STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 3, kapitola 3, part 2, část 1

4. července 2018 v 22:58 | jakeheritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Twilight zírala na příběh s úžasem ve tváři. Ponaučení bylo matoucí, zpráva nejasná. Ačkoli měl příběh začátek, střed a konec, nedokázala určit důvod nebo spojení s událostí, díky které by se tento příběh nacházel tak blízko dalšího dílku.
Protože nad tím v tomto momentě nechtěla příliš přemýšlet, vzala papírek a uskladnila ho k ostatním papírkům v její kouzelné kapse.
"Dobře, teď i ty další dílky, Spikeu," řekla Twilight a potvrdila tak jejich budoucí plán. Spike souhlasně přikývnul a rychle opustili studovnu. Znovu procházeli malý labyrint v místnosti a Twilight si znovu bedlivě prohlédla tělo bytosti, než se vrátili do hlavní chodby.
"Dobrá, podle mapy je další kousek relativně blízko. V hlavní místnosti se nachází dvanáct knihoven a dílek by měl být v uličce mezi třetí a čtvrtou…" vysvětlovala Twilight optimisticky a vkročila do hlavní místnosti knihovny. Za chvilku spatřila police s knihami. Posvítila na ně svým světlem a zjistila, že jsou ve stejném stavu, jako police v referenční sekci. Na několika knihách byla viditelná vrstva prachu a po jedné knihovně se začala rozlézat plíseň.
Posunula světlo, aby se mohla podívat doprostřed uličky a doufala, že dílek mezi druhou a třetí poličkou spatří. Místo toho světlo dopadlo na hromadu knih, která jí blokovala cestu. Povzdychla si a posunula světlo výš. Hromada byla až nepřirozeně srovnaná a sahala až po okraj knihovny.
"Jak jinak… tahle část je také bludiště." Povzdychla si Twilight. Otočila se doleva a prošla mezi knihovnami jedna a dva a snažila se najít cestu k dílku,
"Kolik si myslíš že je tu ještě monster?" zeptal se Spike nervózně a snažil se prohlédnout skrz temnotu kolem něj, ale bylo moc složité spatřit cokoli, co neosvětloval přívěsek.
"Nevím, Spikeu. Snažím se na to moc nemyslet," řekla Twilight a snažila se tu myšlenku znovu setřást.
Na konci řady spatřila několik studoven, které se táhly podél zdi hned za knihovnami. Nalevo spatřila veřejné záchody a vpravo více knihoven a studovny. Dveře do každé studovny byly podobně rozpadlé jako ty, které viděla už u prvních dveří do studovny.


"No…" Twilight začala přemýšlet a znovu vytáhla mapu, "Myslím, že budeme schopni získat všechny kousky, ale knihovna byla proti naší vůli postavena do bludiště. Takže musíme zjistit, které sekce jsou zablokované, které nejsou a najít správnou cestu." Podívala se na mapu a povzdychla si, "Kéž bychom s sebou měli nějaká brka a inkoust."
"Tady máš," řekl najednou Spike a podával jí červený brk a malou lahvičku inkoustu. "Já věděl, že se nám budou hodit."
"Páni. Opravdu jsi můj asistent číslo jedna z dobrého důvodu." Twilight se usmála, vzala oba předměty pomocí své magie a ponořila brk do inkoustu. Potom na mapě označila místa, kde spatřila hory knih. Takhle došla až dozadu do knihovny, kde šla podle stěny.
Označila si kopec, který jí blokoval cestu mezi knihovnami dva a tři, ale všimla si, že cesta mezi tři a čtyři byla volná. S novou nadějí se chodbou vydala, ačkoli byla zanedlouho zastavena další horou knih.
Povzdychly si a označila místo na mapě. Jakmile otočila hlavou, spatřila nápadně rudou knihu trčící z jedné police. Zvědavě si jí přitáhla k sobě. Na obalu bylo napsáno "Stará vdova". Twilight knížku otevřela a začala číst.

V jednom velkém městě kdysi žila Chudá Vdova, která každý večer myslela na každého, koho ztratila; jejího manžela, jejího syna, všechny její známé a přátele, takže byla na tomto světě docela sama. Její srdce bylo plné smutku; ale smrt jejího syna ji trápila nejvíce a velmi se kvůli němu trápila.
Jednoho dne takto opět seděla, ztracená ve vlastních myšlenkách, když najednou zaslechla zvon radnice. Zajímalo ji, jak mohla truchlit celou noc; ale nakonec rozsvítila svou lucernu a šla k radnici. Jakmile vešla, všimla si, že už v ní byla rozsvícená světla: ale ne normálním světlem, ale pouze takovým letmým, které osvěcovalo celou budovu.
Radnice už byla plná poníků, kteří tam stáli a nejspíš čekali na své nové úkoly. Jakmile došla ke svému obvyklému místu, všimla si, že už tam někdo stál. Když si jednotlivé poníky prohlédla, zjistila, že jsou to její mrtví známí, kteří zde seděli ve svých každodenních šatech; pouze měli vybledlé tváře. Mlčeli, ani nezpívali, jen se davem šířil letmý šepot.
Najednou se před Chudou Vdovu postavila její Teta a řekla jí: "Pohlédni ke schodům a spatříš svého syna."
Pohlédla na svého syna, který visel na šibenici.
"Vidíš," pokračovala Teta, "Takto by to bývalo dopadlo, kdyby se mu dostalo života, ale takhle ho milostivě odvedli ještě když byl pouhé neviňátko."
Celá roztřesená se Vdova dopotácela domů a byla ráda za jejich milost. O tři dny později si lehla do postele a umřela.

"Co to je, Twilight?" zeptal se Spike, jakmile Twilight dočetla příběh.
"Nevím přesně, Spikeu." Twilight se zmateně zamračila a červenou knihu zavřela. "Vyčnívala z police a na rozdíl od ostatních knih byla víceméně neposkvrněná."
"Nepoco?" zeptal se Spike zmateně.
"Ugh, to znamená čistá, nepoškozená, nerozpadá se jako zbytek knížek tady." Povzdychla si Twilight a uložila knihu do své kouzelné kapsy.
"Ach, proč jsi to neřekla hned?" zeptal se Spike zmateně, načež Twilight zakroutila očima a opustila chodbu.
Pokračovala dál podél stěny, označila si zablokovanou cestu mezi policemi čtyři a pět a zastavila se mezi pět a šest.
Medailon znovu začal bzučet.
Twilight pomalu stočila světlo do uličky mezi policemi pět a šest. Ulička byla prázdná, ale medailon bzučel dál. Spike zmlknul a jednorožec se uličkou vydal vpřed. Rychle dala mapu stranou a vytáhla meč, připravená na všechno, co by se jí mohlo stát.
Zastavila se a zaslechla zvuk žvýkání. Rychle se rozhlédla kolem, protože byl blízko. Potom se zarazila, když si uvědomila, odkud vychází.
"Spikeu… je to za touhle knihovnou…" zašeptala Twilight, a přitom se dívala na polici po své levici.
Najednou se k nim skrz dřevo police protlouklo špičaté chapadlo, což donutilo Twilight uskočit a pozvednout meč nad svou hlavu. Osten se zmítal sotva půl metru od ní a téměř jednoho z nich probodl. Zdálo se, jako by něco hledal, než se stáhl zpět mezi knížky.
Osten probodl obal jedné knihy a táhl ji s sebou zpátky k tělu příšery. Chvíli se ozývaly zvuky žvýkání, než příšera knihu spolkla a další dílo se tak ocitlo v útrobách této bytosti.
Twilight nervózně pozvedla kopyto ke svým rtům, otočila hlavu ke Spikeovi a vydala to nejtišší "ššš", jaké jen zvládla. Twilight namířila meč směrem k polici pro případ, že by se chapadlo vrátila a snažila se projít kolem knihovny, jak nejtišeji to šlo.
Na chvíli se narazila, když se jí zdálo, že příšera dojedla a zavrčela. Nepohnula se do doby, než znovu uslyšela onen známý zvuk.
Twilight brzy došla na konec uličky a bzučení medailonu se konečně uklidnilo. Spolu se Spikem si oba náležitě odfrkli.
"To bylo těsný," řekl Spike a otřel si pot z čela.
"To jo…" souhlasila Twilight, uklidila meč a znovu vytáhla mapu. "Bohužel by na tom místě měl být další dílek." Twilight ukázala za šestou polici ke zdi. Spike se tím směrem podíval a spatřil povědomě vypadající puzzle dílek mezi dvěma knihami na polici. Twilight ho rychle vzala magií a opatrně ho z police sundala.
Twilight se poté podívala vlevo a spatřila dveře do zadní místnosti. Ve dveřích byl čtvercový prostor, který vypadal jako místo pro čtyři dílky puzzle.
"Vidíš? Říkala jsem ti, že ty dílky otevřou dveře." Usmála se Twilight a vyndala z kapsy i první nalezený dílek. Otáčela rohy tak, aby správně pasovaly do dveří a oba dílky s cvaknutím zapadly na svá místa, tvoříc tak polovinu obrázku.
"Takže už jen musíme najít zbývající dva kousky a dveře se odemknou," řekl Spike s úsměvem.
"Bylo by super, kdyby jejich hledání nebylo tak komplikované." Twilight si povzdychla a otočila se. Rozešla se středem uličky mezi všemi policemi a jakmile znovu uslyšela bzučení medailonu, zastavila.
"Ale ne, další už ne," zanadávala si Twilight pro sebe a znovu vytáhla meč. Rozhlédla se kolem sebe; dveře byly stále za ní a kolem ní dvě další uličky. Otočila hlavu zpátky dopředu a příšera se pomalu objevila v jejím poli.
Dvě chapadla na zádech obludy se pohybovala sem a tam, jako by zkoumala vzduch kolem. I její hlava bez kůže se pohybovala dopředu a dozadu, jako by se snažila ochutnat všechny věci kolem. Dva cáry kůže, které kdysi možná byly hlava se celou tu dobu houpaly po jejím boku.
Twilight se v panice rychle ohlédla. Bytost se přibližovala rychle a ona měla stále Spikea na zádech. Znovu pocítila, jak se jí pevně drží. Nemohla se příšeře postavit, ne, dokud by tím mohl být dráček v nebezpečí.
Musela mu pro boj najít bezpečné místo.
Otočila se vlevo a rychle se rozběhla chodbou. U stěny se znovu rozhlédla a snažila se najít studovnu s otevíratelnými dveřmi. První dveře byly jen hromada třísek, která byla ještě zabouchána prkny, aby bylo zabráněno přístupu. Druhé dveře ale vypadaly perfektně.
Rychle ke dveřím doběhla a rozrazila je kopyty. Místnost byla lehce osvícená jako studovna, ve které už byla, a i tady byl stoleček. Rychle skočila dovnitř a dveře zase za sebou zavřela, čímž se bzučení medailonu zklidnilo, ale neztišilo se úplně.
"Fuj… Myslím, že tu budeme na chvíli v bezpečí," okomentovala Twilight tiše situaci a odstoupila ode dveří, "jen chvíli počkáme a uvidíme, jestli ta příšera odejde." V její mysli to znělo jako logický plán, nezdálo se, že by to nějak spěchalo a jestli se mohla vyhnout boji, tak to uvítala. I tehdy se stále ještě bála toho, že by si na zabíjení živých tvorů zvykla.
"Hej, Twilight, podívej se sem na stůl!" řekl najednou Spike, který ukazoval na něco na stole a Twilight k tomu došla, "není to ta samá krabička, kterou jsme našli u nás v knihovně?"
"… No jo, je, Spikeu," odpověděla Twilight překvapeně. Na stole ležela malá mahagonová krabička. Twilight ji obalila svou magií a přitáhla si jí k sobě. "Když tu je, tak to znamená, že je něco uvnitř." Uchopila víko krabičky svou magií a čekala, že bude zamčená, takže by musela nejdřív najít nějaký miniaturní klíček schovaný o půl knihovny jinde.
Ale krabička se otevřela.
V dalším momentě z krabičky něco vyskočilo, zamířilo to vzhůru a explodovalo a strop. Twilight překvapeně narazila do zadní stěny a po místnosti se začal vznášet světlý prach.
"Hej, je to úplně stejný jako u nás v knihovně!" řekl Spike, který si stoupnul a ukazoval na prach. "Hned potom se přeci ukázaly princezny!"
Twilight chtěla něco říct, ale místnost se začala sama různě kroutit a deformovat. Sotva ještě viděla místnost, až se nakonec ustálila na něčem, co vypadalo jako hrad, ačkoli to nebyl hrad v Canterlotu.

"Slyšelas? Ten jednorožec míří sem do paláce. Příběhy o jeho talentech jsou známy po celé naší zemi," byl slyšet královský hlas princezny Luny, která se zrovna procházela se svou sestrou po jedné z chodeb, "Vrací se k nám ze své cesty. Praví se, že skolil samotného Draka Apokalypsy."
"Slyšeli jsme o těchto příbězích a jestli jsou jeho slova pravdivá, pak máme mnoho důvodů být vděční tomuto mocnému hřebci," odpověděla starší princezna Celestie své sestře. "Neboť dokázal to, co my ne. Drak Apokalypsy je mocný nepřítel, takový, který by šel jinak porazit pouze našimi spojenými silami podporovanými Elementy harmonie."
"Přesně o tom mluvíme, sestro!" Luna si dupla a zastavila se na místě. Celestie se otočila a podívala se na svého mladšího sourozence, "Co za sílu může přemoci Elementy harmonie? Říkám, že je to nemožné! Neexistuje síla mocnější než Elementy! Cítím zradu a podvod, má drahá sestro."
Celestie chvíli mlčela a přemýšlela o sestřiných slovech a její zlobě. Sklopila hlavu k zemi a poté ji znovu zvedla a podívala se na svou sestru.
"Tento hrdinský výkon je udivující, ale nechci zároveň říct, že lže. Možná to nebyla síla větší než síla Elementů, ale něco mnohem jednoduššího. Možná neporazil draka silou, ale svým důvtipem." Celestie se usmála a snažila se uklidnit svou sestru.
"Musíme pevně zvážit naše rozhodnutí. Dokud hřebce neuvidíme na vlastní oči, bude jeho přítomnost opředena pavučinou podezření a nedůvěry." Luna pozvedla hlavu, když procházela kolem své sestry. Celestie se pousmála a zatřepala hlavou, než se vydala za mladším alicornem.
Došly ke dvěma obrovským, majestátním dveřím, které se jen při lehkém dotyku jejich magie otevřely a odhalily tak prostorný trůní sál. Stráže stály v pozoru poblíž trůnů a sestry se usadily. Jejich přítomnost byla impozantní, přesně, jak se na panovníky země hodilo.
"Stráže, přiveďte nám toho jednorožce, který dnes za námi přišel," řekla Luna nebližšímu vojákovi. Ten zasalutoval, roztáhnul křídla a rozletěl se na druhou stranu místnosti. Zatímco královské sestry přišly ze zadní místnosti, voják otevřel přední dveře, kde normálně čekal jakýkoli host, aby mohl být přijat.
Mezi otevírajícími se dveřmi si začal razit cestu jeden poník. Kolem těla měl tmavě modrý plášť s kapucí, která mu kompletně zarývala celý obličej. Kolem krku měl zlatý náhrdelník, v jehož středu byl umístěn modrý osmiúhelníkový drahokam. Poník došel až k trůnům, kde se na chvíli zastavil a poté se princeznám poklonil.
"Vítáme tě, statečný hřebče," promluvila Celestia jako první svým královským hlasem, "Můžeš povstat a hovořit s námi."
"A ať je ti vidět do obličeje, abychom tě lépe poznali," dodala Luna a vysloužila si tak pohled od své sestry.
"Ale samozřejmě, Vaše Výsosti," řekl hřebec jasně hlubokým hlasem. Pozvednul se ze svého úklonu a pozvedl kopyto, aby si mohl sundat plášť a odhalit se tak.
Jednorožec měl světlounce modrou srst se zlatou hřívou a začínajícím vousem na bradě a s obličejem právě dospělého hřebce. Nevypadal příliš silně, jako by měl stále tělo puberťáka. Přesto jeho ledově modré oči dodávaly pocit, že už toho v životě tolik viděl a tolik se naučil.
"Jmenuji se Merlin, Merlin Ambrosius. Přišel jsem do Paláce královských sester, abych s Vámi mohl mluvit. Je mi ctí Vás obě poznat." Znovu se poklonil.
"Nápodobně, je nám ctí, že potkáváme poníka, jehož jméno zná každý v zemi." Celestie se usmála a Merlin se zvednul ze svého poklonu.
"Ano, tvé činy nás všechny ohromily. Řekni, jsou příběhy pravdivé? Dokázal opravdu poník jako ty porazit Draka Apokalypsy sám?" zamířila Luna rovnou k věci, aby už nemusela dál čekat.
"Jsou pravdivé, má paní. Acnologia už není hrozbou pro naši zem," mluvil Merlin jasně bez jakéhokoli zaváhání v hlase. Rychlost jeho odpovědi Lunu zaskočila.
"Acnologia? Kdo je, prosím tě, Acnologia?" Luna se na podezřelého jednorožce zamračila.
"Ach, omluvte mé chování." Merlin si odsunul několik vlasů z obličeje, aby přímá konverzace s princeznou byla zřetelnější, "Acnologia bylo jméno draka, které jsem zjistil, když jsem se šel s bytostí utkat."
"A jak jsi dokázal takové stvoření skolit?" zeptala se Celestie, stejně zvědavá jako její sestra.
"Ano, to je to, co bychom rády slyšely," dodala Luna, která chtěla slyšet více Merlinových slov.
"Rád se s vámi o ten nedlouhý příběh podělím. Drak Apokalypsy jako ho znáte, ničil naši zemi a všude kudy prošel, nechal pouze spoušť. Žádný poník ho nedokázal porazit a s diplomacií byste u něj také nepochodili. Věděl, jak se před vámi schovat, utéct, Vám, královským sestrám, ale obyčejných poníků si nevšímal. Když zničil vesnici, kterou jsem navštívil, vystopoval jsem ho do jeho nejnovějšího domova a setkal se s ním tváří v tvář," začal Merlin svůj příběh.
"A on tě nespolknul, nesežehnul?" vyzvídala Luna, která se k jeho příběhu stavěla skepticky.
"Ne, jeho zvědavost ho přemohla. Zeptal se, co za hloupého poníka by se za ním vydalo a chtěl si před mou smrtí vyslechnout má slova. Tak jsem mu to řekl na rovinu. Přišel jsem za ním, abych zarazil jeho činy, abych zachránil naše poníky a taktéž svět."
"A to tě neudeřil rovnou na místě?" naléhala Luna více.
"Kdepak, Vaše Výsosti, místo toho se začal smát." Pozvedl kopyto a zavřel oči, čímž vyvolal pocit aristokrata. "Přišlo mu vtipné, že by mohl obyčejný poník skolit někoho jako on naprosto sám." Merlin znovu kopyto položil a opět vzhlédl k princeznám, "Tak jsem mu řekl, že mu nabízím výzvu. Se zájmem se zeptal jakou. Řekl jsem mu, že když mu předvedu předmět, který nedokáže zničit, ztratí veškerou svojí moc a bude muset po zbytek svého života žít jako obyčejný poník. Kdyby se mu předmět podařil rozbít, dal bych mu veškerou moc a sílu jednorožce."
"COŽE?!" zařvala Luna přes celou místnost. "Kdyby Drak Apokalypsy získal sílu jednorožce, celý svět by rázem skončil!"
"drahá sestro, uklidni se," uklidňovala Lunu Celestie, a ta si uvědomila, že poněkud vybuchla. "Nech našeho hosta dokončit svůj příběh."
"Dobrá tedy." Luna se uklidnila a znovu se posadila, "Pokračuj."
"Samozřejmě, Výsosti." Merlin si znovu odhrnul vlasy z obličeje a pokračoval, "Drak si byl naprosto jistý, věděl, že dokáže zničit cokoli v této zemi. Souhlasil s mou hrou a vyřknul kouzlo přísahy, abych se ujistil, že kdokoli prohraje, dodrží svoje slovo. Tady jsem se dozvěděl jméno draka, jelikož při této přísaze musí oba říct své pravé jméno, aby fungovala. Poté si řekl o ten objekt a z pláště jsem vytáhnul toto." Merlin sáhl do pláště a vytáhnul z něj velkou černou šupinu.
"Co to, prosím tě, je?" zeptala se Luna, která ji hned nepoznala.
"Je to ta jediná věc, kterou nedokáže zničit. Ačkoli měl Acnologia sílu zničit naprosto cokoli, jeho vlastní brnění mu bylo výjimkou." Merlin pozvedl šupinu výš, aby si ji mohly princezny prohlédnout. "Je to šupina z jeho zad. Během svých cest jsem byl několikrát svědkem jeho dění a studoval jsem jeho skutečnou povahu. Jednou mu právě vypadla šupina ze zad. Nevím, proč mu vypadla. Ale s ní jsem ho vyzval na tento souboj." Merlin si šupinu znovu uklidil do pláště. "Takže ačkoli se snažil sebevíc, pěstmi, čelistmi, nebo ohněm horkým jako láva, šupinu zničit nedokázal."
"Co se tedy s drakem stalo?" zeptala se Luna, která chtěla vědět víc.
"Prohrál sázku, svou šupinu zničit opravdu nedokázal. Kouzlo se aktivovalo, jeho moc mu byla odebrána a jeho tělo se změnilo v poníka. Když se neměl jak proměnit zpátky, nechal jsem ho tak v jeho jeskyni." Merlin se usmál, "A tak skončil teror Acnologii, Draka Apokalypsy."
"Jestli jsou tvá slova pravdou, pak máme důvod k oslavám." Celestie se usmála, nadšená příběhem, "Jakmile potvrdíme konec této noční můry naší země, musíme na tvou počest uspořádat hostinu."
"Byl bych velmi poctěn hostinou od Vás, Výsosti." Merlin se znovu poklonil, "Ale obávám se, že jsem Vám přišel říct ještě další důležitou věc."
"Mluv, můj poddaný, vysloužil sis právo sdělit nám svá slova," promluvila Celestie znovu.
"Dobrá tedy, nejdřív řeknu jednu zprávu a poté hned přejdu k věci." Merlin si rychle odkašlal a otočil hlavu tak, že se nedíval na princezny, ale spíše na někoho, kdo tam ještě ani nebyl, jako by věděl, že ale na tom místě jednou bude.
"Twilight," řekl Merlin jasně, "musíš najít i zbytek. Paměť je klíč."
ORIGINÁL ZDE
PŘEDCHOZÍ ZDE
NÁSLEDUJÍCÍ ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám na tento blog a na stránku Pixelaria. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.