STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Září 2017

Silent Ponyville 3, prolog

28. září 2017 v 15:30 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Byl svěží zimní den a pofukoval jemný, ale mrazivý vánek. Celestia pozorovala ze svého kočáru, který letěl nebesy, krajinu pod sebou přikrytou dekou sněhu.
'Jaký nádherný den pro svatbu.' Pomyslela si Celestia a usmála se. Už to bylo tak dlouho, co naposledy byla na svatbě, vždycky jí v cestě stály povinnosti, ale nyní, když byla Luna zpět, si mohla na krátký čas odskočit. Navíc jí nikdo nemohl nařknout, když se na svatbě braly dvě držitelky Elementů Harmonie.
Jakmile se její kočár začal přibližovat k zasněženému Ponyvillu, nedokázala si nevšimnout oddechujícího fialového jednorožce, který tak vyčníval z bílého pozadí. Celestia se trochu zachichotala; věděla, jak si její žákyně potrpí na každičký detail, a že svatba dvou jejích nejlepších kamarádek jí nervovala více než obvykle.
Jednorožec se rychle podíval k nebi, usmál se, kočár přistál a hned byl jednorožec u něj.
"Princezno! Díky bohu, že jste tady! Jenom o deset minut a čtyřicet dva sekund pozdě, ALE TO NEVADÍ!" Zasmála se Twilight s pocuchanou hřívou, "Můžeme ztracený čas ještě dohnat! Když přesuneme družičkový průvod sem-" rychle něco načmárala do svého zápisníku, "a přesuneme bufet sem a-"
"Twilight," promluvila Celestia jasně, čímž přerušila svou nejlepší žákyni, která se na ní rychle podívala, "musíš se uklidnit. Jestli to přeženeš, neskončí to dobře." Celestia se zasmála, jakmile spatřila její zděšený výraz, "Navíc, deset minut svatbu nezkazí. Dokonce by jí to mohlo vylepšit. Jen si to vezmi, napětí ve vzduchu, všichni netrpělivě čekají, až událost začne, pomalé odhalení publiku." Celestia mrkla na svou studentku.
"… S hudbou a atmosférou bude napětí už takhle dost vysoké," řekla Twilight, rychle jí problesklo hlavou a její hříva se vrátila do normálu a usmála se, "se zatajeným dechem sedí na krajích svých sedadel a očekávají příchod nevěsty. Každý další moment je činí netrpělivějšími ještě více, až se konečně otevřou velké dveře a odhalí nebesky krásnou postavu za nimi."
"Teď myslíš jako spisovatel," Celestia se zakřenila a Twilight se zasmála jejich společnému skrytému vtipu. (pozn. P. V díle od stejného autora Zkoumání Kouzla Ponoření do Mysli Twilight ukázala Celestii ono kouzlo a Celestia se dozvěděla, že Twilight jako malá psala fanfikce. Všichni víme, jak začátečnické fanfikce vypadají) "No, slibuji, že už slavnost nebudu dál zdržo-" Jakmile Celestia položila kopyto na zem, okamžitě ho zase zvedla, zaražená v půlce myšlenky s otevřenou pusou.
"… Děje se něco, Princezno?" zeptala se Twilight zmatená náhlou změnou v princeznině chování.
"… Twilight… ty to…" Celestia zamrkala na svou studentku, která normálně stála, jako by se nic nedělo. Twilight jí zmatený výraz oplatila a Celestia se znovu podívala na zem, které se před chvílí dotkla. Pomalu znovu nohu k zemi přiblížila. Potom ho rychle zase zvedla, jako by jí země chtěla nohu sníst.
"… Celestie, co se děje?" zeptala se Twilight zmateně a nevěděla, jestli má mít strach nebo ne.
Celestia nijak neodpověděla, jen napřímila oči. Avšak jakožto panovnice země po tolik let zklidnila pořádně nervy a položila kopyto na území Ponyvillu. Páteří jí projela vlna elektřiny a cítila, jak jí vstala hříva vzadu na krku. Tohle nebylo přirozené, nikdy nic takového ještě necítila.
Země měla pulz. Pomalý, pozvolný pulz, jako by se ze země snažilo něco osvobodit. Ale nehýbala se a nejevila známky, že by s ní bylo něco špatně. Pozorovatel by na Ponyvillu nespatřil nic nenormálního. Ale pulzování země jí nahánělo husí kůži; připadalo jí hrozivě hanebné, jako by jí chtělo od Ponyvillu co nejdál.
"Ty to necítíš, Twilight?" zeptala se Celestia zvědavě a pohlédla na svou studentku.
"A co přesně mám cítit?" Twilight se podívala na svá kopyta, jedno zvedla a podívala se na něj zespoda, potom zavál vítr a nahnal jí husí kůži, "no, je mi trochu zima, jestli myslíte to."
Celestia si svou nejlepší studentku chvíli prohlížela a potom obrátila pozornost zpět k zemi. Pulzy byly přesné a pravidelné, mezi jednotlivými byla vždy čtyři vteřiny mezera. Ale jestli to necítila ani její studentka, tak to možná mohlo počkat až po svatbě.
"No… teď to neřeš, Twilight. Musíme se soustředit na svatbu," Celestia přikývla.
"Och… tak dobře, princezno, když to říkáte," řekla rychle Twilight a znovu se podívala do svých poznámek, "Dobře, tak se do věcí dáme, než je prodloužíme ještě více!" Twilight se poté rozběhla k radnici, aby už vše šlo jako po drátkách.
"Promluvím si s ní po svatbě," řekla potichu Celestia a následovala svou studentku.

Rake

22. září 2017 v 21:57 | Black goes gray |  Creepypasty
Během léta 2003 zaujal média ze severovýchodu Spojených Států, než vypadla elektřina, případ s humanoidním stvořením. O bytosti nezbyly téměř žádné informace, jelikož o ní byly během výpadku záhadně smazány veškeré zmínky.
O této bytosti neznámého původu vypovídali svědci zvláště z venkovského New Yorku a jeden dokonce z Idaha. Bytost vyvolala v těchto lidech všechny možné druhy emocí od nepohodlí a strachu až po téměř dětinskou hravost a zvědavost. Ačkoli se jejich psané příběhy nedochovaly, vzpomínky přetrvaly i nadále. Toho roku se případ snažilo vyřešit hned několik lidí. Na začátku roku 2006 bylo známo okolo dvou tuctů téměř identických dokumentů časovaných z 12. století až po současnost, ze 4 různých kontinentů.
S několika vyšetřujícími lidmi jsem byl v kontaktu a získal několik ústřižků z jejich budoucí knihy.
Dopis Na Rozloučenou: 1964
"Když si takhle připravuji svůj konec, chtěl bych se omluvit za veškerou vinu nebo bolest, který můj čin způsobí. Je to jenom jeho chyba. Jednou jsem se probudil a cítil jeho přítomnost. A jakmile jsem otevřel oči, spatřil jsem ho. Jindy jsem se probudil a zíral do jeho očí, poslouchal jeho hlas. Nemohu spát, když nevím, co mě při dalším probuzení čeká. Sbohem."
Nalezeno v dřevěné bedně spolu s dvěma prázdnými obálkami adresovanými Williamovi a Rose a jedním volně ležícím dopisem bez obálky:
"Nejdražší Linnie,
Modlil jsem se za tebe. Řekl tvé jméno."
Zápisek deníku (přeloženo ze španělštiny): 1880
"Zažil jsem ohromnou hrůzu. Zažil jsem ohromnou hrůzu. Zažil jsem ohromnou hrůzu. Vidím jeho oči, když zavřu své vlastní. Jsou prázdné. Černé. Spatřily mě a zaryly se mi do duše. Jeho mokrá ruka. Nebudu spát. Jeho hlas (nečitelný text)."
Mariňákův zápisník: 1691
"Přišel ke mně ve spánku. V rohu postele jsem cítil něčí přítomnost. Všechno vzal. Musíme se vrátit do Anglie. Už se sem na žádost Rakea nikdy nevrátíme."
Od svědka: 2006
"Před třemi lety jsem se na 4. července vrátil se svou rodinou z Niagarských vodopádů. Všichni jsme byli velmi unavení po dlouhém dni řízení, takže jsme okamžitě uložili děti do postele a šli spát.
Okolo čtvrté ráno jsem se vzbudila a myslela si, že můj manžel vstal, aby si došel na záchod. Využila jsem příležitosti a znovu si pro sebe ukradla kus deky, což ho samozřejmě vzbudilo. Omluvila jsem se mu a řekla jsem mu, že jsem si myslela, že je na záchodě. Jakmile se ke mně otočil čelem, zalapal po dechu a skrčil nohy tak rychle, že mě málem shodil svým kolenem z postele. Potom se mě chytil, ale nic neříkal.
Po několika vteřinách zvykání si na tmu jsem spatřila důvod jeho zděšení. U rohu postele sedělo zády k nám něco, co vypadalo jako nahý muž, nebo nějaký druh bezsrstého psa. Jeho tělo bylo v jakési zvláštní póze, jako by ho předtím přejelo auto. Okamžitě jsem se také vyděsila, ale zároveň jsem o něj měla strach. V tu chvíli mi připadalo, jako by chtěl pomoc.
Můj muž koukal chvílemi přikrytý přes svoje rameno a koleno, potom se rychle podíval na mě a poté znovu na bytost.
Bytost se chvíli rychle míhala kolem jedné strany postele a poté houpavým pohybem přešla na druhou stranu, až byla skoro stopu od manželova obličeje. Na asi 30 sekund bylo ticho (nebo spíš 5, situace to jen natahovala) a bytost si prohlížela jeho obličej. Potom rychle položila svou ruku na manželovo koleno a vběhlo do chodby k pokojům dětí. Zaječela jsem, zvedla jsem se a rychle běžela rozsvítit světlo, abych té věci zabránila ublížit mým dětem. Jakmile jsem vyběhla na chodbu, spatřila jsem to celé skrčené asi 20 stop ode mě. Otočilo se to na mě s obličejem od krve. Rychle jsem rozsvítila. Stiskla jsem vypínač světla a spatřila svou dceru Kláru.
Zatímco jsme s manželem běželi naší malé dceři na pomoc, věc seběhla po schodech dolů. Byla velmi těžce zraněná, a tak ze sebe byla schopná dostat pouze svá poslední slova svého krátkého života. Řekla: "To on je Rake."
Po cestě do nemocnice sjeli můj manžel se dcerou v autě do jezera. Ani jeden to nepřežil.
Protože jsme bydleli v malém městě, novinky se rozšířily celkem rychle. Policie byla ze začátku docela užitečná a náš příběh zaujal i několik novinářů. Ale článek o našem případu nikdy nevyšel ani v novinách, ani v televizi.
Několik následujících měsíců jsme já a můj syn Justin bydleli v hotelu nedaleko domu mých rodičů. Jakmile jsme se vrátili domů, začala jsem odpovědi hledat sama. Nakonec se mi podařilo najít jednoho chlápka z vedlejšího městečka s podobným příběhem. Napsali jsme si a popsali tak své vlastní zážitky. Věděl o dalších dvou lidech z New Yorku, kteří též viděli postavu, které jsme od té doby říkali Rake.
Trvalo nám všem skoro 2 celé roky brouzdání po internetu, než jsme dali dohromady něco o tomhle Rakeovi. V žádném z dokumentů však nejsou detaily nebo pokračování. Jeden zápisek bytost popisoval na prvních třech stránkách a pak už nikdy zmíněna nebyla. Zápisek z lodního deníku nevysvětloval vůbec nic než to, že jim Rake řekl, aby všichni odešli. Byl to také poslední zápisek toho deníku.
Také se ovšem našli případy, kdy Rake navštívil jednoho člověka vícekrát. Hodně lidí též zmiňovalo, že s nimi Rake mluvil, mou dceru nevyjímaje. To nás dovedlo k zamyšlení, jestli se u nás Rake objevil před tím, než jsme na něj přišli.
Celé dva týdny jsem každou noc zapínala kameru u své postele. Pečlivě jsem se každé ráno zaposlouchala do zvuků, jak se převaluji. Už jsem se naučila rozeznat ten zvuk, když se video přehrávalo v 8x větší rychlosti. (A stejně to zabralo každý den téměř hodinu)
První den třetího týdne jsem však zaslechla něco nového. Byl to velmi ostrý hlas. Byl to Rake. Nedokážu to poslouchat tak dlouho, abych z toho něco vyrozuměla. Zatím jsem to ani nedala poslechnout nikomu jinému. Jediné, co jsem věděla, byl fakt, že už jsem to někde slyšela, a teď i věřím, že to mluvilo, když to sedělo před mým manželem. Sice si nepamatuji, že bych něco slyšela, ale z nějakého důvodu mi jeho hlas vždycky připomene právě ten moment.
Myšlenky, které se tehdy musely honit hlavou mé dcery, mě doteď činí smutnou.
Sice jsem Rakea neviděla od doby, co mi zničil život, ale vím, že byl u mě v ložnici, když jsem spala. Vím a bojím se, že se jednoho dne probudím a on na mě bude zírat."


Videa zmiňující Rakea



V létě 2011 vytvořil amatérský filmař hororový snímek postavený volně právě na příběhu Rakea. Můžete se na něj podívat zde:

Uživatel Youtube Ryan Morphy (aka Vicious516) též natočil video zmiňující Rakea, na které se můžete podívat zde:


Originál ZDE

Web Blind Maiden - Namluveno!

4. září 2017 v 11:19 | Kman CZ |  Namluvené creepypasty
Další namluvená CP od Kmana! :)
-Jas

Clockwork: Tvůj čas vypršel

1. září 2017 v 13:44 | Luciiid |  Creepypasty
(UPOZORNĚNÍ: Extrémní a bohužel ne nutné GORE: krev, násilí, brutalita. Není vhodné pro slabé povahy a mladší čtenáře.)

Malá holčička seděla u sebe v pokoji. Její rozdrbané hnědé vlasy měla učesané do dvou culíčků a její kaštanově hnědé oči zíraly na dveře. Pevně obejmula svou plyšovou žirafu a pozorně poslouchala řev svých rodičů.
"Nikdy jsem neměl mít děti!" ozval se hlasitý hluboký hlas. "Jen dělají bordel, stěžují si a čmárají po zdech."
Byl přerušen naštvaným řevem matky holčičky. "Jsou to děti, Davide! Neznají nic lepšího!"
"S tímhle jdi do prdele, Marybeth. Už nechci slyšet tvoje debilní výmluvy, už jich mám tak akorát dost!"
"A co chceš jako dělat?"
Holčička zaslechla kroky blížící se k jejímu pokoji a obejmula svou žirafu pevněji. Dveře se násilím rozletěly a za nimi stál její obrovský tlustý otec. V jedné své masité ruce držel obrovskou knihu.
"Přestaň, Davide!" zaječela její matka, ale otec její prosebné nářky ignoroval. Popadl malou holčičku za límec a ta se začala klepat strachem. Otec holčičky zlověstně pozvedl knihu.
"To máš za to tvoje posraný čmárání po mých zdech, ty malá náno!"
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.