STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 2, kapitola 7

14. července 2017 v 23:19 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Konečně na ní začalo být to horko příliš. Když vyplakala všechno, co mohla, pomalu vycouvala z hořící místnosti.
Její jediný východ byly dveře, kterými právě vstoupila dovnitř. Otevřela překvapivě studené dveře a vyšla ven a dveře za ní hned zase zavřely.
Opřel se do ní studený vzduch a Fluttershy se konečně uvolnila. Otřela si obličej, a ještě stále posmrkávala, ačkoli se snažila zachovat si postoj. Dashiina slova jí stále bolela u srdce.
"Teď… teď se ale nemůžu zastavit…" zastavila Fluttershy několik slz, než stihly stéct. "Musím jít dál."
Ohlédla se zpátky chodbou, kterou přišla, a čekala, že spatří kroužící sestřičku. Ale už to nebyla ta samá místnost, ze které sem přišla. Místnost před ní byla malá, čtvercová místnost se schodištěm vedoucím nahoru.
Fluttershy zamrkala, ačkoli už byla na tyto měnící se místnosti zčásti zvyklá. Přešla místnost a rychle došla ke schodišti. Pomalu začala stoupat, zatímco na ní začalo doléhat jakýsi pocit déja vu.
Málem uklouzla na kluzkých schodech a do nosu ji opět udeřil puch plísně. Po stěnách stékala voda a ona začala mít strach.
Když však vyšla po schodech až nahoru, okamžitě věděla, kde byla.
Byla zpátky v tom mrakovém domě, do kterého dorazila, když se poprvé oddělila od svých kamarádek… ale nyní už to nebyl jen tak náhodný dům.
Byl to její domov, když byla ještě hříbě. Místnost, do které právě vystoupala, byl pokoj její maminky, když byla malá.
U okna stála stejná postel, aby se mohla dívat ven, polička měla na sobě ty stejné knihy, které si v posteli četla, na nočním stolku bylo pár osobních věcí, stůl a židle, koupelna jen kousek odtud, vše, co potřebovala k přežití v blízkosti.
Fluttershy to přitahovalo k posteli; jako by jí nějaká síla radila, aby se k ní přiblížila.
Jako by jí myslí proběhla mlha a ucouvla. Ve své vidině právě spatřila krev na posteli a koberci, jako by mysl už vzpomínky nechtěla; ale teď se jim musela postavit.
Opět věnovala pozornost posteli a vzpomínky se jí naráz vrátily, takže už si vzpomínala, co se v této místnosti tak dávno stalo…


"Mami?" zvolala malá Fluttershy a vstoupila do maminčiny ložnice.
Její maminka seděla na posteli a v kopytě držela nůž, jako by si s ním doteď hrála. Její hříva vypadala jako vrabčí hnízdo, neučesaná, neošetřovaná. S vaky pod očima zírala na nůž v kopytě, jako by se jí na něm něco nelíbilo.
"… M-mami…" Zamumlala Fluttershy a vešla dál do místnosti, "C-co bys c-chtěla dneska k jíd-"
"Hahahahahahaha!" Vyprskla najednou její matka smíchy. Fluttershy se zarazila v půli kroku a s šokem v očích se dívala na svou matku. Jako by starší klisna zaslechla nějaký dobrý vtip.
"Och… ano… to by šlo…" usmála se starší klisna, jakmile se přestala smát a otočila se s širokým úsměvem na svou dceru. Fluttershy se nedokázala pohnout a měla strach, co její matka chystala.
"Pojď blíž, dceruško." Řekla její matka a posunula se blíž ke kraji postele. Fluttershy se začala ostýchavě přibližovat.
"ŘEKLA JSEM BLÍ-" začala její matka řvát, když tu spadla z postele na zem.
"Mami!" Vyjekla Fluttershy a hned přiběhla ke své matce, aby se ujistila, že se jí nic nestalo.
Matka zasténala, ale pak se převalila, aby viděla na svou dceru. Jakmile jí spatřila, vytvořil se jí na tváři zkroucený úsměv.
"Má nejdražší dcero… och, přišla jsi právě včas… víš… právě jsem na to přišla… právě jsem přišla na způsob mého vyléčení." Zasmála se její matka znovu.
"O-opravdu?! A-ach mami, to jsou skvělé zprávy! M-Musím to říct tatí-"
"Ne, ještě o tom otci neříkej." Zasyčela její matka.
"P-proč ne?" Zeptala se zmateně Fluttershy.
"Protože… jen ty… mě teď můžeš vyléčit." Zasmála se její matka a podala Fluttershy nůž, "A budeš k tomu potřebovat tohle."
Fluttershy si s nevolí vzala nůž a zmateně na něj zírala.
"Udělala bych to sama… ale jsem moc slabá na to, se správně vyléčit… ale ty… ach, ty to určitě zvládneš." Smála se její matka, "Chceš přeci, abych se uzdravila, ne? Uzdravila… a byla šťastná?"
"… S-samozřejmě… a-ale… co po mě…" Začala se Fluttershy zmateně ptát, ale její maminka už měla připravenou odpověď.
"Je to jednoduché, mé dítě… vezmeš ten nůž… a bodneš ho do mě." Usmála se její matka.
Fluttershy ztuhla. To neznělo správně. Věděla, že ostrý nůž může ublížit, tak jak by bodnutí s ním mohlo maminku vyléčit?
"A-ale… mami… to…"
"Pochybuješ snad?" Zpražila jí matka pohledem. Fluttershy naskočila husí kůže.
"N-ne, a-ale-"
"To ZNÍ, jako kdybys pochybovala!" zavrčela její matka. Kdyby se mohla pořádně hýbat, už by svou dceru praštila, "Musíš to pro mě udělat! Jen ty to můžeš udělat! Máš mě přece ráda, ne?"
To už jí trochu povzbudilo.
"Samozřejmě, maminko…"
"Tak to udělej!" zavelela její matka.
Fluttershy polkla a s chvějícími kopyty pozvedla nůž nad hlavu. Nechtěla s ním máchnout dolů; její mysl jí říkala, že dělala špatnou věc, takže s ním nechtěla bodnout.
"Fluttershy…" řekla její matka tiše, ale chladně.
"A-ano?" zamumlala Fluttershy s nožem stále nad hlavou.
"Řekla jsi, že mě máš ráda… ale ještě jsi mě tím nožem nezasáhla… takže jsi mi lhala…" řekla její matka trpce.
"N-ne, j-já tě-"
"Tak dělej!" Zaječela matka, až Fluttershy málem povyskočila, "Bodni mě! Miluj mě! Budeš mě MILOVAT!" Její matka zvedla hlavu ze země, až to vypadalo, že se pokusí Fluttershy kousnout.
Nůž vyletěl do vzduchu a zabodl se její matce do boku.
Na chvíli vytřeštila oči, než se jí na tváři opět objevil ten sadistický úsměv.
"Ano! ANO, ANO! JEŠTĚ JEDNOU!" Zavelela.
Fluttershy z ní nůž vyndala a pak ho do ní znovu zabodla.
"NEPŘESTÁVEJ." Byla poslední slova, která od své matky slyšela.
Nůž vycházel a zase se zabodával do těla před ní znovu a znovu. S každým úderem létala okolo krev, která jí špinila srst a lepila hřívu.
Každý úder zněl téměř ohlušujíce, a přitom to byl jeden z nejtišších zvuků světa. Bylo to, jako by ní křičela samotná čepel, ale jen ona jí mohla slyšet.
Konečně zabodla nůž naposledy. Oddechovala, plakala, třásla se. Její matka se už nehýbala, nemluvila, nedýchala a už ztuhla vychladnout.
Fluttershy nevěděla, co to znamenalo, vyléčila svou maminku, jak jí o to poprosila? Nevystavila jí spíš jen další bolesti? Bude v pořádku?
"Fluttershy, už ses zeptala maminky, co chce k-" Do pokoje vešel její otec.
Fluttershy se pomalu otočila, po tvářích jí stékaly slzy a stále držela nůž, byla potřísněná krví své matky, zatímco seděla u její mrtvoly.
Všechno utichlo.
Potom se její otec přiblížil.
"T-Tati… já…" škytala Fluttershy, snažíc se něco říct, aby vysvětlila scénu před svým otcem.
Ale byla umlčena. Její otec jí silně praštil. Její malé tělíčko letělo místností a narazilo do stěny. Zalapala bolestí a spadla na zem.
Její otec vzal do kopyt hlavu její matky a začala plakat.

Po obličeji jí tekly slzy.
"Já… já svou matku zabila…" zamumlala Fluttershy, "Já… Já zabila…" vyjekla. Nemohla uvěřit, že to opravdu udělala, ale udělala, a to jen proto, že na ni matka křičela, protože byla příliš slabá na to, aby ji neuposlechla.
Fluttershy se začal zvedat žaludek a bylo jí špatně. Otočila se a běžela do koupelny, jen aby v té místnosti nemusela stále být.
Ale její mysl jí znovu zradila a znovu se před jí objevila dávno zapomenutá vzpomínka.

Oba byli zticha, když jí otec drbal srst, na které se začínala pomalu srážet krev. Horká voda většinu krve smyla, ale v některých místech se jí nechtělo dolů.
Tlačil na kartáč, jako ještě nikdy. Ale Fluttershy mlčela, nemohla se nijak bránit, cítila, jako by se jí srdce roztříštilo na milion kousků.
"… Víš, co jsi provedla?" zeptal se konečně její otec.
Fluttershy v odpověď pouze zamumlala, nedokázala ze sebe dostat žádná slova.
"… Vzala jsi nám maminku." Řekl její otec, zatímco začal ztěžka dýchat a přestal jí drbat kartáčem. "Vzala jsi… mi tu nejkrásnější klisnu, jakou jsem kdy znal… z tohoto světa…" vzal kartáč pevněji do pusy a začal mluvit se zaťatými zuby, "A ještě tak rychle, poslal jsem tě, abys jí pomohla… a ty jsi jí zabila."
Fluttershy už od slz pálily oči. Slova jejího otce jí rozesmutnila ještě více.
"… Jsi monstrum." Zavrčel.
Bez jakéhokoli varování jí ponořil hlavu pod vodu.
Fluttershy se chtěla tomu nečekanému pohybu vyhnout, ale jakmile z plic dostala všechen vzduch, naplnila jí nos i pusu voda. Máchal kopyty, aby se dostala nad hladinu, ale kopyto, které jí drželo pod vodou, bylo příliš silné.
Voda jí rychle zaplavila plíce a ty jí začaly pálit. Snažila se nadechnout, ale nedostávalo se jí vzduchu.
Najednou byla vyzdvižena do vzduchu. Instinktivně zalapala po dechu, ale její hlava hned zase zamířila pod vodu. Okamžitě tedy o svůj vzduch přišla a celé tělo jako by jí pálilo, kdykoli se pohnula.
Tohle se opakovalo několikrát, vždy dostala trochu vzduchu, jen aby jí byl zase hned sebrán vodou. Její snaha už ale povadala, už byla příliš slabá, než aby se snažila vyplavat nahoru, příliš unavená na to se pokusit se nadechnout.
Kopyto už jí pod vodou drželo nadobro. Její oči se začaly protáčet dozadu a přestala kopat nohama. Už nedokázala vydržet dál vzhůru.
Byla vytažena z vody. Zalapala po dechu a nadechla se čerstvého vzduchu, poté začala vykašlávat vodu z plic. Její tělo se snažilo zbavit vody i zvracením.
"…Ne… ne, zabít tě by bylo příliš snadné." Zavrčel její otec, zatímco jí pozoroval, jak kašlala a snažila se pořádně nadechnout, "Musíš pochopit utrpení, které jsi svou láskou způsobila." Otec jí konečně pustil hřívu a Fluttershy se instinktivně chytila okraje vany, zatímco se stále zotavovala a její otec šel pryč.

Fluttershy se otřásla a zírala po koupelně. Její otec se jí pokusil zabít. Mohl jí zabít, ale neudělal to.
Ale cítila se, jako by si to v ten moment zasloužila. Chladnokrevně zabila svou matku, smrt by pro ni byla jen spravedlivá.
Pomalu vycouvala z koupelny. Už nechtěla být ani v této místnosti. Otočila se ke dveřím na chodbu a koupelnu opustila.
Zhluboka oddechovala před ložnicí své matky a nedokázala zastavit slzy. Pomalu však šla dopředu, ačkoli měla problémy vidět, kam vůbec šla. Zvedla kopyto a narazila jím do dalších dveří. Bez dalšího přemýšlení je otevřela a vstoupila dovnitř.

"Takže sis jí sešila zase dohromady, co." Řekl její táta, zatímco si prohlížel narychlo sešitou panenku.
"A-ano, pane…" Vykoktala ze sebe Fluttershy a sklopila hlavu, zatímco si její otec prohlížel panenku.
Nevypadal vůbec zaujatě. Všechny stehy byly vidět, na některých místech prokukovala výplň, protože látka nebyla dobře sešitá a nitky vykluzovaly, jakmile se za ně jen trochu zatáhlo.
"Nepřípustné." Řekl, než panenku vzal a rozškubnul jí. Fluttershy v šoku trhla hlavou; roztrhnul všechny švy a stehy. Dala si takovou práci s opravou své oblíbené panenky potom, co jí roztrhnul poprvé.
Brzy opět ležela panenka v cárech před Fluttershy.
"Jestli jí máš ráda, tak bych jí měl zničit." Řekl přísně, "Potom bude na tobě, abys ji dala zase do pořádku. A jestli to nedokážeš perfektně, tak ani nemá cenu ti jí nechávat." Řekl a odešel ke své poličce na knížky.
Fluttershy zakňučela a začala znovu sbírat kousky své milované panenky Ashley.
Přistála před ní kniha a Fluttershy leknutím povyskočila. Pozorně si přečetla název. 'Mistrovství šití'.
"Jestli nechceš vidět svou panenku na kusy, perfektně jí opravíš." Řekl její otec, než se vrátil ke stolu ke své práci.
Jakmile sesbírala všechny kusy své panenky, Fluttershy opatrně zvedla pusou knihu a dávala si pozor, aby na ní nestekly žádné slzy a rychle opustila otcovu studovnu.

Fluttershy zakňučela. Byla ve studovně svého otce, do které vkročila náhodou, ale odkryly se jí tak další vzpomínky.
Zadržela další slzy a snažila se uklidnit. Její mysl si začala dávat dohromady celý příběh.
'Chtěla… chtěla jsem to vidět…' dýchala zhluboka, zatímco si připomínala, že si vybrala sem jít, že se sama rozhodla, že už nebylo žádné cesty zpět. 'Musím… musím si prohlédnout všechny vzpomínky… pro mé vlastní dobro…' zhluboka se nadechla a utřela si obličej od slz, než znovu otevřela dveře do otcovy studovny a vyšla ven.
Vyšla z pracovny a vydala se do kuchyně, která byla hned naproti. Připravila se a vešla dovnitř. Opět přišla mlha a před ní se objevila další vzpomínka.

"CO SI JAKO MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ?!" křičel její otec nahlas.
Fluttershy upustila krabici lupínků, kterou právě sundala z vrchní police linky, její křídla se připlácla k tělu a padala několik stop, než narazila na zem.
Její otec zuřil a snažil se k ní přistoupit, ale ona před ním strachy couvala. Popadl jí za kopytu a vyzdvihl do jeho výšky očí.
"CO jsem ti řekl o LÉTÁNÍ bez povolení?! Létat nesmíš ani po domě!" křičel a tiskl jí kopyto ještě silněji.
"Omlouvám se! Omlouvám se!" Vyjekla a z očí jí začaly téct slzy, protože jí kopyto z toho pevného stisku celé bolelo.
"Už jsem ti to říkal! Zlobivá hříbata, která NEPOSLOUCHAJÍ to, co se jim řekne, žerou Draci! CHCEŠ snad, aby tě sežral drak?!"
"Ne! Ne!" Ječela Fluttershy a snažila se vymanit z jeho stisku.
"Když létáš, tak jako neposlušné hříbě draka VÁBÍŠ! To dělají jenom ti, co chtějí být sežráni drakem! Proč tedy létáš bez mého svolení?!" jeho řev jí připadal, jako by jí měl každou chvílí utrhnout uši.
"Ne! Nechci, aby mě sežral drak! Omlouvám se!" Ječela ještě hlasitěji.
"A víš co? Myslím, že už jednoho SLYŠÍM! Už je docela blízko, protože jsi letěla! Možná bych tě měl vyhodit ven, aby tě mohl rovnou sežrat!" syčel a vrčel.
"NE! NE, TATI, PROSÍM! JÁ NECHCI, ABY MĚ SEŽRAL!" Bála se Fluttershy o svůj život.
"No, jestli nechceš, aby tě sežral, tak je tu jen jedna věc, kterou musíš udělat." Řekl a pohodil svou dcerou na zem. Snažila se vstát, ale kopyto jejího otce jí pevně drželo u země.
Sehnul k ní hlavu a natáhl jí křídlo, ačkoli se snažila ho znovu složit.
"NE! NE, TATI, PROSÍM! PŘESTAŇ!" ječela a zády jí prolétla bolest. Už bylo příliš pozdě, už ho nic nedokázalo představit.
KŘUP
Když jí otec křídlo zlomil, začala křičet, jako ještě nikdy v životě nekřičela.
"Tak, teď chvíli nemůžeš létat a nemůžeš ani vábit draky." Řekl jednoduše, než odstoupil od své vzlykající dcery, "Zlomil jsem ho opatrně; budeš moct létat, až se uzdravíš, ale musíme s ním do nemocnice, aby ti ho dali do sádry." Řekl, zatímco se mu na tváři vytvořil úšklebek, "Ale samozřejmě až drak zase odletí."
Fluttershy sotva slyšel, co jí otec říkal přes svůj agonický křik a palčivou bolest v křídle,

Fluttershy zadržela další slzy a snažila se se nerozbrečet. Pomalu vycouvala z kuchyně.
'Můj otec… byl… krutý…' zamumlala si Fluttershy pro sebe. 'Nemůžu… Nemůžu uvěřit, že jsem se donutila tohle všechno zapomenout… dost… dost to teď bolí, si na to znovu vzpomínat.' Zavřela oči a stejně se jí po tváři, i přes svou snahu nebrečet, začala kutálet slza.
Chvíli přemáhala nohy, aby šly dál. Za kuchyní byl obývací pokoj. Dveře viděla i z vchodu do kuchyně, takže věděla, kam má jít; věděla by to i bez instinktů.
Ale i obývací pokoj v sobě držel další vzpomínku. Mlha se vrátila a před ní se objevila další scéna.

"… Odkud to máš?" zeptal se její otec mladé Fluttershy, která prošla dveřmi s čokoládovou tyčinkou v puse.
"Oh… dal mi jí jeden kluk ve škole." Řekla potichu, "říkal, že mě má rád, a že chce, abych si ji vzala." Řekla mile, zatímco žužlala jeden konec a užívala si sladkou chuť.
"Och… tak takhle to tedy je?" řekl její otec a přišel k Fluttershy. Fluttershy vzhlédla ke svému otci a ucouvla, když se přiblížil tak blízko.
Fluttershy upadla na podlahu, když jí silně udeřil do obličeje. Tyčinka přelétla přes celou místnost.
"Teď ti řeknu něco o klucích a jejich lásce k tobě." Zavrčel, vzal Fluttershy za hřívu a zvedl jí do vzduchu, zatímco ona začala pískat bolestí, "Kluci ti jenom ublíží. Myslí jenom na sebe a nechtějí nic víc než tě vidět trpět." Usmál se šibalsky, "Koukni se třeba na mě. Miluju tě, a přesto ti ubližuju." Řekl a hodil svou dcerou přes celou místnost, kde pak spadla na zem.
Fluttershy začala brečet a stočila se do klubíčka, už nechtěla, aby jí ublížil.
"Ale asi se ti to musí líbit, když kluka necháš, aby se do tebe zamiloval." Zazubil se její otec, došel k ní a kopnul jí do zad, takže znovu vyjekla bolestí, "Každý kluk, kterého si připustíš k tělu, se ti jen pokusí ublížit. Takže doufám, že si to do konce života pořádně užiješ. Jsem si jistý, že si najdeš kluka, který tě bude milovat ještě více než já." Zasmál se její otec, než odešel do studovny.
Fluttershy potichu vzlykala na místě, zatímco vzpomínala na kluka, který jí dal tyčinku.
Najednou jí na něj přepadl vztek. Chtěl jí jen ublížit, chtěl se k ní dostat blíž, jen aby ji mohl vidět trpět, stejně jako její otec.
"Nesnáším… Nesnáším kluky…" zamumlala Fluttershy nahlas. Zapřísahala se, že nikdy nedovolí, aby se kluk do ní zamiloval, nebo aby se ona zamilovala do kluka.

Fluttershy se v krku vytvořil další knedlík.
'… Můj otec… on… on mě donutil… nesnášet kluky…' Pomyslela si Fluttershy. '… Ale… vždyť mi… teď vůbec nevadí…' měla z toho dnes už větší rozum. Ne všichni hřebci byli jako její otec, ne všichni se jí snažili ublížit, když si je připustila blízko k tělu. Ale… stejně nikdy nechtěla být s klukem napořád, jediný poník, do kterého se kdy zamilovala…
Byla Rainbow Dash…
'Mám… Mám Rainbow Dash ráda… kvůli tomu, jaká je… nebo protože… byla jediný mně blízký poník… který mi nikdy neublížil…' Fluttershy zjistila, že je najednou zmatená. Všechno, v co věřila, bylo najednou vzhůru nohama. Připadala si, jako by si všechno celou dobu jen nalhávala a že všechno, co udělala, byla pouze chyba.
"… Ne…" Ujistila se najednou odhodlaně, "Díky Rainbow Dash… Jsem se dostala do Ponyvillu… Utekla jsem od svého otce… potkala… potkala jsem ty nejlepší kamarádky, jaké jsem kdy měla… kamarádky… které mě mají rády nade vše na světě… zamilovala jsem se… a… jsem teď v nádherném vztahu." Řekla a vzhlédla ke stropu, zatímco jí myšlenky létaly hlavou.
Najednou si vzpomněla na tolik krásných příhod se svými kamarádkami. Sbírání květin, chození na oslavy, hraní her, přespávání, čajové dýchánky, chození ven, dobrodružství…
Udělala toho v životě tolik, ačkoli zapomněla na své bolestivé dětství, tak jí to nezastavilo v životě, nezastavilo jí to před všemi nádherami života. A jestli něco… tak to, že jí otec tak ublížil, jí pomohlo narazit na poníky, kteří jí skutečně milovali.
Zhluboka se nadechla a uklidnila se. Na tváři se jí podařilo vykouzlit malý úsměv.
"Ano… ačkoli se tohle všechno stalo… tak mám stále své kamarádky." Řekla s hřejivou jiskřičkou v srdci.
Dodalo jí to sílu do nohou. Prošla obývacím pokojem až k hlavním dveřím domu. Spatřila na něm zámek se symbolem panenky. Opatrně sáhla do brašny a vyndala příslušný klíč, ten, který sebrala už tak dávno, a který stále měla. Opatrně vložila klíč do zámku, který cvaknul na znamení, že klíč funguje.
Otevřela dveře a prošla jimi ven.
Venku byla obrovská otevřená místnost, téměř jako malá tělocvična. Došla do středu místnosti a tam se zastavila.
Naproti ní byly černé plameny. Oheň pomalu stoupal a vytvořil se z něj tvar poníka, na kterém se objevily červené oči a otevřená bílá tlama. Byla to opět ta temná bytost.
Fluttershy na ní chvíli zírala. Tentokrát už jí netísnil žádný tíživý pocit. Stále z ní měla strach, ale už se nijak neprojevoval. Konečně se mohla bytosti postavit.
Bytost se najednou otočila k Fluttershy zády. Ta se na ní zvědavě koukala, protože nebyla jistá, co měla bytost v plánu.
Potom se najednou otočila a v puse držela tělo Rainbow Dash.
Když bytost pohodila hlavou a hodilo tělo před sebe, Fluttershy zalapala po dechu. Tělo přistálo přímo před ní.
Fluttershy natáhla kopyto a rychle na tělo sáhla. Bylo studené. Rainbow Dash byla mrtvá, zabita bytostí stojící před ní. Fluttershy na tělo chvíli zírala, zatímco jí bytost pozorovala s úšklebkem na tváři.
Fluttershy odsunula kopyto od těla a na tváři se jí objevil smutek. Pozvedla hlavu a zadívala se na temnou bytost.
"… Otče…" začala jasně mluvit, "Teď… už rozumím." Ujistila se, že mluví zřetelně, "Provedla jsem strašlivou věc… a… asi mi za ní ani nemůže být odpuštěno. Nemohu přivést mrtvé zpět… a na kopytech mám stále matčinu krev." Fluttershy zavřela na chvíli oči, zhluboka se nadechla a pak pokračovala.
"Nejspíš jsem si všechny ty tresty zasloužila. Žádné hříbě by nemělo udělat to, co jsem provedla já. Ale ačkoli jsem si prošla těmito tvrdými začátky plných utrpení… tak jsem se dokázala pohnout dál." Usmála se jemně, "a… Vyrostla jsem a vedu nádherný život. Nechala… Nechala jsem všechny smutné věci za sebou, věci, které mě bolely, které mi ztrpčovaly život doma.
Mám parádní přátele, zvířata, která jsou na mě závislá, domov, o který se sama starám… Nalezla jsem lásku, která mi neubližuje." Usmála se více.
Fluttershy přistoupila k tělu před sebou, pak přistoupila blíž k bytosti. Úsměv bytosti se pomalu začal vytrácet, jako by jí to všechno přestalo bavit. Fluttershy došla až několik stop před něj, kde se zastavila a usmála se.
"Způsobil jsi… jsi mi hodně bolesti… ale… i tak ti odpouštím." Začala se hlavou otírat o hruď bytosti. Ta najednou zařvala. "Odpouštím ti za všechno… a děkuji ti. Děkuji, že jsi mi umožnil žít perfektní život."
Nad oběma postavami se objevila koule světla, která se začala snášet k Fluttershy. Bytost znovu zařvala bolestí, když kolem ní světlo proletělo a doletělo k hrudi Fluttershy. Světlo obejmulo celé její tělo a naplňovalo ji příjemným teplem. Obvazy na jejím těle začaly opadávat. Každý z nich spadl na podlahu vedle ní a její tělo se začalo léčit.
Roztáhla křídla a přistála na všech čtyřech nohách, otevřela obě oči a vzhlédla ke řvoucí bytosti, která jako by ve světle začala pomalu mizet. Samotná její existence jako by mizela, zatímco světlo spalovalo její temnotu.
Poslední zbytky temnoty zmizely a světlo začalo pohasínat. Fluttershy se usmála a shlédla dolů na hrudník, kde měla nyní místo lucerny zlatý náhrdelník s drahokamem ve tvaru motýla.

Chvíli ještě náhrdelník zářil, vyšel z něj paprsek světla, který před ní vytvořil dveře. Fluttershy se na ně podívala a věděla, kam vedou…
"Takže… tohle je moje cesta domů…" řekla a zadívala se na dveře. Jakmile projde světelnými dveřmi, opustí tento svět. Bude zpátky v Ponyvillu a bude moct žít ještě lepší život, než jaký žila doteď…
"Ještě nemohu odejít." Usmála se na dveře, než se k nim otočila zády. "Ještě tu jsou dvě kamarádky, které jsou ztracené a potřebují mou pomoc."

Pinkie Pie ležela na zemi, oddechovala bolestí a únavou.
"Haha… umíš utíkat tak dobře… jsi moc dobrá." Usmála se druhá Pinkie, zatímco se přibližovala k Pinkie, "Už jsi mě zabila třikrát… a stejně tu pořád jsem. Opravdu asi chceš být součástí mých oslav." Zasmála se Druhá Pinkie.
Pinkie Pie začala vzlykat. Tahle druhá Pinkie chtěla zabíjet… a ona jí v tom nemohla zabránit. Jaký to vůbec mělo smysl? Už se s Fluttershy rozdělila dvakrát, navíc byla už nejspíš mrtvá, když si vzpomněla na její rány. A Rainbow Dash ji nesnášela, tak jaký to mělo smysl zastavovat její druhé já před zabíjením… když tím byla sama vina.
"Omlouvám se, Bellamino…" vzlykala Pinkie a zavřela oči.
"No jo, zdá se, že si s tebou budu muset ještě trochu pohrát." Usmála se druhá Pinkie, vzala řeznický nůž a začala se znovu přibližovat.
"Tak zadrž!" ozval se mateřský rozkaz.
Pinkie a Druhá Pinkie obě otočily hlavy ke dveřím místnosti, ve které se nacházely. Ve dveřích stál žlutý pegas s dlouhou růžovou hřívou a zlatým náhrdelníkem na krku.
"Neřekla ti snad někdy matka, že není hezké ubližovat druhým poníkům?" dodupala Fluttershy k Druhé Pinkie Pie. Normální Pinkie ji pozorovala s otevřenou pusou.
"No, ano, ale já jim neubližuju, jen si s nimi hraju!" zasmála se druhá Pinkie a položila nůž, aby si mohla s Fluttershy popovídat.
"Takhle se s ostatními poníky NEHRAJE!" povstala Fluttershy proti druhé Pinkie a podívala se jí přímo do očí, "Chtěla jsi vážně ublížit mé kamarádce! K hraní nepotřebuješ nože a ostré předměty, místo toho se hrají hezké hry! Jako připni ocas poníkovi nebo lovení jablek! To bys už mohla vědět!"
"Ale-" Chtěla začít druhá Pinkie protestovat.
"Žádné ale! Měla by ses stydět. Mám dost spadeno na to, abych řekla tvé matce o hrách, které s poníky hraješ!" Druhá Pinkie jako by začala před Fluttershy povolovat, "Teď vezmeš všechny svoje věcičky, zbavíš se jich, a už tě nechci při tomhle znovu přistihnout, rozumíš?"
Druhá Pinkie jen rychle přikývla, potom zvedla svůj řeznický nůž a potom se otočila a utekla dál od Fluttershy.
"To bylo dobrý… druhá Pinkie Pie." Usmála se Fluttershy šťastně, jakmile jí druhá Pinkie zmizela z dohledu, než se otočila k Pinkie Pie, která ji šokovaně pozorovala. "Jaké to bylo? Byla jsem tak asertivní." Uchechtla se jemně Fluttershy a po zádech jí přeběhl mráz radosti.
Pinkie Pie zírala. Trvalo jí dost dlouho, než si uvědomila, co se právě stalo. Ale jakmile jí došlo, že Fluttershy odstrašila její druhé já… začala se usmívat. Za chvíli úsměv narostl tolik, že konečně vydala nějaký zvuk.
"Pffft… pffft… aha… ahahah… AHAHAHAHAHA" začala se Pinkie smát. Smála se tak moc, že se válela na zádech a mávala kopyty ve vzduchu. Fluttershy odehnala to, čeho se ona sama bála nejvíc. Jako by to dělala jen tím, že prostě byla Fluttershy. Pinkie si nemohla pomoct a smála se tak, že se jí opět zvlnila hříva. Byla to jedna z nejvtipnějších věcí, které kdy viděla.
"Děkuji." Usmála se na ní Fluttershy a poklonila se Pinkie, zatímco přijímala kompliment ve formě smíchu.
"Ahahahaha… ach… ach, Fluttershy!" Smála se Pinkie, která se konečně znovu převalila na břicho a pevně obejmula svou kamarádku, "Už je ti líp! A ještě jsi mě zachránila!" Smála se Pinkie vesele.
"Od čeho jsou přeci kamarádky." Usmála se Fluttershy a oplatila objetí.
"Och! Když už mluvíme o kamarádkách, neviděla jsi někde Rainbow Dash?" zeptala se znovu ustaraně Pinkie.
"Neboj se, sice jsem tě našla první, ale bez ní neodejdeme." Usmála se Fluttershy.
"Přesně! Operace Najdi Dashie, teď!" Zasmála se vesele Pinkie a zasalutovala Fluttershy.




"Je to to nejlepší, co jsi mohla udělat." Řekl chladný hlas.
"Jo… přeci je to to, co jsem si vždycky přála." Souhlasila Rainbow Dash se sklopenou hlavou.
"Jsem ráda, že jsi byla schopná následovat své srdce." Zasmál se hlas. Rainbow Dash otevřela oči a podívala se na poníka před sebou. Vypadala jako jedna ze Shadow Boltů, leteckého týmu, který tehdy potkaly ve Svobodném toho dne, kdy porazily Nightmare Moon.
"Dělám to, co jsem dělala vždycky… nemá cenu to teď měnit." Řekla Rainbow a začala se rozhlížet kolem sebe. Ty dvě seděly uprostřed hořící budovy, oheň tak akorát daleko, aby je nepálil.
"Dobře, potom mi dej kopyto a všechno si vyjasníme." Řekla členka Shadow Boltů s nastaveným kopytem.
Rainbow Dash váhavě koukala na kopyto. Nepřipadalo jí to správné, nepřipadalo jí to jako správná věc, ale připadalo jí, jako by v této situaci neměla na výběr. Pomalu zvedla kopyto a už byla připravená ho položit na kopyto kadetky.
"DASHIE!" ozval se šíleně veselý hlas, když tu byla najednou Rainbow Dash sražena zezadu k zemi a byla k ní přimáčknutá. Shadow Bolt zalapal po dechu.
"Co to - Hej! Pinkie Pie!" zařvala otráveně Rainbow, kterou stále objímala růžová klisna.
"Božínku, už jsem si myslela, že jsme tě nadobro ztratily! Potom, co jsi utekla jsem se začala bát a začala jsem znovu hledat i tebe, ale začala jsem narážet na monstra, na která už jsem kdysi narazila. Cítila jsem se tak zle po tom, co jsi mi řekla, že tu noční můry jen znovu ožívají, ale to už je v pořádku, protože ti odpouštím! A teď jsem tě znovu našla!" Vysoukala ze sebe Pinkie naráz.
"Jo, to je super, Pinkie Pie, ale drtíš mě!" zasténala Rainbow a snažila se posadit, když z ní konečně Pinkie slezla.
"Ups, za to se omlouvám." Zasmála se Pinkie.
"A co tu vůbec děláš?! Říkala jsem ti, že prvně musíme Najít Fluttersh-" Rainbow se zarazila a vytřeštila oči, "Fluttershy! Pane bože, JÁ ÚPLNĚ ZAPOMNĚLA!" Řekla Rainbow a začala se rozhlížet kolem, "CO to tu dělám?! Musím najít Fluttershy!"
"To nemusíš, Dash, už jsem tady." Usmála se šťastně Fluttershy, když vešla do hořící místnosti dveřmi, kterými před chvílí prosvištěla Pinkie.
"Fluttershy! Jsi v pořádku!" řekla Rainbow a docválala k Fluttershy a hned ji obejmula, "Co jsem si to myslela?! Byla jsi před chviličkou přede mnou, a přesto jsem úplně zapomněla, že tě mám ochránit!"
Fluttershy se zasmála a obejmula Rainbow Dash, "To je v pořádku, Dash, už vím, co tohle místo dokáže s poníkem udělat."
"Hej!" Zařvala Shadow Boltka, postavila se a zadívala se na tři klisny před sebou. Všechny tři se na ní podívaly, "A co tvé sny?! Nikdy jich nedosáhneš, jestli nepůjdeš se mnou!" zavrčela.
Rainbow Dash se podívala na Fluttershy, ta se na ní usmála, Rainbow se pak také usmála a znovu otočila hlavu ke kadetce, "Upřímně, to je mi teď jedno. Přijdu na způsob, jak si splnit své sny i bez tebe."
Shadow Boltka zařvala a pak se proměnila v prach kouře, který hned v hořící budově zmizel.
"A už se nevracej!" Zaječela vesele Pinkie a zamávala mraku na rozloučenou.
"Fluttershy… Omlouvám se." Řekla znovu Rainbow, "Neměla jsem si nechat tohle místo připustit k tělu a zapomenout na tvou ochranu…" Dash se otočila k Pinkie, která se na ni usmála, "A Pinkie… já… omlouvám se, že jsem na tebe křičela. Neměla jsem to dělat, jen ses snažila pomoct."
"To je v pořádku, Dashie, Odpouštím ti!" řekla Pinkie a znovu Rainbow obejmula. "Soustřeďme se hlavně na to, jak se odsud dostaneme!"
"O to se postarám." Usmála se šťastně Fluttershy. Otočila se směrem do chodby a hrdě vypnula hruď. Její zlatý náhrdelník začal jasně zářit, než z něj vyšlehl další paprsek světla. Před nimi se objevily dveře, jejich cesta domů. Náhrdelník, který právě splnil svůj účel, se znovu proměnil v kouli světla, chvíli se vznášel ve vzduchu a pak zmizel.
"Dobře! Jdeme domů!" Usmála se šťastně Pinkie.
"Jo, už mě to tu začíná docela štvát." Zazubila se Dash.
"To nás všechny." Usmála se Fluttershy.
Všechny tři klisny společně prošly světelnými dveřmi.


-Zakončení v Endinzích-

Předchozí ZDE
Ending 1 Konec hry ZDE
Ending 2 Něco je tu špatně ZDE
Ending 3 Tak to zkrátka je ZDE
Ending 4 Bylo to nevyhnutelné? ZDE
Ending 5 Za dobrodružstvím! ZDE
Ending 6 Postav se svému strachu ZDE
Ending 7 A pak spadl meteor ZDE

Originál ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.