STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 3, kapitola 1

13. listopadu 2017 v 21:09 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Hrála hudba. Tichá melodie tančila vzduchem všude kolem ní, tlumené akordy plynule přecházely jeden ve druhý. Jako by se na nástroj nehrálo už tak dlouho a čekalo se s hraním na tuto příležitost. Melodie jí však naháněla husí kůži.
Fialový jednorožec vyrazil vpřed, ačkoli kolem sebe neviděl žádné světlo. Ale byla odhodlaná jít stále vpřed, ačkoli nevěděla, co je jejím cílem. Připadalo jí, jako by už šla několik dní. Její nohy při každém kroku pulzovaly bolestí. Vůbec nic si nepamatovala, pouze tuto neustávající bolest.
A potom před sebou zahlédla světlo. Bylo jen slabé, sotva jí osvětlovalo svět kolem ní, ale bylo to lepší nežli nic. Když k němu přistoupila blíže, mohla si konečně prohlédnout scénu kolem sebe.
Byla na hradě v Canterlotu. Dokázala by poznat svůj domov naprosto odkudkoli. Ale něco tu nebylo v pořádku. Jindy jasně barevné dlaždice byly nyní dokonale šedé a špinavé. Zdi, které kdysi na sobě nesly malby a různé dekorace se nyní podřizovaly rozkladu a špíně, která byla všude po zemi. Zdi už nebyly vyrobené z kamene a sádry, ale spíš vypadaly, jako by byly zkonstruovány z krví potřísněné ocele. Na místech, kde bývaly nástěnná zrcadla, byla nyní ocelová okna, která při sobě držela pomocí řetězu.
Hrad byl postaven jako klec.
Podívala se za sebe, kde očekávala vstupní dveře do hradu. Místo toho však před ní čněla slepá chodba. Nic nenaznačovalo tomu, že zde kdy vůbec nějaké dveře byly. A ačkoli se nějak musela dostat dovnitř, teď byla uvnitř uvězněná.
Otočila svou hlavu zpátky na cestu před sebou. Znala cesty hradem jako svoje podkovy. Nečekala na nic dalšího a rozběhla se kupředu. Hlavní sál byl přímo před ní. Tam princezna Celestia nejčastěji přijímala hosty, kde stála nahoře na schodišti před okenními obrazy dne a noci.
Netrvalo jí dlouho do síně doběhnout, ale když se tak stalo, okamžitě se zarazila. Síň vypadala jako všechno kolem, vše se rozpadalo, hnilo, nebo bylo potřísněné krví. Ale největší změnou byl okenní obraz, který nyní zdobil zeď za schodištěm.
Zobrazoval Celestii jako obrovskou tyčící se postavu uprostřed, jediné viditelné oko temně rudé. Pod ní byly vyobrazeni poníci a jejich domy v plamenech. Nad ní zářilo slunce a měsíc, jedno zatemňovalo druhé. Na každé její straně byly dva symboly, jeden rudý magický kruh s dalšími třemi uprostřed ozdobený dávnými runami. Druhý byl černý magický kruh, ve kterém byl pro změnu trojúhelník, který měl v sobě zvláštní náhodné křivky. Runy se kolem tohoto kruhu s trojúhelníkem seskupovaly tak, že symbol připomínal hodiny.
Uši jednorožčí klisny zaslechly řinčení řetězů. Vzhlédla vzhůru ke stropu, kde spatřila něco, co vypadalo jako lustr, který se nad ní pohyboval.
Zařízení na stropě najednou vydalo praskavý zvuk a spadlo k zemi. Klisna měla jen pár sekund, aby se skokem mohla vyhnout věci, která padala přímo na ní. Svalila se k zemi a chránila si obličej a čekala, až uslyší zvuk dopadu na zem.
Místo toho jen zaslechla, jak zařízení zachrastilo, jako by se najednou zastavilo ve vzduchu. Tento zvuk následovalo bolestné zaječení, které se odráželo po celé síni. Klisna opět vzhlédla, aby si mohla lépe prohlédnout to, co zvuk vydávalo. To, co si myslela, že byl lustr, byla ve skutečnosti hromada ozdobných dekorací pro výše postavené poníky. Na vrchu byla připevněná koruna; ze které na straně visela tiára, několik kusů brnění a několik dalších přívěsků. Pod všemi těmito dekoracemi se nacházela bytost, která vypadala, jako z ní korunovační klenoty vyrůstaly. Kůže se tomu rozpadala, záda to mělo prohnuté až ke koruně a mělo to pouze bolestivě deformované zadní nohy. Čelist visela volně dolů a bytost zakvílela, čímž odhalila řadu rovných, rozbitých zubů.
Klenoty se začaly houpat. Bytost se snažila natáhnout své tělo dolů a zabořit svoje zuby do fialové klisny.
Ta však nečekala, až na ní bytost zaútočí. Otočila se a vyběhla schody, čímž se jí podařilo utéct. Běžela chodbami, které důvěrně znala. Nevěděla přesně, kam chtěla utéct. Chtěla najít svou učitelku, tu, která jí toho už tolik dala a která byla jako její druhá matka.
Běžela chodbou, kopyta jí duněla o plechovou podlahu. Cítila, jak jí při každém dopadu na zem krev třísní nohy. Chodba, kterou běžela, jí připadala nekonečná, protože všechno kolem ní bylo schované v temnotě. Běžela a kolem ní se míhala ocelová okna. Z oken nebyla vidět žádná známka světla, ani ujištění, že existovalo něco jako nebe.
Kopyta jí nesla dál. Jak běžela chodbou déle, zdálo se, jako by se chodba začala měnit. Země začala být najednou horká, zdi nabyly světlejší barvu a místnost jako by měnila tvar. Ocelová okna se najednou začala měnit na okenní obrazy znázorňující poníky. Každé okno zobrazovalo jinou událost.
Jedno zobrazovalo upalovaného poníka na kůle. Další ukazovalo dva poníky uprostřed boje, každý s jinou zbraní i brněním. Další poník byl pověšený na laně připevněném na měsíc. Další zobrazovalo matku házející své hříbě hladovým aligátorům pod ní. Další mělo na sobě mrtvého poníka, nad kterým se skláněl jiný poník s nožem v puse. Další zobrazoval padlého anděla v náručí sklíčeného poníka.
Jak míjela jednotlivé obrazy, začaly obrazy fialovou klisnu naplňovat hrůzou. Ale ani na okamžik se nezastavila v této nekonečné chodbě a běžela dál vstříc temnotě.
V temnotě před ní se najednou objevil pár rudých očí. Pozorovaly ji, ale klisna běžela dál. Temnota, do které běžela, se začala kolem ní rozpínat po celé chodbě. Rozprostřela se po obrysech a okenních obrazech a šířila se rychleji, než ona běžela. Temnota se plížila za ní, dokud v sobě nepozřela celou chodbu.
Zatímco jednorožčí klisna běžela dál, rudé oči pomalu zmizely ve tmě. Klisna však běžela dál temnotou, aniž by věděla, kam byla vedena.


Twilight se zavrtěla v posteli a pomalu procitala z neklidného spánku. Promnula si oči a posadila se na posteli a ospale zívla. Noční můra jako by byla stále před jejíma očima, ale už pomalu odcházela. Takhle neklidný spánek neměla už dlouho, ale to jí teď neznepokojovalo. Několikrát zamrkala, promnula si oči kopyty, aby se pořádně rozhlédnout po své ložnici a odhadnout čas. Ale okolí zůstalo černé.
"… Je moc brzo na vstávání," vynadala si potichu za vzbuzení se z noční můry a znovu si lehla, zachumlala se do peřiny a znovu zavřela oči. Přetočila se a znovu našla pohodlnou pozici. Byla v ní však jen několik minut, potom se opět přetočila do jiné a snažila se usnout.
Takhle to pokračovalo ještě několikrát, než jí konečně její neschopnost usnout začala lézt na nervy. Znovu se posadila a promnula si oči, aby z nich dostala tíhu ospalosti. Znovu několikrát zamrkala, ale jako by byla naprosto slepá. Zvedla před sebe kopyto a zamávala s ním a snažila se poznat, jak moc velká tma kolem ní byla. Dotkla se jím dokonce svého čela a stejně ho vůbec neviděla.
"Co to…" zašeptala zmatená Twilight a otočila hlavu směrem, kde mělo být její okno. Jakoukoli jinou noc by do ložnice pronikalo měsíční světlo a lampy Ponyvillu, takže by dokázala rozeznat alespoň něco. Ale okno bylo stejně tmavé jako zbytek místnosti. Temnota, která jí obklopovala, nebyla normální.
"Dobře, co se to děje?" zamumlala si pro sebe a snažila se soustředit. Její roh se rozzářil a vyvolal jednoduché kouzlo, které zapálilo svíčku a osvítilo tak pro ni místnost. Před jejíma ospalýma očima se objevila známá ložnice, ale jakmile se podívala na okno, zalapala po dechu.
Zvenčí bylo k oknu přibité prkno, které bránilo jakémukoli světlu proniknout dovnitř.
"Ale no tak, že všech těch špatných vtípků…" Twilight si povzdechla a otočila hlavu k lucernám kolem místnosti. S jemným škrtnutím se rozžhnuly a v místnosti bylo rázem lépe vidět. Okamžitě záři svého rohu utlumila, jakmile zaslechla svého malého spícího dračího asistenta, který při rozsvícení podrážděně zavrčel.
"To už je ráno?" zavrčel Spike, posadil se a promnul si oči.
"Pravděpodobně ano, Spikeu," řekla Twilight a vstala z postele, "zdá se, že nám někdo na okno přibil prkno, aby nás zmátl. Byl to nejspíš poslední žertík Rainbow Dash, než vyrazí na líbánky." Twilight ukázala kopytem na okno.
"Aha…" řekl Spike a zmateně si poškrábal hlavu, "Dost divný žertík." Protáhnul se a zvedl se ze svého košíku a zamířil ke dveřím dolů. "Tak já půjdu napřed a udělám snídani."
"To by bylo od tebe moc milé, Spikeu." Twilight se na svého asistenta usmála.
"Od čeho je přeci asistent číslo jedna," zakřenil se Spike a sešel dolů ze schodů. Twilight se musela usmát na za svým asistentem plného energie, ačkoli právě vstal, a přešla ke svému zrcadlu. Kouzlem si přivolala ležící kartáč a začala si česat hřívu. Neměla vyloženě vrabčí hnízdo, ale stejně se potřebovala učesat. Rychle si projížděla v hlavě události minulého dne, toho, jaký měla strach z organizace svatby a jak byla ráda, že všechno nakonec dobře dopadlo, a jak jí Celestia prozradila jedno zvláštní tajemství.
"No jo vlastně…" Twilight otočila hlavu k zabarikádovanému oknu. "Zajímalo by mě, jestli její plán nakonec vyšel." Twilight o tom chvíli přemýšlela, ale potom se usmála. "Samozřejmě, že vyšel. Je to princezna, když si usmyslí vyřešit nějaký problém, udělá to." Uspokojená se svým tvrzením opět uložila kartáč zpátky na noční stolek.
"… Hm, co je tohle?" zeptala se zmateně Twilight, když si na nočním stolku všimla něčeho, co tam před chvílí nebylo. Stála tam úzká hnědá krabička s hádankou na víku, která se skládala z 15 zpřeházených kousků a kterou nemohla vyřešit pouhým podíváním se na ni.
Twilight si přitáhla krabičku k sobě, aby si jí mohla lépe prohlédnout. Krabička měla na boku pant, přes který se očividně dala otevřít. Twilight krabičkou zatřepala a uslyšela, jak v ní něco zarachotilo. Snažila se krabičku otevřít, ale zjistila, že je zamčená. Chvíli si prohlížela hádanku na víku a pak dostala nápad.
"Jo aha, ta hádanka musí být odemykající mechanismus. Když jí vyřeším, krabička se otevře." Usmála se a začala pohybovat jednotlivými částmi obrazce a pokaždé, když dala kousek na správné místo, něco v krabičce kliklo.
"TWILIGHT!" zařval Spike a vyletěl zase nahoru do ložnice a vyrušil tak Twilight v řešení hádanky.
"Co se děje, Spikeu?" zeptala se zmateně Twilight pomoci se dožadujícího dráčka.
"To prkno není jen na okně v ložnici! Jsou na všech oknech!" Spike rychle ukázal dolů ze schodů.
"Na všech?" řekla zaraženě Twilight. Rychle následovala Spikea z ložnice dolů po schodech do nižších pater knihovny. Samozřejmě, že jakmile se podívala na jakékoli další okno, tak také bylo zabouchnuté prknem, aby dovnitř nemohlo světlo. Spike už rozsvítil tolik luceren, kolik jen stihl, čímž už bylo v knihovně dobře vidět.
"Dobře, co se to do sena…?" Twilight chtěla vyjít hlavními dveřmi ven. Její roh se rozzářil a chtěla dveře otevřít, vyjít ven a podívat se na kloub tomuto nepovedenému žertíku.
Twilight do dveří vrazila. Kousek ucouvla, oklepala hlavu a promnula si čumák. Dveře před ní zůstaly zamčené. Zadívala se na dveře a znovu rozzářila svůj roh a snažila se celou svou silou dveře otevřít. Dveře se však nehnuly ani o píď a bylo jedno, jak moc se Twilight snažila.
"Proč jsou ty dveře zamčené? Proč je nemůžu otevřít?" zavrčela podrážděně Twilight. "Dobře, tenhle žertík zašel až příliš daleko. Jak mám vyprovodit Rainbow Dash a Fluttershy na jejich líbánky, když se nemůžu dostat z vlastního domu?" zavrčela, došla ke dveřím a pokusila se kopytem stisknout kliku. V tu chvíli si však uvědomila, že na dveřích bylo něco, co tam nikdy předtím nebylo. Uprostřed dveří byl nainstalován nový zámek. Zdálo se, že to byl ten důvod, proč se nemohla dostat ven.
"… Spikeu, přines mi tu knihu o otvírání zámků," řekla Twilight klidně.
"Hned to bude!" zasalutoval Spike a rozběhl se přes knihovnu pro žebřík. Dojel s ním k sekci 2 a vylezl k poličce P. Rychle vytáhnul hnědou knihu a zamával s ní ve vzduchu, "Tady to je, Průvodce zámky a mechanismy!" Spike se šťastně zakřenil a knihu vzápětí obalilo světlo, "Jaj!" Vyjekl Spike, když ho Twilightina magie spolu s knihou přitáhla k ní a praštila s ním o zem.
"Aj, promiň Spikeu," řekla rychle Twilight a pomohla mu na nohy, "Jsem jen trochu vytočená. Nechci, aby nás tohle zdrželo od našich plánů."
"No jo, no jo, já vím," řekl Spike tiše, "zatímco si tu s tím budeš lámat hlavu, já udělám snídani." Mladý drak rychle vyrazil do kuchyně a začal připravovat jídla.
"Dobře, zámky, zámky…" Twilight rychle listovala knihou a snažila se najít to správné kouzlo. "Aha!" Zajásala, jakmile našla to, co hledala. Rychle prostudovala stránku, zapamatovala si formuli a zavřela knihu a rozzářila roh jasnou magií, "Tak ať už je ten zámek pryč." Rohem ukázala na dveře, vyrazil proud energie, který narazil přímo do zámku. Slyšela, jak mechanismus uvnitř zámku běží a najednou se ozvalo hlasité 'klik', které jí oznamovalo, že kouzlo fungovalo.
"Konečně, tak se konečně podíváme, co se to-" dveře znovu klikly, jakmile se je Twilight snažila otevřít, což naznačovalo, že byly stále zamčené. "Hej!" Twilight se na dveře zadívala a znovu použila kouzlo. Zámek znovu chvíli rachotil, a nakonec se znovu ozvalo již známé 'klik'. Twilight se znovu opřela do dveří, ale ty se opět ani nehnuly.
"ARGH!" zavrčela naštvaně Twilight a použila kouzlo i potřetí. Zatímco kouzlo působilo, Twilight zběsile lomcovala klikou a snažila se dveře za každou cenu otevřít. Ani po dalším kliknutí se však dveře nevzdaly. Twilight si musela sednout a podrážděně si promnula čelo. Z nějakého důvodu kouzlo fungovalo a zároveň nefungovalo.
"Možná, že je na tom zámku ochrana proti kouzlům," řekl Spike, když vešel do obývacího pokoje se dvěma talíři s jejich snídaněmi. Kopretinový sendvič pro Twilight a malá hromádka běžně vyskytujícího se tyrkysu, kterou mu dali jako výplatu.
"No, jediný poník, který takhle zámek mohl očarovat, je Rarity, ale ta na žertíky moc není. A už určitě ne na tyto," zamrmlala Twilight a došla ke stolu, kam Spike položil snídani. S chutí se do ní zakousla, zatímco se tuhle záhadu snažila vyřešit.
"Možná ho začarovala Celestia?" poznamenal Spike a sám si dal do pusy jeden drahokam.
"Nebuď hloupý, Spikeu, princezna by nikdy proti mým plánům takhle nevyšla, zvlášť, když se jedná o mé přátele," Twilight zakroužila očima, "Ale… možná by nám odsud mohla pomoct." Twilight se usmála. "Spikeu, rychle, popadni brk a kus pergamenu."
"Zajisté," řekl Spike, a ještě si rychle do pusy narval několik drahokamů, než rychle odběhnul a vrátil se s perem a pergamenem v rukách.
"Dobře. Drahá princezno Celestie," začala Twilight a Spike začal rychle psát, "Píši Vám, protože to vypadá, že mě zde nějaký uličník uvěznil a znemožnil mi tak dostat se ven. Dveře jsou zapečetěny kouzlům odolným zámkem, takže veškerá má snaha ho otevřít byla marná. Protože předpokládám, že Jste stále ve městě, chtěla bych vás požádat, jestli Byste mi nepomohla ven, abych mohla dál žít svůj den. Vaše věrná žačka, Twilight Sparkle."
"Tak a hotovo," řekl Spike a zakončil dopis velkou tečkou a pergamen sroloval. Rychle se nadechl a pozvedl ruličku výš a vydechl úžasný emeraldový plamen, který dopis pohltil
Dopis vzplanul zeleným ohněm a rychle se mu poddal, takže se za chvíli ocitl na zemi jako hromádka popela.
"… Spikeu! Řekla jsem POSLAT, ne spálit!" Twilight si nad prací svého asistenta smutně povzdechla.
"Ale takhle posílám dopisy vždycky," zaprotestoval Spike. Rychle popadl kus volného papíru a napsal Twilightin dopis znova. Znovu ho zaroloval a pozvedl výš, "Dobře, přesně takhle jsem posílal dopisy i v minulosti," řekl rychle, zatímco vzpomínal na své hodiny o tom, jak má pomocí svého zeleného ohně posílat dopisy. Profesionálně se nadechl a plamen znovu pohltil papír.
I tentokrát však papír shořel na popel a připojil se k hromádce již přítomného popela na zemi.
"Počkat… takže… my ani nemůžeme poslat princezně dopis?!" zeptala se Twilight, rozhozená tímto poznáním.
"… Už to tak vypadá," řekl Spike stejně zmateně jako Twilight.
"… Začínám si myslet, že tohle není žádný žertík," řekla Twilight a otočila se zpátky ke dveřím, "Tohle je moc promyšlené na to, aby to byl jen nějaký vtip. Kdo to jen mohl udělat?"
"To nevím. V Ponyvillu není nikdo, kdo by mi mohl zabránit v posílání dopi-" Spike se zarazil uprostřed věty, vyvalil oči, zavřel pusu, nafoukly se mu tváře a popadl se za břicho. Twilight se rychle ohlédla na svého dračího asistenta, který najednou vydal hlasité říhnutí, kolem něj se objevil kouř a oheň, který se za chvíli proměnil v roli papíru.
"Co to? Možná přeci jen náš dopis obdržela…" řekla rychle zmatená Twilight a rychle si dopis přitáhla a otevřela ho.
Jestli to byl skutečně dopis od princezny, tak ještě od ní nikdy takový nedostala. Dopis byl celý počmárán náhodnými znaky, převážně černou barvou s občasnou rudou pod černým zmatkem. Soustředila se na dopis a najednou si všimla, že zpráva bude právě červeným inkoustem. Zdálo se, že původní zpráva byla napsána rudě a pak byla přečmárána černými klikyháky.
"Co se tam píše?" zeptal se Spike, který ten zmatek neviděl.
"Nevím jistě. Ale však já na to přijdu," řekla Twilight, odložila svůj sendvič stranou a na stůl položila pergamen s dopisem. Jak poposunula talíř, tak jím do něčeho narazila a začalo to padat. To upoutalo Spikeovu pozornost, obešel stůl a zvedl to.
Twilight soustředila svou magii a rychle jí prohlédla papír, než z něj černá úplně zmizela. Přisunula si volný papír a pečlivě zprávu přepsala, čímž vytvořila dva dokumenty. Zadívala se na zprávu pořádně a pomalu ji začala číst.

prO to, co se stalo, NeexIstuje omluva
PřekrOucené buď Zjevení pOd převlekem úlevy
posvátné hříbě, ublížené a vyjevené, jehož zRak světla nespatří
žádnoU kaJÍcnost žádný žal žádnou omluvu
žádný návrat

Dopis se téměř nedal přečíst. Jestli tohle měla opravdu přečíst, tak nejen, že tak zpráva byla nejdřív přečmáraná černým inkoustem, ale ještě k tomu zde byla ta divná kapitalizace písmen, jako by autor neměl ponětí, kde se velká písmena vůbec píšou.
"Hej Twilight, tohle jsme tu měli vždycky?" zeptal se zmateně Spike a Twilight se tak chvíli na dopis přestala soustředit. Spike měl v rukách něco, co vypadalo jako malá mahagonová krabička.
"Ukaž mi to," odvětila Twilight, Spike jí krabičku podal a ta si jí rychle prohlédla. Krabička měla nahoře úzkou rýhu s panty, což naznačovalo, že se dala otevřít. Na boku si všimla malé dírky, která vedla zařízení. Když se jí Twilight snažila otevřít, zjistila, že je zamčená a bude tedy muset najít něco, co bude do dírky pasovat.
Twilight se najednou podívala na Spikea a začala si v hlavě přerovnávat myšlenky.
"Spikeu, teď už není pochyb o tom, že tohle není vtip," Twilight položila krabičku na stůl a postavila se, "potřebuju, abys rychle prohledal tohle patro knihovny a našel všechno, co tu nebylo, když jsme šli spát. Já půjdu nahoru a udělám to samé."
"Rozumím," řekl Spike a rychle si do pusy narval zbytek svojí snídaně, než začal prohledávat dům. Twilight rychle vyběhla zpátky do ložnice. Na nočním stolku stále stála krabička s hádankou, kterou se před chvílí snažila vyřešit. Rychle si jí k sobě přitáhla magií a rozhlížela se po zbytku pokoje. Bylo tu však pouze několik rozházených knih jako obvykle, brloh, kterému Spike říkal postel a několik dekorací, které jí každý den připomínaly její poslední rok v Ponyvillu. Když si nevšimla ničeho zvláštního, vydala se do koupelny.
Když i tam rozsvítila lucernu, vypadalo nejdřív vše jako při starém. Ručníky byly tam, kde měly být, vana prázdná, zrcadlo nad umyvadlem ukazovalo její odraz jako obvykle. Ale na umyvadle vedle běžných věcí se nyní nacházela nová malá hnědá lahvička. Byl na ní nápis 'Léčivý nápoj'. Twilight si přitáhla i tu a vyrazila zase dolů, přesvědčená, že nic důležitého nepřehlédla.
Spatřila Spikea, který stále prohledával knihovnu a snažil se nenechat jediný centimetr neprozkoumaný. Twilight rychle došla ke stolu, položila na něj své dvě věci, a ještě jednou si prohlédla, co všechno už nastřádali. Za minutu se k ní přidal Spike s dalším vzkazem v pracce.
"Tohle byla jediná další věc, kterou jsem našel," řekl Spike a začal vzkaz číst, "Píše se tu 'Až bude vše ztraceno, až bude temnota nejsilnější, až bude všechno chladné a bezútěšné, právě tehdy spatříš světlo.' Co si myslíš, že to znamená?" zeptal se Spike a položil vzkaz vedle ostatních nalezených věcí.
"Nejsem si jist, Spikeu… ani nevím, co tu ty věci dělají. Ale určitě na to přijdu," řekla Twilight a znovu si rychle prohlédla všechny věci na stole. Byly tu tři vzkazy, z nichž dva byly jeden, který přepsala, dvě krabičky, jedna s hádankou na víku a zvláštní lahvička s Léčivým nápojem. "Musím na to přijít."
Twilight si rychle přitáhla brko, se kterým psal Spike prvně dopis a také si přitáhla první dopis. Něco jí na stylu dopisu štvalo a nechtěla to nechat plavat. Znovu si vzkaz přečetla a pak ke spodnímu okraji přiložila brk. Rychle přepsala všechna velká písmena v pořadí, v jakém v dopise byla.
"… Oni pozorují?" Twilight vzhlédla a oči přejela celý dům. Nikdo tam kromě ní a Spikea nebyl. Jak by je tedy mohl někdo pozorovat?
"To bylo v tom dopise od princezny?" zeptal se Spike a poškrábal se na hlavě, "to nevypadá jako dopis od princezny."
"To je taky to, co mě tak znepokojuje," řekla Twilight se starostí v hlase, "Snad nám otevření těchto krabiček přinese nějaké odpovědi. A protože zatím nevím, jak otevřít tuhle krabičku," řekla Twilight a odsunula od sebe mahagonovou krabičku, "zkusím nejdřív otevřít tuhle." Přitáhla si krabičku s hádankou a pokračovala v jejím řešení.
"Co je to za obrázek?" zeptal se zvědavě Spike, který sledoval Twilightin pokrok.
"Nevím jistě. Snažím se na to přijít, abych to mohla poskládat rychleji." Soustředila se přiřazování jednotlivých částí k sobě, aby na to přišla rychleji. Spike jí obezřetně pozoroval a snažil se k nevoli Twilight také přispět. Trvalo jí několik minut, než spatřila v obrázku pravidelný vzor. Jakmile však začala obrázek skládat dohromady a tím se jí odhaloval obrázek, byla ještě více zmatená.
"Vypadá to na nějaký kruhový obrazec?" zeptal se zmateně Spike.
"Ale ještě nikdy jsem takový neviděla," odpověděla Twilight stejně zmateně a dál pokračovala ve skládačce. Už konečně viděla základní tvar obrazu. Viděla, kam má každý kousek jít, což jí velmi usnadnilo práci. Za chvíli měla skládanku vyřešenou.
Konečný obrázek se skládal z červeného symbolu dvou kruhů, mezi nimiž byly zvláštní runy a uprostřed nich byly další tři kruhy, které kolem sebe měli podobné písmo.
Jakmile Twilight hádanku vyřešila, krabička udělala konečné cvak, čímž jí bylo naznačeno, že to vyřešila správně. Šťastná se svou prací krabičku otevřela a uvnitř nebylo nic jiného než klíček k hrací skříňce. Twilight ho opatrně zvedla a prohlédla si ho. Potom se podívala na druhou krabičku na stole a všimla si, že malá dírka na boku je stejně velká jako konec klíče.
"Opravdu?" zavrčela Twilight, "otevřela jsem jednu krabici, jen abych dostala klíč k další?" Povzdechla si, zvedla druhou krabičku a vložila klíč do dírky. Přesně se vešel a jako by se přilepil. Pomalu klíčkem otočila a slyšela, jak se malá kolečka uvnitř pohybují. Spike jí pozorně sledoval, a zatímco Twilight točila klíčkem, chytil se stolu. S poslední otáčkou krabička cvakla.
Twilight už chtěla krabičku otevřít sama, ale víko najednou vystřelilo samo od sebe.
Něco vyletělo z krabičky do vzduchu. Twilight málem překvapením krabičku upustila, když to, co vyletělo, se dotklo stropu a proměnilo se v clonu světla. Spike s Twilight si museli přikrýt oči a čekali, až světlo trochu pohasne. Když se tak stalo, oba zamrkali a spatřili spršku malých světélek padajících k zemi.
"Co to má znamenat?" zeptal se Spike, celý nesvůj ze scény, která se před ním odehrávala.
"Už jste hotovi s přípravami?" ozval se za nimi důvěrně známý královský hlas. Twilight a Spike okamžitě otočili hlavy a spatřili za sebou průsvitný obraz princezny Celestie. "Přeci jen je to důležitá noc."
Twilight otevřela pusu a chtěla promluvit, když tu byla vyrušena druhým královským hlasem.
"Zajistili jsme veškeré přípravy. Nemusíš se bát, tví poddaní budou s námi v bezpečí." Překvapený jednorožec s drakem otočili své hlavy zpátky a spatřili obraz tmavě modrého alicorna s tmavou magickou hřívou, princeznu Lunu, která šla naproti Celestii. "Teď už bys měla jít, abys nebyla pozdě. Neměla bys nechat své přátele čekat."
"Tak dobře, děkuji za všechno, Luno," Celestia se děkovně poklonila, pak se otočila a rychle vyběhla.
"Za nic, má sestro, vždycky ti rádi pomůžeme," usmála se Luna.
Padající světélka pomalu zmizela a zanechala dvojici v naprostém zmatku. Nemohli se přinutit uvěřit tomu, co se právě stalo.
"Co to do sena mělo znamenat?" přerušil nakonec Spike ticho a vyhodil ruce do vzduchu, "Obrazy princezen? Nikdy jsem žádnou takovou magii neviděl! Co se to tu děje, Twilight?"
"Spikeu…" řekla Twilight klidně, "Já nevím. Opravdu si přeju, abych to věděla. Začínám z toho všeho mít opravdu špatný pocit. Právě teď musíme někoho vyhledat, nejlépe princeznu Celestii, ale když najdeme naše přátele, tak ti nám mohou také pomoct. Spolu přeci zvládneme naprosto všechno." Twilight se usmála a podívala se dovnitř krabičky, kterou před chvilkou otevřela.
"Hej, co tady dělá tohle?" Twilight zvedla do vzduchu přívěsek se špičatým krystalem ve stříbrném zdobení.
"Hej, není to ten přívěsek se kterým se hledají knihy v Canterlotských archivech?" zeptal se Spike zmateně.
"To je, Spikeu. Ale co dělal v téhle skříňce?" Twilight si ho zvědavě ve vzduchu prohlížela. Potom se soustředila a vložila do krystalu trochu své magie, čímž ho rozsvítila. "No, zdá se, že funguje." Okomentovala a dala si přívěšek kolem krku, aby byl v bezpečí, "Budu ho mít u sebe, dokud ho nevrátíme zpátky Celestii." Jakmile dořekla, podívala se ještě jednou do krabičky, jestli tam ještě něco nezůstalo.
"Hele, klíč!" řekla překvapeně Twilight a pochlubila se svým nálezem. Vytáhla malinký klíč z krabičky a pořádně si ho prohlédla.
"Myslíš, že by mohl být od hlavních dveří?" řekl Spike a podíval se na zamčené dveře.
"Jen jedna možnost, jak to zjistit," řekla Twilight, otočila se ke dveřím a vyrazila k nim. Opatrně vložila klíč do zámku a slyšela cvaknutí. S otočením zámek vydal další cvaknutí, čímž ji informoval, že by dveře měly být odemčené, ale protože už stejný zvuk slyšela několikrát předtím, měla samozřejmě své pochyby. Zvedla kopyto a opřela se jím o dveře, aby zjistila, jestli její činy měly nějakou cenu.
Dveře se hlasitě otevřely, jako by panty nebyly použity už několik let a zrezivěly, což bylo Twilight divné. Ale jakmile vykoukla ven, okamžitě na vrzající panty zapomněla.
Hustá mlha se plazila přímo u jejího prahu a pokrývala i celý zbytek Ponyvillu. Twilight ani neviděla domy na druhé straně ulice. Mlhou viděla jen několik stop před sebe.
"Svatý guakamole, ještě NIKDY jsem takové počasí v Ponyvillu nezažil!" řekl šokovaně Spike, jakmile spatřil mlhu sám. Vystoupil ze dveří ven a zamával v mlze rukou, čímž trochu mlhy odehnal, ale na její místo se přiřítila hned další mlha.
Twilight dál nevěřícně zírala před sebe. Rainbow Dash by nenechala takhle Ponyville zakrýt mlhou, a ani žádná předpověď počasí nehlásila takhle hustou mlhu. Snažili se poníci starající se o počasí s tím něco udělat? Jak to bylo vůbec možné, aby se tolik mlhy objevilo jen přes noc? Tolik mlhy by trvalo nějaký čas doručit, navíc by všude nejdřív byla upozornění, že se doručuje do města. Všechno to bylo tak falešné.
"Chtěla jsem, abys o tom věděla, takže jestli uvidíš něco divného, budeš připravená."
Celestiina slova najednou Twilight probrala jako kýbl studené vody. Twilight rychle otočila hlavu a odběhla zpátky ke stolu.
"Twilight?" zeptal se Spike, když spatřil podivné jednání své jednorožčí učitelky.
Twilight si rychle přitáhla všechny zbývající věci na stole, což byly tři vzkazy a léčivý nápoj. Zavřela oči a soustředila se, aby ze své magie udělala magickou úschovnu, kam dala všechny věci, které v tu ránu zmizely ze světa a našly útočiště v této kapse. Potom se s vážným výrazem otočila na Spikea.
"Twilight, proč se tváříš tak vážně?" řekl Spike, ještě víc podrážděný výrazem Twilight než čímkoli, co se toho rána stalo.
"Spikeu, vyrážím do Ponyvillu. Potřebuju, abys tu zůstal a zajistil, aby se nic nes-" Twilight se najednou zarazila, vytřeštila oči a zúžily se jí zorničky.
Spike ležel před ní na zemi, jeho tělo na několik kousků různě rozházených po zemi. Jeho horká krev byla všude, včetně její srsti. Krev byla podél zdí doprovázená škrábanci drápů, když se dráček snažil schovat před jeho útočníkem. Krev jí na srsti pálila, jako by jí říkala, že je to celé její vina.
Chtěla křičet, brečet, ale její hlas se jí zadrhával v krku a dusil jí.
"Twilight?" zvolal Spike a donutil Twilight otočit se a podívat se na svého dračího asistenta ve dveřích. Rychle projela očima místnost a snažila se najít jakékoli památky té scény, které byla právě svědkem. "Twilight, děsíš mě. Co že to po mě chceš?"
Twilight nemohla chvíli mluvit. Byla tak otřesená tou strašlivou scénou, které ani nerozuměla. Věděla pouze jednu věc, kterou jí vize sdělila.
Jestli nechá Spikea v knihovně, stane se mu něco strašlivého.
"Změna plánu, Spikeu…" řekla Twilight a skryla tak svůj strach v krku, "Jdeš se mnou. Musíme najít princeznu Celestii."
"Ach… tak dobrá," řekl Spike, než se otočil zpátky na mlhu a pak zase zpět na Twilight. "Počkej, jen si něco vezmu s sebou." Řekl rychle a přeběhl k jedné polici. Twilight ho zvědavě pozorovala a drak se za chvíli vrátil se srolovaným papírem. Měli bychom si s sebou vzít mapu Ponyvillu, v téhle mlze těžko něco uvidíme," zakřenil se vesele.
Twilight nejdřív vyjeveně zamrkala a pak se na něj usmála. Jeho přítomnost jí nyní uklidňovala ještě více.
"Dobrý nápad, Spikeu, přesně díky tomuhle jsi můj asistent číslo jedna," pochválila Twilight draka, který to s hrdostí přijmul. Twilight ho však nenechala moc mluvit, obalila ho svou magií, zvedla ho do vzduchu a posadila si ho na záda. "Tak tedy pojďme vyřešit tu záhadu, co se s městem vůbec stalo." Řekla Twilight a jistým krokem vyrazila ke dveřím.
Věděla, že když bude Spike s ní, dokáže se vyrovnat se vším, co pro ni tahle divná mlha připravila.

A tak se oba dva vydali do podivně tichého Ponyvillu.

Originál ZDE
Předchozí ZDE
Následující ZDE
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.