STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 3, kapitola 2, část 1

10. prosince 2017 v 11:17 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Twilight opatrně procházela mlhou a prohlížela si neobvyklé okolí. Na zemi už nebylo ani stopy po sněhu. Kamkoli se podívala, tam chyběla i ta nejmenší vzpomínka na to, že má být zima. Dokonce se značně oteplilo i ovzduší; vzduch už neměl svůj štiplavý říz. Namísto toho tam vál teplý vítr, který si pohrával s mlhou v celém městě, ale nikdy jí z něj nevyhnal.
"Dobře, ze všeho nejdřív bychom měli najít Pinkie Pie. Když ji najdeme, najdeme určitě i princeznu!" Spike se usmál a zadíval se do mapy, "A když půjdeme stále touhle cestou, dorazíme k Sugar Cube Corner cobydup!" řekl Spike s úsměvem na tváři, čímž vytvářel atmosféru odlišnou od celého zbytku města.
"Děkuji, Spikeu, dokonce v čase krize jsi stále můj asistent číslo jedna," Twilight se usmála, ráda, že měla svého asistenta po boku. Jeho hlas ji trochu uklidňoval. Chvíli váhala, jestli ho má vůbec vzít s sebou, přeci jen v knihovně by byl v bezpečí a mohl by se před nebezpečím schovat. Tedy do té doby, než měla tu vidinu. Ať se ve městě dělo cokoli, věděla, že Spike by v knihovně nebyl v bezpečí. Docela jí zajímalo, jestli se teď ve městě vůbec nacházelo nějaké místo, které by mu zajistilo ochranu.
Twilight si za pochodu pečlivě prohlížela všechny domy, kolem kterých šli, až se nakonec před jedním zastavila.
"Hm? Co se děje, Twilight?" zeptal se Spike, kterého trochu zaskočilo, že klisna najednou zastavila.
"Spikeu, každičký dům, kolem kterého jsme zatím šli, je stejně zabouchaný prkny stejně jako knihovna," vysvětlila Twilight a trochu sešla z plánované cesty a došla ke dveřím do domu. Byly zavřené a všechna okna byla přebitá prkny tak, že se dovnitř nedostalo žádné světlo. Zvedla kopyto a opřela se jím do dveří a zaslechla, jak se zasekly. Chvíli se s nimi snažila bojovat, ale dveře se stále zarážely na jednom místě, jako by byl rozbitý zámek.
"Proč si myslíš, že to tak je?" zeptal se Spike, zatímco sledoval Twilight, jak lomcuje dveřmi.
"… To nedokážu říct," na chvíli se zarazila zauvažovala nad jeho otázkou, "zdá se, že tento fenomén postihl celé město. Což znamená, že jsou všichni uvězněni ve svých domovech tak, jak jsme byli uvězněni my." Twilight si při uvažování podrbala kopytem bradu, "Což znamená, že se možná nebudeme moci domoct Pinkie a s její pomocí najít Celestii.
"No, nikdy nevíš, dokud to nezkusíš, ne?" řekl Spike a sám se zamyslel, "Navíc, jak znám Pinkie Pie, tak ta už určitě hádanky vyřešila sama a chystá v obchodě party na oslavu špatného počasí."
"Vždy optimista, že Spikeu," ušklíbla se Twilight a znovu se vrátila na ulici směřující k Sugar Cube Corner.
"Tak někdo musí být," zazubil se Spike, než se najednou na Twilightiných zádech otočil a ukázal před sebe, "Twilight! Koukni! Někdo se dostal ze svého domu!"
Twilight se rychle odívala tím směrem a v mlze zahlédla tvar poníka.
"Máš pravdu, Spikeu! Hej!" zvolala Twilight a rychle se k obrysu rozběhla, "Hej, taky jste se dostali ze svého domu?" Postava si najednou Twilight všimla a zjistila, že se k ní přibližuje. Jak se přibližovali, viděli, že poník měl kolem sebe černý plášť, pod kterým se schovával i obličej poníka.
"Zecoro? To jsi ty?" zeptala se Twilight a konečně zpomalila, když viděla svou kamarádku, "Ach Zecoro, jsem tak ráda, že tě vidím. Něco se s Ponyvillem stalo a já nevím co! Ty víš o divných věcech mnohem víc než já, nevíš, co se děje?"
Postava v kápi však dál stála a zírala na Twilight. Twilight si začal připadat trochu divně, přeci jen čekala, že uslyší známý hlas rýmující zebry.
"Uhhh… haló?" snažila se Twilight dál komunikovat, "je někdo doma?"
"V očích máš něžný výraz překvapení," ozval se z hábitu hluboký ženský hlas, který Twilight naháněl husí kůži, a tak instinktivně o krok ucouvla, "Bojím se však, že tvůj život brzo najde zpečetění."
"M-můj život?" Vykoktala Twilight, trochu mimo z ostrosti hlasu postavy před ní, "H-hej! Ty nejsi Zecora! Kdo jsi?" zeptala se a snažila se uklidnit. Za chvíli na svých zádech pocítila zvláštní vibrace, ale až po chvíli si uvědomila, že to byl třesoucí se Spike.
"Čas se bude střádat a projde tebou a ty budeš ztracena v rozmarech noci. Stíny číhají a čekají na tvé maso, které tě roztrhá na kusy s hlasitým potěšením." Postava v kápi začala pomalu couvat do mlhy.
"Hej! Vrať se! Neodpověděla jsi na žádné z mých otázek!" ječela Twilight a snažila se postavu dohnat. S mocným poryvem větru byla postava zahalena mlhou, jako by se najednou prostě vypařila do vzduchu. Twilight stála na místě, kde před chvílí ještě stála klisna a snažila se jí najít. Ale neozýval se žádný zvuk běžících kopyt, žádný záblesk, který by naznačoval, že se poník teleportoval. Jako by najednou ani neexistoval.
"O-ona je pryč?" zeptal se Spike, který se přestal třást natolik, aby se podíval Twilight přes hlavu tam, kde klisna před chvilkou stála.
"Ano… je pryč, Spikeu… ale nemám ponětí, kam zmizela." Twilight tím byla zaskočená. Nebyla to žádná iluze; oba dva jí slyšeli mluvit. Něco na ní děsilo Spikea a ona sama se necítila klidně, jakmile klisna promluvila. "Měli… měli bychom jít dál. Sugar Cube Corner už odsud není daleko," řekla Twilight Spikeovi a polkla knedlík úzkosti v jejím krku.
"Jasně… Mělo by to být přímo před námi…" řekl Spike váhavě a začal vyhlížet pekárnu. Mlha najednou vypadala ještě hustší než před pár minutami.
"Dobře," Twilight přikývla a pomalu vyrazila vpřed. Zvuk jejích kopyt se jí najednou zdál mnohem hlasitější, jako by se každý krok odrážel od cesty z kamenných hlav. Předtím si toho nevšimla, ale nyní jí zvuk připomínal, jak sama ve městě opravdu byla.
"T-Twilight… slyšíš to?" zeptal se Spike s novou panikou v hlase. Twilight zastavila a zaslechla vzdálený zvuk kovu klapajícího po dlažebních kostkách. Natočila uši, aby dokázala zvuk lépe identifikovat, a zjistila, že se poměrně rychle opakuje.
Klap, klap, klap, klap.
Skřípání tónu bylo v rytmu, ve kterém se pohyboval poník. Ale bylo v tom mnohem víc. Zamhouřila oči a dívala se před sebe, do místa, odkud zvuk šel. Snažila se přijít na to, co zvuk vydávalo, až nakonec spatřila matný obrys postavy, která se k nim přibližovala. Ozvalo se další zaskřípání. Byl to zvuk kovu skřípajícího po kameni.
"Kdo je tam?" zvolala Twilight na postavu. Jak se postava přibližovala, začala nabývat určitý tvar. Neodpovídala.
"T-Twilight… ono je jich tu víc!" řekl Spike a natočil jí hlavu jiným směrem. Twilight vytřeštila oči, když spatřila další postavy táhnoucí se mlhou směrem k nim. Každá postava stejně klapala železnými kopyty a každá k tomu ještě měla zvuk vlečeného kovu.
To Twilight nervovalo. Cítila, jak se jí zvedla hříva vzadu na krku. Něco se scénou kolem nich bylo velmi špatně. Pomalu začala od přibližujících se postav couvat.
"Hej, přestaňte nás děsit! Řekněte nám, kdo jste!" zaječela Twilight, domáhajíc se tak odpovědí. Ale její otázka přišla vniveč a postavy se dál přibližovaly. Stále přejížděla očima zepředu dozadu mezi jednotlivými postavami v mlze a snažila se přijít na to, proč se o ní a Spikea tolik zajímaly. Zatím jich v půlkruhu kolem nich napočítala pět. Zabraňovaly jí dostat se dál vpřed, jako by nechtěly, aby se dostala k Sugar Cube Corner.
Twilight obrátila svou pozornost k první postavě, kterou spatřila. Na chvíli jí ztuhla krev v žilách, když se na ní podívala. Ačkoli to vypadalo jako poník, Twilight tomu poník ani za nic říkat poník nechtěla.
Postava měla na sobě brnění, ale bylo jiné než to, které běžně vídala v Canterlotu. Tohle bylo pevnější a chránilo mnohem větší část těla, včetně břicha a boků. Zbroj byla zrezivělá věkem a posetá šrámy z mnoha bitev. Tvar a design brnění byl naprosto odlišný od všeho, co kdy Twilight viděla, vypadalo už velmi staře.
Ale brnění samotné jí nenahánělo hrůzu. Byl to jediný pohled, kterým se podívala postavě do obličeje. Neměla žádné oči. Kůže jí na obličeji sotva držela, celá zkažená a nemocná, jestli tedy vůbec někdy předtím nebyla. Jakákoli kůže, která byla vidět mimo brnění na tom byla stejně. Twilight nechápala, jak postava před ní dokázala stát, natož aby se k ní přibližovala.
V puse to táhlo obrovský dvousečný meč a tahalo ho po zemi. Zdálo se, že má potíže ho vůbec udržet, ale nijak se to tím netrápilo.
"Z-Z-Z-Z-Z-ZOMBIE PONÍK!" zaječel Spike strachy bez sebe.
"SPIKEU! Uklidni se! Nic jako zombie poníci neexistuje!" okřikla Twilight vyděšeného dráčka, zatímco se sama snažila udržet v klidu. Ačkoli mu teď nadávala, vrátil ji tím do reality. Otočila se zpátky k nestvůře a vnutila úsměv na svou tvář, ačkoli jí po ní tekl pot, "P-Promiňte, v-vypadáte nemocně, prosím, nechte si pomoct-"
Ticho bylo proříznuto železným zarachocením. Twilight stála zaražená jako duch a zírala na místo těsně před ní, kam se poníkova čepel meče zarazila do země. Právě téměř unikla bezhlavé situaci.
Twilight tam v šoku stála a pozorovala, jak postava vojáka vyndává meč ze země. Pohodlně si ho srovnal do pusy a byl připravený k dalšímu útoku na vyděšeného jednorožce.
"TWILIGHT! TWILIGHT, UTEČ!" zaječel jí Spike přímo do ucha. Zaražený poník najednou ucítil, jak mu bilo srdce a jak se mu vrátil život do žil a jak mysl konečně dopravila zprávu i k nohám. Její tělo uskočilo zpátky, instinktivně se uhýbalo nebezpečí, když meč znovu vystřelil vpřed a bez potíží se zarazil do dlažební kostky.
Twilight se otočila na kopytech připravená utíkat, ale všimla si, jak blízko už jsou ostatní. Pět nestvůr se k ní přiblížilo, některé s meči, jiné s kopími a jedna z nich táhla sekeru. Celé tělo jí proléval adrenalin, její kopyta divoce duněla o zemi a nesla jí vpřed neznámo kam. Jen zkrátka utíkala od těch příšer pryč, protože věděla, že chtěly zabít ji i jejího asistenta číslo jedna.
Nikdy by si neodpustila, kdyby se jejímu dráčkovi něco stalo.
Zvuk tahaného železa najednou zesílil. Opovážila se podívat se za sebe a spatřila ozbrojené poníky, jak se za ní ženou. Když stála, přibližovali se k ní pomalu, tentokrát se však za ní hnali plnou rychlostí. Její mysl přešla do paniky a znovu otočila hlavu vpřed.
Běžela přímo k domku, který byl na prodej hned vedle Sugar Cube Corner. Okna byla zabouchaná jako ve zbytku města a Twilight si uvědomila, že to pro ni bude nejspíš slepá ulička. Rychle se ohlédla na každou stranu, stráže připravené znovu zaútočit, kdyby se k nim jen trochu přiblížila. Kdyby neběžela plnou rychlostí do domu, už by za chvíli nebyla jednorožec v celku.
Spolkla knedlík, který se jí zatím utvořil v krku a dala své zbylé síly do posledního kroku. Musela se chtě nechtě probourat skrz dveře. Rozzářil se jí roh a záře se utvořila i kolem dveří. Automaticky zkusila kliku, i když šance, že by dveře povolily, byla minimální a ona by musela dveřmi proběhnout a-
Dveře se otevřely. Nějakým zázrakem, jako by věděly, že je v nebezpečí, se dveře její magii podmanily. Děkovala Celestii a rychle dveřmi proskočila a zase je za sebou zabouchla.
Aniž by si odpočinula, rychle se otočila a začala hledat něco, čím by dveře mohla zabarikádovat. Její oči i ve tmě rozpoznaly gauč a okamžitě ho obklopila magie, která ho pevně přirazila ke dveřím.
Vteřiny ubíhaly, Twilight stále držela gauč na místě a potom začala couvat. Cítila, jak jí po obličeje teče pot, zvyšovala se jí úzkost a panika, protože nevěděla, co se stane dál. Ta chvilenka se táhla jako celé minuty v téhle situaci.
Dřevo zadunělo a rozštíplo se, třísky se rozlétly všude po pokoji a Twilight vyjekla, když spatřila meč, který se prodral zdí. Meč se na chvíli ve zdi zarazil a pak zase vyjel ze zdi ven. Spike vyděšeně zaječel a pevně objal krk Twilight a skoro jí dusil. Twilight ani nedokázala protestovat, jen tupě sledovala, jak zeď a základy proráží další zbraň. Tentokrát to byla hlavice kopí.
Potom se znovu objevil meč a vzápětí i sekera. Srdce jí tlouklo tak moc, že ho cítila až v krku a dech se jí ozýval ozvěnou v uších, když se snažila do plic dostat vzduch.
Zbraně stále znovu a znovu tloukly do zdí, až se nakonec ve zdech i dveřích vytvořily díry a praskliny. Zoufale se snažily si prorazit cestu dovnitř. Twilight nevěděla, jestli toho byli vůbec schopní, ale jen pouhá myšlenka na to jí naháněla hrůzu.
Sekera se znovu zakousla do dveří a na chvíli se zarazila v jejich rámu. Twilight se nezmohla na nic jiného, než že pozorovala ničení domu zbraněmi. Sekera byla pomalu z dveří vytažena a Twilight na chvíli zaslechla, jak železné kroky zní více z dálky.
Bytosti je konečně nechaly na pokoji. Ať už je k tomu vedlo cokoli, přestaly se svými útoky.
"U-už jsou pryč?" zeptal se Spike, který se neopovažoval podívat se na dveře, na které bytosti tak úzkostlivě útočily. V ten moment si její mozek konečně uvědomil, že ji Spike dusí.
"S-Spikeu… nemůžu… dýchat," slova se jí sotva prodrala přes rty.
"Aj! Twilight! Moc se omlouvám!" omluvil se rychle Spike a okamžitě jí krk uvolnil a Twilight se konečně mohla nadechnout životadárného vzduchu. Chvíli lapala po dechu a vychutnávala, jak se jí plíce naplňovaly, než se rozkašlala a spadla do lehu na břiše.
"Už mi bylo lépe, Spikeu," dokázala ze sebe konečně vykoktat a cítila, jak se jí dělá lépe. Její tělo se začalo uklidňovat a její mysl byla schopná zpracovat to, co se jim právě stalo.
"Twilight, CO to bylo za věci?! Vypadaly jako zombie! Zombie s meči a kopími a sekerami!" Spike se popadl za hlavu a začal znovu panikařit, "Pokusily se na nás zaútočit! Málem jsme přišli o naše hlavy! Já myslel, že zombie nemají existovat!" Teď už téměř nebylo možné ho uklidnit.
"Spikeu…" Twilight znovu zalapala po dechu, pomalu se zvedla a zadívala se na vyděšeného třesoucího se dráčka, "Spikeu, uklidni se," mluvila klidně, zatímco se na ní dráček podíval, mysl stále v jednom kole.
"Uklidnit se? UKLIDNIT SE?! Pamatuješ si VŮBEC, co se nám právě málem stalo?!" ječel zoufale a ukázal rukama na děravou zeď a dveře.
"… Pamatuji, Spikeu. Ale… panika nám v tomhle případě taky nepomůže," řekla Twilight a zhluboka se nadechla, "Víme, že jsme ve špatné situaci. Ale když budeš panikařit, věci se tím jen zhorší."
"… Ty… mě poučuješ?" zeptal se Spike téměř zaraženě, "Teď? Ze všech možných příležitostí?"
Twilight zmateně zamrkala, než se na dráčka usmála, pobavená jeho výrokem. Byla to pravda; opravdu mu právě říkala jednu ze svých obvyklých lekcí. Ale když viděla dráčka, kterého měla tak ráda, jak panikaří, rozžhnulo to v ní instinkt, který jí říkal, aby ho zase uklidnila. Ten stejný instinkt, který ji donutil ho vzít s sebou, jí teď říkal, aby ho ujistila, že mu bude lépe. Že jeho dobro je mnohem důležitější než její vlastní. Pocit, který jí říkal, aby nevyšilovala kvůli tomu, co se právě stalo, už jen pro Spikovo vlastní dobro.
"Možná trochu. Ale poslouchej mě, když zpanikaříme, začneme dělat špatná rozhodnutí, a když začneme dělat špatná rozhodnutí, zase na ty věci narazíme."
"Na zombie," vyrušil jí Spike.
"Spikeu, snad opravdu nevěříš, že nás pronásledovaly zombie?" zeptala se Twilight, která sama nevěděla, co to bylo.
"No… tak VYPADALI jako zombie, ZNĚLI jako zombie a ÚTOČILI jako zombie… pro mě to prostě zombie jsou," počítal Spike důvody na prstech.
"Fajn, takže zombie od teď existují," Twilight se tímto tvrzením zrovna neuklidnila, "Ale lepší otázka je, co dělají v Ponyvillu a proč?" znovu se podívala za proděravěnou zeď, "Musí být nějaký důvod, nějaké vysvětlení, které nám řekne, co se to tu děje."
"Tohle je zlé, Twilight! Co když proměňují celé město v hordu zombie, zatímco si tu povídáme!" Spike se oklepal při myšlence, že by na ně zaútočila celá armáda těch stvoření.
"… To si nemyslím, Spikeu." Twilight si přiložila kopyto na bradu a zamyslela se nad jejich vzhledem, "Ale máš pravdu v tom, že jejich kůže a pohyby se podobaly příběhům o zombie, ale přesto se od těch příběhů lišili. Už jen z toho důvodu, že všichni měli na sobě brnění; jestli to byli poníci odsud, proč by nosili královskou zbroj?" zamyslela se Twilight, "a za druhé, zaútočili na nás zbraněmi. Zombie v příbězích na tebe útočí kousnutím, čímž rozšiřují infekci dál. Kdyby chtěli sestavit armádu, chtěli by nás infikované a v celku."
"No… tak jsou to možná jen HODNĚ zmatené zombie! Však víš, že ztrácejí na sebou kontrolu, když se promění," řekl Spike, čímž se snažil podpořit svůj argument.
"Soustřeďme se, Spikeu," zavrtěla Twilight hlavou, "Náš největší problém je, že tyhle 'zombie' jsou pravděpodobně v celém městě! Nejspíš útočí na nevinné poníky! Musíme najít Celestii a zastavit to."
"A jak to uděláme? Nemůžeme vyjít předními dveřmi, nejspíš na nás čekají o kus dál!" Spike znovu ukázal na rozbité dveře. To Twilight musela uznat; ani jí se nechtělo ven předními dveřmi.
"Nezbývá nám nic jiného než najít jinou cestu ven." Twilight se konečně rozhlédla po místnosti, když už se konečně smrtelně nebála o svůj život a nebyla vyrušována Spikovými řečmi o zombie ponících. Očividně se nacházeli v obývacím pokoji, gauč, který byl před chvílí uprostřed, se nyní nacházel u rozštípaných dveří. Uprostřed tedy nyní ležel pouze rozpůlený stolek. Nacházelo se zde několik průchodů, jeden do kuchyně, jeden do místnosti, která vypadala jako skříň, jeden do sklepa, který byl zabouchaný prkny a jeden, který vedly do koupelny, která však byla také zabouchaná. Byly zde schody vedoucí do patra, ve kterém byly vidět dveře na balkon.
"Dobrá, nemám páru, čí tenhle dům je, ale vypadá to tu, jako by tu už dlouho nikdo nežil," Twilight popošla k průchodu do kuchyně. Když do ní vstoupila, konečně si uvědomila, jaká je v domě vlastně tma. Sotva dokázala rozeznat základní tvary. Instinkt jí říkal, ať vyvolá kouzelné světlo, když tu se jí zjevila myšlenka.
Když si bude takhle svítit a bude potřebovat jiné kouzlo, světlo by zhaslo a ona by byla ve tmě. Kdyby tam byla nějaká příšera, která by na ní chtěla zaútočit, ani by nevěděla, ze kterého směru má útok očekávat.
Tohle byl problém. Twilight se nad tím zamyslela a věděla, že světlo bude tak jako tak potřebovat. Pozvedla znovu kopyto k bradě a narazilo tak na materiál přívěsku. Překvapeně se podívala dolů a připomněla si, že má stále na krku přívěsek Canterlotského archivu.
"Ach, samozřejmě," usmála se pro sebe, když si vzpomněla. Přiložila k němu kopyto a krystal se rozzářil a osvítil svět kolem ní. Část, která sloužila ke čtení spisů nyní sloužila jako lucerna. Teď, když konečně viděla, pozorně si kuchyni prohlédla.
Kuchyň nevypadala o moc lépe než obývací pokoj, mnoho skříněk bylo rozbitých, opotřebovaných nebo tlejících. Mnoho dvířek do skříněk sotva viselo na pantech zrezivělých věkem. Podlaha byla plná prasklin a bylo zde spoustu rudých a hnědých skvrn.
Ale oči Twilight se stejně zarazily na tom, co hledala, na zadních dvířkách umístěných hezky na druhém konci kuchyně. Nejspíš to byly dveře na terasu a kdyby se tudy dostali ven, chytře by tak bytosti vpředu obešli.
Twilight k nim došla a zatáhla za kliku a jen zaslechla, jak jsou dveře zamčené.
"Samozřejmě, že jsou," povzdechla si Twilight, shlédla dolů a všimla si zámku podobného jako u ní doma. Uvědomila si, že se nachází v podobné situaci jako doma. Někde v domě se nacházel klíč ke dveřím, ale nejspíš zavřený v nějaké krabičce s nějakou hloupou hádankou, kterou musela vyřešit.
Twilight se rychle vrátila do obýváku a osvítila krystalem Spikea, který tak na chvíli oslepnul.
"Á, hej, dávej pozor, kam s tou věcí míříš," řekl Spike a přikryl si oči.
"Ach, promiň, Spikeu," zakřenila se lehce Twilight a došla k němu, světlo v bezpečné vzdálenosti od něj, "V kuchyni jsou dveře, které by nás mohly dostat ven, ale mají na sobě podobný zámek, jako vchodové dveře u nás doma. Jdu nahoru a podívám se, jestli tam nenajdu klíč."
"Ach, tak dobře, já se zatím můžu porozhlédnout tady dole," Spike se usmál, připraven pomoct.
"Vlastně, Spikeu, doufala jsem, že zůstaneš tady na místě a nebudeš nic hledat. Nevím, co všechno tady na nás může číhat, nebo jestli na nás ty příšery zase nezaútočí. Když tady zůstaneš, lehce uslyším, když na mě zavoláš a já rychle přiběhnu dolů," vysvětlila Twilight svému asistentovi, jak nejlépe mohla.
"Ale… ale…!" začal protestovat Spike.
"Žádné ale, Spikeu. Dokážu se postarat sama o sebe, ale teď se musím postarat i o tebe. Teď je to nejbezpečnější tady, takže tu prosím počkej a já půjdu nahoru. Nezdržím se déle jak minutu nebo dvě a kdybys mě potřeboval, jsem jen o zavolání daleko, dobře?" Prosila Twilight dráčka a doufala, že to pochopí. Spike chvíli váhal, hrál si s prsty a vypadal celý nesvůj, když nevěděl, co má dělat.
"D-dobře, Twilight… ale když budeš potřebovat pomoc TY, tak zavolej, dobře?" řekl Spike a odhodlaně se na ní podíval.
"Děkuji, Spikeu," řekla Twilight rychle a otřela se o něj.
"No jo, no jo, tak najdi ten klíč a… ať se ti nestane, dobře?" normálně by Spike protestoval, kdyby měl dát najevo starost, ale vzhledem k jejich situaci pro jednou ustoupil.
"Neboj, Spikeu. Nenechám tě tu samotného," Twilight přikývla, ještě jednou se na něj usmála a potom začala stoupat do patra. Při každém kroku vzhůru se ozvalo zaskřípění schodů. Trochu se bála, vzhledem ke stáří a struktuře schodů, že udělá jeden špatný krok a bude mít nohu zaklíněnou v rozštípaném prkně.
Ale schody ji nějakým zázrakem udržely a ocitla se na balkoně v poschodí. Podívala se dolů do obýváku, kde spatřila Spikea, jak ji pozoruje. Na kterémkoli místě balkonu měla dolů dobrý výhled, takže mohla Spikeovi skočit na pomoc naprosto kdykoli. Otočila se a spočítala dveře v patře. Napočítala jich celkem 6, ale dvoje byly opět zabouchány prkny.
Twilight se otočila k nejbližším nezabouchaným dveřím hned vedle schodiště.
Twilight dveře otevřela a dveře zaskřípaly v pantech. Twilight pečlivě osvítila celou místnost a snažila se najít cokoli zvláštního, co tam nepatřilo.

Originál ZDE
Předchozí ZDE
Následující ZDE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.