STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 3, kapitola 3, part 1, část 1

14. února 2018 v 22:35 | jake-heritagu.deviantart.com |  PonyPasty
"Na, Twilight, v kuchyni jsem našel sáčky s čajem," řekl Spike a podal fialovému jednorožci teplý šálek čaje.
"… Díky, Spikeu," zamumlala Twilight tiše. Přitáhla si magií šálek k sobě a pomalu čaj usrkávala.
Chvíli trvalo, než znovu načerpala sílu do nohou, ale po chvíli už byla schopná sejít spolu se Spikem do obývacího pokoje. Podařilo se mu najít deku, do které se hned Twilight zabalila. V tomhle momentě nejvyšší potřeby skutečně dokazoval, že opravdu je jejím asistentem číslo jedna.
"Omlouvám se, Spikeu," povzdechla si Twilight a zadívala se do kalné vody čaje, "to já bych měla být ta silná a ne t-"
"Twilight, jak jsou na tom tvé rány?" vyrušil jí Spike a přísně se na ní zadíval.
"Moje…" Twilight nejdříve zmateně zamrkala a pak si prohlédla svoje tělo. Dokonce odhrnula kousek deky, aby si mohla prohlédnout škody, které jí byly způsobeny.
Měla sice nateklý hrudník, ale přesto jí překvapilo, že to nebylo tak hrozné. Čekala mnohem horší modřiny vzhledem k tomu, jak se cítila, ale překvapivě byla tady skoro v pořádku. Naštěstí to také bylo to nejhorší. Rány, které jí způsobilo to monstrum, už přestaly krvácet.
"Moje rány jsou v pořádku Spikeu. Ale proč se tak-"
"Právě jsi bojovala o svůj život, Twilight. Já jsem v pořádku. Teď si na chvíli odpočiň a vyrazíme dál, až budeš připravená." Vyrušil jí znovu Spike s úsměvem. Twilight znovu zmateně zamrkala, ale pak mu úsměv oplatila.
"Občas si říkám, jestli jsi pořád stále jenom dračí mládě." Zachichotala se Twilight, přivřela oči a znovu si usrkla čaje.
"No jo, rostu docela rychle," přikývnul vesele Spike. Nastalo mezi nimi příjemné ticho, které ponechalo Twilight v jejích myšlenkách, zatímco upíjela teplou tekutinu. Spike se usmíval, když viděl Twilight odpočívat, ale pak se podrbal na zátylku. "Hej, Twilight, vím, že je to trochu brzo, ale," Twilight vzhlédla ke svému asistentovi od okraje svého šálku, "když jsme byly v té místnosti, spatřil jsem vedle té příšery ležet klíč. Myslím, že by to mohl být klíč k těm dveřím. Nebral jsem ho, protože jsem pomáhal tobě, ale…"
"Víc nepotřebuju vědět, Spikeu," Twilight zlehka přikývla, položila šálek a když se zvedla, deka jí z ramenou sklouzla na zem. "Dojdu pro něj."
"Počkej, jsi si tím jistá? Možná bys měla prostě-" Spike jí chtěl zastavit před tak zbrklým jednáním, ale ona ho kopytem umlčela.
"Děkuji, že se tak staráš, Spikeu, ale jsem v pořádku. Navíc přeci dokážu sebrat klíč z místnosti. Nemůžu tě nechat dělat všechno." Zhluboka se nadechla, "Já se mám starat o tebe. Ne naopak." Usmála se na něj.
"Je v pořádku potřebovat pomoc, Twilight," zamračil se Spike a ustaraně se na ní podíval.
"Já vím, a až bude třeba, zavolám," Twilight si lehce promnula čelo, "budu v pořádku, jen na mě počkej, já se hned vrátím."
"Dobře, Twilight… věřím ti," Spike se stále díval na fialového jednorožce s obavami, ale dělal, jak mu bylo přikázáno.
"Děkuji, Spikeu." Twilight přikývla a otočila se ke schodům. Před sebou spatřila cestu, která vedla do místnosti, ze které před chvíli uprchla, spolkla knedlík, který si jí utvořil v krku a poté začala pomalu stoupat.
'No tak, Twilight. Když to překonal Spike, tak ty taky. Je to jen malý dráček, ty jsi dospělý jednorožec A Celestiina osobní studentka. Dokážeš se postavit tomu, cos udělala.' Podporovala sebe samu psychicky. Cítila, jak se v ní hromadí úzkost a jak jí s každým krokem těžklo srdce. Snažila se se udržet v klidu, zhluboka dýchat a připomínat si, že všechno bude dobré.
Nahoře se trochu zaraženě zadívala na napůl otevřené dveře do pobořené místnosti. Dokonce i když se k ní teprve přibližovala, tak už uvnitř viděla několik velkých kusů nábytku, ale hlavně cákance krve od té obrovské-
"Jsi v pořádku, Twilight?" ozval se Spikeův hlas z přízemí.
"Jo. Nic mi není, Spikeu," odpověděla mu rychle s úsměvem, než vešla do místnosti.
Okamžitě si přitiskla kopyto k puse, když tu spoušť spatřila. Mrtvola příšery stále ležela uprostřed místnosti, bez hnutí v kaluži vlastní krve. Nedokázala odvrátit zrak, sotva postřehla kusy rozbitých dekorací všude o místnosti, pobořené stěny a strop, celkový chaos, který kolem ní vládnul.
Ale zároveň tu něco nesedělo. Něco se v té místnosti nezdálo správné. Jako by nějaký malý detail, který tam zanechala, nebyl na svém pravém místě…
"Ten meč! Proč není stále…" Twilight se v šoku zadívala na hlavu příšery. Meč, který v ní měl být, tam nebyl. Místo toho ho zahlédla na zemi před stvůrou a bez jediné stopy po krvi. Vedle něj si všimla malého světla odrážejícího klíče.
Vypadl snad meč z hlavy sám? Nebo snad příšera nebyla mrtvá, a ještě před svou smrtí stihla meč vyndat? Prošlo snad kolem něco dalšího a meč vytáhlo? Vytáhl ho snad Spike, nebo ona, aniž by to zaregistrovala? To ještě stále nebyli sami?
Twilight polkla a v krku se jí vytvořil další knedlík nervozity. Byla vděčná, že věci, pro které přišla, ležely v jejím dosahu, neboť by se dál do místnosti neodvážila. Rychle rozsvítila svůj roh magií a popadla meč i klíč magickou aurou. Obě věci rychle zmizely v kouzelné kapse a místnost opět potemněla. Původně s sebou ani ten meč tahat nechtěla, ale jestli na ní bude znovu něco útočit, tak už se teď mohla bránit.
Twilight se rychle bez dalšího čekání na další překvapení otočila a zamířila zpátky ke schodům.
"Dobrá, Spikeu, mám ten klíč. Tak pojďme a vypadneme odsud," řekla Twilight a snažila se před Spikem schovat svou touhu se konečně dostat ven.
"Ou, uch, jasně, Twilight. Jakmile budeme venku, měli bychom dál hledat kamarádky nebo princeznu," navrhnul Spike a zapsal si v hlavě poznámku, zatímco následoval fialového jednorožce.
Twilight nemarnila čas nad osvěcováním kuchyně. Vytáhla klíč z kapsy a zamířila k zamčeným dveřím, do jejichž zámku klíč vložila. Pootočila klíčem a dveře se otevřely do světa stále zahaleného hustou mlhou.
Vedly do zahrady ohraničené nízkým plotem, který ji odděloval od ulice Ponyvillu. Zdálo se, že o ní kdysi bylo pečováno, ale malý zeleninový záhonek nyní pomalu tlel neobděláváním. Tráva uvadala a vzduch najednou ztěžknul.
"Páni, podívej, Twilight, už zase sněží!" zajásal nadšeně Spike a vyrazil bez rozmýšlení ven.
"Spikeu, počkej! Ještě nevíme, jestli je to bezpečné!" Zvolala Twilight a vyrazila rychle za svých malým dráčkem.
Spike už však byl venku a pozoroval mlhou obklopenou oblohu, ze které kolem něj padaly bílé kousky. Udělal rychlou otočku, vypláznul jazyk a nechal si na něj jednou vločku spadnout.
Okamžitě toho však začal litovat a začal plivat a utírat si pusu od té hrozné vločky.
"Fuj! To nebyl sníh ani omylem!" zavrčel a Twilight ho zatím dohnala.
"To není sníh? Co tím myslíš, že to není sníh?" zajímala se Twilight a začala vločky pozorovat. Natáhla kopyto a jedna 'vločka' na něm brzy přistála. Čekala, že bude studená a hned se rozteče, ale místo toho se jí spíš rozmazala po srsti. Zaraženě si k němu čichla, ale nezaznamenala žádný zápach, kromě vzduchu všude kolem. A protože chtěla zjistit, co vlastně Spike ochutnal, tak si kopyto olízla.
"… Tohle není sníh…" zašeptala si Twilight pro sebe, když si najednou uvědomila, co to na ně z nebe vlastně padalo, "To je popel…" Najednou jí těžký zápach vzduch dával smysl. Buď něco v Ponyvillu stále hořelo, nebo to byly zbytky něčeho, co už bylo spáleno, ale ještě stále létalo vzduchem.
"… Uhhh… Twilight…" řekl Spike, jako by se najednou něčeho bál. Twilight shlédla k dráčkovi a potom směrem, kterým se díval. Okamžitě toho začala litovat.
Nejspíš to byla majitelka domu, nebo alespoň to, co z ní zbylo. Byla to klisna, kterou sotva poznala, jeden z nejnovějších obyvatel Ponyvillu. Měla zářivě bílou srst a stříbrnou hřívu. Její tělo bylo poseté řeznými ranami, jako by byla její nádherná srst zbičována do krve. Ale nejhorší z toho bylo, že byla přibita obrovskými hřeby k dřevěnému kříži, kde každý hřeb držel jedno kopyto na svém místě. Klisna, které se tohle stalo, se jmenovala Winter Withers.
Winter byla ukřižována.
"Ach… Ach, Celestie… musíme jí dostat dolů!" vykřikla Twilight a rozběhla se k ukřižované klisně. Obejmula klisnu svou magií, stejně tak jako hřeby, které opatrně vytáhla. Tělo v magii Twilight však bylo nehybné, i když bylo položené na zem. Jak byla sundána, Twilight jí zoufale přiložila kopyto ke krku a hledala jakékoli známky života.
"Je… je snad…" koktal Spike, který se pomalu začal přibližovat.
Twilight pár minut pomlčela a doufala, že si Spike tohle opravdu nemyslí. Zkontrolovala několik dalších míst, kde věděla, že by byla schopná nahmatat pulz. Přiložila jí ucho k puse, jestli třeba neuslyší dýchání. Až nakonec vykouzlila malou kouzelnou dečku, kterou položila na její hrudník a zkoušela pulz zachytit.
Twilight potemněl obličej a magie pomalu vyprchala, zavřela oči a jemně zavrtěla hlavou.
"Ale ne… proč se tohle děje, Twilight?" zeptal se nyní skutečně vyděšený Spike. Když Spike viděl mrtvé příšery, to byla jedna věc. Ale jiná byla, když viděl zhyzděného a pověšeného poníka tak, aby ho všichni viděli.
"Já… já nevím, Spikeu." Řekla Twilight ustaraně a prohlížela si obličej klisny. Winter v ulicích Ponyvillu sotva viděla, byla někým, kdo chtěl utéct životu ve městě a užít si bydlení zde. Promluvily spolu pouze jednou, a bylo pro ni těžké si zvyknout, že v takto malém městečku znali všichni všechny.
Twilight vstala a znovu rozžhnula svůj roh. Její magie rychle vytvořila lopatu a začala na zahradě kopat jámu. Spike jí jen potichu přihlížel. Oba slyšeli pouze tlumené zvuky lopaty, která kopala stále hlouběji a hlouběji. Trvalo dlouho, než byla Twilight s dírou spokojená, ale přesto za tu dobu ani jeden nepromluvil ani slovo.
Twilight opatrně vzala klisnu do své magie a položila ji na dno jámy. Poté vzala magií vykopanou hlínu a pečlivě ji zase dala na své místo, čímž klisnu pohřbila a zaplnila hrob. Pečlivě půdu udusala a vytvořila dřevěný náhrobek, který položila před hrob. Pečlivě na něj vyryla 'Zde leží Winter Withers, kéž najde věčný klid.'
Twilight se na kraji hrobu posadila a zachmuřeně se dívala na zem. Spike se k ní přidal a po chvíli ji vyrušil dotknutím se na její krk.
"Možná bychom měli říct pár slov?" navrhnul Spike stroze.
"Máš pravdu… ale… skoro nic o ní nevím. Sotva jsem se s ní potkala, Spikeu, sice dost na to, abych věděla její jméno a proč se sem přistěhovala, ale… byla to pouze vzdálená kamarádka," Twilight si povzdechla a nevěděla, co dělat. Ačkoli znala v Ponyvillu všechny, nedokázala všechny nazývat pravými přáteli. Když s nimi prohodila jen pár slov, dokázala je nazývat kamarády, ale nikdy toho poníka skutečně neznala. Přeci jen to chvíli trvalo získat takové přátele, jako měla ona.
"Winter…" začala Twilight jemně, "Omlouvám se, že jsem tě nikdy nepoznala tak dobře. Zdála ses mi jako zajímavý poník a… vím, že sis život v Ponyvillu zrovna začala užívat. Zrovna sis začala dělat kamarády a kdo ví; možná ses mohla stát skvělou členkou naší komunity…" Twilight na chvíli zastavila a provinile od hrobu odvrátila hlavu, "A je mi moc líto, že jsi musela umřít takhle. Nezasloužila sis to… nikdo by si to nezasloužil." Zhluboka se nadechla a znovu se na hrob podívala, "A slibuji… že tvá smrt nevyjde nadarmo. Možná jsme nebyly nejlepšími kamarádkami, ale stále jsi kamarádkou byla. Učiním přítrž tomu, co se tady děje, Winter, máš mé slovo."
Twilight se zvedla a cítila tíhu svých slov v srdci. Spike k jednorožci vzhlédnul a už si nebyl jistý, jak se vlastně cítí. Během několika minut si oba prošli tolika emocemi, než kolika si myslel, že by si prošli za celý život.
Tělo mladého dráčka bylo chyceno magií, jak si ho Twilight dala na svá záda.
"Dobrá, Spikeu, teď musíme najít ostatní. Nemůžeme je tu nechat takhle, ne, když je ubližováno ostatním poníkům." Řekla Twilight s náznakem pomsty ve svém hlase.
"Ale… Ale Twilight, co když… co když taky…" Spike váhal a díval se při tom na krvavý kříž, který stál zabodnutý v zemi před nimi. Twilight se na něj také podívala a prohlédla si ho. Twilight si vzpomněla na dobu, kdy četla o podobných nástrojích, kdy se dozvěděla, jak se téhle smrti říká, v biografii Velkého Merlina.
Bylo to na vrcholcích Saint Clydesrow, kde jsem spatřil poníky naší vlastní krve, přibité k dřevu ve tvaru kříže, a měli dva významy; jedním byla exekuce, další varování. Jejich těla znázorňovala krutost, kterou může národ způsobit. Kdybyste porušili jejich zákony, vtrhli na jejich území či uráželi šlechtice, čekal by vás trest smrti. Byli byste důkazem těm, které jste znali a milovali, vašimi nepřáteli a vaši Bohyni, že jste příklad jejich ohromné moci. Této popravě říkali 'ukřižování'.
Twilight zaťala zuby a znovu rozžhnula roh. Uchopila kříž pevně svou magií a hlasitě zasténala a dřevo se začalo ohýbat. S hlasitým křupnutím se kříž svalil ve dvou kusech k zemi. Twilight se na něj se zadostiučiněním v očích podívala a poodešla k nízkému kolkovému plotu, který ohraničoval Winteřinu zahrádku.
"Naši přátelé jsou v pořádku, Spikeu; nenechaly by se tímto městem jen tak vyvést z míry. Teď se drž." Twilight držela dráčka na místě. Na její radu se jí pevně chytil kolem krku, zatímco ona o pár kroků ustoupila a pak se naplno rozběhla. Ladně přeskočila plot a přistála na kamenné dlažbě uličky Ponyvillu.
"Spikeu, víš, kde přesně ve městě teď jsme?" zeptala se Twilight a automaticky vytáhla mapu ze své kouzelné kapsy a podávala ji Spikeovi. Tomu chvíli trvalo, než jí otočil správně. Spolknul svou nervozitu, která se v něm začala hromadit, odkašlal si a zadíval se do mapy.
"Řekl bych… že jsme v Brkové," sledoval Spike ulice a všímal si na mapě domů, kolem kterých procházeli, než je zahnala do domu monstra, pak našel i samotný dům. "Sugar Cube Corner je odsud stále nejblíž, musíme jen zatočit doprava a pak přímo rovně," vysvětloval Spike.
Ale jakmile skončil, něco na krku Twilight začalo bzučet.
"Co to je?!" vyjekl Spike, vyskočil kousek do vzduchu a znovu dopadl na záda Twilight. Twilight se zarazila a povzdychla si.
"Něco, co jsem našla v domě a zdálo se mi to důležité." Twilight pozvedla svůj náhrdelník s přívěskem, aby mohla medailon ukázat Spikeovi. "Taky tohle dělal v domě. Začal bzučet těsně než-"
Twilight byla vyrušená zvukem kovu taženého po kamenné podlaze. Oba okamžitě otočili hlavu směrem, odkud zvuk šel a znovu spatřili v mlze povědomou siluetu.
"Ale ne, víc už ne," zavrčela Twilight, sáhla do své magie a vyndala starý, rezavý meč. Prohlédla si jeho stav, který byl velmi dobrý i přes jeho předchozí boj. Bála se, že byl na pokraji zlomení, když viděla, kolik odštěpků už mu chybělo. Ale bylo to něco, čím mohla bránit sebe a svého malého asistenta. Takže chraň Celestie cokoli, co by chtělo ublížit Spikeovi-
"No tak, Twilight, zmizme odsud!" řekl Spike a zatahal jí za hřívu. "Neměli bychom s tím bojovat, mohlo by to přivábit další!"
"My ještě nejsme obklíčeni?" Twilight se rychle rozhlédla kolem a zjistila, že skutečně jediná silueta, která byla v dohlednu, byla ta, která k nim měla zrovna namířeno. Jak se na ní dívala, začala od ní zase pomalu couvat. Postava nezrychlovala, jen se k nim dál pomalu šinula se zbraní taženou po zemi.
"Nikdy se k našim přátelům nedostaneme, jestli budeme stále jen utíkat… ale rozumím ti, neměli bychom bojovat, pokud nemusíme." Twilight vrátila meč zpátky do kapsy, potom se rychle otočila a začala bytosti utíkat. Ta už je dál nepronásledovala a silueta zmizela v mlze. A se siluetou přestalo i bzučení medailonu.
"Hele, zmizel i ten zvuk," řekl Spike, který si toho všimnul, když Twilight začala vyklusávat.
"No jo, máš pravdu, Spikeu," řekla a zpomalila do kroku a začala si prohlížet runy vyryté do kovu. "Zdá se, že začíná bzučet, kdykoli se přiblížíme k nějaké takovéto bytosti… Myslím, že nás upozorňuje na blížící se nebezpečí." Twilight byla překvapená, že se jí podařilo najít něco, co se jim tak hodilo.
"No, to se nám zrovna hodí," řekl Spike, napřáhl se a jemně do medailonu šťouchnul, "jestli dělá zvuky jen blízko nebezpečí, tak se jen musíme vyhýbat nebezpečným místům."
"To… nevím, jestli bude tak jednoduché, jak to zní, Spikeu," řekla Twilight a znovu pomyslela na dům, "dostali jsme klíč ke svobodě PROTOŽE jsem… zabila tu věc. Klíč z ní vypadl po její smrti a než se ukázala, začal ten medailon bzučet." Twilight si povzdychla, když o tom přemýšlela a skládala k sobě díly hádanky, "Ať už se v tomto městě děje cokoli, zdá se, že vše následuje jakási zvláštní pravidla. A ta pravidla musíš následovat, jinak se odtud nedostaneš pryč."
"Jsi si jistá, Twilight? Takhle to zní, jako by s námi něco hrálo hru." Spike se při těch slovech podrbal na zátylku.
"Možná, Spikeu. Ale přemýšlej o tom, když jsme byli v knihovně, nemohli jsme odejít, dokud jsme nerozluštili hádanky na těch krabičkách. Potom, co jsme se dostali ven, jsme byli zahnáni do toho domu. A jediná cesta ven byla skrz tu bytost." Twilight začala jednotlivé příhody logicky analyzovat.
"Takže… říkáš, že jediná cesta ven z tohohle nepořádku… je poslouchat pravidla, která nám byla určena?" Spikeovi se při té myšlence rozběhnul mráz po zádech.
"Obávám se, že ano, Spikeu. A mám strach, že následky za neuposlechnutí by byly fatální," svěřila se Twilight.
"Myslíš si… že to je to, co se stalo Winter?"
Twilight se zarazila a hlava jí okamžitě poklesla.
"Já… promiň, já jen…" začal mumlat Spike.
"Já nevím, Spikeu." Twilight si povzdechla a znovu pozvedla hlavu, "Ale Winter… byla ukřižovaná. A poníka neukřižuješ jen proto, že ho chceš zabít. Má to přinést nějakou zprávu." Twilight se znovu zamračila, "A myslím, že tahle byla věnována nám. Nevím, co znamená, ale míním na to přijít."
Spike už potom nic neřekl. Jen dál seděl na zádech Twilight, která se znovu rozešla. Jediný zvuk, který byl slyšet, bylo klapání jejích kopyt a kočičí hlavy. Cesta, po které šla, by je dovedla na křižovatku, kde by se buď mohla vydat ke škole, nebo hlouběji do Ponyvillu.
Twilight se zastavila na konci slepé uličky a její brada pomalu spadla, když spatřila budovu, která se před nimi objevila v mlze.
"Páni, TUHLE budovu jsem v Ponyvillu nikdy neviděl," řekl Spike a zmateně si stavbu prohlížel.
"To proto, že do Ponyvillu nepatří," vysvětlila Twilight a znovu se na budovu podívala. Tam, kde měly být další domy, stála obrovská cihlová stavba. Ke dvojitým dveřím do domu vedlo krátké schodiště. Nad nimi visela počasím ošuntělá značka s nápisem 'Stalliongradská knihovna'.
"No… když nepatří do Ponyvillu, tak CO tu dělá?" zeptal se zoufalý Spike, který nebyl zvyklý na to, že by budovy takhle měnila místa.
"Nejsem si jistá Spikeu, ale hádám, že na to máme přijít," řekla Twilight a udělala další krok směrem k budově.
"Jsi si jistá, že je to dobrý nápad, Twilight?" zeptal se Spike váhavě a sám začal vyskakovat schody.
"Dobrý nápad? Nejspíš ne. Ale jestli je tohle opravdu Stalliongradská knihovna, tak by uvnitř mohli být další poníci. Někdo z našich přátel se tam mohl schovat." Twilight pomalu otevřela dveře, jen aby uvnitř našla temnotu. "Nebo tu možná alespoň najdeme stopy po tom, co se tady stalo."
Její roh se rozsvítil a dotkla se magií kouzelného krystalu, který osvětlil prostor před nimi. Dveře vedly do chodby a červený koberec na podlaze už určitě viděl lepší dny. Barva byla vybledlá věkem, a ještě na něm byla vrstva prachu. Béžové tapety se začínaly loupat a zdálo se, jako by byly poškrábané ostrými drápy. Už u vchodu spatřila recepci.
"Tedy, co se tomuhle místu stalo," zajímal se Spike nahlas, zatímco Twilight došla ke stolu.
"Nejsem si jistá, Spikeu, ale možná by nebylo na škodu držet hlasy u šepotu," odpověděla Twilight šeptem drakovi na svých zádech, zatímco se přibližovali ke dřevěné ztrouchnivělé lavici. Okamžitě začala očima skenovat předměty, které na ní ležely.
"Ale proč šepot?" zeptal se Spike tiše, "Jestli jsou tu další poníci, nechceme spíš, aby o nás věděli?"
"Taky bychom tím ale mohli přivábit ty zombie poníky z venku, jestli jsou i tady," odpověděla Twilight, "Medailon je zatím v klidu, ale nechci zase s něčím bojovat… alespoň ne, dokud by ti mohlo být ublíženo."
"Twilight…" řekl Spike jemně, ale byl vyrušen opětovným rozsvícením Twilightina rohu. Zvedla mapu z recepce a rychle si jí prohlédla.
"Dobře, uspořádání knihovny je poměrně jednoduché. Jestli tu někdo je, měli bychom ho tady najít rychle." Srolovala mapu a ukryla jí do své kapsy, "A když budeme mít štěstí, možná také najdeme nějaké informace."
Twilight si potom přitáhla vzkaz, který ležel vedle mapy. Zdálo se, jako by dotyčný, který ho psal, mě velmi naspěch. Ale zároveň byl napsaný dostatečně čitelně, aby ho dokázala přečíst.

Ale ne ztratil jsem je nemůžu uvěřit, že jsem je ztratil
Ty věci je teď budou střežit vím to
Nemůžu se bez nich schovávat vzadu
Je po mě, tohle nepřežiju
Ach Celestie, proč to musel být zrovna puzzle?

"Co se tam píše, Twilight?" Spike se snažil vzkaz přečíst sám, ale přes hlavu Twilight neměl moc dobrý výhled.
"Myslím, že nám říká, že abychom se dostali do zadní místnosti knihovny, budeme potřebovat věci, které… jsou po knihovně střeženy." Twilight polkla a uložila papírek do své magie.
"Takže… budeš muset znovu bojovat?" Spikeovy ruce se kolem krku Twilight ještě více utáhly, jako by jí objímal.

"Hádám, že budu muset, jestli chceme zjistit, co se vzadu ukrývá." Nebyl to ani závěr, který Twilight dělala ráda, ani takový, kterému chtěla čelit. Ale už zabila jednu příšeru, která ji chtěla zabít; pokud zůstane pouze u sebeobrany, možná si zachová rozum.

Originál ZDE
Předchozí ZDE
Následující ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám jen a pouze na tento blog. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.