STOP!
Jsi tu poprvé, nebo jsi ještě nečetl pravidla? Tak mazej nejdřív SEM!

Škola děsu

13. listopadu 2018 v 20:34 | Dr. R79 |  CZ Creepypasty

Zaslaná creepypasta! Pouze konstruktivní kritiku!


"Upozorňujeme žáky že dnes vyučování končí v 11:35."
Ale pro mě to neplatilo. Musel jsem opravit ve škole několik projektorů a ještě školní síťový server.
Všichni šli domů a šli se koulovat, ale já jsem byl v teple školy a dělal jsem svou práci. Škola byla zavřená. Jediný východ byl vzadu na chodbě vedoucí k tělocvičně.
"Adame kdy přijdeš domů?" volal mi právě děda.
"Nevím, ještě nemám hotový ten server, možná přijdu o desáté, nevím."
Ve škole bylo mrtvé ticho. Bylo slyšet pouze mé ťukání do klávesnice. Najednou jsem ale slyšel něco jako smích. Přišel za mnou učitel zastupující NBV.
"Co si přejete, mám hodně práce."
"Nic, jen jsem se chtěl zeptat, zda je vše v pořádku a že jestli to už funguje." Byl to mladý farář, docela milý.
"Dokončím to zítra, i když bude sobota."
"Aha, tak hezký zbytek večera." Poděkoval jsem a šel jsem ke skříňkám. Když jsem se převlékl, tak jsem zase slyšel ten smích. Otočil jsem se na chodbu a spatřil jsem černou postavu celou od krve, ze které šlehaly blesky, a mělo to ještě mnoho rukou. Hned jsem si promnul oči. Zmizelo to. Asi se mi to jen zdálo, protože už jsem byl moc unavený. Sešel jsem dolů k východu a odešel jsem.
"To je zvláštní." Na křižovatce nebylo ani jedno auto. Vždy jich tam bylo v takovém čase nejvíce.
Jak jsem přišel domů, tak jsem se šel osprchovat a lehnout si. Další den jsem byl celou dobu venku. S kamarádem jsme dělali třídní tradici. Večer mi volal děda.
"Adame, jdeme s babičkou na víkend na chatu, kdyby něco, tak volej."
"Dobře, užijte si to." Večer jsem se vrátil do školy. Něco se ale změnilo. Jak jsem vešel do počítačové učebny, tak byla celá zaprášená. "No, toto není můj problém." Zapnul jsem počítač a začal pracovat. Někdo ale zaklepal na dveře. "Dále." Byla to Sára. "Sáro, co tu děláš?"
"Však jsi říkal, že se na tebe mám přijít podívat."
"Aha, zapomněl jsem." Objali jsme se a dali jsme si i pusu. Sedli jsme si a ona se na mě pořád dívala co dělám, zatímco já jsem se díval do monitoru. "Slyšela jsi to?"
"Co?"
"Zase!"
"I já jsem to slyšela, co to je?" Zase se začal z chodby ozývat ten hnusný smích. Okamžitě jsme odešli ze školy, protože ten smích byl co jednou blíže k nám. Sedli jsme do auta a jeli jsme pryč. Zastavil jsem a nevěřili jsme vlastním očím co jsme viděli. Ta věc nás celou dobu sleduje z okna učebny biologie.
Měl jsem strach o Sáru, protože ona byla citlivá na takové věci. Od té doby se nic takového víc ve škole nestalo. Bylo tomu až do 21.12.2018. Já a Sára jsme byli ve škole spolu o samotě. Procházeli jsme se po škole, drželi jsme se za ruce a olizovali jsme se. Pak jsme si povídali. Z učebny NBV ale vyběhl na nás učitel NBV.
"Co tu chcete tak pozdě ve škole?"
"My se tu jen procházíme." Odpověděl jsem a snažili jsme se jít pryč.
"Sáro pojď se mnou do třídy, prosím." Sára měla strach. Věděl jsem, že ten úchyl má něco v plánu.
"Adame, mám si zavolat tvé a Sáry rodiče?"
"Ne prosím!" Ozvala se Sára. Bránil jsem ji, aby zůstala při mně, ale ten člověk si ji odvlekl do třídy. Mě vyhodil ze školy. Otevřel mi zadní východ. Jel jsem zase kolem tělocvičen. Zaslechl jsem ale výkřiky Sáry. Běžel jsem za ní. Nezapomenu na ten pohled, jak před ním utíkala a on si jen tak za ní vykračoval. Otevřel jsem pootevřené dveře. Ležela na zemi. Ležela na zemi celá od krve. Podíval jsem se na učitele.
Šlehaly z něj blesky. To on byl to záhadné stvoření co nás sledovalo. Začal mě honit. Okamžitě jsem běžel k autu. Ven ze školy. Chtěl mě zabít.
Tělo Sáry se našlo až za několik týdnů. Já jsem mezitím byl dotazován policií. Pomohly mi kamerové záznamy. Její tělo bylo rozkrájené na několik kousků. V hlavě po její smrti mi něco šeptalo. Byla to ona. Kolikrát se mi i zjevila v zrcadle na WC. Už jsem to nemohl dál vydržet a tak jsem odešel sám do Prahy k příbuzným.
Teď mám klid. Na Slovensko se vracím jen na víkend. Ale i tak v Praze jezdím opravovat počítače v noci. Je to pro mě uklidnění, když vím, že ten netvor není ve škole, ve které se nacházím. O pár dní později jsem se bavil s kamarádem.
"Ty vole, to byla ale party. Samý děvky." Najednou se ale ze školního rozhlasu ozvalo oznámení: "Upozornění pro žáky druhého stupně. Dnes je vyučování jen do 11:35." Pak se ale ozval hlas Sáry: "Miluji tě, Adame." Mě tam málem kleplo. Od té doby se už nic neozvalo. Byl klid. Ale nevím na jak dlouho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Robin Robin | Včera v 8:28 | Reagovat

Není ta až tak děsivé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
UPOZORNĚNÍ: Creepypasty jsou pouze smyšlené příběhy. Nenesu žádnou odpovědnost za vaše počínání po přečtení.
Creepypasty náleží jejich vlastním autorům, já je pouze přidávám nebo překládám.
Děkuji za pochopení
Překlady dávám na tento blog a na stránku Pixelaria. Pokud někde naleznete naprosto stejný překlad (doslova stejný), prosím, abyste stránku/blog nahlásili a řekli mi o tom. Pokud naleznete stránku, která se vydává pod JasTheLazyElf a je jasné, že to nejsem já nebo máte pochybnosti, prosím, řekněte mi o tom.