STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Září 2018

Ticshell

27. září 2018 v 18:24 | Damian |  CZ Creepypasty
Zaslaná creepypasta! Prosím pouze o konstruktivní kritiku, nenávistné komentáře a hate budou mazány bez upozornění!

,,Víš," začala jsem vyprávět Sally příběh o mě. ,,Všechno to začalo v mých pěti letech. S mým pravým otcem jsme si chtěli zkrátit cestu ze školky domů. Byl nádherný podvečer bez větru a ptáčci zpívali svoji poslední píseň toho dne. Byli jsme nejspíše na půli cesty, nepamatuji si to moc dobře, ale vím, že když jsme se procházeli, tak jsme slyšeli křupání větví. Otec nějak znejistil a lehce mi zmáčkl ruku, ale pokračoval v cestě. Když se začaly kroky nebezpečně přibližovat, tak se otec se mnou co nejrychleji rozeběhl. Běželi jsme dlouho, ale kroky vůbec nepřestávaly zpomalovat. Nakonec utichly.
S otcem jsme pomalu zastavili a poslouchali. Nic se neozývalo, a tak jsme se chtěli zase rozejít, ale najednou přímo mezi námi prolétla sekera. Otec reagoval rychle a odstrčil mě, jenže já nespadla; někdo mě chytil. Myslela jsem si, že to byl otec. V té chvíli mi nedocvaklo, že vlastně mě otec strčil, a tak jsem se začala klepat, zavřela jsem oči a přidušeně řekla: "Tati, m-mám strach." Odpovědí mi byl hnusný tlumený smích. S cuknutím jsem se chtěla dotyčné osobě vytrhnout, ale nešlo to, držel mě až moc silně. Po několika minutách jsem to vzdala, otevřela jsem oči, abych zjistila co se děje. Otec diskutoval s nějakou osobou, dva metry, bílá pleť, chapadla a oblek. Po chvilce jsem si všimla, že otci stékají slzy po tváří. Chtěla jsem zakřičet, ale než jsem to udělala, tak osoba, se kterou otec mluvil, se na mě podívala. Zděsila jsem se. Žádné oči, nos ani ústa. Vyjekla jsem a natiskla se na osobu, která mě držela.
Po chvilce jsem si to uvědomila a celá ztuhla. "H-hej, Slendy, p-proč je n-nezabiješ?" řekla osoba, která se zde z nenadání objevila, šátek, kapuce, mladý kluk se sekerou, druhou měl nejspíše zaseknutou ve stromě. Osoba, nyní jak jsem pochopila Slendy, se na něho koukla a ukázal na mě. Cukla jsem a začala jsem sebou silně trhat. Než se ta osoba ke mně dostala, tak jsem se vykroutila osobě, která mě držela, a na otcův příkaz, který rychle zakřičel, jsem se chtěla rozeběhnout pryč, ale co jsem viděla mě donutilo brečet a spadnout na kolena. Otce probodla chapadla Slendyho, a tak zemřel. Krev stékala po chapadlech a kapala na zem. Svět se pro mě zpomalil a vůbec jsem si nevšimla, že mě někdo vzal do náruče a odnášel pryč.
Po delší době mě odnesl k domu, kde mě položil, zazvonil a odešel. Moje mamka otevřela a ztuhla, rychle mě vzala do náruče, pohladila a sama se rozbrečela." Dovyprávěla jsem část svého příběhu, protože jsem si všimla že Sally dávno usnula. Pousmála jsem se, zakryla ji a odešla jsem z pokoje.
(Pokračování bude zasláno, až bude napsáno)

Pojď si se mnou hrát NAMLUVENO

25. září 2018 v 19:50 | Survivors of Insanity |  Namluvené creepypasty
Tak, rovnou článek využiji jako pozdní odpověď na vzkaz, který mi přišel (promiň, Lukáši, nemám tvůj mail uložený ^^; )
Jsem velmi ráda, že jsem ti mohla pomoct na tvé cestě k rozjetí kanálu! Myslím, že máš velmi slibný začátek a doufám, že budeš pilně pokračovat dál, už by byla škoda to jen tak zahodit! :) Jak už víš, můžeš kdykoli namluvit jakýkoli překlad, ráda ho opět sdílím! :)
Ale teď už k videu! :)
-Jas

Namluvené minutovky

25. září 2018 v 19:44 | ParaWolf |  Namluvené minutovky
Parawolf dal opět dohromady několik minutovek a vzniklo další úžasné video! :) Určitě stojí za shlédnutí! :)
-Jas

Vyžle

25. září 2018 v 19:19 | Mysterpasster |  CZ Creepypasty

Upozornění! Zaslaná creepypasta! Nechci vidět žádné nenávistné komentáře! Pouze konstruktivní kritiku! Nenávistné komentáře budou bez ohlášení mazány!


Asi každý zná hru Outlast. Ve druhém díle této rádoby hororové hry končíte ve vesnici náboženských fanatiků neboli v sektě. Ono když se to hraje, tak je to celkem zábavné. Ovšem když v jedné sektě žijete, už to taková sranda není.
Narodil jsem se do jedné vcelku zvláštní sekty. Byli jsme nenásilná skupina. Poměrně daleko od civilizace. Nikdo si nás moc nevšímal, nebylo vlastně ani proč.
Teď si možná říkáte, proč když jsme vlastně sekta, tak nejsme násilní, ani se k nám moc lidí nehlásí, tak proč sekta. Je to celkem jednoduché. Každá rodina, která vstoupí do sekty, musí přijmout jeden ze smrtelných hříchů a vyhýbat se mu celý život, ať už by hrozilo cokoliv. Trestem za protivení se tomuto zákonu je smrt.
V osmnácti se může každý rozhodnout, kterému hříchu se chce vyhýbat. Mně brzo bude osmnáct, budu se muset rozhodnout, kterým zákonem se chci řídit. Já sám jsem se narodil právě v rodině, která se rozhodla vyhýbat hříchu obžerství. Nikdo nespecifikoval, kolik si toho dáš na talíř, ale nesmíš být tlustý ani hubený, ve zkratce musíš být vyžle.
Být v dospělosti vyžle ještě není takový problém. Spíš jako v dětství. Asi každý si jako malý pochutnával na sladkostech. To jsme ale my nemohli. Byl to moc velký risk. Můj bývalý kamarád Jeff měl moc rád sladkosti, tak už asi víte, proč bývalý. Cpal se tak moc, až překročil limit tloušťky.
Přišli si pro něj. Nevím, jak moc musel trpět, ale druhý den ráno jsme ho našli před domem plného cementu.
Když jsem přežil nástrahy dětství, přišla na řadu puberta. I když jsme žili od civilizace, mohli jsme chodit do měst. Psát si zprávy. Problém bylo srovnat se se svou váhou nebo si najít polovičku. V podstatě to šlo jen v sektě.
I přes to všechno bych to za nic nevyměnil. Vím že to zní bláznivě. Vždyť bych jen trochu ztloustnul a zabili by mě. Když ale v tomhle režimu vyrůstáte odmala, zvyknete si na to. Později si i možná najdete holku. Mně se to sice ještě nepovedlo, ale mým kamarádům ano, takže je to možné.
Proto jsem se i rozhodl zůstat v této sektě a konkrétně v téhle skupině nadosmrti. Později jsem se měl dostavit před komisi, abych sdělil své přání zůstat v téhle skupině. Vše probíhalo hladce a brzo mě pustili a mohl jsem žít svůj dosavadní život. Nyní žiji se svou rodinou v poklidu. Našel jsem si práci zubaře. Vše šlo krásně, život plynul.
Jenom jedna věc mi po čase začala vadit. Tloušťka jiných lidí. Byli tak nechutně tlustí, no hrůza. Jednou jsem dělal rutinní prohlídku jednomu chlápkovi. Vše šlo, jak mělo, když ale slezl z křesla, podivně se na mě podíval.
"Děje se něco?" zeptal jsem se.
"Ehm... bez urážky, nikdy jsem si nevšimnul, že jste tak hubený," odpověděl.
V té chvíli se ve mě vzedmula vlna naprostého odporu a nenávisti. On mi říká, že jsem strašně hubený, a přitom on je tak nechutně tlustý. Pro nás ze sekty to byla nejhorší možná urážka.
"Vypadněte!" vykřikl jsem.
Chlap trochu zmateně odešel z ordinace. Když jsem šel domů, pořád jsem si připomínal tu scénku v ordinaci. Ani v noci jsem na to nepřestal myslet.
Druhý den jsem vešel do práce. Najednou jsem si všiml, jak se na mě všichni dívají stejným pohledem jako ten hnusný a tlustý chlap. Věděl jsem, co si o mě myslí. Předtím jsem si toho nikdy nevšiml. Jako bych najednou prozřel. Myslel jsem si, že je to všem jedno, ale nebylo.
Snažil jsem se na to nemyslet a normálně dál operovat, ale osud tomu zkrátka nechtěl. Jeden pán měl opět rutinní prohlídku, nic extra zvláštního. Měl menší kaz. Chystal jsem se ho vyvrtat vrtačkou. Když jsem ale zvedl ten nástroj, něco se ve mě vzedmulo.
"Tak budete vrtat, nebo ne," rozčílil se pán. V tu chvíli jsem neváhal ani sekundu. Dveře byly celkem dost odhlučněné. Došel jsem k nim a zavřel je. "Co to děláte?!" zeptal se chlap.
"Jen vám trochu poupravím vzhled," odpověděl jsem klidně a s těmi slovy jsem rychle popadl vrtačku a vrazil jsem mu ji do břicha. Nestihl se ani pohnout. Vím, zní to dost klišé, ale byla to celkem úleva zabít toho chlapa.
Někdo by zase mohl podotknout, že popíchnutí nebo jak tomu chcete říkat, nemůže člověka dostat do stavu vraždící agónie. No, vás možná ne, ale já byl vychován trochu jinak.
Utekl jsem z ordinace oknem. Bude jim chvíli trvat, než zjistí, co se stalo. Došel jsem do naší vesnice. I brzo po poledni tam bylo rušno. Na takovém improvizovaném náměstí bylo pódium.
Šel jsem přímo k němu a postavil jsem se na něj.
"Vážení pánové i dámy. Včera jsem operoval jednoho pána. Taková normální prohlídka, ale tentýž pán, kterého jsem vyšetřil, mě nazval vyžletem!" křičel jsem. Davem to ohromně zašumělo. "Myslel jsem si, že to dokážu obejít, ale najednou jsem si všímal, jak se na mě dívají jako na nějakého vyvrhele, jako na vyžle. Už toho bylo dost. Jednoho takového jsem dneska zabil!" davem to zase ohromně zašumělo. "Než mě ale odsoudíte. Měli byste vědět, jaký to je slastný pocit. To, jak se na nás dívají musí přestat!" křičel jsem. Dav změnil svůj ohromený postoj najednou souhlasně křičeli. "My žili podle Boha, my bychom se na ně měli dívat shora!" křičel jsem a dav už skandoval. "Podle Boha přijde Soudný den a jen čistí zůstanou. Ti čistí jsme my. A tohle je Soudný den, ukážeme jim kdo jsou ti správní. Pojďte, bratři a sestry, ukážeme jim!" křičel jsem. Dav souhlasně se mnou.
Šel jsem jako první a za mnou celá vesnice.
"Další oběť takzvaného vyžlového vraha," hlásil moderátor v televizi. "Dnes brzo nad ránem byla nalezena další oběť vyžlového vraha. Jako obvykle byla nalezena s vypáraným břichem. Dodnes se zná podoba jen jednoho z vrahů, ale policie varuje, že je jich víc. Dnes je jenom jasné, jaký je s největší pravděpodobností další země, kam mají namířeno. Malá země v Evropě, Česká Republika.

Silent Ponyville 3, kapitola 4, část 2

20. září 2018 v 23:33 | jakeheritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Drak si jejího postavení všimnul a přijal ho jako výzvu. Jeho tlama se znovu rozevřela a vydal další uši trhající zavytí. Twilight se pořádně zapřela a sklonila se k třesoucí se zemi. Hlasitě si odfrkla a zadívala se na draka. Po čele jí stékal díky žáru, který obklopoval ji i draka, pot, ale už ji nedokázal srazit z jejího postavení.
V drakově tlamě se zatím hromadila další várka ohně. Twilight věděla, že ho za chvíli na ní vyplivne. Přejela kopytem po zemi a zatnula zuby. Musela si útoky propočítat, musela draka skolit rychleji, než by mohl drak skolit jí. Meč se v magickém sevření pohnul a byl připravený na další zásah.
Kopyta Twilight vyrazila vpřed a rozběhla se k drakovi. Drak vyrazil vpřed hlavou a vypustil tak do světa další inferno.
Oheň opět rozžhnul dlažební kostky a zaplavil tak náměstí neúnosným žárem. Twilight šokovaně vykulila oči, když se k ní plameny začaly přibližovat. Už neměla šanci se plamenům včas vyhnout. Rychle ji dohnaly a celou obalily. Byla pohlcena plameny a upalovala se za živa. Horko se jí skrz kůži dralo až do svalů. Oheň se přes ní přelil a obalil ji pekelnými plameny. V nich se rychle proměnila v popel.
Svět se k ní vrátil zpátky a Twilight zalapala po dechu, jako by právě byla celou dobu pod vodou. Byla dezorientovaná a naprosto jistá, že jí drak právě před chvílí usmažil.
Drak zaklonil hlavu, plameny pomalu olizovaly jeho koutky a připravoval se k dalšímu ničivému útoku.
Twilight vytřeštila oči, když jeho pohyby viděla. Neměla čas na přemýšlení, ať se stalo cokoli, neměla právě čas nad tím přemýšlet.

Silent Ponyville 3, kapitola 4, část 1

20. září 2018 v 23:31 | jakeheritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Teplý mlhavý vzduch se do chladné knihovny vedral jako vlna. Twilight při tom náhlém nárazu vzduchu pohodila hřívou.
Opatrně seběhla schodiště a vzhlédla k nebi, aby mohla chvíli pozorovat vločky popela padat k zemi. Na zemi se už začala tvořit malá vrstva. Sledovala, jak každý její krok zanechával na zemi stopu.
Otočila se a pohlédla zpět na budovu. Nepatřila do Ponyvillu, vzhled a architektura prostě nepatřily k jednoduchým vzhledům budov kolem. Ponyville byl relativně malý, ale rozrůstal se do poměrně robustní vesnice.
Twilight si povzdechla a otočila se, aby si mohla celou budovu ještě jednou prohlédnout. Ačkoli se dokázala nějak proplížit ven, stále věděla, že vnitřek skrývá tajemství. Pořád se uvnitř ukrývala ta podivná, knihy požírající monstra. Rozbité dveře a hromady knih. Ale nejdivnější byla relativní zachovalost budovy, ačkoli věděla, že se využívala velice často.
Ale nejdůležitější na ní bylo, že byl uvnitř poník, který dohlížel na malého dráčka. Její asistent číslo jedna musel zůstat v bezpečí a pod dohledem. Ačkoli na ní Magus na první dojem neudělal zrovna nejlepší, když s ním Spikea nechala, spadl jí najednou kámen ze srdce, který ji zatěžkával od té doby, co opustili jejich knihovnu. Ačkoli si nebyla jistá, že mohla Magusovi úplně věřit, věděla, že napsal knihy, které měly z Equestrie udělat lepší místo. Nakones ji dodalo jistotu to, že Magus chtěl jen to nejlepší pro každého poníka, ačkoli to možná na sobě nedal znát.

CREEPYCON!

8. září 2018 v 12:23 | Jas |  Info
ZDAR!
Jak jsem již v poslední informačce psala, na 100% se zúčastním akce zvané Creepycon v Oslavanech u Brna. Měla bych se tam objevit všechny 3 dny, tudíž od 21.-23. září. Píši bližší info brzo, co? :D Lístky už v předprodeji bohužel nejsou a nevím, kolik vstupenek je k dispozici na prodej na místě.
Mám ovšem důvod, proč píšu takhle blbě. :D (Ačkoli je pravda, že jsem mohla napsat o něco dříve, ale známe všichni prokrastinaci) Trochu mezi mnou a kamarádkou selhala domluva, takže jsem dost dlouho nevěděla, jestli budu cosplayovat nebo ne.
A to je taky víceméně důvod tohoto článku. :"D
V pátek budu v civilním oblečení, nejspíše v tmavě modrém triku se znakem Bradavic. Sama nevím, jak dlouho tam ale v pátek budu, protože asi budu mrtvá. (Jedu autem)
V sobotu ale bude o něco jednoduší mě odchytit, protože budu mít cosplay. Koho? Po ne příliš dlouhé úvaze jsme se s kamarádkou dohodly, že já budu Liu a ona můj menší (doslova) bráška Jeff. Takže hledejte tyhle dva bratry co budou fakt spíš vypadat jako holky a máte mě. :"D
V neděli ještě nevíme, jestli půjdeme v civilu nebo v kostýmu, uvidíme na náladě.
Můžete mě pozdravit jak chcete, já vás nekousnu, ale jestli chcete, můžete mě pozdravit stylem "Brambory s tebou" či něco podobného. :D
Tak snad někoho z vás potkám! :D
-Jas
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám na tento blog a na stránku Pixelaria. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.