STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Silent Ponyville 3, kapitola 4, část 1

20. září 2018 v 23:31 | jakeheritagu.deviantart.com |  PonyPasty
Teplý mlhavý vzduch se do chladné knihovny vedral jako vlna. Twilight při tom náhlém nárazu vzduchu pohodila hřívou.
Opatrně seběhla schodiště a vzhlédla k nebi, aby mohla chvíli pozorovat vločky popela padat k zemi. Na zemi se už začala tvořit malá vrstva. Sledovala, jak každý její krok zanechával na zemi stopu.
Otočila se a pohlédla zpět na budovu. Nepatřila do Ponyvillu, vzhled a architektura prostě nepatřily k jednoduchým vzhledům budov kolem. Ponyville byl relativně malý, ale rozrůstal se do poměrně robustní vesnice.
Twilight si povzdechla a otočila se, aby si mohla celou budovu ještě jednou prohlédnout. Ačkoli se dokázala nějak proplížit ven, stále věděla, že vnitřek skrývá tajemství. Pořád se uvnitř ukrývala ta podivná, knihy požírající monstra. Rozbité dveře a hromady knih. Ale nejdivnější byla relativní zachovalost budovy, ačkoli věděla, že se využívala velice často.
Ale nejdůležitější na ní bylo, že byl uvnitř poník, který dohlížel na malého dráčka. Její asistent číslo jedna musel zůstat v bezpečí a pod dohledem. Ačkoli na ní Magus na první dojem neudělal zrovna nejlepší, když s ním Spikea nechala, spadl jí najednou kámen ze srdce, který ji zatěžkával od té doby, co opustili jejich knihovnu. Ačkoli si nebyla jistá, že mohla Magusovi úplně věřit, věděla, že napsal knihy, které měly z Equestrie udělat lepší místo. Nakones ji dodalo jistotu to, že Magus chtěl jen to nejlepší pro každého poníka, ačkoli to možná na sobě nedal znát.

Twilight rozsvítila svůj roh a popadla ve své magické brašně klíč od Maguse a vytáhla ho do denního světla. Uschovala ho, když ujišťovala dráčka, že bude v pořádku, ale teď, když měla klid, si ho mohla konečně pořádně prohlédnout.
"Tak počkat," řekla Twilight, když si všimla zakončení klíče. Neměla tušení, jak si toho mohla dřív nevšimnout, ale nyní klíč ve světle okamžitě rozpoznala.
Byl to univerzální klíč se třemi modrými diamanty na konci. Stejného tvaru a umístění jako cutie mark Rarity.
"Rarity!" zvolala Twilight a najednou se jí zmocnila nutnost najít svou jednorožčí kamarádku. Rychle vyměnila klíč za mapu a našla na ní své místo. Podle budov kolem sebe a směru, kterým běžela od Sugar Cube Corner zjistila, že se nachází na křižovatce Pen Street a Kat Street. Jestli se chtěla dostat ke Carousel Boutique, musela se vydat ulicí rovně a proběhnout náměstí.
"Náměstí..." zamumlala si Twilight pro sebe a posunula kopyto, aby si ho mohla lépe prohlédnout. "Je to otevřený prostor a bude zahalený mlhou. Snadno by mě mohli oblíčit nebo na mě zaútočit..." Twilight polkla, když si představila, že by zase byla těmi stvůrami pronásledována. Tentokrát s sebou neměla Spikea, dokázala by se jednomu ubránit, ale věděla, že víc už by nezvládla.
Zvážila všechny své možnnosti. Věděla, že kdyby se vydala zpět k Sugar Cube Corner, zavedlo by jí to k příšerám a jediné další možnosti byly jít domů do knihovny nebo přímo na náměstí. Ačkoli se jí ten nápad vůbec nelíbil, brzy si uvědomila, že cesta na náměstí byla její jediná možnost.
Odložila mapu a zahleděla se do mlhou povlečené ulice. S polknutím a uvědoměním si, že už nemá na koho se spolehnout, se ulicí vydala.
Každý krok, který se před chvíli rozléhal v ozvěnách, byl nyní udusaný klapot. Popel každý její krok tlumil a byla za to ráda. Sice se jí nelíbilo, že začínala být popelem obalená, ale musela se s tím srovnat, dokud se opět nedostala dovnitř.
Strašidelně vypadající budovy jako by se nad ní skláněly, jako by na ni zíraly kvůli tomu, že vůbec byla venku. Zápach těžkého vzduchu jako by jí zastřel smysly, necítila nic jiného než kouř, který se držel ve vzduchu. V tomto teplém vzduchu se začala lehce potit, takže se popel na její srst lepil ještě lépe. Slyšela každý svůj krok, každé zasténání větru, když narazil na díru v omítce nebo okně.
Přejel jí mráz po zádech. Nelíbilo se jí, že byla najednou tak sama. Až teď si uvědomila, jak jí ta tíha na zádech navíc uklidňovala, že se mohla kdykoli otočit a začít si jen tak povídat. Mohla se trochu rozptýlit, jen tak, aby se tolik nebála.
Ačkoli byl nyní dráček v bezpečí, už neměla svojí uklidňující kuličku. Byla sama. Musela být silná.
Ale bylo to těžké. Přišla do Ponyvillu, aby poznala, jaké to je mít pravé přátele. Předtím byla raději sama, spokojená, že se nemusela vázat na vycházení s ostatními nebo zachraňovat poníky, kteří by si často poradili nějak sami.
A přesně proto šla teď do Carousel Boutique. Klíč byl, nebo v to alespoň doufala, od Raritina domu a to, že ho měla, znamenalo pro Twilight jen jedinou možnou věc. Rarity musí být v nebezpečí.
Jestli byla Rarity v nebezpečí, tak si musela pospíšit. Přála si jen jediné - aby byla Rarity v pořádku. Doufala, že byl její instinkt špatný, a že jakmile by Twilight otevřela dveře, spatřila by Rarity zuřivě uklízet nepořádek způsobený mlhou.
Dokázala si to dost živě představit.
Rarity pobíhající sem a tam, jen co by Twilight otevřela dveře. Rarity s prachovkou ometající každé smítko v jejím obchodě.
"Tolik špíny! Kde se tu jen vzala? Mám tu přeci stále pořádek! Tohle se pro obchod klisny ale vůbec nehodí!" stěžovala by si Rarity a pak by se otočila a spatřila Twilight ve dveřích, celá od potu a popela, její hříva a ocas jako vrabčí hnízda.
"Božíčku, ZLATO!" Rarity by všechno odhodila a přiběhla ke své umazané přítelkyni, "Twilight, co se ti to stalo?! Ach, chudáčku! Tohle nejde! Půjdeš hned se mnou a dáme tě zase do kupy!" A ačkoli by Twilight dost protestovala, že jsou tu teď důležitější věci, byla by nemilosrdně dostrčena až do koupelny, kde by si dal tento pořádný jednorožec záležet, aby z ní dostal každou hroudu špíny.
"Snící mysl zastře tvůj smysl," ozval se najednou hluboký ženský hlas.
Twilight okamžitě uskočila, vytáhla meč a namířila ho směrem, odkud hlas přicházel. Cítila, jak jí divoce buší srdce, a ztracena ve svých představách se odchýlila od své cesty.
Asi stopu od se znovu objevila postava v černém plášti, který jí zakrýval obličej.
"Konec má být překvapením; ačkoli si někteří projdou velkým utrpením. Twilight, co to hledáš, konec, nebo rozbřesku zář?" zeptal se zvláštní poník Twilight.
"Já… já nevím!" odpověděla zmateně Twilight. "Kdo jsi? Jak to, že víš, kdo jsem já?"
"Od počátku do konce vypravuju všechny, poníci mne nalézají na počátku své cesty." Najednou městem zavál studený vánek a Twilight se při tom nárazu nižší teploty rozklepala. "Čas se zdá dlouhý v tomto otevřeném světě, ale jeho stručnost lze popsat jen v jedné větě. Máš šanci dát věci zase do pořádku, ale osud není milý a svede s tebou velkou hádku."
Městem se prohnala další vlna větru a poníka znovu zahalila do mlhy.
"Ne! Počkej! Vrať se!" zvolala Twilight a vyskočila směrem, kde před chvílí postava stála. Postava stála jen pár stop od ní a najednou byla opět pryč.
Twilight se rozhlédla a snažila se mečem mlhu rozehnat, ale ať se snažila, jak chtěla, mlha se stále nevytrácela. Twilight opatrně zafuněla a znovu meč uklidila.
"Nevím, co se to právě stalo… nemohla to být vidina, Spike ji předtím viděl také." Twilight zatřepala hlavou. Klisna nebyla Zecora, ani nezněla nijak podobně, jen jako ona mluvila. Napadlo jí, že by mohla zjistit, kdo je, ale poté si prohlédla své okolí. Před ní se rozprostíralo náměstí, otevřené prostranství, kde se normálně poníci scházeli nebo nakupovali na trhu nebo procházeli k radnici.
Twilight se tohoto místa bála. Neviděla žádné okolní budovy, ale věděla, že když půjde dál, dojde až ke Carousel Boutique. Musela pomoct Rarity.
Twilight znovu vytáhla meč, spolkla svůj veškerý strach a znovu se vydala vpřed.
Věděla, jak velké náměstí je. Procházela se po něm poměrně často, ať už se svými kamarády, nebo aby si promluvila se starostkou. Ale bez toho života Twilight věděla, že to jediné, co ji v mlze čeká, jsou monstra.
S každým krokem byla paranoidnější. Zdálo se, že místo několika yardů musela ujít několik mil.
Obrysy budov za ní se rozplynuly v mlze a ona odhodlaně pokračovala na druhý konec náměstí. Vánek ji opět trochu rozcuchal a pokryl jí další vrstvou popela. Odfrkla si, aby ho aspoň trochu dostala z nosu. Snažila se si hlídat dýchání; musela se dostat na druhou stranu, než jí něco stihlo najít, než se jí mohlo něco špatného stát. Musela dodržet slib, který Spikeovi dala.
Její medailon začal bzučet a Twilight se rázem zastavila. Věděla, že to musí přijít, ale už jen samotný zvuk ji naplnil strachem.
Rychle otočila hlavu. Okamžitě si všimla siluety, která se k ní v mlze začala přibližovat. Jakmile obrys rozpoznala, všimla si skřípání železných bot a tahání železa po zemi. Zatím byl dost daleko, mohla mu utéct.
Otočila se zpátky směrem, kterým měla namířeno a rozběhla se. Chtěla se od té bytosti se zbraní dostat co nejdál.
Kopyta ji však brzo zarazila; teď se několik postav objevilo i v mlze před ní. Zvuk klapání kovu o zem byl s každou vteřinou intenzivnější. Twilight okamžitě poskočilo srdce, když si uvědomila, co to znamená. Stočila se vpravo, znovu se rozběhla, ale příšery už byly i tam.
Pohazovala hlavou sem a tam a pozorovala je. Stalo se přesně to, čeho se obávala nejvíce.
Byla obklíčená.
O pár kroků ucouvla, její meč se třásl a magie začala být nestabilní. Nemohla uvěřit, že jim takhle vstoupila do pasti. Věděla, že tu je, a stejně do ní vkročila.
Bytosti si rychle mlhou prorazily cestu. Už je všechny rozeznala, několik postav, které vypadaly jako poníci a všechny na sobě měly tu stejnou starou zbroj. Každá ale měla jinou zbraň, kterou tahaly po zemi. Meče, sekery, oštěpy, všechny se zdály ostré, ačkoli byly tahány po zemi.
Twilight se oklepala, když cítila, jak jí po čele začíná stékat pot, a začala panikařit. Nemohla je porazit všechny naráz. Počítala; stálo jich kolem ní minimálně dvacet. Zdálo se, že stáli v perfektním kruhu, který byl jejich formací a zastavili se.
Byla zahnána do kouta. Oni byli lovci a ona jejich oběť.
'Spikeu… odpusť mi,' poprosila Twilight potichu, když si uvědomila svou situaci. Teď nemohla utéct. Jediný způsob, kterým by to možná dokázala, bylo prorazit formaci skrz, ale to nemohlo fungovat. Byla by rozsekaná na kousky než by se k nim vůbec dokázala přiblížit.
Bytosti se začaly znovu přibližovat a bzučení medailonu sílilo. Její meč se třásl čím dál víc a přidalo se k němu i její tělo. To nemohla zvládnout. Musela umřít. Musela umřít a ona to věděla.
Jediné, co mohla dělat, bylo pokusit se ubránit. Jejich zbraně by začaly létat vzduchem a kdyby měla dost štěstí, tolik by jí neublížili. Rozhlédla se a snažila se přijít na to, jak moc se ještě přiblíží.
V mžiku oka se jí však v mysli zrodil zárodek zmatenosti. Už se nepřibližovali. Místo toho měli hlavy zvednuté k obloze, jako by se dívali na něco, co ona neviděla.
Pomalu se otočila a každého si prohlédla, ale už se opravdu nehnuli. Místo toho vzhlíželi k nebi. Už si jejích pohybů nevšímali. Najednou jí to došlo.
'Možná je tohle moje jediná šance na útěk!' Twilight se znovu rychle rozhlédla a snažila se najít dva poníky, kteří byli od sebe tak daleko, že by skrz ně mohla prorazit. 'Když dám veškerou svou sílu do proniknutí největší mezerou, budu mít šanci se odsud dostat živ-'
Městem najednou zavál prudký vítr, který ji ještě více rozcuchal. Do pusy se jí i dostalo trochu popela a rozkašlala se, ale zarazila se, jakmile vzhlédla. Vítr šel od další bytosti. Bytosti s obrovskými křídly, která letěla nad nimi. Srdce jí pokleslo, když jí došlo, co se dělo.
Nechali se rozrušit, protože nad nimi bylo něco horšího než oni.
Ozval se hlasitý řev a Twilight si musela ucpat uši kopyty. Samotná země se otřásla a Twilight tak spadla, když se snažila si zachránit sluch. Nejdříve se rozhlédla kolem, než se snažila zjistit, co se děje ve vzduchu.
Bytosti, které ji obkličovaly, už dávno nestály v jejich formaci. Nyní utíkali o život. Twilight zvedla hlavu, aby se mohla dívat, jak utíkající poníci s sebou vláčí po zemi své zbraně. S úžasem je pozorovala, bytosti, které ji mohli do minuty zabít, prolít její krev, jak se jim zlíbilo, nyní vystrašeně utíkaly pryč. Jejich život je teď zajímal mnohem více než ten její.
Ozval se další ohlušující řev a země pod Twilight se znovu rozechvěla. Její kopyta znovu instinktivně zacpala uši. Věděla, že byla takhle na zemi naprosto bezbranná, musela se přemístit. Pomalu se vyškrábala do stoje a další malé zemětřesení se jí opět snažilo strhnout k zemi. Tentokrát však bylo způsobeno něčím obrovským, co přistálo.
Twilight pomalu zvedla oči a spatřila před sebou obrovskou postavu. Musela pořádně natáhnout krk, aby se do jejího zorného pole vešla celá. Byla by raději, kdyby to neudělala.
Černá kůže pomalu uhnívala. Na několika místech bylo vidět červi, jak se zakusují do masa a vyplňují většinu ran na těle. Kožovité blány na křídlech byly plné děr, jako by už ani nedokázala létat. Hlava byla obrovská, na pár místech se však rozpadala. Spatřila řady ostrých zubů v tlamě. Oči byly celé černé a důlky krvácely. Zavrčelo to a z nosu se vyvalil oblak kouře.
Ačkoli bytost vypadala, že by vůbec neměla být naživu, bylo naprosto podle tvaru jasné, co je zač. Byl to drak. A takového draka jednorožec ještě neviděl.
Twilight se snažila postavit. Její smysly byly otupěné. Už se s dospělým drakem tváří v tvář potkala. Každý den se starala o svého malého dráčka - jejího asistenta. Ale při přítomnosti téhle bytosti jí zamrazilo v zádech. Sotva se dokázala postavit na kopyta, nohy se jí třásly, když se na ně snažila převést váhu.
Drak pohnul svou hlavou a celý krk začal křupat, jako by obratle v páteři byly náhodně přeházené a nepasovaly do sebe. Twilight při tom zvuku zamrzla, tělem jí projížděly vlny strachu a drak sklonil svou hlavu k zemi na úroveň fialového jednorožce.
Twilight zírala do jeho černých očí a drak si prohlížel ji. Meč, který předtím celou dobu držela, začal padat, jelikož už ho její magie nedokázala udržet.
S řinčením přistál na zemi.
Vnímala, jak se celá třese, když si jí to monstrum prohlíželo. Jeho horký, odporný dech z nozder se přes ní pravidelně přeléval. Její ústa chtěla začít ječet, křičet, volat, cokoli udělat, ale v krku se nic netvořilo. Horký dech se přes ní převalil znovu a z krku začalo vycházet hluboké vrčení. Její oči zaregistrovaly drakovu pusu, u které by mohla přísahat, že se rozšířila do ďábelského úšklebku.
Hnijící pootevřená pusa draka se nyní otevřela úplně. Twilight nyní zírala do rozevřených čelistí, zatímco ji málem zadusil další téměř-smrtící dech. Tento strašný odér však nebylo to nejhorší. Řady různě velkých zubů, nepravidelných tesáků visely na něčem, co připomínalo roztékající se gumu. Čelisti držely pohromadě jen díky vrtění a vrtání červů, jako by drakovi nahrazovali veškeré jeho svaly. Hluboko v krku se začal tvořit žhavý rudý oheň, jako by vycházel ze samotného pekla.
Twilight ne nedokázala pohnout. Její mysl už nevěděla, co to znamenalo se pohnout. Ale musela se pohnout, musela utéct, musela se dostat od tlamy dál, nebo by umřela. Pekelný oheň v drakově krku jen mohutněl. Poté z krku vystřelil přímo vpřed. Twilight pozorovala, jak se plameny ženou přímo na ní. Zdály se pomalé, jako by je svět zpomalil jen z toho důvodu, aby je mohla pozorovat, jak se na ní řítí. Byla v tom obrazu jistá nádhera. Už necítila paniku, dokázala se jen soustředit na plameny, jako by jí ten moment umožnil prožít znovu celý svůj život.
"Bude se jmenovat Twilight," řekl milující rodič.
"Je tak chytrá, pořád si čte," pochvala od milujícího rodiče.
"Twilight, přihlásili jsme tě do Celestiiny akademie pro nadané jednorožce!" nadšení milujícího rodiče.
"Twilight Sparkle, ráda bych, aby ses stala mou osobní studentkou tady na akademii." Moment, který všechno změnil.
"Zlepšuješ se neskutečně rychle. Tady, zkusme teď nějaké těžší kouzlo," povzbuzení mentora.
"Víš, že ti naprosto věřím, má věrná studentko," důvěra mentora.
"Mám pro tebe ale mnohem důležitější úkol. Najdi si nějaké přátele." První slova, která ji zavedla k jejím kamarádkám.
"Musí pokračovat ve studiu magie přátelství. Musí mi sdělovat všechny své objevy z jejího nového domova v Ponyvillu." Život obracející slova jejího mentora.
"Mám poslední dobou noční můry, Twilight. Strašlivé, hrozné, příšerné noční můry." Přítel v nouzi.
"Fluttershy má poslední dobou noční můry, kvůli nimž nemůže usnout. Nemůže spát a nedokáže jít ani sama do postele." Už podruhé, kdy jí byl problém předveden.
"Děkuji za vaši ochotu, slečno Sparkle. Vaše… ne příliš příjemná kamarádka se svěřila, že byste mi mohla pomoci s mým problémem?" Potřetí, kdy narazila na stejnou situaci.
"To kouzlo by takhle fungovat nemělo. A měla jste vidět jejich problém, jakmile jste kouzlo spustila." Slova toho jediného jednorožce, který mohl vědět, co se kolem dělo.
"Věřím ti. Ale koukej se pro mě vrátit! Nikdy ti neodpustím, jestli umřeš!"
Twilight pocítila, jak jí mysl vtáhla opět zpátky do reality. Zuřivý oheň se na ní nyní řítil daleko rychleji.
Náměstí zaplavilo inferno, jak se plameny rychle šířily po popelem pokryté zemi. Kočičí hlavy jako by se pod žárem roztékaly. Oheň pekla byl uvalen na Ponyville jedním jediným dechem.
Fialový jednorožec se kutálel po tvrdé zemi. Jakmile se zarazila, cítila tíhu každého nového nádechu. Postavila se zpátky na svoje třesoucí se nohy a byla ráda, že o chlup utekla střetnutím se smrtí. Její rozmazaný zrak se pomalu zaostřil a spatřila něco, co vypadlo, jako by láva pohltila celý Ponyville. Kočičí hlavy se rapidně zahřívaly a rudě zářily jako uhlíky. Temně rudé plameny požíraly všechno, co jim přišlo do cesty.
Drakova hlava se otočila a vzdálený zvuk praskajících kloubů na chvíli přehlušil řev plamenů. Krk se rychle stočil a oči opět směřovaly k ní. Ty černé bezduché oči jako by jí viděly přímo do duše. Při zírání se mu z důlků proudem řinula krev. Twilight cítila, jak ji pozoruje, jako by samotný pohled byla jeho zbraň.
Odtrhla od něj zrak, aby se už do té nicoty nemusela dál dívat. Její oči našly místo, kde ještě před chvíli před drakem stála. Těsně před zuřícím ohněm spatřila zrezlou a oštípanou čepel svého meče. Ten však nehořel.
Twilight vzhlédla k drakově hlavě. Příšera udělala krok k ní a vyfouknul z nosu další oblak kouře doprovázený hlubokým zavrčením. Neměla na přemýšlení čas. Musela jednat rychle a musela jednat hned.
Z drakových koutků se začal řinout další oheň. Byl připraven fialovému jednorožci znovu ukázat, co je to peklo. Twilightin roh se rychle rozzářil magií a drak zaklonil hlavu. Meč byl okamžitě fialovou magií obalen a drak zaútočil hlavou vpřed.
V té chvíli meč vystřelil do vzduchu. Zasáhl svůj míněný cíl a probodl drakovi čelist.
Reakce byla okamžitá a drakova hlava opět vyletěla vzhůru, otvíral hlavu a plival oheň do vzduchu. Drak zařval bolestí a zem se opět pod jeho bolestivým zaječením otřásla. Twilight sklopila uši k hlavě a meč z čelisti jedním tahem vytáhla.
Z čepele odkapávala krev a rychle si meč přitáhla k sobě. Drakův krk praskal, jak s ním házel sem a tam a snažil se tak utišit bolest své nové rány. Jeho hlava se ještě jednou podívala na fialového jednorožce, který si dovolil ho zasáhnout. Twilight zapózovala s mečem před sebou. Cítila, jak v ní vzrůstá jistota. Zasáhla draka a bolelo ho to, takže to mohla udělat znova a mohla draka i zabít.


Originál ZDE
Předchozí ZDE
Následující ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám na tento blog a na stránku Pixelaria. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.