STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Listopad 2017

Silent Ponyville 3, kapitola 1

13. listopadu 2017 v 21:09 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Hrála hudba. Tichá melodie tančila vzduchem všude kolem ní, tlumené akordy plynule přecházely jeden ve druhý. Jako by se na nástroj nehrálo už tak dlouho a čekalo se s hraním na tuto příležitost. Melodie jí však naháněla husí kůži.
Fialový jednorožec vyrazil vpřed, ačkoli kolem sebe neviděl žádné světlo. Ale byla odhodlaná jít stále vpřed, ačkoli nevěděla, co je jejím cílem. Připadalo jí, jako by už šla několik dní. Její nohy při každém kroku pulzovaly bolestí. Vůbec nic si nepamatovala, pouze tuto neustávající bolest.
A potom před sebou zahlédla světlo. Bylo jen slabé, sotva jí osvětlovalo svět kolem ní, ale bylo to lepší nežli nic. Když k němu přistoupila blíže, mohla si konečně prohlédnout scénu kolem sebe.
Byla na hradě v Canterlotu. Dokázala by poznat svůj domov naprosto odkudkoli. Ale něco tu nebylo v pořádku. Jindy jasně barevné dlaždice byly nyní dokonale šedé a špinavé. Zdi, které kdysi na sobě nesly malby a různé dekorace se nyní podřizovaly rozkladu a špíně, která byla všude po zemi. Zdi už nebyly vyrobené z kamene a sádry, ale spíš vypadaly, jako by byly zkonstruovány z krví potřísněné ocele. Na místech, kde bývaly nástěnná zrcadla, byla nyní ocelová okna, která při sobě držela pomocí řetězu.
Hrad byl postaven jako klec.
Podívala se za sebe, kde očekávala vstupní dveře do hradu. Místo toho však před ní čněla slepá chodba. Nic nenaznačovalo tomu, že zde kdy vůbec nějaké dveře byly. A ačkoli se nějak musela dostat dovnitř, teď byla uvnitř uvězněná.
Otočila svou hlavu zpátky na cestu před sebou. Znala cesty hradem jako svoje podkovy. Nečekala na nic dalšího a rozběhla se kupředu. Hlavní sál byl přímo před ní. Tam princezna Celestia nejčastěji přijímala hosty, kde stála nahoře na schodišti před okenními obrazy dne a noci.
Netrvalo jí dlouho do síně doběhnout, ale když se tak stalo, okamžitě se zarazila. Síň vypadala jako všechno kolem, vše se rozpadalo, hnilo, nebo bylo potřísněné krví. Ale největší změnou byl okenní obraz, který nyní zdobil zeď za schodištěm.
Zobrazoval Celestii jako obrovskou tyčící se postavu uprostřed, jediné viditelné oko temně rudé. Pod ní byly vyobrazeni poníci a jejich domy v plamenech. Nad ní zářilo slunce a měsíc, jedno zatemňovalo druhé. Na každé její straně byly dva symboly, jeden rudý magický kruh s dalšími třemi uprostřed ozdobený dávnými runami. Druhý byl černý magický kruh, ve kterém byl pro změnu trojúhelník, který měl v sobě zvláštní náhodné křivky. Runy se kolem tohoto kruhu s trojúhelníkem seskupovaly tak, že symbol připomínal hodiny.
Uši jednorožčí klisny zaslechly řinčení řetězů. Vzhlédla vzhůru ke stropu, kde spatřila něco, co vypadalo jako lustr, který se nad ní pohyboval.
Zařízení na stropě najednou vydalo praskavý zvuk a spadlo k zemi. Klisna měla jen pár sekund, aby se skokem mohla vyhnout věci, která padala přímo na ní. Svalila se k zemi a chránila si obličej a čekala, až uslyší zvuk dopadu na zem.
Místo toho jen zaslechla, jak zařízení zachrastilo, jako by se najednou zastavilo ve vzduchu. Tento zvuk následovalo bolestné zaječení, které se odráželo po celé síni. Klisna opět vzhlédla, aby si mohla lépe prohlédnout to, co zvuk vydávalo. To, co si myslela, že byl lustr, byla ve skutečnosti hromada ozdobných dekorací pro výše postavené poníky. Na vrchu byla připevněná koruna; ze které na straně visela tiára, několik kusů brnění a několik dalších přívěsků. Pod všemi těmito dekoracemi se nacházela bytost, která vypadala, jako z ní korunovační klenoty vyrůstaly. Kůže se tomu rozpadala, záda to mělo prohnuté až ke koruně a mělo to pouze bolestivě deformované zadní nohy. Čelist visela volně dolů a bytost zakvílela, čímž odhalila řadu rovných, rozbitých zubů.
Klenoty se začaly houpat. Bytost se snažila natáhnout své tělo dolů a zabořit svoje zuby do fialové klisny.
Ta však nečekala, až na ní bytost zaútočí. Otočila se a vyběhla schody, čímž se jí podařilo utéct. Běžela chodbami, které důvěrně znala. Nevěděla přesně, kam chtěla utéct. Chtěla najít svou učitelku, tu, která jí toho už tolik dala a která byla jako její druhá matka.
Běžela chodbou, kopyta jí duněla o plechovou podlahu. Cítila, jak jí při každém dopadu na zem krev třísní nohy. Chodba, kterou běžela, jí připadala nekonečná, protože všechno kolem ní bylo schované v temnotě. Běžela a kolem ní se míhala ocelová okna. Z oken nebyla vidět žádná známka světla, ani ujištění, že existovalo něco jako nebe.
Kopyta jí nesla dál. Jak běžela chodbou déle, zdálo se, jako by se chodba začala měnit. Země začala být najednou horká, zdi nabyly světlejší barvu a místnost jako by měnila tvar. Ocelová okna se najednou začala měnit na okenní obrazy znázorňující poníky. Každé okno zobrazovalo jinou událost.
Jedno zobrazovalo upalovaného poníka na kůle. Další ukazovalo dva poníky uprostřed boje, každý s jinou zbraní i brněním. Další poník byl pověšený na laně připevněném na měsíc. Další zobrazovalo matku házející své hříbě hladovým aligátorům pod ní. Další mělo na sobě mrtvého poníka, nad kterým se skláněl jiný poník s nožem v puse. Další zobrazoval padlého anděla v náručí sklíčeného poníka.
Jak míjela jednotlivé obrazy, začaly obrazy fialovou klisnu naplňovat hrůzou. Ale ani na okamžik se nezastavila v této nekonečné chodbě a běžela dál vstříc temnotě.
V temnotě před ní se najednou objevil pár rudých očí. Pozorovaly ji, ale klisna běžela dál. Temnota, do které běžela, se začala kolem ní rozpínat po celé chodbě. Rozprostřela se po obrysech a okenních obrazech a šířila se rychleji, než ona běžela. Temnota se plížila za ní, dokud v sobě nepozřela celou chodbu.
Zatímco jednorožčí klisna běžela dál, rudé oči pomalu zmizely ve tmě. Klisna však běžela dál temnotou, aniž by věděla, kam byla vedena.

Kam se zase ten elf poděl...

1. listopadu 2017 v 13:32 | Jas |  Info
Nazdar lidi, zase žádná nová creepypasta, omlouvám se všem, co si mysleli opak... :D Jak všichni víme, v září nám opět začala škola, a ačkoli mi odpadlo několik nudných předmětů k... no... hovnu... :D jako třeba občanka, bižule, fyzika a zemák, tudíž jsem si myslela, že to bude docela v pohodě, tak jsem to krapet přepískla a šeredně se spletla. Ve stresu jsem stejně, bohužel jsem takový typ, který je línej, ale zároveň mi známky úplně jedno nejsou, takže se neučím a pak se za to nenávidím, a navíc jsem toho teď měla krapet hodně (autoškola (předem se omlouvám všem, kdo mají zelený pláštěnky a potkám je za deště... kupte si radši jinou barvu, jinak vás neuvidím :-D ), výměna s Kostnicí, sportovní kurz...), takže nervy v kýblu z věčnýho dohánění učení v maturitním ročníku... prostě bomba. Tím pádem jsem pomalu nesáhla na překlad jak Underline, tak Silent Ponyville. Už snad ale bude lépe a snad se do toho zase brzo pustím! :-)
Mějte prosím ale se mnou strpení ^^;
-Jas
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.