STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 3, prolog

28. září 2017 v 15:30 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Byl svěží zimní den a pofukoval jemný, ale mrazivý vánek. Celestia pozorovala ze svého kočáru, který letěl nebesy, krajinu pod sebou přikrytou dekou sněhu.
'Jaký nádherný den pro svatbu.' Pomyslela si Celestia a usmála se. Už to bylo tak dlouho, co naposledy byla na svatbě, vždycky jí v cestě stály povinnosti, ale nyní, když byla Luna zpět, si mohla na krátký čas odskočit. Navíc jí nikdo nemohl nařknout, když se na svatbě braly dvě držitelky Elementů Harmonie.
Jakmile se její kočár začal přibližovat k zasněženému Ponyvillu, nedokázala si nevšimnout oddechujícího fialového jednorožce, který tak vyčníval z bílého pozadí. Celestia se trochu zachichotala; věděla, jak si její žákyně potrpí na každičký detail, a že svatba dvou jejích nejlepších kamarádek jí nervovala více než obvykle.
Jednorožec se rychle podíval k nebi, usmál se, kočár přistál a hned byl jednorožec u něj.
"Princezno! Díky bohu, že jste tady! Jenom o deset minut a čtyřicet dva sekund pozdě, ALE TO NEVADÍ!" Zasmála se Twilight s pocuchanou hřívou, "Můžeme ztracený čas ještě dohnat! Když přesuneme družičkový průvod sem-" rychle něco načmárala do svého zápisníku, "a přesuneme bufet sem a-"
"Twilight," promluvila Celestia jasně, čímž přerušila svou nejlepší žákyni, která se na ní rychle podívala, "musíš se uklidnit. Jestli to přeženeš, neskončí to dobře." Celestia se zasmála, jakmile spatřila její zděšený výraz, "Navíc, deset minut svatbu nezkazí. Dokonce by jí to mohlo vylepšit. Jen si to vezmi, napětí ve vzduchu, všichni netrpělivě čekají, až událost začne, pomalé odhalení publiku." Celestia mrkla na svou studentku.
"… S hudbou a atmosférou bude napětí už takhle dost vysoké," řekla Twilight, rychle jí problesklo hlavou a její hříva se vrátila do normálu a usmála se, "se zatajeným dechem sedí na krajích svých sedadel a očekávají příchod nevěsty. Každý další moment je činí netrpělivějšími ještě více, až se konečně otevřou velké dveře a odhalí nebesky krásnou postavu za nimi."
"Teď myslíš jako spisovatel," Celestia se zakřenila a Twilight se zasmála jejich společnému skrytému vtipu. (pozn. P. V díle od stejného autora Zkoumání Kouzla Ponoření do Mysli Twilight ukázala Celestii ono kouzlo a Celestia se dozvěděla, že Twilight jako malá psala fanfikce. Všichni víme, jak začátečnické fanfikce vypadají) "No, slibuji, že už slavnost nebudu dál zdržo-" Jakmile Celestia položila kopyto na zem, okamžitě ho zase zvedla, zaražená v půlce myšlenky s otevřenou pusou.
"… Děje se něco, Princezno?" zeptala se Twilight zmatená náhlou změnou v princeznině chování.
"… Twilight… ty to…" Celestia zamrkala na svou studentku, která normálně stála, jako by se nic nedělo. Twilight jí zmatený výraz oplatila a Celestia se znovu podívala na zem, které se před chvílí dotkla. Pomalu znovu nohu k zemi přiblížila. Potom ho rychle zase zvedla, jako by jí země chtěla nohu sníst.
"… Celestie, co se děje?" zeptala se Twilight zmateně a nevěděla, jestli má mít strach nebo ne.
Celestia nijak neodpověděla, jen napřímila oči. Avšak jakožto panovnice země po tolik let zklidnila pořádně nervy a položila kopyto na území Ponyvillu. Páteří jí projela vlna elektřiny a cítila, jak jí vstala hříva vzadu na krku. Tohle nebylo přirozené, nikdy nic takového ještě necítila.
Země měla pulz. Pomalý, pozvolný pulz, jako by se ze země snažilo něco osvobodit. Ale nehýbala se a nejevila známky, že by s ní bylo něco špatně. Pozorovatel by na Ponyvillu nespatřil nic nenormálního. Ale pulzování země jí nahánělo husí kůži; připadalo jí hrozivě hanebné, jako by jí chtělo od Ponyvillu co nejdál.
"Ty to necítíš, Twilight?" zeptala se Celestia zvědavě a pohlédla na svou studentku.
"A co přesně mám cítit?" Twilight se podívala na svá kopyta, jedno zvedla a podívala se na něj zespoda, potom zavál vítr a nahnal jí husí kůži, "no, je mi trochu zima, jestli myslíte to."
Celestia si svou nejlepší studentku chvíli prohlížela a potom obrátila pozornost zpět k zemi. Pulzy byly přesné a pravidelné, mezi jednotlivými byla vždy čtyři vteřiny mezera. Ale jestli to necítila ani její studentka, tak to možná mohlo počkat až po svatbě.
"No… teď to neřeš, Twilight. Musíme se soustředit na svatbu," Celestia přikývla.
"Och… tak dobře, princezno, když to říkáte," řekla rychle Twilight a znovu se podívala do svých poznámek, "Dobře, tak se do věcí dáme, než je prodloužíme ještě více!" Twilight se poté rozběhla k radnici, aby už vše šlo jako po drátkách.
"Promluvím si s ní po svatbě," řekla potichu Celestia a následovala svou studentku.


Celá svatba proběhla jako na drátkách a Twilight si mohla oddechnout. Celestia celou oslavu všechny pozorovala s úsměvem na tváři. Opravdu se zdálo, že pulzování vnímala pouze ona sama. To nebylo dobré znamení pro její srdce. Jestli to cítila jen ona, znamenalo to, že v tom byla zapletená nějaká mocná magie, a to ji znepokojovalo.
Pozorovala, jak v sále všichni tančili, jedli a pili na zdraví nejnovějšímu šťastnému páru v Ponyvillu. Byla ráda i za ostatní poníky, ačkoli jí pulzování země nahánělo strach. Vedle ní stála její studentka, ta jediná, kdo viděl, jak na pulzy města reagovala.
Celestia studentku koutkem oka pozorovala, jak se radovala nad vším, co se právě dělo. Tohle byla nejspíše první svatba, na které Twilight byla a Celestia si všimla, jak si dělá o celé události poznámky.
"Opravdu tvoří kouzelný pár," promluvila Celestia na svou studentku a zachichotala se, "ale musím uznat, že jsem překvapená. Nikdy by mě nenapadlo, že dvě nositelky Elementů Harmonie posunuly takhle své životy o krok vpřed."
"No jo, taky mě to překvapilo," Twilight se usmála a podívala se na ně. "Upřímně… moc o lásce nevím, ale i tak dokážu říct, jak moc se milují."
"Naučila ses z toho něco?" zeptala se Celestia zvědavě, pobavená studentčiným zapojením se do svatby. Twilight se určitě něčemu důležitému přiučila a chtěla si to vyslechnout.
"… Myslím, že ano, princezno," Twilight se usmála a Celestia poslouchala, "zjistila jsem, že láska je skutečně nádherná věc. Přináší v poníkově životě neskutečné štěstí a může vést v budoucnosti k úžasným dobrodružstvím. Navzájem si pomůžou díky své lásce dosáhnout svých snů."
Celestia si nemohla pomoct a usmála se. Hřálo jí u srdce, že se její studentka naučila tolik novému od té doby, co žila v Ponyvillu. Hlavou jí prolétla otázka, kterou v sobě prostě nedokázala udržet.
"Znamená to, že brzo uvidím svou studentku s přítelem nebo přítelkyní?" Celestia se lehce zasmála, když Twilight zčervenala.
"No… J-jestli potřebujete, abych se dozvěděla více… a-ale bylo by to tak trapné." Twilight se rychle začala ohlížet kolem sebe, znervózněná představou, že by najednou musela s někým chodit. Celestia si nemohla pomoct, ale shledala její reakci roztomilou a vtipnou zároveň. Vždycky ji překvapovalo, jak vážně Twilight své studium brala. Vždy jí to přinášelo zároveň potěšení, ale i popuzení, ale dneska jí to přišlo zábavné.
"Neboj se, má studentko, nikdy bych tě nenutila najít svou lásku." Twilight si oddechla, "Láska je něco, co bys měla najít ke svému štěstí sama. To nikdy nezapomeň."
"Nezapomenu, princezno," Twilight se usmála a znovu věnovala pozornost svým tančícím kamarádkám. "Jaká škoda, že nemohla přijít i princezna Luna."
"Bohužel musela zůstat, aby za mě v mé absenci převzala povinnosti." Celestia pomalu přikývla. Byla to pravda, ale právě teď by si přála, aby šla Luna s ní. Druhý názor na pulzování země by se jí docela hodil.
Celestia se zatvářila vážně, když jí kopyty projela další vlna. Nepřestaly během celé svatby. Něco se s městem dělo a nyní byl nejlepší čas, aby o tom Twilight řekla.
"Twilight, je zde jedna důležitá věc, kterou s tebou musím prodiskutovat," řekla Celestia pomalu.
"Jaká, princezno?" Twilight vzhlédla ke své učitelce, trochu zaskočená náhlou změnou hlasu.
"No, abych pravdu řekla… jakmile jsem přijela do Ponyvillu, něco bylo špatně. Jako by se s Ponyvillem něco dělo." Celestia mluvila pomalu a jasně. Všimla si, jak se její studentce začala klepat záda.
"Ale co?" zeptala se Twilight opatrně.
"Nejsem si jistá… a upřímně to je to, co mě na tom děsí nejvíc." Její slova byla těžká. "Ale ať už je špatně cokoli, zdá se, že to cítím pouze já."
"Co… co cítíte, princezno?" zeptala se zmateně Twilight. Celestia chvíli přemýšlela, kolik toho mohla Twilight říct. Podívala se na svá kopyta a znovu jimi proběhla další vlna, jako by město mělo své vlastní srdce.
V tom jí něco napadlo.
"Nedokážu přesně říct, Twilight. Ale musíš mi věřit, že se s Ponyvillem něco děje a že se to dneska pokusím spravit." Celestia se podívala na tancující poníky. "Chtěla jsem, abys o tom věděla, takže jestli uvidíš něco divného, budeš připravená."
"Ale na co bych se měla připravit, princezno?" zeptala se stále vystrašená Twilight.
"To… nevím jistě," řekla Celestia po pravdě, "ale mám dojem, že až s tím něco udělám, tak to bude vidět. Teď nechci, aby obyvatelé Ponyvillu začali panikařit, ale jestli se něco stane, buď připravená nepropadat panice, ano?"
"No… tak dobře, princezno, udělám, co bude třeba." Twilight entusiasticky přikývla.
"Já věděla, že s tebou mohu počítat," Celestia se na svou věrnou studentku usmála. "A teď, nedáme si kousek dortu? Stejně do setmění nic neudělám."
"To zní dobře!" Twilight se usmála, ale Celestia jí stejně ještě stále na očích viděla strach. Rychle odklusala ke stolu s občerstvením a uřízla si kousek dortu.
"Myslím, že vím, co se děje..." zamumlala se Celestia pro sebe, "a měla bych být schopná to zastavit." Pohlédla k zemi, která znovu zapulzovala.

Celestia procházela Ponyvillem a její teplý dech jí hladil obličej. Nastala noc a na nebi zářil jasný stříbrný měsíc. Většina města pokojně spala u sebe doma, hodně jich bylo opilých, někteří pouze unavení z oslavování a někteří si jen chtěli odpočinout před ranní prací. Podle nich princezna odletěla hned po oslavě zpátky do Canterlotu.
Ale teď se procházela ulicemi Ponyvillu, pouze několik ulic od náměstí. Každý krok jako by se jí ozvěnou ozýval v hlavě, ačkoli věděla, že tak hlasitě nechodila. Zavál studený vítr a naskočila jí husí kůže.
Pulzování se ani na vteřinu nezastavilo. Spíše jakmile se setmělo, tak pulzování ještě zesílilo. Jako by spící poníci dodávali té věci sílu, a to ji děsilo. Zastavilo se na místě, které dobře poznávala jako střed Ponyvillu a podívala se na zem a majestátně roztáhla křídla do nočního vzduchu. Narovnala se a její tělo bylo ozářeno stříbrnou září měsíce.
"Tak dobře, nevím přesně, co se tu děje, ale ukončím to," řekla Celestia do noci. Její roh začal žlutě zářit shromážděnou magií a vybavovala si jednotlivá kouzla, která plánovala použít. Vlny magie začaly přecházet z jejího těla do země Ponyvillu. Kouzlo se rozběhlo všemi ulicemi a hledalo zdroj pulzování, snažíc se ho nějak identifikovat.
Najednou jako by město tiše zařvalo a nasadilo proti kouzlo větší, strašlivější vlnu energie do ulic Ponyvillu.
Celestia zalapala po dechu, když jí mysl prořízla ještě větší mlha. Její roh znovu rychle zazářil a vytvořil kolem ní bublinu energie, která toxickou sílu odstrkovala co nejdál od jejího těla. Několikrát se zhluboka nadechla a zadívala se do zvláštního vzduchu kolem sebe. Jako by vzduch celý Ponyville deformoval a měnil a pulzování už nebylo pouhými impulzy, ale byly to vlny neskutečných emocí.
"Nevím, co jsi zač, ale nejsi v Ponyvillu vítán. Okamžitě odejdi." Celestii začaly bíle zářit oči a její roh začal svítit ještě zářivěji. Vzduch jako by zaváhal a ucouvnul před princezninou magií.
Celestia uvolnila vlnu magie ze svého těla a chvíli v ní zvláštní energii doslova koupala. Vzduch jako by křičel a sténal, jako by mu bylo její magií ubližováno, jako by se jí nedokázal postavit.
Jakmile Celestia ukončila svůj útok, rozhlédla se kolem sebe a zdálo se, že se vzduch vrátil do normálu a přestal se svými protiútoky.
"Ne, to bylo příliš jednoduché," zamumlala si pro sebe a znovu rozzářila svůj roh. Znovu vyslala svou magii do země a hledala v hlíně. Pořád to tam muselo být, jen se to snažilo před ní schovat. Ale ona byla odhodlaná to najít a zastavit.
Zalapala po dechu, když se jí něco přisálo na magii a snažilo se to od ní její magii odtrhnout. Poslední zbytky magie se vypařily do vzduchu a zaťala zuby, když ze země kolem ní vyšlehla obrovská vlna energie. Její štít se sotva dokázal ubránit útokům této síly. Rozzářila roh, aby ho posilnila, ale už bylo příliš pozdě. Ve štítu se objevily praskliny, které za chvíli pokryly celý povrch až se štít nakonec rozbil.
Nechráněná štítem, energie zasáhla Celestii jako pytel cihel a poslala jí vzduchem několik metrů z centra Ponyvillu. Zasténala a zavrčela, rychle se postavila na nohy a byla připravená porazit tuto zvláštní sílu. Ale jakmile se postavila, zjistila, že se nemůže hýbat.
Vysílala příkazy svým nohám, ale ty neposlouchaly. Instinktivně rozzářila svůj roh a obalila se magií, aby se mohla dostat z místa, ale ani to nepomohlo. Nakonec koncentrovala veškerou svou sílu kolem své hlavy. Nakonec dokázala pohnout svou hlavou dolů, aby se mohla podívat, co jí drželo na místě.
Celestia vykulila oči zděšením.
Pod ní byl krvavě rudý znak. Byl tvořen dvěma kruhy, mezi kterými bylo plno znaků a antických run. Uprostřed byly tři malé kruhy, taktéž doprovázené runami. Celestia se snažila něco vykřiknout, zapřít se magií proti síle, která jí držela na místě, ale násilí nepomáhalo.
Energie symbolu se kolem ní začala shlukovat. Okolo rohu se jí bleskla magie, ale neměla žádný tvar. Její mysl křičela a vzdorovala síle, která na ní útočila, ale nedokázala se nijak bránit. Zvláštní energie se jí dostávala do mysli a hrála si s jejím rozumem. Její oči začaly blikat a energie začala pomalu trhat realitu tak, jak ji ona znala.
Nakonec ještě sebrala své poslední síly a shromáždila svou energii na záchranu svého rozumu. S lehkým zavrčením uvolnila magickou vlnu jako bombu uprostřed Ponyvillu. Na chvíli vzplanul oheň, ale zase zmizel tak rychle, jak se objevil.
A ve městě byl znovu klid. Boj mezi Celestií a neviditelnou silou byl u konce. Zdálo se, že nikdo celý boj neslyšel.
V Ponyvillu nastalo mrtvolné ticho a jeho obyvatelé neměli ani tušení o boji o jejich životy, který právě proběhl. Protože po boji zbyla pouze jediná věc, která zůstala jako památka na něj.

Ponyville zahalila hustá mlha.

Originál ZDE
Následující ZDE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 creepypasta-and-mysterious creepypasta-and-mysterious | Web | 4. října 2017 v 19:05 | Reagovat

luxus

2 BlackFear BlackFear | 5. října 2017 v 20:07 | Reagovat

[1]: Myslím, že se to teprve rozjede :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám na tento blog a na stránku Pixelaria. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.