopyto a otevřela dveře.
Fluttershy málem spadla na zadek. Když otevřela dveře, vyvalila se na ní vlna horka. Přimhouřila proti němu oko. Zdálo se, jako by na druhé straně dveří bylo inferno. Pomalu pozvedla zrak směrem, odkud šlehal plamen.
Místnost před ní byla plná ohně. Fluttershy zírala před sebe a spadla jí brada. Pomalu vešla do místnosti a rozhlédla se. Všude kolem ní byl horký vzduch a měla problémy rozeznat jednotlivé věci v místnosti.
Dveře se za ní zabouchly a její vize se pomalu zlepšila.
Zdálo se, že byla v tom opuštěném domě v Ponyvillu, jen všechno polykal oheň. Rozhlédla se kolem, oheň byl všude, zdálo se, že už měl dům dávno shořet, ale nějakým zázrakem furt stál, ačkoli ho pomalu, ale jistě, trávily plameny.
Ale něco tu nesedělo. Její oko zaregistrovalo postavu stojící v plamenech, která se dívala na obrázek na stěně.
Byl to modrý pegas s duhovou hřívou.
"Rainbow Dash!" zajásala Fluttershy, překvapená, že je její milenka živá a v pořádku. Chtěla k ní přistoupit blíž, ale vlna ohně jí v tom zabránila. Rainbow Dash dál stála na místě a stále zírala na obrázek, jako by ani Fluttershy nezaslechla.
"… Rainbow Dash?" Zvolala Fluttershy znovu.
"Je to stále stejné…" Zamumlala Rainbow tiše, aniž by odvrátila od obrazu zrak.
"Co?" Odpověděla zmateně Fluttershy.
"… Nemůžu uvěřit, že jsem si toho nevšimla už dřív… ale opravdu to tak vždycky bylo." Rainbow Dash na chvíli zavřela oči a poté je znovu otevřela, "Vždycky jsem utíkala pryč, když už mě věci dál nezajímaly."
"… R-Rainbow Dash… o… čem to mluvíš?"
Rainbow Dash se na chvíli zarazila a potom ze sebe vydala tlumený smích.
"Haha… heh… Prý jsem element věrnosti… to tak." Zavřela Rainbow znovu oči a úsměv jí z tváře zmizel, "Vždycky jsem všechny nechala. Nikdy jsem se pořádně nezajímala o své přátele nebo rodinu, vždycky jsem myslela jen sama na sebe. 'Venku je pro mě daleko lepší život!', 'Nechci se řídit vašimi pravidly!', 'Nebudu uklízet oblohu jen kvůli tobě!', 'Už nejsi moje kamarádka!', 'Opustím tě kvůli vlastním zájmům!'." Jako by Dash imitovala sama sebe.
"Ale… Rainbow Dash… vždyť ty jsi své přátele nikdy neopustila…" nabídla Fluttershy svůj argument.
"Hah! Jsi snad slepá?" Rainbow Dash se napůl smála a napůl brečela, "Jakmile ses ztratila, opustila jsem Pinkie, jen abych tě našla. Křičela jsem na ní, obvinila jsem jí z toho, že nás do tohohle namočila, řekla jsem… řekla jsem, že jestli jsi zemřela, tak je to její vina." Pohodila trochu hlavou Rainbow Dash.
"A svým opuštěním jsem ti ublížila sama nejvíce, a ty stejně říkáš, že ne? Opustila jsem tě v letecké škole, když jsi mě potřebovala, jen protože jsem nechtěla, abys mě stáhla sebou ke dnu." Sklopila Rainbow Dash hlavu a přijímala tiše se smutným úsměvem pravdu tak, jak si jí vyložila.
"A-ale… t-to už bylo dávno… věci se změni-" Začala Fluttershy, ale Rainbow Dash jí do toho hned skočila.
"Víš, Fluttershy… Když se dostaneš k Wonderboltům… tak musíš u nich strávit povinně rok, aby ses naučila všechny jejich techniky a sestavy, abys s nimi mohla běžně létat. Stále mají představení po celé Equestrii." Skoro to znělo, jako by to ani Rainbow Dash nechtěla říkat, "Jestli si někdy splním svůj sen… tak odejdu z Ponyvillu. Opustím své přátele… opustím tebe… opustím tě znovu."
Fluttershy měla pootevřenou pusu a nedokázala si slova Rainbow Dash připustit. Ne… nesměla si je nechat připustit. Jako by její slova byly jehly, které se jí zabodávaly hluboko do srdce.
"Ale… hej, proč by se tím co měnilo?" pozvedla Dash hlavu a znovu se zadívala na obrázek před sebou, "Utekla jsem z domova, praštila jsem se školou, opouštím kamarády jen kvůli tomu, že už si nerozumíme naprosto ve všem, a vzdala bych se všech kamarádů jen abych si splnila svůj sen." Vrátil se jí na tvář smutný úsměv, "Pálím všechny mosty, které jsem v životě postavila, jen abych se nemusela ohlížet za vším, co jsem provedla."
"… Dash…" zamumlala slabě Fluttershy.
"Já… omlouvám se, že ses zamilovala do poníka, jako jsem já, Fluttershy." Rainbow se začal lámat hlas, jak zadržovala slzy, "Nezasloužím si tě." Dash se odvrátila od obrazu a otočila se zády k Fluttershy, "Měla bys na mě zapomenout.
Dash šla pomalu ke dveřím, ke kterým se Fluttershy díky plamenům nemohla dostat.
"Rainbow Dash… počkej!" Zaječela Fluttershy.
Rainbow Dash se zarazila v půlce kroku, jako by ani nechtěla, ale potřebovala si poslechnout, co měla Fluttershy na srdci.
"Rainbow Dash…" zamumlala tiše Fluttershy a cítila, jak se jí v očích sbíhají slzy. Polkla knedlík v krku, pozvedla hlavu a začala mluvit od srdce.
"Teď musíš být silná… ano?"
Dash na to hned nereagovala. Chvíli tam stála, jako by si slova přiznávala jen pomalu. Ale nakonec znovu promluvila.
"… Dobře…" Byla jediná slova, která Rainbow řekla, než zmizela ve dveřích před sebou, kde jí zahalily plameny. Fluttershy si na chvíli myslela, že Rainbow Dash začaly v jednu chvíli téct slzy.
Fluttershy sklopila hlavu a dala prostor svým slzám, které se jí kutálely po tváři až na bradu. Bylo jí jedno, jak moc horko jí bylo, nebo jak blízko byly plameny.

Teď se jen potřebovala vyplakat.

Předchozí ZDE
Následující ZDE
Originál ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.